NEKONEČNÝ PROSTOR VĚDOMÍ nikoli ZÚŽENÉ BDĚLÉ POZOROVÁNÍ

[rosada]

Petrova Teze:

NEKONEČNÝ PROSTOR VĚDOMÍ nikoli ZÚŽENÉ BDĚLÉ POZOROVÁNÍ

mně se teda aspoň nesmírně ulevilo, když jsem přestal znásilňovat pozornost ... mluvil jsem o tom s Učitelem a dostalo se mi potvrzení že o to gou ... nechat pozornost volně rozprostřenou a vnímat uvědomovat si i jak případně těká ... no nevím, asi se v tomto se spoustou lidí neshodnu, u mne to vyplynulo čistě zcela individuálně přímo z pokusů o cílenou praxi

[roman]

jo teze je to pekna,ale znamena vpodstate:JA nikoli ja(teda jestli tim nekonecnym prostorem myslis bezcasoprostorovy Byti)

[Návštěvník]

když jsem přestal znásilňovat pozornost ...

Ke znásilňování pozornosti dochází z ne-pozornosti.
Tak jako ke všemu, pro co se ego rozhodne a pustí se do toho, protože to CHCE.

[rosada]

Já taky hlasuju pro Nekonečný prostor vědomí. Hlavní důvod je, že mi koncentrace (tedy zúžené bdělé pozorování) nikdy nešlo. A ono "soustřeď se, soustřeď se" mě provází už od školních lavic... tak přece to na sebe nebudu řvát sama.
Ale věřím, že jsou lidi, kterým to jde a funguje (tj. někam je to posouvá)

Co Petře nechápu je spojení prostoru vědomí a způsob myšlení "vytyčení cíle a jeho následování" viz Inspiruj (Ahraham a to kolem). Můžná, že si to tokto do souvislosti nedával a spojuju 2 tvé příspěvky, kdyžtak to uveď na správou míru.
"následování cíle" mi totiž zase zavání soustředěním (nejde mi to), na rozdíl od ponechání prostoru pro nastání čehokoliv (to mi jde).

[Leah]

mně se teda aspoň nesmírně ulevilo, když jsem přestal znásilňovat pozornost ... mluvil jsem o tom s Učitelem a dostalo se mi potvrzení že o to gou ...
nechat pozornost volně rozprostřenou a vnímat uvědomovat si i jak případně těká...

[Návštěvník]

v podstatě není žádnej rozdíl v tom, chtít třeba prachy, nebo chtít realizaci,
je to ego, co to chce

To znamená, že i nechtít prachy a nechtít realizaci je to, co chce ego, a že radši půjdu po žebrotě a přestanu se starat o překážky sebepoznání, Jen aby to nebylo z ega

Začnu si všímat chtění a nechtění, no, to je celý

Jenže to není moc atraktivní a s tím okamžitě narazím - kde jinde než u ega

[roman]

Nemyslím tím stav realizace Já,
kde Já jsem nekonečným prostorem Vědomí
což je samozřejmě cíl

Mám tím na mysli osobní zkušenost já si uvědomuji nekonečný prostor (vědomí)

no ty jako osoba si muzes uvedomit hodne veci,ale nekonecnej prostor Vedomi fakt ne.Je to NEosobni "zalezitost".Dalo by se rict,ze osoba je vlastne prerusenim tohoto uvedomeni(Vedomi),tak jak by si to mohla uvedomit?

ale například z Ramanova popisu realizace je vidět, že on (osoba) si uvědomoval Já, jako ducha který je ovládl či pohltil

no nevim kde Ramana popisuje realizaci jako uvedomeni osoby,rek bych ze to uvedomeni Ja,kde osoba jeste castecne figuruje(ego jeste nebylo rozpusteno)je savikalpa,kde je uvedomeni atmana(duch ktery ho ovladl ci pohltil,jak pises)a zaroven ego(casoprostor).

[rosada]

Co mě udivuje,
že si teprve až ted Rosanda všimla, že tvrdím dvě protikladný věci,
tady za to bych si zasloužil kritiku,
protože ten systém je kontraproduktivní

Ono totiž každý systém je kontraproduktivní. Proto je asi nejlepší vykašlat se na systém a říkat každou chvíli něco jiného. Myslela jsem, že ty Petře jsi toho zastáncem, to hlásáš a svým příkladem vedeš. A najednou z tebe leze nějaký systém, tady jsi Petře zklamal a tady máš za to žádanou kritiku.

[rosada]

Já se na ego prostě dívám jako na kámoše,
takže mu chci dopřát pokud možno jen to nejlepší,
proč bych měl jít sám proti sobě ?

Mě z toho vyplývá obyčejné: mít sám sebe rád.
Jhá si to tak překládám, protože mám problém s vnímáním slova EGO (pro mě je to takový duchovní strašák bez ustáleného významu, takže každý s ním mává, jak chce).
Mám se rád(a), a chci pro sebe to nejlepší. To zní dobře, ne?

v podstatě není žádnej rozdíl v tom, chtít třeba prachy, nebo chtít realizaci,
je to ego, co to chce

Ale zas, když má někdo touhu být duchovně na úrovni a nic jiného ho nepotěší a je to pro něj to nejlepší (viz výše), tak proč mu to rozmlouvat. Pokud ho tedy to co děla těší, že.

[Návštěvník]

Pokud je pochopený, nemusí ani mizet, může tady bejt... může v něm probíhat, co v něm probíhá.

Pokud je pochopený,

to je, oč tu běží. O tom to celý je. Pochopením se relax objeví sám od sebe.

[rosada]

No a pak stojí Ivánek před Nastěnkou v plné kráse a říká: Dočista jsem se změnil, jak jsem žil dřív: Jen jsem se chvástal, jen na sebe jsem myslel. A teď? dobré skutky činím.
Nastěnka: Co to tumáš? Zdá se mi, že ti zase roste na tváři medvědí kůže.

[rosada]

(nelze praktikovat relaxaci)

Můj náhled na vasány mně přijde vyváženej (čím hůř, tím líp)

Mohl bys ještě doplnit v jakém smyslu "čím hůř"? To jako, čím víc člověku teče do bot, tím spíš si uvědomí, že tyto boty nechce?

[orog]

No já to říkám a dělám jako Ivánek,
stokrát musím tu chybu opakovat,
a bud na to přijdu,
nebo už jsem z toho tak utahanej a znechucenej, že to pustím, a pak vidím,
že celej problém byl leda tak v mojí hlavě..

Je prostě třeba tím projít a pochopit,
a ne to smáznout tím duchovním náhledem

Můj názor je, že prostě tím bdělým pozorováním to celý brzdíme,
nedovolíme si udělat tu chybu...

Chybu uděláme, když ke zpozorování přidáme odpor a odmítnutí. Když se ale objeví místo odporu vděčnost za uvědomění si, následuje samo odevzdání pozorovaného, s docela zřetelnou úlevou. Asi je to nějaká svojská kombinace pozorování a bhakti, mně to tak funguje

Kdepak se trápit až do doby, kdy mě to totálně utahá

[rosada]

Tedy čím víc do toho zabředneme, tím větší šanci máme se z toho i vymotat,

no já do toho zabředla docela dost, a vymotala jsem se docela slušně. Ale nikomu bych tuto cestu nepřála.
Možná máš nějaké fajnové vásány.

[Návštěvník]

No já to říkám a dělám jako Ivánek,
stokrát musím tu chybu opakovat,
a bud na to přijdu,
nebo už jsem z toho tak utahanej a znechucenej, že to pustím, a pak vidím,
že celej problém byl leda tak v mojí hlavě..

Je prostě třeba tím projít a pochopit,
a ne to smáznout tím duchovním náhledem

Můj názor je, že prostě tím bdělým pozorováním to celý brzdíme,
nedovolíme si udělat tu chybu...

Chybu uděláme, když ke zpozorování přidáme odpor a odmítnutí. Když se ale objeví místo odporu vděčnost za uvědomění si, následuje samo odevzdání pozorovaného, s docela zřetelnou úlevou. Asi je to nějaká svojská kombinace pozorování a bhakti, mně to tak funguje

Kdepak se trápit až do doby, kdy mě to totálně utahá

Čili BDĚLÉ POZOROVÁNÍ, nenásledované žádnou snahou, a ne ZÚŽENÉ BDĚLÉ POZOROVÁNÍ

[konec zvonec]

Mám pocit, že my lidé jiného vnímání nejsme schopni.

Možná v téhle větě je celé jádro pudla, proč to nejde. Díváme se na to, co je, skrz představy v mysli o tom, kým jsme. Když se to, co jsme zcela odevzdá Stvořiteli a pouštíme všechny sebestředné zájmy a přestáváme vše, co poznáváme, vztahovat ke svému tělu, ke své osobě, ke svým sobeckým osobním zájmům a jen tak s důvěrou jsme, tak se otevíráme životu, otevíráme se Boží lásce, která všechno tohle, co je, tvoří a proměňuje.

Když dovolíme, aby mentální obal našeho osobního vědomí zemřel a zmizela naše osobní sebeochrana a s důvěrou vše odevzdáváme do vůle Boží lásky, tak naše osobní vědomí umírá s Ježíšem na kříži a na jeho místě se objevuje nekonečné vědomí Krista. Naše osobní vědomí umírá jako kapka padající do moře, která se stává mořem.

Pak se objevuje skutečná krása existence, Boží království, kde se setkávají všechny barvy života v jediném okamžiku. Setkává se smrt i zrození, ztráta i nalezení, bolest i slast, touha s jejím naplněním v jediné extázi života, která je utišením.

Jani ...
... opravdu jsi dovolila aby se to stalo? ...
... nebo se to stalo ... tak trochu necekane ... aniz by jsi pro to neco mohla udelat?

tohle by me fakt zajimalo ...

[Návštěvník]

Ona ta absolutní skutečnost je tak oslňující, že se v ní jeví vše proměnlivé a projevené jako neskutečné, v tu chvíli není co řešit, není komu co říkat a pokud něco řekneme, tak to není nic platné, stejně nám sotva kdo rozumí.

Po noci plného vědomí, kdy síla existence řve blahem, se objevila myšlenka, že jiná láska neexistuje....
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=37&t=3520&p=15459&sid=6fdc667036095c1ac06fc8ec3d0d36c0#p15459

[konec zvonec]

Josefe,
jasně, že ta odvaha se té iluze pustit v nás dozrává a bez toho dozrávání to prohlédnutí není možné.

Ona ta absolutní skutečnost je tak oslňující, že se v ní jeví vše proměnlivé a projevené jako neskutečné, v tu chvíli není co řešit, není komu co říkat a pokud něco řekneme, tak to není nic platné, stejně nám sotva kdo rozumí.

Ale je to ještě kousek dál, kdy se objeví docela normální obyčejný život, kdy jsou, jak Míla Tomášová říkala, zase hory horami
A pak Buddha, Ježíš i ti další přicházejí se svým učením a všechno to má svůj smysl i působení.

Myslim tim Jani ... jestli to neni matouci ... pro ty co to takhle ctou ...
Dozravani se deje ... aniz by ho nekdo delal ... je to jako s jablkem ... kdo dela dozravani jablka.

S dozravanim nemam nic spolecneho ... stejne jako s cimkoliv dalsim ...
Chapu ze kdyz uz prohlidnes jak to cele je ... tak jsi dozravanim i delanim ... a vlastne ne ... jenze ...

... nez tu zmatenost prohlidne nekdo kdo te posloucha ... tak si muze myslet ze pro to neco muze udelat ... neco s tim udelat ... a pak to jen posiluje to nekonecny usilovani o neco ...
... cimz je ... vlastne jen usilovani o vylepseni toho kdo usiluje ...

... je to smycka ve ktere se clovek ztraci.

chapu jak to myslis ... ale jsou to slova ... kterym je davan vyznam ... tim kdo posloucha.
cim presnejsi je popis tim mene je prostor pro vytvareni vyznamu.

co ty na to?

[konec zvonec]

Josefe,
jasně, že ta odvaha se té iluze pustit v nás dozrává a bez toho dozrávání to prohlédnutí není možné.

Ona ta absolutní skutečnost je tak oslňující, že se v ní jeví vše proměnlivé a projevené jako neskutečné, v tu chvíli není co řešit, není komu co říkat a pokud něco řekneme, tak to není nic platné, stejně nám sotva kdo rozumí.

Ale je to ještě kousek dál, kdy se objeví docela normální obyčejný život, kdy jsou, jak Míla Tomášová říkala, zase hory horami
A pak Buddha, Ježíš i ti další přicházejí se svým učením a všechno to má svůj smysl i působení.

chapu ... vse co je stvoreno ... treba slovy ... a slova ... ma sve misto a vyznam ... ktery zapada do celku ... nebo spis se z nej nijak nevydeluje .... protoze to neni mozne.

[Návštěvník]

co ty na to?

a co ty Pepo na to ?

"Pravdu nelze nalézt. Pravda je totiž stále přítomná. V každém okamžiku. V každém aspektu. V každé okolnosti. Vždy přítomna jako tichý svědek všeho"

tedy je přítomná i v kecech všeho kalibru