Jana píše:Skutečným cílem lidského života je poznat svou pravou
přirozenost. Skutečným účelem Véd je dosažení poznání
Já (Átman). Ve Védách najdeme tvrzení, která naznačují
jednotu mezi džívou a Nekonečnou Pravdou, kterým se
říká velká prohlášení (mahāvākya). Takovýchto tvrzení
je tu mnoho, ale čtyři z nich, každé z jedné Védy, jsou
nejslavnější. Jedno z nich je Tattvamasi – „Ty jsi To“.
Najdeme ho v Upanišadě Čhándógja, která je částí Védy
Sāma, v rozhovoru mezi světcem Uddálakou a jeho žákem
Švétaketou. Guru vysvětluje žákovi, že před stvořením
existovala jedině Pravda. Z ní povstalo veškeré stvoření,
tak jako ze zlata vzniknou zlaté ozdoby. Touto Pravdou
(Tat) samotnou jsi (asi) Ty (tvam).
Slyšíme-li, že Íšvara a já jsme jedno a totéž, mnozí z nás
jsou šokováni, protože to zní trochu jako rouhání. Jiní
to zavrhují jakožto přehnané velebení džívy. Někdo má
pocit, že tvrzení říká, že džíva je pouze podobný Íšvarovi,
protože převzal určité Jeho vlastnosti. Ale tvrzení je ve
skutečnosti myšleno tak, že je mezi nimi úplná totožnost.
Jak je to možné?Jak víme, džíva je konečný, s omezeným poznáním (alpajña), omezenou silou (alpa śaktimān), je jako
smítko prachu ve vesmíru (alpavyāpī), je oklamán májou
(māyāvaśa), je ve všem závislý na světě, beznadějně zamotaný do svých činů a plný trápení a problémů. Íšvara je
naproti tomu nekonečný, vševědoucí (sarvajña), plný síly
(sarvaśaktimān), všeprostupující (sarvavyāpī), ovládá máju
(māyāpati), je nezávislý na činech, je nedotčený jejich
plody a je plný radosti. Jak by mohlo být něco konečného
totožné s nekonečným? Jak mohou dvě entity s tak opačnými vlastnostmi být v jednotě? Odpověď zní takto:
Pokud ano (pokud vyvstane taková otázka), není
vůbec na místě. Doslovným významem slova „Ty“
je oslovení někoho, kdo se ztotožňuje s hrubým
a jemným tělem. Ale v přeneseném slova smyslu
označuje slovo „Ty“ čiré uvědomění, které je
osvobozeno od všech podmíněností a které je zakoušeno ve stavu samādhi. Podobně doslovným
významem slova „To“ je Íšvara, který je vševědoucí, nekonečný a tak dále. Ale v přeneseném
slova smyslu označuje slovo „To“ rovněž čiré uvědomění, které je osvobozeno od všech podmíněností. A tak z pohledu uvědomění není v jednotě
mezi džívou a Íšvarou žádný rozpor.
Je pochopitelné, že student nemůže přijmout to, že džíva
a Íšvara jsou jedním. Bůh a vesmír se nám jeví podle toho,
jaký úhel pohledu zaujmeme (yathā dṛṣṭiḥ tathā sṛṣṭiḥ =
jaké je vidění, takové je stvoření, svět). Pro venkovana je
město obrovské, ale pro člověka žijícího ve městě je malé.
Podobně, když se podíváme na Íšvaru z hlediska naší
podmíněnosti, vidíme jen odraz Íšvary, takže si myslíme,
že jsme od Něj odlišní. Ramana Mahárši byl dotázán, zda
je Bůh bez kvalit a bez formy či naopak. Odpověděl: „To
záleží na tom, co si myslíš, že jsi. Pokud si myslíš, že máš
formu ty, potom má formu i On. Pokud si myslíš, že jsi
bez formy, je i on bezforemný a ty a On jste jedno a totéž.“
Každá věta má dvojí význam. 1) Doslovný význam
(vācyārtha). Zde jsou všechna slova pochopena doslova
a poskládána dohromady nám dají určitý smysl. Například
věta „Tenhle pes štěká.“ 2) Přenesený význam (lakṣyārtha).
Zde je potřeba doslovný význam pominout, aby mohl být
pochopen skrytý smysl věty. Například když o někom
řekneme: „On je lev,“ neznamená to, že je skutečně lvem,
ale že je statečný jako lev. Tvrzení „Ty jsi To“ nesmí být
chápáno doslova, ale v přeneseném slova smyslu.
Doslovným významem slova „ty“ je džíva, jenž se ztotožňuje se třemi těly, třemi stavy a pěti obaly. Tím z hlediska pohledu podmíněného nevědomostí vzniká představa: „Já jsem proměnlivá a konečná entita.“ Jakmile je
zakoušeno čiré Já, osvobozené od všech podmíněností,
potom si uvědomuji, že „Jsem Bytí-Vědomí-Blaženost.“
Tento stav pochopení se nazývá samādhi. Podobně, z hlediska pohledu podmíněného Májou, je Íšvara stvořitelem,
udržovatelem a ničitelem.
Ale z hlediska pohledu osvobozeného od všech podmíněností Máji je Íšvara v podstatě
opět „Bytí-Vědomí-Blaženost.“
Proto jsou džíva a Íšvara v nejhlubší podstatě jedno a totéž. To si uvědomíme jedině tehdy, pokud je naše pozornost přesunuta od podmíněností k nepodmíněnému Já, k Pravdě. Zkoumání může začít buď u Íšvary, dotazováním „Kdo je On ve své podstatě?“, nebo u mě, u džívy, dotazováním „Kdo jsem já
ve své podstatě?“ V obou případech je dotazování završeno poznáním, že „Já jsem nekonečná Pravda – Ahaṁ
Brahmāsmi.“
https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/trad ... abodha.pdf 
