Jak rozeznat, kdy promlouvá Duše a kdy ego?

[Návštěvník]

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože je ten pravý.

Každý okamžik, ať se v něm objeví cokoliv, je přijatý, protože JE.

Zvyk osobního já všechno posuzovat je holt železná košila

Nejen posuzovat, je možné si i představovat a chtít něco jiného, než JE, toužit po něčem jiném, po něčem víc, nebo být polomrtvý, usírat strachy a raději nevnímat, čím to, co je, JE, aby se náhodou neobjevil nějakej kámen obrovskej .

[Návštěvník]

Otázka: Četl jsem vaši knihu, pomohla, ale stále nemohu odstranit myšlení v mozku, aby pouze duchovní srdce vnímalo Já.

Míla: Duchovní srdce se hned neozve...

Začátečníkovi je třeba vysvětlit, jak začít. V dualitě a dualistickým způsobem.

Na stejnou otázku by odpověděla pokročilému jinak. Neduálně.
Jak to vyjadřuje v jedné ze svých básní:

"Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.

Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív..."

[Návštěvník]

Otázka: Četl jsem vaši knihu, pomohla, ale stále nemohu odstranit myšlení v mozku, aby pouze duchovní srdce vnímalo Já.

Míla: Duchovní srdce se hned neozve...

♥

Chce to nejen teorii, ale především praxi.

Někomu mohou pomoci dechová cvičení.

Zdroj myšlenky "Já jsem" začíná v místě, kde se tají dech, v srdci.

Proto také mají ta Cesarova cvičení takovou účinnost:

já jsem- nádech
osvícený - výdech
já jsem - nádech
láska - výdech

[Linda]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk o blaženosti říká:

Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí, když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo extatický stav mysli tady je – není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta struktura mysli bude ozřejmovat.

[Návštěvník]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk o blaženosti říká:

Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí, když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo extatický stav mysli tady je – není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta struktura mysli bude ozřejmovat.

A tohle nedopatření, kdy chtění toho, co je ONO a poznávání toho, co je to ONO, jež nás zbavuje veškerého chtění, se hodilo v nevědomosti do jednoho pytle a z nalézajících se stávali znovu hledající.

[Návštěvník]

"Jen pojďte se mnou.Není jiný způsob, jak to vysvětlit. Všechna vysvětlení jsou klamná . Ale můžu tě na to místo, do skutečného vesmíru osvícení vzít. Vím jak. Znám tvou situaci. Byl jsem kdysi v tvé situaci a položil bych stejnou otázku. Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti – celý vesmír je menší než ona."
http://cestacloveka.sk/2013/08/06/je-os ... ence-nebe/

[Linda]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk: ..."ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá... Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že to jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy..."

z nalézajících se stávali znovu hledající.

Ti, kteří na své představě ulpěli a díky setkání s Probuzeným si to konečně uvědomili, dokázali konečně zaměřit pozornost na iluzi, která jim brání vnímat, co JE... bez interpretací a preferencí osobního já.

Živé setkávání s Probuzenými není někdy vůbec snadné. Je to dar. Umožňuje začít si uvědomovat svoje skryté závislosti, které by jinak ještě dlouho vytvářely nevědomé preference osobního já.

[Návštěvník]

Za Tomášovými občas přišel někdo, kdo uvíznul v přesvědčení, že Osvícení = štěstí a blaženost. Míla si v takovém případě nebrala servítky. Kdo byl ale ochotný přijmout, co mu Míla řekla, tomu to pomohlo otevřít oči a dostal se dál.

Saša Hendruk: ..."ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá... Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že to jsou všechno moje aktivity, moje omyly, moje představy..."

z nalézajících se stávali znovu hledající.

Ti, kteří na své představě ulpěli a díky setkání s Probuzeným si to konečně uvědomili, dokázali konečně zaměřit pozornost na iluzi, která jim brání vnímat, co JE... bez interpretací a preferencí osobního já.

Živé setkávání s Probuzenými není někdy vůbec snadné. Je to dar. Umožňuje začít si uvědomovat svoje skryté závislosti, které by jinak ještě dlouho vytvářely nevědomé preference osobního já.

Ulpění na představě těch druhých, kteří podle našich představ ulpěli, může zatemňovat poznávání reality, tvé opravdové reality, která nemůže být jiná, než osvícená.... "A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti – celý vesmír je menší než ona."

Ti, kteří na své představě ulpěli

Probuzení říkají: "Nikdo takový tady není." ... "Při poznávání reality, ten ulpívající zmizí."

[Návštěvník]

I Hra na vědoucí já, které má rok za rokem potřebu přesvědčovat ´neexistující´ ostatní (ačkoliv se ho na nic neptali), že neexistují, jednou skončí

[ros]

A kdesi v pozadi se vynoruje Treti...
...x...

:-)

A kam zmizeli ti dva?

Ať zmizeli kamkoli, touto otázkou jsou zpět.
...
Kde byl/je/bude třetí?

[jaosiva1]

Me se muj prispevek libi...Jani
Je tam orientace na Poznavani
A je tam orientace na Vyvoj
To sou veci, ktere povazuji za nosne
A sem rad, ze nekterym dalsim se to libilo

Ty se na zvetsovani Poznani ani na Vyvoj neorientujes,
Jaxi mi a nam sama mockrat deklarovala,
Tudiz me dalsi vysvetlovani pokladam za neproduktivni,
Ci lepe receno,
V soucasne chvili nemam prostredky ani schopnosti
Rozkryvat tajemstvi Tretiho
Z duvodu me vlastni zatim jeste dost velke Nevedomosti,
Takze chyba neni jen na tve strane...

Jednou sem o Tom napsal takovou basnicku:

Az dcera se synem
Se spoji
Jako rub dukatu s licem
Pak jejich potomek
Bude jejich rodicem

Zhruba:
JEDEN...je dukat
DVA...sou Lic a Rub
TRETI..je rodic
nebo...ja sam...
coby Potomek

Jinymi slovy, jde o reje kypicich Energii mezi silovymi uzly, nikoli jen slovni ekvilibristiku...a kdo chce trochu vic porozumet...musi se do tech energii ponorit...dat se jim v plen....nechat se roztrhat...
A zase zcelit

Coz preju nam vsem

...x...

[Jana]

Mně se Tvůj příspěvek líbí, Péťo, i když píšeš: "Ty se na zvetsovani Poznani ani na Vyvoj neorientujes,"

Pro mě je vrcholem celého poznání to, co je tady v hlubokém spánku beze snů, kde neexistuje ego, a v tom je toho míň, než víc, i když je v tom všechno a nic nechybí.

Když se ráno objeví svět, tak z mého pohledu jde spíš o ubírání, než o přidávání, z toho různého zůstává stejné.

Celé se to ve skutečnosti zjednodušuje.

JE TO JEDNO DUCHÉ

[Návštěvník]

I Hra na vědoucí já, které má rok za rokem potřebu přesvědčovat ´neexistující´ ostatní (ačkoliv se ho na nic neptali), že neexistují, jednou skončí

Při ztotožnění vědomí s individualitou se projev může jevit jako něčí potřeba. Představa sebe jako individuality, osoby, rázem vytváří iluzi dvojnosti.
Tahle iluze zatemňující blaho existence tady je, dokud je tady připoutanost k posuzování těch druhých, dokud je tady myšlení na ne-já.

Přestaň myslet na ne-já, pak bude čirost mysli převládat. Znalec (nebo také svědek) tohoto čistého poznání – prostého jakýchkoli změn – to je svrchované Poznání (pará samvid). Toto je plné blaha, a proto je nejvyšším cílem.

[Návštěvník]

A když už myslíš na ty druhé, tak mysli na to, co je v nás stejné, tomu se říká sou-cit, protože jsme schopni cítit stejné - jsme schopni sou-cítit a když se k tomu sou-cítění přidá meditace, kdy si mysl označující a posuzující ne-já dá volno, tak se probudí láska.

A láska sama bez posuzující mysli je tím blahem, o kterém je řeč. Je tím blahem, ve kterém nejsou žádné hranice, žádné omezení, je tím, co tady stále je a co poznáváš, když svůj život nežiješ skrz ego, které je stále ve střehu, co ne-já.

[.Petra]

Ti, kteří na své představě ulpěli a díky setkání s Probuzeným si to konečně uvědomili, dokázali konečně zaměřit pozornost na iluzi, která jim brání vnímat, co JE... bez interpretací a preferencí osobního já.

Živé setkávání s Probuzenými není někdy vůbec snadné. Je to dar. Umožňuje začít si uvědomovat svoje skryté závislosti, které by jinak ještě dlouho vytvářely nevědomé preference osobního já.

[Návštěvník]

I Hra na vědoucí já, které má rok za rokem potřebu přesvědčovat ´neexistující´ ostatní (ačkoliv se ho na nic neptali), že neexistují, jednou skončí

Třeba si vědoucí já jednou všimne, že realizovaní se takto neprojevují.

[.Petra]

"Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo?
Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici.
Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

Saša Hendruk

Probuzením do nedvojnosti obě polarity zmizí.

"V Pravdě není protikladů. Ty jsou pravdivé jen relativně. Jen když člověk zabloudí ze stavu Jsoucna, nikdy když je v Něm. Ve skutečnosti je jen jediná Pravda, Stejnost, Jednota, jediná Vesmírná Mysl. Osvobození bylo způsobeno odstraněním pocitu osobního jáství a jakéhokoliv vlastnění čehokoliv. Jednota nezná osobního "jáství".

Rozdíly splynou v ohnisku jednotícím, v oceánu nadblažené nepopsatelnosti.
Uvědomme si, až budeme opět vidět rozdíly, že to budou jen jevy, jen povrchové jevy. Vlny na oceánu Bytí..."

Eduard Tomáš

[.Petra]

Rozdíly splynou v ohnisku jednotícím, v oceánu nadblažené nepopsatelnosti.

Eduard Tomáš

To odpovídá neutrálnímu stavu v hlubokém spánku = nic se neděje.

[Návštěvník]

I Hra na vědoucí já, které má rok za rokem potřebu přesvědčovat ´neexistující´ ostatní (ačkoliv se ho na nic neptali), že neexistují, jednou skončí

Třeba si vědoucí já jednou všimne, že realizovaní se takto neprojevují.

A jak se projevují realizovaní? Tak, že ráno vychází slunce a večer zapadá a do toho se projevuje všechno možné i nemožné, protože u Boha je všechno možné.

„Vždyť u Boha není nic nemožného.“ (Lk 1,37)

[.Petra]

Jen hlupák by chodil tam, kde se mu přitíží.

To je věc názoru.
Při homeopatickem léčení, kdy nejde jen o odstranění nepříjemných symptomů, ale o vyhojení příčin, se obvykle prvních pár dní při léčení situace zhorší. Podle mne je spíš hlupák ten, kdo se toho zalekne a raději se tomuto krátkodobému přitížení vyhne.

"Musí to bolet, aby se to uzdravilo." S touhle větou z Nekonečného příběhu jsem kdysi nesouhlasila, Ale pominulo to...