Jana píše:Josefe,
jasně, že ta odvaha se té iluze pustit v nás dozrává a bez toho dozrávání to prohlédnutí není možné.
Ona ta absolutní skutečnost je tak oslňující, že se v ní jeví vše proměnlivé a projevené jako neskutečné, v tu chvíli není co řešit, není komu co říkat a pokud něco řekneme, tak to není nic platné, stejně nám sotva kdo rozumí.
Ale je to ještě kousek dál, kdy se objeví docela normální obyčejný život, kdy jsou, jak Míla Tomášová říkala, zase hory horami
A pak Buddha, Ježíš i ti další přicházejí se svým učením a všechno to má svůj smysl i působení.
Myslim tim Jani ... jestli to neni matouci ... pro ty co to takhle ctou ...
Dozravani se deje ... aniz by ho nekdo delal ... je to jako s jablkem ... kdo dela dozravani jablka.
S dozravanim nemam nic spolecneho ... stejne jako s cimkoliv dalsim ...
Chapu ze kdyz uz prohlidnes jak to cele je ... tak jsi dozravanim i delanim ... a vlastne ne ... jenze ...
... nez tu zmatenost prohlidne nekdo kdo te posloucha ... tak si muze myslet ze pro to neco muze udelat ... neco s tim udelat ... a pak to jen posiluje to nekonecny usilovani o neco ...
... cimz je ... vlastne jen usilovani o vylepseni toho kdo usiluje ...
... je to smycka ve ktere se clovek ztraci.
chapu jak to myslis ... ale jsou to slova ... kterym je davan vyznam ... tim kdo posloucha.
cim presnejsi je popis tim mene je prostor pro vytvareni vyznamu.
co ty na to?