Společenská situace

[dodo]

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť a tvojim záujmom je, len ubližovať Jane.

Tvá rozlišovací schopnost je zamrzlá, doporučuji soustředit pozornost na kořen nosu.
Mým zájmem není nikomu ubližovat, nejsem bojový ani hašteřící ani nevraživý typ,
ale když někdo ubližuje bližním, tak mu nedoporučuji spoléhat na mou klidnou povahu.

Napísať ti, že si pomýlený v osobovaní si práva považovať sa za dobrého vo veciach duchovna, ktoré u teba začína a zrejme aj končí kdesi pri kúpeli nôh v studenej vode, či pozornosťou upretou na koreň nosa a podobných vecí, bez praktikovania toho, čomu sa v jóge (keďže sa jogína považuješ) hovorí jama, nemá zrejme význam.

Tá totiž, poukazuje na nevyhnutnosť urobiť zásah do vlastnej morálne neusporiadanej a nevyrovnanej duševnej zložky bytosti, za účelom jej zharmonizovania a posilnenia.
A tak len akýsi prázdny „telocvik“ s netransformovanou duševnou zložkou usilujúceho jogína, hoc aj vysedením si mozoľa na zadku v lotose, o ktorom si tu písal, nikomu (ani tebe) nepomôže.

[Pedriito]

Pedrito, největší překážkou poznání o čem Probuzení mluví, je nevědomost.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Oheň nás hřeje, voda nám dává pít, vzduch dýcháme, a prostor nám otevírá obzory.
A světlo to rozsvěcuje. Dohromady je to dokonalý obraz života.

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Jediné v tom nebýt, obraz by sešel, rozpad se.

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A nebylo by o čem a čím. Tohle je Dar, být tomu přítomen a vnímat.
A nevnímat to působí tlak uvnitř. Tak vzniká velká touha.. poznat...

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A proto poutník usedá do padmasany, zastavuje se, spočívá.
Hledá v sobě, sebedotazováním, hledá pozorností vnitřní poklady, o kterých slyšel
z knih moudrých. A musí je odložit, jejich znění, jinak ho to prostě hloub nepustí,
a bude klouzat po naučeném.

A jestliže se dobéře Poznání, tak ta utkvělá myšlenka "já jsem tělem" zmizí.

A s ní i zmizí střetávání s citacemi Probuzených, kteří jsou od této největší nevědomosti "já jsem tělem" osvobozeni.

A to je ten rozdíl mezi těmihle dvěma způsoby bytí, co se tu střetávaj.

To je ten rozdíl mezi nevědomostí, kterou nevědomý nazývá knihomolnou, protože mu poznání Probuzených chybí.

A namísto aby hloubal v tichu svého nitra, konfrontoval své poznání s Probuzenými, kteří ho navigují, bere možnost prohlédnutí nevědomosti jako osobní útok.

Vidíš jaká jsi? Nevidíš, páč nemáš chybu
A vo tom to tu všechno je. V tomhle je celá tvá minulost, přítomnost, i budoucnost... Jedna velká iluze.

[dodo]

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť

No tohle přesně sedí na Janu.

Janě přece nemůže nikdo ublížit - ty asi nevíš, kým ve skutečnosti je, kým ve skutečnosti je Pedrito a kým ve skutečnosti jsi ty.
Ty tu Janu snad ani nečteš nebo co

Drahý Mirko,
ujasni si prosím aký je rozdiel v tom, ked sa hovorí o skutočnosti a relatívnej skutočnosti a nebudeš potrebovať od nikoho žiadne ďalšie vysvetlenia k pochopeniu toho o čom píše trebárs Jana, a o čom hovoril aj tvoj guru.

[Pedriito]

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť a tvojim záujmom je, len ubližovať Jane.

Tvá rozlišovací schopnost je zamrzlá, doporučuji soustředit pozornost na kořen nosu.
Mým zájmem není nikomu ubližovat, nejsem bojový ani hašteřící ani nevraživý typ,
ale když někdo ubližuje bližním, tak mu nedoporučuji spoléhat na mou klidnou povahu.

Napísať ti, že si pomýlený v osobovaní si práva považovať sa za dobrého vo veciach duchovna, ktoré u teba začína a zrejme aj končí kdesi pri kúpeli nôh v studenej vode, či pozornosťou upretou na koreň nosa a podobných vecí, bez praktikovania toho, čomu sa v jóge (keďže sa jogína považuješ) hovorí jama, nemá zrejme význam.

Tá totiž, poukazuje na nevyhnutnosť urobiť zásah do vlastnej morálne neusporiadanej a nevyrovnanej duševnej zložky bytosti, za účelom jej zharmonizovania a posilnenia.
A tak len akýsi prázdny „telocvik“ s netransformovanou duševnou zložkou usilujúceho jogína, hoc aj vysedením si mozoľa na zadku v lotose, o ktorom si tu písal, nikomu (ani tebe) nepomôže.

Vy jste fakt excelentní dvojka. Laurel a Hardy hadr...
Má smysl se s váma bavit? Nemá.

Jedna rozjela jízdu urážení a schazování, a druhý ji v tom sekunduje.
Slebý a chromý.

[Jana]

Pedrito, největší překážkou poznání o čem Probuzení mluví, je nevědomost.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Oheň nás hřeje, voda nám dává pít, vzduch dýcháme, a prostor nám otevírá obzory.
A světlo to rozsvěcuje. Dohromady je to dokonalý obraz života.

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Jediné v tom nebýt, obraz by sešel, rozpad se.

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A nebylo by o čem a čím. Tohle je Dar, být tomu přítomen a vnímat.
A nevnímat to působí tlak uvnitř. Tak vzniká velká touha.. poznat...

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A proto poutník usedá do padmasany, zastavuje se, spočívá.
Hledá v sobě, sebedotazováním, hledá pozorností vnitřní poklady, o kterých slyšel
z knih moudrých. A musí je odložit, jejich znění, jinak ho to prostě hloub nepustí,
a bude klouzat po naučeném.

A jestliže se dobéře Poznání, tak ta utkvělá myšlenka "já jsem tělem" zmizí.

A s ní i zmizí střetávání s citacemi Probuzených, kteří jsou od této největší nevědomosti "já jsem tělem" osvobozeni.

A to je ten rozdíl mezi těmihle dvěma způsoby bytí, co se tu střetávaj.

To je ten rozdíl mezi nevědomostí, kterou nevědomý nazývá knihomolnou, protože mu poznání Probuzených chybí.

A namísto aby hloubal v tichu svého nitra, konfrontoval své poznání s Probuzenými, kteří ho navigují, bere možnost prohlédnutí nevědomosti jako osobní útok.

Vidíš jaká jsi? Nevidíš, páč nemáš chybu
A vo tom to tu všechno je. V tomhle je celá tvá minulost, přítomnost, i budoucnost... Jedna velká iluze.

A co bys chtěl?

Je to Tvá mysl, která vidí chybu, protože v ní je utkvělá myšlenka "já jsem tělem" a "ty jsi tělem".

Je to Tvá mysl, ve které jsou představy minulosti, budoucnosti. Jedna velká iluze.

Tahle existence bez jakékoliv připoutanosti k čemukoliv, je sama o sobě nádherná, dokonalá, nemá chybu, je dokonale šťastná.

Není co řešit.

A jestli je v Tobě přesvědčení, že tu je utrpení a že trpíš nikoliv z důvodu připoutanosti k mysli, ale kvůli tomu, co je psané na tomhle webu, tak jen hlupák bude strkat nohu znovu do žentouru.

Je to absurdní nesmysl chodit někam na návštěvu a nadávat, že Ti tam není dobře.

[Návštěvník]

Vy jste fakt excelentní dvojka. Laurel a Hardy hadr...
Má smysl se s váma bavit? Nemá.

Jedna rozjela jízdu urážení a schazování, a druhý ji v tom sekunduje.
Slebý a chromý.

Si znovu stratil schopnosť rozumne argumentovať ? To by nebolo prvý krát.
Hmm... Pedro, Pedro. Že sa potom potrebuješ uchyľovať k takýmto slabošským prejavom, no...

[Návštěvník]

A namísto aby hloubal v tichu svého nitra, konfrontoval své poznání s Probuzenými, kteří ho navigují, bere možnost prohlédnutí nevědomosti jako osobní útok.

Tak se toho řiď.

[Mudrc]

Je to Tvá mysl, která vidí chybu, protože v ní je utkvělá myšlenka "já jsem tělem" a "ty jsi tělem".

Ve mě je utkvělá myšlenka "ty jsi blbá".

Pamatuju doby, kdy jsi se tomu překvapení upřímně zasmála.

Ale to už je pryč, no.

[Pedriito]

Vy jste fakt excelentní dvojka. Laurel a Hardy hadr...
Má smysl se s váma bavit? Nemá.

Jedna rozjela jízdu urážení a schazování, a druhý ji v tom sekunduje.
Slebý a chromý.

Si znovu stratil schopnosť rozumne argumentovať ? To by nebolo prvý krát.
Hmm... Pedro, Pedro. Že sa potom potrebuješ uchyľovať k takýmto slabošským prejavom, no...

Marně manipuluješ. Jak vidno je to taková epidemie, ta manipulátornost, mezi vámi předsudkáři.
Když vidím, že nemá smysl se s někým bavit, kdo si nevidí na špičku nosu, tak to vidím.
Je to k ničemu, nepohnete se z fleku. Zapustili jste tuhé kořeny. Ale vaše květy nejsou krásné ani voňavé...

[Návštěvník]

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

[miroslav]

Drahý Mirko,
ujasni si prosím aký je rozdiel v tom, ked sa hovorí o skutočnosti a relatívnej skutočnosti a nebudeš potrebovať od nikoho žiadne ďalšie vysvetlenia k pochopeniu toho o čom píše trebárs Jana, a o čom hovoril aj tvoj guru.

A co ty? Ty jsi skutečný nebo relativně skutečný?

[Mudrc]

Podle mě nechápete Janu, protože klíčem k jejímu pochopení je tohle video, ve kterém se vzhlíží:



Ten člověk tam vlastně předvádí REM fázi spánku (ve kterém se může ev. odehrávat lucidní snění).

Břetislav Kafka dokázal hypnózou uspávat své subjekty do stavu, kdy byli schopni provádět v realitě neuvěřitelné věci – běžet v noci hustým lesem bez škrábnutí, vymisťovat se z těla, mluvit cizí řečí, hrát na klavír ač na něj nikdy před tím nehráli, nalézat věci na dálku atpod.

Jana je vlastně něco jako v hypnotickém spánku.

[dodo]

Vy jste fakt excelentní dvojka. Laurel a Hardy hadr...
Má smysl se s váma bavit? Nemá.

Jedna rozjela jízdu urážení a schazování, a druhý ji v tom sekunduje.
Slebý a chromý.

Si znovu stratil schopnosť rozumne argumentovať ? To by nebolo prvý krát.
Hmm... Pedro, Pedro. Že sa potom potrebuješ uchyľovať k takýmto slabošským prejavom, no...

Marně manipuluješ. Jak vidno je to taková epidemie, ta manipulátornost, mezi vámi předsudkáři.
Když vidím, že nemá smysl se s někým bavit, kdo si nevidí na špičku nosu, tak to vidím.
Je to k ničemu, nepohnete se z fleku. Zapustili jste tuhé kořeny. Ale vaše květy nejsou krásné ani voňavé...

Teraz by sa patrilo, (keby som sa riadil podľa tvojho diskusného gusta), aby som zareagoval najprv nejakou seba obhajobou a hneď po nej ti otĺkol o hlavu aký si pomýlený, chromý, slepý, manipulatívny, agresívny, šíriteľ epidémie...a proste čokoľvek, čo by mi jedovatá slina na jazyk priniesla, s tvrdením, že to robím v záujme záchrany duchovných „hodnôt“.

Nekazme si vzťahy Pedro, diskutovať sa dá aj umiernene a civilizovane. Ak o to nemáš záujem, a chceš byť sprostý, tak čo by si mi odporúčal aby som urobil ? Byť rovnako sprostý po mne nechci.

[Mudrc]

Břetislav Kafka ve své knize Nové základy experimentální psychologie:
(zvýraznil jsem k tomuto tématu pasáž)

(972) Lidský duch má sílu a schopnost tvořit ve hmotě protonace podle své představy duchovní hodnoty, které v ní zůstávají trvale beze změny. Abychom se o tom přesvědčili, vzal jsem subjekta K. a řekl mu: „V této části místnosti vytvořím krásnou zahradu, která pro tvůj život zůstane trvale. Kdykoli do ní vstoupíš, budeš duševně volný a svobodný. Dávej pozor! Zde vidíš dva cypřiše a před nimi lavičku. Před tebou je prostorná zahrada plná nejrůznějších rostlin. Je rozdělena upravenými stezkami a zákoutími se skupinami stromů, keřů a skalisek. Vpravo vidíš nejrozmanitější ovocné stromy, jejichž plody můžeš požívat, vlevo je skalní útes, z něhož tryská křišťálová voda, před ním jezírko s lekníny a barevnými rybkami a šesti labutěmi. Z jezírka vytéká potok. Vine se břehy plnými květů a poletujících motýlů. V zahradě vidíš nejrůznější pestrobarevné poletující ptactvo a slyšíš jeho radostný zpěv!“
 Zahradu jsem vytvořil podle předem připraveného přesného plánu, který jsem si živě a plasticky ve své mysli představil. Bylo zajímavé sledovat tělesnou a duševní změnu subjekta, kdykoli do této zahrady vstoupil. S výrazem štěstí v tváři i v očích se procházel, vše pozoroval, naslouchal zpěvu ptáků, krmil labutě, trhal květy a opájel se jejich vůní, slunil se, pojídal různé ovoce líbezné chuti. Byla radost se na něj dívat a na všechno se ptát. Do zahrady mu bylo dovoleno vstoupit každý den asi na hodinu. Odcházel z ní velmi nerad, bylo nutné ho k odchodu přimět i rozkazem. Každý den se na ten krásný prožitek těšil. Při vstupu do krásné zahrady nebyl subjekt uváděn do hypnózy. Stačilo, že vstoupil v místnosti na místo, na kterém jsem imaginární zahradu vytvořil. V tom okamžiku se mu celý duchovní svět zahrady vynořil.
 (973) Po dva a půl roku vcházel do zahrady, jež jeho duši dávala uchvacující požitek a klid. Při mé kontrole subjektem bylo zajímavé, že se plán zahrady nezměnil - všechno zůstalo podle původního plánu, a to až do smrti subjekta K. Jiný kontrolní subjekt, který upadal do 4. stupně hypnózy, potvrdil existenci zahrady, o které před tím nic nevěděl. Co jsem si původně duchovně nevytvořil, subjekt neviděl. Často se divil, jakou sílu má duch při tvorbě duchovního díla. Nešlo mu do hlavy, jak ono dílo nepřetržitě a beze změny zůstává v živé formě a jak člověk, kterému jsem silou vůle své podvědomé JÁ přiblížil až k samému vědomí, má z něho větší tělesný a duševní požitek než ze skutečných věcí konkrétního světa. Z toho plyne, že duchovní svět je zřejmě dokonalejší, nanejvýš blažený v porovnání ke světu hmotnému. Je zajímavé, že silnější vyspělejší duch může slabšímu dát určité hodnoty dobra a štěstí. Naproti tomu duch mravně zkažený může vést ostatní ke zlu.

[dodo]

Drahý Mirko,
ujasni si prosím aký je rozdiel v tom, ked sa hovorí o skutočnosti a relatívnej skutočnosti a nebudeš potrebovať od nikoho žiadne ďalšie vysvetlenia k pochopeniu toho o čom píše trebárs Jana, a o čom hovoril aj tvoj guru.

A co ty? Ty jsi skutečný nebo relativně skutečný?

Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

[Návštěvník]

Drahý Mirko,
ujasni si prosím aký je rozdiel v tom, ked sa hovorí o skutočnosti a relatívnej skutočnosti a nebudeš potrebovať od nikoho žiadne ďalšie vysvetlenia k pochopeniu toho o čom píše trebárs Jana, a o čom hovoril aj tvoj guru.

A co ty? Ty jsi skutečný nebo relativně skutečný?

Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Takže SPOKOJENOST je tvou alfou a emegou?

[Návštěvník]

Drahý Mirko,
ujasni si prosím aký je rozdiel v tom, ked sa hovorí o skutočnosti a relatívnej skutočnosti a nebudeš potrebovať od nikoho žiadne ďalšie vysvetlenia k pochopeniu toho o čom píše trebárs Jana, a o čom hovoril aj tvoj guru.

A co ty? Ty jsi skutečný nebo relativně skutečný?

Som aký len chceš, aby som bol, hlavne že s tým budeš spokojný.

Kluzký jako potvora.
Jako Jana nebo Pedrito, někdy.

[Pedriito]

A co bys chtěl?

Je to Tvá mysl, která vidí chybu, protože v ní je utkvělá myšlenka "já jsem tělem" a "ty jsi tělem".

Je to Tvá mysl, ve které jsou představy minulosti, budoucnosti. Jedna velká iluze.

Tahle existence bez jakékoliv připoutanosti k čemukoliv, je sama o sobě nádherná, dokonalá, nemá chybu, je dokonale šťastná.

Není co řešit.

A jestli je v Tobě přesvědčení, že tu je utrpení a že trpíš nikoliv z důvodu připoutanosti k mysli, ale kvůli tomu, co je psané na tomhle webu, tak jen hlupák bude strkat nohu znovu do žentouru.

Je to absurdní nesmysl chodit někam na návštěvu a nadávat, že Ti tam není dobře.
Jana
moderátor

Příspěvky: 8120
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

No JÁ rozhodně není jen tělem. Ale psal a vysvětloval jsem to už tolikrát, a tolika styly, že už nevím, jak to ještě pojmout.
Já chybu nevyhlížím, vydím stav. A ty v jeho popisu vezmeš za chybu místo, kterýmu nerozumíš. A od tud začíná tvý prudění.
Když není, co řešit, no tak co furt řešíš Proč odnepaměti tobě nezapadajícím názorům vysvětluješ jejich omyl, a jindy se ptáš, jak to vlastně je? Když není, co řešit...
Nevěříš snad těm probuzeným, a výběru z nich, co jsou u tebe zrovna v kursu?
Jsi teď Duch v těle, ne někde mimo něj, žádné mimo neexistuje.
Je Já tělem? Ano je i tím procesem zrodu, žití, a zániku. Ale to "i" neznamená že je jen jimi. Stejně tak je to i s tou myslí, je to spojité.
Tělo bez ducha není možné. A duch bez těla (a mysli) se neuvědomuje v mnohosti. Je to krásná božská Hra.
:-)

[Mudrc]

Břetislav Kafka ve své knize Nové základy experimentální psychologie:
(zvýraznil jsem k tomuto tématu pasáž)

(972) Lidský duch má sílu a schopnost tvořit ve hmotě protonace podle své představy duchovní hodnoty, které v ní zůstávají trvale beze změny. Abychom se o tom přesvědčili, vzal jsem subjekta K. a řekl mu: „V této části místnosti vytvořím krásnou zahradu, která pro tvůj život zůstane trvale. Kdykoli do ní vstoupíš, budeš duševně volný a svobodný. Dávej pozor! Zde vidíš dva cypřiše a před nimi lavičku. Před tebou je prostorná zahrada plná nejrůznějších rostlin. Je rozdělena upravenými stezkami a zákoutími se skupinami stromů, keřů a skalisek. Vpravo vidíš nejrozmanitější ovocné stromy, jejichž plody můžeš požívat, vlevo je skalní útes, z něhož tryská křišťálová voda, před ním jezírko s lekníny a barevnými rybkami a šesti labutěmi. Z jezírka vytéká potok. Vine se břehy plnými květů a poletujících motýlů. V zahradě vidíš nejrůznější pestrobarevné poletující ptactvo a slyšíš jeho radostný zpěv!“
 Zahradu jsem vytvořil podle předem připraveného přesného plánu, který jsem si živě a plasticky ve své mysli představil. Bylo zajímavé sledovat tělesnou a duševní změnu subjekta, kdykoli do této zahrady vstoupil. S výrazem štěstí v tváři i v očích se procházel, vše pozoroval, naslouchal zpěvu ptáků, krmil labutě, trhal květy a opájel se jejich vůní, slunil se, pojídal různé ovoce líbezné chuti. Byla radost se na něj dívat a na všechno se ptát. Do zahrady mu bylo dovoleno vstoupit každý den asi na hodinu. Odcházel z ní velmi nerad, bylo nutné ho k odchodu přimět i rozkazem. Každý den se na ten krásný prožitek těšil. Při vstupu do krásné zahrady nebyl subjekt uváděn do hypnózy. Stačilo, že vstoupil v místnosti na místo, na kterém jsem imaginární zahradu vytvořil. V tom okamžiku se mu celý duchovní svět zahrady vynořil.
 (973) Po dva a půl roku vcházel do zahrady, jež jeho duši dávala uchvacující požitek a klid. Při mé kontrole subjektem bylo zajímavé, že se plán zahrady nezměnil - všechno zůstalo podle původního plánu, a to až do smrti subjekta K. Jiný kontrolní subjekt, který upadal do 4. stupně hypnózy, potvrdil existenci zahrady, o které před tím nic nevěděl. Co jsem si původně duchovně nevytvořil, subjekt neviděl. Často se divil, jakou sílu má duch při tvorbě duchovního díla. Nešlo mu do hlavy, jak ono dílo nepřetržitě a beze změny zůstává v živé formě a jak člověk, kterému jsem silou vůle své podvědomé JÁ přiblížil až k samému vědomí, má z něho větší tělesný a duševní požitek než ze skutečných věcí konkrétního světa. Z toho plyne, že duchovní svět je zřejmě dokonalejší, nanejvýš blažený v porovnání ke světu hmotnému. Je zajímavé, že silnější vyspělejší duch může slabšímu dát určité hodnoty dobra a štěstí. Naproti tomu duch mravně zkažený může vést ostatní ke zlu.

Tak mě napadá Pedrito, nemohla by se taková zahrada vytvořit trochu větší, třeba jako hřiště. Nebo jako město.

A místo stromečků atpod. by tam bylo JAKMILE CEKNEŠ O VAKCÍNĚ NEBO UKRAJINĚ, ZNIČÍM TĚ.

[Jana]

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Ve spánku beze snů je i stav těžce opilého, či pod jinou drogou omámeného člověka. A tam určitě není to co, píšeš: bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu

Jsou to z tvé strany jen kecy.

Vidíš to, vidíš to.

Dokud to, co Probuzení popisují, sami nepoznáváme, tak se skutečnost může jevit jako nesmysl, vyčtenina, a někteří dostávají při citacích Probuzených amok.

Ramana Mahariši:

Když jsme si zdánlivě vědomi odlišností, jak je tomu ve stavu bdění a snění, zakoušíme směs relativního štěstí a neštěstí.

Ale když si neuvědomujeme nic jiného než sebe sama, jak je tomu ve spánku beze snů, tehdy zažíváme absolutní, naprosté štěstí.

Jak vidíš, nejsou to kecy.

Jestli je tady zájem poznávat skutečnost, nikoliv jen relativní realitu, tak je dobré nezaměřovat se na to, jak se jeví naší mysli kluzce ten druhý, viď Evi, ale jaká je pravda o nás samotných.