PEPEK NÁMOŘNÍK

[teonik]

kdo má rád špenát---at ho s chutí jí---zázrak není jen ve složení špenátu,ale v něčem jiném...

[Petra]

Jako dítě jsem špenát nesnášela a nikdo mě nemohl přemluvit, ani donutit, abych ho aspo ochutnala. Úplně mi stačil na rozpoznání, že ho nechci, jeho zápach. Zato můj bráška ho miloval. Nikdy mu po něm nebylo špatně.
Ted špenát občas jím a docela mi chutná. Myslím, že pomáhá, když se do něho dá trochu mléka, aby se ta nezdravá kyselina štavelová (myslím, že se tak jmenuje) mohla vázat na vápník. Toho železa je v něm na zeleninu poměrně dost, ale ta kyselina štavelová zabranuje jeho vstřebávání ve střevě. Proto ty pokusy ji neutralizovat. Ale jinak má špenát dost jiných zdravých látek. Syrový a obzvláště uvařený špenát se nemá dlouho skadovat, nebot v něm vzniká jedovatý nitrit a to v takovém množství, které je pro děti nebezpečné.

[jarmila.ruskova]

Já jím Špenát jen dík tomu, že jsem jako malá viděla Pepka.
Špenát má mnoho výhod a je skutečně zajímavé, jak se naše chuťové preference mění. Dětská aversní reakce na jeho vůni je běžná. Jak píšete, přidání mléka může pomoci neutralizovat kyselinu šťavelovou. I když je špenát bohatý na železo a další živiny, je důležité ho konzumovat čerstvý a správně skladovat, aby se předešlo potenciálnímu vzniku nitritů.

[Jana]

Já jím Špenát jen dík tomu, že jsem jako malá viděla Pepka.
Špenát má mnoho výhod a je skutečně zajímavé, jak se naše chuťové preference mění. Dětská aversní reakce na jeho vůni je běžná. Jak píšete, přidání mléka může pomoci neutralizovat kyselinu šťavelovou. I když je špenát bohatý na železo a další živiny, je důležité ho konzumovat čerstvý a správně skladovat, aby se předešlo potenciálnímu vzniku nitritů.

Jarmilo, stránky zdravé tuky, na které máš odkaz, jsou nádherné. Můžeš o nich napsat něco víc?

[miroslav]

Arogantní reakce na kritiku? Je typická pro narcisty a lidi s nízkým sebevědomím. A nevyhýbá se ani slavným!




Kdo má největší problém přijímat kritiku
S kritikou je ten problém, že ji nemá rád nikdo: ani kritik, ani kritizovaný. A když už se odhodláte protějšku něco vytknout, většinou se snažíte, aby to bylo jemně a citlivě – a především konstruktivně. A doufáte, že to dotyčný přijme jako podnět ke zlepšení a růstu. Přesto se často dočkáte výše zmíněných negativních reakcí. Je proto dobré vědět, co se za nimi skrývá.

Osobnostní nastavení jednotlivce. Některé typy lidí mají nižší toleranci k názorům, které se liší od jejich vlastních, jsou přehnaně zaměřeni na vlastní úspěch. A kritická zpětná vazba jim bolestně připomene, že nejsou bezchybní.

Nízké sebevědomí, případně výrazné ego. Dotyční toto své nastavení maskují agresivním či povýšeneckým přístupem. Jakoukoliv výtku ihned vnímají jako osobní útok, který narušuje jejich sebeúctu. To je typické například pro narcisty, jak potvrzuje portál Psychology Today.

Projekce vnitřní nejistoty. Nepřiměřená reakce na nesouhlas a kritiku je způsobena tím, že se nejistí lidé hůř vyrovnávají s pocitem ohrožení a vytvářejí si preventivní obrannou bariéru, jak uvádějí výzkumníci z centra Cleveland Clinic.

Perfekcionismus. Člověku, který na sebe a své výkony klade velmi vysoké nároky, kritika narušuje idealizovaný obraz o sobě samém a on má tendenci ho bránit. Na to upozorňuje koučka Teresa Richards, která lidem tohoto typu radí, jak s kritikou zacházet konstruktivně.

Nedostatek empatie. Lidem, kteří nechtějí nebo nedokážou pochopit pohnutky ostatních, je jedno, jak působí a jaký vliv má jejich arogantní reakce na okolí. Na Psychology Today je nazývají i jako „antisociální“ osobnosti.

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-ps ... .seznam.cz

[miroslav]

Přílišná péče dětem škodí. Potřebují zažít i nepohodlí a stres. Budujete tím jejich odolnost

Držíme je jako v bavlnce. Nic moc po nich nechceme, každou bolístku jim foukáme do zemdlení, všude je vozíme a vyzvedáváme, balíme jim svačinky, chválíme za každou drobnost. A pak se rozčilujeme, že dnešní mladí nic nevydrží, jsou přecitlivělí a hroutí se kvůli každé hlouposti. Jenže už malé děti je potřeba vystavovat přiměřenému diskomfortu a stresovým situacím, jinak si s nimi v dospělosti nebudou vědět rady.

Mladé a dospívající narozené někdy v letech 1995 až 2010 trochu pohrdlivě nazýváme generací sněhových vloček – jsou krásné, ale křehké, tají při sebemenším problému. Rozčilujeme se i nad tím, jak se kolem současných dětí musí chodit po špičkách, protože je jakákoli kritika srazí na kolena, jsou nesamostatné a rozmazlené.

Jenže všechny ty děti, dospívající a mladí jsou jen výsledkem naší výchovy a toho, jak k nim od plenek přistupujeme. A buďme sami k sobě upřímní, mnoho z nás má na direktivní výchovu svých rodičů, pedagogů a kantorů tak nepříjemné vzpomínky, že ve snaze dělat to jinak a lépe, se z nás stali až přespříliš ochranitelští pečovatelé. Jenže všeho moc škodí.

https://www.prozeny.cz/clanek/rodina-me ... .seznam.cz