Zákon jednoty

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » sob 08. úno 2020 14:20:59

Zdeněk píše:Rozumím Ti, napíše Jana. Atd. :)

Abys mi (či komukoli) rozuměla, musela bys nalézt, identifikovat se, s pozicí oponenta. Což předpokládá opuštění pozice své, tedy službu druhým, napsal by Ra. Jana však naopak sebeobraně barikáduje pozici svou, neboli slouží sobě, píši já.


Třeba i ta identifikace s rolí oponenta je jen mentální hra, ve které o nic nejde, jen iluze ega.

Třeba to, kým skutečně jsi, žádnou službu nepotřebuje.

Dostávám se nyní ke stupni uvědomění, kde spatřuji Boha, jak kráčí v každé lidské formě
a projevuje sám sebe stejnou měrou jak skrze mudrce, tak i hříšníka, čestného, nebo
špatného člověka. Když tedy potkávám různé lidi, říkám si: „Bůh ve formě světce. Bůh ve
formě mizery. Bůh ve formě počestného, Bůh ve formě hříšníka.“

Šrí Rámakrišna

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » sob 08. úno 2020 15:02:55

Zdeněk píše:
Jana píše: Třeba to, kým skutečně jsi, žádnou službu nepotřebuje.

Dostávám se nyní ke stupni uvědomění, kde spatřuji Boha, jak kráčí v každé lidské formě
a projevuje sám sebe stejnou měrou jak skrze mudrce, tak i hříšníka, čestného, nebo
špatného člověka. Když tedy potkávám různé lidi, říkám si: „Bůh ve formě světce. Bůh ve
formě mizery. Bůh ve formě počestného, Bůh ve formě hříšníka.“

Šrí Rámakrišna

To je jen prostředeční, nikoli konečná stanice. Věř mimozemšťanům z 6D, když nevěříš mě:
"Cvičení tři. Hleďte do zrcadla. Vizte Stvořitele.
Cvičení čtyři. Hleďte na stvoření, které obklopuje komplex mysli/těla/ducha každé entity. Vizte Stvořitele."

Ra je uvádí jako prostředek zrychlení k Zákonu jednoty. Ale i oni přiznávají zkreslení, které jim nedovoluje vidět nezkresleně.

Bůh, na kterého lze ukázat, je jako obraz v zrcadle. Obraz nikdy není, co zobrazuje.


To, co je ve mně vědomé, nepotřebuje vůbec žádnou techniku.

V tichu srdce je celá existence láskou, Božstvím, a to ticho srdce (nulový bod existence) je tady pořád.

Je tady možnost uvědomění si skutečnosti z tohohle místa, kde nejsme ničím, odtud je jasná nezkreslená realita, protože tady není žádné ztotožnění.
Nebo tady je možné povrchní prozkoumávání skutečnosti skrz mysl a smysly, v čase a prostoru. Pak o Tobě můžu tvrdit všechno možné, můžu Tě posuzovat podobně, jako posuzuješ třeba Moojiho. To, jak Tě budu vnímat, prakticky vůbec nezáleží na tom, jaký skutečně jsi, ale jak je znečistěná má mysl. Budu si skrz ono zatemnění mysli pravděpodobně do Tebe promítat své vlastní problémy. Budu v Tobě vidět všechny špatnosti mé mysli.

V osvícené mysli není žádný problém, není v ní vůbec žádná informace, že by něco mohlo být špatně.

Proto ona Drtikolova metoda, jak se otevřít osvícení, je tak účinná.

Všimni si, že myšlenky, že je něco dobře, Tě nechávají uvolněného, spoutávají Tě jen myšlenky, že je něco špatně.

Proto se do nulového bodu nelze dostat, pokud je tady připoutanost k představám, že je tady něco špatně, že někdo to má špatně, že to, co je, je špatně.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » sob 08. úno 2020 17:25:39

Makak píše:
Jana píše:
To, co je ve mně vědomé, nepotřebuje vůbec žádnou techniku.


Ano

Jana píše:V tichu srdce je celá existence láskou, Božstvím, a to ticho srdce

...


Proto se do nulového bodu nelze dostat, pokud je tady připoutanost k představám, že je tady něco špatně, že někdo to má špatně, že to, co je, je špatně.



To, co je ve mě vědomé nebo lépe řečeno to vědomé v čem jsem, se nepotřebuje dostávat do nulového bodu. Ani nepotřebuje představu nulového bodu. Ani nic.
:D :D :D


Možná ještě lépe, to vědomé, čím jsem.

Není možné se dostávat do něčeho, čím jsme. Jsme tím. A uvědomění si toho, čím jsme, je základ. V nulovém bodu nejsme ničím.

:)

Obrázek

Ale je možné se ztotožnit s myslí a v její projekci bloudit ve snách, v představách, že jsem něco jiného, než Ty.

A tady se může zrodit touha vrátit se do své celistvosti, vrátit se k poznání Pravdy.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » sob 08. úno 2020 20:00:56

Zdeněk píše:
Jana píše:To, co je ve mně vědomé, nepotřebuje vůbec žádnou techniku.


To, je to něco? Jistě, jinak by to nebylo To.

Je vědomé vědomí něco? Je to Bytí - existence. Je Bytí něco? Je to Láska - blaho.

Žádný obraz něčeho v něčem. Žádná iluze oddělenosti. Tohle je jedním. Sat-čit-ánanda.

Zdeněk píše:
Jana píše:V osvícené mysli není žádný problém, není v ní vůbec žádná informace, že by něco mohlo být špatně.
Tudíž v ní nemůže být ani informace, že něco je dobře. Osvícená mysl není z tohoto světa, v tomto světě tedy nemůže být pravdivě vyjádřena.

Osvícená mysl je prázdná. Žádná myšlenka, žádná informace.

Nicméně ta krása existence je vědomá.

Nedá se o tom říct nic jiného, než to, že to je moc dobré.

To je ten paradox, že i když je to nepopsatelné, myslí neuchopitelné,

promluvy Probuzených nejsou o ničem jiném.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Zdeněk » sob 08. úno 2020 21:01:46

Jana píše:Je vědomé vědomí něco? Je to Bytí - existence. Je Bytí něco? Je to Láska - blaho.

Žádný obraz něčeho v něčem. Žádná iluze oddělenosti. Tohle je jedním. Sat-čit-ánanda.

Můžeš tomu dávat nálepku z cizích slov, ale je to něco. Není to tak, že to neexistuje. Něco to je.

A to jedno něco ze sebe vyskočilo, aby na sebe skrze Janu ukázalo? Jak může poznávat něco, co je ono samo? Proto jsem použil to podobenství se zrcadlem.

Pokud bys skutečnou lásku měla, pak bys přijala argumenty mé, vžila se do nich, abys mi pak mohla skrze ně (tj. skrze mou mysl) ukázat cestu za světlem. Ale ty beze nového smyslu opakuješ argumenty své a ignoruješ mé. Neboli sloužíš sobě.
Zdeněk
 
Příspěvky: 818
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2020 21:33:00

Osobní já potřebuje vstoupit do diskuse. Bez něj by nevznikala snaha přesvědčovat někoho dalšího v diskusi o správnosti svého přesvědčení.
Návštěvník
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Tara » sob 08. úno 2020 21:35:29

Tara píše:
Zdeněk píše:
Tara píše:A pro mě by tam taky něco bylo? :)

No nevim. Snad všudepřítomná reklama na službu ostatním. Tedy objevování lásky v sobě. To mě moc nebere (že bych tedy byl z temných sil Orionských, co slouží sobě?). :)

Zajímavý názor. Myslím, že mě moc nemůžeš znát, vždyť jsi tady chvíli a moc už nepíšu, zajímavé..

Zajímavé je i spojení reklama na službu ostatním - tedy objevování lásky v sobě...

Kdyby se ti to chtělo více rozebrat, tož budu jedno velké ucho :-)
Protože ses asi aj u mě trefil...

Nevím, jestli jsem Zdeňku nepřehlídla tvou odpověď, nečtu co si píšeš s Janou...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1299
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Tara » sob 08. úno 2020 21:39:55

Návštěvník píše:Osobní já potřebuje vstoupit do diskuse. Bez něj by nevznikala snaha přesvědčovat někoho dalšího v diskusi o správnosti svého přesvědčení.

