Poradna zdarma

Raděj vzpomeň názory Karla Čapka. A ne nějakýho Klapku a tomu podobně.
Furt tu sereš nějaký ideje svých diktátorů. Ale běda když ti někdo řekne, že sereš jak amina...

Pedro. píše:Raděj vzpomeň názory Karla Čapka. A ne nějakýho Klapku a tomu podobně.
Furt tu sereš nějaký ideje svých diktátorů. Ale běda když ti někdo řekne, že sereš jak amina...

Ještě že tě tu máme tvl...

Mudrc píše:

Pedro. píše:Raděj vzpomeň názory Karla Čapka. A ne nějakýho Klapku a tomu podobně.
Furt tu sereš nějaký ideje svých diktátorů. Ale běda když ti někdo řekne, že sereš jak amina...

Ještě že tě tu máme tvl...

A hlavně tebe, žejo

Pedro. píše:

Mudrc píše:

Pedro. píše:Raděj vzpomeň názory Karla Čapka. A ne nějakýho Klapku a tomu podobně.
Furt tu sereš nějaký ideje svých diktátorů. Ale běda když ti někdo řekne, že sereš jak amina...

Ještě že tě tu máme tvl...

A hlavně tebe, žejo

Geniální film :-) Dobrej s nim byl taky ten o tý bombě.

Naše připoutanost k iluzi “já” a “můj” vede k utrpení a pocitu nesvobody. Když se osvobodíme od těchto iluzí a pochopíme naši pravou podstatu jako bytí, které je v základu všeho existence, můžeme dosáhnout skutečné svobody.

Mysl vytváří iluzi “já”, které jedná a prožívá různé zkušenosti a vzniká tak koncept konatele. Ale v nejhlubší realitě, “já” neexistuje a všechny akce se dějí samy od sebe.

Pokud přijmeme tuto perspektivu, pak otázka politické svobody může vypadat jinak. Pokud neexistuje žádný konatel, pak neexistuje nikdo, kdo by mohl být svobodný nebo nesvobodný. Všechny akce, včetně politických akcí, se dějí samy od sebe.

Do prdele,

to že samsára je nirvána je paradox,

proto taky tvrzení o konateli by mělo bejt paradoxní a a nikoliv sebevoblbující,

tedy konatel existuje i neexistuje, obojí najednou...

A to samé platí o egu, pindy že neexistuje jsou pitomostí,

protože ego je ztotožněné Vědomí,

takže ego je určitá úroven sebevyjádření Vědomí...


Konatel je zde hned dvěma způsoby, jednak Uni. Vědomí,

za podruhé jeko ego a to vše není nic jiného než Vědomí v pohybu...


Pak jen záleží na tom, nakolik jste Vědomí, či spíše Uni. Vědomí realizovali,

a tudíž jste schopní absolvovat hru života jako Uni. Vědomí, nebo jako ego, nebo duchovní pako jenž se nachází mimo prostor a čas (takovýchto blbů co utíkají před světem je více než dost)


Tento stav konání je pak nejlépe asi vyjádřen pojmem wu wei (konání bez záměru konání)

což ovšem není činnost do které jsme tlačeni svojí karmou a jenž nám přijde také bez záměru, nebot si svoje připoutanosti neuvědomujeme...


A wu wei nelze nikterak definovat, nebot,

neikdy nevstoupíte do téže řeky,

takže reakce mohou být rozdílné díky intuitivnímu náhledu na celek,

někdy prostě bojujete a někdy jste mimo hru apd.


Závěr :

Většina duchovních pitomců se vopájí stavem realizace Vědomí a jak nechápe, že i činnost Uni. Vědomí je součástí toho neměnného Vědomí,

a snaž se to anulovat tvrzení vo neexistenci já,

zřejmě nevědí co to já je....

Jsou psány z místa sjednocení protikladů,

A kde to proboha vidíš,

když někdo blemcá a blemcá a pak nápíše polopravdu o neexistenci já ????

A to jen proto, že někdo žongluje s duchovními koncepty bez jakéhokoliv pochopení či znalosti UV ???

Samozřejmě žádný SJEDNOCENÍ, zcela naopak POTLAČENÍ !!!!

Vostálník píše:

Naše připoutanost k iluzi “já” a “můj” vede k utrpení a pocitu nesvobody. Když se osvobodíme od těchto iluzí a pochopíme naši pravou podstatu jako bytí, které je v základu všeho existence, můžeme dosáhnout skutečné svobody.

Mysl vytváří iluzi “já”, které jedná a prožívá různé zkušenosti a vzniká tak koncept konatele. Ale v nejhlubší realitě, “já” neexistuje a všechny akce se dějí samy od sebe.

Pokud přijmeme tuto perspektivu, pak otázka politické svobody může vypadat jinak. Pokud neexistuje žádný konatel, pak neexistuje nikdo, kdo by mohl být svobodný nebo nesvobodný. Všechny akce, včetně politických akcí, se dějí samy od sebe.

Do prdele,

to že samsára je nirvána je paradox,

proto taky tvrzení o konateli by mělo bejt paradoxní a a nikoliv sebevoblbující,

tedy konatel existuje i neexistuje, obojí najednou...

A to samé platí o egu, pindy že neexistuje jsou pitomostí,

protože ego je ztotožněné Vědomí,

Ego je OMEZENÉ vědomí, jeho poznání je OMEZENÉ.

Proto vědomí není paradoxní k Vědomí, ale je oblblé nevědomostí,

proto tvrzení o konateli není paradoxní, ale také je oblblou nevědomostí.

WU WEI

Pokud jste četli Tao te ting,

tak zjistíte že se zde píše o moudrém vládci,

takže vládnout lze na principu wu wei,

ale domnívám se (Laoc samozřejmě neznal demokratické volby) že nelze volit na podkladě wu wei,

tam je vždy nějaký záměr a cíl jenž je v souladu s naším egem,

tedy opak wu wei...


I když samozřejmě je to jen můj omezený názor, nikoliv vyjádření UV,

nebot k realizaci wu wei vede samozřejmě záměrná a cílená jakákoliv činnost,

ovšem volby jsou jednou za dva roky, což tedy není zrovna nějak intenzivní činnost pomocí níž by bylo možno realizovat stav wu wei...

Je to úplně jednoduchý. Ale lezení do pocitů je prostě moderna. Je to vlastně to hezký, pokud ty pocity nejsou destruktivní. Jen se v tom ego nesmí zajebat. Čili nevymazat tím pozorovatele. A nepřevzít jeho "funkci".

Ego je OMEZENÉ vědomí, jeho poznání je OMEZENÉ.

Proto vědomí není paradoxní k Vědomí, ale je oblblé nevědomostí,

proto tvrzení o konateli není paradoxní, ale také je oblblou nevědomostí.

No a co,

vědomost a nevědomost jsou opět protiklady,

když je někdo pako co propaguje vědomost a potláčí nevědomost ví hovno vo paradoxu a je zblblou vopicí co se honí za banánem...


A tudíž ani nechápe duchovní základy,

kde meditace vede k odevzdání oné vědomosti či uvědomění a poznání...

Čili nevymazat tím pozorovatele. A nepřevzít jeho "funkci".

Pozorovatel je duchovní pomůcka které má rozpětí od ega až po UV,

je to spíše prst ukazující na měsíc nežli přímo alespon popis toho Měsíce..

Tudíž není pozorovatel jako pozorovatel...

Ego je OMEZENÉ vědomí

Jo a led je nejspíš vomezené H2O, a což teprve pára, tož už ani není H2O...

Vostálník píše:

Čili nevymazat tím pozorovatele. A nepřevzít jeho "funkci".

Pozorovatel je duchovní pomůcka které má rozpětí od ega až po UV,

je to spíše prst ukazující na měsíc nežli přímo alespon popis toho Měsíce..

Tudíž není pozorovatel jako pozorovatel...

No to není. Jeden vidí brahma a druhej ego

Jako v autě, vesele jedu, myslim na pitominy, a na zadním sedadle je ten co to pozoruje. Přibrzdi, šlápni na plyn, pozor zatáčka... :-)

Vostálník píše:

Ego je OMEZENÉ vědomí

Jo a led je nejspíš vomezené H2O, a což teprve pára, tož už ani není H2O...

Pevné skupenství nezná volnost nekonečna prostoru.

No ale to neznamená že to není H2O,

jen má jiné vlastnosti v závislosti na energetickém potenciálu,

což nakonec platí o celém projevu...

Návštěvník píše:

Vostálník píše:

Ego je OMEZENÉ vědomí

Jo a led je nejspíš vomezené H2O, a což teprve pára, tož už ani není H2O...

Pevné skupenství nezná volnost nekonečna prostoru.

Ego může být přirovnáno k vodě v pevném skupenství, což je led. Led je tuhý a neměnný, stejně jako ego, které se drží svých přesvědčení a názorů a odolává změnám.

Pravé Já je jako voda v plyném skupenství, což je pára. Pára je volná a neomezená, stejně jako pravé Já, které je otevřené a přijímá všechny možnosti.

Osvícení sluncem představuje proces probuzení nebo osvícení, který může přeměnit led (ego) na páru (pravé Já). Tento proces může být podpořen láskou, která je jako teplo slunce.

Proměna osobního já v pravé Já je jako proces tání ledu a jeho přeměny na páru. Je to proces uvolnění starých vzorců a přesvědčení (ledu) a přijetí své pravé podstaty (páry).

Lpění ega na formě je jako led, který se drží své pevné formy. Když se led roztaví a stane se párou, ztrácí svou pevnou formu a stává se volným a neomezeným.

Led je pevný a neměnný, stejně jako ego, které je omezené svými přesvědčeními, názory a zkušenostmi. Ego se drží svých pevných forem a struktur, které mu dávají pocit bezpečí a kontroly. Toto omezení však brání ego v tom, aby vidělo širší perspektivu a otevřelo se novým možnostem.

Na druhé straně, pravé Já, přirovnávané k páře, je neomezené vědomí. Pára je volná a neomezená, může se pohybovat a měnit formu podle potřeby. Pravé Já je otevřené a přijímá všechny možnosti bez omezení. Je to stav bytí, který je otevřený, přijímající a vědomý širšího kontextu existence.

Tato analogie nám ukazuje, jak může být omezené vědomí (ego) přeměněno na neomezené vědomí (pravé Já) prostřednictvím procesu osvícení a lásky. Je to cesta od pevnosti a omezení k volnosti a neomezenosti.