Poradna zdarma

dodo píše:
Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Pedriito píše:
No JÁ rozhodně není jen tělem. Ale psal a vysvětloval jsem to už tolikrát, a tolika styly, že už nevím, jak to ještě pojmout.
Já chybu nevyhlížím, vydím stav. A ty v jeho popisu vezmeš za chybu místo, kterýmu nerozumíš. A od tud začíná tvý prudění.
Když není, co řešit, no tak co furt řešíš Proč odnepaměti tobě nezapadajícím názorům vysvětluješ jejich omyl, a jindy se ptáš, jak to vlastně je? Když není, co řešit...
Nevěříš snad těm probuzeným, a výběru z nich, co jsou u tebe zrovna v kursu?

Pedriito píše:Jsi teď Duch v těle, ne někde mimo něj, žádné mimo neexistuje.

Je Já tělem? Ano je i tím procesem zrodu, žití, a zániku. Ale to "i" neznamená že je jen jimi. Stejně tak je to i s tou myslí, je to spojité.
Tělo bez ducha není možné. A duch bez těla (a mysli) se neuvědomuje v mnohosti. Je to krásná božská Hra.
:-)

Mudrc píše:

Mudrc píše:Břetislav Kafka ve své knize Nové základy experimentální psychologie:
(zvýraznil jsem k tomuto tématu pasáž)

(972) Lidský duch má sílu a schopnost tvořit ve hmotě protonace podle své představy duchovní hodnoty, které v ní zůstávají trvale beze změny. Abychom se o tom přesvědčili, vzal jsem subjekta K. a řekl mu: „V této části místnosti vytvořím krásnou zahradu, která pro tvůj život zůstane trvale. Kdykoli do ní vstoupíš, budeš duševně volný a svobodný. Dávej pozor! Zde vidíš dva cypřiše a před nimi lavičku. Před tebou je prostorná zahrada plná nejrůznějších rostlin. Je rozdělena upravenými stezkami a zákoutími se skupinami stromů, keřů a skalisek. Vpravo vidíš nejrozmanitější ovocné stromy, jejichž plody můžeš požívat, vlevo je skalní útes, z něhož tryská křišťálová voda, před ním jezírko s lekníny a barevnými rybkami a šesti labutěmi. Z jezírka vytéká potok. Vine se břehy plnými květů a poletujících motýlů. V zahradě vidíš nejrůznější pestrobarevné poletující ptactvo a slyšíš jeho radostný zpěv!“
 Zahradu jsem vytvořil podle předem připraveného přesného plánu, který jsem si živě a plasticky ve své mysli představil. Bylo zajímavé sledovat tělesnou a duševní změnu subjekta, kdykoli do této zahrady vstoupil. S výrazem štěstí v tváři i v očích se procházel, vše pozoroval, naslouchal zpěvu ptáků, krmil labutě, trhal květy a opájel se jejich vůní, slunil se, pojídal různé ovoce líbezné chuti. Byla radost se na něj dívat a na všechno se ptát. Do zahrady mu bylo dovoleno vstoupit každý den asi na hodinu. Odcházel z ní velmi nerad, bylo nutné ho k odchodu přimět i rozkazem. Každý den se na ten krásný prožitek těšil. Při vstupu do krásné zahrady nebyl subjekt uváděn do hypnózy. Stačilo, že vstoupil v místnosti na místo, na kterém jsem imaginární zahradu vytvořil. V tom okamžiku se mu celý duchovní svět zahrady vynořil.
 (973) Po dva a půl roku vcházel do zahrady, jež jeho duši dávala uchvacující požitek a klid. Při mé kontrole subjektem bylo zajímavé, že se plán zahrady nezměnil - všechno zůstalo podle původního plánu, a to až do smrti subjekta K. Jiný kontrolní subjekt, který upadal do 4. stupně hypnózy, potvrdil existenci zahrady, o které před tím nic nevěděl. Co jsem si původně duchovně nevytvořil, subjekt neviděl. Často se divil, jakou sílu má duch při tvorbě duchovního díla. Nešlo mu do hlavy, jak ono dílo nepřetržitě a beze změny zůstává v živé formě a jak člověk, kterému jsem silou vůle své podvědomé JÁ přiblížil až k samému vědomí, má z něho větší tělesný a duševní požitek než ze skutečných věcí konkrétního světa. Z toho plyne, že duchovní svět je zřejmě dokonalejší, nanejvýš blažený v porovnání ke světu hmotnému. Je zajímavé, že silnější vyspělejší duch může slabšímu dát určité hodnoty dobra a štěstí. Naproti tomu duch mravně zkažený může vést ostatní ke zlu.

Tak mě napadá Pedrito, nemohla by se taková zahrada vytvořit trochu větší, třeba jako hřiště. Nebo jako město.

A místo stromečků atpod. by tam bylo JAKMILE CEKNEŠ O VAKCÍNĚ NEBO UKRAJINĚ, ZNIČÍM TĚ.

Jana píše:

Pedriito píše:
No JÁ rozhodně není jen tělem. Ale psal a vysvětloval jsem to už tolikrát, a tolika styly, že už nevím, jak to ještě pojmout.
Já chybu nevyhlížím, vydím stav. A ty v jeho popisu vezmeš za chybu místo, kterýmu nerozumíš. A od tud začíná tvý prudění.
Když není, co řešit, no tak co furt řešíš Proč odnepaměti tobě nezapadajícím názorům vysvětluješ jejich omyl, a jindy se ptáš, jak to vlastně je? Když není, co řešit...
Nevěříš snad těm probuzeným, a výběru z nich, co jsou u tebe zrovna v kursu?

Veškerý Tvůj popis vychází z představy, že jsi tělo, vždyť si to po sobě přečti, větu po větě.

Pedriito píše:Jsi teď Duch v těle, ne někde mimo něj, žádné mimo neexistuje.

A zase vedle, jak ta jedle. Mé tělo je v mém vědomí, nikoliv obráceně. Samotné Bytí tělo přesahuje stejně jako vědomí. Proto je to sat-čit-ánanda , která nemá chybu.

Je Já tělem? Ano je i tím procesem zrodu, žití, a zániku. Ale to "i" neznamená že je jen jimi. Stejně tak je to i s tou myslí, je to spojité.
Tělo bez ducha není možné. A duch bez těla (a mysli) se neuvědomuje v mnohosti. Je to krásná božská Hra.
:-)

Jestli se Ti podaří zakusit, čím ten Tvůj duch je, když není kontaminovaný iluzí mysli, čím je čistý duch všeho, co existuje, tak je Kristem, Bohem, Svatostí, ničím nerozdělenou trojjedinosti. Je ničím nepodmíněnou Láskou.

Skutečnost je absolutno, Láska.

Nekazme si vzťahy Pedro, diskutovať sa dá aj umiernene a civilizovane. Ak o to nemáš záujem, a chceš byť sprostý, tak čo by si mi odporúčal aby som urobil ? Byť rovnako sprostý po mne nechci.

Jana píše:

Návštěvník píše:

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

Vidíš to, vidíš to.

Dokud to, co Probuzení popisují, sami nepoznáváme, tak se skutečnost může jevit jako nesmysl, vyčtenina, a někteří dostávají při citacích Probuzených amok.

Ramana Mahariši:

Když jsme si zdánlivě vědomi odlišností, jak je tomu ve stavu bdění a snění, zakoušíme směs relativního štěstí a neštěstí.

Ale když si neuvědomujeme nic jiného než sebe sama, jak je tomu ve spánku beze snů, tehdy zažíváme absolutní, naprosté štěstí.

Jak vidíš, nejsou to kecy.

Jestli je tady zájem poznávat skutečnost, nikoliv jen relativní realitu, tak je dobré nezaměřovat se na to, jak se jeví naší mysli kluzce ten druhý, viď Evi, ale jaká je pravda o nás samotných.

Pedriito píše:No, přečet jsem to. Toho Kafku teda neznám a neznám kontext. Je to na mě trochu psycho... ale ne že to nechápu. Dle mě v režiji člověka je, "zdobit" si zahradu, která už dána. Svým vnímáním si ji přestavuje k obrazu svému. Tím z jediné zahrady jsou dvě. Jedna původní, a druhá upravená. Jako by nastavená na tu základovou. On se pohybuje v obou, ale skrz tu upravenou to vnímá. Než nějak mu to přestane dostačovat, a začne bádat, jaká je vlastně ta původní, už mu skrytá pod tou vypěstovanou... A najde si ty "tajemný" místa, vstupy, kdy se ocitne "v".
Kdyby "v" té původní svou myslí setrvával furt, a nikdy jí nezačal myšlenkově upravovat, nikdy by později, při tom návratu, nepocítil takovou Radost....
:-)

Mudrc píše:

Pedriito píše:No, přečet jsem to. Toho Kafku teda neznám a neznám kontext. Je to na mě trochu psycho... ale ne že to nechápu. Dle mě v režiji člověka je, "zdobit" si zahradu, která už dána. Svým vnímáním si ji přestavuje k obrazu svému. Tím z jediné zahrady jsou dvě. Jedna původní, a druhá upravená. Jako by nastavená na tu základovou. On se pohybuje v obou, ale skrz tu upravenou to vnímá. Než nějak mu to přestane dostačovat, a začne bádat, jaká je vlastně ta původní, už mu skrytá pod tou vypěstovanou... A najde si ty "tajemný" místa, vstupy, kdy se ocitne "v".
Kdyby "v" té původní svou myslí setrvával furt, a nikdy jí nezačal myšlenkově upravovat, nikdy by později, při tom návratu, nepocítil takovou Radost....
:-)

On ten Kafka pracoval se svými "subjekty" mnoho let, a byli to nadaní citlivci, a subjekt K. patřil k těm nejlepším (protože byl nějak těžce nemocnej a to způsobovalo jeho uvolňování fluidu oduší – tedy i jeho schopnosti v hluboké hypnóze; zároveň mu ale těma svýma léčivýma sugescema prodloužil život). Takže oni spolu už měli nějakou vytvořenou vazbu.

No a Kafka dokázal svou ohromnou vůlí třeba na veřejné cestě vytvořit imaginární zeď, a pak to pozoroval, někdo se zastavil, někdo prošel bez povšimnutí atpod. Takže si prostě někde doma vytvořil v myšlenkách tu zahradu, subjektu K. jí popsal slovy a ukázal (ale to ani dělat nemusel, protože jiný jeho subjekt tu zahradu poztvrdil bez ukázání).

https://drive.google.com/file/d/1VeRtym ... sp=sharing
(musíš stáhnout, uložit, a otevřít)

Tara píše:

Návštěvník píše:

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

Jani, to ale nepsala Eva, psal to Návštěvník.
Pleteš se a nevím, proč mě s tím spojuješ?

UŽIVATELÉ PŘISPÍVAJÍCÍ Z TÉTO IP PŘÍSPĚVKY
Tara

Kluzký jako potvora.
Jako Jana nebo Pedrito, někdy.

Pedriito píše: jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

Jana píše:

Pedriito píše: jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Nejde o zavrhování, ale prohlédnutí. Mrkni na to:

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

S touhle vizí věříme, že jsme těly, která žijí na zemi, která rostou, pohybují se. Tedy my jsme ego, které má než ten holý život v těle, o který přijdeme, až tělo opustíme.

Na druhé straně Bůh má všechno, protože je vším, co existuje, netrpí, jeho existence je láskou a blahem.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Jana píše:

Pedriito píše: jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Nejde o zavrhování, ale prohlédnutí. Mrkni na to:

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

S touhle vizí věříme, že jsme těly, která žijí na zemi, která rostou, pohybují se. Tedy my jsme ego, které má než ten holý život v těle, o který přijdeme, až tělo opustíme.

Na druhé straně Bůh má všechno, protože je vším, co existuje, netrpí, jeho existence je láskou a blahem.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Nepletu, hádej proč?

UŽIVATELÉ PŘISPÍVAJÍCÍ Z TÉTO IP PŘÍSPĚVKY
Tara

miroslav píše:

dodo píše:
Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Já nic nechci. Nejsem jako Jana - jen jsem na konkrétním příkladě, který předpokládám velmi dobře znáš, chtěl zjistit, co chápeš pod pojmy skutečný a relativně skutečný ve vztahu k člověku.
Takže ty jsi skutečný, nebo relativně skutečný?

Pedriito píše:Odpověď je jasná, " Já jsem skutečný." :-)

Další by mohla znít, "kdo jsem?"

Tara píše:

Pedriito píše:Odpověď je jasná, " Já jsem skutečný." :-)

Další by mohla znít, "kdo jsem?"

Nebo kdo jsem já.
Když jsem skutečný.