Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.
Saša Hendruk o blaženosti říká:
Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí, když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...
To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo extatický stav mysli tady je – není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta struktura mysli bude ozřejmovat.
Napsal: sob 02. led 2016 12:15:24
.
