Projekce na druhé

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 20. čer 2015 13:47:47

Při projekci se přenášené obsahy jeví, jako by patřily k druhé osobě. Přitom se nás osobně dotýkají, protože jsme to my, kdo je vnímá. Proto je to, co se nás dotýká, jistým vodítkem k poznání prvotní nerozlišené iluze.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi, protože se domníváme, že to, co na druhém pozorujeme a vidíme, není náš subjektivní vjem ani obsah, ale je to něco, co objektivně existuje vně nás samotných. Zkrátka a dobře, cosi tu chybí k tomu, aby si člověk uvědomil, že hledí do subjektivního zrcadla.

Pokud nalézáte podobnost mezi hlubinnou psychologií a buddhismem, nejste vůbec mimo. Je to totéž. I Buddha používal podobný princip k rozlišení iluze a pravdy.

Projekce je automatický, spontánní fakt. Jde o nevědomý mechanismus, a proto s uvědoměním končí.

Když je v průběhu sebepoznání projekce zrušena, zjistíme, že to, co jsme dříve vnímali na druhých, patří naší osobní psychice.

Zdrojem projekcí v tomto případě je pořád část nevědomé psychiky, kterou není možné si uvědomit přímým vhledem. Vzdoruje odhalení, a proto je stále uvězněna v nevědomí a zůstává zdrojem projekce - zdrojem iluzí.

Jestliže je zdroj tvořící projekce odmítán, je mu vědomě odmítána platnost, má volné pole působnosti a může uskutečňovat své cíle a záměry bez naší vědomé kontroly. Výsledkem je pak izolace od okolního světa. Člověk je v zajetí iluzorních vztahů. Skutečný vztah k okolnímu světu zůstává skryt pod nánosem sebeklamu.

Člověk o sobě samotném sice vůbec nic neví, ale všechno ostatní ví nejlíp.

http://psychologie.cz/charakter-stinu/
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2015 12:54:53

Návštěvník píše:
Při projekci se přenášené obsahy jeví, jako by patřily k druhé osobě. Přitom se nás osobně dotýkají, protože jsme to my, kdo je vnímá. Proto je to, co se nás dotýká, jistým vodítkem k poznání prvotní nerozlišené iluze.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi, protože se domníváme, že to, co na druhém pozorujeme a vidíme, není náš subjektivní vjem ani obsah, ale je to něco, co objektivně existuje vně nás samotných. Zkrátka a dobře, cosi tu chybí k tomu, aby si člověk uvědomil, že hledí do subjektivního zrcadla.

Pokud nalézáte podobnost mezi hlubinnou psychologií a buddhismem, nejste vůbec mimo. Je to totéž. I Buddha používal podobný princip k rozlišení iluze a pravdy.

Projekce je automatický, spontánní fakt. Jde o nevědomý mechanismus, a proto s uvědoměním končí.

Když je v průběhu sebepoznání projekce zrušena, zjistíme, že to, co jsme dříve vnímali na druhých, patří naší osobní psychice.

Zdrojem projekcí v tomto případě je pořád část nevědomé psychiky, kterou není možné si uvědomit přímým vhledem. Vzdoruje odhalení, a proto je stále uvězněna v nevědomí a zůstává zdrojem projekce - zdrojem iluzí.

Jestliže je zdroj tvořící projekce odmítán, je mu vědomě odmítána platnost, má volné pole působnosti a může uskutečňovat své cíle a záměry bez naší vědomé kontroly. Výsledkem je pak izolace od okolního světa. Člověk je v zajetí iluzorních vztahů. Skutečný vztah k okolnímu světu zůstává skryt pod nánosem sebeklamu.

Člověk o sobě samotném sice vůbec nic neví, ale všechno ostatní ví nejlíp.

http://psychologie.cz/charakter-stinu/

Karel Gustav Jung:

Projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých.

Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ...

Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.

Subjekt se zbavuje nepřijatelných, bolestivých obsahů tím, že je projikuje.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi.
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod malpan » pon 22. čer 2015 7:24:39

:D ale já opravdu nemám nic společného s jejími představami a interpretacemi toho, co poznává.

já ano - uvědomuju si na tom, jak je snadné si začít zakládat na nějaké myšlence - je to prosté.... Napadá mě příklad: jako když si třeba doktor začne zakládat na svém titulu (a nedej bože, když mu například popelář začne tykat - to je potom postaráno o dozvuk na delší dobu :D )
Ta spřaženost já jsem někdo nebo něco dokáže divy. Sami jsme si tím procházeli, když jsme se považovali pouze za celek ohraničený povrchem těla... je to extrém, ale každý to máme někde v sobě zažité, každý jsme se s tím setkali - princip je stejný, jen si to chtít přiznat - zviditelnit, aby se to začalo zpracovávat...
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod malpan » pon 22. čer 2015 7:32:47

miroslav píše:
To, co poznává někdo jiný, než Ty, jsou na 100 % Tvoje představy.


To je tvoje utkvělá představa. :what:

Míro, pokud se na to koukáš pohledem jednoty, pak to přeci může být 100% jen má představa, ale z kontextu je jasné, že takto to asi nebylo myšleno.... to by tam nebylo to: "než Ty" a tudíž to může být (a je) jinak...
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. čer 2015 7:41:05

To, co poznává někdo jiný, než Ty, jsou na 100 % Tvoje představy.

Pokud tohle platí, pak to znamená, že cokoliv člověk poznává - počínaje jeho pocitem zimy v ledové vodě a konče jeho pochopením souvislostí při řešení nějakého úkolu - jsou jen osobní představy někoho jiného.

Nějak si nedovedu představit, že by to tak bylo :D
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. črc 2016 10:48:38

Projekce znamená přisuzování svých myšlenek (motivů, úmyslů) jiným lidem, cosi jako „podle sebe soudím tebe“

http://www.hoschl.cz/?text=3108&lang=cz


Když je v průběhu sebepoznání projekce zrušena, zjistíme, že to, co jsme dříve vnímali na druhých, patří naší osobní psychice.

http://psychologie.cz/charakter-stinu/
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. črc 2016 11:21:27

Návštěvník píše:
Projekce znamená přisuzování svých myšlenek (motivů, úmyslů) jiným lidem, cosi jako „podle sebe soudím tebe“

http://www.hoschl.cz/?text=3108&lang=cz


Když je v průběhu sebepoznání projekce zrušena, zjistíme, že to, co jsme dříve vnímali na druhých, patří naší osobní psychice.

http://psychologie.cz/charakter-stinu/

"Kdo má máslo na hlavě, neměl by chodit na slunce".

Starověké přísloví

Další možnost ovšem je, že si všimne, co mu teče přes oči, takže pořádně nevidí.
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. črc 2016 15:06:20

Návštěvník píše:
Při projekci se přenášené obsahy jeví, jako by patřily k druhé osobě. Přitom se nás osobně dotýkají, protože jsme to my, kdo je vnímá. Proto je to, co se nás dotýká, jistým vodítkem k poznání prvotní nerozlišené iluze.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi, protože se domníváme, že to, co na druhém pozorujeme a vidíme, není náš subjektivní vjem ani obsah, ale je to něco, co objektivně existuje vně nás samotných. Zkrátka a dobře, cosi tu chybí k tomu, aby si člověk uvědomil, že hledí do subjektivního zrcadla.

Pokud nalézáte podobnost mezi hlubinnou psychologií a buddhismem, nejste vůbec mimo. Je to totéž. I Buddha používal podobný princip k rozlišení iluze a pravdy.

Projekce je automatický, spontánní fakt. Jde o nevědomý mechanismus, a proto s uvědoměním končí.

Když je v průběhu sebepoznání projekce zrušena, zjistíme, že to, co jsme dříve vnímali na druhých, patří naší osobní psychice.

Zdrojem projekcí v tomto případě je pořád část nevědomé psychiky, kterou není možné si uvědomit přímým vhledem. Vzdoruje odhalení, a proto je stále uvězněna v nevědomí a zůstává zdrojem projekce - zdrojem iluzí.

Jestliže je zdroj tvořící projekce odmítán, je mu vědomě odmítána platnost, má volné pole působnosti a může uskutečňovat své cíle a záměry bez naší vědomé kontroly. Výsledkem je pak izolace od okolního světa. Člověk je v zajetí iluzorních vztahů. Skutečný vztah k okolnímu světu zůstává skryt pod nánosem sebeklamu.

Člověk o sobě samotném sice vůbec nic neví, ale všechno ostatní ví nejlíp.

http://psychologie.cz/charakter-stinu/

Karel Gustav Jung:

Projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých.

Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ...

Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.

Subjekt se zbavuje nepřijatelných, bolestivých obsahů tím, že je projikuje.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi.
Návštěvník
 

Re: Projekce na druhé

Nový příspěvekod Linda » pát 15. črc 2016 17:29:00

C. G. Jung:

Projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých.

Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ...

Cum grano salis člověk vidí vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.
Subjekt se zbavuje nepřijatelných, bolestivých obsahů tím, že je projikuje.

Při projekci jsme přesvědčeni, že jsme konfrontováni s určitým zjevným faktem či vlastností druhého člověka. Ve skutečnosti se jedná jen o naši iluzi.

Podělím se o jednu vlastní zkušenost s projekcemi. Kdysi, ještě za totáče se mi tenhle text C. G. Junga dostal do ruky v samizdatovém překladu od jednoho z přátel, který se taky zajímal o to, co s námi prování naše podvědomí, které rozhoduje o našem chování. Po nějaké době mi pak napadlo, že by se tahle souvislost dala využít, že při komunikaci s okolím bych si mohla začít testovat vlastní neuvědomované projekce. Začala jsem si tedy všímat, co mi na chování druhých vadí. Vyšla jsem tehdy z faktu, že mě u druhého člověka rozčiluje přesně to, co dělám sama taky, nemám o tom sebemenší ponětí a přísahala bych, že nic takového nedělám.

Začala jsem tedy zkoušet ty sklony u sebe objevit. Zpočátku mi to připadalo jako naprostý nesmysl, ale po nějaké době se ty moje neuvědomované sklony začaly pomaličku dostávat do vědomí. Když se ta předtím vůbec nevnímaná nenápadná emoce jen tiše v sobě pozorovala a nechala se uvnitř klidně probíhat, kdykoliv se objevila, potřeba promítat ji na druhé a v nich ji odsuzovat slábla, zřejmě se začala sama postupně stahovat: dodnes si pamatuju, jak mě tehdy překvapilo, že to, co mě na chování jednoho našeho předsedy vlády předtím dost dráždilo, mi postupně "samo od sebe" u něj přestávalo vadit, ačkoliv se projevoval pořád stejně. Nakonec jeho chování ve mně přestalo probouzet emoce, prostě se tak choval (pochopitelně se všemi důsledky - tak jako u každého z nás). Přišlo mi samozřejmé, že stejně jako každý jiný člověk je nějak vnitřně naprogramovaný a podle toho se taky chová.
Bylo to docela osvobodivé zjištění :)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47


Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků