Poradna zdarma

Pavla píše:

.Petra píše:

Pavla píše:


Nepřijímejte
velkou lež o Mistru bez ega. Oni neexistují teď a neexistovali ani v minulosti. Nebyl
žádný „Vznešený Buddha“, pouze osvícený Siddhárta Gautama. Nebyl žádný „Pán
Ježíš“, pouze tesař, který vyslovil extravagantní tvrzení. Jediný způsob jak ztratit ego
je fyzicky zemřít. Když jste tady a máte puls, tak máte i ego. Neobelhávejte se ani
nenechte jiné, aby vás obalamutili

Já to vím správně, kdo to ví jinak, ten vás balamutí. Já mám pravdu, oni ne.

Buddha: Nevěřte mi, všechno si prověřte.

Péťo, jak to vidíš ty?

Už nemohu říct, že to tak vidím já, Pavlo. Ono se to prostě ukázalo, jak to je.
Ale tu Buddhovu radu vidím jako zcela perfektní.

Pavla píše: Já se o tohle zajímala hodně dlouho, jak je to s tím egem... Momentální vnímání je takové, že člověka beru (podle sebe) jako oddělenou individualitu, která je stejným stvořením jako vše ostatní a má schopnost se nějak projevovat... buď jedná z úrovně jednoty (tedy tak láskyplně, jak mu to jde),nebo reaguje z ega (tedy z pozice uzavřené oddělenosti... V přímé závislosti na momentální energii,kterou má k dispozici....

Tvůj pohled se mi moc líbí. Jdeš na to správně. Je to otevřené, nedržíš se žádných duchovních konceptů, proto nic nebude bránit, aby se to ukázalo.

tak já si počkám,co se ukáže...

Pavla píše:bozi je smich i vysmech

Některé ego si vytváří takový koncept Boha, ve kterém mu výsměch zakazuje.

.Petra píše:

Pavla píše:bozi je smich i vysmech

to mě taky zaujalo - jak prosté...

Kdyz se smeje nebo posmiva buh-je to dobromyslne a srdecne...
Kdyz se chechta a vysmiva demon-je to jizlive a vyhruzne...
...a...

malpan píše:

.Petra píše:

Pavla píše:bozi je smich i vysmech

to mě taky zaujalo - jak prosté...

K tomu, aby smích byl výsměchem, musí být dva, jeden, který se vysmívá a druhý kterému je vysmíváno.
A v Božím prozření je jasno, že tady je jen jediné Já a to nemá komu by se vysmívalo.

Musí tady být iluze oddělenosti, sen, aby tady ten výsměch mohl být.

Ale sen není ničím skutečným. Jakmile se opravdu probudíš, sen je nenávratně pryč. Všechno, co v tom snu bylo, pokud Tvá mysl přestane snít, zmizí.

armin píše:

Návštěvník píše:
K tomu, aby smích byl výsměchem, musí být dva, jeden, který se vysmívá a druhý kterému je vysmíváno.
A v Božím prozření je jasno, že tady je jen jediné Já a to nemá komu by se vysmívalo.

Musí tady být iluze oddělenosti, sen, aby tady ten výsměch mohl být.

Ale sen není ničím skutečným. Jakmile se opravdu probudíš, sen je nenávratně pryč. Všechno, co v tom snu bylo, pokud Tvá mysl přestane snít, zmizí.

Dva, jeden který se vysmívá a druhý, kterému je vysmíváno, iluze oddělenosti, sen, atd. zkrátka vše je skutečné a Boží

Když je všechno opravdu Boží, kdo by se komu mohl vysmívat ?

armin píše:

Návštěvník píše:
Když je všechno opravdu Boží, kdo by se komu mohl vysmívat ?

I tvoje nepochopení je Boží

Sám jsi Boží.

smich píše:Kdyz se smeje nebo posmiva buh-je to dobromyslne a srdecne...
Kdyz se chechta a vysmiva demon-je to jizlive a vyhruzne...
...a...

po ovoci poznáte je

lstivý výsměch kultivovanou formou je míň postižitelný

přesto je rozpoznatelný

Jana píše:

Návštěvník píše:

smich píše:Kdyz se smeje nebo posmiva buh-je to dobromyslne a srdecne...
Kdyz se chechta a vysmiva demon-je to jizlive a vyhruzne...
...a...

po ovoci poznáte je

lstivý výsměch kultivovanou formou je míň postižitelný

přesto je rozpoznatelný

Řekla bych, že smích sám o sobě je nevinný a jakmile se dokážeme sami sobě zasmát a nebereme sami sebe moc osobně vážně, tak sotva můžeme pociťovat smích jako výsměch

Kdyz se chechta a vysmiva demon-je to jizlive a vyhruzne...
...a...

Pro toho, kdo se dovede sám sobě zasmát, je i šikana spolužáků projevem lásky. Nemluvě o jízlivostech a ironizování - to si jen všichni špatně vykládají.

Jana píše:

Návštěvník píše:Pro toho, kdo se dovede sám sobě zasmát, je i šikana spolužáků projevem lásky. Nemluvě o jízlivostech a ironizování - to si jen všichni špatně vykládají.

Šikana je projevem nevědomosti, tady je na místě spíš soucit, než sranda.

jj ?

a tak proč neustále tvrdíš, že všechno je láska ???

tak proč píšeš, že šikana je projevem nevědomosti, tady je na místě spíš soucit, než pravda, když je to láska ??? láska nepotřebuje žádný soucit

Jana píše:Za tohle by mě asi mnozí křesťané umlátili, ale moje poznání z vhledu do inkarnací je, že ten, kdo je nositelem zla, přináší té Boží hře mnohem větší oběť, než ten, kdo je nositelem dobra.

aby to tak bylo, tak by musel být jedinec oddělený od ostatního s možností vybírat si myšlení, reakce a chování dle své osobní svobodné a nezávislé osobní vůle

Jana píše:

Návštěvník píše:tak proč píšeš, že šikana je projevem nevědomosti, tady je na místě spíš soucit, než pravda, když je to láska ??? láska nepotřebuje žádný soucit

Láska je soucit + meditace.

když je všechno láska, tak lásku nemůžeš idenitifikovat na soucit + meditace

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:Za tohle by mě asi mnozí křesťané umlátili, ale moje poznání z vhledu do inkarnací je, že ten, kdo je nositelem zla, přináší té Boží hře mnohem větší oběť, než ten, kdo je nositelem dobra.

aby to tak bylo, tak by musel být jedinec oddělený od ostatního s možností vybírat si myšlení, reakce a chování dle své osobní svobodné a nezávislé osobní vůle

Ber to tak, že Bůh na sebe bere všechny role, kladné a záporné a aby mohl vyhrávat, musí i prohrávat.

Bych sem dala zase toho medvěda s Mášenkou, je to kouzelné, jak hraje sám proti sobě.

tak proč píšeš o nějaké větší či menší oběti ???

Jana píše: Díky.

Voda je pára + led a všechno je voda.

a co oheň, vítr, země ??? to už není vodou ???

když už jsi použila takový obrazný vysvětlení ...

Jana píše:

Návštěvník píše:

tak proč píšeš o nějaké větší či menší oběti ???

To je součástí Božské hry, je to součástí iluze oddělenosti, ve které je všechno.

jj tomu rozumím, že píšeš z hlediska oddělenosti

Také paradoxy jsou na světě. Síla pudivosti je možná dvojaká: neochota až zloba je odpudivá, ochota a láska jsou připudivé.
Jsou také zvraty : z lásky do nesnášení a naopak.
Od mé známé, která deset let snášela s trpkostí manžela proto, aby jejich dítě doma nepřišlo o tatínka, mám v paměti větu: "každá daná rána je voláním o pomoc."
Tedy ten kdo ubližuje by sám potřeboval obdržet alespoň laskavost, ne-li lásku. Vzájemným bojem se nic nevyřeší. Vítězství jednoho v boji mezi dvěma jednotlivci je prohrou pro tři: pro ty oba plus pro lásku, která mezi nimi je, byla nebo mohla být.

Myslím, že tou Hrou se obvykle míní sled nejrůznějších příčin a důsledků (zasahujících a ovlivňujících všechny oblasti existence - ty mapovatelné i námi nezmapované), které jsou ve svém souhrnu člověkem vysledovatelné jen z nepatrné části.