Dar lásky

Dar lásky

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 08. pro 2016 13:36:07



Mé srdce hoří láskou,
všichni mohou vidět ten plamen.
Mé srdce pulsuje vášní
jako vlny v oceánu.
Mí přátelé jsou mi najednou cizí
a já jsem obklíčen nepřáteli,
ale jsem svobodný jako vítr,
už mi neubližují výčitky ostatních.
Jsem doma, ať jsem kdekoliv
a v pokoji milenců
dovedu vidět i se zavřenýma očima
tu krásu, která tančí.
Za závoji
opilý láskou i já tančím
v rytmu tohoto pohybujícího se světa.
Přišel jsem o své smysly
v mém světě milujících.
V mé halucinaci
jsem uviděla zahradu květin mého milovaného
v mé závrati, v mém opilém blouznění
kroužím a tančím jako točící se kolo
Viděla jsem sebe jako zdroj bytí
byla jsem tam na začátku
a byla jsem duchem lásky
teď jsem střízlivá
a jen mám kocovinu
vzpomínku na lásku
a pouhý smutek.
Toužím po štěstí
žádám o pomoc
chci milost a moje láska říká
Podívej se na mě a poslechni si mě,
protože jsem tady jen kvůli tomu.
Jsem tvůj měsíc i tvůj měsíční svit
jsem tvá květinová zahrada i tvá voda.
Celou tu cestu jsem šla za tebou, nemohla jsem se dočkat,
šla jsem bez bot i bez šálu.
Chci, aby ses smála,
zbavila se všech svých obav.
Chci tě milovat, a pečovat o tebe!
Ach sladká hořkosti!
Budu tě utěšovat a uzdravovat,
budu ti nosit růže,
I já jsem byla pokrytá trny.
Kvůli tvé lásce
jsem ztratil střízlivost.
Jsem omámený
bláznovstvím lásky.
V této mlze
jsem se stal cizincem sám sobě.
Jsem tak opilý,
že jsem ztratil cestu do svého domu.
V zahradě vidím jen tvou tvář.
Ze stromů a květů
cítím jen tvou vůni.
Opilý extází lásky
už nedovedu poznat rozdíl
mezi opilcem a pitím,
mezi Milujícím a Milovaným.
Milující zná pouze pokoru,
nemá na výběr.
Plíží se do tvé uličky v noci,
nemá na výběr.
Touží políbit každou kadeř tvých vlasů,
netrap se tím,
nemá na výběr.
Ve své horečné lásce k tobě
touží zpřetrhat řetězy svého uvěznění,
nemá na výběr.
Milenec se zeptal své milované:
Miluješ sebe víc, než mě?
Milovaná odpověděla:
Sobě jsem zemřela a teď žiji pro tebe.
Vytratila jsem se sobě a svým vlastnostem
jsem tady jen pro tebe.
Zapomněla jsem všechno, co jsem se naučila,
ale díky tomu, že znám tebe, stala jsem se učencem.
Ztratila jsem všechnu svou sílu,
ale z tvé síly jsem živa.
Když miluji sebe, miluji tebe,
když miluji tebe, miluji sebe.
Jsem tvůj milenec
pojď na mou stranu,
otevřu bránu tvé lásce.
Pojď a usaď se u mne,
buďme spolu sousedy hvězd.
Skrývala ses tak dlouho
nekonečně plula po moři mé lásky
přesto jsi byla vždy se mnou spojená
skrytá, odhalená
ve známém i neprojeveném.
Jsem život sám,
byla jsi vězněm v malém rybníku,
já jsem oceán a jeho bouřlivá záplava.
Pojď a splyň se mnou
opusť tento svět nevědomosti.
Buď se mnou,
otevřu brány tvé lásce.
Toužím po tobě víc, než po jídle a pití,
mé tělo, moje smysly, moje mysl hladoví po tvé chuti.
Cítím tvou přítomnost ve svém srdci,
i když patříš celému světu.
Čekám s tichou vášní
na jedno gesto, jeden tvůj letmý pohled.
Přicházíš k nám z jiného světa,
za hvězdami a prázdnotou vesmíru.
Transcendentní, čistý, nepředstavitelné krásy.
Přinášíš s sebou podstatu lásky.
