Re: CESTA K LÁSCE

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. říj 2016 20:50:46

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

BDĚTE

Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící.
Lukáš 12:37


Všude na světě hledají lidé lásku, neboť jsou všichni přesvědčeni, že láska sama může zachránit svět, že láska sama může dát životu smysl a hodnotu. Ale jak nepatrně málo lidí chápe, co láska vlastně je a jak v lidském srdci vzniká.
Velice často je zaměňována za city, jež kdosi ke komusi chová, za dobrotu, nenásilí i službu. Ale tyto věci samy o sobě nejsou láska. Láska pramení z vědomí. Pouze když vidíte lidi takové, jací skutečně jsou, tady a teď, a ne jací jsou ve vaší paměti, tužbách, představách i projekcích, můžete je milovat, jinak nemilujete toho člověka, ale představu, kterou jste si o tom člověku utvořili, nebo toho člověka milujete jako předmět své touhy, nikoli jako bytost, která je sama sebou.
Proto prvním skutkem lásky je vidět bytost, věc i skutečnost takovou, jaká opravdu je. A to vyžaduje tu nesmírnou kázeň a sílu odhodit své tužby, předsudky, vzpomínky, projekce, selektivní způsob pohledu na svět, kázeň tak velkou, že většina lidí by se raději po hlavě vrhla do konání dobrých skutků a služby, než by se podrobila sžírajícímu ohni tohoto odříkání.
Když se vydáte na cestu služby někomu, koho ani pořádně nevidíte, nedal jste si tu práci ho vidět, děláte to pro svou potřebu, či pro potřebu toho člověka? Tedy první ingrediencí lásky je skutečně vidět ty druhé.
Druhá ingredience lásky je stejně důležitá - vidět sám sebe, nemilosrdně vrhnout světlo vědomí na své motivy, emoce, potřeby, neupřímnost, sebestřednost, na svou tendenci ovládat a manipulovat. To znamená nazývat věci pravými jmény, ať už je to poznání a následky sebebolestnější. Pokud se vám podaří dosáhnout tohoto druhu vědomí o tom druhém i o vás, poznáte, co je to láska. Protože jste dospěli k mysli a k srdci, jež je ostražité, bdělé, jasné a citlivé, k jistotě vnímání, k citlivosti, která vás přivede k té správné a přiměřené reakci na každou situaci, v kterýkoli okamžik. Někdy budete neodolatelně puzeni k nějakému jednání, jindy vás to bude držet zpátky a krotit. Někdy vás to přiměje ostatní ignorovat a někdy zase jim tu pozornost, o kterou žádají, věnovat. Někdy budete laskaví a poddajní, jindy přísní, nekompromisní, tvrdí, dokonce i agresivní. Neboť láska zrozená z citlivosti na sebe bere mnoho nečekaných forem a neodpovídá žádným již předem hotovým liniím a principům, nýbrž skutečnosti okamžiku. Když poprvé zažijete tuto citlivost, s velkou pravděpodobností to pro vás bude zděšení. Neboť všechny vaše obrany budou rozmetány, neupřímnost obnažena a ochranné zdi na popel.
Představte si ten děs, který popadne boháče, když se rozhodne skutečně uvidět podmínky chudých, děs mocichtivého diktátora, když se skutečně podívá na nepříznivou situaci lidí, které podrobil, děs slepého fanatika, když skutečně uvidí klamnost svých přesvědčení, jež prost nesouhlasí s fakty. Ten děs, který se snese na milence, který se rozhodne skutečně uvidět, že vlastně nemiluje svou milovanou, ale její obraz, který si o ní utvořil. Proto ten nejbolestivější skutek, který může lidská bytost vykonat, skutek, kterého se hrozí nejvíce, je skutek vidění. A práv z tohoto skutku vidění se rodí láska, i ještě přesněji, skutek vidní je Láska.
V okamžiku, kdy začnete vidět, vaše citlivost vás přivede k vědomí, nejen k vědomí toho, co jste se rozhodli vidět, ale i všeho ostatního. Vaše ubohé ego se bude zoufale snažit tu citlivost otupit, neboť jste z něho strhli jeho obranné mechanismy, je ponecháno naprosto bez ochrany a nemá, na co by se upoutalo. Pokud se tedy někdy odvážíte vidět, bude to znamenat vaši smrt. To je ten důvod, pro je láska tak děsivá, protože milovat znamená vidět a vidět znamená zemřít. Ale zároveň je to naprosto nejnádhernější a nejradostnější zážitek na světě. Neboť ve smrti ega spočívá svoboda, klid, jistota a blaho.
Pokud opravdu hledáte lásku, váš úkol je snažit se vidět. Vezměte ho tedy vážně: podívejte se na někoho, koho nemáte rádi, a skutečně vizte svůj předsudek. Podívejte se na někoho i na něco, na čem lpíte, a skutečně vizte to trápení, tu marnost, tu nesvobodu lpění, a dlouze a láskyplně se zadívejte na lidské tváře a lidské chování. Jděte ven a nešetřete časem v úžasu hledět na přírodu, let ptáků, rozkvetlé květiny, suchý list rozpadající se v prach, říční proud, východ měsíce, obrys hory na obloze. A když to uděláte, ta tvrdá, ochranná ulita kolem vašeho srdce změkne a rozpustí se, a
vaše srdce procitne do citlivosti a přístupnosti. Tma ve vašich očích se rozptýlí, zrak se vám rozjasní a bude pronikavý a vy konečně poznáte, co je láska.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 28. říj 2016 12:04:17

