ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCEVYLOUPNĚTE SI OKO Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla... A jestliže t svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla. Marek 9:43,47 Když poznáte slepé lidi, dojde vám, že jsou naladěni na skutečnosti, o kterých vy nemáte ani zdání. Jejich citlivost ke světu hmatu, čichu, chuti a zvuku je taková, že se my ostatní zdáme být otupělé tělesné schránky. Je nám líto lidí, kteří přišli o zrak, ale zřídka bereme v úvahu obohacení, jež jim nabízí ostatní smysly. Je škoda, že toto bohatství je vykoupeno tak vysokou cenou - slepotou - a je docela možné, že bychom mohli být zrovna tak citliví a dobře naladěni na svět jako slepci i bez ztráty zraku. Ale není možné, ani myslitelné, že byste procitli do světa lásky, aniž byste vyloupli, odsekli tu část vašeho psychického bytí, již nazýváme Lpění. Odmítnete-li tak učinit, minete lásku, propásnete to jediné, co dává lidské existenci smysl.
Neboť láska je vstupní vízum do neutuchající radosti, klidu a svobody.
Jen jedna věc blokuje vstup do tohoto světa, a ta se jmenuje Lpění. Plodí ho žádostivé oko, které ve vašem srdci probouzí chtivost, a chamtivá ruka, která se natahuje, aby chytila, držela a přivlastnila si, a pak odmítá pustit. To oko je třeba vydloubnout, tu ruku je třeba odseknout, má-li se zrodit láska. S pahýly místo rukou se člověk již po ničem sápat nemůže. S prázdnými očními důlky jste najednou citlivější ke skutečnostem, o kterých jste dřív neměli ani zdání. Nyní můžete konečně milovat; až doposud vše, co jste měli, byla jen jistá dobrota i laskavé srdce, soucit i zájem o druhé, který jste mylně zaměňovali za lásku, ale která má s láskou společného asi tolik, jako třepotající se plamínek svíčky se sluneční září. Co je láska? Je to citlivost ke každé částečce skutečnosti uvnitř č i vně vás, spolu s upřímnou reakcí na tuto skutečnost. Někdy tu skutečnost obejmete, někdy na ni zaútočíte, někdy ji budete ignorovat a jindy zase jí věnujete veškerou pozornost, ale vždy budete reagovat nikoli podle potřeby, nýbrž podle citu. A co je lpění? Potřeba, připoutanost, která vám otupuje citlivost, droga, která vám zatemňuje vnímání. Proto dokud na něčem či na někom sebenepatrněji lpíte, láska se nezrodí. Neboť láska je citlivost, a citlivost, která je byť sebeméně narušena, je citlivost zničená. Tak jako když nesprávně funguje třeba jen jediná důležitá součástka radaru - příjem je narušen a narušena je i reakce na to, co vyrozumíte. Neexistuje neúplná láska, nedostatečná č i částečná láska. Láska, tak jako citlivost, je buď v celé své plnosti, nebo není vůbec. Buď ji máte celou, nebo ji nemáte. Takže jedině až se rozplyne lpění, vstupuje člověk do té nesmírné říše duchovní volnosti zvané láska. Najednou může svobodně vidět a reagovat. Ale nesmíte zaměňovat tuto svobodu s lhostejností těch, kteří stádiem lpění nikdy neprošli. Cožpak můžete vyloupnout oko, které nemáte, odseknout ruku, která není? Tato lhostejnost, kterou tolik lidí zaměňuje za lásku (na základě toho, že na ničem nelpí, se domnívají, že všechno milují), není citlivost, ale ztvrdlé srdce, které zatvrdlo odmítáním, deziluzí nebo odříkáním. Tudy cesta nevede. Člověk musí proplout rozbouřeným mořem lpění, má-li kdy dorazit k pevnin lásky. Někteří lidé, kteří ještě ani nevyrazili na cestu, sami sebe přesvědčili, že už jsou u cíle. Člověk musí být tělesně zdatný a mít perfektní zrak, než meč vykoná své a dá tak ve vědomí vyrůst světu lásky; a neudělat žádnou chybu, toho lze dosáhnout jedině skrz násilí. Jedině násilím lze získat království boží. Proč násilím? Protože, ponechán sám sob, život neumí vzbudit lásku, vedl by vás jen k náklonnosti, od náklonnosti k rozkoši, a pak k připoutanosti, k uspokojení, které nakonec vede jen k unavenosti a nudě. Potom se na chvíli situace stabilizuje. A pak ten únavný koloběh proběhne znovu: náklonnost, rozkoš, připoutání, naplnění, uspokojení, nuda. Tohle všechno spolu se strachem, žárlením, sobectvím, smutky a trápením z toho koloběhu vytváří jednu dlouhou horskou dráhu. A poté, co už jste ji několikrát za sebou projeli, přijde chvilka, kdy už máte dost a rádi byste ten kolotoč zastavili. A máte-li to štěstí, že vám hned zase něco či někdo nepadne do oka, užijete si trochu toho nejistého klidu. To je maximum, co vám život může dát, a vy tento stav klidně můžete zaměnit za svobodu a až do své smrti nepoznáte, co to znamená být skutečně svobodný a milovat. Ne, chcete-li z toho kolotoče uniknout do světa lásky, musíte zaútočit, když je lpění čerstvé a živoucí, ne když už jste z něj vyrostli. A zaútočit musíte nikoli mečem odříkání, neboť takové mrzačení pouze otupí, ale mečem vědomí. Čeho si musíte být vědomi?
Tří věcí:
Zaprvé, musíte vidět trápení, které vám tato droga způsobuje, ten neklid, vzrušení, strach a zklamání, tu nudu, ke které vás nevyhnutelně vede.
Zadruhé, musíte si uvědomit, že vás ta droga šidí o svobodu milovat a těšit se ze všeho a z každého okamžiku života.
Zatřetí, musíte pochopit, že pomocí závislosti a naprogramování jste oděli předmět vašeho lpění krásou a hodnotou, kterou prostě nemá: to, do čeho jste tak zamilováni, je ve vaší mysli, nikoli ve vaší milované bytosti či věci. Pochopte to a meč vědomí vás vysvobodí ze zakletí.
Všeobecně se věří, že pouze, když se sami cítíme hluboce milováni, jsme schopni jít a milovat druhé. Není tomu tak. Zamilovaný člověk nevychází do světa v lásce, ale v euforii. Pro něj je svět zahalený do neskutečného, růžového oparu, který se rozpustí, až když euforie opadne. Jeho takzvaná láska není vyvolána čistým vnímáním skutečnosti, ale přesvědčením, ať už pravdivým i mylným, že je někým milován - přesvědčením, které je nebezpečně chatrné, neboť se opírá o nespolehlivé a nestálé lidi, kteří, jak on věří, ho milují. A kteří mohou kdykoli sáhnout po vypínači a jeho euforii vypnout. Není divu, že ti, kdo se touto cestou ubírají, se nikdy zcela nezbaví nejistoty. (Když do světa vkročíte kvůli lásce, kterou vás někdo zahrnuje, nezáříte vnímáním skutečnosti, ale láskou, kterou jste od někoho přijali, a ten kdosi ovládá vypínač, a až ho vypne, záře hasne.) Když na cestě z lpění k lásce využíváte meče vědomí, mějte stále na paměti toto: Nepospíchejte, nebuďte netrpěliví a nebuďte k sob nenávistní. Mohla by snad z některého z těchto přístupů vyrůst láska? Raději se držte soucitu a střízlivosti, se kterou zachází s nožem chirurg. Pak sami sebe shledáte v situaci, kdy předmět lpění milujete a těšíte se z něj ještě mnohem víc než dřív, ale zároveň se stejně tak těšíte i ze všech ostatních věcí a ze všech ostatních bytostí. To je lakmusová zkouška, jež zjistí, zda skutečně milujete. Lhostejnosti na hony vzdáleni, těšíte se pak ze všeho a ze všech stejně, jako jste se dřív těšili z předmětu svého lpění. Jen jste pak zbaveni veškerého napětí, a proto už vám nehrozí trápení a nejistota. Vlastně by se dalo říct, že se těšíte ze všeho a zároveň z ničeho. Neboť jste učinili ten velký objev, že to, co vás na těch věcech a bytostech těší, je něco ve vás. Tento orchestr je ve vás a vy ho nosíte všude s sebou. Ty věci a lidé vně vás jen určují, jakou melodii ten orchestr bude zrovna hrát. A když nebude nablízku nikdo i nic, čemu byste mohli věnovat pozornost, orchestr si bude hrát svou vlastní hudbu, nepotřebuje inspiraci z vnějšku. Pak ponesete ve svém srdci štěstí, které tam nikdo krom vás nemůže vložit a nikdo ho odtamtud nemůže vzít. Zde je další test lásky. Jste šťastni a příčina toho štěstí je vám neznámá. Trvá taková láska? Žádné záruky na to nejsou. Neboť ačkoli nemůže být láska částečná, může trvat jen po jistou omezenou dobu. Přijde a trvá potud, pokud máte mysl bdělou a vědomou, jinak se opět uloží ke spánku. Ale jedno je jisté, pokud už jste jednou lásky byť jen kratičce okusili, budete vědět, že žádná cena není příliš vysoká a žádná oběť příliš veliká, dokonce ani ztráta oka i zmrzačení ruky, můžete-li výměnou získat tu jedinou věc na světě, která váš život učiní hodnotným.