Jak diskutovat

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod miroslav » pon 12. lis 2018 10:41:41

.petra píše:Také je možné, že udělali s radami druhých špatné zkušenosti. Uvěřili něčí radě a dopadlo to špatně. Tomu raditeli se nic nestane, ale oni si to museli vylízat. Tak se rozhodnou radši spoléhat jen na sebe.
:)


To je také fakt. Já žádné radě slepě nevěřím, ale beru ji v potaz. Cítím se být zcela odpovědný za to, co dělám a raditelé mají jen hlas poradní. :)
Proto k "nevyžádaným" radám druhým nemám odpor, naopak. Leckdy mne včas upozornili na hrozící nebezpečí, na to co číhá "za rohem" kam jsem já ještě neviděl.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3406
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod .petra » pon 12. lis 2018 12:23:05

miroslav píše:
.petra píše:Také je možné, že udělali s radami druhých špatné zkušenosti. Uvěřili něčí radě a dopadlo to špatně. Tomu raditeli se nic nestane, ale oni si to museli vylízat. Tak se rozhodnou radši spoléhat jen na sebe.
:)


To je také fakt. Já žádné radě slepě nevěřím, ale beru ji v potaz. Cítím se být zcela odpovědný za to, co dělám a raditelé mají jen hlas poradní. :)
Proto k "nevyžádaným" radám druhým nemám odpor, naopak. Leckdy mne včas upozornili na hrozící nebezpečí, na to co číhá "za rohem" kam jsem já ještě neviděl.


Takže sis vědomý, že tvoje rady druhým, nemusí být pro ně to správné. Že se jen domníváš, že by jim mohly pomoci, ale že oni musí sami rozhodnout, jestli to risknou nebo ne.
Tara ti radí, abys radil jiným způsobem. Riskneš to zkusit nebo si pojedeš dál po staru?
.petra
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod miroslav » pon 12. lis 2018 15:04:06

.petra píše:
Takže sis vědomý, že tvoje rady druhým, nemusí být pro ně to správné.


To si uvědomuji. Proto když někdo vezme moji radu za svou, začne se podle ní řídit (stává se to naštěstí výjimečně), tak to se dost leknu. Stávám se tím tak trochu spoluzodpovědný za to, co jsem tím způsobil a to takovou měrou, jakou v tom byla obsažena důvěra dotyčného v moji radu a jakou měrou jeho vlastní poznání, že právě to by bylo dobré.
Takže většinou nikomu nic neradím, spíše jen nastavuji zrcadlo, což je pro většinu lidí přirozeně nepříjemné, ale usnadňuje to, aby ten kdo hledá Pravdu si uvědomil, co mu případně stojí v cestě.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3406
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 15:22:31

mnich Sarana píše: To by bylo skvělé, kdyby si šlo vybrat.

Jana píše: No, existuje tady, řekla bych, jediná možnost si vybrat.
Na co se zaměří pozornost, to se posílí.

Kdyby bylo možné si vybrat, na co se zaměří pozornost, pak by nemohlo nikdy docházet k tomu, že pozornost se zaměří pokaždé především na to, co se egu právě hodí a co proto preferuje. Vybere si pokaždé některou z možností, jak prosadit to, o čem je přesvědčené - celé je to řízené z toho, co se odborně nazývá podvědomí/nevědomí. Obsahuje všechny vytěsněné emočně bolestivé vzpomínky i přání a ovlivňuje naše reakce i jednání, ačkoliv si toho nejsme vůbec vědomi. https://cs.wikipedia.org/wiki/Podv%C4%9Bdom%C3%AD

Je už poměrně dlouho známý a mnohaletým výzkumem i praxí ověřený fakt, že zkušenosti uložené v našem podvědomí/nevědomí pokaždé rozhodnou, jak v jednotlivých situacích zareagujeme. Podle poznatků odborníků rozhodnou pokaždé o naší reakci až z 85 až 95%. Z toho poznatku vycházejí i různé psychoterapeutické postupy i léčba.

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Můžeme to zpochybňovat, nic to ale nezmění na faktu, že přírodní zákonitost příčiny a důsledku funguje v oblasti psychiky a řídí její reakce, stejně jako funguje v oblasti fyzikální. Je jen na nás, jsme-li ochotní to respektovat a akceptovat.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 16:41:12

Díky, ano, může tady být spousta bloků a naučených věcí o kterých vzniklo přesvědčení, že jsou důležité, správné. Musí se věnovat pozornost tomu, jak se správně chovat, jak správně mluvit, jak správně diskutovat.... A přirozenosti je dáváno na frak.

Když jsem se kdysi v duchu před Mílou Tomášovou zeptala, co je vůbec nejdůležitější, tak odpověděla: "Být pravdiví".

Když se mysli zeptáme, co vlastně chce, tak je jasné, že chce být šťastná. A když dostane svobodu, aby mohla jít kamkoliv chce...Tak pokud prozkoumá svoji zkušenost, může skončit na jediném místě a to je v srdci.

Takže je tady možné polemizovat o tom, do jaké míry jsme ochotni být sami k sobě pravdiví.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 16:51:32

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 17:10:40

Návštěvník píše:
Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.


Hmm, pak tady může zabrat to, co doporučuje Raméš.

Dělat jen to, co cítíme , že máme dělat. Ne to, co si myslíme, že je správné.

To znamená pořád být v srdci a cítit, co ANO, co je to pravé. Tohle přichází z naší přirozenosti, z Boží vůle.

Raméš nádherně dál rozebírá a učí, jak se jemným způsobem osvobodit od toho ďábla - žalobce v mysli:


Utišující dárek lidstvu

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.

To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.
Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.
Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.
Může být život jednodušší?
Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.
Ramesh S. Balsekar
25.května, 2009
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 17:33:24

Mlující osobní já se může snažit druhým pomáhat a nemusí si přitom vůbec uvědomovat, že jeho snahy jim mohou spíš uškodit. Na rozdíl od toho, co říkají Probuzení, kteří odpovídají těm, co za nimi přišli a ptají se jich, protože jim důvěřují, milující osobní já se svou potřebou stále druhým radit vůbec nevnímá, že místo aby to co ono samo považuje za projev lásky druhým pomáhalo, jim naopak ubližuje. Čím?

Nevyžádané rady v druhých vyvolávají přirozený odpor. Není divu, většina lidí si musela od dětství vyslechnout tolik nevyžádaných rad, že už v pubertě se v nich začala objevovat první vzpoura proti všem, kteří jim stále radili a něco doporučovali.

Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného, skrytého nátlaku na ostatní, byť´v tom nejlepším úmyslu´- protože právě ten v nich pořád znovu vyvolává odpor. A jejich šance přijmout to, co doporučujeme, se tím naopak zmenší. Naštěstí je možné pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.


Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.


To bylo to jediné, co tam skutečně vážní zájemci museli dělat při všech činnostech. od rána do večera. A to jejich upozornění na naši momentální nebdělost bývalo někdy docela drsné. Zaplaťpámbu.

Věděli, že nějaké šolíchání a sladké řečičky o tom, jaké to je po osvícení, by nikomu nepomohly.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 17:55:42

Návštěvník píše:
Mlující osobní já se může snažit druhým pomáhat a nemusí si přitom vůbec uvědomovat, že jeho snahy jim mohou spíš uškodit. Na rozdíl od toho, co říkají Probuzení, kteří odpovídají těm, co za nimi přišli a ptají se jich, protože jim důvěřují, milující osobní já se svou potřebou stále druhým radit vůbec nevnímá, že místo aby to co ono samo považuje za projev lásky druhým pomáhalo, jim naopak ubližuje. Čím?

Nevyžádané rady v druhých vyvolávají přirozený odpor. Není divu, většina lidí si musela od dětství vyslechnout tolik nevyžádaných rad, že už v pubertě se v nich začala objevovat první vzpoura proti všem, kteří jim stále radili a něco doporučovali.

Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného, skrytého nátlaku na ostatní, byť´v tom nejlepším úmyslu´- protože právě ten v nich pořád znovu vyvolává odpor. A jejich šance přijmout to, co doporučujeme, se tím naopak zmenší. Naštěstí je možné pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.


Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.


To bylo to jediné, co tam skutečně vážní zájemci museli dělat při všech činnostech. od rána do večera. A to jejich upozornění na naši momentální nebdělost bývalo někdy docela drsné. Zaplaťpámbu.

Věděli, že nějaké šolíchání a sladké řečičky o tom, jaké to je po osvícení, by nikomu nepomohly.


Pokud Ti tohle pomohlo k nalezení toho, co jsi hledala, tak sláva.

Jsem šťastná, ve Tvém životě není co řešit.

Zrovna dneska svítilo sluníčko a bylo krásně, jeli jsme za maminkou a cestou jsem si vzpomněla na ten Moojiho text:

Musí být ve vás něco, co jim dokáže pomoci.

Ať je to modlitba, nebo se naučíte žehnat lidem,

a i kdyby to nefungovalo, nadále to děláte.

"Mým záměrem je požehnat jejich život, dát jim... aby byl jejich život stejný, jako můj."

Požehnáte jejich život, aby jim přišlo vše potřebné na odstranění jejich překážek,

aby bylo odstraněno cokoliv, co kontaminuje jejich život nebo brání jeho spontánnosti.

Aby to bylo Boží silou odstraněné. Požehnáte jim!


A tak jsem v duchu žehnala Tobě, i všem ostatním tady a v mém srdci byla taková radost!

Nevím, jestli něco takového jako požehnání potřebuješ, jestli to vůbec funguje,

nicméně je to pěkný.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 18:04:31

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.


A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.


Díky jejímu prohlubování se dá pak celkem snadno vypozorovat, že čím větší má člověk podvědomý strach připustit a začít praktikováním bdělosti rozpoznávat neuvědomované spouštěče svých vlastních sebeobranných reakcí, tím větší se v něm objevuje nutkání trvat na svém a hledat pro to další a další argumenty.

Může to být docela poučné i pro ty, kteří takovou úpornou snahu dlouhodobě sledují třeba v diskusi.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 18:22:51

Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Ale prakticky je v chuť Boží přítomnosti pořád stejná.

:)

Bez jakéhokoliv stínu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 18:33:54

...učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu

Ten stín se vytvoří, pokud se živí žalobce v naší mysli informací: "něco je špatně".

Pokud není ničím krmen, tak jak to doporučuje třeba Raméš:

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.
To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.


Tak po nějakém Stínu nenajdeš ani stopy.

Asi to chce tu všímavost, jak říkáš, a ničím ho nekrmit, protože jakmile ho krmíš, a dopřáváš sluchu tomu, že "něco je špatně", tak najdeš stín na kde kom a na kde čem, nejen v sobě. Dokonce tady může vznikat i optický klam, že stín mají ti druzí, ale Ty ho nemáš, nebo ho máš na rozdíl od nich pod kontrolou. Ale jakmile vidíme stíny na těch druhých, tak je to ve skutečnosti špína naší vlastní mysli.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 18:40:37

Návštěvník píše:
Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.


A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.


Díky jejímu prohlubování se dá pak celkem snadno vypozorovat, že čím větší má člověk podvědomý strach připustit a začít praktikováním bdělosti rozpoznávat neuvědomované spouštěče svých vlastních sebeobranných reakcí, tím větší se v něm objevuje nutkání trvat na svém a hledat pro to další a další argumenty.

Může to být docela poučné i pro ty, kteří takovou úpornou snahu dlouhodobě sledují třeba v diskusi.

Jana píše:Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Nejen z psychologického hlediska. Ze zcela praktických důvodů. Právě na základě vlastní zkušenosti byli Tomášovi tak důslední při vyžadování neustálé všímavosti u těch, kdo měli zájem stát se jejich žáky. Všímavost k příčinám, k vnitřním neuvědomovaným spouštěčům našich reakcí na to, co se právě děje, je klíč k možnosti začít postupně rozpoznávat svoje vlastní nevědomé ulpívání na tom, co preferujeme a držíme se toho proto zuby nehty - v tom nejlepším úmyslu, pochopitelně.

Dokud tohle člověk nepochopí, bude se dál držet svých neuvědomovaných motivací - v podvědomí uložených příčin, které tak budou i dál za něj rozhodovat, jak pokaždé zareaguje.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 18:55:12

A cílem je nakonec co? Můžeš poctivě upřímně popsat tu cestu od toho všímavého žáka, který se díky tomu z Tebe stal, až do tohohle okamžiku?

To, co doporučuje Raméš, přivede ke štěstí a klidu mysli. I učení ostatních probuzených přivádí k poznání štěstí pravého Já, sat-čit-ánandě, k životu, který nemá chybu, i Eduard Tomáš o tom mluvil:
Proto bývá život lidí často velmi nudný, nedokonalý, plochý, někdy i smutný a šedivý. To platí pro většinu lidí na tomto světě, bohužel. A člověk to pak zahání všelijak. I pochybnými zábavami nebo pitím nebo zbytečnou činností a někdy dokonce i drogami. Někdy ovšem člověk také zažívá opravdové štěstí. To když se třeba na chvíli odosobní, ztiší a vnitřně povznese, třeba při pohledu na vzdálený obzor nebo na tichou noční oblohu plnou hvězd nebo i při nenadálém úleku a strachu a také při velké, opravdové a hluboké lásce člověka k člověku. Tyto zážitky vnitřního štěstí a blaha bývají často nahodilé a někdy i neúplné. Nikdy, bohužel, to nebývá trvalé, vždycky jen dočasné. Věřte mi, že pokud vůbec člověk může v tomto životě zažít takové nahodilé chvilky opravdového štěstí, že jsou to vlastně jen zbytky z bohatého stolu naší duše. Stoprocentní kontakt s živým prazákladem našeho života je přece jenom něco jiného. Je nesmírně inspirující.


Kontakt se živým prazákladem je vlastně především svoboda. Osvobození od představy osoby, konatele, toho, kdo má zásluhy a viny. Děje se vůle Boží v souladu s naší přirozeností, radostí.

To, co popisuješ Ty, mi připadá, jako když rodičovského kontrolora, nahradíme dalším kontrolorem, který nám bude sedět za krkem a bude si všímat stínu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Petra » čtv 15. lis 2018 19:18:52

Jana píše:A cílem je nakonec co? Můžeš poctivě upřímně popsat tu cestu od toho všímavého žáka, který se díky tomu z Tebe stal, až do tohohle okamžiku?

To, co doporučuje Raméš, přivede ke štěstí a klidu mysli. I učení ostatních probuzených přivádí k poznání štěstí pravého Já, sat-čit-ánandě, k životu, který nemá chybu, i Eduard Tomáš o tom mluvil:
Proto bývá život lidí často velmi nudný, nedokonalý, plochý, někdy i smutný a šedivý. To platí pro většinu lidí na tomto světě, bohužel. A člověk to pak zahání všelijak. I pochybnými zábavami nebo pitím nebo zbytečnou činností a někdy dokonce i drogami. Někdy ovšem člověk také zažívá opravdové štěstí. To když se třeba na chvíli odosobní, ztiší a vnitřně povznese, třeba při pohledu na vzdálený obzor nebo na tichou noční oblohu plnou hvězd nebo i při nenadálém úleku a strachu a také při velké, opravdové a hluboké lásce člověka k člověku. Tyto zážitky vnitřního štěstí a blaha bývají často nahodilé a někdy i neúplné. Nikdy, bohužel, to nebývá trvalé, vždycky jen dočasné. Věřte mi, že pokud vůbec člověk může v tomto životě zažít takové nahodilé chvilky opravdového štěstí, že jsou to vlastně jen zbytky z bohatého stolu naší duše. Stoprocentní kontakt s živým prazákladem našeho života je přece jenom něco jiného. Je nesmírně inspirující.


Kontakt se živým prazákladem je vlastně především svoboda. Osvobození od představy osoby, konatele, toho, kdo má zásluhy a viny. Děje se vůle Boží v souladu s naší přirozeností, radostí.

To, co popisuješ Ty, mi připadá, jako když rodičovského kontrolora, nahradíme dalším kontrolorem, který nám bude sedět za krkem a bude si všímat stínu.


Jano, zkus si představit, že někdo stále prožívá mnohem něco lepšího než ty to, co ty nazýváš blaženost, a že o tom vůbec nemluví. Třeba až to také jednou zažiješ, tak se konečně tvoje mysl zastaví a bude aspon chvilinku tichá, protože ji ten nový stav zcela zahltí.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 19:38:14

Takže jestli se odmlčíš, tak pro to zahlcení a Tvou tichou mysl?

No, co se dá dělat, samo sebou, že Ti přeji to nejlepší. Ale věřím, že si to sedne a pak se budeš o své poznání dělit, jako všichni Probuzení.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 19:40:25

Jana píše:
...učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu

Ten stín se vytvoří, pokud se živí žalobce v naší mysli informací: "něco je špatně".

To je bohužel omyl, jenže když toho člověk o stínu moc neví, může se to domnívat.

Psychologové říkají:
"To, jaký stín je, je výslednicí předchozích vědomých a nevědomých snah člověka."
"Dalším krokem na cestě k probuzení je integrovat vlastní stín, tedy nežitou, nevědomou a svou silně zraňující stránku."

Pokud je tedy člověk ovládaný silnou snahou uniknout utrpení, jsou v jeho stínu - v podvědomí - uložené a dál se do něj ukládají všechny jeho zraňující zážitky, které prostě nedokáže plně prožít a přijmout. Protože ani při sebelepší vůli nedokáže plně vnímat a přijímat, že i to se v životě děje...

Pro někoho je prostě nemožné plně vnímat a uvědomovat si utrpení, které ho postihlo třeba v dětství, protože měl kruté a necitlivé rodiče, nebo které musí třeba při své profesi sledovat, a jsou to někdy i velmi bolestné každodenní zkušenosti. Důsledkem pak je, že má neutuchající potřebu neustále unikat do přesvědčení, že existuje jen dobro. Tím, že o tom znovu a znovu přesvědčuje druhé, zároveň o tom přesvědčuje pořád znovu i sebe sama.

Nejsilnější stín toho druhu se obvykle vytvoří u lidí, kteří prožili buď velmi bolestné zkušenosti v dětství, kdy si nemohli dovolit plně si uvědomit a připustit, že se k nim rodiče chovají krutě (vedlo by to k pocitu totální opuštěnosti, který by takové dítě neuneslo, a muselo proto svou bolest pořád znovu potlačovat)..., anebo ti, kteří jsou znovu a znovu konfrontování s velkým utrpením těch, o které pečují.

Léčení je možné pomocí regresní terapie, kdy se ty odmítnuté bolestné zkušenosti postupně přivádějí do vědomí, přijímá se, že i to se stává, plně se ten pocit prožije a pak se může objevit se zralejší způsob, jak i tohle přijímat, plně to vnímat - a neztratit přitom naprostou empatii a současně i vnitřní vyrovnanost.
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » čtv 15. lis 2018 20:07:14

Návštěvník píše:
Jana píše:
...učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu

Ten stín se vytvoří, pokud se živí žalobce v naší mysli informací: "něco je špatně".

To je bohužel omyl, jenže když toho člověk o stínu moc neví, může se to domnívat.

Psychologové říkají:
"To, jaký stín je, je výslednicí předchozích vědomých a nevědomých snah člověka."
"Dalším krokem na cestě k probuzení je integrovat vlastní stín, tedy nežitou, nevědomou a svou silně zraňující stránku."

Počkej, počkej, takže ani v podvědomí, ani v paměti, prostě nikde se neobjevila informace, že něco bylo špatně?

Pokud je tedy člověk ovládaný silnou snahou uniknout utrpení, jsou v jeho stínu - v podvědomí - uložené a dál se do něj ukládají všechny jeho zraňující zážitky, které prostě nedokáže plně prožít a přijmout. Protože ani při sebelepší vůli nedokáže plně vnímat a přijímat, že i to se v životě děje...

Pro někoho je prostě nemožné plně vnímat a uvědomovat si utrpení, které ho postihlo třeba v dětství, protože měl kruté a necitlivé rodiče, nebo které musí třeba při své profesi sledovat, a jsou to někdy i velmi bolestné každodenní zkušenosti. Důsledkem pak je, že má neutuchající potřebu neustále unikat do přesvědčení, že existuje jen dobro. Tím, že o tom znovu a znovu přesvědčuje druhé, zároveň o tom přesvědčuje pořád znovu i sebe sama.

Nejsilnější stín toho druhu se obvykle vytvoří u lidí, kteří prožili buď velmi bolestné zkušenosti v dětství, kdy si nemohli dovolit plně si uvědomit a připustit, že se k nim rodiče chovají krutě (vedlo by to k pocitu totální opuštěnosti, který by takové dítě neuneslo, a muselo proto svou bolest pořád znovu potlačovat)..., anebo ti, kteří jsou znovu a znovu konfrontování s velkým utrpením těch, o které pečují.

Léčení je možné pomocí regresní terapie, kdy se ty odmítnuté bolestné zkušenosti postupně přivádějí do vědomí, přijímá se, že i to se stává, plně se ten pocit prožije a pak se může objevit se zralejší způsob, jak i tohle přijímat, plně to vnímat - a neztratit přitom naprostou empatii a současně i vnitřní vyrovnanost.

Teoreticky by to bylo možné, kdyby se mohl objevit vhled se širšími souvislostmi. Dejme tomu, že by se objevilo poznání, kým jsme. Tedy odpadla by připoutanost k mysli, k osobním příběhům a podobně. Všimni si, že Probuzení absolutně nemají problém s nějakou minulostí. Objevilo se poznání, že nejsou tou osobou, která by měla nějaký příběh. Je to přesně obráceně, než co dělá regresní terapie. Pokud by někdo chtěl Moojimu vyprávět nějaký svůj osobní příběh, tak by ho rychle vrátil do přítomnosti a do uvědomováni si pravdy. Neprohluboval by připoutanost k mysli, k představě osoby. To může trauma naopak prohlubovat. Možná proto i tohle:

Odborné psychiatrické společnosti se většinou od metody léčením pomocí vybavování potlačených vzpomínek distancovaly. Britská The Royal College of Psychiatrists oficiálně zakázala svým členům tuto metodu používat.
Wiki


Je to neuvěřitelné osvobození, poznat, že nejsme něčím, čemu se ve skutečnosti mohlo někdy něco přihodit.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 15. lis 2018 20:42:41

Dokud člověk potřebuje odporovat a popírat prokázaná fakta, má k tomu zřejmě velmi silné důvody, které si neuvědomuje. Asi nemá jinou možnost, než v tom pokračovat dál, dokud nedozrají podmínky, které ho nakonec přimějí začít si všímat, proč reaguje, jak reaguje.

Sledovat tuhle neustálou snahu za každou obhajovat svoje evidentně mylné přesvědčení, na které řada lidí už dlouho upozorňuje, může být ale svým způsobem i užitečné. Paradoxně může v někom probudit i zájem zkusit, k čemu je možné dojít opačným přístupem - prohlubováním všímavosti k vlastním, zatím neuvědomovaným motivacím

:)
Návštěvník
 

Re: Jak diskutovat

Nový příspěvekod Jana » pát 16. lis 2018 7:41:30

Možná v tom nemusí být odporování, pouze je tady popis různých zkušeností.

S připoutaností k představě osoby, osobního příběhu, k mysli, tělu, se propadáme do snu, kde se stáváme tím, na kom celý ten osobní příběh zanechává stopu, koho všechno to prožívané nějak emocionálně zasáhlo a pak tu mohou být nějaké následky a tendence to napravovat nebo se něčemu vyhýbat.

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.



Jedna bytost, která se léčila celý život z depresí při nahlédnutí Pravdy řekla: "Nojo, kdyby si tohle všichni uvědomili, tak psychiatři přijdou o práci."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

PředchozíDalší

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 22 návštevníků