Potřebuju pozornost

[Návštěvňák]

jo, s tím problém nemám, reakce na reakci je přirozená. Každej reaguje podle svého naturelu a do toho mu nikdo nemá co kecat. Ale netřeba se vymezovat už předem vůči všem, ne všichni se chtějí otírat o tvojí osobu. Možná by ses i divil sympatiím k originalitě tvých (občasných vážných) keců ( dá se nad nimi přemýšlet) i k tomu drsnýmu humoru . Dobrou

[ViP]

Ale netřeba se vymezovat už předem vůči všem, ne všichni se chtějí otírat o tvojí osobu.

No toto si zrovna o tobě nemyslím,

jen se snažím vysvětlit,
že když někdo chce abych byl sympatický, tak tím vlastně říká, že mu nejsem sympatický,
a chce tedy po mě něco, co on sám nemá, nebot mu nejsem sympatický

Ty to po mě nechceš, ty mě říkáš, že bych to měl zkusit...

A já na to říkám, že to nezkusím....

Taky dobrou a sympatický sny....

[ViP]

[quote]Není v tom žádný rozdíl, není v tom nic, co by mohlo být posuzováno souzeno, vztahováno a tím se stává ta hra na to, kdo to má na rozdíl od jiného blbě, humornou.[/quote]

No humorný to je,
ale já už toto humorně rozhodně psát nebudu
a taky už to humorně nepíšu
jak se o tom přesvědčila Lída předevčírem a Lucky včera

Zaslepenost některých lidí, že to co píšou o druhých je nějaká objektivní kritika ba co víc je ten jejich náhled jakýsi duchovní vhled s objektivní platností,
už prostě přecházet nebudu,
nebot mně došla trpělivost s těmito pocitovými subjektivními výlevy,
takže prostě je píšu také

Takže konec šaškování,
bude nahrazeno mou objektivní a duchovní kritikou budto na činnost nebo přímo na samotnou osobu

[ViP]

[quote]Teď už se to vyjasnilo ještě víc, má psychosomatická jednotka je v té hře naprosto stejně jako každá jiná, tudíž není problém, aby reagovala adekvátně a poslala případného prudiče do háje, i když je tu uvědomění, že naše existence je láskou, dokonce i tohle posílání do háje není ničím jiným, [color=#FF0000]tudíž není ani důvod a dokonce a ni kam koho poslat.[/color][/quote]


Správné je, že není důvod...

Pokud se nějakej důvod najde ( a to k čemukoliv), pak děláš to či ono...

Pokud nemám důvod, protože k tomu nemám vztah, tak prostě nereaguju,
tak jako třeba já nemám důvod reagovat na to, že na dálnici která je ode mne vzdálena 5 km jezdí auta

Proto jsem také reagoval na to, že v realizaci pak tvé kroky vede bůh,
protože je vede tvá karma, nikoliv bůh a ani duch sv.


Moje maličkost ovšem důvody má,
jak to mají pak druzí, to se musej podívat sami, proč dělají to či ono

Ale nejspíš zjistí, že to dělají z lásky...

Tedy abych to řekl v kontextu z názvem tohoto vlákna :

chceme pozornost proto, protože naše uvědomění lásky není úplné...

[Návštěvňák]

chceme pozornost proto, protože naše uvědomění lásky není úplné...

Jééé, tohle je krásnej postřeh.

hm na tom něco je.
A co se děje pak, když tu pozornost dostanu? Můžu se sebepotvrdit, bylo reagováno na mojí jednotku a tím pádem vím, že jako jednotka existuju a že si vystačím s tím svým malým osobním ohraničeným světečkem...tedy s občasnou pozorností zvenku, když mi dochází energie. může to tak být? Mohla by být potom lékem na to samota, odejít od toho upírství k sebepotvrzení a nechat tu potřebu umřít? logické by mi to přišlo, ale bůhvíjak to je..

