"Dobře, příteli Gótamo, jsou bohové?"
"Tohle je mnou poznáno na základě podmínek, Bháradvádžo, tedy vyšší bohové."
"Dobře, příteli Gótamo, proč když jsi otázán: 'jsou bohové,' říkáš: 'tohle je mnou poznáno na základě podmínek, Bháradvádžo, tedy vyšší bohové'?
Zdalipak je tak (tvá mluva) prázdná (a) lživá?
"Bháradvádžo, jestliže někdo, otázán 'jsou bohové', řekne 'bohové jsou', (nebo) jestliže někdo řekne 'tohle je mnou poznáno na základě podmínek',
Tam pak vskutku by my mělo být znalým s konečnou platností pochopeno (/"vzato") toto, tedy že 'bohové jsou'.
"Proč mi tedy Vznešený Gótama (toto) neřekl již před tím?"
"Vskutku, Bháradvádžo, toto je všeobecně ustanoveno ve světě, tedy že 'bohové jsou'."
"Vědomí všímavého rozvzpomenutí se" znamená tohle (tj. asketismus) nebude cestou k Probuzení, první pohroužení nádechu (a) výdechu ale bude.
Pak jsem, Bháradvádžo, vskutku jedl hrubé jídlo, nabyl síly, (a) prostý tužeb po smyslných (rozkoších), prostý nedovedných myšlenek, jsem pobýval s dosažením prvního pohroužení (/džhány) doprovázeného (nanesenou) myšlenkou (/vitakka), doprovázeného průzkumnou (myšlenkou) (/vičára), zrozeného ze samoty (/vivekadža), s radostí (/píti), (a) pohodlím (/sukha).
Když jsem uklidnil (nanesenou) myšlenku (a) průzkumnou (myšlenku), dosáhl jsem a prodléval ve druhém pohroužení, příjemném uvnitř, z jediného (předmětu) mysli, (s) žádnou (nanesenou) myšlenkou, (s) žádnou průzkumnou (myšlenkou), vzniklém ze stálosti mysli, z radosti (a) pohodlí.
Prodléval jsem v radosti a vyrovnaný, bez chtíče, všímavý (a) s jasným pochopením, prožíval jsem pohodlí také (svým) tělem. Dosáhl jsem a prodléval ve třetím pohroužení, tak, jak na něj Ušlechtilí poukazují: "vyrovnaný, všímavý prodlévá v pohodlí."....
....Ti se, když se (jejich) tělo zničí, po smrti, zrodí ve světě utrpení, v útrpném cíli, ve stavu trestu, v pekle.
Avšak, panečku, tyto bytosti ale, obdařené dobrým tělesným chováním, obdařené dobrým verbálním chováním, obdařené dobrým chováním mysli, které neobviňují Ušlechtilé, správného názoru, které se ujímají činností založených na správném názoru,
Ti se, když se (jejich) tělo zničí, po smrti, zrodí ve světě radosti, v nebeském světě.
Tara píše:Řekl bych, že musíme být odhodlaní obětovat sebe případně zemřít pro Pravdu. A tuto tendenci je dobré nacvičovat v obětování se pro druhé lidi.
Bože, Miroslave. NACVIČOVAT V OBĚTOVÁNÍ SE PRO DRUHÉ LIDI....
To je příšerné instantní, tedy umělohmotné, nepřirozené uvažování, vystupování.... chjo...
Zdeněk píše:Jano, šlo o to, zda Buddha dosáhl osvícení skrze vzpomínku na "svou přirozenost, kdy byl jako dítě, které bral Ježíš do své náruče".
Viz má rozmluva se Saranou, zda existuje Duch (Bůh je Duch, píše se v Janově evangeliu):
Tak to vidím ve své meditaci, a tak to učil Buddha.
Buddha zcela odmítl existenci čehokoliv, co by "stálo", "rozhodovalo", nebo "podmiňovalo" živou bytost kromě vlastního těla a mysli.
Můžeš to vzít opačně, ubíráním. Uber oko, ucho, nos, jazyk, tělo, a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít nic co pojímat, co vědět, co prožívat?
Uber tělo a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít ... naprosto nic... čím by se ten Duch mohl projevit nebo zužitkovat?
