malpan píše:Podstatné je vědět, co s tímJana píše:Bavit se s pitomcem, ve kterém vidíme spoustu chyb, je nejen otrava, ztráta času, ale je to i nebezpečné...
Proto pokud potkáš pitomce, vyhni se mu, zapomeň na něj, nebav se s ním. Otoč svou pozornost do sebe a hledej v sobě božskou podstatu.
dovolil bych si opět trošku jiný pohled:
narazím-li na člověka, který zatvrzele trvá na svých názorech a není-li ochoten či schopen přijmout i jiný pohled, pak je dobré mu to dovolit - ať si trvá na svém. Nikdo z nás nezačne automaticky přijímat a že není potřeba je nazývat čímkoliv, to ....
K tomu dovolení je nezbytné něco, co není tak docela samozřejmé: uvědomit si v sobě nátlak na toho druhého, svoje přání nebo až chtění, aby něco nedělal... nebo naopak udělal... třeba i ve vlastním zájmu...
Co umožňuje uvědomit si tuhle svou snahu?
Dá se uvidět jako pohyb vesmírné Energie... jenže kdykoliv se ponoříme víc do pocitu "reálnosti" dění, tahle možnost jako by mizela z dohledu. Úměrně hloubce ponoření do zdánlivé reality.
Podprahové návyky a sklony, které řídí naše reakce na okolí, sílu pocitu reálnosti dění automaticky zvětšují.