To by mohlo platit jak na Janu, tak na Zdeňka a taky platí... I my všichni tady vstupujeme jako osobní já toužící po "akci"...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1299
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2020 21:42:30

Tara píše:
Návštěvník píše:Osobní já potřebuje vstoupit do diskuse. Bez něj by nevznikala snaha přesvědčovat někoho dalšího v diskusi o správnosti svého přesvědčení.

To by mohlo platit jak na Janu, tak na Zdeňka a taky platí... I my všichni tady vstupujeme jako osobní já toužící po "akci"...

Ano
Návštěvník
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Zdeněk » sob 08. úno 2020 22:22:19

Tara píše:Nevím, jestli jsem Zdeňku nepřehlídla tvou odpověď, nečtu co si píšeš s Janou...
Nic jsem nepsal. Protože nevím co :).
Dokonce ani Papaji nebyl Sibyla a musel se nešťastnice ptát, co vlastně chce.
Zdeněk
 
Příspěvky: 818
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » ned 09. úno 2020 10:23:23

Zdeněk píše:
Jana píše:Je vědomé vědomí něco?  Je to Bytí - existence. Je Bytí něco? Je to Láska - blaho.

Žádný obraz něčeho v něčem. Žádná iluze oddělenosti.  Tohle je jedním. Sat-čit-ánanda.

Můžeš tomu dávat nálepku z cizích slov, ale je to něco. Není to tak, že to neexistuje. Něco to je.

A to jedno něco ze sebe vyskočilo, aby na sebe skrze Janu ukázalo? Jak může poznávat něco, co je ono samo? Proto jsem použil to podobenství se zrcadlem.

Pokud bys skutečnou lásku měla, pak bys přijala argumenty mé, vžila se do nich, abys mi pak mohla skrze ně (tj. skrze mou mysl) ukázat cestu za světlem. Ale ty beze nového smyslu opakuješ argumenty své a ignoruješ mé. Neboli sloužíš sobě.


Vživala jsem se do temnot mysli, ve které je prožívání temné noci duše,  a odtud se to jeví, jako by tady nebylo vůbec žádné východisko. Ať uděláš cokoliv, všechno dělá ego pro ego, ale vysvobození je smrtí toho, kdo chce z temné noci duše uniknout. Tedy  toho, kdo pro své vysvobození něco dělá, chce něco udělat.   Není tady nikdo takový, kdo by mu mohl pomoci.

Ona časoprostorová omezenost, kterou je představa Zdenka, musí zemřít.  Osobní představa Zdenka, Moojiho, Jany a všech ostatních osob, všechno to, co si myslíme, že o  těch osobách víme, se musí přestat brát vážně.

A tak se může probudit poznání, kým skutečně jsi, jsme. Tohle je nesmírně hluboké.

Řekla bych, že se vůbec nemusíš bát, že by se to v Tobě neprobudilo.

Ono už se to probouzí. Totiž Ego - ztotožnění s iluzí oddělenosti - tohle není schopné vnímat, je zaslepeností.  Mooji také u Papadžího  reagoval v prvé chvíli zaslepeně. Chtěl utéct, prožíval pocity odporu, hněvu, jak se v něm bouřilo ego, že má zmizet.

Ale Ty jsi za Papadžího projevem vnímal lásku.

Za veškerým projevem  Probuzených můžeš tuhle lásku vnímat, můžeš ji číst mezi řádky,  můžeš ji vnímat z videí, a nepotřebuješ ani příliš rozumět slovům, mohou být klidně používaná slova, která  se neshodují s Tvou vírou, s učením, kterému jsi doteď důvěřoval.



Můžeš tu lásku, která za tím vším je,  nechávat na sebe působit, a tak poznávat Pravdu.

Je jedno, kde ten Probuzený je, jestli je mezi mrtvými, živými. Tahle Láska  není dotknutelná časem ani prostorem. Dotýká se jen toho, kým skutečně jsi.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Tara » ned 09. úno 2020 12:19:28

To Zdeněk - viděla jsem kdysi to video, nooo, paráda, ale kolikrát kdo se tak od srdce kde uvolní.... :-)

Já mám pocit, že je nás více, kterým hrouda nohy víže než těch smějících se a tančících.... :-), no co už, že....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1299
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 09. úno 2020 13:30:10

Jana píše:Vživala jsem se do temnot mysli, ve které je prožívání temné noci duše,  a odtud se to jeví, jako by tady nebylo vůbec žádné východisko. Ať uděláš cokoliv, všechno dělá ego pro ego, ale vysvobození je smrtí toho, kdo chce z temné noci duše uniknout. Tedy  toho, kdo pro své vysvobození něco dělá, chce něco udělat.   Není tady nikdo takový, kdo by mu mohl pomoci.

Ona časoprostorová omezenost, kterou je představa Zdenka, musí zemřít.  Osobní představa Zdenka, Moojiho, Jany a všech ostatních osob, všechno to, co si myslíme, že o  těch osobách víme, se musí přestat brát vážně.

A tak se může probudit poznání, kým skutečně jsi, jsme. Tohle je nesmírně hluboké.

Ano. Tak by se dala popsat temná noc duše.
Na co se však smažím poukázat, je temná noc Ducha. Tak jako ego musí v noci duše zemřít, tak, analogicky, umírá Bůh v noci Ducha. Což se jeví, pochopitelně, jako nesmyslné, protože bez Boha by nebyla ani tato písmenka.

Pamatuji se před léty, jak jsme u nás doma měli holčičku, od příbuzného. Jednou jsem jí přistihl, jak se láskyplně kouká do zrcadla a češe si se zalíbením vlásky. Začal jsem se jí smát a snažil naznačit, že se zamilovala do obrazu v zrcadle. Nelibě na mě koukala, co otravuji a vytrhuji ze zalíbení.
Já nepopírám obrázek v zrcadle. Ani, že odráží krásnou a milou holčičku. Tvrdím, že lze tímto podobenstvím zpodobnit veškeré naše poznání: zjevený Bůh není pravý Bůh. Tudíž, i toto zjevené podobenství popírá samo sebe. Je tedy nesmyslné?
Zdeněk
 
Příspěvky: 818
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 09. úno 2020 13:34:27

Tara píše:To Zdeněk - viděla jsem kdysi to video, nooo, paráda, ale kolikrát kdo se tak od srdce kde uvolní.... :-)

Já mám pocit, že je nás více, kterým hrouda nohy víže než těch smějících se a tančících.... :-), no co už, že....

Po pravdě řečeno, já si nemyslím, že bych na to koukal lépe, než ten kluk co je v záběru napravo :-).
Zdeněk
 
Příspěvky: 818
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » ned 09. úno 2020 14:33:45

Zdeněk píše:
Jana píše:Vživala jsem se do temnot mysli, ve které je prožívání temné noci duše,  a odtud se to jeví, jako by tady nebylo vůbec žádné východisko. Ať uděláš cokoliv, všechno dělá ego pro ego, ale vysvobození je smrtí toho, kdo chce z temné noci duše uniknout. Tedy  toho, kdo pro své vysvobození něco dělá, chce něco udělat.   Není tady nikdo takový, kdo by mu mohl pomoci.

Ona časoprostorová omezenost, kterou je představa Zdenka, musí zemřít.  Osobní představa Zdenka, Moojiho, Jany a všech ostatních osob, všechno to, co si myslíme, že o  těch osobách víme, se musí přestat brát vážně.

A tak se může probudit poznání, kým skutečně jsi, jsme. Tohle je nesmírně hluboké.

Ano. Tak by se dala popsat temná noc duše.
Na co se však smažím poukázat, je temná noc Ducha. Tak jako ego musí v noci duše zemřít, tak, analogicky, umírá Bůh v noci Ducha. Což se jeví, pochopitelně, jako nesmyslné, protože bez Boha by nebyla ani tato písmenka.


:)

Ano, je možné i k tomuhle dojít.


Je to absolutní prázdnota mysli s absencí vědomého Bytí.

Je to to, čemu se říká ne-bytí.

Je to poznání pravdy o povaze mysli, bez přítomnosti lásky. Je to mír a klid, ale není to celá pravda.

Je to poznávání jen jednoho z břehů života:

Obrázek


Pamatuji se před léty, jak jsme u nás doma měli holčičku, od příbuzného. Jednou jsem jí přistihl, jak se láskyplně kouká do zrcadla a češe si se zalíbením vlásky. Začal jsem se jí smát a snažil naznačit, že se zamilovala do obrazu v zrcadle. Nelibě na mě koukala, co otravuji a vytrhuji ze zalíbení.
Já nepopírám obrázek v zrcadle. Ani, že odráží krásnou a milou holčičku. Tvrdím, že lze tímto podobenstvím zpodobnit veškeré naše poznání: zjevený Bůh není pravý Bůh. Tudíž, i toto zjevené podobenství popírá samo sebe. Je tedy nesmyslné?


Je možné vnímat jen formu, projev a je možné vnímat, že projev těla není tím, co odráží zrcadlo.

A je možné to celé vnímat v jednotě. Je možné vnímat, že ta holčička je láskou a její projev i zrcadlení projevu vyvěrá z té lásky, kterou je. Je to konec konců pak jedno, jestli se díváš přímo na holčičku, nebo vidíš její obraz v zrcadle, ta láska, kterou si v srdci uvědomuješ, bez ohledu, na co se zrovna díváš nebo se na nic nedíváš, je pořád stejná.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. úno 2020 16:30:13

Jana píše: Mooji také u Papadžího  reagoval v prvé chvíli zaslepeně. Chtěl utéct, prožíval pocity odporu, hněvu, jak se v něm bouřilo ego, že má zmizet.

Na tom příběhu je zajímavé a mohlo by být i poučné. Že Mooji za Papajim vlastně přijel "probuzený", v té době už ak 6-7 let žil, podle jeho vlastních slov, na klíně Boha.

Náhodou se ocitl u Papajiho, myslel, jak ho tam nebudou vítat. A místo toho tak strohá slova: "chceš-li poznat pravdu, musíš zmizet."
To se ví, že se z toho ego, po léta kolébané na klíně boha mohl zvencnout. Určitě by se v tu chvíli nerozpoznalo jako ego, možná ani teď není nejpříhodnější toto slovo použít. Protože osobní ego, jak jej u většiny lidí můžeme pozorovat, tam už nebylo. Ale bylo tam něco, co nevědělo že tam je.

Znám to na vlastní kůži, takovéto záležitosti (nemám proto vhodný termín) jsou velice jemné a rozpoznatelné a po té, co jsou prohlédnuty.
Ono takovéto střídání vln: "lálalá jsem za vodou" a "ajaj, ochoch, jemine" je velice blahodárné. A provází je milost.Bez ní to nejde. Ale nikdy nevíte, skrze, co se projeví.

:)
Návštěvník
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod aaa » ned 09. úno 2020 16:35:06

Zdeněk píše:
Pokud bys skutečnou lásku měla, pak bys přijala argumenty mé, vžila se do nich, abys mi pak mohla skrze ně (tj. skrze mou mysl) ukázat cestu za světlem. Ale ty beze nového smyslu opakuješ argumenty své a ignoruješ mé. Neboli sloužíš sobě.



Toto je silná výzva!
aaa
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Jana » ned 09. úno 2020 17:05:26

Návštěvník píše:
Jana píše: Mooji také u Papadžího  reagoval v prvé chvíli zaslepeně. Chtěl utéct, prožíval pocity odporu, hněvu, jak se v něm bouřilo ego, že má zmizet.

Na tom příběhu je zajímavé a mohlo by být i poučné. Že Mooji za Papajim vlastně přijel "probuzený", v té době už ak 6-7 let žil, podle jeho vlastních slov, na klíně Boha.

Náhodou se ocitl u Papajiho, myslel, jak ho tam nebudou vítat. A místo toho tak strohá slova: "chceš-li poznat pravdu, musíš zmizet."
To se ví, že se z toho ego, po léta kolébané na klíně boha mohl zvencnout. Určitě by se v tu chvíli nerozpoznalo jako ego, možná ani teď není nejpříhodnější toto slovo použít. Protože osobní ego, jak jej u většiny lidí můžeme pozorovat, tam už nebylo. Ale bylo tam něco, co nevědělo že tam je.

Znám to na vlastní kůži, takovéto záležitosti (nemám proto vhodný termín) jsou velice jemné a rozpoznatelné a po té, co jsou prohlédnuty.
Ono takovéto střídání vln: "lálalá jsem za vodou" a "ajaj, ochoch, jemine" je velice blahodárné. A provází je milost.Bez ní to nejde. Ale nikdy nevíte, skrze, co se projeví.

:)


Mooji píše Papadžímu:

"Mé duchovní probuzení začalo před šesti lety po modlitbě, můj celý život a přirozenost prošli velikou změnou, vnitřně i navenek. Z mé strany nebylo žádné opravdové úsilí, kromě mé důsledné víry v tu věc, uvnitř které jsem se cítil bezpečně. Pak začala má opravdová víra v Boha. Zjistil jsem, že mohu s Bohem mluvit svobodně, intimně, že jsem milován a veden zevnitř i vně a velká láska a mír, víra začala vyvstávat v mém srdci. Od té doby jsem pokračoval několik let, prošel mnoho zkoušek a testů a zkoušel odevzdat svou vůli a cestu tomu zcela Nejvyššímu. Pochopil jsem, že je tady jeden univerzální duch, který se nazývá mnoha odlišnými jmény a uctíván mnoha způsoby.
Modlil jsem se, abych mohl dosáhnout místa naprostého odevzdání a sjednotit se s boží vůlí Já.

Navzdory milosti, mnoha silným zkušenostem a prohlubujícímu se vztahu k Bohu nafoukané pyšné ego nebylo zcela zničeno a stále způsobovalo trable. ..."


Ano, ego sice ve skutečnosti neexistuje, ale je tím jediným, co způsobuje trable. Je tím jediným, co způsobuje ono "ajaj, ochoch, jemine".

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod miroslav » ned 09. úno 2020 22:39:36

Zdeněk píše:Když jsi psal ten svůj příspěvek, nebo teď, zřejmě jsi nezakoušel/nezakoušíš aktuálně "dělat a starat se jak nejlépe to jde a rozdávat obětovat tu svoji životní energii druhým až do úplna". Čili vzpomínáš, přemýšlíš, jak to bylo. Přítomnost (potažmo nicnedělání, "nebýt konajícím" apod.) ale není vzpomínka na ní, nejde o teorii. Proto jsem ti to video sem dával.

To nebytí konatelem, to je přirozený základ.

Je konání, usilování, podobně jako ve filmu nebo ve snu. Vystupuje tam role konatele, usilovatele atd.

Přítomnost v sobě obsahuje minulost. I vzpomínka je vždy jen v přítomnosti. Nebo ne? Kde jinde by byla?
Minulost, zkušenosti, vzpomínky, poučení, pochopení atd. jsou v přítomnosti. Mimo přítomnost nic není. Vše, co je, je jen v přítomnosti.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1409
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Zdeněk » pon 10. úno 2020 8:22:31

Jana píše:Je možné vnímat jen formu, projev a je možné vnímat, že projev těla není tím, co odráží zrcadlo.

A je možné to celé vnímat v jednotě. Je možné vnímat, že ta holčička je láskou a její projev i zrcadlení projevu vyvěrá z té lásky, kterou je. Je to konec konců pak jedno, jestli se díváš přímo na holčičku, nebo vidíš její obraz v zrcadle, ta láska, kterou si v srdci uvědomuješ, bez ohledu, na co se zrovna díváš nebo se na nic nedíváš, je pořád stejná.

Ano, to je krásně napsané, jsem uspokojen, děkuji.
Ale pak je také oblast, kterou není možné vnímat. Tudíž o ní nelze nic napsat. Pokud jsi chtěla ve své lásce mermomocí tuto novou oblast zvěstovat, nezbývalo než použít fragmenty té staré, čili jsi ze mě udělala tu spokojenou opici s natáčkama. To jsi chtěla?

Je to jako získat zrak způsobilý vnímat netušené barvy. Operatér nejprve musí oko vyjmout, aby na jeho místo mohl vložit jiné. Nemůžeš si ponechat stávající, abys bedlivým okem původním tuto transformaci zraku pozorovala.

Neboli to všechno co popisuješ měl Ježíš už zamlada. Pak by jeho smrt neměla smyslu.
Zdeněk
 
Příspěvky: 818
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Další

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Bing [Bot] a 1 návštěvník