O tajemství

[vostal petr]

Příběh pana Čtverce

Vo tom je i video na you tube...

[vostal petr]

máte starosti

Tím se netrap,

to je pokračování stupidní debaty z před čtrnácti dny,

že bůh si hodí kostkou, a padne mu že Franta Novák bude prostě vosvícenej,

přičemž Franta nemusí splnit náký podmínky k osvícení, to si jen bůh hodil kostkou...

Díky tomuto čuromrdnímu reformačnímu názoru máme dneska kapitalismus,

to byla základní myšlenka, že tuto boží nahodilost lze nejlépe zjistit tak, že člověk bude bohatý

a když bude bohatý, tak bude nejspíše spasen...

[vostal petr]

Predestinace

Predestinace je náboženský pojem, který zahrnuje vztah mezi Bohem a jeho stvořením. Náboženský charakter tohoto pojmu ho odlišuje od jiných myšlenek - například determinismu. Ti, kdo uznávají predestinaci, jako například reformátor Jan Kalvín, věří, že ještě před stvořením Bůh určil osud vesmíru pro všechen čas a prostor.

Ve středověku byla otázka o vztahu předurčení a církve předmětem mnoha sporů.

Otázkou predestinace se zabýval mimo jiné také křesťanský filozof sv. Augustin. „Posse non peccare, non posse non peccare, non posse peccare“ = „Moci nehřešit, nemoci nehřešit, nemoci hřešit“ - sv. Augustin. Adam s Evou mohli nehřešit, ale zhřešili; tím uvrhli na lidstvo věčný hřích a lidé nemohou nehřešit. Ti vyvolení (předurčení), kteří dosáhnou věčného života, nebudou moci hřešit. Protože však člověk stejně neví, jestli je předurčen ke spáse či k zatracení, musí žít co nejlépe.

Predeterminismus
Je filosofický názor, že všechny stavy věcí a události jsou předurčeny. Predeterminismus částečně vychází z kauzálního determinismu v tom, že existuje nepřerušitelný řetězec událostí od počátku k jakémukoliv stavu věci či události. V případě predeterminismu je však tento řetězec předurčen a není možné jej změnit. Tento pojem bývá často používán v biologii a dědičnosti, v kterýžto případech představuje formu biologického determinismu.

Teologický determinismus

Tato forma determinismu představuje názory, že všechny události a stavy věcí jsou předurčeny se stát (nastat) nějakým druhem nadřazené bytosti (bůh). Existují dvě formy teologického determinismu:

silný teologický determinismus - založen na konceptu stvořitele, který předpověděl každou událost a stav věcí

slabý teologický determinismus - založen na konceptu boží znalosti. Protože Bůh je dokonalá bytost, cokoliv Bůh ví o budoucnosti, se bezvýhradně stane, což znamená, že budoucnost je daná.

Determinismus je filosofické přesvědčení, že každá událost nebo stav věci, včetně každého lidského rozhodnutí, je důsledkem předchozích událostí a stavů věcí, které zároveň nemohly způsobit nic jiného.

Znamená to, že vývoj světa je dán jeho současným stavem (případně jeho stavem v kterémkoli bodě v minulosti) a absolutně platnými přírodními zákony. Existuje tedy pouze jedna možná budoucnost, a tato je teoreticky zcela předvídatelná.[1]

Kauzální determinismus

Kauzální determinismus představuje názor, že jakákoliv událost nebo stav věci vyžaduje předchozí události a stavy věcí spolu se zákony přírody. Tvrdí tedy, že existuje nepřerušitelný řetězec předchozích událostí směrem zpět až k počátku vesmíru. Kauzální determinismus tímto vylučuje, že se může cokoliv stát bez příčiny, tedy i lidské myšlení, rozhodování se a činy jsou součástí řetězce předchozích událostí a mají vliv na události budoucí.[1] Na myšlenky kauzálního determinismu navazuje a rozšiřuje je normologický determinismus.

[Návštěvník]

a když bude bohatý, tak bude nejspíše spasen...
***********************************************************
Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.

[vostal petr]

Tam byla jaksi podmínka, že si to bohatství nebudou užívat jako ti dnešní boháči...

Prostě jen hromadili bohatsví aby viděl, zda-li budou spaseni, páč si mysleli, že to je ukazatel spasení, jenž je v rukou Božích...

Není divu, vždyt tehdá přece frčela boží milost a právě z této milosti vládli i králové

Stejně jako sv. Pavel učil, že člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), že však určití jednotlivci jsou z milosti boží předurčeni k věčnému spasení (predestinace).....

.....Bez Boží pomoci umí jenom hřešit. Ospravedlnění a spása jsou výlučně Božím dílem. První podmínkou ospravedlnění je víra v Krista, ale víra je nemožná před předchozí Boží milosti. Není to otázka lidského přijetí či odmítnutí Božího daru milosti a víry. Kdyby tomu tak bylo, všechno by nakonec záviselo na člověku a ne na Bohu. To, že člověk přijímá Boží milost, se děje díky Boží milosti

[Jana]

a když bude bohatý, tak bude nejspíše spasen...
***********************************************************
Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.

Skutečně Boha-tý nevejde do Božího království, protože v něm už je. Ale skutečná Boha-tost není něco, co je propůjčené, co je jen na přechodnou dobu, o co se časem přichází.

Lidé často mylně hledají tu nejvyšší hodnotu v tom, co pomíjí a ona je ve skutečnosti v tom, co je věčné.

[vostal petr]

Lidé často mylně hledají tu nejvyšší hodnotu v tom, co pomíjí a ona je ve skutečnosti v tom, co je věčné

Ten tvůj katolickej byznysmenskej duch to je fakt síla...

No jo, není divu, když reformované církve vytvořili jen další akciovky na boží byznys...

Těmahle sračkama zvaný kapitalismus a socialismus je zasraná celá evropa...

Židokřestanský smrady...

[Jana]

Lidé často mylně hledají tu nejvyšší hodnotu v tom, co pomíjí a ona je ve skutečnosti v tom, co je věčné

Ten tvůj katolickej byznysmenskej duch to je fakt síla...

No jo, není divu, když reformované církve vytvořili jen další akciovky na boží byznys...

Těmahle sračkama zvaný kapitalismus a socialismus je zasraná celá evropa...

Židokřestanský smrady...

Vážně Ti to, co říkám, vyznívá takhle?

Co je skutečné bohatství ?

Co je Bůh?

Je nějaký jiný Bůh, než život?

[vostal petr]

Co je skutečné boha-tství ?

No právě, boha-tství je pro vás pocitáře cosi hodnotného,

za čím se ženete jak za nějakým majetkem a cenností,

proto ho taky furt nemůžete uhnat....

V tom to právě vězí, že to má pro vás hodnotu...

[vostal petr]

Co je Bůh?

Je nějaký jiný Bůh, než život?

Já se s bohem vo blbostech nebavím,

ale řekl bych, že bůh je víc, než život,

je něco co je před životem a existencí....

[vostal petr]

Tebe furt pletou ty popisy boha,

specíálně to SČA,

jenže SČA je něco, jako kdyby jsi viděla krávu a pak jsi začala tvrdit, že jsi kráva, protože jsi tu krávu viděla,

takže SČA je to, jakým způsobem vidí hodně čisté ego boha...

To se zdá býti zřejmě nepochopitelným tajemstvím...

[vostal petr]

Tady máš to tajemství :


Tao, které se dá popsat slovy, není stálé Tao jméno, které se dá jmenovat, není věčné jméno bezejmenné je počátkem všeho pojmenovatelné je matkou tisíce věcí proto prázdný a bez přání vidí počáteční jemnost, ale naplněný vidí povstávající úplnost to obojí má společný původ, ale různé jméno dohromady je nazýváme tajemstvím hlubším než hlubina sama branou k počátku

Více zde: https://www.plujicioblaka.cz/tao-te-ting/

[Jana]

Pořád máš představu, že jako pocitář se za něčím ženu.

Nerozumím tomu, že si neuvědomuješ, že je možné se za ničím nehnat a že ta Boží přítomnost ve skutečnosti je užívání si existence, která tu je, bez ohledu na to, jestli v ní nějaký projev je nebo není.

[vostal petr]

Tady je to srozumitelnější



1. Co je Tao?

Ani nejlepší výklad nevystihuje Tao,
žádné jméno není dostatečně vhodné.

Podstata veškerého stvoření je nepopsatelná,
pojmenování odráží pouze jednotlivé aspekty.

Ve snaze porozumět světu, popisujeme povrch věcí,
Tao však lze poznat pouze bez předjímání.

Realita má mnoho matoucích forem,
jejich bezejmenný zdroj však zůstává stejný.

Tento tajemný zdroj je nejhlubším mystériem,
branou k podstatě všeho.


2. Projevy Taa

Tao a jeho vlastnosti nepoznáme přímo,
ale pouze podle odlišností, kterými se projevuje.
Krása je krásná, protože existuje škaredé.
Dobro je dobré, protože existuje špatné.
Takto se to, co je, vyděluje z toho, co není.
Obtížné je obtížným, neboť něco jiného je snadné.
Dlouhé je dlouhým, neboť něco jiného je krátké.
Vysoké je vysokým, neboť něco jiného je nízké.
Přední je předním, protože za ním následuje zadní.
Když ustane zvuk, nastane ticho.

Proto moudrý jedná, aniž by něco dělal, a učí, aniž by něco řekl.
Nepotřebuje srovnávat, protože ví, že všechny soudy jsou relativní.
Díky zkušenostem ví, že se vše mění podle úhlu pohledu.
Nechává věci přijít a odejít tak, jak jsou.
Tvoří, ale nevlastní.
Jedná, aniž by cokoliv očekával.
Po dokončení své práce na ni zapomene.
Nelpí na výsledcích,
proto mu je nikdo nemůže vzít.

[vostal petr]

PS.

Tao nelze vizualizovat,

což je blbá zpráva pro vizualizátory ...

[vostal petr]

Pořád máš představu, že jako pocitář se za něčím ženu.

Nerozumím tomu, že si neuvědomuješ, že je možné se za ničím nehnat a že ta Boží přítomnost ve skutečnosti je užívání si existence, která tu je, bez ohledu na to, jestli v ní nějaký projev je nebo není.

Já a představu ???

Mydlím snad já tady neustále náký videa a plky vo štěstí ???

Štastný člověk nepíše vo štěstí, páč ani neví, že je štastný,

takže co asi tak, doprdelepráce ????


Že by i toto bylo tajemstvím ????

[Jana]

SČA je to, jakým způsobem vidí hodně čisté ego boha.....

Dalo by se to tak říct, že se v tu chvíli, kdy se to rozdělí, objeví něco v tom smyslu jako: "Bože, díky."

Ale ničemu to nijak nevadí.

[vostal petr]

Vadí to akorát realizaci,

což tedy vůbec nevadí,

nebot nikde není dáno (mimo pitomý názory pocitářů)

že realizace je lepší než než stav ega...

To jenom ty to tady takto pomateně popisujeě, páč jsi pocitářský ego co se honí za něčím, co se mu jeví lepčí...

[Jana]

Pořád máš představu, že jako pocitář se za něčím ženu.

Nerozumím tomu, že si neuvědomuješ, že je možné se za ničím nehnat a že ta Boží přítomnost ve skutečnosti je užívání si existence, která tu je, bez ohledu na to, jestli v ní nějaký projev je nebo není.

Já a představu ???

Mydlím snad já tady neustále náký videa a plky vo štěstí ???

Štastný člověk nepíše vo štěstí, páč ani neví, že je štastný,

takže co asi tak, doprdelepráce ????


Že by i toto bylo tajemstvím ????

Třeba tu nemusí být ztotožnění s představou šťastnýho člověka. Prostě je tady projev existence, která sama o sobě je ve své podstatě šťastná.

Ptáci třeba šťastně zpívají, ryby šťastně plavou, kytky šťastně voní, slunce šťastně svítí, vítr šťastně fouká...

Ale klidně tu může být i ten šťastný člověk,

taky to ničemu nevadí.

Případně může být ten člověk nešťastný, protože si neuvědomuje šťastnou podstatu své existence.

Ale jakmile se objeví poznání, kým skutečně je, tak ani něco takového nevadí.

Protože to, co vadí, je mentální sen o tom, že něco vadí,

když se snící probudí ze sna, tak zjistí, že z toho snu nezbylo nic, co by vadilo.

[Jana]

Vadí to akorát realizaci,

což tedy vůbec nevadí,

nebot nikde není dáno (mimo pitomý názory pocitářů)

že realizace je lepší než než stav ega.....

Co vadí realizaci? Teoreticky je to víra v realitu snové postavy. Víra v to, že jsme omezeni hmotou, tělesnem, myslí.

Víra v iluzi oddělenosti.

Ale prakticky - vadí ve spánku, že se zdá sen? Může být sebeblbější a nejspíš budeš nerad, když Tě z něj někdo bude budit. Budeš si ho nejspíš chtít nechat dozdát, zjistit, jak to dopadlo, málo kdo má rád, když ho někdo budí ze sna.

To jenom ty to tady takto pomateně popisujeě, páč jsi pocitářský ego co se honí za něčím, co se mu jeví lepčí.

Asi se za tím lepším nedá až tak honit. Prostě se to může stát, že se objeví jasno, že spánek beze snů je lepší, než být snovou postavou v jakémkoliv snu. Ale neřekla bych, že je možné se za něčím takovým hnát. Hnát se může za něčím jen ta snová postava ve snu.