Na důvody, proč co děláme, nás napadne zadívat se ... ... až když nás to napadne...
Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?
Na důvody, proč co děláme, nás napadne zadívat se ... ... až když nás to napadne...
Návštěvník píše:Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?
Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?
Návštěvník píše:Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?
Pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme. Někdo třeba přispívá na charitu, protože na vlastní oči viděl, v jaké bídě žijí lidi v zaostalých zemích. Jiný na ni přispívá, protože to dělají jeho příbuzní a kdyby to nedělal, mohli ho obvinit, že je sobec, který myslí jen na sebe. A tak dává peníze na charitu, aby si o něm příbuzní nemysleli něco špatného.
Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.
Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.
Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.
Návštěvník píše:Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida
Návštěvník píše:Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.
Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.
Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida
Řekla bych, že ta pozornost obrácená do mysli je dobrá jen do té chvíle, než se rozpozná, že mysl je prázdná, tedy v dzogčhenu je to v pořadí třetí lekce ze šesti.
Návštěvník píše:Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?
Tak jako když pochopil, že prostor a čas v podstatě neexistují, a může je proto ve svém každodenním životě ignorovat?
Vida
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?
Jakmile se objeví poznání, že mysl je prázdná, že myšlenky ve své podstatě nejsou ničím skutečným, tak ztrácejí na své důležitosti. Mizí potřeba si dělat s něčím hlavu.
Oproti tomu, když si někdo dělá s něčím osobně hlavu, tak hlava je plná studijního materiálu, je plná mentálního bordelu, skrz který není šance poznávat skutečnost.
rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli
Návštěvník píše:Zdeněk píše:snad zkusit položit si otázku
zda opravdu rozumím ostatním
když mám tak silnou opozici
Jsou tady mnozí, kteří rozumí o čem mluvím, protože tu zkušenost mají...
Ta zkušenost dočasně smazala toho, kdo má nějakou zkušenost - jakoukoliv, i tu nejvyšší...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 27 návštevníků