Jana píše:Návštěvník píše:Ale má z toho strach. Myslí, že bude mít málo jídla nebo žádné, nebo že nebudu mít vodu nebo nic na sebe, žádnou střechu nad hlavou a že pak umře = přestane existovat. A tak se snaží zajištovat.
Zvířata pocitují strach jen v momentě ohrožení, ale lidská mysl pocituje strach ze všech ohroženích, která si (jen) představuje - i léta doředu. Myslí si, že to má (nebo může mít) ve svých rukou.
Návštěvníku, skvělý postřeh a vidíš nějaký způsob, jak se z toho zajetí v mysli osvobodit ?
Jako první je asi potřeba si tento strach uvědomit. Že je to ta hnací síla v obvyklém lidském jednání. Většinou je totiž podvědomý.
Další krok by asi měl být získat víru nebo důvěru, že je možné se od tohoto strachu osvobodit.
Pak by asi měla přijít silná touha být od tohoto strachu osvobozen.
Ale v podstatě je to velmi individuální záležitost. Asi jen realizovaný by mohl dotyčnému poukázat jeho zcela osobní cestu nebo jeho vlastní 'Já". Toho stejně vede celou dobu k Sobě - životními zkušenostmi obvykle spojenými s bolestí a trápením, různými informacemi a radami, které mu mohou na chvíli trochu ulehčit, ale na kterých by neměl zůstat lpět, protože potom mu spíš budiou ke škodě než k užitku na jeho cěstě k osvobození od strachu. Ale tím pořád myslím strach, který je vyvoláván představami budoucnosti. Jinak je strach v momentální situaci ohrožení něco zcela normálníhi a jak přišel, tak taky odejde.