Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Jana píše:Vnímáš to?

Nebo si jen představuješ představy někoho jiného?

To je to, co si představuješ?

Rozlišuješ, co je to pouhá představa lásky, představa štěstí a ničím nepodmíněná láska, ničím nepodmíněné štěstí?

Jana píše:

Návštěvník píše:A zase je představy a představy ... do nekonečna.

Návštěvník píše:
I tohle je jen představa.

Samo sebou, že pokud hledáš štěstí v hlavě skrz mysl se vším tím smyslovým vnímáním, tak vidíš jen představu štěstí. Vidíš například jen to, že ten druhý si štěstí představuje.



Ale s jasností o čem mluví například Dalai Lama

a1.png

Přemístíš pozornost z myšlenek v hlavě do ticha v srdci,

do bezpodmínečně milujícího srdce bez připoutanosti k jediné myšlence.

A tady je Ti jasné, že ten, koho ve svém srdci poznáváš jako lásku, je automaticky štěstím.

Všechno, co je tady láskou, je štěstím.

Celá existence, celé BYTÍ je štěstím, protože je bezpodmínečnou láskou.

Ale je ti jasné, že všechno, co píšeš, je jen představa - zkreslená vzpomínka na Nepopsatelné? Jestli tohle ovšem nevíš, protože jsi neměla zkušenost Poznání, tak není divu, že považuješ svoje představy za Skutečnost.

Návštěvník píše:
pro jiného je zase štěstí se do nekonečna obluzovat koncepty o štěstí (to trvá, dokud se člověk obluznuje, tedy může připadat jako trvalé).

Tak si to užívej, Jani.

1. Představa štěstí začíná myšlenkou: "Chci štěstí", a tahle myšlenka vede k utrpení, protože vychází z ega.

2. Cesta ke skutečnému štěstí začíná myšlenkou: "KÉŽ JSOU ŠŤASTNY VŠECHNY BYTOSTI",

protože vychází z nesobecké přejícnosti a lásky.

V prvním případě s přítomností ega budeš dokazovat, že ten druhý, když mluví o štěstí, nemůže být šťastný, protože Ty jsi na vyšší duchovní úrovni a on nemůže mít něco víc, než máš Ty. Znáš tu bajku o kyselých hroznech.



V tom druhém případě, když Ti někdo řekne, že je šťastný, tak jsi šťastná taky, z přejícnosti, z lásky.

Jana píše:1. Představa štěstí začíná myšlenkou: "Chci štěstí",

Lidé poznávají, co je dělá štastné. A tak se ty situace, které je dělají štastné, snaží opakovaně vytvářet. Vůbec nemyslí tak, jak si to ty představuješ: chci štěstí. Možná, že to tak máš ty.

Návštěvník píše:

Jana píše:1. Představa štěstí začíná myšlenkou: "Chci štěstí",

Lidé poznávají, co je dělá štastné. A tak se ty situace, které je dělají štastné, snaží opakovaně vytvářet.

A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

NENÍ TRVALÉHO ŠTESTÍ V ŽÁDNÉM Z PŘEDMĚTŮ SVĚTA:

Jana píše:
V prvním případě s přítomností ega budeš dokazovat, že ten druhý, když mluví o štěstí, nemůže být šťastný,

Štěstí z člověka září - tak, jak to bylo u Tary. Když někdo pořád jen musí mluvit o tom, jak je štastný - žádné štěstí z něho nezáří, jen ta strašná nutkavost to pořád druhým sdělovat - tak není divu, že to ostatní za žádné štěstí nepovažují, tedy za žádné "štěstí", které by také chtěli mít.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:1. Představa štěstí začíná myšlenkou: "Chci štěstí",

Lidé poznávají, co je dělá štastné. A tak se ty situace, které je dělají štastné, snaží opakovaně vytvářet.

A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

To je jediný způsob, jak vůbec štěstí poznat, jak ho zažívat. Lidé žádné trvalé štěstí nehledají.

Návštěvník píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:Lidé poznávají, co je dělá štastné. A tak se ty situace, které je dělají štastné, snaží opakovaně vytvářet.

A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

To je jediný způsob, jak vůbec štěstí poznat, jak ho zažívat. Lidé žádné trvalé štěstí nehledají.

P.S.

Vyhovuje jim ta normálká a pak pocit štěstí, normálka a pak pocit štěstí....Dělá je to spokojené.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

To je jediný způsob, jak vůbec štěstí poznat, jak ho zažívat. Lidé žádné trvalé štěstí nehledají.

P.S.

Vyhovuje jim ta normálká a pak pocit štěstí, normálka a pak pocit štěstí....Dělá je to spokojené.

papadev píše:Ja zde nejsem,abych byl a priori stastny...

Jsem zde ,abych se neco ucil...

A kdyz se ucim -doprovazi to pocit stesti...

... ... ... ...x

Vůbec nemyslí tak, jak si to ty představuješ: chci štěstí.

No, Péťo, jestli v nikom není žádné chtění, pak je osvobozen od utrpení.

Buddhismus tvrdí, že utrpení lze překonat tím, že se zbavíme chtění.

Tý jo, kdo si dal tu práci vyhledat staré texty, viz. příspěvek z 9:46 ?

Tara píše:Tý jo, kdo si dal tu práci vyhledat staré texty, viz. příspěvek z 9:46 ?

To víš, když někdo zpochybní Janino štěstí, tak se dějou věci

Když je někdo opravdu přirozeně šťastný, tak to přece nepotřebuje před druhými obhajovat. Proč by to dělal?

Je tady někdo nešťastný?
No není, snad jedině Jana, když někdo to její štěstí zpochybní. Pak se z toho může pominout.
Co je to za štěstí?

Muška jenom zlatá :-))))

Návštěvník píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:
Lidé poznávají, co je dělá štastné. A tak se ty situace, které je dělají štastné, snaží opakovaně vytvářet.

A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

To je jediný způsob, jak vůbec štěstí poznat, jak ho zažívat. Lidé žádné trvalé štěstí nehledají.

Z pohledu iluze oddělenosti ano. Z pohledu nepoznávání čím tohle všechno je, ano. A všechno to štěstí pocházející z předmětů světa, jak říká E.Tomáš, je pomíjivé.

S probuzením z iluze není potřeba žádnou šťastnou situaci vytvářet, protože to štěstí je trvalé.

miroslav píše:
Když je někdo opravdu přirozeně šťastný, tak to přece nepotřebuje před druhými obhajovat. Proč by to dělal?

Je tady někdo nešťastný?
No není, snad jedině Jana, když někdo to její štěstí zpochybní. Pak se z toho může pominout.
Co je to za štěstí?

Jestli sis všiml, Miroslave, tak tady nejde o obhajování pomíjivého osobního štěstí, ale o vysvětlení, že existuje trvalé štěstí, o kterém mluví Probuzení a které považuješ za cosi pro začátečníky.

Tara píše:Tý jo, kdo si dal tu práci vyhledat staré texty, viz. příspěvek z 9:46 ?

K tomu příspěvku z 9:46, díky moc Pétě za připomenutí a vzpomínku:

papadev píše:Ja zde nejsem,abych byl a priori stastny...

Jsem zde ,abych se neco ucil...

A kdyz se ucim -doprovazi to pocit stesti...

Papadev prožíval do poslední chvíle obrovskou míru utrpení.

Prožil něco, co si asi nikdo z nás ani v tom nejděsivnějším snu neumíme představit.

Trpěl schizofrenií a při jednom záchvatu umlátil svou matku sekerou.

Pak byl zavřený v psychiatrické léčebně.

Ani po propuštění nebyl jeho život lehký.

Těsně před smrtí mi napsal:

"...už tu chorobu nezvládám...či aspon do včerejška....dnes sem najel na Kristovu modlitbu a zdá, že se mi ulevilo...

ona je to vlastně pravoslavná modlitba a knihu o ní prodával Vacek na svých seminářích už kolem 199é0
no nic...hlevně že sem začal ted"..."

Řekla bych, že to je jeho největší poselství, které nám tady mohl zanechat.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi,
tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.



Ukázky z knihy:

"Hlavním pilířem vnitřního náboženství je modlitba.

Pravá duchovní modlitba neprosí o něco, ale o samého Boha. Upíná se k Bohu s touhou po jeho poznání a láskou k němu, a to beze slov. To je ona tichá modlitba, kterou nám Ježíš doporučuje provádět v skrytu, neviděni lidmi, beze slov a v našem nitru."

"NEBOŤ TVÉ JEST KRÁLOVSTVÍ, MOC I SLÁVA NA VĚKY. AMEN

Svět patří Bohu a také veškerá moc nad ním. Toto přesvědčení je nezbytné, i když nás naše dočasné zkušenosti, ovšem zdánlivě, přesvědčují o opaku. Víra a rozpoznání, že svět je Boží, jakož i veškerá moc nad ním, je nezbytným předpokladem, který uvádí Boží moc v činnost v našem životě. Dokud si nejsme plně vědomi, že vše je Boží a že jedinou silou je Bůh, nemůžeme se o Boha opírat a spoléhat se na něj, a proto Bůh v našem životě nepůsobí. Naopak rozpoznání Boží moci a uznání, že vše je jeho, uvádí v činnost sílu Boží a to tím více, čím více Bohu a v Boha věříme. Věřit v Boha neznamená pouze abstraktně uznávat jeho existenci, ale právě naopak uznávat jeho zcela konkrétní působení v našem životě, a to případ od případu, vteřinu za vteřinou s naprostou v důvěrou v jeho dobrotu, sílu, moudrost i ochranu ve všem, co konáme a co nás potkává. Jen tento postoj opírání se o Boha je pravou odevzdaností Bohu, a nikoliv trpné a smířené snášení našeho osudu s neradostným postojem, že tomu tak musí být, protože to Bůh chce."

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
A to je přesně ten způsob, kterým není možné trvalé štěstí najít.

To je jediný způsob, jak vůbec štěstí poznat, jak ho zažívat. Lidé žádné trvalé štěstí nehledají.

Z pohledu iluze oddělenosti ano.

Většina lidí světa má jiné starosti než řešit takovéhle koncepty.

To pochopil i Balsekar, že je nesmyslné vyprávět něco o duchovnu nezaměstnanému Indovi. Ten se cítí být oddělen od těch všech, kteří mají dostatek jídla pro své děti.

Můj milovaný toltécký učitel to zažil v praxi. Byl propuštěn z práce, protože neměl peníze na klobouk. To, co si nasadil jako ochranu proti prudkému slunci na hlavu, druhé tak rozesmálo, že přestali pracovat. A tak ho vyhodili. Doma meditoval a prováděl duchovní praxi s dvěma malými adoptovanými syny. Jeho srdce krvácelo, když viděl, že sice jejich duch sílí, ale jejich vyhladovělá tělíčka pomalu umírají. No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

Návštěvník píše:Doma meditoval a prováděl duchovní praxi s dvěma malými adoptovanými syny. Jeho srdce krvácelo, když viděl, že sice jejich duch sílí, ale jejich vyhladovělá tělíčka pomalu umírají. No, Janě by to nevadilo. At klidně umřou, stejně jsou láskou.

Kolik sis těch dětí adoptovala Ty, Péťo, že si troufáš druhého obviňovat z bezcitnosti?