Samozřejmě je známo, že se Buddha nechal inspirovat zážitkem, který měl v mládí, protože zjistil, že ho to tenkrát přivedlo dál než celá léta hrozné současné askeze. No tak se tím směrem vydal (to už měl však za sebou přípravu v neskutečné koncentrační asketické praxi).
Tara píše:Musíme být odhodláni obětovat sebe.....
Zdeněk píše:Ale je to zajímavý, jak člověk může být mimo. Miroslav nám nastavuje zrcadlo. Člověka pak napadá - nemám to snad někde taky tak?! Škovyvoči.
miroslav píše:P. En píše:Přítomnost pro mě znamená prostě čisté vědomí. Což znamená, že meditace je branou (uchem jehly). Projít znamená vzdát se sebe. Komplet. Jinak to nejde. Chceme tedy poznat pravdu, a dát za to tuhle oběť, dát sebe? Nebo budem pobíhat kolem brány, a snít o tom, jaké to tam je? A vymejslet si důvody a teorie...
Řekl bych, že musíme být odhodlaní obětovat sebe případně zemřít pro Pravdu. A tuto tendenci je dobré nacvičovat v obětování se pro druhé lidi.
Oblíbený pojem "čisté vědomí" jaksi implikuje nějaké nečisté vědomí, znečištěné něčím - a čím je tedy to čisté vědomí znečištěno?
Jana píše:A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.“ (Mk 10,13-16)
Je možné se rozpomenout na svobodnou a bezstarostnou radost milovaného dítěte.
A dovolit si být stejně bezstarostný a radostný.
Tohle je nosné.
Zdeněk píše:Pro ty klíče je třeba dojít a pak jimi odemknout dveře.
Vnory (dhjány) se obvykle rozlišují 4 druhy. O prvém Gautama uvádí: "Zatínal jsem zuby, tiskl jazyk na patro a zastavoval myšlení, potlačoval a dusil jsem jej. Pot se mi řinul s ramenou, jako by silný muž uchopil slabšího za hlavu a ramena."
"Na rozdíl od tohoto bolestivého postupu se v nové formě cvičení objevoval blažený tělesný pocit a radostné emoce."
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=140&t=6675&start=60#p151827
Jana píše:Je třeba číst pozorně:
K asketické cestě patřilo zastavit vedle ostatních vnitřních funkcí také myšlení; Gautama uvádí o době svého hledání: Zatínal jsem zuby, tiskl jazyk na patro a zastavoval myšlení, potlačoval a dusil jsem jej. Pot se mi řinul s ramenou, jako by silný muž uchopil slabšího za hlavu a ramena.
A k tomu Buddha říká:
a dále říká Buddha:"Na rozdíl od tohoto bolestivého postupu se v nové formě cvičení objevoval blažený tělesný pocit a radostné emoce."
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=140&t=6675&start=60#p151827
Zdeněk píše:No jo asi máš pravdu (taky mi to připadalo ňáký divný ale zrovna se mi to hodilo do krámu tak jsem to vzal).
Nicméně základní problém je v tom, že ty chceš blaho, radost, štěstí. Toto toužení po bytí dle Buddhy vede ke vzniku strasti.
Čímž neříkám, že se to v počátečních vnorech neobjevuje. Ale není to cílem.
Poznávám bytosti zrozené podle (své) kammy, jak přichází do příjemného (života) tak jako (ty, kdo) přichází do bolestivého (života) – "Ó panečku, tyto bytosti obdařené špatným tělesným chováním, obdařené špatným verbálním chováním, obdařené špatným chováním mysli, které obviňují Ušlechtilé, špatných názorů, které se ujímají činností založených na špatných názorech,
Ti se, když se (jejich) tělo zničí, po smrti, zrodí ve světě utrpení, v útrpném cíli, ve stavu trestu, v pekle.
Avšak, panečku, tyto bytosti ale, obdařené dobrým tělesným chováním, obdařené dobrým verbálním chováním, obdařené dobrým chováním mysli, které neobviňují Ušlechtilé, správného názoru, které se ujímají činností založených na správném názoru,
Ti se, když se (jejich) tělo zničí, po smrti, zrodí ve světě radosti, v nebeském světě.
Tak se té nepodmíněné radostivosti tolik neboj.
základní problém je v tom, že ty chceš blaho, radost, štěstí. Toto toužení po bytí dle Buddhy vede ke vzniku strasti.Čímž neříkám, že se to v počátečních vnorech neobjevuje. Ale není to cílem.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků