Stránka 1 z 1

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: ned 04. bře 2018 13:26:59
od nop
Drobnost do potenciální zbírky citátů o ženách:

"Stejná je ctnost muže a ženy"
(Démokrites)

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: ned 04. bře 2018 20:13:32
od Jana
Návštěvník píše:
nop píše:Citát z Joganandy vhodně vysvětluje jak se dívá muž:
Nádhera vzdouvající se ve mně začala halit
města, kontinenty, zemi, sluneční a hvězdné systémy, nejasné
mlhoviny a ploucí vesmíry. Celý kosmos, jemně zářící jako noční
město při pohledu zdálky, se třpytil v nekonečnu mé bytosti.

Tak to je vnímání muže.


Je to zážitek kosmického vědomí, který zažívá muž i žena stejně.

:)


Díky, Návštěvníku.

:)

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: pon 05. bře 2018 8:40:22
od vostal petr
Je to zážitek kosmického vědomí, který zažívá muž i žena stejně.


Stejný to není,

stejně tak jako následný popis či zhodnocení,

záleží vždy na karmě, tedy na míře naší slepoty...

ale ta posedlost tou láskou to ukazuje přesně na tu situaci, kdy se člověk svejma pocitama zamotá do neštěstí a utrpení

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: pon 05. bře 2018 10:41:13
od Návštěvník
vostal petr píše:
Je to zážitek kosmického vědomí, který zažívá muž i žena stejně.


Stejný to není,


No, stejný je, protože svět je ve své podstatě světlo.

vostal petr píše:
stejně tak jako následný popis či zhodnocení


Popisy si jsou velmi podobné a mysl to hodnotí - pokud to hodnotí - podle své úrovně, to je pravda.


vostal petr píše:ale ta posedlost tou láskou


Člověk si obvykle promítá na to nepopsatelné to, co považuje ze svého lidského života za nejkrásnější - tedy pojmy jako láska, blaženost, štěstí, svoboda, mír atd.

Mně samo od sebe nenapadlo to nepopsatelné popisovat. Teprve, když jsem viděla, jak ostatní na ně lepí nálepky jako láska, blaženost, štěsti atd. , tak mě napadlo, jaký by asi byl můj popis.
První, co mě napadlo, bylo: Je to živé.
Láska, blaženost, svoboda atd. popisují stavy, energii, ale není to živé.
Druhé by bylo: Nic nechybí.
Což by mohlo znamenat, že v tom láska, blaženost, svoboda, mír atd. je a tedy nechybí, nebo že to něco takového vůbec nepotřebuje, protože to nepopsatelné je na tom nepopsatelně lépe než všechny ty nejkrásnější pojmy, které člověk zná.

:)

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: pon 05. bře 2018 12:44:07
od vostal petr
No, stejný je, protože svět je ve své podstatě světlo.


Ale to si vůbec nemusíš uvědomovat, že je to světlo, prostě si můžeš např. uvědomovat pouze to, že je to živé,

a navíc, je přece celá řada duchovních vnorů, s egem a bez ega, se světem a bez světa,

dle svých preferencí (karmy) pak zdůrazníš to, co je pro tebe nejdůležitější,

proto jeden hovoří o vědomí, jinej o blaženosti a třetí o věčnosti (přítomnosti)

takže to rozporcujou jak kapra na vánoce...

A nehorší je, že skoro nikdo v tom svém úsilí si nepovšimne, že k realizaci dojde na podkladě uvolnění,

tedy zcela spontánně, když zmizí konatel, tedy někdo kdo se vo něco snaží...

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: pon 05. bře 2018 14:09:14
od Návštěvník
vostal petr píše:
No, stejný je, protože svět je ve své podstatě světlo.


Ale to si vůbec nemusíš uvědomovat, že je to světlo,


No, ono nejde o nějaké uvědomování, ale prostě to tak je. Ale at si klidně každej uvědomuje, co chce, když je mu to důležité.

:)

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekNapsal: pát 24. dub 2020 9:39:48
od Návštěvník
Otázka : Domníváte se, že je možné prožít stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě?

Odpověď : Každý z nás jsme v jádru čistá a bezpodmínečná láska.

Když ji však vyjadřujeme zde ve fyzickém světě, filtrujeme ji svou myslí a ona se potom projevuje jako lidská emoce. Nejlepší přirovnání, které mě v této souvislosti napadá, je světlo, které prochází hranolem. Bezpodmínečná láska je jako čisté bílé světlo. Když jím posvítíte do hranolu, láme se do nejrůznějších barev duhy. Ty představují naše emoce – radost, lásku, úzkost, závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.
Každý z nás je jako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme do různých barev duhy Všechny barevné odstíny (emoce) jsou pro celek stejně důležité. Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil barvy z morálního hlediska. Neřekli bychom: “Ach! Tahle barva je zlá!” nebo: “Tahle barva je hříšná.” Ale v případě lidí to děláme a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jiné jako špatné.

Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vytváříme bloky a bráníme sami sobě vyjádřit svou velkolepost v celé šíři. Jako bychom z barevného spektra odstranili na základě morálního hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kvalitu a udělali z něj něco, čím není. Nemusíme na základě každé emoce hned reagovat; jen bychom ji měli přijmout jako součást toho, kým jsme. Zapírat ji, to je jako zakazovat určité barvě, aby procházela hranolem. S nejčistší esencí bezpodmínečné lásky, která sídlí v našem nitru, se můžeme spojit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum svých pocitů, aniž je hodnotíme.

( úryvek z knihy: ANITA MOORJANI – MUSELA JSEM ZEMŘÍT )