[Návštěvňák]

Je tady existence, ve které projekce mysli promítá na plátno Vědomí různé projevy.
Když se uvědomíš nikoliv jako projev, ale jako ta čistá existence a uvědomíš se jako všechno, co existuje, tak se vůbec nic neděje. Není třeba žádná reakce, nemusíš do toho nijak zasahovat. Tohle uvědomění v osobě uvrhne tu osobu na gauč, do ašrámu, do hor, do škarpy u cesty a ta osoba se téměř nijak neprojevuje, dalo by se říct, že se stává prakticky na nějaký čas životaneschopnou.
Jako například Tolle, který seděl dva roky v parku na lavičce.
Je tady úplná odpojenost od té hry. Představa fungovat jako duchovní guru je v tomhle stavu naprosto absurdní a nesmyslná.
Pak je ale další stupeň uvědomění, kdy se opravdu všechno pustí a spustí se i ta projekce, která na to kým jsi, nemá žádný vliv.
Pak tady ta osoba kupříkladu Tolleho funguje úplně normálně, racionálně, je zapojená do toho celého procesu sebeuvědomění existence. On je ve všech a v každém a zároveň je tady i uvědomění skrz tu osobu, skrz tu projekci mysli v jejím mozku. Probuzení kohokoliv je jeho vlastním probuzením, i když je všechno ve skutečnosti probuzené. Tudíž učí. Vykládá ty koncepty, které jsou v naprosté většině osobně na hovno a přeci to pomalinku zvedá tu úroveň uvědomění jako to všechno, co vlastně ve skutečnosti je.

napsalas to zajímavě, ty stupně mají návaznost? a pokud je skutečné probuzení, už nejsou možné ty stavy zapomění v těle? je možné mít přechodné období "usnutí" a "probuzení"? nebo je to náhlá spontánní věc bez předchozích vhledů?

[Návštěvňák]

Moje maličkost ovšem důvody má,
jak to mají pak druzí, to se musej podívat sami, proč dělají to či ono

Ale nejspíš zjistí, že to dělají z lásky...

no zkouším se dívat, proč to dělám. budu mluvit o tom, když mám pocit, že mě někdo chce vytočit. je to nejspíš pocit nějakého osobního ohrožení, někdo mi sáhnul na to moje jáčko a to si teda líbit nedám. znám to, když začnu startovat a vracím to. zpětně když se na sebe podívám, připadám si jako blb, že se točím kvůli blbosti a bezdůvodně. takže teď to tak trošku vždycky odložím, jdu od vzteku k nějaký činnosti, co mě uklidní, pak se tomu jen chechtám, že to byla fakt jen blbost. teda vůbec teď nějak odkládám, co se jeví jako problém (vyvedení z klidu) a nějak se to asi vždycky vyvrbí tak, že nemusím rozhodovat. rozhodne se to samo.

[ViP]

[quote]hm :) na tom něco je.
A co se děje pak, když tu pozornost dostanu? Můžu se sebepotvrdit, bylo reagováno na mojí jednotku a tím pádem vím, že jako jednotka existuju a že si vystačím s tím svým malým osobním ohraničeným světečkem...tedy s občasnou pozorností zvenku, když mi dochází energie. může to tak být? Mohla by být potom lékem na to samota, odejít od toho upírství k sebepotvrzení a nechat tu potřebu umřít? logické by mi to přišlo, ale bůhvíjak to je..[/quote]

Záleží na tom, co dostaneš,
pokud tedy z druhé strany dostaneš souhlas, tedy lásku,
tak se tetelíš blahem,

když souhlas nedostaneš,
pak je tady pocit, že ten druhej ti nedal to, co jsi chtěl, že ti ublížil

Pak samozřejmě je spousta možností co a jak dál bude a to v obouch případech,
jak maximální blaženost, tak i maximální utrpení může pak k něčemu vést,
nebot to je pak stav jednobodové mysli
pokud ovšem zůstaneš stát jen tak na povrchu, a to opět v obouch případech, což je jev nejčastější,
pak dochází k sebepotvrzování,
takže budto stále vyžaduješ lásku nebo se stále trápíš...



A protože povětšinou lidé zůstanou stát někde uprostřed,
vyberou si dle svého náhledu nějakou cestu jenž vyhovuje jejich povaze i pocitům,
ti co trpěj se rozhodnou zbavit těchto pocitů,
ti co spíše inklinují k štěstí a blahu rozhodnou se jít tímto směrem