Iluze

[Vostálník]

No tak když to tedy víš,

tak proč píšeš takovou hovadinu že jedno je druhým, když jedno druhým rozhodně není,

jsou to částice atomu...

A to jsou zase aspekty Já, takže opět nejsou jeden druhým...

“Sat-Chit-Ananda” je termín z védské filosofie a znamená “Bytí-Vědomí-Blaho”.

Žádný Blaho a ani štěstí a ani láska a ani mrkev...

A proč by sakra měly bejt neoddělitelný ???

To by pak nemohly existovat jogínské směry, které se vždy zaměřují pouze na jeden z aspektů,

páč více toho lidské IQ prostě nepobere...

Dokonce lze zažít i samadhi kdy některý aspekt není uvědomován...

[Vostálník]

Sat znamená “bytí”, “existence”, “realita”. Odkazuje na to, co je nezměněné, věčné a skutečné.
Chit znamená “vědomí”, “pozorování”, “poznání”. Odkazuje na schopnost vnímání a uvědomění si.
Ananda znamená “blaho”, “radost”, “štěstí”. Odkazuje na stav hluboké radosti a štěstí.

No to je v pořádku že to na to odkazuje,

vzhledem k tomu že ego nemá o Já ani tucha,

ale rozhodně to není to samé co si ego uvědomuje,

tudíž je to třeba odlišit od toho co si ego uvědomuje a ne to zaměnovat...


Pocity ega jsou pouze mlžným oparem aspektů Já,

ovšem,

takový pocit bytí je úplná novinka proti Bytí,

Bytí je prostě přirozená věc,

zatímco pocit bytí je "vynález"

bohužel většina duchovnáků si toho vůbec neváží,

ale to je především proto, že tady ve světě nejsou doma,

což je ovšem jen jejich nevědomost...

[Vostálník]

Já bych nebyl tak ortodoxní,

kdyby zde nebyly docela velký problémy,

ego které si není vůbec vědomé Já snadno zamění já za Já,

a pak klundí pitomosti,


a ten druhej problém je ještě větší než ten předchozí,

protože ze stavu osvícení se odpadá do ega do stavu extáze,

a pak se ta extáze snadno zamění za stav osvícení,

a pak ti osvícenci pletou pátý přes devátý...

Vona mysl při osvícení totiž dostane svou dávku světla což ji nakopne,

ale také ji to může postrčit do stavu TND,

což nemusí být nutně nějak nepříjemný stav,

může se dostat do stop stavu v extázi,

kde zůstane zablokovaná,

to je individuální věc,

takže je to u každého poněkud jiné...

[Návštěvník]

Tazatel: Teď chápu, že sat a čit jsou jedno a totéž. Ale co blaženost (ánanda)? Bytí a vědomí jsou přítomny vždy společně, ale blaženost probleskuje pouze příležitostně.

Maharádž: Neporušený stav bytí znamená blaženost, zčeřený stav bytí je tím, co se jeví jako svět. V nedualitě je blaženost, v dualitě zkušenost. To, co přichází a zas odchází, je zkušenost se svou dualitou radosti a bolesti. Blaženost není něco, co lze poznávat. Člověk je neustále blažeností, ale nikdy není blažený. Blaženost není nějaká vlastnost.

https://www.advaita.cz/26251n-27.-co-ne ... ja-jsem-to

[Pedro.]

Vono co se stane, opakuje-li člobrda mnohokrát za den, měsíce a roky, že je Paježura? Za čas bude totálně přesvědčený, že je Paježura.
Afirmace není matkou moudrosti, a nevyspělou mysl nepustí do meditace, nýbrž povede do duchvňáckých extrémů.

[Návštěvník]

Vono co se stane, opakuje-li člobrda mnohokrát za den, měsíce a roky, že je Paježura? Za čas bude totálně přesvědčený, že je Paježura.
Afirmace není matkou moudrosti, a nevyslělou mysl nepustí do meditace, nýprž povede do duchvňáckých extrémů.

.

[Návštěvník]

Maharádž: Bytí září jakožto poznání a poznání je horoucí láska. Je to všechno jedno a totéž. To vy si představujete oddělenost a trápíte sám sebe otázkami. Nezabývejte se příliš formulacemi. Čiré bytí nemůže být po­psáno.

[Vostálník]

Tazatel: Teď chápu, že sat a čit jsou jedno a totéž. Ale co blaženost (ánanda)? Bytí a vědomí jsou přítomny vždy společně, ale blaženost probleskuje pouze příležitostně.

Maharádž: Neporušený stav bytí znamená blaženost, zčeřený stav bytí je tím, co se jeví jako svět. V nedualitě je blaženost, v dualitě zkušenost. To, co přichází a zas odchází, je zkušenost se svou dualitou radosti a bolesti. Blaženost není něco, co lze poznávat. Člověk je neustále blažeností, ale nikdy není blažený. Blaženost není nějaká vlastnost.

https://www.advaita.cz/26251n-27.-co-ne ... ja-jsem-to

To není nic zvláštního,

to se děje v džnána joze poměrně často,

jenže,

nejde o blaženost,

ale o světlo,

uvědomění světla je známkou duchovního pokroku,

nikoliv nějaká blaženost, blaženej může být člověk již svým naprogramováním (osudem)

zatímco uvědomění světla (při uvnitřnování tedy vnitřeního světla) je známku vyčištěné mysli a těla...


Na aspekt Světla se jaksi sere páč se podniká honba za Já,

ale von ten Mahariši nebyl žádnej trouba, kterej každej sen hleděl do slunce,

jistě mu nešlo o to, aby byl pěkně vopálenej,

bohužel o tom poněud pozapomněl povědět svým "žákům",

takže to většinou nevědí,

pokud si to nepřečtou v jeho životopise,

nebo ještě lépe pokud na to sami nepřijdou skrze svou duchovní zkušenost...


Maharadž si samozřejmě světlo uvědomoval, ale coby džnánin je ignoroval a doporučoval nevěnovat pozornost světlu,

což není až taková chyba, pokud si světlo opravdu uvědomujete..

[Návštěvník]

Nisargadatta:


T: Často ale slýcháme o blaženosti neduality.

M: Taková blaženost má však spíše povahu velkého klidu a míru. Ale radost a bolest jsou ovocem činů – dobrých a špatných.

To odpovídá - velký klid a mír. Proto to nenazývám blaženost - nanejvýš tichá blaženost protože lidé si běžně pod blažeností představují něco jiného.

Odpovídá to tomu,

co řekl E. Tomáš:

776.

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.


930.

Kdy dojde u mystika či jogína k tzv. temné noci duše?

Nedávno jsem to zde říkal: když nehledáme správně, např. když toužím víc po blaženosti než po Pravdě.

Ale vždyt se říká, že Pravda je také blaženost?

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.



To jsou zkušenosti realizovaných.

[Vostálník]

Pro mě je ten pojem "blaženost" vcelku OK,

páč v mém chápání blaženosti jde o stav klidu a míru a uvolnění od všeho,

takovéhoto stavu blaženosti dosahuji po dobrém jídle či dobrém sexu,

kdy přecházím do klidu relaxace...

Rozhodně bych tyto stavy nenazval ani štěstím a ani láskou


Zatímco v případě štěstí nebo lásky mně ty stavy přijdou extatické,

tedy nic proti tomu,

ale nevystihují až tak dobře ten pojem "ananda"


Takže nemám nic proti dodatku že jde o tichou blaženost, jelikož ten pojem sám o sobě to v mém chápání již obsahuje...

[Vostálník]

Ale nejde jen vo nějakou blaženost s kterou tady roky blbne Jana,

jak jsem psal i jinde a jiní lidé zaměnují já a Já, at už jako celek nebo jako aspekty,

mezi tím je obrovský rozdíl,

asi jako kdyby jste měli auto a to auto vyfotili,

tak máte "dvě" auta, přičemž jedno je skutečné a druhé je odraz toho auta,

nebo jako kdyby někdo chtěl srovnávat záři svíčky se září slunce,


ale na druhou stranu Já je mnohem přirozenější a mysli velmi dobře známý stav,

jen to ta mysl zapomněla protože ji zaujal pocit já...

Proto si važte pocitu já, je to novinka která tady nebude věčně nebot vznikla a zanikne...

A važte si ega, které jediné má uvědomění, takže si to Já můžete uvědomit že tím jste, Já tu možnost sebeuvědomění nemá...

[Pedro.]

Pro mě je ten pojem "blaženost" vcelku OK,

páč v mém chápání blaženosti jde o stav klidu a míru a uvolnění od všeho,

takovéhoto stavu blaženosti dosahuji po dobrém jídle či dobrém sexu,

kdy přecházím do klidu relaxace...

Rozhodně bych tyto stavy nenazval ani štěstím a ani láskou


Zatímco v případě štěstí nebo lásky mně ty stavy přijdou extatické,

tedy nic proti tomu,

ale nevystihují až tak dobře ten pojem "ananda"


Takže nemám nic proti dodatku že jde o tichou blaženost, jelikož ten pojem sám o sobě to v mém chápání již obsahuje...

Ona i ta láska je přirozeně tichá síla. To duchovní světlo, pronikne do mysli, když mu v ní osoba udělá místo. Jinak nemůže tak, aby to bylo vědomé. A mezi tím ustoupeným (upozaděným) já a tím světlem vzniká interaktivní vztah. Ve kterém vyvstávají všechny ty často zmiňované duchovní kvality, lásky včetně. Pak už jde jen o to, aby se z toho to já neposralo.. (nepřivlastnilo si to).

[Vostálník]

Ona i ta láska je přirozeně tichá síla. To duchovní světlo, pronikne do mysli, když mu v ní osoba udělá místo. Jinak nemůže tak, aby to bylo vědomé. A mezi tím ustoupeným (upozaděným) já a tím světlem vzniká interaktivní vztah. Ve kterém vyvstávají všechny ty často zmiňované duchovní kvality, lásky včetně. Pak už jde jen o to, aby se z toho to já neposralo.. (nepřivlastnilo si to).

To je OK, to patří k duchovní cestě,

tam ty pocity štěstí a lásky jsou v případě satvické mysli zcela na místě,

i když podle mě je nejdůležitější to spontánní uvědomění světla v mysli či případně i v těle nebo i mimo tělo,

ale jak píšeš je důležitý se z toho neposrat,

a především to necpat do světa a říkat jak všechny miluješ či podobný kraviny...


To o čem jsem psal ovšem patřilo pouze a jen k "anandě"

[Pedro.]

Ona i ta láska je přirozeně tichá síla. To duchovní světlo, pronikne do mysli, když mu v ní osoba udělá místo. Jinak nemůže tak, aby to bylo vědomé. A mezi tím ustoupeným (upozaděným) já a tím světlem vzniká interaktivní vztah. Ve kterém vyvstávají všechny ty často zmiňované duchovní kvality, lásky včetně. Pak už jde jen o to, aby se z toho to já neposralo.. (nepřivlastnilo si to).

To je OK, to patří k duchovní cestě,

tam ty pocity štěstí a lásky jsou v případě satvické mysli zcela na místě,

i když podle mě je nejdůležitější to spontánní uvědomění světla v mysli či případně i v těle nebo i mimo tělo,

ale jak píšeš je důležitý se z toho neposrat,

a především to necpat do světa a říkat jak všechny miluješ či podobný kraviny...


To o čem jsem psal ovšem patřilo pouze a jen k "anandě"

Jj, ananda se vyvrbí taky. Ono to funguje i nevědomě, akorát jaksi zamlženě, takže to nemá tu "čirost" vědomí. A já si to interpretuje osobně. Nevnímá to přímo, v tom světle ducha (Já), protože si ho neuvědomuje. A tak je to pro něj nějak podmíněné, k pocitu radosti potřebuje určitý akt, co mu ten pocit dá, k pocitu lásky potřebuje milovanou osobu, k pocitu blaženosti třeba flašku rumu, nebo balíček čokolády... Holt to vnímá jen v materiální rovině. Což v něm budí, pokud je přesto trošku inteligentňo-citově na úrovni, pocity marnosti, či iluzornosti všeho. A to bývá tou startovní čárou, chtít z toho ven. Ale on ještě neví, co to znamená...

[Pedro.]

Jiná věc je, když už se to někoho dotklo, a to tak, že byl v "kontaktu",
jenže ze zvyků minulých, se tím jaksi přežral. Pak snadné je se z toho posrat,
a z hoven svých malovat svaté obrázky.

[Pedro.]

Neříkám že mě tohle "umění" minulo, ta TND má mnoho podob. Nikoho nemine v povaze jeho vlastní. A každá chybějící zkušenost si každého najde... Jednou z nich je třeba vyřvávání svého zaujetí do světa, a kurvit tím, sama v sobě, co nemůže být nikdy pokurveno.
Jako Země není dotčena tím, že se na ní, kdo vykadí.

[Pedro.]

Ale hezky jsi někde řek, že tohle je vzácnost, být mimo a trnout v pomíjivosti.
Možná nám to i bohové závidějí. Protože věčná dokonalost není žádná výhra.
:-)

[Pedro.]

Proto to nejspíš Sadášiva za každou satja jugou utne, a jde spát, neb v nejlepším přestat...

[Návštěvník]

Ale hezky jsi někde řek, že tohle je vzácnost, být mimo a trnout v pomíjivosti.
Možná nám to i bohové závidějí. Protože věčná dokonalost není žádná výhra.
:-)

No, hlavně se s tím nic nenadělá. Každý je v pomíjivosti/ v projevu - navždy. Prostě to tak je. Žádná neexistence.

[Vostálník]

No, hlavně se s tím nic nenadělá. Každý je v pomíjivosti/ v projevu - navždy. Prostě to tak je. Žádná neexistence.

No není úniku,

protože i kdyby zaniklo ego,

tak Vědomí stále bude tvořit a je mu jedno že nějakej Budha vyvanul do věčného a neměnného,

protože Vědomí je prostě tvořivé..