Všechny, kterých se dotkneš, přeměníš.
Všední záležitosti, starosti a smutky
se rozpouštějí ve tvé přítomnosti.
Přinášíš radost vládci i ovládanému
Rolníkovi i Králi.
Svým půvabem nám mateš rozum.
všechno zlo měníš na dobro.
Jsi mistr alchymista.
Rozsvěcíš světlo lásky na zemi i na nebi
a v srdci i duši každé bytosti
skrze tvou lásku bytí i nebytí splývá,
všechny protiklady se spojují
všechno světské se znovu stává posvátným.
Mé srdce hoří,
ve svém šílenství bloudím pouští,
plameny mé vášně pohlcují vítr i oblohu.
můj pláč toužení,
mé nářky smutku
mučí moji duši.
Trpělivě čekáš
a díváš se do mých omámených očí,
přijímáš mou vášeň s klidem lásky.
Jsi mistrem bytí,
jednoho dne budu Milujícím tak jako Ty.
V raném úsvitu štěstí
jsi mi dala tři polibky
abych se probudil
do tohoto okamžiku lásky.
Snažil jsem se vzpomenout si ve svém srdci,
o čem jsem v noci snil,
před tím, než jsem si uvědomil tohle ráno,
tento život.
Našel jsem své sny,
ale měsíc mne odvedl pryč,
pozvedl mne na nebeskou klenbu
a zavěsil mne na ni.
Viděl jsem, jak mé srdce spadlo
na tvou stezku a zpívalo píseň.
Mezi mou láskou a srdcem se děly věci
a já jsem si pomalu, pomalu na všechno vzpomínal.
Vzrušuješ mě svým dotekem
I když nevidím tvé ruce,
políbila jsi mne něžně,
ačkoliv jsem neviděl tvé rty.
Jsi přede mnou ukrytá,
ale jsi to Ty, kdo mě udržuje naživu.
Možná přijde čas,
kdy budeš unavená z polibků.
Měl bych být rád i za urážky od tebe,
jediné, o co žádám, je,
abych ti nebyl lhostejný.
Protože Tvá Tvář je modlou,
stal jsem se modlářem,
protože víno je z tvého poháru,
stal jsem se opilcem.
V existenci tvé lásky,
jsem se stal neexistujícím.
Tato neexistence, která mě spojuje s tebou,
je lepší, než veškerá existence.
To je tvá tvář, co zdobí tuto zahradu?
Je to tvá vůně, co omamuje tuto zahradu?
Je to tvůj duch, co z tohoto potoka učinil řeku vína?
Stovky po tobě pátraly
a zahynuly při hledání v této zahradě,
kde se skrýváš za kulisami,
ale tato bolest není pro ty,
kdo přicházejí jako milující.
Je snadné tě tu najít.
Jsi ve vánku i v této řece vína.
Od počátku svého života
jsem pátral po tvé tváři.
Ale dnes jsem ji spatřil.
Dnes jsem uviděl ten šarm, tu krásu,
Ten nevysvětlitelný půvab tváře,
kterou jsem hledal.
Dnes jsem Tě našel.
A ti, co se mi včera smáli
a opovrhovali mnou,
dnes litují, že se nedívali tak jako já.
Jsem bez sebe Tvou nádherou
a přeji si, abych tě viděl tisícerýma očima.
Mé srdce shořelo vášní
a hledalo celou věčnost tuto zázračnou krásu,
kterou teď zřím.
Stydím se nazývat tuto lásku lidskou
a bojím se Boha, nazývat ji božskou.
Tvůj vonný dech je jako ranní vánek,
jenž přišel do bezvětří zahrady.
Vdechla jsi do mě nový život.
Stal jsem se tvým slunečním svitem
a zároveň tvým stínem.
Má duše křičí v extázi,
až do morku kostí jsem prosycen láskou k tobě.
Tvá zář rozžehla v mém srdci oheň
a nebe i zemi jsi pro mě rozzářila.
Můj šíp lásky zasáhl terč,
jsem v domu milosrdenství
a mé srdce je modlitebnou.
Jak světlo, tak stín
jsou tancem Lásky.
Láska nemá příčinu,
je astrolábem tajemství Boha.
Milující a Milování jsou neoddělitelní
a bezčasí.
Ačkoliv se mohu pokusit popsat Lásku,
když ji zažívám, oněmím.
Ačkoliv se mohu pokusit o Lásce psát,
stávám se bezmocným;
mé pero se láme a papír uhýbá neznámo kam,
tam, kde Milující, Milování i Milovaný jsou jedno.
Každý okamžik je stvořen velkolepý
Světlem Lásky.
Ach Bože, nechť jsou všichni milující spokojeni,
dej jim šťastné konce,
dej, ať jejich životy jsou slavností,
nech jejich srdce tančit v ohni tvé lásky.
Má nejmilejší, probudila jsi ve mně vášeň,
tvůj dotek mě naplnil touhou
Už nejsem od tebe oddělený
Tyto chvíle jsou tak vzácné, snažně tě prosím,
nenech mě čekat
nech mě s tebou splynout.
Zemři! Zemři!
Zemři v této lásce!
Když v této lásce zemřeš,
tvá duše bude obnovena.
Zemři! Zemři!
Neboj se smrti toho, co je známé.
Když zemřeš dočasnému,
staneš se bezčasým.
Zemři! Zemři!
Přetni ty řetězy, které tě vězní ve světě připoutanosti.
Zemři! Zemři!
A žádná smrt nebude.
Zemři! Zemři!
A budeš věčný.
Zemři! Zemři!
A vyjdi z toho oblaku,
když opustíš ten oblak,
budeš zářivý měsíc.
Zemři! Zemři!
Zemři hluku a hřmotu všedních starostí,
v tichu lásky, najdeš jiskru života.
Měsíc se stal tanečníkem
na slavnosti lásky.
Ten tanec světla
je posvátné požehnání,
ta božská láska nás zve do světa,
který mohou vidět jen milenci
svýma očima plamenné vášně.
Oni jsou ti vyvolení,
kteří se poddali.
Kdysi byli střípky světla,
teď jsou zářícím Sluncem.
Odešli ze světa falešných her.
Oni jsou ti privilegovaní milenci,
kteří tvoří nový svět
svýma očima plamenné vášně.
Ach Bože!
Objevil jsem lásku!
Jak úchvatné!
Jak skvělé!
Jak krásné to je!
Mé tělo je horké žárem této lásky.
Jak tajemné!
Jak hluboké!
Jak zřejmé to je!
Nabízím své pozdravy
hvězdám i měsíci,
všem svým bratrům a sestrám,
zdravím duch vášně,
který vzrušuje a vzbuzuje tento vesmír,
a vše co je v něm.
Padl jsem neschopný znovu vstát.
Co je to za léčku?
Co je to za řetězy, které spoutaly mé ruce a chodidla?
Je to tak zvláštní a tak úžasné,
ta milující bezmocnost, kterou zažívám.
Buď tiše! Ať nevyzradíš tajemství mé vzácné lásky.
V lásce není nic věčné,
jen pití tvého vína.
Není jiný důvod, proč jsem ti přinesl svůj život,
než abych ho ztratil.
Řekl jsem: „Jen tě chci poznat“
„a pak zmizet.“
Řekla: „Znát mě neznamená umírat.“
Nebe bylo ozářené vznešeností měsíce,
tak mocné, že jsem padla k zemi.
Tvá láska mě ujistila,
že jsem připravena opustit
tento světský život
a poddat se velkoleposti tvého Bytí.
Ach milující, kam kráčíte?
Koho hledáte?
Vaše milovaná je přímo zde.
Žije ve vašem sousedství.
Její tvář je zakrytá závojem.
Skrývá se za zástěnou
a volá na vás.
Zatímco vy hledáte a ztrácíte se
v divočině a poušti.
Přestaňte hledat květiny,
vždyť kvetou v zahradě u vašeho vlastního domu.
Zatímco se vydáváte hledat cetky,
dům pokladů na vás čeká ve vaší vlastní bytosti.
Není žádný důvod pro utrpení,
Bůh je zde.
Má láska k tobě mě přivedla k šílenství,
toulám se bez cíle
ruinami svého života,
mé staré já, je mi cizí.
Kvůli tvé lásce
jsem se rozešel se svou minulostí.
Má touha po tobě
mě udržuje v tomto okamžiku.
Má vášeň mi dává odvahu,
hledám tě ve svém nejvnitřnějším bytí.
Čítával jsem mýty o lásce
a teď jsem se stal
mýtickým milencem.
Jsem promočený záplavou,
která teprve přijde,
jsem spoutaný ve vězení,
které ještě nestojí,
ještě jsem nehrál šachy
a už jsem dostal šach mat.
Aniž bych ochutnal jediný pohár tvého vína,
A už jsem opilý,
ještě jsem ani nevstoupil na bitevní pole
a už jsem raněný a mrtev.
Už nepoznám rozdíl
mezi obrazem a skutečností.
Stejně jako stín,
jsem i nejsem.
Agónie milenců
hoří ohněm vášně.
Milenci zanechávají stopu
ze všeho, kde byli.
Nářek zlomených srdcí
je brána k Bohu.
V sadu i v růžové zahradě
toužím spatřit tvou tvář,
v chuti sladkosti
toužím políbit tvé rty,
ve stínu vášně
toužím po tvé lásce.
Ach! Největší Milující!
Dovol, ať odložím všechny své starosti.
Květiny kvetou s nadšením pro tvého ducha
Alláhu!
Toužím uniknout vězení svého ega
a ztratit sama sebe v horách a poušti.
Tihle smutní a osamělí lidé mě unavují.
Chci hýřit radostí v opilém běsnění tvé lásky
a cítit v rukou sílu Rustama.
Je mi zle ze smrtelných králů,
chci vidět tvé světlo.
Šejkové a mulové bloudí s lucernami v ruce
temnými uličkami měst
a nemohou nalézt, co hledají.
Ty jsi Podstata Podstaty,
omámení láskou.
Toužím zpívat tvou chválu
a přitom stát oněmělá
s agónií přání ve svém srdci.
Jsme zrcadlem stejně jako tváří v něm,
ochutnáváme chuť
tuto minutu věčnosti.
Jsme bolestí i tím, co ji léčí,
jsme chladnou sladkou vodou i sklenicí, která ji vylévá.
Chci tě držet blízko jako loutnu,
abychom mohli plakat láskou.
Raději bys házel kameny na zrcadlo?
Já jsem tvé zrcadlo, a tady jsou kameny.
Jsem tak malý, že sotva mohu být spatřen.
Jak může být uvnitř mě tak velká láska?
Podívej se na své oči,
jsou malé
a přece vidí ohromné věci.
Bůh je uvnitř,
mé srdce je v harmonii s mou hlavou,
můj duch se vznáší jako pták, co hledá nové nebe
nevinnost mého života propouští Boha, jehož miluji, úplně všude.
Celý život toužíme po jakémsi polibku,
doteku ducha a těla.
Mořská voda prosí perlu, aby prolomila svou škebli.
A lilie, jak vášnivě potřebuje
nějakého divokého milého.
V noci otvírám okno
a prosím měsíc, aby vešel
a přitiskl svou tvář na moji,
aby do mě dýchal.
Zavři dveře jazyka
a otevři okna lásky,
měsíc nepoužije dveře,
jenom okno.
Když je chladno a prší,
jsi krásnější
a sníh mě vede blíž k tvým rtům.
Vnitřní tajemství, to, jenž se nikdy nezrodilo,
ty jsi tou svěžestí
a já jsem teď s tebou.
Nedovedu vysvětlit příchody ani odchody,
vstupuješ náhle
a já jsem opět ztracen
uvnitř velkoleposti.
Věz, že moje Milovaná je skrytá každému,
věz, že ona je mimo víru jakékoliv víry.
Věz, že v mém srdci je čistá jako měsíc,
věz, že ona je život v mém těle i v mé duši.
Milující přichází! Milující přichází!
Otevři mu cestu.
Hledá srdce,
ukaž mu nějaké.
Křičím: „To, co jsi přišel ulovit, jsem já!“
Říká se smíchem: „Nejsem tady, abych tě ulovil, ale abych tě zachránil.“
- Rúmí
Návštěvník
 

Re: Dar lásky

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. srp 2017 10:30:50

Milujte opravdově

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní videa

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron