A další mystický zážitek, třeba Petra:
Volám Nadjá… Energie nastoupila, je velmi silná a zdá se, že je zatím stabilní. Ztrácím ruce, začínají mě brnět, brní mě i nohy. Je dvanáct minut po začátku, je to velmi silné opět jako když sedím v elektrickém křesle.
Energie silně proudí od pasu do nohou, ale i slaběji do rukou. Mění se její intenzita, jsem v ní ukotven. Cítím jak silně žhne na konci páteře. Patnáct minut po začátku intenzita energie narůstá, jakoby mě ukotvuje. Má neutrální charakter, na konci páteře je lehce extatická. Cítím jak ve čtvrté čakře pálí jako když je tam nějaký blok. Síla prochází pravotočivě páteří jako žhavý drát. Neutrální energie se překlápí do silně extatické.
Cítím, jak se vytahuji sám ze sebe, ze své páteře ven nad hlavu. Jdu někam Nahoru. Cítím nárazy ve čtvrté čakře, jako když energie překonává nějaký blok. Svět se ve mně odráží jako v Zrcadle. Já jsem tím Zrcadlem na kterém vzniká obraz tohoto světa. Vzniká v mém Vědomí, silně vnímám neskutečnost a virtualitu našeho světa. Chvíli jsem v rozšířeném vědomí pozoroval zrcadlo s odrazem pokoje v něm a náhle si uvědomil, že náš svět je také pouhý obraz v nějakém zrcadle.
Soustředil jsem se na otázku: “Kde je zrcadlo, ve kterém se odráží tento svět?” Výsledkem byl prožitek Sebe jako čirého Vědomí ve kterém obraz našeho světa vzniká.
Odložil jsem vypnutý diktafon na stůl. V následující chvíli do mě však najela tak silná extáze že ani ve slabších pauzách jsem nebyl schopen vstát z křesla abych si diktafon opět vzal. Jakákoliv změna polohy páteře vyvolávala nepříjemné až bolestivé brnění procházející do celého těla.
Následující dvě hodiny jsem prožíval extáze a v jejich pauzách obvyklé pocito-prostorové vize hvězdic a fraktálů. Popadal jsem se vědomím do Prostorů za prostorem a vnímal Časy za časem. Kladl jsem si otázky na základě átmavičáry, např. kdo je ten, který se prožívá tímto Prostorem?
V jisté fázi meditace jsem si uvědomil částečné procitnutí. Bylo to podobné jako se budit ze snu, kdy již vím že to byl pouhý sen a již stačí jen otevřít oči a procitnout. Obraz světa jsem vnímal velmi neskutečně a cítil jsem, že doposud jen sním. Ploché obrazy a věci dostávaly nové dimenze hloubky, jako když pozorovaný svět ožíval mou Podstatou – Vědomím.
Vnímal jsem, že svět i Já - vědomí (jeho zrcadlo nebo projekční plátno) máme společný Základ. Prožitek byl silně energetický, myšlení často stálo. Vnímal jsem, že jsem Bytost která sní tento svět, Její podstata je však velmi silová. Cítil jsem že kdybych se zcela probudil a plně se tou Bytostí uvědomil, zcela bych shořel jako v centru slunce. Božský pohled na svět však trval, byl úchvatný a milosrdný.
Vnímal jsem, že má stará bytost je opět trhána energií na kusy, často byl problém se pohnout a na tělo jsem zapomínal. Byl jsem více Vědomím a snažil se odevzdáním vstoupit do ještě silnější energie, kde bych byl schopen otevřít oči a plně prožít svou pravou Podstatu. Jistou úroveň jsem však již nemohl překročit, cítil jsem že “dál” to půjde až po odstranění dalších bloků či adaptaci na silnější energii
viz
http://intago.sweb.cz/meditace.htm