Jana píše:Je to ve skutečnosti nestoudná pýcha uvažovat o sobě jako o konateli...
Je to vnímání sebe sama coby samostatně jednajícího osobního "já". Po zrození v lidském těle se tenhle pocit dřív nebo později objeví v každém dítěti, je to tedy spíš iluze, ke které dochází postupným ztotožňováním s tělem.
Návštěvník píše: I miminko reaguje... dochází k reakcím, tedy zareagují a jednají určitým způsobem, ale nikdo by je asi nepodezíral z pocitu konatelství - tj. z osobního já, které je přesvědčené, že ono samo jedná.
O tomhle mudrcové mluví, když vysvětlují rozdíl mezi neosobním jednáním, ve kterém nedochází ke ztotožnění s osobou a s její myslí (rozpustil se konatel, tj. pocit "tohle dělám já"), a mezi jednáním osobním, kdy je osoba přesvědčená, že ona je tím, kdo jedná.
.Petra píše:Konatel mívá tyto starosti. Co je "zlo" a co ne, co musím konat a nebo nekonat, abych nepodporoval zlo...
Koho to jako konatele zatěžuje, může přenechat všechno Bohu - radil Ramana.