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

HORA A MODLITBA

Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Matouš 14:23

Napadlo vás někdy, že milovat můžete, jen když jste sami? Co to znamená milovat? Znamená to vidět osobu, věc nebo situaci takové, jaké skutečně jsou, a ne jak si je představujete, reagovat na ně tak, jak si zaslouží. Nemůžete milovat něco, co ani nevidíte. A co vám brání ve vidění? Vaše pojmy, kategorie, předsudky a projekce, potřeby a lpění, nálepky, které jste si na základ prostředí a dosavadních zkušeností vytvořili. Vidět je ten nejnáročnější úkol, jaký vůbec může lidská bytost podstoupit. Neboť vyžaduje ukázněnou a bdělou mysl, a většina lidí mnohem radši upadne v mentální lenost, než by si dávala tu práci vidět každou osobu i věc nově v každičkém okamžiku. Už opustit svou pozici ve vnějším světě je dost náročné. Ale vidění vyžaduje něco ještě bolestnějšího. Zbavit se vlády, kterou nad vámi uplatňuje společnost; vlády, jejíž chapadla natolik vrostla do samotných kořenů vašeho bytí, že zbavit se jich znamená roztrhat sám sebe na kusy. Chcete-li tomu lépe porozumět, představte si malé dítě, kterému dají okusit drogu. Jak se mu droga dostává do těla, stane se závislé a celá jeho bytost volá po droze. Být bez té drogy je tak nesnesitelné, že se zdá mnohem lepší umřít. Přesně tohle vám udělala společnost, když jste byli děti. Nesměli jste se těšit ze zdravé a hodnotné výživy života: práce, hry, společnosti lidí a radostí smyslů a mysli. Dali vám okusit drogu zvanou Pochvala, Uznání, Pozornost, drogu zvanou Úspěch, Prestiž, Moc. Okusili jste tyto věci, stali jste se na nich závislými a začali jste se bát, že o ně přijdete. Děsili jste se vyhlídek na prohru, chybu, kritiku ze strany druhých. A tak jste se stali zbaběle závislými na lidech a ztratili jste svobodu. Druzí teď mají moc učinit vás šťastnými i nešťastnými. A třebaže vás ničí trápení, které to s sebou nese, zjišťujete, že jste úplně bezmocní. Není minuty, kdy byste nebyli, vědomě i nevědomě, naladěni na reakce druhých, kdy byste nepochodovali do rytmu jejich požadavků. Když si vás nikdo nevšímá nebo vás odsuzuje, zažíváte tak nesnesitelnou samotu, že se připlazíte zpátky k lidem a prosíte o utěšení známé jako Opora, Povzbuzení, Uklidnění. Žít s lidmi za takových podmínek představuje nekonečný stres, ale žít bez nich s sebou přináší muka osamělosti. Ztratili jste již schopnost jasně je vidět takové, jací jsou, a přiměřeně na ně reagovat, protože většinu vašeho vnímání vám zatemnila potřeba drogy. Následky toho všeho jsou úděsné a nevyhnutelné: jste neschopni kohokoli a cokoli milovat. A chcete-li milovat, musíte se naučit znovu vidět. Chcete-li vidět, musíte se vzdát své drogy. Musíte ze svého bytí vytrhat kořeny společnosti, které zarostly až do morku kostí. Musíte z toho vystoupit. Navenek půjde všechno tak jako předtím, i nadále budete na světě, ale nebudete již z tohoto světa. A ve svém srdci budete konečně svobodní a dočista sami. Jen v tomto osamění, v naprosté samot ta závislost a chtění umírá a schopnost milovat se rodí. Neboť člověk už nevidí druhého člověka jako prostředek k uspokojení své závislosti. Teprve ten, kdo se o to pokusil, zná muka tohoto procesu. Je to, jako když zvete sami sebe na smrt. Je to jako chtít po ubohém narkomanovi, aby se vzdal té jediné radosti, kterou zná, a nahradil ji chutí na chleba a ovoce, na čerstvý ranní vzduch a lahodnost vody v horském potůčku, zatímco se úporně snaží zvládnout abstinenční příznaky a prázdnotu, která se v něm po vysazení drogy rozprostřela. Pro jeho horečnou mysl neexistuje nic, co by tu prázdnotu mohlo zaplnit, krom jeho drogy. Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly i uznání, nebo opřít se o něčí paži; ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné i nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cest životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky, musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám. Jak toho kdy dosáhnete? Neustále vědomou myslí a nekonečnou trpělivostí a soucitem, který byste měli pro narkomana. Rovněž pomůže, když se budete věnovat činnostem, do kterých se můžete cele položit, činnostem, které děláte tak rádi, že když je děláte, úspěch, uznání a pochvala pro vás nic neznamenají. Pomůže i to, když se navrátíte k přírodě: odežeňte davy, běžte do hor a tam tiše promlouvejte se stromy a květinami, zvířaty a ptáky, s mořem, oblohou, mraky a hvězdami. Pak zjistíte, že vás srdce zavedlo do široširé pouště samoty. Ale když tam chvíli setrváte, poušť najednou vykvete v Lásku. Vaše srdce se rozezpívá. A nastane věčné jaro.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 17. lis 2016 19:07:40

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek


NESUĎTE

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Matouš 7:1

Činí nás střízlivými myšlenka, že nejryzejší skutek lásky, který můžeme vykonat, není skutek služby, nýbrž skutek pozorování, dívání se. Když lidem sloužíte, tak pomáháte, podporujete, utěšujete, zmírňujete bolest. Když je vidíte v jejich vnitřní kráse a dobrotě, tak přetváříte, tvoříte. Myslete na nějaké lidi, které máte rádi a kteří vás přitahují. A teď se pokuste na každého z nich podívat, jako byste je vidli poprvé, a nenechte se ovlivnit tím, co o nich víte, ať už je to dobré či špatné. Hledejte v nich něco, co vám kvůli pocitu známosti uniklo, neboť známé rodí únavu, slepotu a nudu. Nemůžete milovat, co nevidíte nově. Nemůžete milovat, co stále znovu a znovu neobjevujete. A teď přejděte k lidem, které rádi nemáte. Nejdříve se zaměřte na to, co na nich nemáte rádi, zkoumejte jejich nedostatky nestranně. To znamená, že nelze použít nálepek jako pyšný, líný, sobecky, arogantní. Nálepka je projev mentální lenosti, neboť je velmi snadné opatřovat lidi nálepkami. Je však nesnadné a náročné vidět bytost v její jedinečnosti. Nedostatky je třeba zkoumat nezaujatě, to znamená, nejdřív se musíte ujistit o své objektivitě. Zvažte možnost, že to, co vidíte jako jejich nedostatky, nemusí vůbec být nedostatky, pouze něco, co díky působení vaší výchovy a prostředí nemáte rádi. Pokud tam i potom stále vidíte nedostatek, pochopte, že nedostatky mají často svůj původ v dětství, v životních podmínkách, v pochybeném myšlení a vnímání, ale hlavně v nevědomosti, nikoli ve zlé vůli. Když tak učiníte, váš přístup se změní v lásku a odpuštění, neboť poznávat, pozorovat a chápat znamená odpustit. Když jste prozkoumali nedostatky, dejte se do hledání pokladů ukrytých v tomto člověku, pokladů, které vám dříve bránila vidět skutečnost, že ho nemáte rádi. A sledujte při tom veškeré změny přístupu a pocitů, které se dostaví, protože dříve jste měli z nelásky zatemněný zrak a to vám bránilo vidět. A nyní přejděte k lidem, se kterými žijete i pracujete, a sledujte, jak se ve vašich očích každý z nich promění, když se na něho takto podíváte. Dívat se na ně takto je nesrovnatelně láskyplnější dar, než kterákoli z vašich služeb. Neboť tímto jste je přetvořili, vytvořili jste je ve svém srdci, a na základ kontaktu mezi vámi a jimi se brzo přetvoří i ve skutečnosti. A teď dejte tentýž dar i sobě. Pokud jste byli schopni ho dát ostatním, mělo by to být poměrně snadné. Držte se stejného postupu: žádné nedostatky ani neurózu nehodnoťte, ani neodsuzujte. Nesoudili jste ostatní a budete překvapeni, že vy sami teď nejste souzeni. Nedostatky ohledáte, vyšetříte a prozkoumáte, to vede k lásce a odpuštění, a ke svému úžasu najednou zjistíte, že jste tímto nově milujícím přístupem, jenž se ve vás pro vás rodí, přetvářeni. Je to přístup, který se ve vás narodí a z vás pak přechází do každé živé bytosti.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. lis 2016 6:27:38

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

VYLOUPNĚTE SI OKO

Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla... A jestliže t svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla. Marek 9:43,47

Když poznáte slepé lidi, dojde vám, že jsou naladěni na skutečnosti, o kterých vy nemáte ani zdání. Jejich citlivost ke světu hmatu, čichu, chuti a zvuku je taková, že se my ostatní zdáme být otupělé tělesné schránky. Je nám líto lidí, kteří přišli o zrak, ale zřídka bereme v úvahu obohacení, jež jim nabízí ostatní smysly. Je škoda, že toto bohatství je vykoupeno tak vysokou cenou - slepotou - a je docela možné, že bychom mohli být zrovna tak citliví a dobře naladěni na svět jako slepci i bez ztráty zraku. Ale není možné, ani myslitelné, že byste procitli do světa lásky, aniž byste vyloupli, odsekli tu část vašeho psychického bytí, již nazýváme Lpění. Odmítnete-li tak učinit, minete lásku, propásnete to jediné, co dává lidské existenci smysl.
Neboť láska je vstupní vízum do neutuchající radosti, klidu a svobody.
Jen jedna věc blokuje vstup do tohoto světa, a ta se jmenuje Lpění. Plodí ho žádostivé oko, které ve vašem srdci probouzí chtivost, a chamtivá ruka, která se natahuje, aby chytila, držela a přivlastnila si, a pak odmítá pustit. To oko je třeba vydloubnout, tu ruku je třeba odseknout, má-li se zrodit láska. S pahýly místo rukou se člověk již po ničem sápat nemůže. S prázdnými očními důlky jste najednou citlivější ke skutečnostem, o kterých jste dřív neměli ani zdání. Nyní můžete konečně milovat; až doposud vše, co jste měli, byla jen jistá dobrota i laskavé srdce, soucit i zájem o druhé, který jste mylně zaměňovali za lásku, ale která má s láskou společného asi tolik, jako třepotající se plamínek svíčky se sluneční září. Co je láska? Je to citlivost ke každé částečce skutečnosti uvnitř č i vně vás, spolu s upřímnou reakcí na tuto skutečnost. Někdy tu skutečnost obejmete, někdy na ni zaútočíte, někdy ji budete ignorovat a jindy zase jí věnujete veškerou pozornost, ale vždy budete reagovat nikoli podle potřeby, nýbrž podle citu. A co je lpění? Potřeba, připoutanost, která vám otupuje citlivost, droga, která vám zatemňuje vnímání. Proto dokud na něčem či na někom sebenepatrněji lpíte, láska se nezrodí. Neboť láska je citlivost, a citlivost, která je byť sebeméně narušena, je citlivost zničená. Tak jako když nesprávně funguje třeba jen jediná důležitá součástka radaru - příjem je narušen a narušena je i reakce na to, co vyrozumíte. Neexistuje neúplná láska, nedostatečná č i částečná láska. Láska, tak jako citlivost, je buď v celé své plnosti, nebo není vůbec. Buď ji máte celou, nebo ji nemáte. Takže jedině až se rozplyne lpění, vstupuje člověk do té nesmírné říše duchovní volnosti zvané láska. Najednou může svobodně vidět a reagovat. Ale nesmíte zaměňovat tuto svobodu s lhostejností těch, kteří stádiem lpění nikdy neprošli. Cožpak můžete vyloupnout oko, které nemáte, odseknout ruku, která není? Tato lhostejnost, kterou tolik lidí zaměňuje za lásku (na základě toho, že na ničem nelpí, se domnívají, že všechno milují), není citlivost, ale ztvrdlé srdce, které zatvrdlo odmítáním, deziluzí nebo odříkáním. Tudy cesta nevede. Člověk musí proplout rozbouřeným mořem lpění, má-li kdy dorazit k pevnin lásky. Někteří lidé, kteří ještě ani nevyrazili na cestu, sami sebe přesvědčili, že už jsou u cíle. Člověk musí být tělesně zdatný a mít perfektní zrak, než meč vykoná své a dá tak ve vědomí vyrůst světu lásky; a neudělat žádnou chybu, toho lze dosáhnout jedině skrz násilí. Jedině násilím lze získat království boží. Proč násilím? Protože, ponechán sám sob, život neumí vzbudit lásku, vedl by vás jen k náklonnosti, od náklonnosti k rozkoši, a pak k připoutanosti, k uspokojení, které nakonec vede jen k unavenosti a nudě. Potom se na chvíli situace stabilizuje. A pak ten únavný koloběh proběhne znovu: náklonnost, rozkoš, připoutání, naplnění, uspokojení, nuda. Tohle všechno spolu se strachem, žárlením, sobectvím, smutky a trápením z toho koloběhu vytváří jednu dlouhou horskou dráhu. A poté, co už jste ji několikrát za sebou projeli, přijde chvilka, kdy už máte dost a rádi byste ten kolotoč zastavili. A máte-li to štěstí, že vám hned zase něco či někdo nepadne do oka, užijete si trochu toho nejistého klidu. To je maximum, co vám život může dát, a vy tento stav klidně můžete zaměnit za svobodu a až do své smrti nepoznáte, co to znamená být skutečně svobodný a milovat. Ne, chcete-li z toho kolotoče uniknout do světa lásky, musíte zaútočit, když je lpění čerstvé a živoucí, ne když už jste z něj vyrostli. A zaútočit musíte nikoli mečem odříkání, neboť takové mrzačení pouze otupí, ale mečem vědomí. Čeho si musíte být vědomi?

Tří věcí:

Zaprvé, musíte vidět trápení, které vám tato droga způsobuje, ten neklid, vzrušení, strach a zklamání, tu nudu, ke které vás nevyhnutelně vede.

Zadruhé, musíte si uvědomit, že vás ta droga šidí o svobodu milovat a těšit se ze všeho a z každého okamžiku života.

Zatřetí, musíte pochopit, že pomocí závislosti a naprogramování jste oděli předmět vašeho lpění krásou a hodnotou, kterou prostě nemá: to, do čeho jste tak zamilováni, je ve vaší mysli, nikoli ve vaší milované bytosti či věci. Pochopte to a meč vědomí vás vysvobodí ze zakletí.

Všeobecně se věří, že pouze, když se sami cítíme hluboce milováni, jsme schopni jít a milovat druhé. Není tomu tak. Zamilovaný člověk nevychází do světa v lásce, ale v euforii. Pro něj je svět zahalený do neskutečného, růžového oparu, který se rozpustí, až když euforie opadne. Jeho takzvaná láska není vyvolána čistým vnímáním skutečnosti, ale přesvědčením, ať už pravdivým i mylným, že je někým milován - přesvědčením, které je nebezpečně chatrné, neboť se opírá o nespolehlivé a nestálé lidi, kteří, jak on věří, ho milují. A kteří mohou kdykoli sáhnout po vypínači a jeho euforii vypnout. Není divu, že ti, kdo se touto cestou ubírají, se nikdy zcela nezbaví nejistoty. (Když do světa vkročíte kvůli lásce, kterou vás někdo zahrnuje, nezáříte vnímáním skutečnosti, ale láskou, kterou jste od někoho přijali, a ten kdosi ovládá vypínač, a až ho vypne, záře hasne.) Když na cestě z lpění k lásce využíváte meče vědomí, mějte stále na paměti toto: Nepospíchejte, nebuďte netrpěliví a nebuďte k sob nenávistní. Mohla by snad z některého z těchto přístupů vyrůst láska? Raději se držte soucitu a střízlivosti, se kterou zachází s nožem chirurg. Pak sami sebe shledáte v situaci, kdy předmět lpění milujete a těšíte se z něj ještě mnohem víc než dřív, ale zároveň se stejně tak těšíte i ze všech ostatních věcí a ze všech ostatních bytostí. To je lakmusová zkouška, jež zjistí, zda skutečně milujete. Lhostejnosti na hony vzdáleni, těšíte se pak ze všeho a ze všech stejně, jako jste se dřív těšili z předmětu svého lpění. Jen jste pak zbaveni veškerého napětí, a proto už vám nehrozí trápení a nejistota. Vlastně by se dalo říct, že se těšíte ze všeho a zároveň z ničeho. Neboť jste učinili ten velký objev, že to, co vás na těch věcech a bytostech těší, je něco ve vás. Tento orchestr je ve vás a vy ho nosíte všude s sebou. Ty věci a lidé vně vás jen určují, jakou melodii ten orchestr bude zrovna hrát. A když nebude nablízku nikdo i nic, čemu byste mohli věnovat pozornost, orchestr si bude hrát svou vlastní hudbu, nepotřebuje inspiraci z vnějšku. Pak ponesete ve svém srdci štěstí, které tam nikdo krom vás nemůže vložit a nikdo ho odtamtud nemůže vzít. Zde je další test lásky. Jste šťastni a příčina toho štěstí je vám neznámá. Trvá taková láska? Žádné záruky na to nejsou. Neboť ačkoli nemůže být láska částečná, může trvat jen po jistou omezenou dobu. Přijde a trvá potud, pokud máte mysl bdělou a vědomou, jinak se opět uloží ke spánku. Ale jedno je jisté, pokud už jste jednou lásky byť jen kratičce okusili, budete vědět, že žádná cena není příliš vysoká a žádná oběť příliš veliká, dokonce ani ztráta oka i zmrzačení ruky, můžete-li výměnou získat tu jedinou věc na světě, která váš život učiní hodnotným.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. lis 2016 20:15:16

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

UTRPENÍ A SLÁVA

Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Lukáš 24:26

Vzpomeňte si na několik bolestných okamžiků svého života. Za kolik z nich jste nyní vděčni, protože jste se díky nim změnili a vyzráli? Zde je prostá životní pravda, která většině lidí zůstává skrytá. Šťastné okamžiky nám činí život radostným, ale nevedou k sebepoznání, růstu a svobodě. Tuto výsadu mají jen věci, lidé a situace, které nám způsobují bolest. Každá bolestná událost v sobě nese semeno růstu a osvobození. Ve světle této pravdy se teď navraťte ke svému životu, vyberte nějakou událost, za kterou nejste vděčni, a podívejte se, jestli neobsahuje nějaký potenciál růstu, kterého jste si dřív nebyli vědomi, a proto jste z ní nic nevytěžili. A teď si vzpomeňte na nějakou nedávnou událost, která vám způsobila bolest a byla příčinou negativních pocitů. Cokoli i kdokoli tyto pocity způsobil, byl váš učitel, protože vám o vás samých odhalil něco, co jste pravděpodobně nevěděli. A přivedl vás k sebepochopení, sebepoznání, a tedy k růstu, životu a svobodě. Zkuste nyní pojmenovat tu negativní emoci, kterou ta událost ve vás vyvolala. Byl to strach i nejistota, žárlivost, vztek i vina? Co vám ta emoce o vás říká, o vašich hodnotách, způsobu vnímání světa a života, a hlavně o vašem naprogramování a danostech? Pokud na to přijdete, opustíte některé iluze, na kterých jste až doposud lpěli, nebo trochu napravíte pokřivené vnímání, nebo opravíte mylné přesvědčení, nebo se naučíte být nad svým utrpením, když si uvědomíte, že ho způsobilo vaše naprogramování, a ne skutečnost. A najednou shledáte, že jste vašim negativním emocím nesmírně vděčni, jim a lidem a událostem, které je vyvolaly. A teď pojďme ještě o krok dál. Podívejte se na všechno, co myslíte, cítíte, děláte a říkáte a nemáte to na sob rádi. Na své negativní emoce, nedostatky, vady, chyby, lpění, neurózu, nedochvilnost a ano, i své hříchy. Jste schopni je všechny brát jako nedílnou součást svého vývoje, něco, co skrývá příslib růstu a slávy, pro vás i pro ostatní, růstu, kterého byste nikdy nedosáhli, kdyby nebylo těchto věcí, které jste tolik nesnášeli? A pokud jste způsobili bolest i negativní emoce druhým, nebyli jste v tom okamžiku jejich učiteli, nástrojem, který jim nabídl semínko sebepoznání a růstu? Můžete ve svém pozorování ještě vytrvat, dokud to vše neuvidíte jako šťastnou chybu, nezbytný hřích, který přináší tolik dobrého vám i světu? Pokud vytrváte, vaše srdce zaplaví mír a vděk, láska a přijetí všeho. A pak objevíte to, co lidé všude hledají a nenacházejí. Pramen poklidu a radosti, jež se skrývá v každém srdci.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. lis 2016 20:15:47

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

OHEŇ NA ZEMI

Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Lukáš 12:49


Chcete-li vědět, co to znamená být šťastný, podívejte se na květinu, na ptáka, na dítě; to jsou dokonalé obrazy božího království. Neboť žijí z okamžiku na okamžik ve věčném teď bez minulosti a bez budoucnosti. A tak jsou ušetřeni viny a strachu, které tolik mučí lidské bytosti, a jsou plni čiré radosti z žití a netěší se ani tak z lidí a věcí, jako ze života samotného. Jakmile vaše štěstí způsobuje i udržuje někdo či něco vně vás, zůstáváte nadále v zemi mrtvých. Až budete jednou šťastni naprosto bezdůvodně, až se budete těšit ze všeho a zároveň z ničeho, budete vědět, že jste našli zemi nekonečné radosti zvanou království boží. Najít toto království je ta nejlehčí věc na světě, ale zároveň i ta nejtěžší. Lehká proto, že to království je všude kolem i uvnitř vás a stačí jen natáhnout ruce a je vaše. Těžká proto, že jestliže chcete mít království boží, nemůžete mít už nic jiného. To znamená, musíte opustit všechna vnitřní lnutí k lidem i věcem a vzít jim navždy tu moc vás pohnout, vzrušit i dát vám pocit bezpečí a spokojenosti. A k tomu nejdřív musíte uvidět neochvějně jasně tuto prostou a velkou pravdu: bez ohledu na to, co vás učila vaše kultura a náboženství, nic, absolutně nic vás nemůže uinit šťastnými. V okamžiku, kdy to pochopíte, přestanete měnit zaměstnání, přátele, bydliště, duchovní techniky i guruy. Ani jedna z těchto věcí vám nemůže dát třeba jen minutu štěstí. Mohou vám jen nabídnout dočasné vzrušení, potěšení, které nejdříve nabírá na intenzitě a pak se mění v trápení, pokud o ty věci přijdete, nebo v nudu, pokud o ně nepřijdete. Vzpomeňte si, kolik různých věcí a lidí vás v minulosti vzrušovalo. A co se s nimi stalo? Každičká z nich vám nakonec buď způsobila trápení, nebo nudu, nemám pravdu? Je opravdu nezbytné, abyste toto uviděli, protože dokud to neuvidíte, nemáte šanci kdy najít království radosti. Většinou to lidé nejsou připraveni vidět, dokud si dostatečně neprotrpěli deziluzi a bolesti. A i tak má pak touhu uvidět jen jeden z milionu. Ostatní se k ní jen donekonečna přibližují, tklivě klepají na dveře jiných bytostí s žebráckou miskou v ruce a žadoní o soucit, uznání, vedení, moc, vážnost a úspěch. Neboť zatvrzele odmítají pochopit, že v ničem z toho štěstí nespočívá. Budete-li ve svém srdci hledat, najdete tam něco, co vám umožní pochopit: jiskérku rozčarování a nespokojenosti, kterou lze rozfoukat do požáru, jenž spálí celý ten iluzorní svět, ve kterém žijete, a tak vašim užaslým očím odhalí to království, ve kterém jste celou dobu nic netušíce žili. Byli jste někdy znechuceni životem, na útěku před strachem a tísní, unaveni vlastním žadoněním a bezmocně vyčerpáni z toho, jak s vámi neustále smýkají lpění a závislosti? Pocítili jste někdy tu naprostou nesmyslnost vašich snah vystudovat, pak si najít práci a začít vést nudný život, nebo, pokud se rádi za něčím ženete, začít vést emocionální bouřlivý život, o který se vám postarají věci, za kterými se budete hnát? Pokud ano, a to musel snad každý, ten božský plamínek nespokojenosti už ve vašem srdci hoří. A nyní je čas ho rozfoukat, dokud ho neudusí rutinní životní povinnosti. Nastala doba, kdy si zkrátka musíte najít čas se osvobodit, podívat se na svůj život, nechat si ten plamínek před očima růst a nenechat se od tohoto úkolu ničím odvést. Je čas uvidět, že naprosto nic vně vás vám nemůže přinést trvající radost. Ale v okamžiku, kdy to uvidíte, ucítíte ve svém srdci strach. Strach, že když se té nespokojenosti poddáte, změní se ve vztek a zuřivost, která vás chytne a přiměje vás vzepřít se všemu, co je vaší kultuře a náboženství drahé, celému tomu způsobu myšlení a cítění a vnímání světa, do kterého vás vmanipulovali. Tento ničivý plamen vás nepřiměje jen člun rozhoupat, ale rovnou ho spálit na popel. Najednou se ocitnete v úplně jiném světě, navždy vzdáleni světu těch okolo, neboť vše, na čem těm ostatním záleží, vše, po čem se jejich srdce může utoužit - pochvala, moc, uznání, bezpečí, bohatství - najednou vidíte v plném světle, tedy jako naprosto bezcenné, jako páchnoucí odpad. Hnusí se vám a zvedá se vám z něj žaludek. A všechno to, před čím ostatní pořád tak utíkají, už vám hrůzu nenahání. Stal se z vás klidný, nebojácný a svobodný člověk, neboť jste vystoupili z iluzorního světa a vstoupili do božího království. Nepleťte si tuto svatou nespokojenost s bezmocností a zoufalstvím, které někdy lidi doženou k šílenství i sebevraždě. To není mystická hnací životní síla, ale sebedestruktivní pud neurózy. Nepleťte si ji s nářkem těch, kteří si pořád na něco stěžují. Tito lidé nejsou mystici, ale otravové, kteří jen agitují za zlepšení vězeňských podmínek, místo aby se snažili dostat se z vězení na svobodu. Většina lidí, když cítí hlas této nespokojenosti ve svém srdci, buď uteče a omamuje se horečnatou honbou za prací, společenským vyžitím a přáteli, nebo tuto nespokojenost investují do veřejné práce, literatury, hudby, do takzvaných tvůrčích činností, které je zaměří na reformu, zatímco zde pomůže jen vzpoura. Tito lidé, ačkoli jsou plni elánu, nejsou ve skutečnosti živí: Jsou mrtví, spokojen si žijí v říši mrtvých. Dokladem toho, že je vaše nespokojenost svatá, je skutečnost, že v ní není ani stopy po smutku i hořkosti. Naopak, i když vám tak často vyvolá v srdci strach, vždy ho též doprovází radost, radost Království. A toto je obraz Království: Je jako poklad zakopaný na poli. Člověk, který ho našel, ho znovu zakopal a z čiré radosti pak šel, všechno prodal a koupil to pole. Pokud jste ten poklad ještě nenašli, neztrácejte už as hledáním. Můžete ho najít, ale nelze ho hledat. Nemáte ani ponětí, co ten poklad je. Znáte jen zdrogované štěstí své dosavadní existence. Co byste tedy hledali? A kde? Ne, raději hledejte jiskru nespokojenosti ve svém srdci a živte ten plamínek, dokud z něho nebude požár, který vám spálí svět až do základů. Ať mladí či staří, většina z nás není spokojena, protože něco chceme - více vědomostí, lepší práci, krásnější auto, vyšší plat. Naše nespokojenost se zakládá na touze mít „víc". Většina z nás je nespokojena, protože chce mít něčeho víc. Ale to není ta nespokojenost, o které já mluvím. Touha mít víc nám brání jasně myslet, kdežto když jsme nespokojeni, ne protože něco chceme - my nevíme, co to vlastně chceme - když jsme nespokojeni se zaměstnáním, s vyděláváním peněz, s honbou za posty a mocí, s tradicí, s tím, co máme, i s tím, co ještě můžeme mít; když jsme nespokojeni ani ne tak s ním konkrétním, jako spíš se vším, pak shledáme, že nám ta nespokojenost přináší vyjasnění. Když nesouhlasíme a nepodřizujeme se, nýbrž zpochybňujeme, zkoumáme a prosvětlujeme, přijde vhled, z něhož vyvěrá kreativita a radost. Většinou bývá původ vaší nespokojenosti v tom, že máte něčeho nedostatek - nejste spokojeni, protože se domníváte, že nemáte dost peněz nebo moci, úspěchu nebo slávy, dost ctností i lásky, nebo dost svatosti. To není ta nespokojenost, která vede k radosti Království. Pochází od chtivosti a ctižádosti a jejími plody jsou neustálý neklid a pocit marnosti. Až budete jednou nespokojeni ne proto, že chcete něčeho víc, ale proto, že nebudete mít ani zdání, co to vůbec chcete, až vám bude těžko u srdce ze všeho, za čím jste se až doposud honili, a bude vám nanic i z té honby samotné, pak vaše srdce dosáhne významného projasnění, vhledu, po kterém se naprosto záhadně budete radovat ze všeho a zároveň z ničeho.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 02. pro 2016 19:23:41

ANTHONY DE MELLO

CESTA K LÁSCE

Obrázek

PODÍVEJTE SE NA POLNÍ LILIE

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život... pohleďte na nebeské ptactvo... podívejte se na polní lilie... Matouš 6:25

Každý někdy, ať už dříve i později, zažije to, čemu se říká nejistota. Cítíte se nejistí se sumou penz, kterou máte v bance, s množstvím lásky, které vám dává partner, nebo i s typem vzdělání, kterého se vám dostalo. Nebo se cítíte nejistí kvůli svému zdraví, věku i vzhledu. Kdyby se vás někdo zeptal, proč se vlastně cítíte nejistí, téměř jistě byste odpověděli nesprávně. Řekli byste třeba: „Můj přítel mě nemá dost rád,a nebo „Nemám to vzdělání, které potřebuji," nebo něco podobného. Jinými slovy, odkázali byste na vnější podmínky, a to aniž byste si uvědomili, že pocit nejistoty nikdy nepochází z vnějšku, ale vždy z vás, z vašeho emocionálního naprogramování, z něčeho, s čím pracujete v mysli. Změníte-li ten program, pocity nejistoty okamžitě zmizí, i když ve vnějším světě zůstane všechno tak, jak to bylo. Jsou lidé, kteří se cítí jistí a jejich bankovní konto zeje prázdnotou, jsou lidé, kteří se cítí nejistí, ačkoli mají miliony. A má to na svědomí právě jejich naprogramování. Jedni jsou naprosto bez přátel, a přesto se co se týče lásky lidí cítí naprosto bezpečně. Druzí se cítí nejist i v těch nejpevnějších svazcích. Opět záleží jen na naprogramování. Chcete-li na svých pocitech nejistoty pracovat, měli byste pečlivě probrat a pochopit čtyři skutečnosti.

Zaprvé, bylo by marné, snažit se zbavit nejistoty přeměnou vnějších podmínek. Může se vám sice podařit něco změnit, ale většinou se tak nestane. Možná dosáhnete jisté úlevy, ale ta nebude mít dlouhého trvání. Takže se naprosto nevyplatí vkládat svou energii a as do vylepšování vzhledu, vydělávání více penz i neustálého ujišťování se, že vás vaši přátelé mají skutečně rádi.

Zadruhé (tato skutečnost vás přiměje dotknout se problému tam, kde skutečně je, ve vaší mysli), pomyslete na lidi, kteří by v naprosto stejné situaci, v jaké jste teď vy, nepocítili jedinou stopu po nejistotě. Jsou takoví lidé. Problém se tedy nenachází vně vás, nýbrž u vás, ve vašem naprogramování.

Zatřetí, je třeba pochopit, že toto naprogramování jste převzali od lidí, kteří trpěli nejistotou a kteří vás, když jste byli malí a vnímaví, svým chováním naučili, že vždycky když vnější svět neodpovídá jistému modelu, je nutné si vyvolat emocionální zmatek zvaný pocity nejistoty. A že je nutné učinit vše, co je ve vašich silách, abyste přeskládali vnější svět - vydělávali víc, hledali více jistot, usmířili si a udobřili lidi, které jste urazili - a pocity nejistoty tím zase zahnali. Ale stačí si uvědomit, že to vůbec dělat nemusíte, že něco takového stejně nepomůže a že ten emocionální zmatek jste vytvořili vy sami a vaše kultura - už jen to, že si to uvědomíte, vás od problému vzdálí a dostaví se znaná úleva.

Začtvrté, pokaždé, když jste nejistí z toho, co by se mohlo přihodit v budoucnosti, vzpomeňte si na to, že: Posledního půl roku i rok jste se několikrát cítili nejistí kvůli něčemu, co jste nakonec, když to přišlo, byli schopni nějak zvládnout. A to díky síle a zdrojům, které vám ten daný okamžik poskytl, nikoli díky všem těm obavám, které jste si předem dělali a kvůli kterým jste se jen zbytečně trápili a emocionálně se oslabili.

Řekněte si tedy:

„Mohu-li pro svou budoucnost něco udělat, právě teď, udělám to. Pak se jí přestanu zabývat a začnu užívat přítomného okamžiku, protože veškeré mé životní zkušenosti mi ukázaly, že si vím rady a zvládám situace pouze v té dané chvíli, ne předtím, než nastanou. A že přítomnost mi vždycky dá potřebné zdroje a sílu na to, abych na vše stačil.

" Ta kýžená ztráta pocitů nejistoty se tedy uskuteční až tehdy, až získáte to požehnané umění ptáků a květin na louce žít pln v přítomnosti, v daném okamžiku. Přítomný okamžik, a už je jakkoli bolestivý, není nikdy nesnesitelný. Nesnesitelné je to, co si myslíte, že se stane za pět hodin, nebo za pět dní, a také tak o tom mluvíte, říkáte: „To je hrozné, to je nesnesitelné, jako dlouho to ještě bude trvat," a tak podobně. Ptáci a květiny mají to blaho nevědět nic o budoucnosti, nepracovat v mysli se slovy, nestrachovat se o to, co si jejich bližní o nich myslí. Proto jsou tak dokonalými obrazy božího království. Nemějte tedy obavy ze zítřku, zítřek se o sebe sám postará. Každý den má své vlastní starosti. Zaměřte se na království boží, ještě než k vám přijde i to ostatní, všechno to, co ještě zbývá.

Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. pro 2016 14:56:00

ANTHONY DE MELLO

CESTA K LÁSCE

Obrázek

ZTRATIT A NALÉZT

Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Matouš 10:39


Napadlo vás někdy, že ti, kteří se nejvíce bojí umřít, se také nejvíce bojí žít? Že když utíkáme před smrtí, utíkáme i před životem? Představte si člověka, který žije v podkroví, v takové malé komůrce bez světla, kde se téměř nedá větrat. Bojí se sejít po schodech dolů, protože slyšel o lidech, kteří spadli ze schodů a zlámali si vaz. Nikdy by nepřešel ulici, protože slyšel o tisících těch, které na ulici zajelo auto. A je pochopitelné, že nemůže-li přejít silnici, nemůže ani přeplout oceán i přejet kontinent i přejít z jednoho myšlenkového světa do druhého. Tento člověk se zuby nehty drží své komůrky a zahání smrt, a tím zahání i život. Co je to smrt? Ztráta, zmizení, odpoutání se, rozloučení se. Pokud na něčem lpíte, odmítáte se odpoutat, odmítáte se rozloučit, bráníte se smrti. A ačkoli si to možná neuvědomujete, bráníte se i životu. Neboť život je v pohybu a vy stojíte, život plyne a vy stagnujete, život je pružný a volný a vy ztuhlí a strnulí. Život vše odnáší a vy se dožadujete stálosti a trvání. Bojíte se tedy života a bojíte se smrti, protože lpíte. Když na ničem nelpíte, když nemáte strach, že něco ztratíte, pak klidně můžete plynout jako horský potůček, který je vždy čerstvý, svěží a plný života. Jsou lidé, kteří nesnesou pomyšlení, že by ztratili někoho z rodiny i přítele, raději na to nikdy nemyslí; nebo se hrozí zpochybnění i ztráty své oblíbené teorie, ideologie i přesvědčení; nebo jsou přesvědčeni o tom, že by nikdy nemohli žít bez toho i onoho drahého člověka, předmětu či místa. Chcete vědět, jak se dá změřit stupeň strnulosti a neživosti? Pozorujte, kolik prožíváte bolesti, když přijdete o hýčkanou představu, osobu i věc. To trápení a bolest prozrazují lpění. Jak to, že tolik truchlíte nad smrtí milovaného i nad ztrátou přítele? Nikdy jste si neudělali dost času na to, abyste se zamysleli nad tím, že se všechno pořád mění, plyne dál a umírá. A tak smrt, ztráta a rozloučení vás vždy zaskočí. Rozhodli jste se žít v podkrovní komůrce svých iluzí a předstíráte, že se nikdy nic nemění, že všechno bude pořád stejné. Proto zažíváte tolik bolesti, když k vám pak život vpadne a otřese vašimi iluzemi. Abyste mohli žít, je třeba podívat se skutečnosti do tváře. Pak z vás strach ze ztráty opadne a naučíte se mít rádi novost, změnu a nejistotu. Strach ze ztráty známého z vás opadne a budete plni očekávání vyhlížet a vítat vše neznámé a nové. Pokud hledáte život, pak je zde jedno cvičení, které sice může být bolestivé, ale přinese vám radost ze svobody, budete-li schopni ho provést. Zeptejte se sami sebe, zda existuje něco či někdo, jehož ztráta by vám způsobila zármutek. Možná jste jeden i jedna z těch, pro něž je nesnesitelné pomyšlení na smrt i ztrátu partnera, přítele nebo někoho milovaného. Je-li tomu tak, pak do té míry, do které tomu tak je, jste sami mrtví. A na vás je, abyste se teď vyrovnali se smrtí, ztrátou i odloučením se od milovaných věcí a lidí. Berte si ty osoby a věci jednu po druhé a představujte si, že jsou mrtví, nebo že jste je ztratili, nebo že se od vás navždy odloučily, a ve svém srdci se s nimi rozlučte. Každé z nich poděkujte a řekněte jim sbohem. Bude vás to bolet, ale vaše lpění tím zmizí. A potom se vám ve vědomí objeví něco jiného, osamění, samota, jež poroste a poroste, až bude rozlehlá jako obloha. V tomto osamění je svoboda. V této samotě je život. V tomto nelpění je ochota plynout a radovat se a zažívat a vychutnávat každý nový okamžik života, který už je nyní o to sladší, že je osvobozený od obav, tísně a nejistot, osvobozený od strachu ze ztráty a smrti, který touhu po trvání a lpění vždy provází.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. pro 2016 16:58:14

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

SVĚTLO VAŠEHO TĚLA

Vy však si nedávejte říkat „Mistře"; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. Matouš 23:8

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Lukáš 11:34

Domníváme se, že by svět spasilo, kdybychom v sobě měli více dobré vůle a tolerance. Není to tak. Svět nespasí dobrá vůle a tolerance, ale jasná mysl, jasné myšlení. K čemu je dobré být k druhým tolerantní, když jste přesvědčeni, že máte pravdu, a každý, kdo s vámi nesouhlasí, se mýlí? To není tolerance, ale blahosklonnost. To nevede ke spojení srdcí, ale k rozdělení, protože vy jste ten nahoře a ostatní jsou dole. Je to situace, která na vaší stran může vést jen k pocitu nad nadřzenosti a na straně těch druhých k zášti, což podporuje jen další netoleranci. Pravá tolerance se může zrodit jen tehdy, jste-li si dobře vědomi propastné nevědomosti a tápání nás všech co se týče pravdy. Neboť pravda je v podstatě záhadná. Mysl ji může cítit, ale nemůže ji pochopit, tím méně formulovat. Naše víry se na ni mohou odkazovat, ale nemohou ji vyjádřit slovy. A přesto stále lidé horlivě mluví o hodnotě dialogu, který se v tom nejhorším případ jeví jako maskované úsilí přesvědčit toho druhého o pravdivosti vašeho stanoviska, a v nejlepším případě vám nedovolí stát se žabákem ze studny, který si myslí, že existuje jen jediný svět — jeho studna. Co se stane, když se žabáci z různých studní sejdou k dialogu o svých přesvědčeních a zkušenostech? Rozšíří se jim horizont o pár dalších studní. Ale stále ještě nemají ani zdání o existenci oceánu pravdy, který nelze Uzavřít do zdí pojmových studní. A naše ubohé žáby nepřestávají být rozdělené a mluvit v pojmech jako vaše a moje, vaše zkušenosti, vaše přesvědčení, vaše ideologie a ta moje. Sdílení slovních modelů účastníky dialogu neobohacuje, neboť tyto modely, stejně tak jako stěny studní, rozdělují; pouze ničím neomezený oceán spojuje. Ale aby člověk dorazil k tomuto oceánu pravdy, který je nespoutaný pojmy a slovními modely, k tomu je zapotřebí daru jasného myšlení. Co je jasné myšlení a jak se k němu člověk dopracuje? Nejprve byste měli vědět, že nevyžaduje žádnou velkou učenost. Je tak prosté, že ho je schopné zvládnout desetileté dít. Zapotřebí není znalostí, ale neznalostí, nikoli talentu, ale odvahy. Pochopíte to lépe, když si představíte malé dítě v rukou staré, vrásčité, černošské hospodyně.

Obrázek

Dítě ve svém věku ještě nestačilo pochytit předsudky dospělých. Takže když se tiskne k pažím té stařeny, nereaguje na nálepky ve své mysli; nálepky jako běloška, černoška, ošklivá, hezká, stará, mladá, matka, služka; nereaguje na tyto nálepky, nýbrž na skutečnost. Ta žena dává dítěti lásku, kterou ono potřebuje. To je skutečnost, to je to, na co dítě reaguje, nikoliv na její jméno, vzhled, rasu i náboženské vyznání. Tyto informace jsou naprosto bezvýznamné. To dítě zatím nemá žádná přesvědčení a žádné předsudky. A to je prostředí, ve kterém se jasné myšlení může projevit. A aby ho člověk dosáhl, musí opustit všechno, co se doposud naučil, a dosáhnout tak mysli dítěte, jež nemá žádné zkušenosti a naprogramování, které tolik zatemňuje pohled na skutečnost. Podívejte se na sebe a pozorně sledujte své reakce na lidi a situace, a budete velmi překvapeni, jak předsudečné myšlení se za vašimi reakcemi skrývá. Téměř nikdy nereagujete na skutečnost té které bytosti či věci. Reagujete na pravidla, ideologie, na náboženské, ekonomické, politické a psychologické soustavy přesvědčení, na představy a předsudky, a to ať už pozitivní či negativní. Berte tedy osoby, věci a situace jednu po druhé a hledejte předpojatost, která odděluje skutečnost od vašeho naprogramovaného vnímání a projekcí. A toto cvičení vám přinese zjevení tak svaté, jako jsou ta z Písma. Předsudky a přesvědčení nejsou jediní nepřátelé jasného myšlení. Existují ještě další dva nepřátelé: chtění a strach. Myšlení, které není zatížené emocemi, hlavně chtěním, strachem a vlastními zájmy, vyžaduje askezi vyloženě odstrašující. Lidé se mylně domnívají, že myslí hlavou, ale ve skutečnosti má hlavní slovo srdce, které si nejdřív nadiktuje závěr a pak přikáže hlavě, aby poskytla argumenty, které by ho podpořily. To je další zdroj božího zjevení. Přezkoumejte některé ze závěry, ke kterým jste došli, a všimněte si, jak jsou znehodnocené vašimi zájmy. A to platí o každém závěru, není-li ovšem utvořený jen přechodně. Podívejte se, jak pevně se držíte svých závěrů, které jste učinili o lidech, například. Jsou to soudy nezávislé na emocích? Myslíte-li si, že ano, pravděpodobně jste se nepodívali dost poctivě. To je také hlavní příčina neshod a sporů mezi národy i jednotlivci. Vaše zájmy nesouhlasí s mými, takže ani vaše myšlení a závěry nesouhlasí s mými. Kolik znáte lidí, jejichž myšlení se alespoň někdy staví proti vlastním zájmům? A vzpomenete si, kolikrát jste vy vedli tímto směrem své myšlení? Jak často se vám dařilo vetknout nějakou neproniknutelnou překážku mezi myšlení odehrávající se v hlavě, a obavy a chtění, které znepokojují srdce? Pokaždé, když se o to pokusíte, pochopíte, že k jasnému myšlení není třeba inteligence, ale odvahy, která si umí se strachem a chtěním poradit, neboť ve chvíli, kdy něco chcete nebo se něčeho bojíte, vaše srdce se ať už vědomě či nevědomě připlete myšlení do cesty. To je úvaha duchovních velikánů, kteří si uvědomili, že pro nalezení pravdy nepotřebují poučky, ale srdce, jež se při myšlení zbavuje svého naprogramování a vlastních zájmů; srdce, které nic neochraňuje a za ničím se nežene, a proto nechává mysl chodit si bez omezení, volně a neohroženě, na cestě za pravdou; srdce, které je kdykoli schopné přijmout nový důkaz a změnit chápání věci. Takové srdce se pak stává lampou, která poučí, osvítí temnotu celého lidstva. Kdyby měly takové srdce všechny lidské bytosti, lidé by se přestali pokládat za komunisty či kapitalisty, za křesťany, muslimy i buddhisty. Jasnost jejich myšlení by jim vyjevila, že veškeré myšlení, veškeré pojmy, veškerá přesvědčení jsou lampy plné temnoty, známky jejich nevědomosti. A při tomto uvědomění by se stěny jejich oddělených studní zřítily a zalil by je oceán, který všechny bytosti spojuje v jediné pravdě.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 13. pro 2016 14:01:57

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

BUĎTE PŘIPRAVENI

Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Matouš 24:44

Dříve či později v každém lidském srdci vyroste touha po svatosti, duchovnosti, Bohu, nezáleží na tom, jak to nazveme. Člověk všude kolem slyší mystiky mluvit o božství, které máme na dosah a které by naše bytí učinilo smysluplným, krásným a bohatým, jen kdybychom ho byli schopni objevit. Lidé jaksi tuší, co to asi je, a čtou knihy, promlouvají s guruy, snaží se zjistit, co mají udělat, aby získali tuto těžko postižitelnou věc zvanou Svatost i Duchovnost.

Osvojují si různé metody a techniky, duchovní cvičení a poučky, a pak po letech neúspěšného snažení ztrácejí chuť, bývají zmateni a kladou si otázku, kde se stala chyba. Většinou dávají vinu sobě. Snad kdyby prováděli techniky pravidelněji, kdyby byli o něco zanícenější nebo velkorysejší, mohlo se jim to podařit. Ale co vlastně? Vždyť nevědí, co přesně ta svatost, kterou hledají, je; zato rozhodně vědí, že jsou stále ještě jejich životy v nepořádku, stále ještě mívají strach, nejistotu a úzkosti, bývají podráždění, neumí odpouštět, rádi vlastní, jsou ambiciózní a manipulují lidmi. A tak se znovu rázně vrhají do usilovné práce, bez které, jak věří, svého cíle nedosáhnou. Nikdy se nezastavili, aby popřemýšleli na tímto prostým faktem: Jejich úsilí je nedovede nikam. Úsilím bude všechno ještě horší, asi tak jako kdybychom hasili požár ohněm. Úsilí nenapomáhá růstu; úsilí, ať už na sebe vezme jakoukoli formu - vůle, zvyku, nějaké techniky nebo duchovního cvičení - nenapomáhá změně. Přinejlepším napomáhá k potlačení a k zakrytí vlastního problému. Úsilím lze změnit chování, ale nelze jím změnit člověka. Jen pomyslete, jaký typ mentality se prozradí otázkou: „Co musím udělat, abych dosáhl svatosti?" Není to, jako kdybyste se zeptali: „Kolik musím zaplatit, abych si to mohl koupit? Co musím obětovat? Jaké kázni se musím podrobit? Jaký druh meditace musím provozovat? Představte si muže, který chce získat lásku ženy a snaží se zlepšit svůj vzhled nebo vypracovat si tělo nebo změnit chování a cvičit techniky, jak na ni zapůsobit. Ve skutečnosti nezískáte lásku druhých cvičením technik, ale tím, že jste jistý typ bytosti. A toho nikdy nedosáhnete úsilím i technikou. A tak je to i s Duchovností a Svatostí. Pro jejich získání se nedá nic „udělat". To není něco, co se dá koupit, není to cena, která se dá vyhrát. Vše záleží na tom, co jste a čím se stanete. Svatost není výkon, je to Milost. Milost zvaná Vědomí, milost zvaná Dívání se, Pozorování, Pochopení.

Kdybyste prostě jen rozsvítili své vědomí a pozorovali celý den sebe i všechno okolo, kdybyste viděli svůj odraz v zrcadle vědomí, tak jako vídáte svůj obraz v běžném zrcadle, tedy jasně, přesně takový, jaký je, bez pokřivení i dodatků, a kdybyste ten obraz zkoumali bez jakéhokoli zavrhování a soudu, prošli byste mnoha úžasnými změnami. Jen byste ty změny neměli pod kontrolou, nemohli byste si je rozplánovat, rozhodnout, jak a kdy se mají uskutečnit. Hojí, mění a k růstu vede právě samo toto nehodnotící vědomí. Ale svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase.

Čeho konkrétně si máte být vědomi? Vašich reakcí a vašich vztahů. Pokaždé, když jste v přítomnosti nějakého člověka, kohokoli, nebo v přírodě, nebo v kterékoli situaci, různě reagujete, pozitivně i negativně. Pozorujte své reakce, sledujte, jaké přesně jsou a odkud přicházejí, bez jakéhokoli kázání i viny i dokonce touhy nebo snahy je změnit. To je vše, co je nutné, aby ve vás oživla svatost. Ale není vědomí samo jisté úsilí? Ne pokud jste ho již okusili. Neboť pak jste porozuměli, že vědomí je radost, radost malého dítěte, které v úžasu poznává svět. Protože i když ve vás vědomí odkryje něco nepříjemného, přináší s sebou vždy i osvobození a blaho. Pak poznáte, že nevědomý život nestojí za to žít, je příliš plný temnoty a bolesti. Jste-li ze začátku ve cvičení vědomí trochu pomalí, nenuťte se do toho. To by bylo jen další úsilí. Jen si své pomalosti buďte vědomi, bez hodnocení a soudu. Pak poznáte, že vědomí v sobě zahrnuje asi tolik úsilí, kolik vydává milenec, který jde navštívit svoji lásku, nebo hladový člověk, který jí, nebo horolezec, který leze na svou oblíbenou horu - musí vynaložit energii, snad prochází i útrapami, ale není to úsilí, je to radost! Jinými slovy, vědomí nenamáhá. Přinese vám vědomí svatosti, po které tak toužíte? Ano i ne. Vlastně, nikdy to nezjistíte. Protože pravá svatost, ta, které nelze dosáhnout pomocí technik, úsilí a potlačování, tato pravá svatost si naprosto není vědoma sebe sama. Člověk o její existenci nemá ani ponětí. Krom toho, ani vám nepřijde na mysl, protože pomyšlení na vlastní svatost vás zcela opustí, až budete žít z okamžiku na okamžik, až budete pomocí vědomí žít plný, šťastný a jasný život. Stačí, když budete pozorní a bdělí. Neboť v tomto stavu vaše oči uvidí Spasitele. Nic jiného, absolutně nic jiného. Ani bezpečí, ani lásku, ani sounáležitost, ani krásu, ani sílu, ani svatost - na ničem jiném už nebude záležet.
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků