Jana píše:Osho psal knížky, dokonce svou poslední knížku dopisoval, když umíral, popisoval svůj proces umírání a nikdo se ho na nic neptal... vysvobozený se s nikým a ničím neztotožňuje, ale ...může promlouvat k davům jako Ježíš nebo Buddha.
Rozdíl je jen v tom, že ten stav je pořád stejnej, nic se nemění na tom, jestli meješ okna, nebo ležíš na gauči.
Bud jedno, nebo druhé,
budto se uvědomuji takto nebo takto
Návštěvník píše:Někdy se bojíme zeptat. Je pro nás bezpečnější zůstat ve své ulitě (sebestředné důležitosti).
Návštěvník píše:Jana píše:Osho psal knížky, dokonce svou poslední knížku dopisoval, když umíral, popisoval svůj proces umírání a nikdo se ho na nic neptal... vysvobozený se s nikým a ničím neztotožňuje, ale ...může promlouvat k davům jako Ježíš nebo Buddha.
Rozdíl je jen v tom, že ten stav je pořád stejnej, nic se nemění na tom, jestli meješ okna, nebo ležíš na gauči.
To jistě, ale možná je mezi nimi ještě jeden rozdíl: vysvobozený vnímá bolest a dezorientaci druhých a zareaguje na to, i když to třeba nikdo nevysloví nahlas. Proto třeba píšou knihy - vnímají, co lidi trápí, a reagují. Měl jsem to štěstí vidět kdysi na vlastní oči, jak doktor Tomáš začal s velkou laskavostí něco říkat člověku, který tam seděl a mlčel. Když domluvil, ten člověk užasle řekl, že jo, že tohle ho moc trápí, ale že to nějak nedokázal sesumírovat do slov, aby se ho na to zeptal.
Taky mám zkušenost, že když už si nějakou otázku dokážu sám zformulovat, tak už jsem z toho nejhoršího vlastně venku, obvykle už ve mně začíná nějak svítat i odpověď a většinou netrvá dlouho, než pochopím, kde je zakopanej pes. Ale lidi se často cítí mizerně, i když to nemá nějakou konkrétní vnější příčinu, třeba že jim někdo něco provádí, a tak jsou z toho zmatení a ani nevědí, na co se zeptat.
vostalpetr píše:Mně přijde vcelku zbytečný i chodit do práce či cestovat do indie,
takže nějak nevím co tady s tím...
Kapitola 1.
1. Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2. Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3. Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4. Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5. Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6. Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7. Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8. Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9. Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10. Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11. Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12. Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13. A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14. Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15. Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16. Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17. I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18. Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
Kapitola 2.
1. Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
2. Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
...
http://alarmo.nostalghia.cz/doc/kaz.htm
Chudé země, kde nejsou školy, jsou v podstatě takové rezervace.
Niektorí ľudia by nemali chodiť do školy, pretože keď človek bez hodnôt ukončí školu, bude to vzdelanie využívať len na uspokojovanie svojich telesných potrieb. Takýto človek, keďže neuznáva zákon, bude svoje vedomosti využívať na jeho obchádzanie. Môžeme vytvoriť prírodné rezervácie, kde bude dosť miesta na hranie a čerstvý vzduch, a deti budú samy rozhodovať o tom, čo sa naučia. Do školy by som poslal len deti, ktoré majú od rodičov vštepený vzťah k hodnotám a tým pádom aj k dodržiavaniu zákona.
No, a v takýchto krajinách sú určite misionári, ktorí učia ľudí hodnotám. Hodnoty majú prednosť pred vzdelaním.
Ľudia, ktorí veria hodnotám, sú ochotní pre ne aj zomrieť. Ale keď sa tam dostane k moci nejaký vzdelaný človek
bez hodnôt, má sklon svoju moc využívať pre seba a kašle na svoj národ. Bolo by lepšie keby taký človek vôbec
neštudoval. Deti sa môžu učiť samostatne, ale ako vedia, čo je dôležité. Riadia sa iba svojimi pudmi. Tam sme už
predsa boli, ale nepáčilo sa nám to, tak sme sa vyčlenili a vytvorili sme civilizáciu. Učíme sa zo skúseností predošlých
generácií.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 29 návštevníků