V celkovém nic, ani bůh, kdyz nic tak nic.
paprsek píše: Když se vnímáš jako nekonečné prázdné Bytí, je to naprosto naplňující, nic tomu nechybí. Žádné "ty" tam není a ten prázdný tvar toho, co jsi předtím považoval za sebe, se vnímá nekonečnou Prázdnotou jen jako jeden z bezpočtu ostatních tvarů uvnitř nekonečné Prázdnoty, kterou jsi
Je to hodně překvapivé, když se ukáže a jasně vnímá, že nic neexistuje a nikdy neexistovalo
Ale existuje. Stále je tu ten někdo, kdo si to uvědomil.
paprsek píše:Neexistuje. Existuje jen nekonečná Prázdnota, která jediná JE a pozoruje v sobě svoje iluzorní pohyby, vykreslující iluzorní tvary.
Kdo ale zná jen vnímání sebe jako "někoho, kdo vnímá a uvědomuje si", těžko si něco takového dokáže představit a toho domnělého "někoho" si do všeho promítá.
paprsek píše:Žádné ego si svoje zmizení nedovede představit, proto si to představuje vždycky včetně vlastní účasti. Dokud nenastane sama od sebe zkušenost, kdy nekonečná všetvořící Prázdnota vnímá jen sebe samu, všechny představy a teorie a domněnky ega o tom jsou úplně mimo.
To je přirozené, ono nemůže zařídit, aby zmizelo - k tomu dojde samo
A jen sebevzdávání Milosti může paradoxně způsobit, aby zmizelo jednou natrvalo.
Tahle zkušenost není zas tak vzácná, a i když je jen dočasná, je nezapomenutelná. Překvapilo mě, že ji měl i jeden můj známý, stalo se mu to, když byl delší čas sám v přírodě, přitom se o žádnou mystiku ani duchovnost nikdy nezajímal. Asi úplně zmizelo jeho ego a zůstalo jen čisté vědomí Bytí.
Když mi tom po létech vyprávěl, těžko hledal slova, ale popisoval to stejně jako byla ta moje zkušenost... On jako jedinec zmizel, žádný čas neexistoval, jen nekonečný prostor, ale i ten prostor se vnímal v prázdnotě jen iluze, se všemi prázdnými tvary uvnitř nekonečné prázdnoty, která sebe samu do prázdných tvarů vesmíru modifikovala a v sobě je pozorovala jako tvary prázdna... nic neexistovalo, jen všetvořící Prázdno
Jana píše:
Docela mě mrzí, že v tom vidíš "egopopis" a zrovna tak mě mrzí, když svou radost shodíš slovy: "egíčko má radost".
Jana píše: Pro mnohé tady je egem i relativní skutečnost, psychosomatický projev. To by pak osvobození od ega nastávalo jen v hlubokém spánku těla a mysli a po smrti.
Jana píše: Ale on ten Drtikol popisuje jako prázdno vědomou existenci, tedy Boha, poznání sebe jakožto Bytí.
A tady při tomhle poznání nevadí jakýkoliv projev.
Jana píše:irulan píše:Ahoj Jani,
Ptala ses me, jestli uz jsem toto video viděla a co na to říkám.
Pri poslechu zpočátku nevim o tom, ze bych si neco myslela a neco cítila. Nic "pozitivního" nic "negativního". Až se soustředěním na text moje mysl začla porovnávat se zkušenostmi - a najednou mi naskakuje jakoby více rovin pocitu uklidnujiciho Drtikolova textu a prijemneho přátelského leč i hereckého prednesu se zřejmým zamerem navodit citové rozpoložení, zaroven nedostatečnosti a degradace (oproti mé představě a popisu nebytí) pro me zbytečně dosazovanymi klišé "bůh", "karma", "zasvěcení", "zahodil jsem sebe" (jak by pred bohem jeste někdo mohl stát? Tak přece jen neco zbylo, neco jsem si ponechal )....Jeden z mnoha clovecich ego popisů "ničeho(?)"....
Kazdej pocit, myslenka, popis "ničeho" z "ničeho" dela "neco", iluze vyrábí sama sebe. V dílčím hledisku bůh jako potencial kam se podíváš. V celkovém nic, ani bůh, kdyz nic tak nic.
Iru, díky. To, co je pro Tebe klišé, jako třeba Bůh, může být pro jiného svatostí celistvosti, nalezením toho Doma. Mě osobně dojalo, jak Drtikol použil namísto "otec, syn a duch svatý" - "otec, syn, matka".
Docela mě mrzí, že v tom vidíš "egopopis" a zrovna tak mě mrzí, když svou radost shodíš slovy: "egíčko má radost".
Místo aby tady bylo uvolněné radostné přijetí, že ta radost tady je.
Pro mě je ego absolutní iluze, tedy jen ztotožnění s představou, je to sen, ze kterého je možné se probudit.
Pro mnohé tady je egem i relativní skutečnost, psychosomatický projev. To by pak osvobození od ega nastávalo jen v hlubokém spánku těla a mysli a po smrti.
Jedna důležitá věc.
Jestli Ti dobře rozumím, tak nejpravdivějším popisem prázdna by měl být jakýsi prázdný popis, nejlépe mlčení.
Ale on ten Drtikol popisuje jako prázdno vědomou existenci, tedy Boha, poznání sebe jakožto Bytí.
A tady při tomhle poznání nevadí jakýkoliv projev.
Určitě Ti je blízké obojí, vždyť tím jsi. Ale pro mysl tohle vypadá jako dva neslučitelné kontrasty.
Drtikol o tom mluví, jako o životu se smrtí. Proto je ta Boží přítomnost stále tak čerstvá. Jako by v každém okamžiku se rodila a umírala. Proto, i když je stále stejná, nemůže zevšednět. Nemůže omrzet.
Jana píše:.........Nemůžu říct, že bych s Irulan prožila jediný okamžik, který by byl pro mě nepříjemný. Jen tady bylo vědomí, že té radosti tady teoreticky může být víc, když se neškrtí představou, že jejím zdrojem je něco jiného, než je.
irulan píše:
Důvodem vyzdvihovat radost jako zlaté tele je strach, ze o ni přijdes, jen podvědomé, ale nepriznane tušení, ze to pomine. Tak je treba přesvědčit sama sebe o jeji bozskosti - chci-li to, přání je otcem myšlenky.
Pavla píše:Jana píše:
Docela mě mrzí, že v tom vidíš "egopopis" a zrovna tak mě mrzí, když svou radost shodíš slovy: "egíčko má radost".
vidíš,právě tady reaguješ egoisticky... Irulanina slova se nepříjemně dotkla tvého emočního těla a zažíváš osobní pocit zklamání,lítosti... Mrzí to Tebe osobně...
Bohu je to jednoJana píše:
Zkoumala jsem, proč jsem to slovo "mrzí" tam napsala. Už když jsem ho tam psala, tak bylo jasné, že na něj tyhle reakce tady budou, ale to slovo tam sedělo, i když pravdou bylo, že to setkání s Irulan bylo krásné, vzdušné, radostné a v okamžiku, kdy jsme se bavily o tom, že "egíčko má radost" tady byl smích a sranda z toho, vědomí, že to není ničím jiným, než tou srandou.
Takže máte pravdu, to "mrzí" je taky tím egíčkem, tou hrou, která je s tím egíčkem, které to nějak má, na jedné lodi. Dalo by se říct, že to osobní není vůbec špatně a Bůh si tohle v té hře může klidně dovolit.
PS: V tomhle okamžiku, učíš, Irulan, moc pěkným způsobem Ty mě.
Díky
Jana píše:Bůh je Jedno.
Jana píše:Návštěvník píše:Jak jste vy prvně rozpoznali ve svém vědomí, že vlastně vnímáte, za určitých okolností, některé z mnoha druhů samadhi?
Že zmizela touha. Objevilo se poznání, že tohle je to Doma.
Proč s tím nezačít rovnou u sebe ?
vostalpetr píše:starýho psa je těžké naučit nové kousky...
opak nerudy ;-) píše:"Bůh je Jedno..." Na podobných diskusích je zajímavý především důvod, proč se v někom objevuje neustálá potřeba říkat "druhým", že všechno, ať je to cokoliv, je Jedním, Bohem. Člověka, který poznává, že nikdo samostatně existující oddělený od celku neexistuje, ani nepadne o tom někoho přesvědčovat. Vysvětloval by to sám sobě. Když má někdo potřebu neustále všem dokazovat, že žádný samostatný jedinec neexistuje, ačkoliv se ho nikdo na to neptal, posiluje tak iluzi "sebe" - vědoucího jedince, a těch "druhých", nevědomých.
Jana píše:opak nerudy ;-) píše:"Bůh je Jedno..." Na podobných diskusích je zajímavý především důvod, proč se v někom objevuje neustálá potřeba říkat "druhým", že všechno, ať je to cokoliv, je Jedním, Bohem. Člověka, který poznává, že nikdo samostatně existující oddělený od celku neexistuje, ani nepadne o tom někoho přesvědčovat. Vysvětloval by to sám sobě. Když má někdo potřebu neustále všem dokazovat, že žádný samostatný jedinec neexistuje, ačkoliv se ho nikdo na to neptal, posiluje tak iluzi "sebe" - vědoucího jedince, a těch "druhých", nevědomých.
Opaku, uvědom si jaká je to blbost, říkat druhým, aby pátrali, proč říkají něco druhým. Proč s tím nezačít rovnou u sebe ?
Ti druzí to třeba píšou proto, že je to baví, třeba díky tomu, že si to píšou, rekapitulují to, co poznávají a konfrontují to s tím, co poznává někdo jiný. A když to, co poznává někdo jiný, sami nepoznávají jako skutečnost, tak si třeba opakují to svoje.
Čistě teoreticky by tady mělo být směřováno k vyjasňování, k nalézání téhož, k porozumění.
Když do toho vstoupí někdo s představou, že se tady jedná jen o poučování, přesvědčování těch druhých, tak je pro tu diskuzi jak kamínek v botě.
Pro tu diskuzi je dobré pravdivě vycházet ze sebe sama, když už psát o motivacích, tak jen o svých vlastních, které opravdu znám.
Když psát o zkušenostech tak jen o těch, které jsou v souladu s mými vlastními zkušenostmi a nehodnotit něco, s čím nemám vlastní zkušenost.
A co je v diskuzním fóru úplná blbost a nesmysl, je posuzování diskutujících namísto přispíváním k tématu.
Ruda-opak nerudy ;-) píše:Proč s tím nezačít rovnou u sebe ?
No právě ;-) To je moje vlastní zkušenost, že v diskusích se posiluje vědoucí já: když má někdo potřebu všem neustále dokazovat, že žádný samostatný jedinec neexistuje, ačkoliv se ho nikdo na to neptal, posiluje tak iluzi "sebe" - vědoucího jedince, a těch "druhých", nevědomých.
Když se tohle pochopí, potřeba dokazovat druhým pomalu slábne - tedy podle mé zkušenosti
Věci pak jen jsou, jak jsou
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 28 návštevníků