DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Pelvan » úte 23. dub 2019 8:48:46

Ahoj

Dostal jsem od své známé odkaz na zajímavou knihu, kterou nyní čtu:

http://files.skolamzor.webnode.cz/20000 ... NEMOCI.pdf

Dávám sem do inspirativních knih tuto knihu trochu i jako možnost, že zde někdo záhadného autora této knihy bude znát.

A zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 944
Registrován: úte 27. srp 2013 17:54:14

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:03:02

Vzhledem k tomu, že by ten text v pdf mohl časem zmizet, bylo by dobré ten text sem překopírovat.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:05:55

DUCHOVNÍ
PŘÍČINY NEMOCÍ


Věnuji všem, kteří strádají, v pomoc věří
a plni lásky ji pokorně hledají.


Obrázek
1.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:06:42

OBSAH

1) Úvod ................................................................. 3
2) Duchovní příčiny nemocí.................................... 4
3) Základní chorobné procesy .............................. 16
4) Srdce, oběhový a cévní systém ........................ 28
5) Krev, lymfa, slezina ......................................... 53
6) Dýchací ústrojí ................................................ 66
7) Trávicí soustava .............................................. 90
8 ) Játra a žlučník ............................................... 121
9) Infekční onemocnění ..................................... 132
10) Ledviny a močové ústrojí ............................... 140
11) Pohlavní orgány a prsa .................................. 160
12) Smyslové orgány ........................................... 196
13) Endokrinní system ......................................... 253
14) Opěrný a pohybový systém ............................ 279
15) Nervový systém ............................................. 328
16) Vznik života, lidský vývoj, smrt ..................... 397
17) Pár úvah souvisejících s léčbou ..................... 421
18) Poděkování ................................................... 435
19) Doslov ........................................................... 435
20) Slovensko-český slovníček zdravotních pojmů ...... 450
2.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:07:38

ÚVOD

Nemoc je dar Stvořitele, kterým nám ukazuje, že jsme chybovali.
Nemoc je láska, neboť nás ochraňuje od ještě větších budoucích pochybení
a omylů.
Nemoc, je-li správně pochopena, přináší ulehčení tělu a mír duši.
Nemoc a život patří k sobě jako nenávist a láska. Onemocnění je jistou
korekcí naší cesty a vyjádřením času, kdy jsme patřičně nemilovali druhé
nebo sebe a zasévali bol.
Nemoc je stará jako lidstvo samo a bude nás provázet až do skonání věků,
poněvadž ke správnému smýšlení a jednání nám skoro vždycky něco
chybí. Někdy jsme slabí, přehnaně pasivní, zbytečně ustupujeme a málo
ve své schopnosti věříme. Jindy se naopak cítíme až příliš silní, býváme
vzpurní a vznětliví. Nemáme stálou a neochvějnou víru, že na svá trápení
nejsme nikdy sami a v náročných chvílích života málokdy býváme
přiměřeně „nad věcí". Nedokážeme pořád jít po úzké čáře, která vede
středem naší osudové cesty. Každý krok mimo tuto ideální dráhu zasévá
do našeho těla sémě oprav. Co nás hodně a často v duši trápí, co v našem
jednání není nejen nám, ale i obecně prospěšné a již delší dobu trvá, to se
neblaze odrazí rovněž na našem těle.
Co jsme dříve pokazili, to máme možnost nemocí, která nás brzdí, až skoro
zastavuje, do jisté míry napravit a vyrovnat. Uvědomujme si to
a nežehrejme. Nikdy nespílejme ani nemoci, ani lékařům, ani léčitelům.
Sami a zejména v sobě trpělivě hledejme zdroj choroby i pomoc
k uzdravení. Naplněni pokojem a s otevřeným srdcem přemýšlejme,
abychom nalezli krok, který nás ze středu naší životní cesty, od štěstí
i zdraví vychýlil.
Tato kniha byla napsána, aby Vám pomohla pochopit Vaše strádání,
naučila Vás dívat se na svět nejenom rozumem, ale též a zejména citem,
využívat intuici a zkouškami času procházet s pokorou a chválou všeho
a všech na rtech. Nechť zkrášlí Vaše těžké chvíle i umocní dny naplněné
štěstím. Nechť provoní a zaplaší Vaše bolesti, ukáže Vám světlo
budoucnosti a probudí ve Vás pozapomenutou radost ze života i vidění
jedině toho dobrého v lidech.

3.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:12:17

DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

(Vliv lidského myšlení a jednání na vznik nemoci)


Jednoduché se neustálým skládáním, kombinováním a zkoumáním může
stát složitým. A naopak: zdánlivě složité má obvykle jednoduchý základ,
lehce pochopitelný princip a podstatu.
Různé nemoci provázejí člověka od nepaměti. Zprvu žili lidé opravdu
v přírodě a pouze v ní hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování.
Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Koloběh života na Zemi
přizpůsobujeme stále více svým představám. Ale přesto se nedá říci,
že jsme šťastnější. I přes obrovský rozvoj technického poznání a velkou
míru proniknutí k zákonitostem různých jevů a dějů člověk ustavičně řeší
jeden velký, jím dosud spíše nezvládnutý hlavolam. Jak je to s nemocemi,
které ho sužují ? Může je všechny zcela vyléčit, může jim nějak zamezit ?
Pro určité podmínky a působení jsou zákonité určité výsledky. Sůl se ve
vodě rychle rozpustí, dřevo v ohni shoří, teplem se voda postupně
odpařuje. Je pevný řád a jistá zákonitost také ve zdravotních potížích,
které lidi potkávají ? Zjišťujeme, že ano. Přejídáním tíhneme k obezitě,
přemírou tuků ve stravě velmi zatěžujeme srdce a cévní systém. Velmi
aktivním sportováním a těžkou fyzickou prací klademe vysoké nároky
na lymfatický systém, klouby a páteř. Ale co naše jednání ? Jaký vliv
má na naše zdraví klid, rodinná pohoda, vnitřní spokojenost a jak
zdravotně prospíváme, jsme-li naopak ve stresu, shonu a neustále
přetíženi ?
I lidské jednání velmi ovlivňuje zdravotní stav člověka. Při pozorném
sledování konání i osudů více lidí asi každý uzná, že nesprávné jednání
je základem oslabování lidského organismu. Příjem nevhodné stravy
a hektické využívání vitálních sil ho sice těžce zkouší a řádně zeslabuje, ale
kde nám tělo najednou více či méně vypoví službu a omezí nás, o tom
rozhoduje naše jednání - další a nejmohutnější ze tří kořenů všech nemocí.
Naše myšlenky, postoje k prožívanému a konkrétní skutky rozhodují, který
orgán nás na souhrn chyb ve stravování, výdeji energie i v našem konání
upozorní. Zda onemocníme, jakou chorobou a nakolik vážně, to hlavně
určí, jak se chováme, jak svět i lidi kolem sebe (laskavě nebo odmítavě)
vnímáme. Následky nekvalitní stravy i hazardování se silami se na celý
organismus rozdělují o něco rovnoměrněji než chyby v jednání.
S příčinami lidských nemocí je to stejné jako s třemi různě velkými,
kaskádovitě nad sebou na řece (života) postavenými přehradami. Horní,
největší a nejobjemnější, je přehrada ducha (čili všechny běžně okem
neviditelné duchovní síly, bytosti i naše duchovní obaly).

4.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 17:13:12

Pod duchovní nádrží leží přehrada, která je objemem řádově menší
a shromažďuje energii vyzařovanou vším materiálním (horninami,
rostlinami, zvířaty a živočichy, sluncem i lidskými těly). Spodní, objemově
nejmenší, ale současně nejviditelnější a většinou lidí nejobdivovanější
je přehrada hmotných výtvorů tohoto světa (sem patří všechny budovy,
dopravní prostředky, šaty, hory, lesy, těla všech lidí i vyskytujících
se zvířat atd.). Voda z horní (duchovní) přehrady stále a přirozeně teče
samospádem do prostřední (energetické) nádrže a z ní obdobně do spodní
(hmotné) přehrady. Mezi všemi přehradami je přečerpávací zařízení, které
průběžně umožňuje přemístění vody z níže položených přehrad do horních
nádrží.
Velice zjednodušeně vysvětleno: obsah hmotné přehrady vidíme, můžeme
si ho ohmatat, tvarovat a rozebírat, obsah energetické přehrady nejběžněji
cítíme jako (z lidí, ze všeho živého i z předmětů vyzařující) teplo nebo
chlad a obsah duchovní přehrady vnímáme skoro výhradně jako určitý
vnitřní pocit (nepokoj, výčitky svědomí, pocit dobře vykonaného skutku
či poctivě odvedené práce, klid v duši přicházející po pokorném smíření se
s jistou ztrátou, nespravedlností apod.).
Rozdělení na přehrady lze též vysvětlit na fialce rostoucí v květináči,
kterou máme postavenou doma na okenním parapetu. Vidíme hmotné
ztvárnění květiny -její listy, případně květy (čili spodní přehradu). Rostlina
energeticky komunikuje s okolím, které jí (tak jako ona jemu) předává
teplo - ochlazuje ji, když výrazně větráme, či květinu nadměrně vysušuje,
jestliže se do okna, na jehož parapetu stojí, hodně „opírá" slunce. Fialka
svým stavem také ovlivňuje naše duševní rozpoložení a náladu. Když
je zdravá a hezky kvete, máme z toho radost, dává nám pocit štěstí
a spokojenosti. Psychicky nás její dobrý stav povzbuzuje, uvolňuje
a pomáhá nám všímat si i jemné krásy světa. Jestliže rostlinka přes
veškerou naši péči uvadá, odchází s ní i malý kousek naší radosti ze života
a vitality. Skutečnost, že máme fialku (hmotu - část objemu spodní
přehrady), těší, avšak důležitější je pro nás zdravotní (energetický) stav,
ve kterém se květina nachází (správně pěstovaná kvete, strádající uvadá).
Obdobně se na zdraví člověka odráží jeho duševní stav. Nejprve se zrcadlí
energetickou pohodou nebo naopak úbytkem a nedostatkem sil (čili
únavou). Trvá-li neblahý stav psychických a tím i vitálních sil delší dobu,
projevuje se hmatatelným patologickým nálezem v lidském těle.
Vzájemné účinky přehrad a možnosti jejich ovlivňování jsou výrazně
odlišné. Pokud postupujeme zdola nahoru, zjistíme, že materiálním a jeho
úpravami (výživou, chiropraktickými nebo operativními zákroky) lze
prostřední přehradu (energii člověka, jeho vitalitu) významně ovlivnit.
Jenže vzhledem k poměru objemů obou přehradních nádrží je toto
ovlivnění dočasné a po ukončení přečerpávání (např. po skončení diety)
se jeho vliv pozvolna ztrácí.

5.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 18:19:08

Totéž platí o přečerpávání energie vyzařované hmotou (tedy obsahu
prostřední přehrady) do energie ducha. Běžně s energií pracující léčitel
i masér a mnohdy nevědomky též lékař sejme z člověka bezkontaktně
či dotykem „spotřebovanou", patologicky změněnou energii (ta se dostává
do těla hlavně stravou a dýcháním a tělo si ji přetváří v potřebné míře i
do hmotné podoby). Odstranění staré („unavené") a příliv nové
(„radostné") energie ovlivní náladu i jednání člověka k lepšímu. Je to
příjemné, jako když se v parném létě doma, ihned po příchodu
ze zaměstnání nebo z nákupu, osprchujete vlažnou vodou. Jenomže tato
pozitivní změna je (stejně jako účinky sprchování) zase spíše krátkodobá.
Pokud dotyčný setrvává po skončení této léčby ve svých chybách,
nemění li současně s energetickým očišťováním a doplňováním pozitivně své
myšlení a chování (a samozřejmě přitom alespoň zčásti také kvalitu
přijímané stravy), návrat zdraví nebývá ani v tomto případě trvalý - o tom
se už přesvědčilo mnoho nemocných. Určitě jste někde zaslechli, že:
„Absolvovala jsem už pět masáží, ale celé rameno mám pořád stejně
ztuhlé a krkem pohnu jen o málo lip než před masážemi. Masáže mi skoro
vůbec nepomáhají."
V souhrnu lze říci, že vliv pracného přečerpávání zdola nahoru nebývá
velký, zejména z dlouhodobého hlediska. Časem se postupně snižuje,
až zcela mizí. Znovu přichází stejná nemoc (či propuká choroba, která
má podobné příčiny) a člověk zklamaně říká: „Zase mně to nepomohlo."
Doba opětovného onemocnění přitom bývá velice rozdílná. Návrat
zdravotních obtíží nastává někdy během několika dnů - např.
po bioenergetickém působení jinou osobou, jindy za pár týdnů a měsíců -
např. po skončení diety, bylinné čajové terapie nebo po doužívání
potravinových doplňků, někdy se problém připomíná až za několik let -
např. po operaci křečových žil. Nezřídka se stává, že Stvořitel ve své veliké
lásce odmaže člověku na delší čas, co pomotal a nezvládl, a dotyčný
je vcelku zdravý, byť nadále poměrně pravidelně dost chybuje. Neboť Bůh
nejlépe ví, co jsme schopni nyní pochopit i zvládnout, a nesení čeho
bychom prozatím nesvedli. Někdy je lepší učení odložit, než aby v nás při
řešení doposud nezvládnutého rostl místo dobra jeho opak.
Výraznější jsou účinky působení tří přehrad shora dolů, které jsou
přirozené a víceméně samovolné - je to, jako když snadno jdete z kopce,
ve srovnání s dřívějším velkým úsilím při stoupání z úpatí na jeho vrchol.
K projevení účinků (a kvality) horních přehrad na ty menší (a níže ležící)
není potřeba pracného přečerpávání. Vylije-li se energie prostřední
přehrady (např. život probouzející energie jara, teplého slunečného dne)
do vyschlé přehrady tělesnosti, je lidský organismus naplněný vitalitou
a velkým elánem. Energie slunce, hornin, rostlin, zvířat i vody je nezměrná
a postačuje pro bezproblémový lidský život v případě, že je poměrně čistá
(nečerpáme-li životní síly převážně vysedáváním v kavárnách, u televize
a pojídáním nevhodných potravin).

6.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 18:20:31

Velký účinek na vše živé (i nerost žije)
má energie duchovní. Když se ona, průzračná a čistá, vlévá do člověka,
vlévá se do něj Poznání, Síla, Mír. Následně ho daleko četněji potkávají
úspěch, dobro i láska. Brána pro růst našeho, srdcem vedeného, chápání
je otevřena a zlepšují se naše pohledy na svět i náš charakter.
Ale je-li naše jednání zašpiněno pomluvou, nenávistnou myšlenkou
či nevhodným (jedině pro nás výhodným) činem, stává se kvůli
předchozímu konání ztěžklá a tmavší energie ducha (obsah nejhořejší
přehrady) běsnícím živlem, který se přelévá přes přepad největší
přehrady, valí se nezadržitelně dolů, rozbíjí přehradu energií (jelikož taje
řádově menší) a následně ničí rovněž spodní přehradu tělesnosti (život
dotyčné osoby se zkomplikuje materiálně či zdravotně). Špatné (obvykle
hlavně na sebe hledící nebo pro druhé až nezdravě obětavé) jednání
nejprve zhoršuje energický stav daného člověka a jeho vyzařování
navenek (kamarád mu říká: „Jirko, dnes ale nevypadáš moc dobře.")
i směrem k sobě (dotyčný silně pociťuje únavu). Posléze „selhává a kazí
se" jeho tělesná schránka (na těle se projeví hmatatelný nález a lékař
diagnostikuje „příčinu" potíží, kterou je podle jeho vědění a vnímání např.
peptický vřed). Všeovládající duch má nejvýraznější dopad na hmotné.

Jeli zanesen bahnem sobectví, nepravostí, špínou soudů a nespokojenosti,
je lidské tělo zasaženo nemocí, která v akutní formě trvá, dokud není duch
chorého alespoň trochu pročištěn, dokud dotyčný nezastaví zničující, jím
spuštěné, vypouštění kalné vody (nehezkých pohledů na lidi a svět) z horní
přehrady.
Když zastavujete nemoc, lze postupovat zdola nahoru a pracně
přečerpávat. Účinnost postupu lze přirovnat k nekonečnému a marnému
vytírání podlahy plné vody, valící se na ni z otevřeného hydrantu. Lepší
je postupovat shora dolů, napravit jednání i smýšlení člověka a tím
prozářit jeho ducha - čili nejprve zastavit hydrant, jenž způsobuje
pohromu. A zcela nejlepší je kombinace obou způsobů. Prioritní postup
shora dolů doplnit přečerpáváním zdola nahoru. Zastavit hydrant a trpělivě
vytírat, dokud není podlaha suchá. Najít kořen nemoci v jednání a smýšlení
člověka a jeho uvolněného ducha i tělo podpořit ve změnách k lepšímu
vhodnou stravou, bylinnými čaji, koupelemi, masážemi a cvičením. Kdo při
svém léčení nebo při pomáhání jiným lidem k návratu zdraví opomíjí
kombinaci obou možných způsobů, ten zatím správně nepochopil princip
a smysl tří přehrad, ten ještě nenašel správnou cestu ke zdraví i k Poznání.
Vliv jednání na vznik nemoci není u všech chorob stejný. Při objevení cyst
a nádorků v oblasti pánve je podíl jednání na jejich vzniku velmi výrazný,
naopak u zvracení může být zastíněný požitím zkažené nebo zcela
nevhodně „poskládané" stravy. Na druhé straně může u člověka, který
něco vnitřně velmi odmítá (např. přijmout nepříjemné rozhodnutí
nadřízeného, u dětí podrobit se vůli rodičů), nastat zvracení i po požití
8
organismem běžně přijímané a poměrně vhodné stravy. V každém případě
je k dobru člověka přemýšlet o napsaných duchovních příčinách vzniku
nemocí. I nekritický, do léků a „materiální" léčby prozatím zahleděný
člověk v nich najde alespoň kousíček sebe a svých pochybení.

7.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 18:36:05

Duch je forma, do níž se vlévá hmota tělesnosti. Ztvárnění našeho těla
(vzhled i imunita) vždy, nezávisle na době i čase, kopíruje úroveň poznání,
čistotu a mravnost našeho ducha (ať to chceme, či ne, a snažíme se svou
vizáž vylepšit). Jako ve staré kronice jsou v našem duchu ukryta všechna
polaskání, ale i veškerá prožitá trápení, která ovlivňují jeho současnou
tělesnou schránku a jsou podhoubím toho, co nás v průběhu let potkává a
co řešíme.
Věřte. Plně a mravně prožívajíce tělesný, věřte i v duchovní (vnitřní) život.
Přiznejte si důležitost i váhu svých pocitů a pohnutek k jistým činům.
Svého ducha, nitro a chování pročišťujte rozjímáním, modlitbami, četbou
Ducha plných knih, poslechem hudby otevírající srdce i hlas svědomí, aby
Vaše následné činy byly utkány z lásky, pocukrovaný milosrdenstvím
a nazdobeny pokorou. Odevzdejte se do rukou života, bez obav se svěřte
do Božích rukou - potom se Vám materiálně, tělesně i v pocitech splní,
co je opravdu k Vašemu dobru a po čem tak prahnete. Přitom ale přijměte,
že předčasně odňatá nemoc či splnění Vašeho přání nemusí být v souladu
s Vaším dobrem. Po snadném vyléčení většinou pojedete ve starých,
rekonstrukci si vyžadujících kolejích a také splnění mnohých Vašich plánů
by Vás utvrdilo v nesprávných sklonech a v nepřiměřené závislosti
na světských věcech i prožitcích.
Když čas (v podstatě láskyplného) účtování přijde a nemoc člověka pomalu
či náhle pevně sevře, tehdy asi bude pro někoho těžké uvěřit tomu, co je
dál psáno. Je obtížné to přijmout (a zcela vyloučené přijmout to jedině
rozumem). „Vždyť nejsem tak špatný, přece zase tolik jsem nechyboval,
nezáviděl, nechtěl." Pokora, klid mysli a smíření - o ně hlavně dbejte,
a pak vše, co se Vám přihodí, správně pochopíte i unesete.
Nalezení příčiny vzniku onemocnění v jednání je často cennější než mírné
zlepšení stavu, než krátkodobé zastavení a potlačení zdravotních potíží
velmi intenzivní léčbou. Účinek léků, cvičebních praktik a masáží
je dočasný, má jen odkladný charakter. Kdo pochopí své omyly a zkreslené
pohledy na život i bližní (čili jádro své choroby), před tím se další dveře,
vedoucí ke zdraví a šťastnějším zítřkům, již samy otevírají. Věřte, hlodejte
a buďte trpěliví. Nikdy neztrácejte víru a obnovujte svou touhu žít.
Čím je dítě poslušnější, čím více dovede poslechnout radu či příkaz, tím
méně je potřebné ho vést. Lze volit jemnější prostředky, vyběhne-li, kam
nemá, a udělá chybu. Čím vyspělejší, charakterově zralejší je člověk a jeho
duch, tím menší pochybení ho z rovnováhy vyvedou a jistá zdravotní
varování mu připraví. Účinky jednání na člověka totiž významně závisí i
na jeho duševním rozvoji.

8.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 18:59:21

Jemná varování svého srdce málokdy slyší drsný muž, jenž má život
naplněný fyzicky náročnou prací, je obklopený světsky myslícími kamarády
i svůdnou komercí a bývá častokrát ovládaný svými živočišnými pudy. Svůj
(k Bohu obrácený) vnitřní hlas vnímá jen někdy, všechno cituplné většinou
přehlíží, a když onemocní, tak je to většinou dáno už skutečně silnou
potřebou zastavit ho. Vysoké horečky, těžší úrazy, infarkty, mozkové
mrtvice a rakoviny postihují obvykle ty, kteří se předtím cítili docela zdrávi.
Předchozí signály svého chřadnoucího těla (poselství zadřených třísek,
říznutí se, naražených loktů a kolen) neslyšeli, a tak je přibrzďují až ty
opravdu nepřehlédnutelné.
Jemnější stvoření (např. většina žen) jsou vnímavější k varováním, jež jim
život dává prostřednictvím zdravotních potíží. Dříve si jich všimnou, dříve
se začnou léčit, dříve korigují své předchozí chyby i řeší problémy.
Teoreticky jsou sice více nemocné, avšak prakticky se dožívají vyššího
věku - neboť jednak více poslouchaly rad svého vnitřního hlasu i citu,
a dále protože ženské vyzařování je klidnější, ve svém základu méně
rozkolísané a mírumilovnější než mužská (v současnosti nezřídka velice
agresivní) energie.
Správně dávkované typicky ženské chování (dobrota srdce, trpělivost,
skromnost, nenásilné prosazování jedině ušlechtilých představ, pokora a v
klidu přijímání nejen moudrých, ale někdy i velice diskutabilních rozhodnutí
svého muže) je pro lidský organismus a spolehlivé plnění jeho funkcí
příhodnější. Také prožívání druhého (mužského) pólu potřebujeme.
Je nedílnou částí harmonie života, ale jednat příliš mužsky (silou paží,
či postavení a sebestředně) se nikdy (v duchovním průmětu života)
nevyplácí a způsobuje to mnohem větší trápení nežli přehnaně
uplatňovaná ženskost. Umět zavčas zastavit své nevhodné jednání (jež
přináší problémy a bolest druhým nebo sobě), nechat rozplynout z ega
rozené pokušení a chyb plné myšlenky i aplikovat zkušenosti starších
je pro život člověka velmi prospěšné. Klid, pohoda, naslouchání příběhům
jiných lidí i jejich radám ke šťastnému životu napomáhá.
Duchem jemnější člověk je jako křehký stromek, který ucítí i lehký závan
větru. Ohnou se jeho větve, mírně se skloní i kmen. Člověk málo citlivý
a vnímavý potřeb života i bližních je velký, hrdě rostoucí strom, který
nebezpečí větru nedbá. Avšak vichřice často oláme jeho korunu, neboť
ne všechny jeho větve jsou zdravé a rodící. Má velký strom větší naději
na vcelku bezpečné přečkání silné bouře než ohebný stromek ? Co je
obecně víc - síla a masivnost hmoty, nebo pružnost a přizpůsobivost život
chápajícího ducha ? Bez úhony skočí kočka z velké výšky. Kdo ví, zda
moudrá přizpůsobivost, tolerance a smíření se s tím, co čas přináší,
nebude při bouři (např. mezilidské) prospěšnější nežli tvrdý,
zásadový postoj a setrvávání na svých (kdo ví, zda správných)
stanoviscích.

9.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 19:45:43

Narodí-li se člověk hluchý nebo slepý, je sice zdravotně omezený, ale jeho
duch je celistvý, má své touhy, přání i boly jako každý jiný. S ohledem
na postižení se však nemůže plně rozvinout (zejména tělesně, z čehož
následně pramení i újmy a nedocenění duševní). Važme si proto zdraví
a konejme jedině dobré skutky. Nejednejme sobecky, nečiňme vědomě
zlo, nerozsévejme do životů jiných lidí (a tím i do toho svého) utrpení.
Když něco spolehlivě nevíme, vysvětlení toho si obvykle dost
zjednodušíme, což platí též o vzniku některých nemocí. Proč se někdo
narodil tělesně postižený, hluchý, němý, proč příslušníci určité rodiny trpí
několik generací za sebou vcelku výjimečnými nemocemi srdce, ledvin
či očí ? „Ve Vašem případě hrají velkou roli geny, je to rodinná dispozice,"
řekne takovou nemocí dotčeným lidem lékař a celou věc jim spíše
povrchně vysvětlí. Lékaři budiž omluvou, že se tak děje hlavně kvůli
omezenému času, který mu na jednoho pacienta průměrně připadne.
Léčitel, jenž zvažuje i jiné důvody vzniku choroby, mívá na nemocné
obvykle více „prostoru".
Na jedné straně si lékařská věda s některými chorobami „neumí"
významněji poradit, avšak na druhé straně mnohá onemocnění zkoumá
znovu a znovu a až zbytečně je opakovaně rozpitvává. Současná klasická
léčba je někdy jako často chybující a zmatky vytvářející člověk, který
se při své „nevědomosti" ještě marně snaží vyřešit něco za jinou (většinou
jemu citově a příbuzensky blízkou) osobu, která však o jeho pomoc
a obětování se jeví pramalý zájem. Pacientovo tělo, jeho funkce a projevy
medicína sice detailně rozebírá, jenomže toho, co lidský organismus
oživuje a hýbá s ním (nálad i myšlení nemocného člověka a jím
vyznávaného hodnotového žebříčku), si zatím všímá málo. Nedostatečný
pohled na stav lidského nitra automaticky zvyšuje nutný podíl hmotné
léčby, spotřebu léčiv i ekonomickou náročnost zdravotnictví.
Střední délka lidského věku se sice nepatrně prodloužila, ale kolik úsilí,
finančních prostředků a času to stálo ! Nešlo tohle všechno využít lépe ?
Nebo si myslíte, že kvalita fotbalisty se hodnotí jedině podle toho, kolik
času strávil na hřišti ? Správnějším a objektivnějším měřítkem přece bývá
jeho předvedený výkon. Mezi životem běžně žitým a skutečně plně
prožitým je diametrální rozdíl. Tkví v jeho smysluplnosti, ve vytvořených
vonných hodnotách, které jsou důležité jak pro člověka samého, tak i pro
jeho děti, příbuzné, přátele a spolupracovníky (jsme totiž nedílnou částí
jejich života a jeho průběh významně, kladně i negativně, ovlivňujeme).
Člověk se mnohdy bojí smrti, ale pocity duševního prázdna, ničeho
nevytváření, stálé kupení „školáckých" chyb a vývojem po něm
požadované, avšak prakticky jím nečiněné aktivity mu tolik na srdci neleží
a příliš ho netrápí. Kdo je poslán na hřiště života, ten má poctivě a
co nejlépe hrát.

10.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 19:51:41

Měl by sám sebe zcela pro kolektiv rozdat. Vytvoří-li
přitom brankovou šanci či dá dokonce gól, který bude uznán a v kronice
času zaznamenán, je to správné, krásné a hodné odměny. Každý člověk
bude jednou odměněn za svoji hru - za svůj přínos světu, lidem i svému
duchu. Jenže pochvala mu rozhodně automaticky nepřijde za čas, po který
chodil na hřišti (za to, kolika let se dožil). Nebuďme jen statisty, staňme
se skutečnými hráči. Naplňujme smysluplně svůj život a každý jeho den.
Většinou člověk neuzná, že si především vlastním jednáním narušuje
a ztrácí svou neviditelnou duchovní ochranu a tím rovněž zeslabuje svou
tělesnou imunitu. Někdo sice částečně tento názor přijme, avšak málokdo
jej zcela pochopí. Všem ale může tato kniha něco dát. Prvnímu je zrnem,
které se zasévá do půdy jeho mysli s možností v pravý čas někdy
v budoucnosti vzklíčit (takový člověk si tuto knihu jednou přečte a až
v dobách větších problémů si na ni třeba zase vzpomene a opět se do
ní začte). Druhému více poodhrne roušku tajemství, ukáže mu nové
obzory a lépe, mnohem více srdcem nasměruje jeho příští kroky (dotyčný
si tuto knihu pravidelně otevírá, intenzivně její myšlenky vstřebává a tím
moudří). Třetí čtenář si „jen" potvrdí svůj názor (a druhým lidem nadále
silně vlastním příkladem bezděky ukazuje moc pravé víry v Boha
i prospěšnost vidění dobra v lidech i ve všech událostech). A všechno to je
cenné. Cenné je najít v potřebný čas účinnou pomoc a vědět, kam
se obrátit. Cenné je zrát jako víno a být stále sladší. A cenné je i utvrdit
se ve své nedogmatické, všechny lidi chápající a vzhůru pozvedávající víře,
ve správném (Bohem nasměrovaném) pohledu na věc. Neboť nikdy
nemáme dostatek jistoty a každý náš názor, každá myšlenka
a připravovaný čin je nejistotou (mnohdy již vzápětí po svém vzniku)
nahlodáván.
Když se člověk topí, je jinými udílená rada, aby máchal rukama, kopal
nohama a přitom uvolněně, pravidelně dýchal, sice dobrá, jenomže
ne zcela dostatečná. Pro záchranu tonoucího je třeba radu „Plávej" umocnit
například hozením záchranného kola nebo k němu připlavat, zezadu
ho uchopit a z vody rychle vytáhnout. Ale kdo pro tonoucího skočí a přitom
přecení své síly, může utonout s ním, či dokonce místo něj.
Topící se člověk je nemocný. Radu „Plávej" představuje duchovní léčba,
záchranným kruhem jsou byliny, masti, koupele, úprava stravy,
připlaváním k topícímu je jeho masírování a pomáhání mu se cvičením
(např. při odstraňování následků mozkové mrtvice). Neuvážený skok pro
tonoucího s rizikem vlastního utonutí je pouze energetická léčba bez
chápání nutnosti současné pozitivní změny myšlení i jednání nemocného.
Mnoho z těch, kteří jiné lidi léčí (či řečeno správněji: pomáhají jim
naleznout pramen zdraví a zmobilizovat vlastní síly), umírá předčasně
z důvodu přeceňování svých sil, schopností i důležitosti a rozsahu svého
poslání. Nejlepší ochranou proti možnosti utonutí je naučit se dobře
plavat a učit plavat i ostatní lidi. Kdo hledá a opravdu chce nalézt, tomu
se ozřejmí smysl těchto slov
.
11.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. dub 2019 19:54:47

Cenná rada vystihující kořen nemoci je možností, které je vhodné se pevně
chopit. Pak se posílíme důležitými a dnes obecně nedostatkovými prvky
a vitaminy (získanými stravou, z bylinných čajů a výrobků, případně
i vhodnými léky) a vzroste naše vitální síla. Potom se rozcvičíme a bez
problémů vytrhneme nemoc i s kořeny z našeho života. Kde není kořen
(jímž je nedořešená, svým přínosem doposud nepochopená minulost) ani
sémě (opakování chyb), tam nový plevel (nemoc) již nevyroste.
Každé rozhodnutí něco stojí. Rozhodovat se správně znamená věnovat
přiměřenou pozornost touhám svého nitra, vždy je korigovat hlasem
svědomí, skromností, pokorou a úctou k druhým (bez rozdílu). Ne vše,
nýbrž většinou jen nepatrná část toho, co denně vidíme, či co slyšíme
o jiných lidech, o jejich možnostech a konání, je prospěšná pro náš život
a impulzem k našemu charakterovému růstu. Většina okolního dění je
z optimální Cesty nás svádějící balast.
Člověk má nelpět a vytrvale se zbavovat chtění. Čím dále v potlačení
těchto základních faktorů lidského chybování postoupí, tím blíže je ke
spokojenosti a Poznání. Toužíte-li dosáhnout významnějšího duchovního
pokroku, tak svůj život nikdy neměřte a nekorigujte hmotnými měřítky.
Učiníte-li krok správným, Vašeho ducha zušlechťujícím směrem, život Vám
vždy to potřebné a základní dá. Ovšem až za jistý čas, během nějž bude
zkoušena Vaše odvaha i pevnost Vašeho rozhodnutí jít za hlasem srdce,
který často odporuje rozumu. Abych našel nové, musím nejprve staré
a nedůležité (obvykle trochu okolnostmi donucen) ztratit či nejlépe
dobrovolně odložit - v myšlenkách i v matérii.
Kdo pluje správným směrem, pluje často do neznámých krajin mezi
ostrými útesy. Ale protože kapitán jeho lodi (Bůh) nástrahy útesů (touhy,
smutky, přání i pláč v lidském nitru) důvěrně zná, není třeba se obávat
ztroskotání. Hlavní je, aby posádka (my, lidé) pokyny kapitána i za poryvů
větru (v těžkých chvílích života) slyšela a plnila. Mnohdy zní kapitánův
příkaz obrátit loď přídí přímo k útesům (např. vnitřní hlas nás nabádá jít
tam, kde nás předtím dosti znevažovali a deptali), jindy jeho doporučení
otáčí loď od pevniny, která se po dlouhých týdnech plavby objevila
na obzoru (např. varuje nás před, zdá se, nadějným vztahem, příležitostí
ke krátkodobému povznesení mysli či těla, před výhodně se jevící koupí
nebo výměnou). Poslechněte. Neboť ne Vy, ale jedině kapitán dobře ví,
kdy otočit kormidlo jinam. Vidíme sice útesy, nadějné obzory, ale nevíme,
co je pod hladinou (v nitru druhého), v neznámé zemi (v naší budoucnosti)
skryto. Bůh to ví a miluje nás daleko víc, než jsme schopni lidským
rozumem pochopit. Věřte jeho laskavému hlasu, který vychází
z duchovního srdce každého z nás a který v sobě slyšíme, je-li naše mysl
pokojná a srdce lidem i Stvořiteli otevřené.

12.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 6:36:36

Mizivá menšina lidí má během svého života vykonat opravdu něco velkého
- učinit mimořádný objev, uskutečnit pozoruhodný čin. Většina z nás
na sebe vzala úkol utvářet svět k lepšímu zvolna - trpělivou každodenní
prací a pěkným vztahem k ostatním lidem. Jak se nám to daří, toho
obrazem je dnešní doba, žebříček lidmi vyznávaných hodnot a kvalita
jejich vzájemných vztahů.
Onemocnění vzniká, jestliže člověk zavřel některý z ventilů na svém
napojení na všeobjímající lásku, která je vládnoucím prvkem ve Stvoření.
Od Lásky, která osvěžuje lidského ducha a fyzickému tělu mocně dodává
síly, se odtrhujeme aktivitami, které jsou jednostranně prospěšné,
naplňováním přání našeho ega i obdobně mylně orientovaných tužeb
našich nejbližších a neohlížením se na skutečné potřeby druhých. Člověk
rovněž snadno onemocní, jestliže příliš rozdává z toho, co patří jemu.
Výdej a příjem musí být přibližně v rovnováze. Nelze stále těšit,
rozjasňovat tváře druhých, a na své štěstí, přání a odpočinek po celý rok
zapomínat (a tím nechat svůj život pomalu plynout do nenávratna).
V léčení hlavně hledejme chybně utažené ventily na rozvodech životní
i duševní energie nemocného (čili jaké impulzy srdce jsou vládnutím
rozumu zavřené a neuskutečňované) a pozornost věnujme i podcházejícím
kohoutkům (činnostem, při nichž zbytečně ztrácíme vitalitu děláním nám
nepatřícího za druhé). Když slabá místa na rozsáhlých rozvodech našich sil
nalezneme, poruchu (nemoc) již docela snadno opravíme (vyléčíme).
Pro zkušeného zloděje není překonání zámku problémem. Stejně tak dobrý
člověk zvládne opravit jednoduchý zámek u dveří, k nimž ho jiný dovede.
Tím spíše, když zjistí, že konstrukci špatně fungujícího zámku zná ze své
minulosti. Zámek (jímž může být zbytečné nedorozumění mezi lidmi)
opraví, odemkne dveře a za nimi najde lepší život a více štěstí.
Známý je historický výrok o tom, že všechny cesty vedou do Říma. Také
k lidskému zdraví, k vyléčení jedné nemoci vede spousta návodů. Některé
cesty ke zdraví dosahují cíle poměrně rychle, jiné se (kvůli našim
tvrdohlavě prosazovaným představám) vlní a klikatí, ale přesto též ony
po větší námaze, po prvotních neúspěších a jistém strádání dosahují cíle
a uzdravují člověka. Pokud ovšem na nich poutník vytrvá a předčasně své
úsilí nevzdá.
Podívejme se duchovně na jednu z nejobvyklejších nemocí, na křečové
žíly, které trápí velké procento populace. Známý ostravský reflexní
terapeut ing. Janča spatřoval příčinu jejich vzniku ve zvýšené hustotě
a srážlivosti krve (v řeči duchovní ve velkém chaosu v životě, který sráží
na kolena životní radost, jíž je krev) a ve vyšší lámavosti cév (ve ztuhnutí
a narušení kanálů, jimiž se láska a vše potřebné rozvádí po těle). Dále
doporučoval upravit funkci jater (usměrnit naši komunikaci s okolím
prospěšným směrem a naučit se i pod tlakem, ve složitých okamžicích
života správně reagovat) a ledvin (zlepšit, porozuměním
a nasloucháním proteplit naše partnerské vztahy, zejména v rodině).

13.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 8:11:21

Pan Paseka ze Svratouchu, asi nejpracovitější český léčitel konce 20. století,
viděl příčinu křečových žil v „zablokované" krční páteři (v strnulém
a neměnném pohledu na naši základní životní situaci, na dennodenně
vykonávané povinnosti i na události, které nás potkávají coby možnost nás
zušlechtit) a ve špatné funkci ledvin (v nepřizpůsobení se okolí,
v nepřiměřeném prosazování svého, v nepochopení ceny partnera a v
rozladění vzájemných vztahů). Rovněž tato kniha podává jisté vysvětlení
a náhled na uvedenou nemoc čistě z pohledu jednání. Obdobně i trochu
jinak než výše uvedení léčitelé, kteří v léčení lidí, jemuž zasvětili celý svůj
život i všechen volný čas, dosahovali někdy až zázračných výsledků.
Čtení následujících stránek asi nebude pro každého příjemné. Ne všichni
jsme vděčni za varování, která přicházejí dříve, než učiníme ještě těžší
chyby. Kdyby Vám tato kniha moc „hnula žlučí" a s tím, co říká, byste
zásadně nesouhlasili, tak ji raději odložte a dále ji (prozatím) nečtěte.
Vždyť problémů a nesouladu je v životě všech lidí bezpočet. Proč se ještě
navíc trápit čtením názorů, které stejně (možná jenom dočasně) za své
nepřijmete. Moudrý život si najde jiný způsob Vašeho učení a posléze
i Vám ukáže další (pro Vás lépe přijatelné) možnosti nápravy, zkvalitnění
jednání, charakteru i návratu zdraví. Vždyť i Vás chrání milostivá
a neviditelná ruka Života i našeho Pána.
Toto dílo si neklade za cíl být dogmatem. Tak to je, takhle to musí být
a jinak nelze ! Ne, tohle rozhodně není jeho smyslem. Chce Vás hlavně
přimět k zamyšlení, přispět malým kouskem k rozšíření Vašich obzorů,
znovu roznítit Vaši touhu a odhodlání být lepší, prospěšnější pro druhé
i laskavější k sobě samým.
Život dobré knihy je věčný. Zůstává neznehodnocena plynoucím časem
a nabízí svým čtenářům kvalitní poznání. Každé vydání knihy je trochu
jiné. Doplňuje se nebo částečně mění její text (novým překladem
či doplňky autora). Odlišná někdy bývá obálka různých vydání. Nosný duch
knihy ale zůstává a změny, které ho mírně postupně ovlivňují, jsou snahou
(ne vždy vydařenou) o jeho vylepšení. Stejně jako s knihou je to i s
duchem člověka a s jeho poutí životy. Vše trvá, nic nekončí, všechno
se neustále vyvíjí.
Člověk mnohdy bezmezně věří miniaturnímu léku, ale účinku velké změny
ve vlastním jednání a vystupování už takovou důležitost nepřikládá. Kniha,
kterou držíte v ruce, je jedním z pokusů o změnu tohoto obecného náhledu
na nemoci a jejich léčení. Nechť Vám přinese tělesnou sílu a duševní víru,
aby další dny Vašeho života byly šťastné.
Moudrý je člověk, který nehledá chválu a snaží se dobrat podstaty věcí,
například nemocí. Nikdo není dokonalý. Snažil jsem se Vám předat vše,
co mi srdce našeptávalo. Asi ne vždy se mi podaří být k Vám
dostatečně laskavý a přívětivý.

14.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 8:15:50

Jsem jen obyčejný člověk se spoustou
chyb, který částečně ovlivnil čisté a láskyplné myšlenky, které mu pro Vás
byly dávány. Odpusťte mně, budou-li Vás některé řádky více posting.php?mode=reply&f=132&t=8645#bolet než
těšit. Rozhodně Vás nechci odsuzovat, dělit na lepší a horší. Knihu jsem
psal pro naše světlejší zítřky, s nadějí a přáním, abychom se všichni
dokázali včas zastavit, srovnat si a zpříjemnit naši životní cestu. Kniha
je určena těm, kteří hledají moudrost, nikoli chválu. Je určena všem lidem,
neboť v každém člověku láska září, každý má, vnímá i do jisté míry
poslouchá své svědomí, každý vytváří kus prospěšného pro své bližní, tuto
zemi i celý svět.




Tobě, právě Tobě, který nyní čteš tyto řádky, píši
a věnuji tuto knihu. Prostřednictvím jejích slov a vět budu
k Tobě promlouvat řečí obyčejnou a prostou, abys
pochopil, co vše lze říci v lásce, co všechno láska a cit
skrývají a kam Tě spěch života denně tlačí a o co Tě
připravuje.
Usedni, zklidni své nitro a naslouchej.

15.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 8:24:14

ZÁKLADNÍ CHOROBNÉ PROCESY

Zánět (-itida) - poruchy prokrvení, krvácení (hemoragie) -
horečka - alergie a oslabená imunita - rakovina (zhoubné
nádory a onemocnění).


Základními chorobnými procesy míníme onemocnění nebo jejich příznaky,
které vznikají v různých částech organismu a jejichž příčina je obdobná
(samozřejmě s přihlédnutím ke specifiku a charakteristice orgánu). Řadíme
zde zánět, poruchy prokrvení orgánů a jejich krvácení, horečku, alergie
a imunitní reakce a také rakovinu.


Zánět (-itida)

Nemoc člověku pomáhá. Příjem nevyvážené stravy, drobná nerovnováha
ve výdeji a příjmu sil, anebo malý niterný neklid záhy rozpohybují
mechanismy jejího vzniku. V některém z psychikou oslabených orgánů
začne zmnožování kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš
organismus. Tělo se brání zvýšeným přísunem obranných látek
do postižených míst za současného místního či celkového zvýšení teploty.
Začíná zánět, jehož klasické příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí,
zteplání i poruchu funkce postiženého orgánu. Odborně označený zánět
má koncovku -itida.
Zánět je prvotním odrazem boje člověka se světem. Náš život je často spíše
bojem než procházkou růžovou zahradou. Obvykle není takový, jak ho ve
svých dílech opěvují romantičtí básníci a zažívají zamilovaní.
Stačí malá nespokojenost, drobný pocit křivdy a žlučník dotyčného vykazuje
známky podráždění. Stačí několik nesouhlasných vět, menší roztržka
s partnerem, zbytečné nedorozumění mezi lidmi, a ohroženy jsou (zprvu
samozřejmě lehce) naše ledviny a močový měchýř. Stačí skoro nevýznamné
zatlačení citlivého člověka osobou vůdčí a racionální do kouta, do pozic,
úvah a k úkolům, s nimiž nesouhlasí, a zánět začne narušovat sliznici
žaludku toho, kdo je utlačovaný. Mnohdy chceme svému okolí pěkně od plic
říct, co si o všem myslíme. Nedivme se pak, že tělo naše ostřejší jednání
ohodnotí zánětem horních cest dýchacích, při větších křivdách a pocitech
sevřenosti zánětem průdušek. Trvalejší, vhodně nevyslovená a zavčas
adekvátně neřešená nespokojenost s partnerem se může u žen projevit
výtokem - čili zánětem pochvy a pohlavních orgánů.
Častokrát nás životní události nasměrují do postavení, v němž vůbec
nechceme být, a tak se bráníme - třeba zánětem kloubů. Když v sobě stále
nosíme složitou minulost, vytrvale ji oživujeme vzpomínkami, pokud jsme
dosud srdcem někomu neodpustili křivdy, které nám způsobil, zvyšuje
se pravděpodobnost vzniku zánětu v tlustém střevě.

16.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 8:29:28

Nevnímáme-li svůj
život jako docela příjemný a přiměřeně sladký, může být oslabena a pak
bakteriemi napadena naše slinivka a žlučové cesty. Nepříjemné nadýmání,
které je s tím spojené, je vnitřním pláčem a povzdechem unaveného těla.
Co mu to stále děláme ? Stačí, abychom se k někomu zatvrdili, začali
jednat podle strategie „tvrdé ruky", a hůř začnou pracovat naše játra. Stačí
zlost na některá rozhodnutí druhých lidí, náš přehnaný „tah na branku",
v mysli promítané zúčtování s nepřáteli nebo nechuť k vlastním nelehkým
rozhodnutím (pro šťastný život zcela nezbytným), a zuby nám bolestí
oznámí, že s námi není něco v pořádku. Drobné záněty na pokožce
a následně vznikající vřídky jsou pro nás viditelným varováním, že jsme
nesprávně (nelaskavě a odmítavě) vnímali svůj život, okolní lidi i svět.
Někdy se musíme dívat na věci a události, které bychom velice rádi změnili,
ale nemůžeme, neboť je to jedině v moci jiných osob (na nichž obvykle
citově velmi závisíme). Odezvou našeho vzdoru i ochranou před možnými
dalšími těžšími chorobami je začátek zánětu spojivek v oslabeném oku.
Opuchnou nám víčka a my již tak dobře nevidíme na tu „hrůzu" kolem nás
a navíc máme jiné starosti (s léčením se). Podobně se negativnímu často
brání malé děti - zacpávají si uši a nos, zejména v rodinách s dusnější
atmosférou. Jejich záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou touhu mladé
dušičky raději neslyšet a nevidět (slzí jim oči) dění, které se v jejich okolí
odehrává. Děti dobře vyciťují uvolněnost či tíži atmosféry doma, byť
možných cituplných chvil nebo nedorozumění nejsou fyzicky přítomny.
Prožívané neshody jsou v ovzduší bytu zachyceny a nemusí to být jenom
důsledek napětí mezi rodiči, ale zčásti také tíživý odraz jejich
komplikovaných vztahů k prarodičům, z práce domů běžně přinášených
„chuchvalců" vyčerpání a smutku atd. Kolem dětí se zánětem středního
ucha se láska v jimi očekávané míře nerozprostírá a ruku v ruce s tím
je omezeno rovněž jejich přirozené vnímání vůní (a mají při onemocnění
postižený nos).
Zánět je nejcitlivějším tělesným indikátorem, který zviditelňuje už malá
narušení optimálního prostředí kolem nás i v našem organismu. Ukazuje
na naši duševní nespokojenost s tím, co nám život připravil a co si od nás
žádá. K pocitům křivd a horší náladě obvykle přistupuje narušení
stravovacího režimu a zhoršení kvality přijímané stravy. Čím víc je člověk
zasažen následky svého jednání, čím intenzivněji je stresován, tím méně
dbá na ostatní kolem sebe, stravu z toho nevyjímaje. Podívejte se na
roztěkané, neustále spěchající a plnění svých představ věčně nestíhající
jedince. Chvíli nenápadně pozorujte, jak jedí. Je to jedení, nebo spíše závod
v házení toho, co jim pod ruku přijde, do žaludku ? Naopak člověk klidný
a sebe vcelku zvládající si dokáže jídlo náležitě vychutnat. Není
mu lhostejné, co má na talíři přichystáno. Duchem vyspělejší člověk
se zajímá o kvalitu své stravy i o její dopady na organismus.

17.
Návštěvník
 

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. dub 2019 19:40:47

Záleží mu, co, kdy, kde a jak jí. Příjem jídla je pro něho obřadem a strava lékem.
Objeví-li se nám někde v těle zánět, nežehrejme: „Mně se ale fakt nic
nedaří." Nerozbíjejme si tělo ještě více pocitem, že nám zánět v něčem
brání, nýbrž s trpělivostí a klidem přistupme k jeho léčbě. Dejme svému
organismu odpočinout lehčí stravou (dietou), duši v těch dnech potěšme
pěknou knihou, srdce povznášející hudbou či léčivým klidem. Naučme
se vidět zánět jako pomocníka pro naše včasné zastavení a ne jako
nepříjemnou brzdu, bránící nám v rychlém postupu vpřed. Tělo zánětem
říká, že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo zcela správné. Proto
již v chybách nepokračujme (k tomu nám pomáhá a čas k srovnání se dává
léčba), neboť naše omyly by se mohly dále zhmotňovat a k naší nelibosti
projevit významnějšími nemocemi (např. cystami, nádorky či rakovinou).
Lepší je stokrát se chvilku zastavit, než jednou jít na velkou operaci. Anebo
ne ? Každý nechť se rozhodne sám, zdali chce od života občas přijmout
drobné varování, nebo až naráz naložit na záda pořádný balvan. Každý ať si
svobodně zvolí, neboť on sám si životem ponese povznášející odměny
za své chvályhodné skutky, ale i nepříjemné následky svých omylů.
Nádherné ovzduší zavládne doma, v zaměstnání i v celé rodině, když naše
pohledy na okolní dění budou prosty soudů a nespokojených řečí. Avšak
počítejme s tím, že možná hned vedle nás bude dost silný narušitel tohoto
bohulibého chování a trýzní nás řádně prověří - to aby se dobro utužilo,
popasovalo se svým opakem a slavně zvítězilo (bude-li trpělivé a vzhůru
o pomoc volat).
Zánět je obvykle vyjádřením našeho souboje s ostatními lidmi. Začíná tam,
kde chybí spokojenost s tím, co právě prožívám, co mně svým jednáním
připravují druzí a kde nepřijímám jako zcela dostačující to, co nyní vlastním.
Zánět přirozeně mizí a vnitřní pohoda se navrací člověku, který se ke
skromnosti, porozumění, úctě a lásce k lidem opět přimknul.
Když jiného člověka potkáme, s jistým obrazem sebe sama se střetáváme.
Žijme proto s otevřeným srdcem a trvalým mírem v duši.


Poruchy prokrvení, krvácení (hemoragie)

Červená krvinka je veliká přesně tak, aby vnikla do krevních kapilár a zde
předala kyslík, který nese buňkám. Objem krevního řečiště včetně kapilár
výrazně převyšuje množství krve, které běžně lidské tělo obsahuje (hlavně
všechny kapiláry nejsou současně zcela zaplněny). K naplnění všech cév,
vlásečnic a žil by nestačilo „našich" asi 5 litrů, nýbrž by bylo třeba cca 200
litrů krve. V lidském organismu se podle aktuální potřeby více či méně
prokrvují jednotlivé orgány. Po jídle jsou značně prokrvovány stěny žaludku
a střev a zákonitě krví o cosi méně zásobeny ostatní orgány, například
mozek. Když intenzivně přemýšlíme, tak zase mozek požaduje větší
okysličení, a tudíž i mohutnější přísun krve. Při běhu se nám více prokrvují
nohy, při těžší manuální práci zejména svaly horních končetin, a tak
bychom mohli pokračovat.

18.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron