CESTA K LÁSCE

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. kvě 2016 15:50:51

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek


NÁSLEDOVÁNÍ


Kdo přichází ke mně  a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dtí, svých bratra a sester, ano i sám sebe,
nemže být mým učedníkem.
Lukáš 14:26


Rozhlédněte se po světě a vizte to neštěstí všude kolem vás a ve vás. Víte, co je přčíinou toho neštěstí? Řeknete možná,
že je jí samota nebo útisk nebo válka nebo nenávist nebo ateismus. A nebudete mít pravdu. Je jen jedna přčíina neštěstí:
mylná přesvědčení ve vaší hlavě, přesvědčení natolik rozšířená a natolik všeobecně uznávaná, že vás nikdy nenapadne
je zpochybnit. "Díky" těmto mylným přesvdčením vidíte svět i sebe naprosto zkreslen. Vaše naprogramování je tak
silné a tlak společnosti tak velký, že jste doslova uvězněni v tomto ponkud pokřiveném vnímání světa. A není žádného
úniku, protože vás ani nenapadne, že je vaše vnímání zkreslené, vaše úsudky chybné a že vaše přesvědčení - všechno to,
o čem jste s takovou samozřejmostí přesvědčeni - jsou mylná.
Podívejte se kolem sebe a zkuste najít alespo jednoho jediného člověka, který je opravdu šastný - nemá z ničeho
obavy, neví, co je to nejistota, úzkost, stres, starosti. Měli byste štěstí, kdybyste našli jednoho ve stu tisících. To by vás
mělo dovést až k podezření, že s tím naprogramováním a s těmi přesvědčeními nebude něco v pořádku. Ale vy jste
rovněž byli naprogramováni nepochybovat a nezpochybňovat, nýbrž důvěřovat všem těm předpokladům, které do vás
vložila vaše kultura, tradice, společnost a náboženství. A nejste-li šastni, dáváte to za vinu sobě (to vás také naučili), a
ne vašemu naprogramování nebo přejatým představám a přesvdčením. Nejhorší na tom všem je, že lidé jsou povětšinu
už tak zmanipulováni, že si ani neuvdomují, že nejsou šastni - jako člověk, který má sen a nemá ani tušení o tom, že
sní. Jaká mylná přesvědčení nám uzavírají cestu ke štěstí? Která to jsou? Zde je pár příkladů.

Zaprvé: člověk nemůže být šťastný bez věcí, ke kterým přilnul a které pro něho mají velkou cenu. Omyl. Ve vašem život není jediného
okamžiku, kdy byste neměli všechno, co ke štěstí potřebujete. Chvíli o tom přemýšlejte.
Nejste šastni proto, že svou pozornost sousteujete na to, co nemáte, místo na to, co máte, v tom kterém pítomném
okamžiku.

Jiné přesvědčení: na štěstí si člověk musí počkat. Není to pravda. Právě teď  a tady jste šťastni; ale nevíte o tom, protože
vaše mylná představa a vaše zkreslené vnímání vás uvrhlo do strachu, úzkostí, závislostí, konfliktů, vin a množství her,
které jste naprogramováni hrát. Kdybyste byli schopni tohle všechno prohlédnout, uvědomili byste si, že jste šťastni,
jenom o tom nevíte.


Další přesvědčení: budu šťastný, až se mi podaří změnit situaci, ve které se nacházím, a taky lidi kolem. Není to tak. Ve
snaze přeskládat svět člověk vyplýtvá, a hloupě vyplýtvá, mnoho energie. Je-li změna světa náplní vašeho života, klidně
si ho běžte měnit, ale neopájejte se při tom mylnou představou, že vám to přinese štěstí. Šťastnými i nešťastnými vás
nečiní svět a lidé kolem vás, ale to, co se vám odehrává v mysli.
Hledat pocit štěstí v okolním světě, ve světě mimo vás,
je stejné jako hledat orlí hnízdo na dně oceánu. Takže jestli chcete být šastni, přestaňte plýtvat silami na formování přitažlivého těla nebo na změnu bydliště, zaměstnání, komunity, životního stylu i dokonce vlastní povahy. Uvědomujete si, že byste mohli změnit každou z těchto věcí - že byste mohli krásně vypadat, být okouzlující osobností v úchvatném prostedí - a stejně byste nebyli šastni? A vy někde hluboko uvnitř víte, že to tak je, a přesto jste schopni plýtvat úsilím a energií ve snaze získat něco, o čem víte, že vám to štěstí nepřinese.

Další mylné přesvědčení: Budu šastný, až se mi vyplní všechna má přání. Není to pravda. Jsou to naopak právě tato
vaše přání a lpění, co z vás dělá lidi plné napětí, marnosti, nervozity, nejistoty a obav. Sepište si všechna svá přání a
všechno, na čem lpíte, a každé té jednotlivé věci řekněte: "Hluboko ve svém nitru vím, že i když tě získám, nebudu
šastnější." A zamyslete se nad pravdou těchto slov. Splnní tužeb vám mže nanejvýš pinést záblesky rozkoše i
vzrušení. Nezaměňujte je však s pocitem štěstí.

Co je tedy štěstí? Jen velmi málo lidí to ví a nemohou vám o tom nic říct, protože štěstí nelze popsat. Uměli byste
popsat světlo lidem, kteří celý svůj život seděli ve tmě? Uměli byste popsat skutečnost někomu, kdo sní? Poznejte svá mylná přesvědčení a ona se vás pustí; pak poznáte,jak chutná štěstí.

Když se lidé tolik snaží být šťastni, proč se nepokusí odhalit a poznat svá mylná přesvědčení? Zaprvé, protože je nikdy
nenapadne se na ně dívat jako na něco mylného, nebo dokonce ani jako na přesvdení. Vnímají je jako fakta a
skutečnost, tak důkladně byli naprogramováni. Zadruhé, protože se bojí přijít o ten jediný svět, který znají: svět tužeb,
lpění, obav, sociálních tlaků, napětí, ambicí, starostí, viny, s občasnými záblesky potěšení, útěchy a vzrušení,.které tyto
věci přinášejí. Přestavte si někoho, kdo se bojí přijít o svj zlý sen, protože to je koneckonců jediný svět, který zná.
A práv tak je to s vámi a s ostatními lidmi.

Chcete-li dosáhnout trvalého štěstí musíte být hotovi nenávidět otce, matku, i vlastní život a rozloučit se se vším, co
vlastníte. Jak? Ne tak, se těchto věcí vzdáte nebo zřeknete, nebo eho se lovk násilím vzdá, k tomu je navždy
pipoután. Ale spíše poznáním a pochopením, že jsou to zdroje toho zlého snu; pak, a už si je ponecháte i nikoliv, nad
vámi ztratí svou moc, svou schopnost vás zraňovat, a vy se konečně probudíte ze svého snu, vyjdete ze svých temnot,
strachu a neštěstí.

Zkuste tedy vidět každou z těch věcí, na kterých lpíte, takovou, jaká skutečně je, jako zlý sen, který vám na jedné strany
přináší potěšení a vzrušení, na druhé straně však také obavy, nejistotu, napětí, úzkost, strach a nespokojenost.
Otec a matka: zlý sen. Manželka a děti, bratři a sestry: zlý sen. Celý váš majetek: zlý sen. Váš dosavadní život: zlý sen.
Všechno, na čem lpíte a bez čeho podle vás nemůžete být šastni: zlý sen. Pak se budete umět zříci otce i matky, ženy i
dětí, bratrů i sester, a dokonce i vlastního života. A velmi snadno se rozloučíte se vším, co vlastníte, to znamená,
přestanete na tom lpět a tím tomu znemožníte, aby vám to ubližovalo. Pak konečně zažijete ten záhadný stav, který
nelze popsat i vyjádřit - stav věčného štěstí a míru. A poznáte, jak pravdivá je věta, že každému, kdo přestane lpět na
bratrech a sestrách, otci, matce a dětech, pozemku i domech..., se to nastokrát vrátí a získá věčný život.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 22. kvě 2016 6:54:28

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

MÍLI NAVÍC

A tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj pláš; kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
Matouš 5:40-41

Podíváte-li se na to, z čeho se skládáte a jak to funguje, zjistíte, že máte v hlavě celý program, soustavu příkazů, které
mají v sobě zakotveno, jaký má svět být, jací máte být vy a co máte chtít.
Kdo za ten program nese zodpovědnost? Vy ne. Nebyli jste to vy, kdo rozhodoval o tom, co budete chtít, po čem budete
toužit a co pořtebujete; kdo rozhodoval o vašich hodnotách, vkusu, přístupech k věcem. Všechny ty řídící pokyny do
vašich computeru vepsali rodiče, společnost, kultura, náboženství a dosud nabyté zkušenosti. Ať a je vám kolik chce, a
a jdete kamkoliv, ten computer jde s vámi, je v chodu a celý den všechno řídí, v každém bdělém okamžiku, přčiemž
neodbytně trvá na tom, abyste to, co požaduje, vy i ostatní plnili. Když je to splněno, computer vám dovolí trochu klidu
a uspokojení. Když to splněno není, třebaže nikoli vaší vinou, computer ve vás vzbudí negativní emoce, které vám
přinášejí utrpení.
Když například lidé nedělají to, co od nich váš computer očekává, mučí vás zklamáním, vztekem a zlobou. Další
příklad: Když nemáte věci pod kontrolou nebo je budoucnost nejistá, computer vás přinutí prožívat úzkost, napětí a
strach. A vy musíte vyvinout spoustu úsilí, abyste tyto negativní emoce zvládli. A vyvíjením úsilí se taky snažíte změnit
svět kolem vás tak, aby ml váš computer všechno tak, jak si žádá. Podaří-li se vám to, odmění se vám jistou měrou
nejistého klidu, nejistého, protože co nevidět bude opět nějaká maličkost (zpožděný vlak, nefungující magnetofon,
dopis, který nepřichází - cokoli) v neshod s naprogramováním a computer vás přinutí se znovu rozčílit.
A tak je váš život přímo žalostný, neustále jste v něčí moci a na něčem závislí a urputně se snažíte ve všem vyhovět
computerovu požadavku, jen abyste vychutnali jediný klid, který jste kdy poznali - dočasný odklad negativních emocí,
projev laskavosti vašeho computeru.

Lze z toho vystoupit? Lze. Asi se vám nepodaří změnit naprogramování rychle, možná se to nepodaří vůbec. Ale není
toho třeba. Zkuste tohle: Představte si, že jste potkali nějakého nepříjemného člověka, nebo jste v nějaké nepříjemné
situaci, které byste se normálně raději vyhnuli. Všimněte si, jak se váš computer instinktivně aktivuje a začne vás nutit,
abyste se té situaci vyhnuli nebo se ji pokusili změnit. A když v ní zůstanete a odmítnete ji měnit, sledujte, jak computer
nedá jinak, než že na vás sešle podráždění, úzkost, vinu nebo něco podobného. Nelučte se ještě s tou nepříjemnou
situací i človkem, představujte si je dál, dokud si neuvědomíte, že to nejsou oni, kdo vám ty negativní emoce
způsobuje. Oni jsou jenom takoví, jací jsou, jdou svým směrem a dělají si svoje věci, ať už správné či nesprávné, dobré
i špatné. To váš computer vás, díky vašemu naprogramování, nutí mít negativní emoce. Uvidíte to zřetelnji, když si
představíte, že člověk s jiným naprogramováním by v té stejné situaci i tváří v tvář stejné osob i události reagoval
naprosto klidně, dokonce i radostně. Nepřestávejte, dokud si neuvědomíte tuto pravdu: Jediný důvod, proč vy
nereagujete klidně a radostně, je váš computer, který tvrdohlavě, trvá na tom, že skutečnost musí být přetvořena k
obrazu jeho programu. To vše zhlédněte zvenčí a pozorujte tu nádhernou změnu, která se uskuteční uvnitř, ve vás.
Jak už jste jednou tuto pravdu poznali a zastavili tak vašemu computeru výrobu negativních emocí, můžete dělat, cokoli
považujete za vhodné. Můžete se té situaci nebo té osobě vyhnout, nebo se je můžete pokusit změnit, nebo můžete trvat
na tom, aby vaše práva i práva druhých byla respektována. Můžete dokonce sáhnout k násilí. Ale teprve až se zbavíte
svých omezujících emocí, nebo pak bude vaše jednání vycházet z míru a lásky, a ne z neurotického puzení vyhovět
vašemu computeru i být ve shodě s jeho programem i zbavit se těch emocí, které ve vás vyrábí. Pak poznáte, jak
hluboká je moudrost těchto slov: "Chce-li se někdo domáhat vaší košile, dejte mu i svůj pláš; nutí-li vás někdo ujít
míli, ujděte s ním dvě." Protože už vám bude jasné, že skutečný útisk nepřichází ze strany lidí, kteří se s vámi přou u
soudu, i moci, která vás nutí k otrocké práci, ale od vašeho computeru, jenž programově ničí klid vaší mysli, sotvaže
okolní podmínky nevyhovují jeho požadavkům. Ví se, že někteří lidé byli šťastni i v koncentračním táboře. Potřebujete
se osvobodit z ostnatých drátů vlastního naprogramování. Jedině pak okusíte tu vnitřní svobodu, ze které jedině může
vzniknout sociální revoluce, nebo vášeň, která se potom ve vašem srdci zrodí při pohledu na sociální zlo a dožene vás
k činu, již bude mít své kořeny ve skutečnosti, ne ve vašem programu či ve vašem egu.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 22. kvě 2016 16:45:32

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek


ODEŠEL SKLÍČENÝ


On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Marek 10:22


Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte
zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze
Shakespeara.
Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli i přání, ale pochopit a
poznat, jak vás vlastně naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete
šťastní bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude si lidé doslova postavili své životy na
nezpochybněném přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství,
duchovnosti, Boha - nemohou být šťastní. Co z toho se hodí na vás?
Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení pojali, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu i
věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šastní nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc i toho
vzácného člověka získat, a potom na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo
do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti ml tu moc vás uchvátit, když jste ho dosáhli, vzbudit
ve vás strach, že o nj můžete přijít, a přivodit vám utrpení, když jste o nj přišli. A nyní se zamyslete nad tím, jak
hrůzně nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic
abstraktního... Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, každou bdělou
minutu svého života, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sob připoutané předměty udrželi. To je ovšem
značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Také je to úkol
nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat. Takže místo poklidného a
uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu. Je pár prchavých
okamžiků, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni.
Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně, provází
obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také
samozřejmě dříve i později udělá.
A nyní se zamyslete nad tímto: Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že můžete přijít o předěmt vašeho
lpění, nemám pravdu? A pokaždé, když vás přepadne žárlivost, není to snad proto, že by vám někdo mohl odnést to, na
čem jste závislí? A téměř veškerý váš hněv vám způsobuje někdo, kdo vám na vaší cestě k tomu, na čem tak lpíte, chce
stát v cestě, nebo ne? A všimněte si, jak býváte paranoidní, když je předmět vaší závislosti v ohrožení - jste neschopni
myslet objektivně, celé vaše vnímání je pokřivené. A když se nudíte, není to proto, že vám chybí přísun toho, co vás
podle vašeho přesvědčení může uspokojit, toho, na čem jste závislí? A když jste sklíčeni a nešťastni, příčina je nasnadě:
život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastni. Téměř každá negativní emoce, kterou
prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.
Jste tedy obtěžkáni závislostmi a všemožně se snažíte být šťastni právě tak, že trváte na svých břemenech. Jak
nesmyslné! Nejtragičtější na tom je, že to je jediný způsob, jaký jsme se pro dosažení štěstí naučili - způsob, který nám
přímo zaručuje nezdar, zklamání a bolest. Téměř nikoho nenaučili tuto pravdu: Pro to, abyste byli opravdu šťastni, je
třeba udělat jen jediné: zbavte se svých programů, zbavte se lpění.

Když lidé narazí na tuto zřejmou pravdu, dostanou strach z bolesti, kterou by měli projít, až se budou zbavovat všech
těch svých vazeb a připoutání. A přitom se nejedná o žádný bolestivý proces. Naopak. Je to přímo potěšení, velmi
radostný úkol, ovšem pouze v případě, že se svých lpících tendencí nezbavujete silou vůle i sebezapřením, nýbrž
pomocí prohlédnutí, pochopení. Stačí jen otevřít oči a uvidět, že vlastně to, na čem lpíte, vůbec nepotřebujete; že vás
naprogramovali věřit, že bez té které osoby i věci nemůžete být šťastni, popřípadě, že bez nich nemůžete žít.
Pamatujete se ještě na chvíle, kdy jste byli velmi nešťastni? Kdy jste si byli jisti, že už nebudete nikdy šťastni, protože
jste ztratili někoho nebo něco, na čem vám tolik záleželo? A co se pak stalo? Čas ubíhal a vy jste se naučili žít dál
docela bez problémů, nebo ne? To už vás mělo upozornit na to, že s vaším přesvědčením asi nebude něco v pořádku, že
s vámi váš program tak trochu hraje nečistou hru.
Lpění není skutečnost. Jen přesvědčení, představa ve vaší hlavě získaná naprogramováním. Kdyby ve vaší mysli ta
představa neexistovala, k ničemu byste se nepoutali. Měli byste lidi i věci rádi, dokázali byste se z jejich přítomnosti
opravdu těšit, ale bez svého mylného přesvědčení byste se z nich uměli těšit, aniž by se ve vás rodily sebemenší
tendence na nich lpět. A popravdě řečeno, je snad nějaký jiný způsob, jak se z nečho těšit? Projděte teď jedno po
druhém všechna svoje lpění. A ke každé osobě i věci, která vám vytane na mysli, promluvte takto: „Já na tobě vlastně
vůbec nelpím. Jen jsem podlehl mylnému přesvědčení,
že bez tebe nebudu šťastný." Udělejte to, upřímně a poctivě, a uvidíte, jakou to ve vás způsobí změnu:

„Já na tobě vlastně vůbec nelpím. Jen jsem si nechal namluvit, že bez tebe nebudu šťastný."
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. kvě 2016 5:34:45

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

OUŠKO JEHLY


Snáze projde Velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.
Marek 10:25


Co můžete pro své štěstí udělat? Není nic, co by se pro něj dalo dělat. Jak to? Z jednoduchého důvodu - vy už totiž
šťastni jste, právě teď. Jak byste tedy chtěli získat něco, co už máte? A je-li tomu tak, pro to štěstí, které už je vaše,
neprožíváte? Protože vaše mysl pro vás nepřestává vyrábět neštěstí. Zbavte se toho neštěstí pocházejícího z vaší mysli a
to štěstí, které jste v sobě celou dobu nosili, bude rázem odkryto. Jak se lze zbavit neštěstí? Zjistíte, co ho zapříčiňuje, a
pohleďte na tu příčinu zpříma. Samo pak odejde.

Podíváte-li se na věc zblízka a pozorně, zjistíte, že neštěstí mívá jen jednu, jednu jedinou příčinu. Tou příčinou je lpění.
Co je to lpění? Stav citové závislosti zapříčiněný přesvědčením, že bez té i oné bytosti či věci nemůžete být šťastni.
Tato závislost sestává ze dvou částí, jedna je pozitivní, druhá negativní. Ta pozitivní představuje ten záblesk potěšení a
vzrušení, to nadšení, které zažíváte, když získáte to, k čemu jste se připoutali. Ta negativní představuje pocit ohrožení a
napětí, které připoutání vždycky provází. Představte si člověka v koncentračním táboře, který hltavě polyká své jídlo;
jednou rukou dopravuje jídlo k ústům, tou druhou si ho ochraňuje před ostatními, kteří se po něm určitě vrhnou, jakmile
jeho pozornost poleví. To je přesný obrázek lpícího člověka. Takže již ze své podstaty vás lpění činí zranitelnými a
neustále vám hrozí narušením klidu. Jak by tedy mohl lpící člověk vstoupit do toho oceánu štěstí nazývaného království
boží? To by spíše prošel velbloud uchem jehly!

Na lpění je tragické to, že pokud předmět lpění nezískáme, přináší nám to bolest. Získáme-li ho však, nepřinese nám to
štěstí - pouze záblesk nadšení, po němž následuje znuděnost; a vždycky jej provází obava, že to, k čemu jsme přilnuli,
můžeme klidně ztratit. Řeknete: „Copak nemůžu přilnout ani k jedné jediné věci?" Ale jistě. Můžete lpět na kolika
věcech chcete. Ale za každé lpění platíte formou ztraceného štěstí. Podstata lpění je taková, že i když svůj hlad po něm
v průběhu dne uspokojíte hned na několika frontách, jeden jediný neuspokojený cíl je schopen vás pronásledovat a vzít
vám pocit štěstí. Není prostě možné nad lpěním vyhrát. Jít za vidinou šťastného přilnutí je jako hledat suchou vodu.
Ještě nikdo na svět nepřišel na to, jak si to všechno, k čemu jsme připoutáni, udržet bez boje, beze strachu, úzkosti a -
dříve či později - bez prohry a ztrát.

Je jen jediný způsob, jak nad lpěním zvítězit. Zbavit se ho. Vůbec není pravda, že to je těžké. Je to snadné. Stačí jen
uvidět, ale opravdu uvidět, následující pravdy:

Zaprvé: Trváte na mylném přesvědčení, že bez té jisté osoby či věci nebudete nikdy šťastni. Podívejte se na každý ten předěmět i osobu zvlášť a vizte mylnost takového přesvědčení. Vaše srdce se tomu může bránit, ale v okamžiku, kdy pochopíte, pocítíte v sobě ihned změnu. Právě v tom okamžiku totiž lpění ztratí svou sílu.

Zadruhé: Pokud se z věcí pouze těšíte a nechcete se k nim poutat, tedy odmítáte mylné
přesvědčení, že bez nich nedosáhnete štěstí, jste ušetřeni veškerého toho úporného snažení je ochraňovat a věčně u nich
stát na stráži. Už vás někdy napadlo, že si všechny předměty svého lpění můžete ponechat, aniž byste se jich museli
zbavit, aniž byste se museli byť jediného zříct, a prostě se z nich těšit bez užití pout, na bázi nelpění? Protože to už
budete klidní a uvolnění, a nad vaším potěšením se nebude stahovat hrozba.

Zatřetí: Naučíte-li se těšit z vůně tisíce květin, nebudete lpět na jedné či trpět, nebude-li na dosah. Z tisíce oblíbených jídel si těžko povšimnete ztráty jediného a vaše štěstí zůstane bez vrásky. A právě vaše tendence poutat může za to, že si nejste schopni najít zalíbení v širším okruhu věcí a lidí.

Ve světle těchto tří pravd už žádná pouta nepřežijí. Ale to světlo musí zářit nepřetržitě, aby bylo účinné. Lpění může
přežívat jen v temnotách klamných představ. Boháč nemůže vstoupit do království božího ne proto, že chce konat zlo,
ale proto, že raději zůstává slepý.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. kvě 2016 13:11:37

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

NENÍ KAM JÍT

Lišky mají doupata, a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.
Matouš 8:20


Většina lidí dělá ve vztazích s druhými lidmi jednu chybu. Snaží se vybudovat nějaké stálé a bezpečné místo v neustále
se měnícím proudu života.
Pomyslete na někoho, po jehož lásce toužíte. Chcete hrát v životě toho člověka nějakou roli, být pro něj jedineční, mít
pro něho význam? Chcete, aby tomu člověku na vás záleželo, aby se o vás zajímal víc než o ostatní? Jestli ano, otevřete
oči a vizte, že nerozumně vybízíte druhé, aby si vás zabrali pro sebe, aby omezili vaši svobodu ve svůj vlastní prospěch,
aby řídili vaše chování a váš růst a vývoj směrem, který jim vyhovuje. To je jako kdyby ten druhý řekl: „Jestli pro mě
chceš něco znamenat, musíš se chovat podle mých představ. Protože v okamžiku, kdy podle mých očekávání žít
přestaneš, přestaneš pro mě mít význam." Chtěli jste mít pro někoho význam, že? Pak tedy musíte platit ztrátou
svobody.
Musíte tančit podle toho, jak ten druhý píská, stejně jako ten druhý musí tančit tak, jak pískáte vy, chce-li pro vás něco
znamenat.
A nyní se zeptejte sami sebe, zda-li to stojí za to, zaplatit tak mnoho za tak málo. Představujte si, že tomu člověku, po
jehož lásce toužíte, říkáte: „Nech mne být sebou samým, myslet vlastní myšlenky, mít svůj vlastní styl, věnovat se
vlastním zálibám, chovat se způsobem, o kterém já sám rozhodnu, že je vhodný." Ve chvíli, kdy ta slova vyslovíte,
pochopíte, že žádáte o nemožné. Chtít mít pro někoho význam znamená především snažit se vždy tomu druhému
vyhovět. A ztratit tak svobodu. A toto je nutné si uvědomit, ať už vám to bude trvat, jak chce dlouho.
Možná, že teď už budete schopni říct: „Raději budu mít svou svobodu než tvoji lásku." Kdybyste si měli vybrat mezi
tím, být ve vězení a mít tam společnost, nebo chodit svobodně po světě úplně sám, pro co byste se rozhodli? A teď
tomu člověku řekněte: „Nechávám tě být sám sebou, myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, věnovat se vlastním
zálibám, chovat se tak, jak uznáš za vhodné."
V okamžiku, kdy to vyslovíte, všimnete si jedné i dvou věcí: Buď se těm
slovům bude vaše srdce vzpírat a vy budete odhaleni jako někdo, kdo na někom lpí a vykořisťuje ho; je tedy čas opustit
mylné přesvědčení, že bez tohoto člověka nemůžete žít či nemůžete být šťastni. Anebo ta slova v srdci pronesete
naprosto upřímně a v ten stejný okamžik od vás veškeré ty tendence ovládat, manipulovat, využívat, vlastnit a žárlit
odpadnou. „Nechávám tě být sám sebou: myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat
se způsobem, který pokládáš za vhodný."


A všimnete si také něčeho jiného: Ten člověk pro vás automaticky přestane být jedinečný, důležitý. On i ona budou
důležití, ale tak, jako je například západ slunce krásný i symfonie úchvatná - budou důležití sami v sobě. Tak jako
strom je jedinečný jako takový, nikoli pro své plody i stín, který může nabídnout. Váš milovaný pak nebude patřit
vám, bude patřit všem a nikomu, tak jako ten západ slunce i strom. Vyzkoušejte si to tak, že znovu pronesete ta slova:
„Nechávám tě být sám sebou,..." Vyslovením těchto slov jste se osvobodili. Teď jste
schopni milovat. Protože když lpíte, nenabízíte svému milovanému lásku, ale řetěz, ke kterému jste vy i váš milovaný
připoutáni. Láska existuje pouze ve svobodě. Člověk skutečně milující si přeje pro milovaného jen dobro - což
především znamená osvobození milovaného z pout milujícího.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 24. kvě 2016 17:16:04

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

PŘIVEĎ CHUDÉ


Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: „Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé,
zmrzačené, slepé a chromé.“
Lukáš 14:21


Vzpomeňte si na někoho, kdo se vám nelíbí - na někoho, komu se zpravidla vyhýbáte, protože jeho přítomnost ve vás
vyvolává nepříjemné pocity. Představte si teď, že v přítomnosti toho člověka jste, a sledujte, jak se vlna nepříjemných
pocitů zvedá... Jste s velkou pravděpodobností v přítomnosti člověka chudého, zmrzačeného, slepého i chromého.
A nyní se zamyslete na tím, že pozvete-li tohoto člověka, tohoto žebráka z ulice i parku domů, tzn. do své přítomnosti,
podaruje vás něčím, čím by vás žádný z vašich přátel podarovat nemohl, byť by byl sebebohatší. Ten člověk vám
odkryje vás samé, odkryje vám lidskou podstatu - a to je vyjevení stejné hodnoty jako vyjevení v Písmu, neboť nač by
člověku byla znalost Písma, kdyby neznal sám sebe a žil život robota? Vyjevení, které vám přinese tento žebrák, bude
pracovat ve vašem srdci, dokud ho nerozšíří natolik, že se tam vejde každičká živá bytost.
Existuje tedy krásnější dar?
Nyní se podívejte sami na sebe v situaci, kdy máte nepříjemné pocity, a položte si následující otázku: Řídím já tuto
situaci, nebo řídí tato situace mne? To je první vyjevení. A s ním přichází druhé: Řídit tuto situaci znamená řídit sám
sebe, což neodpovídá skutečnosti. Jak člověk tohoto umění dosáhne? Stačí jen pochopit, že na světě existují lidé, kteří
by na vašem místě z toho člověka nepříjemné pocity neměli. Byli by pánem situace, byli by nad ní, nikoliv jí podřízeni
tak jako vy. Příčinou vašich nepříjemných pocitů není tedy ten člověk, jak si možná myslíte, ale vaše naprogramování.
A to je třetí a nejdůležitjší vyjevení.
Poté, co jste přijali vyjevení o sobě samých, zaposlouchejte se do vyjevení týkající se lidské podstaty. Toto chování,
vlastnosti toho člověka, které vás nutí reagovat tak negativně - uvědomujete si, že za ně ten člověk není zodpovědný?
Své odmítavé pocity si můžete ponechat, pouze když se mylně domníváte, že ten člověk je svobodný a vědomý, a tudíž
zodpovědný. Ale kdo už kdy vědomě páchal zlo? Schopnost páchat zlo i být zlý neznačí svobodu, nýbrž nemoc, neboť
zlo přímo předpokládá nedostatek vědomí a citlivosti. Ti, již jsou vskutku svobodní, nemohou hřešit, tak jako Bůh
nemůže hřešit. Tento ubohý člověk před vámi je zmrzačený, slepý i chromý, nikoli vzdorovitý a zlovolný, jak jste se
pošetile domnívali. Této pravdy je nutno porozumět; pohleďte na ni pevně a neochvějně a brzo budete svědkem toho,
jak se vaše negativní emoce mění ve vlídnost a soucit. Najednou ve svém srdci máte místo pro někoho, kdo byl vámi a
ostatními odeslán do ulic a parků.
Uvědomíte si, že tento žebrák k vám přišel, aby dal almužnu on vám - rozšíření vašeho srdce o soucit a osvobození
vašeho ducha. Tam, kde jste dříve byli řízeni (tito lidé měli tu moc ve vás vytvořit negativní emoce a vy jste měnili svůj
směr, abyste se jim vyhnuli), jste nyní svobodní, nemusíte se nikomu vyhýbat, nemusíte nikam uhýbat. Až se vám toto
odkryje, všimnete si, jak se k pocitu soucítění ve vašem srdci přidal ještě pocit vděčnosti, vždyť ten žebrák je váš
dobrodinec. A přijde ještě další nezvyklý pocit: Pocítíte chuť vyhledávat společnost těchto lidí, kteří podněcují váš růst
- mrzáků, slepých a chromých, tak jako člověk, který se právě naučil plavat, vyhledává vodu, neboť pokaždé, když s
nimi budete, tam, kde jste dříve pociťovali tlak a vládu nepříjemných pocitů, tam teď pocítíte všeobjímající soucit a
nebeskou svobodu. A ani se nebudete poznávat, až vyjdete do ulic a parků svého města, ve shodě s příkazem Pána,
abyste domů přivedli chudé, mrzáky, slepé a chromé.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. kvě 2016 4:30:34

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

SLEPÝ VIDÍ

Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.
Jan 9:39


Říká se, že láska je slepá. Ale je tomu skutečně tak? Ne. Ve skutečnosti na světě nic nevidí tak jasně jako láska. To, co
je slepé, není láska, ale připoutanost.
Připoutanost je lpění, které pochází z mylného přesvědčení, že něco či někdo je
pro vaše štěstí nepostradatelný. Jste k něčemu nebo k někomu připoutáni? Myslíte, že bez nich nebudete šťastni?
Sepište je všechny na kus papíru, nyní, ještě než se pustíme dál a budeme pozorovat, jak vás vlastně zaslepují.
Vezměte si nějakého politika, který sám sebe přesvědčil, že nebude šťastný, dokud nebude u moci. Jeho cesta za mocí
otupí jeho citlivost až do konce jeho života. Nemá téměř čas na svou rodinu a přátele. Najednou začne všechny lidské
bytosti vnímat a chovat se k nim z hlediska toho, zda pro jeho ambici představují podporu, i naopak hrozbu. A těch,
kteří ho nemohou ani ohrozit, ani podpořit si prostě ani nevšimne. A je-li kromě své touhy po moci připoutaný ještě k
jiným věcem, jako například k sexu i penzům, stává se ten chudák natolik vybíravým v tom, co vnímá, že se o něm
téměř dá říct, že je slepý. A každý to vidí, krom jeho samotného. To je situace, která vede k odmítnutí Mesiáše, k
odmítnutí pravdy, krásy i dobra, neboť se člověk vůči nim stal slepým.
Představte si, že posloucháte orchestr, ve kterém bubny hrají tak hlasitě, že všechno ostatní přehluší. Abyste se ze
symfonie dokázali těšit, je nutné umět naslouchat každému nástroji v orchestru. Abyste mohli být ve stavu zvaném
láska, musíte umět vnímat jedinečnost a krásu každé věci i osoby kolem vás. Těžko můžete milovat něco, čeho si
téměř ani nevšimnete; a když si všimnete jen mála bytostí a ostatní vyloučíte, to není láska, neboť láska nikoho
nevylučuje, naopak, objímá veškerý život, naslouchá symfonii jako celku, nikoliv jen nějakému jednotlivému hudebnímu nástroji.
Nyní se na chvilku zastavte a pochopte, že vám předměty vašeho lpění neochuzují symfonii života o nic méně než ta
politikova připoutanost k moci a obchodníkova připoutanost k penzům. A nebo se na to podívejte jinak: neustále k
nám ze světa přes smysly, tkáň vašich orgánů, proudí nesmírné množství informací. Jen malá část těchto informací se
dostane do vědomí. Je to jako nekonečné množství dopisů, které dostává prezident nějakého národa: jen několik málo se
mu skutečně dostane do rukou. Někdo je v prezidentské kanceláři pročítá a zpracovává. Kdo rozhoduje, co se z toho
všeho, co ze světa přichází, nakonec dostane až do vašeho vědomí? Tři rozhodující filtry: jedním je to, na čem lpíte, druhým jsou vaše přesvědčení a třetím je váš strach.
Předměty vašeho lpění: nevyhnutelně budete sledovat pouze to, co je podporuje i jim hrozí, a ke všemu ostatnímu
budete slepí. Nebudete se zkrátka o nic jiného zajímat, tak jako se hrabivý obchodník nezajímá o nic, co by nebylo
spojeno s vyděláváním peněz. Vaše přesvědčení: jen se podívejte na nějakého fanatika, který si všímá pouze toho, co
potvrzuje jeho přesvědčení, a vytěsňuje všechno to, co by je mohlo ohrozit. Pak porozumíte, co vám vaše přesvědčení
způsobují. A váš strach: kdybyste věděli, že budete za týden popraveni, vaše mysl by se dokonale koncentrovala pouze
na to a na nic jiného. Přesně tohle obavy a strach dělají; prostě upřou vaši pozornost jen na některé věci a ostatní ze
světa úplně vyloučí. Mylně se domníváte, že vás váš strach chrání, že vaše přesvědčení z vás dělají to, co jste, a že vaše
připoutání dodávají vašemu životu vzrušení a bezpečí. Nevidíte, že vlastně vytvářejí stěnu mezi vámi a symfonií života.
Je samozřejmě nemožné být si v symfonii plně vědom každé noty. Ale když se váš duch od všeho oprostí a vaše smysly
otevřou, začnete vnímat věci takové, jaké skutečně jsou, vytvářet skutečnost a budete uneseni harmoniemi vesmíru. Pak
pochopíte, co je Bůh, neboť konečně poznáte, co je láska.

Podívejte se na to takto:

vy nevidíte lidi a věci takové, jaké jsou, ale takové, jací jste vy.

Chcete-li je vidět takové, jaké jsou, musíte si dávat pozor na své lpění a na strach, které to lpění vytváří. Protože když se na život podíváte zblízka, je to práv vaše lpění a strach, kdo rozhoduje o tom, čeho si všimnete a co kolem vás projde bez povšimnutí. A to, čeho si všimnete, řídí vaši pozornost. A protože váš pohled byl selektivní, znáte jen iluzorní verzi věcí a lidí kolem sebe.
Čím déle žijete s touto zkreslenou verzí, tím hlouběji jste přesvědčeni, že to je jediný pravdivý obraz světa, protože vaše
lpění a strach z něho vyvěrající neúnavně třídí vstupní informace způsobem, který váš obraz upevňuje. To je původ
vašich přesvědčení: pevné, neměnné způsoby pohledu na skutečnost, která rozhodně není pevná a neměnná, ale naopak
je v pohybu a neustále podléhá změnám. Takže už to není skutečný svět, na co reagujete a co milujete, ale svět, který
vytvořila vaše mysl. Teprve až když opustíte svá přesvědčení, a strach a lpění, které je živí, osvobodíte se od necitlivosti, která vás činí hluchými a slepými k sobě i ke světu.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. kvě 2016 17:03:41

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

NEBE NA DOSAH

Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. Matouš 4:17

Představte si, že máte rádio, které ať už kroutíte knoflíkem jak chcete, chytá jen jednu stanici. A vůbec se nedá regulovat hlasitost. Někdy je zvuk sotva slyšet, jindy zase je tak hlasitý, že vám to málem prorazí ušní bubínky. Navíc nejde vypnout. Někdy je pomalé; pak v něm zničehonic začne pískat, zrovna když se ukládáte ke spánku. Kdo by to vydržel, mít rádio, které se takhle chová? A přesto, když se takhle bláznivě chová vaše srdce, nejen že to vydržíte, ale dokonce říkáte, že to je normální a lidské. Vzpomeňte si, kolikrát jste byli zmítáni emocemi, svíral vás vztek, sklíčenost nebo úzkost, a přitom tomu tak bylo jenom proto, že jste si vzali do hlavy získat něco, co nemáte, nebo si udržet něco, co už máte, nebo se vyhnout něčemu, s čím nechcete přijít do styku. Třeba jste byli zamilovaní a cítili jste se nedoceněni nebo jste pociťovali žárlivost. A na jednou se celá vaše mysl a cítění zaměřily pouze na tuto jedinou věc, a hostina se vám v ústech proměnila v prach. Usiloval jste o výhru ve volbách a v zápalu boje jste vůbec neslyšel zpěv ptáků: vaše ambice všechno ostatní přehlušila. Byl jste v nebezpečí, že vážně onemocníte nebo že ztratíte životního partnera, a přesto jste se nemohl na nic jiného soustředit. Zkrátka, ve chvíli, kdy se k něčemu připoutáte, fungování toho úžasného aparátu zvaného lidské srdce je zničeno. Chcete-li si opravit své rádio, musíte nastudovat jeho mechanismus. Chcete-li si napravit srdce, musíte se hluboce a vážně zamyslet nad čtyřmi pravdami. Ale nejdříve si vyberte něco, na čem lpíte a co vám dělá starosti - něco, k čemu lnete, nebo něco, čeho se hrozíte, nebo něco, po čem toužíte - a mějte to při čtení následujících pravd stále na mysli.

První pravda: Musíte si vybrat mezi tím, na čem lpíte, a štěstím. Oboje mít nemůžete. Ve chvíli, kdy na něčem začnete lpět, mysl a srdce přestanou správně pracovat a vaše schopnost vést radostný, bezstarostný a klidný život je tatam. Hodí se to i na váš vybraný předmět? Zamyslete se nad tím. Jistě ano.

Druhá pravda: Kde se vaše lpění vzalo? Nenarodili jste se s ním. Vzniklo ze lži, kterou vám namluvila společnost nebo kterou jste si namluvili sami, a sice že bez jistých věcí a bez jistých lidí nebudete šťastni. Otevřete oči a pochopte, jaký je to klam. Existují stovky lidí, kteří jsou naprosto šťastni i bez této jakési věci i osoby i situace, po které vy toužíte a o které jste sami sebe přesvědčili, že bez ní nemůžete být. Vyberte si tedy: Chcete to, na čem lpíte, nebo svobodu a štěstí?

Třetí pravda: Chcete-li žít naplno, musíte si vytvořit smysl pro perspektivu. Život je nepředstavitelně bohatší než ta nepatrnost, ke které jste se připoutali a které jste dali tu moc vás zneklidňovat. Nepatrnost, ano, protože, budete-li žít dostatečně dlouho, jednou přijde den, kdy ztratí svou závažnost. Ani na ni nebudete mít vzpomínky - vaše vlastní zkušenost to potvrdí. Tak jako dnes si už jen stěží vzpomenete na ty malichernosti, které vás tak znepokojovaly v minulosti. To proto, že již nejste pod jejich vlivem.

A tak vám čtvrtá pravda přináší ten nepopiratelný závěr, že žádná věc ani žádná bytost vně vás nemá tu moc z vás dělat lidi šťastné i nešťastné. Ať už jste si toho vědomi či nikoliv, jen vy se rozhodujete, zda budete šťastni či nešťastni, zda budete na věcech lpět či nikoliv, a to v každé situaci. Jak se tak zamýšlíte nad těmito pravdami, možná si uvědomíte, že se jim vaše srdce staví na odpor, vznáší proti nim námitky a odmítá na ně pohledět. To je známka toho, že jste ještě v rukou svých lpění nevytrpěli dost na to, abyste toužili něco udělat se svým duchovním rádiem. Anebo se vaše srdce těmto pravdám nebrání; je-li tomu tak, radujte se. Pokání, náprava srdce se práv započala a království boží - příjemně bezstarostný život - teď máte konečně na dosah. Natáhněte se a osvojte si jej.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. kvě 2016 20:45:41

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek


CO MÁM DĚLAT?

„Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" Matouš 19:16

Představte si, že sedíte v koncertním sále a nasloucháte kouzelné hudbě, když tu si najednou vzpomenete, že jste zapomněli zamknout auto. Máte o to auto strach, nemůžete však odejít ze sálu a nemůžete se již ani těšit z hudby. A to je dokonalý obrázek života, jak ho žije většina lidí. Pro ty, kdo mají uši k slyšení, je život symfonie. Ale jen velmi vzácná je bytost, která tu hudbu slyší. Proč? Protože mají plné ruce práce s posloucháním zvuků, které jim jejich naprogramování nasadilo do hlavy. To a ještě něco - jejich lpění. Lpění je hlavní ničitel života. Abyste slyšeli symfonii, musíte být citlivě naladěni na každý nástroj v orchestru. Oblíbíte-li si pouze bubny, přestanete symfonii slyšet, protože zvuk bubnu přehluší všechny ostatní nástroje. Klidně můžete mít raději bubny než housle i klavír, to ničemu nebrání, neboť to, že dáváte nějakému nástroji přednost, ještě neničí vaši schopnost naslouchat i ostatním nástrojům a těšit se z nich. Ale v okamžiku, kdy se vaše preference změní ve lpění, vůči ostatním zvukům znecitlivíte, začnete je podhodnocovat. A navíc vás učiní slepými i vůči tomu vybranému nástroji, protože ho hodnotíte naprosto neúměrně vzhledem k jeho zásluhám. A teď se podívejte na člověka či věc, na níž lpíte: na někoho i na něco, čemu jste předali moc učinit z vás šťastné i nešťastné bytosti. Sledujte, jak kvůli soustředění se na získání té osoby či věci, závislosti na ní a užívání si jí s odmítavým postojem k ostatním věcem a lidem, jak jste kvůli své obsesi tou věcí či osobou méně citliví ke zbytku světa. Otupěli jste. A mějte tu odvahu si přiznat, jak předsudeční a slepí jste byli ve styku s tím, na čem lpíte. Když to pochopíte, pocítíte touhu zbavit se veškerého lpění. Ale jak? Odříkání a vyhýbání se jim nepomůže, protože vymazat zvuk bubnů vás znecitliví a otupí naprosto stejně, jako kdybyste se na bubny soustředili. Pomůže jen porozumění, uvědomění. Pokud vám vaše lpění již přineslo utrpení a bolest, pomůže vám to pochopit. Pokud jste alespoň jedinkrát v životě ochutnali svobodu a radost ze života, kterou nelpění přináší, také to pomůže. Rovněž pomůže, budete-li si vědomě všímat ostatních nástrojů v orchestru. Ale stejně nic nenahradí vědomí ztráty, kterou utrpíte, když nadceňujete bubny a přestanete poslouchat zbytek orchestru. Ten den, kdy vás lpění na bubnech opustí, už svému partnerovi neřeknete: „Udlal(a) jsi mne šťastným/šťastnou." Neboť těmito slovy lichotíte jeho egu a manipulujete ho tak, aby vám chtěl vždycky vyhovět. A v sobě živíte iluzi, že vaše štěstí závisí na partnerovi. Řeknete spíš: „Když jsme se potkali, vyrostlo nám štěstí." Vaše štěstí tak zůstane nenarušeno jeho ani vaším egem. Ani jeden z vás si za to nemůže přivlastňovat zásluhu. A tak se klidně budete moci rozejít bez vzájemného lpění, nebo spolu budete dál, ale to už se budete těšit nikoliv jeden z druhého, ale ze symfonie, která se při vašem setkání zrodila. A až se dostanete do jiné situace, potkáte někoho nového či změníte místo, nebudou vás zatěžovat staré nevyřešené problémy. A pak ke své radosti objevíte, že i tam symfonie hraje, jen v jiné situaci jinou melodii, a pak zase jinou, a zase jinou. A budete svůj život prožívat z okamžiku na okamžik, plně zabráni do přítomnosti, nesoucí s sebou ze své minulosti tak málo, že by váš duch prošel i ouškem jehly; souženi obavami z budoucnosti asi tak málo jako ptáci ve vzduchu nebo květiny na louce. Nebudete k nikomu a k ničemu připoutáni, protože již budete umět vychutnávat symfonii života. Budete milovat život sám celým svým horoucím srdcem a duší a myslí, ze všech sil. Zjistíte, že se pohybujete lehce jako ptáci na obloze, neustále žijící ve věčném Teď. A ve svém srdci najdete odpověď na otázku: „Mistře, co musím udělat, abych získal věčný život?"
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. čer 2016 13:43:18

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

NEZŮSTANE KÁMEN NA KAMENI

Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. On však jim řekl:„Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám že tu nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Matouš 24:1-2

Představte si nějakého těstovitého člověka obaleného tukem. To se může stát vaší mysli - ztěstovatí, pokryje se vrstvami tuku, až otupí a zleniví natolik, že přestane myslet, pozorovat, objevovat a zkoumat. Ztratí bdělost, čilost i pružnost a zkrátka a dobře usne. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte, že takovou mysl má téměř každý: těžkopádnou, spící, chráněnou vrstvami tuku, odmítající se nechat vyrušit i pobízet k bdělosti. Co jsou ty vrstvy? Každé přesvědčení, které máte, každý váš závěr ohledně lidí a věcí, každý zvyk a všechno, na čem lpíte. V letech, kdy jste se utvářeli, vám měl někdo pomoci seškrábnout tyto vrstvy a osvobodit mysl. Místo toho vás vaše kultura a společnost, které práv tyto vrstvy na vaši mysl naložily, vychovávala tak, abyste si jich ani nevšimli, zavřeli oči a nechali druhé lidi - odborníky: politiky, kulturní a náboženské činitele - aby mysleli za vás. Jste tedy zatíženi břemenem nikdy nezpochybněné, nepřezkoumané autority a tradice. Prozkoumejme tyto vrstvy jednu po druhé.

Nejdříve vaše přesvědčení. A už žijete svůj život jako komunista nebo jako kapitalista, jako muslim nebo jako žid, žijete předpojatý život plný předsudků mezi vámi a Skutečností je bariéra, vrstva tuku, protože už Ji nevidíte a nedotýkáte se Jí přímo.

Druhá vrstva: vaše představy. Pokud si o někom utvoříte nějakou představu, pak už nemáte rádi toho člověka, ale svou vlastní představu o něm. Vidíte ho něco dělat, něco říkat či se určitým způsobem zachovat a už ho opatřujete nálepkou: ta je hloupá, ten je pomalý, ten je krutý, ta je moc milá, atd. Vytvořili jste si tedy clonu, vrstvu tuku mezi vámi a tím člověkem, neboť až se s ním příště setkáte, budete se na něj dívat skrz tu utvořenou představu, i když už se mezitím změnil. Ohlédněte se a všimněte si, že jste to takto udělali téměř s každým, koho znáte.

Třetí vrstva: zvyky. Zvyk je pro lidský život nezbytný. Jak bychom mohli chodit nebo mluvit nebo řídit auto, aniž bychom se přitom nespoléhali na zvyk. Ale zvyku je nutno užívat pouze na záležitosti mechanické - nikoli na lásku i na dívání se kolem sebe. Kdo by chtěl být milován ze zvyku? Už jste někdy seděli na skalnatém břehu či pláži fascinováni majestátností a záhadností moře? Rybář se na moře dívá každý den a té velkoleposti si nevšimne. Jak to? Otupující efekt té vrstvy tuku zvané zvyk. Vytvořili jste si utkvělé představy o všech věcech, které vídáte, a když se s nimi dostanete do styku, nevidíte již je, v celé té jejich měnící se novosti, ale tu pořád stejně nezajímavou, neprodyšnou, nudnou představu, vytvořenou ze zvyku. A takhle zacházíte s lidmi i s věcmi, takhle se s nimi setkáváte: žádná svěžest, žádná novost, jen ten stejně mdlý, všední (nudný) styl, vycházející ze zvyku. Nejste schopni se dívat jiným, více tvůrčím způsobem, protože s vytvořeným stereotypem pro styk s lidmi a věcmi si mysl prostě přepojíte na automatického pilota a dřímáte.

Čtvrtá vrstva: vaše lpění a strach. Tuto vrstvu lze vidět nejsnáze. Opatřete každou osobu i věc nátěrem lpění a strachu (a tedy nelibosti) - a v tom okamžiku přestanete tu věc či bytost vidět takové, jaké opravdu jsou. Jen si vzpomeňte na někoho, koho nemáte rádi, koho se bojíte i na kom lpíte, a uvidíte, že jsou tato slova pravdivá. Už vidíte, že se nacházíte ve vězení vytvořeném přesvědčeními a tradicemi vaší společnosti, a představami, předsudky, lpěním a strachem vycházejícími z vašich zkušeností? Jedna stěna za druhou obklopuje vaši vězeňskou celu tak, že se téměř zdá nemožné, že z ní kdy uniknete a dotknete se toho bohatství života a lásky a svobody, které leží vně vaší věznící pevnosti. A přitom to není úkol nemožný, je přímo snadný a radostný. Co dělat, abyste unikli?

Čtyři věci:

Zaprvé, uvědomte si, že jste obklopeni stěnami vězení a že jste svou mysl uložili ke spánku. Většinu lidí tahle skutečnost vůbec ani nenapadne, a tak žijí a umírají jako vězni. Většina lidí se prostě adaptuje, přizpůsobí se vězeňskému životu. Z několika málo se stanou reformátoři, bojují za lepší životní podmínky ve vězení, lepší osvětlení, pop. lepší větrání. Jen z hrstky lidí se pak stanou vzbouřenci, povstalci, kteří z vězení uniknou. Přijdete-li tedy na to, že jste mezi vězeňskými stěnami, můžete se stát jen vzbouřencem.

Zadruhé, přemýšlejte o těch stěnách, celé hodiny pozorujte své myšlení, zvyky, lpění a obavy bez jakéhokoli hodnocení i odsuzování. Dívejte se na ně a ony se rozpadnou.

Zatřetí, po jistou dobu pozorujte věci a lidi kolem sebe. Podívejte se, ale opravdu se dívejte, tak jako kdyby to bylo poprvé, na tvář přítele, na list stromu, na strom, na ptáka v letu, na chování a manýrismus lidí kolem vás. Poctivě se podívejte a snad je uvidíte nově, takové, jací jsou, bez toho otupujícího a ohlupujícího účinku vašich představ a myšlenkových ssterotypůtereotyp.

Čtvrtý a nejdůležitější krok: V klidu se usaďte a pozorujte, jak vaše mysl pracuje. Neustále vytváří myšlenky, názory a reakce. Sledujte to všechno v dlouhých časových úsecích, tak jako kdybyste pozorovali říční proud, nebo i film. Brzy shledáte, že je to ještě mnohem poutavější než kterákoli řeka, než kterýkoli film. A mnohem více oživující a osvobozující. Nakonec, můžete o sobě vůbec říct, že žijete, když si ani nejste vědomi svých vlastních myšlenek a ovlivnění? Nevědomý život, říká se, nestojí ani za to žít. Nedá se vlastně ani nazvat životem; je to existence robota, spánek, bezvědomí, smrt, a přesto to lidé nazývají lidským životem. Takže se mějte na pozoru: pozorujte, zpochybňujte, zkoumejte a vaše mysl obživne, zbaví se tuku a bude čilá, bdělá a bystrá. Vězeňské stěny se začnou rozpadat, až v chrámu nezůstane kámen na kameni a vy budete obdařeni ničím nekaleným viděním věcí v jejich skutečné podobě, přímým prožíváním Skutečnosti.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. čer 2016 18:45:02

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

JAK DÁVAT?

Když prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice. Matouš 6:3

S dobročinností je to jako se štěstím a svatostí. Není možné, abyste řekli, že jste šťastní, protože v okamžiku, kdy jste si svého štěstí vědomi, přestáváte být šťastni. To, co vy nazýváte prožitkem štěstí, vůbec není štěstí, ale vzrušení a nadšení způsobené nějakou osobou či věcí či událostí. Pravé štěstí není ničím způsobené. Šťastný je člověk naprosto bez příčiny. A pravé štěstí není možné „prožívat". Nepochází ze sféry vědomí. Není si vědomo sebe sama. A tak je to i se svatostí. V okamžiku, kdy si svou svatost uvědomíte, zkazí se a stává se z ní licoměrnost, pokrytectví. Dobrý skutek není nikdy tak dobrý, jako když si jeho dobroty nejste vědomi - tolik jste zaujati samotným skutkem, že si naprosto nejste vědomi své dobroty a ctnosti. Vaše levá ruka nemá ani potuchy o tom, že pravá ruka koná něco dobrého i chvályhodného. Zkrátka to vykonáte, protože se vám to zdá přirozené, uděláte to spontánně. Zamyslete se na chvíli a uvědomte si, že veškeré ctnosti, které v sobě vidíte, vůbec nejsou žádné ctnosti, ale něco, co jste si promyšlen vypěstovali a pak jste si to vnutili. Kdyby to byla pravá ctnost, dělala by vám takovou radost a připadala by vám natolik přirozená, že by vás ani nenapadlo smýšlet o ní jako o ctnosti. Takže první vlastnost svatosti je, že si není vědoma sebe sama. Druhá její vlastnost je nenucenost. Úsilí může pozměnit chování, ale nemůže změnit vás. Zamyslete se nad tímto: úsilí umí dopravit potravu k ústům, neumí však vytvořit chuť; dokáže vás udržet v posteli, ale nedokáže přinést spánek; může vás přimět svěřit někomu tajemství, ale nemůže vytvořit důvěru; umí vás přimět někomu zalichotit, ale neumí vytvořit pravý obdiv; úsilí dokáže prokazovat službu, ale nemá tu moc přinést lásku i svatost. Úsilím dosáhnete jen potlačení, nikoliv přirozené změny i růstu. Změnu může přinést jedině vědomí a porozumění.

Porozumějte svému neštěstí a ono zmizí - pak už následuje stav štěstí.

Porozumějte své pýše a ona se vás pustí - po ní přijde pokora.

Porozumějte svým obavám a svému strachu a rozpustí se - následným stavem je láska.

Porozumějte svému lpění a ono zmizí- výsledkem je svoboda.

Láska a svoboda a štěstí nejsou něčím, co byste mohli vypěstovat. Vždyť ani nevíte, co to vlastně je. Můžete jen pozorovat jejich protějšky a pozorováním jim způsobit smrt. Existuje ještě třetí vlastnost svatosti: Nelze po ní toužit. Toužíte-li po štěstí, budete mít strach, že ho nedosáhnete. Budete mít neustále pocit neuspokojení; a neuspokojení a strach zabíjejí právě to, co chtějí získat, štěstí.
Když toužíte po vlastní svatosti, živíte tím chtivost a ctižádost, které právě vás činí tak sobecké, marnivé a nesvaté. Je zde něco, čemu je nutno porozumět: Ve vás jsou dva zdroje změny. Jedním je chytrost vašeho ega, které na vás tlačí, abyste vyvíjeli úsilí a stali se něčím, čím nejste, tak, aby se nad sebe pozvedlo, aby se mohlo velebit.

Tím druhým je moudrost Přírody. A díky této moudrosti si změny můžete být vědomi, můžete jí porozumět. Nic jiného není třeba dělat, jen nechat tu změnu - její druh, způsob, rychlost, načasování - na Skutečnosti a na Přírodě. Vaše ego je horlivý technik. Neumí být tvůrčí. Vymýšlí metody a techniky a produkuje tzv. světce, kteří jsou strnulí, zásadoví, bez života a jednají mechanicky, a k ostatním jsou stejně netolerantní jako k sobě samým - lidi, kteří jsou násilní, pravý opak svatosti a lásky.

Ten druh „duchovních" lidí, kteří, vědomi si své duchovnosti, klidně jdou a ukřižují Mesiáše. Příroda není technik. Příroda je tvůrčí. Budou z vás tvůrci, nikoli technici, když se odevzdáte - budete bez chtivosti, bez ambicí, bez úzkostí, bez pocitu zápasu, výhry, dosažení i zisku. Budete mít nadšené, bystré, pronikavé a bdělé vědomí, které rozpouští veškerou hloupost a sobectví, veškeré lpění a obavy. Změny, které budou následovat, nejsou výsledkem vašich plánů či úsilí, ale dílem Přírody, která zavrhne vaše plány a vůli, a tím nenechá žádný prostor pro pocit zásluhy i dosažení, dokonce ani žádné vědomí vaší levé ruky o tom, co Skutečnost činí prostřednictvím vaší pravé ruky.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. čer 2016 19:26:19

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

HADI A HOLUBICE

Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Matouš 10:16

Pozorujte moudrost, která je v holubici, v květině, ve stromu a vůbec v celé Přírodě. Je to ta stejná moudrost, která pro nás činí, co by pro nás mozek udělat neuměl: rozvádí krev, tráví potravu, udržuje v chodu srdce, roztahuje plíce, imunizuje organizmus a hojí nám rány, a to zatímco se naše vědomá mysl zabývá něčím docela jiným. My tuto přírodní moudrost začínáme teprve nyní objevovat u tak zvaných primitivních národů, které, stejně jako ty holubice, jsou prosté a moudré. My, kteří se považujeme za vyspělejší, jsme si rozvinuli jiný druh moudrosti, inteligenci mozku, neboť jsme přišli na to, že můžeme přírodu vylepšit a zajistit si bezpečí a ochranu a prodloužení života a tempo a pohodlí, jež jsou primitivním národům neznámé. Všechno díky plně rozvinuté inteligenci. Na nás teď je, abychom znovu nabyli prostoty a moudrosti holubice, aniž bychom ztratili chytrost hadího mozku. Jak toho můžeme docílit? Skrz uvědomění si, že pokaždé, když se pracně snažíte vylepšit přírodu tím, že jdete proti ní, ubližujete sami sob, neboť příroda je vaše bytí. Že je to stejné, jako kdyby vaše pravá ruka bojovala s vaší levou rukou, nebo jako kdyby pravá noha šlapala na tu levou. Obě prohrají, a místo abyste byli tvůrčí a živí, uvíznete ve sporu. To je stav většiny lidí na tomto světě. Podívejte se na ně: neživí, netvořiví, zablokovaní, protože uvízli ve sporu s přírodou, ve snaze polepšit si tak, že půjdou proti tomu, čeho si jejich podstata právem žádá. Ve sporu mezi přírodou a vaší inteligencí upřednostníte přírodu; jdete-li proti ní, nakonec vás zničí. Tajemství tedy spočívá v tom, vylepšit přírodu v harmonii s přírodou. Jak lze této harmonie dosáhnout?

Zaprvé: Pomyslete na nějakou změnu, které byste chtěli ve svém život i sami v sobě docílit. Snažíte se tu změnu své povaze vnutit silou a prostřednictvím chtění se tak stát něčím, co vaše ego naplánovalo? To je had bojující s holubicí. Neboť se rádi učíte, pozorujete, docházíte k pochopení a jste si vědomi své stávající úrovně a problémů, bez nátlaku, bez vynucování si věcí, po kterých vaše ego touží, a necháváte Skutečnosti volné ruce, aby přinesla změny podle plánu Přírody, nikoliv těch vašich? Pak jste dokonalé sladění hada a holubice. Podívejte se na některé své problémy, na změny, kterých se na sobě chcete dobrat, a pozorujte způsob, jakým na to jdete. Sledujte, jak se změny snažíte docílit - nejen ve vás, ale i v ostatních - pomocí trestu a odměny, pomocí disciplíny a autority, pomocí kázání a viny, chtivosti a pýchy, ambicí a marnivosti, spíše než pomocí láskyplného přijetí a trpělivosti, pomocí porozumění a bdělého vědomí.

Zadruhé: Porovnejte své tělo s tělem nějakého zvířete, které je ponecháno v přirozeném prostředí. To zvíře nemá nikdy nadváhu, nikdy není nervózní, krom situací před nějakým ohrožením. Nikdy nejí ani nepije, co pro něho není dobré. Odpočinku i pohybu má přesně, kolik potřebuje. V té správné míře je i vystaveno živlům, větru, slunci, dešti, horku i chladu. To všechno díky tomu, že zvíře poslouchá své tělo a nechává se moudrostí svého těla řídit. A teď to porovnejte s vlastní pošetilou zchytralostí. Kdyby vaše tělo umělo mluvit, co by vám asi řeklo? Sledujte tu chtivost, tu ctižádost, marnivost, snahu se předvádět, podbízet se druhým, ten pocit viny, který vás nutí neposlouchat hlas svého těla při honbě za cíli svého ega. Prostotu holubice byste již v sobě marně hledali.

Zatřetí: Zeptejte se sami sebe, nakolik jste ve spojení s přírodou, se stromy, zemí, trávou, oblohou, větrem a deštěm a sluncem, květinami, ptáky a zvířaty. Nakolik jste přírodě vystaveni? Nakolik jste s ní v kontaktu, pozorujete ji, s úctou o ní přemýšlíte, nakolik se s ní ztotožňujete? Když je vašemu tělu na příliš dlouho odepřen styk s přírodními živly, chřadne, slábne a stává se náchylným, protože bylo odříznuto od přírodních sil. Když jste příliš dlouho odděleni od přírody, váš duch chřadne a skomírá, protože byl vytržen z kořenů.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. čer 2016 20:48:00

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

NÁSILNÍCI

Království nebeské trpí násilí a násilníci se po něm sápou. Matouš 11:12

Srovnej vznešeně klidnou a prostou nádheru rozkvetlé růže se stresy a neklidem svého života. Ta růže má dar, který vy postrádáte: je naprosto spokojená jako to, čím je. Ji nikdo od narození neprogramoval, tak jako vás, aby byla se sebou nespokojená, takže nemá ani tu nejmenší touhu být něčím jiným. A proto má také v sobě přirozený půvab a ani ty nejmenší tendence k vnitřnímu konfliktu, což lze v lidském světě najít pouze u dětí a mystiků. Považte teď svou situaci. Stále jste se sebou nespokojeni, pořád se chcete změnit. Jste tedy plni násilí a netolerance k sobě samým, které s každým úsilím směřujícím ke změně jen narůstají. Takže každou změnu, které dosáhnete, doprovází vnitřní konflikt. A trpíte při pohledu na někoho, kdo dosáhl něčeho, čeho vy ne, a stal se něčím, čím vy nejste. Také by vás tak mučila žárlivost a závist, kdybyste, tak jako ta růže, byli spokojeni, že jste to, co jste, a nikdy nezatoužili být něco jiného? Ale vás něco žene být jako někdo jiný, kdo má víc vědomostí, lepší vzhled a více popularity a úspěchu. Chcete se stát ctnostnějšími, láskyplnějšími, meditativnějšími; chcete nalézt Boha, přiblížit se svým ideálům. Vzpomeňte si teď na smutnou historii vašich snah o sebezdokonalení, které buď skončily pohromou, nebo dosáhly svého pouze za cenu tuhého boje a nesmírné námahy. Předpokládejme, že jste upustili od dalších pokusů se měnit a od veškeré nespokojenosti, již pociťujete sami se sebou. Byli byste pak odsouzeni k tomu, pasivně přijmout všechno ve vás i kolem vás a ustrnout? Krom pracného vnucení si něčeho na jedné straně a pasivního přijetí na druhé straně existuje ještě jedna cesta. Je to cesta sebeporozumění. Není ani zdaleka jednoduchá, protože porozumět tomu, co jste, vyžaduje naprosto se nechtít měnit na nikoho jiného. Pochopíte to, když porovnáte přístup vůdce, který zkoumá chování mravence, aniž by sebeméně toužil jejich chování změnit, s cvičitelem psů, který zkoumá chování psů hlavně proto, aby je přiměl se něčemu naučit. Pokud se nesnažíte přímo měnit, ale jen pozorovat, zkoumat každou svou reakci na lidi i věci, bez hodnocení, znevážení i touze po své přeměně, vaše pozorování nebude selektivní, bude naopak chápavé, bez ustrnulých, přísných závěrů, pořád otevřené a aktuální. Pak zpozorujete, že se ve vás děje něco úžasného: zalije vás světlo vědomí, zprůhledníte a proměníte se. Bude se pak ještě něco měnit? Ach, ano. Ve vás i ve vašem okolí. Ale nebude to zapříčiněno vaším zchytralým egem, které je prostě soutěživé, srovnává, vynucuje si, káže, ve své netoleranci a ambicióznosti pořád manipuluje a tak mezi vámi a přírodou vytváří nervozitu, konflikty a vzdor, což je vyčerpávající, sebezničující proces, asi jako kdybyste řídili auto se sešlápnutou brzdou. Ne, proměňující světlo vědomí vaše projektující, sebestředné ego odsune a předá vládu přírodě, jež přinese ten druh změny, kterou uskutečňuje i v růži: přirozenou, jasnou, neuvědomující si sebe samu, zdravou a neposkvrněnou vnitřním konfliktem. A protože každá změna je násilná, tato bude násilná také. Ale násilí přírody má tu úžasnou vlastnost, na rozdíl od násilí ega, že nevychází z netolerance a nenávisti sebe sama. Takže v bouřce, která žene vše před sebou, není žádná zloba, není ani v rybách, které požírají své mladé, aby byly poslušný ekologických zákonů, které neznáme, nebo v buňkách našeho těla, které se navzájem ničí v zájmu vyššího dobra. Když ničí příroda, není to ze ctižádosti nebo chtivosti nebo touhy po větší moci, ale z poslušnosti k záhadným zákonům, které zajišťují dobro pro celý vesmír, což je víc než přežití a blahobyt jednotlivých jeho částí. A toto je násilí, jež se dme v mysticích brojících proti názorům a strukturám v jejich kulturách tolik zakořeněných, když je jejich vědomí upozorní na zla, která jejich současníci nevidí. To je to násilí, které zapříčiní, že růže přijde na svět, i když má proti sobe nepřátelské síly. A díky tomuto násilí růže, tak jako ten mystik, něžně zemře, poté co otevře své lístky slunci a žije v křehké, citlivé kráse, bez jediné snahy přidat si třeba jen minutu k svému vymezenému času. A tak žije v blaženosti a kráse, tak jako ptáci ve vzduchu a květiny na louce, bez jediného zrnka nervozity a nespokojenosti, žárlivosti, úzkosti a soutěživosti, jež charakterizují svět lidských bytostí, které chtějí ovládat a vynucovat, spíše než spokojen vykvést do vědomí, ponechávajíce veškeré změny na mocné síle Boha v přírodě.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 01. črc 2016 5:51:44

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

NIKOMU NESTRAŇ

„Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu." Lukáš 20:21

Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem i nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělost, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena. Podívejte se na sebe, jak se skoro každou bdělou minutu snažíte někoho uklidnit nebo někomu vyhovět, a to ať už je živý nebo mrtvý. Žijete podle jejich norem, přizpůsobujete se jejich standardům, vyhledáváte jejich společnost, prahnete po jejich lásce, bojíte se jejich výsměchu, toužíte po jejich potlesku, pokorně přijímáte vinu, kterou na vás naloží; bojíte se jít proti módě, nejen v tom, jak se oblékáte, ale i v tom, jak mluvíte, jednáte a dokonce i myslíte. A všimněte si, že i když jste to vy, kdo ovládá, jste na lidech závislí, jste jimi zotročeni. Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich jednou osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným, pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, komu otročíte? Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete žít? Umíte jen toužit, potřebovat, být závislí, mít strach a být pod kontrolou. Lásku je možno najít pouze v neohroženosti a ve svobodě. Jak lze této svobody dosáhnout? Útokem s dvojitým výpadem: na vaši závislost a na vaše otroctví. Zaprvé, být si vědom. Je v podstatě zhola nemožné být závislý, být otrokem, když jste si neustále vědomi té hlouposti, která ze závislosti vyplývá. Ale být si vědom možná nestačí pro někoho, kdo lidem již propadl. Člověk musí věnovat pozornost tomu, co má rád. Musí najít činnost, kterou dělá nikoli pro užitek, nýbrž pro ni samu. Vzpomeňte si na něco, co děláte rádi jen pro tu činnost samu, ať už se vám daří či ne, ať už jste za ni pochváleni či ne, ať už jste za ni milováni a oceněni či ne, ať už o tom lidé vědí a jsou vám za tu práci vděčni či ne. Kolik je ve vašem život činností, kterými se zabýváte čistě jen proto, že vás baví a uchvacují vaši duši? Zjistěte, které to jsou, a zabývejte se jimi, neboť jsou vaším cestovním dokladem ke svobodě a lásce. Zde jste také pravděpodobně byli zatlačeni do následujícího konzumního způsobu myšlení: Mít požitek z básně, krajiny i skladby se zdá být ztráta času; je třeba vytvořit báseň, skladbu nebo obraz. A dokonce i jejich vytvoření má samo o sobě jen malou hodnotu; vaše dílo musí být známé. Jak může být dobré, když o něm nikdo neví? A i když je známé, pořád to ještě nic neznamená, pokud nemá úspěch, pokud ho nikdo nechválí. Vaše dílo je nejhodnotnější, pokud se stane populárním a prodává se! A už jste zase zpátky v rukou a pod kontrolou lidí. Hodnota nějaké činnosti, podle nich, není v tom, že ji máme rádi, že ji děláme pro ni samu a máme z ní požitek, ale v jejím úspěchu. Přímá cesta k mysticismu a Skutečnosti nevede přes svět lidí. Ta vede světem činností, které děláme jen pro ně samotné a nehledíme na úspěch, prospěch i na zisk. V rozporu s tím, co si většina lidí myslí, nejlepším lékem na nedostatek lásky a osamělost není něčí společnost, ale kontakt se Skutečností. V okamžiku, kdy se Skutečnosti dotknete, poznáte svobodu i lásku. Osvobození se od lidí, a tedy i schopnost je milovat. Nesmíte myslet na to, aby ve vašem srdci vyrostla láska, nejdříve je třeba poznávat lidi. Nebyla by to totiž láska, ale přitažlivost i soucit. Nejspíše vám vytryskne v srdci láska z kontaktu se Skutečností. Ne láska k nějaké konkrétní osobě či věci, ale skutečnost lásky - přístup, dispozice k lásce. A tato láska pak vyzařuje ven do světa věcí a lidí. Chcete-li, aby se tato láska ve vašem život rozhostila, musíte se zbavit té vnitřní závislosti na lidech, a to tak, že si jí začnete být vědomi a budete se věnovat činnostem, které děláte rádi, jen pro ně samotné.
Návštěvník
 

Re: CESTA K LÁSCE

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 06. črc 2016 11:52:36

ANTHONY DE MELLO
CESTA K LÁSCE

Obrázek

JEDEN UČITEL

Vy však si nedávejte říkat „Mistře"; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. Matouš 23:8

Není těžké sehnat někoho, kdo vás bude učit mechaniku nebo přírodní vědy nebo češtinu, kdo vás bude učit jezdit na kole nebo pracovat s počítačem. Ale co se týče věcí, na kterých opravdu záleží, život, láska, skutečnost, Bůh, vás nikdo nic naučit nemůže. Snad vám někdo může nabídnout slova. Ale ve chvíli, kdy máte slovní model, vaše skutečnost je přefiltrována myslí někoho jiného. Pokud nějaké modely přijmete, uvězní vás. Začnete chřadnout, a až budete z tohoto světa odcházet, nebudete vědět, co to znamená vidět sám za sebe, učit se. Podívejte se na to takto: Ve vašem životě byly okamžiky, kdy jste prožili něco, o čemž jste věděli, že si to odnesete do hrobu, neboť naprosto nejste schopni najít slova, kterými byste tu zkušenost někomu předali. V žádném lidském jazyce v podstatě nejsou slova, která by vyjádřila přesně to, co jste prožili. Vzpomeňte si, jaký jste měli pocit, když jste nad jezerem pozorovali letícího ptáka, nebo když jste sledovali stéblo trávy, jak se klube z trhliny ve zdi, nebo když jste v noci slyšeli plakat dítě, nebo cítili krásu nahého lidského těla, nebo upřeně hleděli na chladné a nehybné mrtvé tělo v rakvi. Můžete se pokusit sdělit svůj zážitek hudbou, básní nebo obrazem. Ale hluboko uvnitř budete vědět, že nikdo nikdy tomu, co jste viděli a cítili, přesně neporozumí. Není zkrátka ve vaší moci to nějaké jiné lidské bytosti sdělit, natož ji to učit. A přesně takto se cítí Mistr, když ho požádáte, aby vás učil o život, o Bohu i o skutečnosti. Může vám poskytnout jen slova, slovní modely. Ale k čemu ta slova jsou? Představte si skupinu turistů jedoucí v autobuse. Záclonky jsou zataženy a oni neuvidí, neuslyší a neucítí vůbec nic z té neznámé exotické zem, kterou projíždějí. Celou dobu jen poslouchají svého průvodce, který jim říká, co si myslí, a barvit jim všechny ty vůně, zvuky a obrazy ze světa venku popisuje. Zažívají jen obrazy, které v nich vytvářejí jeho slova. A předpokládejme, že autobus zastaví a on je vyšle do světa se slovním popisem toho, co mohou očekávat, že uvidí a zažijí. Jejich prožívání bude narušené, omezené, zkreslené těmi slovními modely a nebudou vnímat Skutečnost samu, ale Skutečnost přefiltrovanou přes průvodcova slova. Budou Skutečnost vnímat selektivně nebo do ní budou projektovat své vlastní slovní modely, takže neuvidí Skutečnost, ale potvrzení svých slov. Existuje způsob, jak zjistit, že to, co vnímáte, je Skutečnost? Ano, například: To, co vnímáte, nesouhlasí s žádným slovním modelem, ať už cizím nebo vaším vlastním. Nelze to slovy vůbec vyjádřit. Takže co pro vás mohou učitelé udělat? Mohou vás přimět, abyste si všimli toho neskutečného, nemohou vám ukázat Skutečnost; mohou zničit vaše slovní modely, ale nemohou vás přimět vidět, k emu se ten model vztahuje; mohou poukázat na omyl, ale nemohou vám vložit do rukou Pravdu. Mohou vás tak nanejvýš nasměrovat ke Skutečnosti, nemohou vám říct, co máte vidět. Budete muset vyjít do světa sami za sebe a sami objevovat. Jít sami, to znamená vyhýbat se slovním modelům - těm, co vám předali ostatní, těm, které jste vyčetli z knih, i těm, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jako to udělali proroci a mystikova, neznamená zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak, i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota je Ticho. A vy uvidíte práv jen toto Ticho. A v okamžiku, kdy ho uvidíte, opustíte všechny knihy, průvodce a guruy. Co vlastně uvidíte? Všechno a nic: padající list, chování svého přítele, vlnky na hladině jezera, hromadu kamení, rozpadlý dům, přelidněnou ulici, oblohu plnou hvězd, cokoli. Poté, co jste uviděli, se vám možná někdo pokusí pomoci, abyste dali to, co jste viděli, do slov, ale vy jen zavrtíte hlavou - Ne, to ne - to by byl jen další slovní model. Někdo jiný se možná pokusí vysvětlit vám význam toho, co jste viděli, a vy znovu zavrtíte hlavou, protože význam je slovní model, něco, z čeho vznikají pojmy, které pak dávají smysl racionálnímu myšlení, a přitom to, co jste viděli, je za slovy, za významy. A uděje se ve vás zvláštní změna, zpočátku snad jen sotva znatelná, ale zásadně proměňující. Neboť poté, co jste uviděli, už nikdy nebudete jako dřív. Budete v sobě cítit radostnou svobodu a neobyčejnou důvěru, pocházející z vědomí, že veškeré slovní modely, nehledě na to jak svaté, jsou bezcenné. A nikdy už nikoho nenazvete svým učitelem. Pak už se nikdy nepřestanete učit, neboť každý den budete celý ten proces a koloběh života pozorovat a nově chápat. Všecičko na světě pak bude vaším učitelem. Odložte tedy své knihy a slovní modely, osmělte se opustit svého učitele, ať už je jím kdokoli, a dívejte se na svět vlastníma očima. Mějte odvahu se dívat na všechno kolem sebe beze strachu a beze slov, a nebude to trvat dlouho a uvidíte.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník