Společenská situace

[miroslav]

Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Já nic nechci. Nejsem jako Jana - jen jsem na konkrétním příkladě, který předpokládám velmi dobře znáš, chtěl zjistit, co chápeš pod pojmy skutečný a relativně skutečný ve vztahu k člověku.
Takže ty jsi skutečný, nebo relativně skutečný?

[Jana]

No JÁ rozhodně není jen tělem. Ale psal a vysvětloval jsem to už tolikrát, a tolika styly, že už nevím, jak to ještě pojmout.
Já chybu nevyhlížím, vydím stav. A ty v jeho popisu vezmeš za chybu místo, kterýmu nerozumíš. A od tud začíná tvý prudění.
Když není, co řešit, no tak co furt řešíš Proč odnepaměti tobě nezapadajícím názorům vysvětluješ jejich omyl, a jindy se ptáš, jak to vlastně je? Když není, co řešit...
Nevěříš snad těm probuzeným, a výběru z nich, co jsou u tebe zrovna v kursu?

Veškerý Tvůj popis vychází z představy, že jsi tělo, vždyť si to po sobě přečti, větu po větě.

Jsi teď Duch v těle, ne někde mimo něj, žádné mimo neexistuje.

A zase vedle, jak ta jedle. Mé tělo je v mém vědomí, nikoliv obráceně. Samotné Bytí tělo přesahuje stejně jako vědomí. Proto je to sat-čit-ánanda , která nemá chybu.

Je Já tělem? Ano je i tím procesem zrodu, žití, a zániku. Ale to "i" neznamená že je jen jimi. Stejně tak je to i s tou myslí, je to spojité.
Tělo bez ducha není možné. A duch bez těla (a mysli) se neuvědomuje v mnohosti. Je to krásná božská Hra.
:-)

Jestli se Ti podaří zakusit, čím ten Tvůj duch je, když není kontaminovaný iluzí mysli, čím je čistý duch všeho, co existuje, tak je Kristem, Bohem, Svatostí, ničím nerozdělenou trojjedinosti. Je ničím nepodmíněnou Láskou.

Skutečnost je absolutno, Láska.

[Mudrc]

Janička po přečtení slova Probuzených, prodchnuta "čistým duchem všeho, co existuje, tak je Kristem, Bohem, Svatostí":



krásné

[Pedriito]

Břetislav Kafka ve své knize Nové základy experimentální psychologie:
(zvýraznil jsem k tomuto tématu pasáž)

(972) Lidský duch má sílu a schopnost tvořit ve hmotě protonace podle své představy duchovní hodnoty, které v ní zůstávají trvale beze změny. Abychom se o tom přesvědčili, vzal jsem subjekta K. a řekl mu: „V této části místnosti vytvořím krásnou zahradu, která pro tvůj život zůstane trvale. Kdykoli do ní vstoupíš, budeš duševně volný a svobodný. Dávej pozor! Zde vidíš dva cypřiše a před nimi lavičku. Před tebou je prostorná zahrada plná nejrůznějších rostlin. Je rozdělena upravenými stezkami a zákoutími se skupinami stromů, keřů a skalisek. Vpravo vidíš nejrozmanitější ovocné stromy, jejichž plody můžeš požívat, vlevo je skalní útes, z něhož tryská křišťálová voda, před ním jezírko s lekníny a barevnými rybkami a šesti labutěmi. Z jezírka vytéká potok. Vine se břehy plnými květů a poletujících motýlů. V zahradě vidíš nejrůznější pestrobarevné poletující ptactvo a slyšíš jeho radostný zpěv!“
 Zahradu jsem vytvořil podle předem připraveného přesného plánu, který jsem si živě a plasticky ve své mysli představil. Bylo zajímavé sledovat tělesnou a duševní změnu subjekta, kdykoli do této zahrady vstoupil. S výrazem štěstí v tváři i v očích se procházel, vše pozoroval, naslouchal zpěvu ptáků, krmil labutě, trhal květy a opájel se jejich vůní, slunil se, pojídal různé ovoce líbezné chuti. Byla radost se na něj dívat a na všechno se ptát. Do zahrady mu bylo dovoleno vstoupit každý den asi na hodinu. Odcházel z ní velmi nerad, bylo nutné ho k odchodu přimět i rozkazem. Každý den se na ten krásný prožitek těšil. Při vstupu do krásné zahrady nebyl subjekt uváděn do hypnózy. Stačilo, že vstoupil v místnosti na místo, na kterém jsem imaginární zahradu vytvořil. V tom okamžiku se mu celý duchovní svět zahrady vynořil.
 (973) Po dva a půl roku vcházel do zahrady, jež jeho duši dávala uchvacující požitek a klid. Při mé kontrole subjektem bylo zajímavé, že se plán zahrady nezměnil - všechno zůstalo podle původního plánu, a to až do smrti subjekta K. Jiný kontrolní subjekt, který upadal do 4. stupně hypnózy, potvrdil existenci zahrady, o které před tím nic nevěděl. Co jsem si původně duchovně nevytvořil, subjekt neviděl. Často se divil, jakou sílu má duch při tvorbě duchovního díla. Nešlo mu do hlavy, jak ono dílo nepřetržitě a beze změny zůstává v živé formě a jak člověk, kterému jsem silou vůle své podvědomé JÁ přiblížil až k samému vědomí, má z něho větší tělesný a duševní požitek než ze skutečných věcí konkrétního světa. Z toho plyne, že duchovní svět je zřejmě dokonalejší, nanejvýš blažený v porovnání ke světu hmotnému. Je zajímavé, že silnější vyspělejší duch může slabšímu dát určité hodnoty dobra a štěstí. Naproti tomu duch mravně zkažený může vést ostatní ke zlu.

Tak mě napadá Pedrito, nemohla by se taková zahrada vytvořit trochu větší, třeba jako hřiště. Nebo jako město.

A místo stromečků atpod. by tam bylo JAKMILE CEKNEŠ O VAKCÍNĚ NEBO UKRAJINĚ, ZNIČÍM TĚ.

No, přečet jsem to. Toho Kafku teda neznám a neznám kontext. Je to na mě trochu psycho... ale ne že to nechápu. Dle mě v režiji člověka je, "zdobit" si zahradu, která už dána. Svým vnímáním si ji přestavuje k obrazu svému. Tím z jediné zahrady jsou dvě. Jedna původní, a druhá upravená. Jako by nastavená na tu základovou. On se pohybuje v obou, ale skrz tu upravenou to vnímá. Než nějak mu to přestane dostačovat, a začne bádat, jaká je vlastně ta původní, už mu skrytá pod tou vypěstovanou... A najde si ty "tajemný" místa, vstupy, kdy se ocitne "v".
Kdyby "v" té původní svou myslí setrvával furt, a nikdy jí nezačal myšlenkově upravovat, nikdy by později, při tom návratu, nepocítil takovou Radost....
:-)

[Pedriito]

No JÁ rozhodně není jen tělem. Ale psal a vysvětloval jsem to už tolikrát, a tolika styly, že už nevím, jak to ještě pojmout.
Já chybu nevyhlížím, vydím stav. A ty v jeho popisu vezmeš za chybu místo, kterýmu nerozumíš. A od tud začíná tvý prudění.
Když není, co řešit, no tak co furt řešíš Proč odnepaměti tobě nezapadajícím názorům vysvětluješ jejich omyl, a jindy se ptáš, jak to vlastně je? Když není, co řešit...
Nevěříš snad těm probuzeným, a výběru z nich, co jsou u tebe zrovna v kursu?

Veškerý Tvůj popis vychází z představy, že jsi tělo, vždyť si to po sobě přečti, větu po větě.

Jsi teď Duch v těle, ne někde mimo něj, žádné mimo neexistuje.

A zase vedle, jak ta jedle. Mé tělo je v mém vědomí, nikoliv obráceně. Samotné Bytí tělo přesahuje stejně jako vědomí. Proto je to sat-čit-ánanda , která nemá chybu.

Je Já tělem? Ano je i tím procesem zrodu, žití, a zániku. Ale to "i" neznamená že je jen jimi. Stejně tak je to i s tou myslí, je to spojité.
Tělo bez ducha není možné. A duch bez těla (a mysli) se neuvědomuje v mnohosti. Je to krásná božská Hra.
:-)

Jestli se Ti podaří zakusit, čím ten Tvůj duch je, když není kontaminovaný iluzí mysli, čím je čistý duch všeho, co existuje, tak je Kristem, Bohem, Svatostí, ničím nerozdělenou trojjedinosti. Je ničím nepodmíněnou Láskou.

Skutečnost je absolutno, Láska.

Njn. No nic.

[Pedriito]

Nekazme si vzťahy Pedro, diskutovať sa dá aj umiernene a civilizovane. Ak o to nemáš záujem, a chceš byť sprostý, tak čo by si mi odporúčal aby som urobil ? Byť rovnako sprostý po mne nechci.

Komunikace má vždy dvě strany. Mě nevadí vůbec jiné styly cesty, jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá. Atd. Je to nehoráznost, jakou jsem nikde předtím neviděl. Holt poznat se musí všechno. A každá neprožitá zkušenost si tě jednou najde.

[Tara]

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

Vidíš to, vidíš to.

Dokud to, co Probuzení popisují, sami nepoznáváme, tak se skutečnost může jevit jako nesmysl, vyčtenina, a někteří dostávají při citacích Probuzených amok.

Ramana Mahariši:

Když jsme si zdánlivě vědomi odlišností, jak je tomu ve stavu bdění a snění, zakoušíme směs relativního štěstí a neštěstí.

Ale když si neuvědomujeme nic jiného než sebe sama, jak je tomu ve spánku beze snů, tehdy zažíváme absolutní, naprosté štěstí.

Jak vidíš, nejsou to kecy.

Jestli je tady zájem poznávat skutečnost, nikoliv jen relativní realitu, tak je dobré nezaměřovat se na to, jak se jeví naší mysli kluzce ten druhý, viď Evi, ale jaká je pravda o nás samotných.

Jani, to ale nepsala Eva, psal to Návštěvník.
Pleteš se a nevím, proč mě s tím spojuješ?

[Mudrc]

No, přečet jsem to. Toho Kafku teda neznám a neznám kontext. Je to na mě trochu psycho... ale ne že to nechápu. Dle mě v režiji člověka je, "zdobit" si zahradu, která už dána. Svým vnímáním si ji přestavuje k obrazu svému. Tím z jediné zahrady jsou dvě. Jedna původní, a druhá upravená. Jako by nastavená na tu základovou. On se pohybuje v obou, ale skrz tu upravenou to vnímá. Než nějak mu to přestane dostačovat, a začne bádat, jaká je vlastně ta původní, už mu skrytá pod tou vypěstovanou... A najde si ty "tajemný" místa, vstupy, kdy se ocitne "v".
Kdyby "v" té původní svou myslí setrvával furt, a nikdy jí nezačal myšlenkově upravovat, nikdy by později, při tom návratu, nepocítil takovou Radost....
:-)

On ten Kafka pracoval se svými "subjekty" mnoho let, a byli to nadaní citlivci, a subjekt K. patřil k těm nejlepším (protože byl nějak těžce nemocnej a to způsobovalo jeho uvolňování fluidu oduší – tedy i jeho schopnosti v hluboké hypnóze; zároveň mu ale těma svýma léčivýma sugescema prodloužil život). Takže oni spolu už měli nějakou vytvořenou vazbu.

No a Kafka dokázal svou ohromnou vůlí třeba na veřejné cestě vytvořit imaginární zeď, a pak to pozoroval, někdo se zastavil, někdo prošel bez povšimnutí atpod. Takže si prostě někde doma vytvořil v myšlenkách tu zahradu, subjektu K. jí popsal slovy a ukázal (ale to ani dělat nemusel, protože jiný jeho subjekt tu zahradu poztvrdil bez ukázání).

https://drive.google.com/file/d/1VeRtym ... sp=sharing
(musíš stáhnout, uložit, a otevřít)

[Pedriito]

No, přečet jsem to. Toho Kafku teda neznám a neznám kontext. Je to na mě trochu psycho... ale ne že to nechápu. Dle mě v režiji člověka je, "zdobit" si zahradu, která už dána. Svým vnímáním si ji přestavuje k obrazu svému. Tím z jediné zahrady jsou dvě. Jedna původní, a druhá upravená. Jako by nastavená na tu základovou. On se pohybuje v obou, ale skrz tu upravenou to vnímá. Než nějak mu to přestane dostačovat, a začne bádat, jaká je vlastně ta původní, už mu skrytá pod tou vypěstovanou... A najde si ty "tajemný" místa, vstupy, kdy se ocitne "v".
Kdyby "v" té původní svou myslí setrvával furt, a nikdy jí nezačal myšlenkově upravovat, nikdy by později, při tom návratu, nepocítil takovou Radost....
:-)

On ten Kafka pracoval se svými "subjekty" mnoho let, a byli to nadaní citlivci, a subjekt K. patřil k těm nejlepším (protože byl nějak těžce nemocnej a to způsobovalo jeho uvolňování fluidu oduší – tedy i jeho schopnosti v hluboké hypnóze; zároveň mu ale těma svýma léčivýma sugescema prodloužil život). Takže oni spolu už měli nějakou vytvořenou vazbu.

No a Kafka dokázal svou ohromnou vůlí třeba na veřejné cestě vytvořit imaginární zeď, a pak to pozoroval, někdo se zastavil, někdo prošel bez povšimnutí atpod. Takže si prostě někde doma vytvořil v myšlenkách tu zahradu, subjektu K. jí popsal slovy a ukázal (ale to ani dělat nemusel, protože jiný jeho subjekt tu zahradu poztvrdil bez ukázání).

https://drive.google.com/file/d/1VeRtym ... sp=sharing
(musíš stáhnout, uložit, a otevřít)

Jo dík, nemám na to teď čas, ale koukl jsem, že to byl vynikající sochař, což mě zajímá.. a taky léčitel. :-)

[Jana]

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

Jani, to ale nepsala Eva, psal to Návštěvník.
Pleteš se a nevím, proč mě s tím spojuješ?

Nepletu, hádej proč?

UŽIVATELÉ PŘISPÍVAJÍCÍ Z TÉTO IP PŘÍSPĚVKY
Tara

Totéž je u

Kluzký jako potvora.
Jako Jana nebo Pedrito, někdy.

Naštěstí neměníš jako Pedrito tak často IP adresy. Když už jsi psala o kluzkosti, tak kluzké je anonymně nazývat druhého kluzkým a nehlásit se k tomu.



Ale není třeba to brát vážně. Je možné to brát jako zábavu.

O nic nejde.

Můžeš sem napsat cokoliv, a to kým jsi, je pořád stejným dokonalým Já.

Akorát, když uvízneme v mysli, která zná všechny ty důvody, proč kdo co nemůže být láskou,

nemáme šanci tuhle dokonalou existenci poznávat.

Nicméně věřím, že zrovna Ty máš tady ve své podstatě všechny ráda,

takže žádný problém.

[Jana]

jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Nejde o zavrhování, ale prohlédnutí. Mrkni na to:

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

S touhle vizí věříme, že jsme těly, která žijí na zemi, která rostou, pohybují se. Tedy my jsme ego, které má než ten holý život v těle, o který přijdeme, až tělo opustíme.

Na druhé straně Bůh má všechno, protože je vším, co existuje, netrpí, jeho existence je láskou a blahem.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

[Mudrc]

jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Nejde o zavrhování, ale prohlédnutí. Mrkni na to:

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

S touhle vizí věříme, že jsme těly, která žijí na zemi, která rostou, pohybují se. Tedy my jsme ego, které má než ten holý život v těle, o který přijdeme, až tělo opustíme.

Na druhé straně Bůh má všechno, protože je vším, co existuje, netrpí, jeho existence je láskou a blahem.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Krásně řečeno. Děkuji.

[Pedriito]

jen jsem citlivej na zavrhování někým něčeho, co k tomu zavrhování vesele používá...

Nejde o zavrhování, ale prohlédnutí. Mrkni na to:

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

S touhle vizí věříme, že jsme těly, která žijí na zemi, která rostou, pohybují se. Tedy my jsme ego, které má než ten holý život v těle, o který přijdeme, až tělo opustíme.

Na druhé straně Bůh má všechno, protože je vším, co existuje, netrpí, jeho existence je láskou a blahem.

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Tuhle vizi možná razíš ty. Já určitě ne. Kdybys byla schopna sis to, anejen to, intuitivně přečíst, neordinovala bys pak druhým své iluzivní stavy, že jsou "jen" tělem. I když to bylo jasně zmíněno, že tak to není.
O tom, co je tělo, už jsem psal. Je to energie. I o zom že mysl není ve své podststě nic než vědomí. Co v ní vykouzlí osobnost, je pozornost a vůle. A i ty jsi osobnost slyšící na jméno Jana. Ale nejsi jen jí. Strom není jen kořen, je to i kmen, větve, lístky, koruna, květy a plody. Míza. Vláha. A světlo, co ho vyžene z jadérka. Miliardy stromů a jedna úrodná zem. Co prezentuješ ve svém pochopení Mistrů ty, je, že vše je jen zem. A nikde žádné stromy, žádné vůně ani ovoce. A Bůh země se ti směje.

[Pedriito]

Člóbrdíček hledající Boží království pak zjistí, že nedostane vůbec nic a i o ten život toho ega bude připraven. Pak se nediv, že Ježíše ukřižovali. Pak se nediv, že Vostál nadává. Nediv se, že nadáváš i Ty.

Vstoupit na tyhle stránky je vošajstlich, protože tady, pokud se zahloubáš do textu Probuzených, to ego nemá šanci přežít.

Kdo uteče, vyhraje.

Občas je s tebou i legrace.

Dle tebe jsou tyhle stránky vlastně medikament na osvícení

Dobře ty.

Ježíš věděl že musí být ukřižován, celá jeho cesta byla cestou na popraviště a bolesti.
Přesto se veselil, hodoval, tančil... A vyháněl z lidí démony...
Mě nevadí když někdo nadává, nadával i Maharadž.. horší jsou ti, co ve své doktríně nenadávaj, ale jinak to jsou potvory.

[Tara]

Nepletu, hádej proč?

UŽIVATELÉ PŘISPÍVAJÍCÍ Z TÉTO IP PŘÍSPĚVKY
Tara

To vím velice dobře, že jako správce jsi schopna vidět IP adresy atd., ale to, co psal, psal Návštěvník (zcela záměrně), aby se ukázalo to, co psal včera k tobě Pedrito.
Že když potřebuješ demonstrovat převahu (mít navrch), použiješ osobní oslovení. Což se opět pěkně ukázalo.

Ano, samozřejmě, že jsem to psala já a čekala na tvou reakci, kterouž jsi opět nezklamala.

Nevím, jestli jsi schopna si uvědomit, PROČ to děláš. Spíše si myslím, že nevíš. A to je hodně smutné.

[dodo]

Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Já nic nechci. Nejsem jako Jana - jen jsem na konkrétním příkladě, který předpokládám velmi dobře znáš, chtěl zjistit, co chápeš pod pojmy skutečný a relativně skutečný ve vztahu k člověku.
Takže ty jsi skutečný, nebo relativně skutečný?

To je predsa o tvojej duchovnej „optike“ Miroslave, akého ma dokážeš vidieť, ja to neovplyvním tým, že ti poviem, že som taký alebo onaký.
Preto som ti napísal, že som aký chceš, aby som bol. (lepšie povedané, som taký, akého ma dokážeš vidieť.)

To Návštevník, ma napríklad vidí kluzkého, no. (A teraz som mu iste urobil radosť, lebo sa len utvrdil v tom, že sa vo mne nemýlil ).

Možno sa k tej téme skutočnosti a relatívnej skutočnosti vrátim neskôr, podľa možnosti zrozumiteľnejším príspevkom.

[Tara]

Ta otázka je velice zajímavá a odpověď těžká nebo jak bych to řekla. Taky mě dost zaujala, jak bych asi odpověděla já.

[Pedriito]

Odpověď je jasná, " Já jsem skutečný." :-)

Další by mohla znít, "kdo jsem?"

[Tara]

Odpověď je jasná, " Já jsem skutečný." :-)

Další by mohla znít, "kdo jsem?"

Nebo kdo jsem já.
Když jsem skutečný.

[Pedriito]

Odpověď je jasná, " Já jsem skutečný." :-)

Další by mohla znít, "kdo jsem?"

Nebo kdo jsem já.
Když jsem skutečný.

To už jsou eqvilibriace, co v kom zapadne.

Je to jako vír v bouři (ega), to ono se ptá... A ztáhne ho to do propasti.
Kde zní odpověď. "Já jsem"...