Agresivita

[P. En]

Jo znám jeho jméno. Jmenuje se Návštěvník. A do tohoto jména se vleze hodně jmen, třeba i to tvoje...

[miroslav]

Tak trochu kecy, nemyslíš? To co způdobuje rozum agresivním jsou emoce, cit...

Jo takhle to vypadá, jak píšeš. Většina lidí to tach vidí a chápe. Ale co jsou to emoce, co je cit?

Emoce je pocit = po-cit. Tedy "až po" citu. A také není sou-citem, který je zase naopak teď a ne až po.
Tedy emoce není cit. Emoce, agrese atd. jsou jen nástroje projevu něčeho. Čeho?

[...]

Emoce, agrese atd. jsou jen nástroje projevu něčeho. Čeho?

Podvědomých sklonů, které si vůbec nemusíme v sobě uvědomovat, jen rovnou podle nich automaticky zareagujeme na momentální situaci.

O našich jednotlivých reakcích tudíž automaticky rozhodují naše priority i odmítání, důsledky našich dosavadních životních zkušeností. Odborníci zjistili, že na to co se právě děje rozhoduje až z 95% naše podvědomí.

Když se tohle zjistí, může být docela zajímavé začít zkoušet rozpoznat, proč mě napadlo právě tohle... a místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše ji pozorovat, nechat ji probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

[...]

oprava:

Emoce, agrese atd. jsou jen nástroje projevu něčeho. Čeho?

Podvědomých sklonů, které si vůbec nemusíme v sobě uvědomovat, jen rovnou podle nich automaticky zareagujeme na momentální situaci.

O našich jednotlivých reakcích tudíž automaticky rozhodují naše priority i odmítání, důsledky našich dosavadních životních zkušeností. Odborníci zjistili, že o našich reakcích na to co se právě děje rozhoduje až z 95% naše podvědomí.

Když se tohle zjistí, může být docela zajímavé začít zkoušet rozpoznat, proč mě napadlo právě tohle... a místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

[Jana]

Jo znám jeho jméno. Jmenuje se Návštěvník. A do tohoto jména se vleze hodně jmen, třeba i to tvoje...

Kdyby se tahle úvaha dotýkala poznání skutečnosti mohla by zavánět genialitou.

S tím nejpovrchnějším přístupem, kdy věříš tomu, co si myslíš, můžeš dospět k přesvědčení, že on i já jsme jedním.

Při hlubším poznání, kdybys mohl využít i smyslové poznání, mohl bys dospět k názoru, že jsme dva.

A kdyby se Ti podařilo zcela překročit to, co vidíš, to, co si myslíš a jen by tady zůstalo uvědomění toho, co skutečně JE, tak je jasné, že On je Já.

Mezi vámi dvěma může být rozdíl, že jednomu z vás dvou tohle je jasné.



A můžeš to brát jako kritiku povrchnosti, můžeš se na to dívat povrchně kritickým pohledem, jako na vyčteninu, teorii, poučování, povyšování, nebo jako nádhernou možnost jít do větší hloubky poznání.

A nebo to nechat být.

[P. En]

Tak trochu kecy, nemyslíš? To co způsobuje rozum agresivním jsou emoce, cit...

Jo takhle to vypadá, jak píšeš. Většina lidí to tach vidí a chápe. Ale co jsou to emoce, co je cit?

Emoce je pocit = po-cit. Tedy "až po" citu. A také není sou-citem, který je zase naopak teď a ne až po.
Tedy emoce není cit. Emoce, agrese atd. jsou jen nástroje projevu něčeho. Čeho?

Vědomí. Má dvě hlavní "polohy'. Pozornost a vůli. Jako pravá a levá strana, co jej ohraničují, dávaj tvar. K pozornosti se váže rozum a k vůli cit. Pocit, emoce, rozhodně není cit. A myšlenka, představa, určitě není rozum. A přemýšlení a pocitování, bezpochyby není čisté vědomí. Kdy jeho principy - vůle a pozornost - se utišily, pozastavily... Přestaly, aspoň na chvíli produkovat myšlenky a emoce. Vykrajovat je jako dílky z celku....

[lklknml]

oprava:

Emoce, agrese atd. jsou jen nástroje projevu něčeho. Čeho?

Podvědomých sklonů, které si vůbec nemusíme v sobě uvědomovat, jen rovnou podle nich automaticky zareagujeme na momentální situaci.

O našich jednotlivých reakcích tudíž automaticky rozhodují naše priority i odmítání, důsledky našich dosavadních životních zkušeností. Odborníci zjistili, že o našich reakcích na to co se právě děje rozhoduje až z 95% naše podvědomí.

Když se tohle zjistí, může být docela zajímavé začít zkoušet rozpoznat, proč mě napadlo právě tohle... a místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

Problém je v nalezení pravé příčiny (např. proč mě štve ten pán, sotva ho vidím? - protože je sobecký), neboť nemůže být nalezena mimo subjekt pozorovatele, je subjektivní.
Tedy lépe rozpouštět nikoli toliko jednotlivou příčinu podvědomého sklonu, ale rovnou celého pozorovatele.
Nu a na to se vypracovaly různé techniky, např. ukřižování v křesťanství, vipassana v buddhizmu apod.

[...]

místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

Je to neosobní pozorování čistým vědomím:

Meditace VIPASSANA: Děje se pomocí pozorování sebe samého – jak fyzických prožitků, tak i myšlenek.

http://www.joga-online.cz/praxe-jogy/me ... od-utrpeni

[lklknml]

místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

Je to neosobní pozorování čistým vědomím:

Meditace VIPASSANA: Děje se pomocí pozorování sebe samého – jak fyzických prožitků, tak i myšlenek.

http://www.joga-online.cz/praxe-jogy/me ... od-utrpeni

Ano, s vipassanou to má společnou aktivitu všímavosti, což je bezesporu velmi důležité.
Nicméně někde Buddha uvádí příměr se zasažením jedovatým šípem, kdy se zasažený ptá na to, kdo šíp vypustil, z jaké byl rodiny, kdo šíp vyráběl, z jakého dřeva atpod. A doporučuje, aby místo toho raději rychle šel za doktorem.
Nu a já jsem si to přeložil do logiky subjektu a objektu, kdy zkrátka nemůžeme překročit svůj stín, jakkoli je kultivování naší stínohry pro nás bezesporu důležité a potřebné.

p.s.
A ty jsi teď trojtečka Lindo? Aha, už jsi realizovala buddhistickou pomíjivost všeho, už neulpíváš na ničem pevném, vidíš, jaká jsi pro mě velká inspirace (všeho dočasu ).

[Návštěvník]

Tedy lépe rozpouštět nikoli toliko jednotlivou příčinu podvědomého sklonu, ale rovnou celého pozorovatele.

[Tara]

Podle mě agrese, jak ji vnímám, je např. i sex.
Agrese je krev.
Boj.
Moc., resp. snaha o moc. U(s)(po)kojení vlastní potřeby, představy.... a je vnímatelná i v těch slovech, kdy jim předcházejí myšlenky...

Myšlenky, slova, činy...

Bohužel i v té všímavosti, Lído promiň, vnímám agresi, snahu o cosi, uchopení něčeho, aby...
Jinak jsem tě ráda opět viděla :-)

[Návštěvník]

místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

Je to neosobní pozorování čistým vědomím:

Meditace VIPASSANA: Děje se pomocí pozorování sebe samého – jak fyzických prožitků, tak i myšlenek.

http://www.joga-online.cz/praxe-jogy/me ... od-utrpeni

Ano, bez představ, že to, co se děje, se děje mně, že jsem tím, kdo to dělá, tedy bez ztotožňování s činností, ztratí váhu i kritičnost mysli.

Ztratí váhu představa, že něco je špatně a že chci něco jiného, než je. To je konečná pro možnost realizace ega.

[Návštěvník]

místo abychom i dál pokaždé automaticky emocionálně zareagovali na to, co se právě děje, je možné neskočit té podvědomé příčině na špek. Dá se v sobě tiše pozorovat, nechá se probíhat, až se rozplyne - a pak se objeví další, věcnější a klidnější reakce.

Je to neosobní pozorování čistým vědomím:

Meditace VIPASSANA: Děje se pomocí pozorování sebe samého – jak fyzických prožitků, tak i myšlenek.

http://www.joga-online.cz/praxe-jogy/me ... od-utrpeni

Ano, bez představ, že to, co se děje, se děje mně, že jsem tím, kdo to dělá, tedy bez ztotožňování s činností, ztratí váhu i kritičnost mysli.

Ztratí váhu představa, že něco je špatně a že chci něco jiného, než je. To je konečná pro možnost realizace ega.

Se zmizením chtění něčeho jiného, než je, zmizí touha po tom, co není a s tím zmizí i utrpení.

[lklknml]

Podle mě agrese, jak ji vnímám, je např. i sex.
Agrese je krev.
Boj.
Moc., resp. snaha o moc. U(s)(po)kojení vlastní potřeby, představy.... a je vnímatelná i v těch slovech, kdy jim předcházejí myšlenky...

Myšlenky, slova, činy...

Bohužel i v té všímavosti, Lído promiň, vnímám agresi, snahu o cosi, uchopení něčeho, aby...
Jinak jsem tě ráda opět viděla :-)

Pak je ovšem agresí i tvoje výtka na adresu Lindy.
Tady by zřejmě ale byla Lindina metoda potřebná - proč vyvstala ono výtka? A proč vyvstalo slovo sex - ne každému to v této souvislosti přijde na mysl.
Odpověď je třeba realizovat v sobě, na fóru to moc užitečné asi nebude.

[lklknml]

Ztratí váhu představa, že něco je špatně a že chci něco jiného, než je. To je konečná pro možnost realizace ega.

To jsou jen spekulace ega.
Proto je třeba cvičit a cvičit a méně spekulovat (to píšu sobě ).

[miroslav]

Když člověk vnímá téměř ve všem agresi, doporučuji pokusit se zaujmout pozitivní vztah k agresi druhých a tedy vlastně i k té vlastní.
Protože tomu, co odmítáme, čemu se bráníme, tomu nemůžeme porozumět.

Vždyť vše, co je živé, je "agresivní" - život je pronikáním do teritoria ostatních - stromy, květiny, tráva, zvířata, bakterie, lidé. Všichni takto žijí.
I slovní komunikace je vlastně takovou agresí - vyjadřuje potřebu "U(s)(po)kojení vlastní potřeby, představy.... a je vnímatelná i v těch slovech"


"Agrese je krev". Ano. Krev je život.
Porozumět životu znamená porozumět agresi, tj. porozumět sami sobě.
Jinak zůstáváme osamocení, bezkrevní, s pocitem že nás vše živé svojí agresivitou ohrožuje, omezuje, něco nám vnucuje atd. A to není zrovna to pravé ořechové

[Návštěvník]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese

[Návštěvník]

https://psychologie.doktorka.cz/jak-ric ... eagresivne

[Tara]

Když člověk vnímá téměř ve všem agresi, doporučuji pokusit se zaujmout pozitivní vztah k agresi druhých a tedy vlastně i k té vlastní.
Protože tomu, co odmítáme, čemu se bráníme, tomu nemůžeme porozumět.

Vždyť vše, co je živé, je "agresivní" - život je pronikáním do teritoria ostatních - stromy, květiny, tráva, zvířata, bakterie, lidé. Všichni takto žijí.
I slovní komunikace je vlastně takovou agresí - vyjadřuje potřebu "U(s)(po)kojení vlastní potřeby, představy.... a je vnímatelná i v těch slovech"


"Agrese je krev". Ano. Krev je život.
Porozumět životu znamená porozumět agresi, tj. porozumět sami sobě.
Jinak zůstáváme osamocení, bezkrevní, s pocitem že nás vše živé svojí agresivitou ohrožuje, omezuje, něco nám vnucuje atd. A to není zrovna to pravé ořechové

Dospěla jsem k tomu, že POTŘEBOVAT to druhé k tomu, abych cítila život, že jsem živá - je špatně.

Byl jsi to ty, který mi kdysi dááávno poslal text Šienšanského mudrce a prostě tohle je přesně to, co cítím, žiju,.... vše je navíc..... Život není o tom být někým vnímán, cítěn, prožíván, je o tom, že je nacházen a vychází z tebe... "z tebe"...., resp. zdroj života není venku, ale uvnitř... a vše ostatní je o agresi, sexu, krvi....násilí....

Připadám si jako ztracená, která nenachází společnou řeč, ale nemohu jinak...

[P. En]

Když člověk vnímá téměř ve všem agresi, doporučuji pokusit se zaujmout pozitivní vztah k agresi druhých a tedy vlastně i k té vlastní.
Protože tomu, co odmítáme, čemu se bráníme, tomu nemůžeme porozumět.

Vždyť vše, co je živé, je "agresivní" - život je pronikáním do teritoria ostatních - stromy, květiny, tráva, zvířata, bakterie, lidé. Všichni takto žijí.
I slovní komunikace je vlastně takovou agresí - vyjadřuje potřebu "U(s)(po)kojení vlastní potřeby, představy.... a je vnímatelná i v těch slovech"


"Agrese je krev". Ano. Krev je život.
Porozumět životu znamená porozumět agresi, tj. porozumět sami sobě.
Jinak zůstáváme osamocení, bezkrevní, s pocitem že nás vše živé svojí agresivitou ohrožuje, omezuje, něco nám vnucuje atd. A to není zrovna to pravé ořechové

To je tvůj pohled. Je to dobrý pohled. Ale není úplný. Je o emoci. Což je dobré. Každá myšlenka, emoce, má dvě polohy. Pozitivní a negativní. Nese náboj, a dle něho poznáš jeho líheň.