Společenská situace

[Prdriito]

Když to bude tady na chvíli mrtvé, přileze Jana na vp.inspiruj :-)

Jde o to: NEREAGOVAT, NEREAGOVAT, NEREAGOVAT!

Ale i k tomu se musí dospět.

To víš, já jsu ještě mladej... ;-)
Až mě bude o X víc, Foglara zas budu číst.

[Pedriiito]

[Tara]

Kurňa, na takové písničky mě vždycky nachytáš :-)

[Pedriito]

[Jana]

Uvidíme kolik tvý nerozlišený srdce všehomíra dá banů, tohle byl jestli dobře počítám pátej...

Neumíš počítat do tří?

Byly tři a tenhle bude teprve čtvrtej, jelikož Ti celého srdce přeji, aby sis založil konečně web, který už roky slibuješ, na kterém nebude nic, proti čemu tady neustále marně bojuješ.

[Tara]

Uvidíme kolik tvý nerozlišený srdce všehomíra dá banů, tohle byl jestli dobře počítám pátej...

Neumíš počítat do tří?

Byly tři a tenhle bude teprve čtvrtej, jelikož Ti celého srdce přeji, aby sis založil konečně web, který už roky slibuješ, na kterém nebude nic, proti čemu tady neustále marně bojuješ.

Nech brouka žít....
To by byla nuda, bez bojů a šarvátek :-)

[Tara]

Vem si, je to jako v hokeji. Dva týmy, ve svých dresech hrajou zápas na život a na smrt, kdo vyhraje. V každém tom týmu jsou individuality, ale hrají za svůj tým. Proč? Protože je to baví....a stačí sledovat chvíli, abys viděla to opravdické nasazení, vášeň, která je za tou hrou, u každého z nich!
A pak zápas skončí nějakým výsledkem, oba týmy si potřesou rukama a jdou do šaten.... A pak ke svým rodinám... A diváci, co zápas sledují, to mají podobně. Celou svou duši, tělem fandí jednomu z těch týmů, prožívají všechno s nimi, celou tu hru a pak je konec, třeba i zazní hymna, bez ohledu na výsledek zápasu je každý na měkko a jde se domů...

Proto se přimlouvam za Pedrito. Nebanuj ho.

[Tara]

Jedině v "zápase", v projevu je možný růst k pochopení.

[Jana]

Se mnou si Dodo nedělej vrásky. A neplýtvej slovy. Čistě pro tebe, strávil jsem tolik dnů i nocí v lotosu, že bych to už nezpočítal... Je od tebe i Jany hezký, jo ahoj Mudrc! že mi radíte, co mám dělat. Tak co k tomu říct..? Asi nic.

Pedrito, ještě, než si založíš ten svůj dokonalý web, na kterém nebude to, co Ti vadí a proti čemu tady bojuješ, můžeme se mrknout na to, co píšeš a můžeš se tady podělit o to nejcennější, co poznáváš.

Když sedíš v lotosu, je to ONO, ano?

Je tady to, o čem mluví Probuzení, je to tak?

Nemá to chybu, není v tom ten, kdo by měl něco špatně, kdo by věděl o něčem, co je špatně, co nechce.

Existence, která nemá chybu.

Můžeme tomu říkat Bytí.

A teď zkusme zjistit, jestli to Bytí vytváří sama pozice lotosu, nebo jestli to Bytí je skutečností, která je tady pořád, jen v tom lotosu zmizelo něco, co to Bytí neumožňuje běžně poznávat.

[Tara]

Jani, i když se ptáš Pedrita, snad nebude vadit, když k tomu napíšu taky.
Bytí je tady stále, resp Bytí je. Jako vzduch. Vzduch , který dýcháme je. Stále, na ničem nezávislý .
Ani na tom, jestli si ho uvědomujeme nebo ne. Zkrátka dýcháme. Přirozeně, zcela přirozeně, bez úsilí či nějakého záměru. Nádech, výdech a stále v každičký okamžik.
Že vzduch, nebolí bytí nemá chybu bych já asi nikdy neřekla, nebo dokonce, že je to blaho atd. Připadala bych si jako blázen.
Není třeba každou chvíli mluvit o vzduchu, bytí, které neoddiskutovatelně tady je. Bude. Vždy. Bez nás nebo s námi.

A to je to jádro pudla u tebe, že máš o tom stále nutkavou potřebu mluvit, rozebírat, přít se, psát o tom, jak to nemá chybu.

Proč?

[Pedriito]

Uvidíme kolik tvý nerozlišený srdce všehomíra dá banů, tohle byl jestli dobře počítám pátej...

Neumíš počítat do tří?

Byly tři a tenhle bude teprve čtvrtej, jelikož Ti celého srdce přeji, aby sis založil konečně web, který už roky slibuješ, na kterém nebude nic, proti čemu tady neustále marně bojuješ.

To byla otázka, kolik bylo banů, ne že přesně tolik. Je možný že jsem párkrát chybně změnil IP.

Já nebojuju, upozorňuju na jednu duchovní teroristku, fanatičku, sedmihlářku, zlodějku a vztahovačnou a mstivou káču, co o sobě šíří fámu, že je dokonalostí samou... A budu to dělat tak dlouho, dokud nedá pokoj. Ne kvůli ní, ale kvůli těm, jež se snaží zdrogovat.

[Pedriito]

Se mnou si Dodo nedělej vrásky. A neplýtvej slovy. Čistě pro tebe, strávil jsem tolik dnů i nocí v lotosu, že bych to už nezpočítal... Je od tebe i Jany hezký, jo ahoj Mudrc! že mi radíte, co mám dělat. Tak co k tomu říct..? Asi nic.

Pedrito, ještě, než si založíš ten svůj dokonalý web, na kterém nebude to, co Ti vadí a proti čemu tady bojuješ, můžeme se mrknout na to, co píšeš a můžeš se tady podělit o to nejcennější, co poznáváš.

Když sedíš v lotosu, je to ONO, ano?

Je tady to, o čem mluví Probuzení, je to tak?

Nemá to chybu, není v tom ten, kdo by měl něco špatně, kdo by věděl o něčem, co je špatně, co nechce.

Existence, která nemá chybu.

Můžeme tomu říkat Bytí.

A teď zkusme zjistit, jestli to Bytí vytváří sama pozice lotosu, nebo jestli to Bytí je skutečností, která je tady pořád, jen v tom lotosu zmizelo něco, co to Bytí neumožňuje běžně poznávat.

S teroristy nevyjednávám, a s fanatiky netančím...
Tisíckrát to tu bylo vyřčeno, jako třeba teď Tarou.
Kdo máš oči k vidění, viď.

[Mudrc]

S teroristy nevyjednávám, a s fanatiky netančím...
Tisíckrát to tu bylo vyřčeno, jako třeba teď Tarou.
Kdo máš oči k vidění, viď.

Ale což není to tak nedávno, milý Pedrito, kdy jsi tu vytahoval šrajtofli a chtěl platit Janě na provoz webu?

"Já jsem nevěděl."

Njn. Kdo máš oči k vidění, viď.

[dodo]

Uvidíme kolik tvý nerozlišený srdce všehomíra dá banů, tohle byl jestli dobře počítám pátej...

Neumíš počítat do tří?

Byly tři a tenhle bude teprve čtvrtej, jelikož Ti celého srdce přeji, aby sis založil konečně web, který už roky slibuješ, na kterém nebude nic, proti čemu tady neustále marně bojuješ.

To byla otázka, kolik bylo banů, ne že přesně tolik. Je možný že jsem párkrát chybně změnil IP.

Já nebojuju, upozorňuju na jednu duchovní teroristku, fanatičku, sedmihlářku, zlodějku a vztahovačnou a mstivou káču, co o sobě šíří fámu, že je dokonalostí samou... A budu to dělat tak dlouho, dokud nedá pokoj. Ne kvůli ní, ale kvůli těm, jež se snaží zdrogovat.

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť a tvojim záujmom je, len ubližovať Jane.

[Pedriito]

S teroristy nevyjednávám, a s fanatiky netančím...
Tisíckrát to tu bylo vyřčeno, jako třeba teď Tarou.
Kdo máš oči k vidění, viď.

Ale což není to tak nedávno, milý Pedrito, kdy jsi tu vytahoval šrajtofli a chtěl platit Janě na provoz webu?

"Já jsem nevěděl."

Njn. Kdo máš oči k vidění, viď.

Zkoušel jsem i zdvořilé tóny. Jestli si dobře vzpomínám, radil jsem ji, ať dá na stránky přispívací odkaz.
Pač si tenkrát nějak postěžovala, že ten provoz není zadara. Jednoho času jsme si psali soukromě, kde jsem i
získal pocit, že je to citlivá a normální žena... Ale tady jako by ji vždycky přeskočilo.
:-)

[Pedriito]

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť a tvojim záujmom je, len ubližovať Jane.

Tvá rozlišovací schopnost je zamrzlá, doporučuji soustředit pozornost na kořen nosu.
Mým zájmem není nikomu ubližovat, nejsem bojový ani hašteřící ani nevraživý typ,
ale když někdo ubližuje bližním, tak mu nedoporučuji spoléhat na mou klidnou povahu.

[Jana]

Jani, i když se ptáš Pedrita, snad nebude vadit, když k tomu napíšu taky.
Bytí je tady stále, resp Bytí je. Jako vzduch. Vzduch , který dýcháme je. Stále, na ničem nezávislý .
Ani na tom, jestli si ho uvědomujeme nebo ne. Zkrátka dýcháme. Přirozeně, zcela přirozeně, bez úsilí či nějakého záměru. Nádech, výdech a stále v každičký okamžik.
Že vzduch, nebolí bytí nemá chybu bych já asi nikdy neřekla, nebo dokonce, že je to blaho atd. Připadala bych si jako blázen.
Není třeba každou chvíli mluvit o vzduchu, bytí, které neoddiskutovatelně tady je. Bude. Vždy. Bez nás nebo s námi.

A to je to jádro pudla u tebe, že máš o tom stále nutkavou potřebu mluvit, rozebírat, přít se, psát o tom, jak to nemá chybu.

Proč?

Evi, díky. Píšeš to moc hezky. V tom je právě ten rozdíl, že v probuzeném stavu je tady logicky bdělost (což je podle Probuzených synonymem pro Lásku, Blaženost, uvědomení Pravdy).

V neprobuzeném stavu tahle bdělost chybí, proto tady není poznání například toho, že ve spánku beze snů je bytost skutečně šťastná a je v něm poznávání štěstí pravého Já, které je v Probuzeném stavu vědomé i v bdění a snění, protože zmizí připoutanost k tělu a tím i závislost na stavu těla, jestli sedí nebo nesedí v lotosu.

Důvodem, proč Probuzení se až do posledního dechu dělí o své poznání s neprobuzenými, je soucit, láska, poznání, že všechno je Já. Dělí se o své poznání, protože utrpení trpících, kteří o utrpení nestojí, má šanci probuzením zcela zmizet. Promluvy Probuzených jsou tady k službám všech.

Ber to tak, že tenhle web je primárně darem pro všechny, kdo touží po osvobození. Mohou si tady číst a psát, co libo.

Ale není určen pro diktátory, kteří si tady budou poroučet, že tu nesmí být citace Probuzených a kteří se baví urážením druhých.

[miroslav]

Neschovávaj svoje darebácke, nevychované a zlomyseľné spôsoby a činy, maskovaním sa za záchrancu kohosi alebo čohosi. Je zjavné, že si nedokážeš pomôcť

No tohle přesně sedí na Janu.

Janě přece nemůže nikdo ublížit - ty asi nevíš, kým ve skutečnosti je, kým ve skutečnosti je Pedrito a kým ve skutečnosti jsi ty.
Ty tu Janu snad ani nečteš nebo co

[Pedriito]

Jani, i když se ptáš Pedrita, snad nebude vadit, když k tomu napíšu taky.
Bytí je tady stále, resp Bytí je. Jako vzduch. Vzduch , který dýcháme je. Stále, na ničem nezávislý .
Ani na tom, jestli si ho uvědomujeme nebo ne. Zkrátka dýcháme. Přirozeně, zcela přirozeně, bez úsilí či nějakého záměru. Nádech, výdech a stále v každičký okamžik.
Že vzduch, nebolí bytí nemá chybu bych já asi nikdy neřekla, nebo dokonce, že je to blaho atd. Připadala bych si jako blázen.
Není třeba každou chvíli mluvit o vzduchu, bytí, které neoddiskutovatelně tady je. Bude. Vždy. Bez nás nebo s námi.

A to je to jádro pudla u tebe, že máš o tom stále nutkavou potřebu mluvit, rozebírat, přít se, psát o tom, jak to nemá chybu.

Proč?

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...
Oheň nás hřeje, voda nám dává pít, vzduch dýcháme, a prostor nám otevírá obzory.
A světlo to rozsvěcuje. Dohromady je to dokonalý obraz života.
Jediné v tom nebýt, obraz by sešel, rozpad se.
A nebylo by o čem a čím. Tohle je Dar, být tomu přítomen a vnímat.
A nevnímat to působí tlak uvnitř. Tak vzniká velká touha.. poznat...
A proto poutník usedá do padmasany, zastavuje se, spočívá.
Hledá v sobě, sebedotazováním, hledá pozorností vnitřní poklady, o kterých slyšel
z knih moudrých. A musí je odložit, jejich znění, jinak ho to prostě hloub nepustí,
a bude klouzat po naučeném.
A to je ten rozdíl mezi těmihle dvěma způsoby bytí, co se tu střetávaj.
Jeden knihomolný, kdy jeho představitelé, jsou závislí na slovech moudrých.
A jeden, co nabádá do beze slov. Ten beze slov chápe ten, školastický, učený,
neb je to etapa v něj. Ale ten učený nerozumí tomu "lotosovému", bezeslovnému,
neb k němu ještě nedospěl. Ok, ok. Ale když se na té cestě někdo zasakne, fanatizuje,
a povrchně nevědomě uráží, a ubližuje, a znevažuje tak samu moudrost a lásku...
A když mu to ukážeš, je z toho celej jurodivej...

[Jana]

Pedrito, největší překážkou poznání o čem Probuzení mluví, je nevědomost.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Země, oheň, voda, vzduch, prostor...
Na zemi žijeme, z ní rosteme, na ní se pohybujeme...

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Oheň nás hřeje, voda nám dává pít, vzduch dýcháme, a prostor nám otevírá obzory.
A světlo to rozsvěcuje. Dohromady je to dokonalý obraz života.

Pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

Jediné v tom nebýt, obraz by sešel, rozpad se.

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A nebylo by o čem a čím. Tohle je Dar, být tomu přítomen a vnímat.
A nevnímat to působí tlak uvnitř. Tak vzniká velká touha.. poznat...

Takhle se to jeví, pokud je tady myšlenka "já jsem tělem".

A proto poutník usedá do padmasany, zastavuje se, spočívá.
Hledá v sobě, sebedotazováním, hledá pozorností vnitřní poklady, o kterých slyšel
z knih moudrých. A musí je odložit, jejich znění, jinak ho to prostě hloub nepustí,
a bude klouzat po naučeném.

A jestliže se dobéře Poznání, tak ta utkvělá myšlenka "já jsem tělem" zmizí.

A s ní i zmizí střetávání s citacemi Probuzených, kteří jsou od této největší nevědomosti "já jsem tělem" osvobozeni.

A to je ten rozdíl mezi těmihle dvěma způsoby bytí, co se tu střetávaj.

To je ten rozdíl mezi nevědomostí, kterou nevědomý nazývá knihomolnou, protože mu poznání Probuzených chybí.

A namísto aby hloubal v tichu svého nitra, konfrontoval své poznání s Probuzenými, kteří ho navigují, bere možnost prohlédnutí nevědomosti jako osobní útok.