Návštěvník píše: Moje věc je, jestli k tomu budu mlčet nebo ne. Někdy je k tomu nemlčení potřeba civilní kuráž.
Té mají nejvíc politici
Návštěvník píše: Moje věc je, jestli k tomu budu mlčet nebo ne. Někdy je k tomu nemlčení potřeba civilní kuráž.
Návštěvník píše:přihlížející píše:... když už si člověk plně uvědomuje všechny svoje vlastní sklony. A kdo z nás si tím může být úplně jistý?
Myslíš, že nikdo?
Návštěvník píše:Pokora a střízlivé vnímání sebe sama jsou vzácné
amiable píše:Návštěvník píše:Pokora a střízlivé vnímání sebe sama jsou vzácné
a úsilím a posuzováním druhých se pořád jen posiluje ten, kdo to všechno umí...
Pomáhá vidět - a nesoudit. Odevzdávat Tomu
přihlížející píše:Čím se osobní já oslabuje ? Obvykle nedobrovolně, utrpením
bohužel
Návštěvník píše:přihlížející píše:Čím se osobní já oslabuje ? Obvykle nedobrovolně, utrpením
bohužel
Duchovní praxí, prací s myslí, disciplínou, sebekázní....naprosto dobrovolně, bez tvého vnitřního souhlasu to přece nejde.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:přihlížející píše:Čím se osobní já oslabuje ? Obvykle nedobrovolně, utrpením
bohužel
Duchovní praxí, prací s myslí, disciplínou, sebekázní....naprosto dobrovolně, bez tvého vnitřního souhlasu to přece nejde.
Duchovní praxí, prací s myslí, disciplínou, sebekázní se posiluje duchovní já, které tohle všechno dělá. Proto si po nějaké době připadá náramně ušlechtile a pokročile - na rozdíl od těch ostatních - a to je mnohem větší malér než obyčejné já. K sebeodevzdávání, o kterém se tu zmínila amiable, dojde, až když si to uvědomí.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:přihlížející píše:Čím se osobní já oslabuje ? Obvykle nedobrovolně, utrpením
bohužel
Duchovní praxí, prací s myslí, disciplínou, sebekázní....naprosto dobrovolně, bez tvého vnitřního souhlasu to přece nejde.
Duchovní praxí, prací s myslí, disciplínou, sebekázní se posiluje duchovní já, které tohle všechno dělá. Proto si po nějaké době připadá náramně ušlechtile a pokročile - na rozdíl od těch ostatních - a to je mnohem větší malér než obyčejné já. K sebeodevzdávání, o kterém se tu zmínila amiable, dojde, až když si to uvědomí.
amiable píše:Ono jde asi o intenzitu jako takovou, která není spojená s chtěním dosáhnout nějakého duchovního stavu nebo cíle. Člověk přestane usilovat, protože je zřejmé, že jakékoliv duchovní praktikování, které vzniká z potřeby dosáhnout, posiluje to já, které se o to snaží.
Ale přesto dál zůstává nesmírná intenzita - intenzita sebevzdávání Jedinému, v lásce. Mně je hodně blízké tohle, co někdo řekl:
"Mohlo by se stát, že ten, jehož milovaný či milovaná touží po někom jiném, nebude nic namítat a z opravdové lásky nechá milovanou bytost někomu jinému. Takovýto druh intenzity je něco, v čem není žádný osobní záměr. Láska, dokonce i fyzická láska, má takovou intenzitu, že vede k nejkrajnějším obětem. A co se týče hledání, jde-li o duchovní hledání, tou nejkrajnější obětí je obětování "jáství".
přihlížející píše:amiable píše:Ono jde asi o intenzitu jako takovou, která není spojená s chtěním dosáhnout nějakého duchovního stavu nebo cíle. Člověk přestane usilovat, protože je zřejmé, že jakékoliv duchovní praktikování, které vzniká z potřeby dosáhnout, posiluje to já, které se o to snaží.
Ale přesto dál zůstává nesmírná intenzita - intenzita sebevzdávání Jedinému, v lásce. Mně je hodně blízké tohle, co někdo řekl:
"Mohlo by se stát, že ten, jehož milovaný či milovaná touží po někom jiném, nebude nic namítat a z opravdové lásky nechá milovanou bytost někomu jinému. Takovýto druh intenzity je něco, v čem není žádný osobní záměr. Láska, dokonce i fyzická láska, má takovou intenzitu, že vede k nejkrajnějším obětem. A co se týče hledání, jde-li o duchovní hledání, tou nejkrajnější obětí je obětování "jáství".
Praxe je nutná jako ta úplně základní etapa, protože dokud si všechny projevy svého jáství plně neuvědomujeme, nemůže být obětováno v každé podobě, ve které vyvstane.
přihlížející píše:Jenže k tomu může jen samo dojít určitým postupným vývojem, prostřednictvím řetězení zkušeností, protože kdyby ego pojalo úmysl tohle dělat, byla by to zas jen další aktivita ega
přihlížející píše:Jenže k tomu může jen samo dojít určitým postupným vývojem, prostřednictvím řetězení zkušeností, protože kdyby ego pojalo úmysl tohle dělat, byla by to zas jen další aktivita ega
přihlížející píše:amiable píše:Ono jde asi o intenzitu jako takovou, která není spojená s chtěním dosáhnout nějakého duchovního stavu nebo cíle. Člověk přestane usilovat, protože je zřejmé, že jakékoliv duchovní praktikování, které vzniká z potřeby dosáhnout, posiluje to já, které se o to snaží.
Ale přesto dál zůstává nesmírná intenzita - intenzita sebevzdávání Jedinému, v lásce...
Praxe je nutná jako ta úplně základní etapa, protože dokud si všechny projevy svého jáství plně neuvědomujeme, nemůže být obětováno v každé podobě, ve které vyvstane.
Takže Bůh se nejdřív identifikuje jako samostatné ego a osvobozuje se pak z toho Svého mylného vnímání, teprve když se stejnou intenzitou, jako se plně ztotožňoval, se /v podobě ega/ Svého Sebeztotožnění Sobě Samému vzdává. A aby k tomu mohlo docházet, potřebuje to Svoje ztotožnění rozpoznávat, jinak ztotožňování pokračuje dál a dál a pořád znovu vytváří já a nejá...
přihlížející píše:Jenže k tomu může jen samo dojít určitým postupným vývojem, prostřednictvím řetězení zkušeností, protože kdyby ego pojalo úmysl tohle dělat, byla by to zas jen další aktivita ega
Návštěvník píše:Bez práce sám na sobě, sám se sebou, poznat sám sábe, všechny složky, z kterých se skládám, lze jen dobrovolnou prací sám na sobě. Ne tím, že budu pouze koukat na ty druhé a kritizovat, jak to oni dělají podle mého názoru špatně, aniž sám v sobě rozpoznám a své složky, své city, pocity, emoce, sklony, strachy, obavy atd., nechávám se dál jimi vláčet, podléhat jim, spoléhat na Boha, že mne, hříšníka, ON osvobodí sám, aniž bych já pro to cokoli udělal.
Návštěvník píše:Duchovní cesta je cestou morální disciplíny, sebekázně, askeze, očisty a to za nás Bůh neudělá, to musíme udělat my sami.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků