Nejlepší je praxe, zkušenost, pozorovat co se v nás děje a nejlépe zjistit - uvidět, ucítit proč to, co se v nás děje děláme, udržujeme atd.
A raději toho moc nečíst. V knihách to není, je to v nás.
Někteří, když čtou lékařské knihy, tak hned začnou na sobě pociťovat příznaky všeho možného, čím horší choroba, tím více.
A hlavě ne něco někam dosazovat proto, aby nějaká ta koncepce dávala smysl.
Abys neskončil jako ta Jana.
To mně přijde poněkud omezené,
myslím že bychom měli být jako Vesmír a vše co v něm je,
což by se dalo popsat jako tři stavy mysli,
nebo také jinak jako čtyři elementy,
nebo třeba nehybní jako kámen, ohební jako tráva ve větru, nadržení jak stepní koza, tančící jak šílená kráva,
a pěkně si to užít a zároven pozorovat co se v nás děje a jak to funguje...
Jestli je v tom nějaký smysl to nevím, ale nic jiného moc k dispozici nemáme nežli to prožívání,
a myšlení a cítění...
Nic moc se tím nedá získat ale ani ztratit,
ale furt je to asi lepší než otroctví nějakých morálek který se nás snaží omezit ve svobodě jednání...