O pozornosti

[Linda]

Celý výjev se teď vnímá uvnitř pozorujícího vědomí,
pozorované prostředí i všechny ty postavy jsou tu dál,
ale osobní postoje a pocity vlastní postavy se teď vidí jako postoje a pocity kterékoliv z ostatních zúčastněných osob.

Ta předtím vlastní postava je teď jen jednou z mnoha pozorovaných postav.

Je to jedno z cvičení jógy nad protiklady z Bruntonovy knihy Moudrost Nadjá, účinné nejen v hluboké relaxaci, ale i během každodenních činností.

Náhlou změnou pohledu nastane - samo od sebe - vnímání sebe sama coby nekonečného prostoru, ve kterém se tělo, osoba i její okolí vnímají jen jako tvary vědomí uvnitř neomezeného prázdného vědomí. V pauzách mezi jednotlivými činnostmi zpočátku vždycky jen na mžik, pak se hned vrátí stav navyklého sebeztotožnění s tělem. Ale při častějším vypadávání ze sebeztotožnění Vědomí s jeho tvarem jsou ty momenty probuzení delší, i bez fyzické relaxace vleže.

Nedá se to dělat vůlí, z vlastního rozhodnutí, jen když se tenhle nápad možnosti změny pohledu na dění najednou sám objeví. Pak dojde k bleskovému přesunu do změněného pohledu, vnímající "někdo" zmizel, je tu jen vnímání neomezeného vědomí coby nekonečné prázdnoty, pozorující v sobě všechny tvary jako prázdné. Nastane to samo od sebe. Jako když se vlna na moment ztratila v moři a vnímá sebe samu jako vodu. Objevuje se to asi úměrně tomu, jak navyklé Sebe-ztotožnění Vědomí s konkrétním tvarem se postupně Samo přeprogramovává do původního nerozděleného stavu. Po křesťansku řečeno - to, k čemu dochází, ať je to cokoliv, závisí jen a jen na Boží vůli. Scénář Své Hry zná jen ONO a je i jejím jediným režisérem.

Je to docela legrační, po všech těch létech zjišťovat, že člověk - ten iluzorní tvar - opravdu nemá naprosto žádnou moc nad tím, jestli se bude dál a dál propadat do sebeztotožňování se svou osobou, nebo jestli bude probíhat opačný proces. A je to současně velká úleva: nic se už nemusí. Naprosto nic.

Paradoxně čím víc si tohle člobrdík uvědomuje, čím víc to nechává na Něm, tím míň vstupuje do hry iluzorní já, jediná příčina, proč k sebeztotožňování s tvarem dochází: osobní já, které se tak dlouho snažilo vyzvednout se za tkaničky vlastních bot do stavu neduality

[Návštěvník]

Buddhi není totéž jako běžná mysl, na rozdíl od ní se v pozorujícím neomezeném vědomí snadno rozpouští a mizí.

Ten rozdíl se dá zjistit zkušeností.

[Návštěvník]

Bdělá pozornost se má použít především k uvědomění samotné bdělé pozornosti

jj, je to vlastně činnost buddhi, ale může být i pěkně záludná. Časem se tenhle bleskový přesun od zaměření pozornosti na objekt k vnímání bdělé pozornosti samé začne občas objevovat i při činnostech, například při diskutování, sám od sebe. A vede to postupně k určitým důsledkům, které by nemusely každému vyhovovat; tak si dej na to radši Petře bacha.

Intelektuální pochopení a přesvědčení ega, že je nezbytné, aby mizelo tím ´jediným správným způsobem´, pro který se rozhodlo a který propaguje, je pro něj skvělá zábava a nabíjí ho to energií. Jenže se najednou začne plně vidět celá ta absurdnost jeho snahy ´dělat to správně´ , aby mohlo zaniknout



a to má pro něj nanejvýš nebezpečné důsledky. Začne mizet
Protože proces jeho mizení se čím dál víc nechává už jen na TOM (...zaplaťpámbu )

I bez používání intelektu se začíná čím dál častěji vnímat, že

je jen jedna energie : nek. prostor vědomí, světla a blaženosti

a že se stará o všechny Svoje hrátky, i o tu na Sebe-uvědomění ve Svých různých tvarech.

...

btw: Je to nesmírná úleva, když se - konečně - chápe i cítí, že opravdu "nemusíte najít ten správný způsob. Nemusíte z toho vybřednout. Jen se pozoruje, co probíhá, a už je to ono. Celý problém vzniká, protože si myslíte, že z toho musíte vybřednout." (RB)

[Jarda Malej]

"Dobře, ale ..."

...to je ten motor, který naše myšlení spolehlivě udržuje v chodu.
Jen tělíčka při tom pořád dokola měníme za nová ..jako ty ponožky.

[Jarda Malej]

Vizualizace prostě fungují, ale je to podvod mysli

Někdy by nabylo na překážku myslet trochu pomaleji, a o to důkladněji.

Skutečnost mysli je skutečností toho, co ona vizualizuje.
Vizualice a mysl jsou totéž.
Jde tedy o to dostat to pod kontrolu, být schopen uvědomovat si své vizualizace,
..svojí mysl.
Vizualizace blížící se vyjadřování krásy, harmonie, ..ty satvické,
mají schopnost vylaďovat mysl do klidu.
Každá podoba klidu naznačuje blízkost Boha, který je klidem absolutním.
Od určitého bodu není třeba o klid usilovat, vtahuje se sám do sebe. (Vztahujeme se k Bohu).
Ne-klid je vyzařováním hrubších vibrací, jímž odpovídají příslušné vizualizace (myšlenky).
Z toho vycházejí koncepty nebe a pekla, proto jde někdo do nebe, někdo do pekla.
Vnímáš-li nebe na zemi, uděláš z ní nebe ..a ostatní není na tobě a nemůžeš si to představovat (vymýšlet) předem.

Můžeš klidně říct: "ANO,ALE..."
Dělá to každý a svobodně tak rozhodne a tom, jakou podobu nabudne posléze to jeho ALE.

[Návštěvník]

Dobře,

ale to co píše Brunton je prostě vizualizace,

"časoprostorová vizualizace stavu osvícení"

Je to stejný jako vizualizace "jsem štastný a blažený" jen je to o něco složitější

Prostě jsou to manipulace s myslí,
v podstatě oblbování mysli

Může to tak být, nebo nemusí. Záleží jen na tom, jak silný je návyk ztotožňovat se s osobním "já" a jeho potřebou sebezajištění a sebeuplatnění.

Když se dokáže někdo touhle představou zhypnotizovat natolik, že se pak na čas cítí být neosobní, skutečná neosobnost v tom není, protože osobní "já" neustále sleduje, co se mu daří a co ne, a když se mu něco daří, například "být neosobní", je v tom přítomný i nenápadný pocit uspokojení, ego to kvituje s neuvědomovaným zadostiučiněním.

Ale když motivací toho cvičení není už nutkání "zbavit se na chvíli ega, aby...", dochází k uvědomění si prázdné nekonečné prostorovosti docela přirozeně, jakmile se tenhle nápad možnosti změny vnímání dění bezdůvodně objeví. Je to podstatně jiná zkušenost než v prvním případě. Napadá mi v téhle souvislosti fakt, že ego není něco stabilního (potřebuje se neustále znovu a znovu aktivovat) a že když nemá zájem, možná už v pravou chvíli nenaskočí spouštěč jeho snahy se do toho vžít. Potom co postupně přestalo tlačit na pilu a o cokoliv se snažit - nejen díky pochopení, že je to naprostá blbost, ale protože doběhly i předchozí bezděčné sklony to dělat, přestože už věděl, že snažit se o cokoliv je blbost.

Možná to vysvětluje, proč mohla nastat tahle zkušenost sama od sebe (kdysi v mládí) i u člověka, který se o žádnou duchovní cestu nikdy nezajímal, jen se ocitl sám na delší dobu v tiché přírodě. Patrně k tomu došlo právě proto, že žádný zájem zbavit se ega neměl. Byla to zkušenost tak hluboká, že úplně převrátila jeho materialistické vnímání, ale ani potom se nezačal nezajímat o duchovno a dál spokojeně žil se svým egem. Stejně jako jeden vědec zabývající se kvantovou fyzikou, kterého stejná zkušenost kdysi přiměla, aby se začal zajímat o energie a jejich působení mimo oblast newtonovského vesmíru

[Jarda Malej]

Ale to to prostě podvod,
jen jeden "ego podvod" nahradíš jiným "satva podvodem"

Sen není podvodem, je to prostě.. sen.
Jako všechno.

Při probouzení se ze snu, procházíš stavem kdy už úplně nespíš,
a taky ještě nejsi probuzený, tohle víš.
(je dobré v tom stavu pobýt, vnímat ho).
Můžeš ho nazvat "satva podvodem" chceš-li.

Avšak harmonie, živý klid, vnímání klidného středu mezi úvratěmi tamasu a radžasu
není podvodem, je to nejčistší projevená podoba Boha - Bytí a jde se v něm stabilizovat.
Ta stabilizace je nutná, protože satva je vyvážeností která je nezbytná, pro toho kdo chce spočinout v klidu.
Satva je prostě stav, vzešlý z mistrovského zacházení s těmi dvěma již nepotřebnými krajnostmi.

ale já už jsem tyhle "snové obrazy" poněkud pustil k vodě,
tedy mimo konceptu "všechno je na hovno"
což je také určitý mentální druh vizualizace,

Ono jde spíše o "všechno je na hovno" ..včetně.

který ovšem používám spíše pro zábavu, nežli pro nějaký smyl duchovní

Tedy spíše pro podvod zábavy než podvod duchovnosti?

[Návštěvník]

Dokonce to už nejspíš ani nebudeš muset udržovat...

No, dokud předpokládáš nějaké udržování, mluvíme každý o něčem jiném. Ty o záměrech ega, já o zkušenosti, že k čemukoliv - i k neosobnímu prostorovému vnímání - může po počátečním cvičení začít docházet samo od sebe - potom co záměry ega zmizely.

Je to rozdíl mezi stavem, kdy se učíš něčemu novému, a dalším stavem, kdy cvičení přestalo být cvičením. To, čemu ses učil, se postupně stalo samozřejmou součástí tvého způsobu vnímání a reagování. Například když ses učil v útlém dětství dělat první krůčky, pokaždé ses tehdy musel pokusit udělat krok... a krok... tak úspěšně, abys neupadl. Maminka tě pochválila, chvála tě potěšila a posílila tak tvůj záměr dělat ty kroky správně. Udržovat u toho svou pozornost ve snaze zvládnout to bez chyby.

Když jsi pak povyrostl a začal chodit, stalo se dělání jednotlivých kroků něčím naprosto spontánním, stalo se to přirozeností, a když se teď někam vydáš, chůze se prostě děje, aniž bys musel věnovat pozornost každému kroku svým záměrem ho udělat.

Je ale fakt, že i na tohle by se nepochybně dal najít nějaký dobrý protiargument a mohla by tak zdárně pokračovat hra na dokazování ega, že je nezbytné, aby mizelo tím ´jediným správným způsobem´. I od toho duchovňácká fóra jsou - nebo mám raději napsat hlavně od toho?

Mě baví spíš porovnávat si zkušenosti, než něco vyvracet, tak máš volné pole
a užij si tu dnešní mrskačku

[Jarda Malej]

A když si to natrénuješ, tak pak žiješ v takovéto snovém satvickém světě,
a to už na pořád...

A ono to funguje úplně nádherně, úplně stejně jako fungoval ten předchozí svět radžastické mysli..

Ono nic tady v tom světě není napořád. Všechno se nepřetržitě mění.
Tak je ze tří gun satva tím jediným potenciálem k tomu, aby jsi z dění konečně vystoupil.

[lklknml]

je asi nejlepší otočit pozorování na samotnou pozornost (nebo pozorovatele)

tak to je zajímavé
a položit hlavu na svou hlavu bys nechtěl?

[Jarda Malej]

Fakt jo ?

Tak to si přečti indický mistry, ... TAMAS, ten je výchozí...

Tak jo.

[lklknml]

je asi nejlepší otočit pozorování na samotnou pozornost (nebo pozorovatele)

tak to je zajímavé
a položit hlavu na svou hlavu bys nechtěl?

Zkus to a uvidíš,
že máš jen jednu hlavu

zkoušet to je už mít dvě hlavy
čili být blázen
abych pak mohl být normální?
© vostalpetr

[Návštěvník]

V Jógasútře (III.1) popisuje Pataňdžali stav samádhi následovně:

Existují tři druhy samádhi, které odpovídají třem gunám tamas, radžas a sattva.

Když se meditace ustálí, příliv pozornosti k meditačnímu objektu a její odliv probíhá pouze v jediné dráze. V případě našeho způsobu meditace proniká sádhakovo vědomí hluboce do jeho bytí a sádhaka dosahuje takového stavu mysli, kdy se cítí jako ve spánku.

Délka tohoto stavu, při němž v mysli převládají vlastnosti temnoty (guna tamas), je různá. Může trvat několik okamžiků, ale i několik hodin. Ačkoli tento stupeň bezpochyby přesahuje meditaci, jedná se o podřadnější třídu a úroveň samádhi.

V důsledku silného příkrovu nehybné temnoty obestírající vědomí je sádhakova mysl ponořena do stavu podobného spánku a postrádá vědomí sebe sama. Důležité je však to, že postrádá pravý prožitek meditace. Vědomí není ve skutečnosti zcela nečinné, ale díky příkrovu do něj nevnikají prožitky. Takové je samádhi tvořené temnotou (tamas-samádhi). Sádhaka se po probuzení z tohoto stavu cítí svěží. Nicméně tento stav je více než pouhým spánkem. Nedoprovází jej ani žádná otupělost či rozespalost. Spánek a tamas-samádhi jsou snadno rozlišitelné.

Mnozí sádhakové před spaním meditují na proud dechu a brzy dosahují dhjány, ze které ale zhruba po hodině vystupují a skutečně usínají. Tato zkušenost dokazuje, že tamas-samádhi se od spánku liší. Po prožitku tamas-samádhi tělo ani mysl nejsou oslabeny. Zatímco si člověk často není schopen vzpomenout na svůj sen, vědomí sádhaky v tamas-samádhi si pod příkrovem tamasu udržuje zpola vnímající stav.

Prožitek tamas-samádhi je nejen příslibem radžas-samádhi a sattva-samádhi, ale i jejich předzvěstí.


http://www.dharmagaia.cz/kniha/94-sri-d ... e-meditace

[lklknml]

Není to nic zvláštního, kdy si osoba dualitně uvědomuje Já,
a není tedy nic zvláštního, kdy si uvědomíš dualitně pozornost,
taknějak podobně jako si uvědomuješ třeba botu...

bota není subjekt
subjekt není objekt
pokud jo
máš z toho pěknou botu...

[lklknml]

bota není subjekt

Je i není, záleží na stavu sebeuvědomění...

šak ti říkám:
nepiš sem, nepiš sem, nepiš sem
nebo se z toho zblázníš

ale je to marný, je to marný
je to marný