VZTAH

VZTAH

Nový příspěvekod Tara » pát 26. čer 2020 10:52:39

Čím díl tím víc jsem přesvědčená o tom, že VZTAH, vztahy jsou pro nás nesmírně důležité, ne-li nejdůležitější.
Jako prostředek v učení se. Jako prostředek nalezení sebe sama.
A nemusí to být nutně jen vztah muž - žena, ale všeobecně VZTAH. Já a TO.



Tento článek mě dnes oslovil:

Vztah jako šachy: Proč král potřebuje dámu a kdy ho vyřadí i obyčejný pěšák


Každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně jako v šachách král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.


Kamarád smutně položil svého krále na šachovnici – na znamení, že se vzdává.

„Nedokážu to, ztratil jsem dámu,“ řekl rezignovaně. Načež sklíčeně dodal: „Vztahy mají se šachy hodně společného, viď?“

Přijel za mnou uprostřed zimy vysoko do Rychlebských hor, na samotu, kde jsem dopisoval svou knihu Čtyři prány štěstí, zaměřenou na to, jak být znovu sám sebou, jak se dát dohromady v obzvláště těžkých situacích, třeba i po rozchodech.

Chtěl pochopit, proč ztratil partnerku, a unést, že je teď šťastná s někým jiným, zatímco s ním nebyla, přestože si vzájemně věnovali tolik let.

„Kde jsem udělal chybu? V čem je on lepší? Co je na mně špatného?“ zněla jeho otázka.

Sedli jsme si ke krbu, ve kterém praskalo dříví, a nalil jsem mu trochu koňaku.

Se slabikářem

„Víš, co mi rve srdce?“ povídá, když se napil. „Že vše, co se mnou odmítala podnikat, teď dělá s někým jiným. Je šťastná, plánuje, ožila, vidím to denně na Facebooku. Mnohokrát jsem ji v esemeskách prosil o návrat, ale odmítla. Napsala, že prožívala stereotyp, že jsem ji už přehlížel, že si myslela, že patří do starého železa, ale v ní ten problém nebyl. Těžko se mi ta slova přijímají. Vidím, jak se jí daří, jak kvete, a já chřadnu na místě. Petře, proč nás tolik přitahuje někdo, kdo nás později opustí? Proč nám srdce volí partnery, se kterými se po čase přes veškerou svou snahu rozcházíme? Proč má někdo v našem životě místo jen na nějaký čas, i když bychom si přáli, aby v něm zůstal napořád?“

Také Vás to zajímá?

Z knihovny, zapadané prachem, jsem vyjmul starý slabikář z první třídy. Co má společného se životem?

Všichni se vyvíjíme. Jako by naše duše vyspívaly od písmene A k písmenu Z. Někdo je ve struktuře životů například na úrovni C, někdo už na úrovni S. „Nemohu to ovlivnit,“ říkáme často v lásce, když bezradně pozorujeme, jak k někomu necítíme nic, a k někomu jinému začneme být poutáni neznámou silou. Co ta síla chce? Proč se v něčí společnosti cítíme jako připojení na nabíječce?

„Je mi blízký,“ vysvětlujeme, když nás někdo přitahuje. Ale ČÍM blízký? Vždyť si jsou lidé blízcí bez ohledu na věk, majetek, zájmy i vzhled.

Dovolte mi kacířskou otázku: A co když jsme si abecedně blízcí?

Co když ten, kdo je momentálně na úrovni C, se cítí dobře s člověkem na úrovni D nebo E? „Rozumíme si,“ říkáme přece.

Mezi A až Z

„On mi imponuje,“ slýcháme často ve vztazích. „Má charizma, inspiruje mě, mění mě.“

Se správným partnerem cítíme, jak se sami posouváme. Jako by stál na žebříku a svým příkladem nám pomáhal stoupat k sobě nahoru.

Náhle jsme schopni dosáhnout něčeho, čeho jsme se sami báli – z čeho jsme mívali závratě. S důvěrou vystoupáme až k němu a pak nastává osudový okamžik vztahu.

I partner totiž potřebuje výš. Nejen kvůli sobě. I kvůli nám.

Pokud nevystoupá na žebříku života výš, ocitne se v pasti – nebude moci nahoru ani dolů, protože my ho už zezadu blokujeme. Může začít být neurotický, šlapat nám po prstech, a to vše pouze proto, že POTŘEBUJE NAHORU. Jako my. Nepůjde-li nahoru, zastavíme se i my.

Jak píšu v knize Čtyři prány štěstí, v tom spočívá kouzlo vztahu. Musíme brát i dávat. Vztahy, které fungují pouze jednostranně, skončí ve slepé uličce. Oba partneři se v nich cítí stísněně. A přitom je řešení prosté: Podpořit toho, kdo je nad námi, aby lezl výš. Tam, kde sám ještě nebyl; tam, kde jsme nebyli ani my – nečeká se od nás, že ho budeme sami tlačit a zvedat. Ani to není nutné. On to dokáže sám.

Jako když dítě poprvé leze na strom. Také všechno, co potřebuje, je vědět, že poblíž je někdo, komu důvěřuje a kdo by ho zachytil, kdyby mu náhodou uklouzla noha.

Ta záchrana mnohdy není potřeba. Důležitý je však ten pocit.

Jako šachy

Říká se, že do vztahů se jako dva magnety obvykle přitáhnou muž a o několik úrovní vyšší žena. Jak si představit rozdíl mezi nimi? Inu, jako na šachovnici.

Král smí udělat jeden krok jakýmkoli směrem. Dáma se v počtu kroků nemusí omezovat.

Nejpodstatnější však je, že každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně tak v šachách každý král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.

Obvykle však, v životě jako v šachách, platí toto pravidlo: Pár chybných tahů, a dostáváš mat.

Můj kamarád ztratil klíčovou figurku. Nepochopil, že král musí mít stálou obavu, že ztratí svou dámu, protože dáma jako jediná na šachovnici riskuje všechno, aby ochránila krále. Její ztrátu žádná jiná figurka nevynahradí. A ženy dobře znají zásadu: Nezacházej s ním jako s králem, pokud Tě neoceňuje jako dámu.

Kdo je vlastně pro dámu pravý král?

V příštích dnech jsem vyhledal kamarádovu bývalou partnerku i s jejím novým partnerem. Rozdíl byl patrný na první pohled.

Bylo jim dobře, protože se vzájemně inspirovali a podporovali. On říkal „Miluji Tě“ ne ze zvyku nebo proto, aby řeč nestála, ale proto, že jeho nová partnerka byla tím nejlepším, co ho v dosavadním životě potkalo. A ona chtěla být někým, o koho neztratí tak snadno zájem, jemuž tudíž bude chtít být nablízku a po jehož boku si bude užívat krásné maličkosti.

On si uvědomoval její důležitost pro svůj vlastní růst a ji naplňovalo, že mu pomáhá, že dává na její slova: Jsi důležitý a dokážeš všechno, o co se pokusíš. Můžeš být statečný, máš na to.

Imponovalo jí, že se před nikým neshýbá. Ledaže by chtěl tomu, před kým sklání svá záda, pomoci zpátky na nohy.

A on oceňoval, že v jeho životě vytváří to nejkrásnější – duhu. Ostatně, víte, jak vzniká duha? Když déšť lidských slz prosvítí hřejivé slunce. Za všech okolností, i za těch špatných, můžeš být statečný, spolu to zvládneme – říkala jako pravá dáma pravému králi.

Koho potřebujeme

V diskrétní zóně nebo při osobních setkáních dostávám mraky dotazů, proč nefungují druhé šance, proč existují lidé, se kterými nemůžeme být, ale pak nemůžeme být ani bez nich, a proč vůbec po čase zjišťujeme, že si s někým, kdo do té doby výhradně tvořil náš život, už nemáme co říct.

Když se takto zeptal můj kamarád, oblékli jsme se a vyšli před stavení. Ukazoval jsem mu, kdo v přírodě prospívá – ten, kdo se mění a rozvíjí. Změna je život a život je změna. Kdo v přírodě zůstane stát, zanikne. Dokonce i stojatá voda hnije.

Všem nám dělá dobře prohlížet s partnerem staré fotografie a usmívat se, jak legrační jsme byli, a poté zvážnět při uvědomění, jakou cestu jsme od té doby společně ušli.

A víte, které slovo je nejdůležitější? Společně.

Jsme-li sami, po žebříku se hůře stoupá. Můžeme ztratit hlavu, odvahu. Víme-li však, že je někdo nablízku, kdo nám pomůže, byť jen svou přítomností, leze se nám lépe. A moc rádi jsme potom přítomni tomu, když se snaží vylézt pro změnu on.

To dělá vztah šťastným – když druhému pomáháme dorůst tam, kam jsme sami vyrostli, a když následně my sami můžeme vyrůst ještě výš.

Existují dvojice, které se rozejdou a po čase zase k sobě vrátí. Pokud oba pochopili, že se mají vzájemně posouvat, a ne brzdit, mají šanci na nový úspěch. Jestliže se však k sobě vrátí pár, který se zasekne na žebříku, je přirozené, že si oba ještě více než předtím uvědomí, že opravdu potřebují někoho jiného. Někoho, kdo jim pomůže výš.

Poučení ze šachů

Vrátil jsem figurky zpátky na šachovnici a znovu jsme hráli. Potřeboval jsem, aby kamarád pochopil princip:
1.že dáma je nejmocnější figurka a král zranitelný
2.že hra může pokračovat ještě dlouho poté, co je dáma mimo hru, ale jak král padne, hra končí
3.že ať si král myslí cokoli, potřebuje dámu, protože jen ta ho nejlépe ochrání. Čím? Právě tím, že je o tolik napřed (pohyb o libovolný počet políček libovolným směrem). Jen špatnému králi tato přednost dámy vadí.

Proto, prosím, pokud už nám bije srdce pro někoho jiného, snažme se ho podporovat, ale také mu nepřestávejme imponovat. Buďme mu inspirací, ale také si berme inspiraci z něj. Pak se ve vztahu můžeme společně posouvat třeba od A až do Z.

Hlavně, prosím, nezůstávejme stát. Pak totiž i řadový pěšák může pomoci vyřadit krále…

https://www.firstclass.cz/2020/06/vztah ... jny-pesak/
Přílohy
král-a-dáma-696x392.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1297
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: VZTAH

Nový příspěvekod Tara » pát 26. čer 2020 10:53:31

„Spolu to zvládneme,“ řekla dáma. A král věděl, které z těch slov bylo nejdůležitější: spolu.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1297
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: VZTAH

Nový příspěvekod miroslav » sob 27. čer 2020 13:00:15

JÁ A TY
Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí.
Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může
pro-nést, jsou dvě.
Základní slova nejsou jednotlivá slova, nýbrž slovní dvojice.
Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty.
Druhým základním slovem je slovní dvojice Já-Ono, přičemž
místo Ono lze říci i On nebo Ona, aniž by se tím základní slovo
měnilo.
A tak je i lidské já dvojí.
Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova
Já-Ono.
Základní slova neoznačují věci, nýbrž poměry. Základní slova
nevypovídají o něčem, co existuje mimo ně: teprve jejich
vyslovení zakládá bytí toho, co vyjadřují. Základní slova říkáme
svou bytostí. Říkáme-li „ty", vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ty.
Říkáme-li „ono", vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ono. Základní
slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí. Základní slovo Já-Ono
nelze nikdy říkat celou bytostí.
Není žádné já o sobě, nýbrž jen já základního slova Já-Ty a já
základního slova Já-Ono.
Říká-li člověk „já", míní jednoho z obou. A tak je tu vždy jen to já,
které člověk míní. I když říká „ty" nebo „ono", je tu já jednoho nebo
druhého ze základních slov.
Být já a říkat "já" je jedno. Říkat „já" a říkat jedno ze
základních slov je jedno.
Kdo říká jedno ze základních slov, vstupuje do něho a stojí v něm.
Život lidské bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, která vy-
jadřují směřování za nějakým cílem. Nesestává jen z činností, jejichž
předmětem je nějaké "něco".
Vnímám něco. Pociťuji něco. Představuji si něco. Chci něco. Cítím něco. Myslím na něco. Život lidské bytosti nesestává jenom ze
všeho tohoto a pochodů tomu podobných.
Toto všechno a pochody tomu podobné společně zakládají říši
slova Ono.
Ale říše slova Ty má jiný základ.
Tomu, kdo říká „ty", není předmětem žádné „něco". Neboť kde
je něco, tam je i jiné „něco", každé Ono hraničí s nějakým jiným Ono
- Ono existuje jen proto, že hraničí s jinými.
Ale kde říkáme „ty", tam není žádné „něco". Ty nehraničí s ničím.
Kdo říká "ty", nemá žádné „něco", nemá nic. Ale ocitá se ve
vztahu.
Říká se, že člověk zakouší svůj svět. Co to znamená? Člověk
ohmatává povrch věcí a zakouší je. Čerpá z toho vědění o jejich povaze, zkušenost. Zakouší, čím se navenek vyznačují.
Ale nejen zkušenosti otvírají svět člověku.
Neboť ony mu otvírají jen takový svět, jehož podstatou je Ono
a Ono, On a On, Ona a Ona a Ono.
Zakouším něco.
Nic se na tom nezmění, připojím-li ke „zjevným" zkušenostem
i „tajné", s onou sebejistou moudrostí, která ví o zvláštní, uzavřené
oblasti ve věcech, vyhražené jen zasvěceným, a má k ní klíč. Ó té tajnosti bez tajemství, ó toho kupení pouček! Ono, ono, ono!
Ten, kdo zakouší, se neúčastní světa. Vždyť zkušenost je
„v něm", a ne mezi ním a světem.
Svět se neúčastni zkušenosti. Dovoluje, aby by] zakoušen, ale vůbec se ho to nedotýká, neboť k tomu ničím nepřispívá a nic z toho
nemá.
Svět jako zkušenost patří k základnímu slovu Já-Ono.
Základní slovo Já-Ty ustavuje svět vztahu.

(Martin Buber)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1409
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: VZTAH

Nový příspěvekod miroslav » úte 30. čer 2020 13:20:04

„spojení je velká blaženost“.
Když se podíváme na svůj každodenní život, rozumíme tomu.
Kdykoliv se nám podaří vytvořit nějaké spojení, je to dobrý pocit.
Když se dokážete spojit se sebou samými, je to dobrý pocit.
Když se dokážete propojit s někým jiným, máte z toho dobrý pocit vy i ten člověk.
V mezilidských vztazích je jedna z nejpodstatnějších věcí, snaha o spojení na úrovni fyzické, emocionální nebo spirituální.
Ať už dokážete vytvořit toto spojení na kterékoliv úrovni, vždy vám to přináší dobrý pocit.
Čím hlubší spojení dokážete vytvořit, tím lepší jsou pocity a tím menší je závislost na vnějších okolnostech.
To platí velmi často. Pokud ve vztahu dokážete navázat pouze fyzické spojení, je to jedna věc. Duchovní vztah, spojení v srdci je jiná zkušenost.
Spojení je tedy základní věcí lidského života.


(Dawy Gjaltsen)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1409
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: VZTAH

Nový příspěvekod miroslav » úte 30. čer 2020 16:20:14

Tohle je komentář z Inspiruj k tématu zde - pohled z vlastní zkušenosti tak to dávám sem:


Alaja píše:
poradna:
Když třeba řeknu mám rád toho a toho a pocítím při vzpomínce na něj pocit mám rád - je to ve světě Já-Ono. Když tohle píšu, je to ve světě Já-Ono.
Když jsem vtažen do filmu, je to stále ve světě Já-Ono.

Teprve svět Já-Ty do kterého člověk vstupuje třeba i s iniciační myšlenkou (Bůh, Ty atp.) a pak celou bytostí už bez představ a myšlenek o Ty - nastává spojení a není to zapamatovatelné, zařaditelné, je to vždy jedno a to samé, ať to pak nebo předtím nazýváme jakkoliv.

Touto cestou jde například Bhakti


Autor příspěvku má nejspíš na mysli telepatické vnímání (Já) citového rozpoložení druhého ohraničeného živého objektu (Ty). To je pak fakt někdy síla, obzvlášť když to Ty zrovna řeší nějaké to dilema - je mu smutno, něco ho bolí a pod....to dá i fušku rozeznat, které city jsou našeho Já a které patří tomu Ty.....
Nebo že by měl na mysli dálkové (telepatické) vzbuzování orgasmu u toho Ty?
Pak to mohou být i společné noční sny.....ve snech se Já a Ty schází a prožívají společně různá dobrodružství.....
Pak jsou k mání ještě oblíbené kolektivní emoční hrátky - sdílení emocí v kolektivu, na stadionu, v divadle a pod....kde Já sdílí s mnoha dalšími Ty radost, nadšení nebo negativní emoce......
Atd. ....

A to jsem zatím ještě nenapsala nic o různých variantách kontaktů s tím (ono)...s Bohem.... :lol:
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1409
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: VZTAH

Nový příspěvekod Tara » úte 30. čer 2020 23:08:49

Pokud ve vztahu dokážete navázat pouze fyzické spojení, je to jedna věc. Duchovní vztah, spojení v srdci je jiná zkušenost.

Řekla bych, že je to jednoduché rozlišit. Já - Ty. Nebo Já - Ono.

V prvém případě Já - Ty je navázán vztah na úrovni duše...., tedy bytí...., prostor je prosycen empatií, neosobní láskou, otevřenem..., vřelostí..., jsme spojeni, jsme účastni....

V druhém případě Já - Ono panuje odtažitost, Já je v roli nezúčastněného pozorovatele, nachází se v uzavřeném prostoru bez spojení..., je alfou i omegou tohoto prázdného, mrtvého prostředí, obvykle označovaného jako intelekt bez soucitu...

Tak to cítím...

Já a Ty a Já a Ono jsou dvě odlišné kategorie vnímání a účasti, nebo neúčasti...

Nenazvala bych to červenou knihovnou ani fantazírováním, ale přirozeným vnímáním duše otevřené a milující... mimochodem právě tyto esence, kvality duše dávají rozpoznat, jedná-li se o ryzí, boží lásku nebo extázi, poplatnou zlatému teleti....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1297
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: VZTAH

Nový příspěvekod Zdeněk » stř 01. črc 2020 7:42:21

Tara píše:Tak to cítím...

1 + 1 = 2
ano, je to taková rovnice bez účasti, taknějak mrtvá, bezcitná. Chtělo by to, aby to bylo aspoň 15, nebo spíše 20, tak to mnoho žen cítí, čili to bude pravda.

Feminizace myšlení znamená konec naší civilizace. Nu což, však oni vás barbaři zase srovnaj, milé ženušky (když už jste k obrazu svému srovnaly Bubera a Miroslava, což samozřejmě ty výtečníky nikterak neomlouvá).
:)
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: VZTAH

Nový příspěvekod miroslav » stř 01. črc 2020 8:06:17

Tara píše:Řekla bych, že je to jednoduché rozlišit. Já - Ty. Nebo Já - Ono.
.....

No, jednoduše a jasně jsi to popsala
Tak to je.
:)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1409
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: VZTAH

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 31. črc 2020 7:38:38

Řekněte si dost! Jak nebýt zraňován ve vztazích

Přemýšleli jste někdy, co vám působí tu největší bolest ve vztazích? Jednu z největších bolestí nezpůsobuje to, co v těch vztazích zažíváme, ale to, jak na různé situace reagujeme. Musíme si tedy uvědomit, že jedině my máme stoprocentní zodpovědnost za to, jak se sami cítíme. A ne náš partner. Jak tedy už nebýt dále zraňován ve vztazích?

Za svůj vnitřní stav si zodpovídáme sami

Především bychom si měli uvědomit, že žádný člověk nemá povinnost starat se o to, abychom se cítili nějakým určitým způsobem. Nikdo z venku nás nemůže přinutit, abychom se nějak cítili, pokud mu to my sami nedovolíme.

Pokud začneme vinit za své vnitřní pocity toho druhého, začíná v nás vznikat pocit, že máme právo mu to dát nepříjemným a vyčítavým způsobem najevo. Tím živíme a podporujeme svoji vnitřní negativitu a je nám čím dál hůř. Naopak všechno negativní a neprospěšné máme opouštět a uvolňovat, ne to v sobě ještě živit.

Předání moci druhým

Pokud navíc někoho obviníme, že může za to, jak se cítíme, dáváme mu svoji vlastní moc, stavíme ho nad nás, do pozice člověka, který má větší sílu než my sami. Sami sebe tak stavíme do role chudáka a oběti. Někteří lidé jsou ve svých vztazích zraňováni i proto, že se v nich zaměřují na to negativní místo toho, aby byli vděčni za to, co jim ten vztah přináší.

Pokud začneme mít pocit, že se náš partner nechová tak, jak očekáváme nebo jak by se nám to líbilo, svědčí to o jediném: že jsme do vztahu vstoupili s očekáváním a očekávání budou vždycky zklamána.

Zdravý vztah

Každý vztah přináší své vlastní výzvy a lekce. Tehdy, když nabudeme dojem, že náš partner není takový, jaký by měl podle našeho mínění být, začneme ho chtít předělávat a řídit, ale to nemůže fungovat – je to zcela marná snaha.

Zdravý vztah je založený na tom, že přijímáme toho druhého takového, jaký je, že jsme s ním zcela svobodní, můžeme s ním být autentičtí, svobodně se před ním projevovat a vyjadřovat všechno tak, jak cítíme. Jedině, když jsou ve vztahu tyto atributy, můžeme mluvit o zdravém vztahu, kde se oba partneři cítí dobře a kde nebude ani jeden z nich zažívat zklamání.

Žijte přítomností

Důležitým bodem je také potřeba nevracet se do minulosti, nerozebírat minulost, nepoužívat ji proti druhému. Naopak, ve vztahu, jako v celém našem životě, je nesmírně důležité žít v přítomnosti a v daném okamžiku.
https://www.extralife.cz
Návštěvník
 


Zpět na Inspirace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron