Anita Moorjani: Co když je to nebe

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. bře 2018 14:09:14

vostal petr píše:
No, stejný je, protože svět je ve své podstatě světlo.


Ale to si vůbec nemusíš uvědomovat, že je to světlo,


No, ono nejde o nějaké uvědomování, ale prostě to tak je. Ale at si klidně každej uvědomuje, co chce, když je mu to důležité.

:)
Návštěvník
 

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 24. dub 2020 9:39:48

Otázka : Domníváte se, že je možné prožít stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě?

Odpověď : Každý z nás jsme v jádru čistá a bezpodmínečná láska.

Když ji však vyjadřujeme zde ve fyzickém světě, filtrujeme ji svou myslí a ona se potom projevuje jako lidská emoce. Nejlepší přirovnání, které mě v této souvislosti napadá, je světlo, které prochází hranolem. Bezpodmínečná láska je jako čisté bílé světlo. Když jím posvítíte do hranolu, láme se do nejrůznějších barev duhy. Ty představují naše emoce – radost, lásku, úzkost, závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.
Každý z nás je jako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme do různých barev duhy Všechny barevné odstíny (emoce) jsou pro celek stejně důležité. Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil barvy z morálního hlediska. Neřekli bychom: “Ach! Tahle barva je zlá!” nebo: “Tahle barva je hříšná.” Ale v případě lidí to děláme a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jiné jako špatné.

Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vytváříme bloky a bráníme sami sobě vyjádřit svou velkolepost v celé šíři. Jako bychom z barevného spektra odstranili na základě morálního hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kvalitu a udělali z něj něco, čím není. Nemusíme na základě každé emoce hned reagovat; jen bychom ji měli přijmout jako součást toho, kým jsme. Zapírat ji, to je jako zakazovat určité barvě, aby procházela hranolem. S nejčistší esencí bezpodmínečné lásky, která sídlí v našem nitru, se můžeme spojit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum svých pocitů, aniž je hodnotíme.

( úryvek z knihy: ANITA MOORJANI – MUSELA JSEM ZEMŘÍT )
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník