Jorgen Larsen NukunuZáležitost srdceVÝCHODISKAŠkola advaita-védánta používá termíny „džňána“
a „vidžňána“. Tyto pojmy, zjednodušeně řečeno, vyjadřují
rozdíl mezi „věděním pravdy“ a „žitím pravdy.“
„Pravda“ je realita, která nepodléhá změnám.Proces, jímž do této reality vstupujeme, se v advaitské
tradici nazývá „neti neti“, což lze přeložit jako „ani
to, ani ono“. Vycházíme při tom z principu nestálosti,
podle nějž je vše, co přichází a odchází, iluzí.
Pravda – „satjam“ – je vždy, za všech okolností,
stejná. Je to Brahman – absolutno, naše pravé já.
Člověk, který tuto neměnnost poznal a realizoval
ji svým bytím, se nazývá džňání. Džňání se odmítá
ztotožňovat se světskými věcmi, neboť si uvědomil
jejich nestálost. Jako kdyby krok za krokem vystoupal
po schodech na střechu domu. Toto vědomí však
není konečné.
Aby se džňání stal vidžňáním, musí
dojít ještě o kousek dál. Když vyjde na střechu, musí
si uvědomit, že střecha i schody jsou ze stejného
materiálu – z cihel, vápna a cihlové moučky. Zjistí,
že to, co si vylučovacím procesem neti neti intuitivně
uvědomil jako Brahman, je celým vesmírem se
všemi jeho živými bytostmi.
Vidžňání vidí, že vše, co
v pravém slova smyslu prohlédl (schody), je také jeho
pravým, bytostným já – Brahmanem.
Představte si, že sedíte v křesle, meditujete a volně
procházíte nejrůznějšími stavy mysli, když tu si náhle
uvědomíte sami sebe jako neměnnou vědomou
blaženou realitu.
A řeknete si: „Aha, tohle je ONO!“V tu chvíli neexistuje žádný „myslitel“, a tudíž ani
žádná pochybnost nebo nejistota – to vše je překonáno.
Přesto jste teprve v půli cesty. Musíte se ještě
odvážit vyjít z domu, dojít na tržiště a uvědomit si:
„I tohle všechno je oním stavem, na který jsem narazil
v meditaci.“Všechny zkušenosti a činnosti všedního života
jsou manifestacemi naší božské nerozdělené podstaty.
Proto musíme vše přijímat a proto můžeme
všechno, co děláme a co prožíváme, využít k osvobození.
Nemůžeme se věčně utíkat do svých transcendentálních
zkušeností – musíme se také účastnit
všedního života, abychom v něm ztělesňovali to,
čím skutečně jsme!
Já sám jsem se o tom přesvědčil
v dubnu 1995, když jsem se po návratu z Indie, kde
jsem měsíc předtím zažil probuzení, setkal v Dánsku
se svou bývalou přítelkyní. Ihned jsme k sobě
pocítili přitažlivost.
Vyděsilo mě to, protože jsem si
dobře pamatoval Rámákršnova, Vivékánandova a Jógánandova
varování před „ženami a zlatem“. Strávil
jsem sice také mnoho let s Oshem, ale přesto jsem
měl strach. Když jsme náš vztah přece jen obnovili,
uvědomil jsem si, že i toto je Brahman – má pravá
podstata. Všechno v mém životě bylo mou vlastní
průzračnou, neměnnou realitou!
Probuzení je začátkem procesu postupného tříbení,
a proto jsem se ve všech činnostech všedního
života snažil jít s kůží na trh, abych se plně propojil
se svým bytostným já – s Brahmanem.
Ramana Maharši v této souvislosti hovoří o „uvědomění si rozdílu
mezi poznáním sebe sama a bytím sám sebou“.
Aby člověk byl a zůstal sám sebou, musí u něj dojít
k trvalé změně perspektivy. Ve stavu nevědomosti/
dvojnosti nahlížíme svět z hlediska ega. Při probuzení
dojde k náhlému posunu – spatříme svět z hlediska
ryzího vědomí. Jde spíše o „vrozumění“ než
o „porozumění“ (z pohledu ega). A ten, kdo sám sebou
zůstane, se v advaitské tradici (advaita znamená
nedvojnost) nazývá vidžňání.
Použiji přirovnání: představte si, že plujete na rozbouřeném
moři v člunu, jímž vlny pohazují sem
a tam. Náhle však stojíte na pevné zemi a ze břehu
sledujete, jak moře zmítá člunem. To je změna perspektivy,
o níž hovořím. Život v dvojnosti a nevědomosti
námi smýká ze strany na stranu. Je to doslova
peklo na zemi, a přesto tak žije drtivá většina lidí.
Jakmile však dosáhneme vnitřního klidu, staneme
na bezpečném a pevném břehu.
Když se jednoho starého zenového mistra ptali
na osvícení, odvětil: „Stále se rozvíjím.“ Já říkám
totéž. Dokud žijeme v těle a mysli, máme sklon ke
ztotožňování, byť třeba jen chvilkovému. Ztotožnění
znamená oddělenost a dvojnost a je důsledkem každého
uchopování nebo odmítání.
I po oné změně perspektivy jsem stále upadal do
dvojnosti. Na této cestě pádů a vzestupů jsem objevil
mnoho bran dharmy. Jednu z nich, založenou
na pochopení nehybnosti a nestálosti, jsem nazval
„hlubinné dotazování“.