Jak rozeznat, kdy promlouvá Duše a kdy ego?

[Návštěvník]

To může probíhat dvěma způsoby:

a) Prožívá je osobní já a užívá si radost, blaho = dochází k sebeztotožňování "já" s příjemnými pocity.

b) Jsou neosobně vnímané pozorujícím vědomím, tj. není tu žádný "někdo", kdo by je prožíval.

Rozpozná se to podle toho, že v prvém případě, při ulpívání na vnějších objektech jakožto zdroji radosti, se při změně mění radost v utrpení.

A v druhém případě radost vyvěrá z nitra, jako důsledek rozpoznání mysli, proto ji změna vnějších podmínek nepokazí.

[Návštěvník]

To může probíhat dvěma způsoby:

a) Prožívá je osobní já a užívá si radost, blaho = dochází k sebeztotožňování "já" s příjemnými pocity.

b) Jsou neosobně vnímané pozorujícím vědomím, tj. není tu žádný "někdo", kdo by je prožíval.

Rozpozná se to podle toho, že v prvém případě, při ulpívání na vnějších objektech jakožto zdroji radosti, se při změně mění radost v utrpení.

Ano.

A v druhém případě radost vyvěrá z nitra, jako důsledek rozpoznání mysli, proto ji změna vnějších podmínek nepokazí.

"Nitro" a "vnějšek" existuje jen pro "já", které se ztotožňuje s určitým tvarem a jménem.
V druhém případě to všechno zmizelo; je tu mír nekonečného, neosobního vědomí.

[Návštěvník]

"Nitro" a "vnějšek" existuje jen pro "já", které se ztotožňuje s určitým tvarem a jménem.
V druhém případě to všechno zmizelo; je tu mír nekonečného, neosobního vědomí.

Přesně tak, proto pro osvíceného neexistuje nic, co by mohlo být někde ve vnějšku mimo něj a proto to všechno je zdrojem stálé radosti, štěstí a blaha, ať je to jídlo, spánek, procházka přírodou, posezení s přáteli, spadnutí suchého listu ze stromu na zem...

[Návštěvník]

Možnost, že by mohl prožívat jen radost, štěstí a blaho, člověka přirozeně láká.
Chce se zbavit druhého protikladu - utrpení, bolesti a nešťastnosti,
a neuvědomuje si, že dualitu vytvářejí oba protiklady,
že jsou jako



Popírání jednoho z protikladu a vyzdvihování druhého
pokračuje Hra na lepší x horší,
blažené x strastiplné...tak dlouho,
dokud nedojde k překročení protikladů.

"Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo?
Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici.
Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

Saša Hendruk

Probuzením do nedvojnosti obě polarity zmizí.

"V Pravdě není protikladů. Ty jsou pravdivé jen relativně. Jen když člověk zabloudí ze stavu Jsoucna, nikdy když je v Něm. Ve skutečnosti je jen jediná Pravda, Stejnost, Jednota, jediná Vesmírná Mysl. Osvobození bylo způsobeno odstraněním pocitu osobního jáství a jakéhokoliv vlastnění čehokoliv. Jednota nezná osobního "jáství".

Rozdíly splynou v ohnisku jednotícím, v oceánu nadblažené nepopsatelnosti.
Uvědomme si, až budeme opět vidět rozdíly, že to budou jen jevy, jen povrchové jevy. Vlny na oceánu Bytí..."

Eduard Tomáš

[ros]

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...
...x...

:-)

[Návštěvník]

Možnost, že by mohl prožívat jen radost, štěstí a blaho, člověka přirozeně láká.
Chce se zbavit druhého protikladu - utrpení, bolesti a nešťastnosti,
a neuvědomuje si, že dualitu vytvářejí oba protiklady,
že jsou jako



Popírání jednoho z protikladu a vyzdvihování druhého
pokračuje Hra na lepší x horší,
blažené x strastiplné...tak dlouho,
dokud nedojde k překročení protikladů.

"Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo?
Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici.
Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

Saša Hendruk

Probuzením do nedvojnosti obě polarity zmizí.

"V Pravdě není protikladů. Ty jsou pravdivé jen relativně. Jen když člověk zabloudí ze stavu Jsoucna, nikdy když je v Něm. Ve skutečnosti je jen jediná Pravda, Stejnost, Jednota, jediná Vesmírná Mysl. Osvobození bylo způsobeno odstraněním pocitu osobního jáství a jakéhokoliv vlastnění čehokoliv. Jednota nezná osobního "jáství".

Rozdíly splynou v ohnisku jednotícím, v oceánu nadblažené nepopsatelnosti.
Uvědomme si, až budeme opět vidět rozdíly, že to budou jen jevy, jen povrchové jevy. Vlny na oceánu Bytí..."

Eduard Tomáš

Strach z toho obrovského kamene nedovoluje jít dál, kde už není nikdo, komu by mohl ten kámen obrovskej překážet, vadit.

Strach z toho obrovského kamene brání přijmout i ten obrovskej kámen jako pouhé poznání sebe sama, poznání toho materiálu, ze kterého je vše projevené stvořeno.

Povrchní posuzování ulpívá na rozlišování - tahle figurka vypadá hezky, ta bude dobrá, tahle se mi nelíbí, tu nechci.
Tahle byla dobrá a snědením zmizela a chybí mi

Probuzenému je jasné, že všechno je z jednoho materiálu, bez ohledu na to, jaký to má obal, bez ohledu na to, jak se to projevuje, všechno je z materiálu Já, tak si pochutnává úplně na všem.

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože je ten pravý.

[Návštěvník]

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...
...x...

:-)

A kam zmizeli ti dva?

[Návštěvník]

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože je ten pravý.

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože JE.

Zvyk osobního já všechno posuzovat je holt železná košila

[.Petra]

Kdo si mysli, ze podle tabulky rozezna, kdy promlouva Buh a kdy Demon, koleduje si o pruser...

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...

[Návštěvník]

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...
...x...

:-)

A kam zmizeli ti dva?

Otázka: Četl jsem vaši knihu, pomohla, ale stále nemohu odstranit myšlení v mozku, aby pouze duchovní srdce vnímalo Já.

Míla: Duchovní srdce se hned neozve. To, co se vám většinou ozývá a kam se koncentrujete, je čtvrtá čakra. Ale duchovní srdce se ozve tehdy, až se spojí čtvrtá a šestá čakra, až se vám spojí cit a rozum. Pak se teprve rodí Světlo Poznání.

Tento cit a rozum bývá znázorněn trojúhelníky, čili určitým znamením - cit má špici nahoru a rozum dolů. A až se tyto dva principy, dva trojúhelníky spojí, symbolicky představují jesličky - teprve tehdy se rodí Kristus čili Světlo Poznání. A také až tehdy nám to začne v duchovním srdci líbezně hřát, rozvine se blažené teplo, ale není to hned. A zase na druhé straně není to za dlouhou dobu. I „hadí síla“ musí nahoru a pak sklouzne do duchovního srdce. Ono se předtím trochu ozve, ale ta síla to víc oživí. Tohle jsou docela jednoduché čáry a kouzla.

[Návštěvník]

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože je ten pravý.

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože JE.

Zvyk osobního já všechno posuzovat je holt železná košila

Nejen posuzovat, je možné si i představovat a chtít něco jiného, než JE, toužit po něčem jiném, po něčem víc, nebo být polomrtvý, usírat strachy a raději nevnímat, čím to, co je, JE, aby se náhodou neobjevil nějakej kámen obrovskej .

[Návštěvník]

Otázka: Četl jsem vaši knihu, pomohla, ale stále nemohu odstranit myšlení v mozku, aby pouze duchovní srdce vnímalo Já.

Míla: Duchovní srdce se hned neozve...

Začátečníkovi je třeba vysvětlit, jak začít. V dualitě a dualistickým způsobem.

Na stejnou otázku by odpověděla pokročilému jinak. Neduálně.
Jak to vyjadřuje v jedné ze svých básní:

"Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.

Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív..."

[Návštěvník]

Otázka: Četl jsem vaši knihu, pomohla, ale stále nemohu odstranit myšlení v mozku, aby pouze duchovní srdce vnímalo Já.

Míla: Duchovní srdce se hned neozve...

♥

Chce to nejen teorii, ale především praxi.

Někomu mohou pomoci dechová cvičení.

Zdroj myšlenky "Já jsem" začíná v místě, kde se tají dech, v srdci.

Proto také mají ta Cesarova cvičení takovou účinnost:

já jsem- nádech
osvícený - výdech
já jsem - nádech
láska - výdech

[Linda]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk o blaženosti říká:

Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí, když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo extatický stav mysli tady je – není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta struktura mysli bude ozřejmovat.

[Návštěvník]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk o blaženosti říká:

Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí, když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo extatický stav mysli tady je – není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta struktura mysli bude ozřejmovat.

A tohle nedopatření, kdy chtění toho, co je ONO a poznávání toho, co je to ONO, jež nás zbavuje veškerého chtění, se hodilo v nevědomosti do jednoho pytle a z nalézajících se stávali znovu hledající.

[Návštěvník]

"Jen pojďte se mnou.Není jiný způsob, jak to vysvětlit. Všechna vysvětlení jsou klamná . Ale můžu tě na to místo, do skutečného vesmíru osvícení vzít. Vím jak. Znám tvou situaci. Byl jsem kdysi v tvé situaci a položil bych stejnou otázku. Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti – celý vesmír je menší než ona."
http://cestacloveka.sk/2013/08/06/je-os ... ence-nebe/

[Linda]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk: ..."ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá... Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že to jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy..."

z nalézajících se stávali znovu hledající.

Ti, kteří na své představě ulpěli a díky setkání s Probuzeným si to konečně uvědomili, dokázali konečně zaměřit pozornost na iluzi, která jim brání vnímat, co JE... bez interpretací a preferencí osobního já.

Živé setkávání s Probuzenými není někdy vůbec snadné. Je to dar. Umožňuje začít si uvědomovat svoje skryté závislosti, které by jinak ještě dlouho vytvářely nevědomé preference osobního já.

[Návštěvník]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk: ..."ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá... Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že to jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy..."

z nalézajících se stávali znovu hledající.

Ti, kteří na své představě ulpěli a díky setkání s Probuzeným si to konečně uvědomili, dokázali konečně zaměřit pozornost na iluzi, která jim brání vnímat, co JE... bez interpretací a preferencí osobního já.

Živé setkávání s Probuzenými není někdy vůbec snadné. Je to dar. Umožňuje začít si uvědomovat svoje skryté závislosti, které by jinak ještě dlouho vytvářely nevědomé preference osobního já.

Ulpění na představě těch druhých, kteří podle našich představ ulpěli, může zatemňovat poznávání reality, tvé opravdové reality, která nemůže být jiná, než osvícená.... "A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti – celý vesmír je menší než ona."

Ti, kteří na své představě ulpěli

Probuzení říkají: "Nikdo takový tady není." ... "Při poznávání reality, ten ulpívající zmizí."

[Návštěvník]

I Hra na vědoucí já, které má rok za rokem potřebu přesvědčovat ´neexistující´ ostatní (ačkoliv se ho na nic neptali), že neexistují, jednou skončí

[ros]

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...
...x...

:-)

A kam zmizeli ti dva?

Ať zmizeli kamkoli, touto otázkou jsou zpět.
...
Kde byl/je/bude třetí?