Anita Moorjani: Co když je to nebe

Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod danny » pát 03. lis 2017 17:54:15

Ahoj!

Hodně mě teď zaujaly a posunuly duchovní knížky od Anity Moorjani: "Co když je to nebe" (myšleno "tento svět") a "Musela jsem zemřít" (anglický název "Dying to be me" podle mě přeložen trošku špatně, lepší by bylo třeba "Stala jsem se sama sebou skrze smrt" pokud to není moc dlouhé).

Autorka prožila zážitek blízkosti smrti a učí o nepodmíněné lásce, kterou potkala na "druhé straně", je to psáno srozumitelně a zároveň docela hluboce.

Doporučuju :)
danny
 
Příspěvky: 3
Registrován: pát 11. dub 2014 19:15:20

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Jana » sob 04. lis 2017 9:29:41

Obrázek
v pdf

Ukázka z knihy:

"Jakmile jsem byla ochotna vzdát se toho, co jsem chtěla, dostala jsem to, co je opravdu mé. A
pochopila jsem, že to druhé je vždycky větší dar.

Od chvíle, kdy jsem zažila NDE (zážitek blízký smrti), chápu, že silná kréda ve skutečnosti pracují proti mně. Potřeba
vycházet z určitých přesvědčení omezuje mé zážitky, protože se pohybuji pouze v oblasti, kterou
znám – a mé znalosti mají své hranice. A pokud se omezím jen na to, co jsem schopna pojmout,
potlačuji svůj potenciál i to, co si pouštím do života. Když jsem však schopna přijmout skutečnost,
že mé znalosti jsou neúplné, a zároveň se cítit dobře i v této nejistotě, otevírám se světu
neomezených možností.

Zjistila jsem, že po NDE jsem nejsilnější, když jsem schopna se ode všeho oprostit, odložit víru i
nevíru a otevřít se všem možnostem. V takový okamžik také zažívám nejvíce vnitřního jasu a
nejvíce synchronicity. Cítím, že samotná potřeba jistoty je překážkou prožitku vyšší úrovně
uvědomění. Naproti tomu proces, kdy všemu dovoluji plynout a oprošťuji se od veškerého
připoutání k jakémukoli přesvědčení nebo výsledku, je očišťující a léčivý. Dichotomie je v tom, že
k opravdovému vyléčení se člověk musí vzdát potřeby uzdravení a jen důvěřovat a užívat si jízdu,
které se říká život.

Pro mě bylo důležité uvědomit si, že jsem mnohem víc než jen tělo, že jsem něco nekonečně
většího. A znovu bych chtěla zopakovat, že nemoc není naše chyba! Takový názor může být pro
nemocného velmi frustrující. Tvrdím ale, že naše tělo reaguje na naše vědomí podobně jako naše
děti, zvířata i okolí. Svým vědomím můžeme změnit situaci celé planety daleko silněji, než si
uvědomujeme, protože jsme všichni propojení – to je třeba si stále opakovat.
Pochopit, co měla příroda v úmyslu, pro mě představuje první krok k vědomé pozornosti. Tedy
uvědomit si své tělo a okolí a umět ho respektovat, aniž máme potřebu cokoli měnit – to se týká i
nás samých. Musíme pochopit velkolepost toho, jaké nás vesmír chtěl mít, a nemít potřebu se
měnit. Nemusím se v životě snažit splňovat očekávání druhých, že budu dokonalá, a když
neuspěji, cítit se hrozně.

Největší sílu mám tehdy, když jsem tím, čím mě život chce mít – proto došlo k mému uzdravení
až tehdy, když jsem o něj přestala vědomě usilovat a ke slovu se dostala samotná síla života.
Jinými slovy, největší sílu mám tehdy, když pracuji se životem, nikoli proti němu.
Je snadné mluvit o uzdravení, poté co jsem si ho prožila, a hovořit o tom, že je třeba všechno
nechat plynout a jen důvěřovat a dovolit proudu života, aby vás vedl; jenže když procházíte
opravdu těžkým obdobím, je to horší – člověk ani neví, jak začít. Podle mě je ale odpověď
jednodušší, než se zdá, a je to jedno z nejlépe střežených tajemství naší doby: důležitost
sebelásky. Možná se nad tím pomyšlením zamračíte nebo ušklíbnete, ale nemohu dostatečně
zdůraznit, jak velice je důležité pěstovat si láskyplný vztah k sobě.

Nevzpomínám si, že by mě někdy někdo nabádal, abych milovala sama sebe – vlastně by mě ani
nenapadlo někdy něco podobného dělat. Lidé na to obvykle nahlíží jako na sobectví, ale NDE mi
umožnilo uvědomit si, že v tom spočívá klíč k uzdravení.

V tapiserii života jsme všichni propojení. Každý z nás je darem pro ostatní, pomáháme si
navzájem být tím, čím jsme, a tkáme dohromady dokonalý obraz. Když jsem byla ve stavu NDE,
bylo mi to všechno úplně jasné, protože jsem pochopila, že být sama sebou znamená být láskou.
To je lekce, která mi zachránila život.

Mnozí z nás se domnívají, že musíme usilovat, abychom byli milující, ale to znamená žít
v dualitě, protože je zde dárce a příjemce. Když si uvědomíme, že jsme láska, překonáme to.
Znamená to pochopit, že mezi mnou a vámi není žádné oddělení, a jestliže vím, že jsem láska,
pak také vím, že i vy jste láska. A miluji-li sama sebe, pak také automaticky miluji vás.
Ve stavu NDE jsem si uvědomila, že celý vesmír je složený z bezpodmínečné lásky a já jsem
toho vyjádřením. Každý atom, molekula, kvark i tetrakvark je stvořený z lásky. Já nemůžu být nic
jiného, protože to je moje esence a podstata celého vesmíru. Dokonce i věci, které se zdají být
negativní, jsou součástí nekonečného, bezpodmínečného spektra lásky. Vesmírná energie
životní síly je láska a já jsem stvořená z vesmírné energie. Jakmile jsem si to uvědomila,
pochopila jsem, že se nemusím snažit být někým jiným, abych měla nějakou hodnotu. Již jsem
tím, čím bych se kdy mohla pokoušet být.

Stejně tak platí: Jestliže víme, že jsme láska, nemusíme se snažit být milující vůči ostatním.
Stačí, když jsme sami sebou; tak se staneme nástrojem láskyplné energie, která se dotkne
každého, s kým se dostaneme do kontaktu.

Být láskou také znamená uvědomit si, jak je důležité pečovat o vlastní duši, starat se o své
potřeby a neodsouvat sám sebe až na poslední místo. To mi umožňuje být za všech okolností
sama sebou a chovat se k sobě laskavě a s úctou. Také mi to dovoluje pohlížet na to, co může
být vnímáno jako nedokonalost či chyba, bez posuzování a vidět pouze příležitosti
s bezpodmínečnou láskou něco zažít a něco se naučit.

Lidé se mě ptají, jestli nemůže být sebelásky příliš. Kde je ona hranice, kdy už je to egoismus a
sobectví? Pro mě taková možnost neexistuje. Žádná hranice neexistuje. Sobectví pochází
z nedostatku sebelásky. Naše planeta tím trpí stejně jako my lidé a i ona trpí nejistotou,
posuzováním, podmiňováním. Abych mohla mít někoho doopravdy bezpodmínečně ráda, musím
mít ráda především sama sebe. Nemohu dávat něco, co nemám.

Když jsem láskou, nic mě nevyčerpává, a abych se cítila milovaná a dělila se s lidmi o svou
velkolepost, nepotřebuji, aby se chovali určitým způsobem. Mou lásku dostávají zcela
samozřejmě v důsledku toho, že jsem sama sebou. A pokud nesoudím sama sebe, nesoudím ani
ostatní.


V tomto světle jsem pochopila, že je potřeba nebýt na sebe tak tvrdá. Problém většinou není
v příčině zřejmého konfliktu. Problém je v tom, že se soudím. Když přestanu být svým nejhorším
nepřítelem a začnu se mít víc ráda, automaticky bude docházet ke stále menším a menším
třenicím mezi mnou a mým okolím. Budu tolerantnější a více přijímající.

Jestliže si všichni budeme uvědomovat svou velkolepost, nebudeme cítit potřebu ostatní ovládat
a také nikomu nedovolíme, aby ovládal nás. Když jsem se probudila do svého nekonečného já,
byla jsem ohromená poznáním, že se můj život může úplně změnit pouhým uvědoměním, že
jsem láska a vždycky jsem byla láska. Nemusím dělat nic, abych si ji zasloužila. Pokud to chápu,
jsem v souladu se svou životní energií, když ale předstírám, že jsem milující bytost, pracuji proti
ní.

To, že jsem pochopila, že jsem láska, byla nejdůležitější lekce, jakou jsem se naučila. Umožnilo
mi to zbavit se veškerého strachu: a to byl klíč k záchraně mého života."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9996
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Jana » sob 04. lis 2017 10:16:19



MUSELA JSEM ZEMŘÍT - Anita Moorjani - rozhovor CZ tit.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9996
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Gábina » sob 03. bře 2018 16:08:48

Děkuji za doporučení a výňatek - ta ukázka je boží ;)
Gábina
 

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod vostal petr » sob 03. bře 2018 16:59:28

Pochopit, co měla příroda v úmyslu, pro mě představuje první krok k vědomé pozornosti. Tedy
uvědomit si své tělo a okolí a umět ho respektovat, aniž máme potřebu cokoli měnit – to se týká i
nás samých. Musíme pochopit velkolepost toho, jaké nás vesmír chtěl mít, a nemít potřebu se
měnit. Nemusím se v životě snažit splňovat očekávání druhých, že budu dokonalá, a když
neuspěji, cítit se hrozně.

Největší sílu mám tehdy, když jsem tím, čím mě život chce mít – proto došlo k mému uzdravení
až tehdy, když jsem o něj přestala vědomě usilovat a ke slovu se dostala samotná síla života.

Jinými slovy, největší sílu mám tehdy, když pracuji se životem, nikoli proti němu.
Je snadné mluvit o uzdravení, poté co jsem si ho prožila, a hovořit o tom, že je třeba všechno
nechat plynout a jen důvěřovat a dovolit proudu života, aby vás vedl; jenže když procházíte
opravdu těžkým obdobím, je to horší – člověk ani neví, jak začít. Podle mě je ale odpověď
jednodušší, než se zdá, a je to jedno z nejlépe střežených tajemství naší doby: důležitost
sebelásky. Možná se nad tím pomyšlením zamračíte nebo ušklíbnete, ale nemohu dostatečně
zdůraznit, jak velice je důležité pěstovat si láskyplný vztah k sobě.


To je v pořádku, ale vážně ty ženský nedokážou mluvit vo ničem jiném než vo lásce ???

Proč hovořit vo náký sebelásce, když úplně postačí být spokojenej se svým životem a se sebou,

vopravdu nechápu proč ty ženský furt do toho cpou nákou sebelásku,

někdo to kdysi napsal a ted to všichni troubové po něm vopakují jak svatou mantru...

A vo co tedy jde ?

No o uvolnění se od své vůle, což tady říkám furt dokola,

ale těžko se od ní uvolnit, když si z ní udělá někdo duchovní připoutanost...
vostal petr
 

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod nop » sob 03. bře 2018 17:48:31

vostal petr píše:
Pochopit, co měla příroda v úmyslu, pro mě představuje první krok k vědomé pozornosti. Tedy
uvědomit si své tělo ....jedno z nejlépe střežených tajemství naší doby: důležitost
sebelásky. ....


To je v pořádku, ale vážně ty ženský nedokážou mluvit vo ničem jiném než vo lásce ???...

Je v tom zase ta rozdílnost: kočka není pes a muž není žena.
Mužské vědomí se zabývá vnějším světem až po galaxie,
ženské vědomí se zabývá nitrem.
Rozsah je neomezený.
Středověk přirovnával Boha, že je to hluboká propast bez hranic,
a duše člověka je také bez hranic a také jako bezhraničná propast,
a když se člověk obrací k Bohu, je to jako když propast oslovuje propast.

Proto ženská duše má v sobě bezhraničný rozměr, zatím co muž, pokud chce v sobě cítit bezhraničnost, snaží se porozumět vesmíru. :)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2440
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. bře 2018 20:43:26

vostal petr píše:To je v pořádku, ale vážně ty ženský nedokážou mluvit vo ničem jiném než vo lásce ???

Proč hovořit vo náký sebelásce, když úplně postačí být spokojenej se svým životem a se sebou,

vopravdu nechápu proč ty ženský furt do toho cpou nákou sebelásku,



Láska je z psychologického hlediska primární lidská potřeba. A tato potřeba je obvykle nenaplněná, neuspokojená. Muži to většinou úspěšně potlačí a věnují pozornost něčemu jinému. U žen je to trochu jiné, jsou k tomu v podstatě vychovávány, aby jim byla láska důležitější než mužům. Takže bych jim to neměla za zlé, když se jim podaří nějaký ideál lásky najít, že se tím dlouho zabývají.
Tato potřeba po lásce musí být naplněna - jak u žen, tak u mužů - za jeden život se to nepodaří, spíš je k tomu potřeba hodně životů. Určitě je příjemnější se zabývat láskou - i když málokomu se podaří ji opravdu žít - než něčím jiným.

A jednou pak dojde i na moudrost. Nisargadatta: "Avšak jsem také mimo lásku." (Když je někdo zamilovaný do lásky, tak o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Prostě potřebuje svůj čas a opravdové naplnění v lásce, aby to mohlo pokračovat dál.)

:)
Návštěvník
 

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod nop » ned 04. bře 2018 4:20:25

Návštěvník píše:
vostal petr píše:To je v pořádku, ale vážně ty ženský nedokážou mluvit vo ničem jiném než vo lásce ???

Proč hovořit vo náký sebelásce, když úplně postačí být spokojenej se svým životem a se sebou,
vopravdu nechápu proč ty ženský furt do toho cpou nákou sebelásku,


Láska je z psychologického hlediska primární lidská potřeba. A tato potřeba je obvykle nenaplněná, neuspokojená. Muži to většinou úspěšně potlačí a věnují pozornost něčemu jinému. U žen je to trochu jiné, jsou k tomu v podstatě vychovávány, aby jim byla láska důležitější než mužům. Takže bych jim to neměla za zlé, když se jim podaří nějaký ideál lásky najít, že se tím dlouho zabývají.
Tato potřeba po lásce musí být naplněna - jak u žen, tak u mužů - za jeden život se to nepodaří, spíš je k tomu potřeba hodně životů. Určitě je příjemnější se zabývat láskou - i když málokomu se podaří ji opravdu žít - než něčím jiným.

A jednou pak dojde i na moudrost. Nisargadatta: "Avšak jsem také mimo lásku." (Když je někdo zamilovaný do lásky, tak o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Prostě potřebuje svůj čas a opravdové naplnění v lásce, aby to mohlo pokračovat dál.) :)

Citát z Joganandy vhodně vysvětluje jak se dívá muž:
Nádhera vzdouvající se ve mně začala halit
města, kontinenty, zemi, sluneční a hvězdné systémy, nejasné
mlhoviny a ploucí vesmíry. Celý kosmos, jemně zářící jako noční
město při pohledu zdálky, se třpytil v nekonečnu mé bytosti.

Tak to je vnímání muže. Není to o tom, že láska je
primární lidská potřeba
, není to ani o tom, že
Muži to většinou úspěšně potlačí
, ale to mu dal guru, muž pro muže.
Nesouhlasím s tvrzením, že
U žen je to trochu jiné, jsou k tomu v podstatě vychovávány, aby jim byla láska důležitější než mužům
. U žen je to samo jiné, MAJÍ V SOBĚ, že
láska je pro ně důležitější než mužům
, takže není třeba je v tom vychovávat, cítí to přímo.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2440
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 04. bře 2018 10:44:08

Muž je vychován tak, aby pokud možno přehlížel tyto slova od Joganandy:


„Pane, člověk slyší o božské lásce jenom vágní slova, ale poprvé
mi vaše andělská bytost podala její konkrétní příklad. Ve světě
nepromine snadno ani otec synovi, když opustí bez varování otcovský
dům. Ale vy neprojevujete sebemenší pobouření, i když vám to
množství nedokončených úkolů, které jsem za sebou zanechal,
muselo způsobit nemalé nepohodlí.“
Podívali jsme se oba do očí toho druhého, kde se zaleskly slzy.
Zalila mě vlna štěstí; uvědomoval jsem si, že Pán v podobě mého
gurua zvyšuje slabou horoucnost mého srdce do šíře vesmírné lásky.

--
V Joganandovi byla tzv. ženská stránka = to, co se očekává od ženy, jinak je považována za neženskou - velmi silná.

:)
Návštěvník
 

Re: Anita Moorjani: Co když je to nebe

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 04. bře 2018 11:05:55

nop píše:Citát z Joganandy vhodně vysvětluje jak se dívá muž:
Nádhera vzdouvající se ve mně začala halit
města, kontinenty, zemi, sluneční a hvězdné systémy, nejasné
mlhoviny a ploucí vesmíry. Celý kosmos, jemně zářící jako noční
město při pohledu zdálky, se třpytil v nekonečnu mé bytosti.

Tak to je vnímání muže.


Je to zážitek kosmického vědomí, který zažívá muž i žena stejně.

:)
Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron