Jak dojít k probuzení?

[terros]

Jak mi můžete pomoci v mém probuzení nyní a jednou provždy?

Nikdo vám nemůže pomoci, protože tady není žádné "vy". Rovněž zde není žádné "já", které by Vám mohlo pomoci. Je zde pouze Bytí-Jednota. Ve všem tom hledání, je právě tento fakt tím, co přehlížíte.

Hledání živí další hledání, nicméně "vy" s tím nemůžete nic dělat. Hledání je zcela v pořádku a je součástí hry Bytí, které hraje hru hledání sama sebe. Hledání je to, co se v tuto chvíli objevuje.

Není zde nic dalšího, co musíte udělat, nikam nemusíte chodit a s nikým se nemusíte setkat. Ostatně, jaký je problém s přítomným okamžikem? S tímto místem. Pravděpodobně sedíte na křesle v pokoji, možná s kávou, a čtete tento mail. To vše se jednoduše děje a rozvíjí právě nyní. Nikdo to nedělá, vy to neděláte, vy neděláte žádnou věc, vy jste vytvářen. Vy dokonce ani nežijete-jste žit. "Vy" toto nečtete, čtení se jednoduše děje nikým. Když si čistíte zuby, čištění se jednoduše děje, není tu někdo, kdo si je čistí.

Všechno zde je Jednota, všechno je Tím a zahrnuto v Tom. Není zde nikdo a nic, co by mohlo být vyloučeno z Bytí – z toho, čím každý už je.

Proto, cokoli se v přítomném okamžiku děje, děje se tím nejlepším způsobem, i když to může být i bolestivé. Je to pouze mysl, která hledá odpovědi (na všech možných nesprávných místech). Mysl sama o sobě není nikdy tichá a vždy něco očekává od budoucnosti či minulosti a stále něco chce, jen aby nemusela spočívat v tom, co se prostě děje. TO, CO SE DĚJE V TOMTO OKAMŽIKU JE VŠE CO VŮBEC JE. Právě zde a nyní, to je přítomnost. A to je vše.

Osvobození je již zde, a proto jak se můžete "probudit"? Beztak, nejsou zde lidé, nejste zde "vy", proto zde není nikdo, kdo by se mohl "probudit". Pokud to nebylo "spatřeno", tak to znamená, že stále věříte, že jste zde "vy", který jednáte. Ale když je nahlíženo, že věci se prostě dějí a nikdo zde nejedná, a dále že všechny činy a pocity nepatří "někomu", pak je zde mír a uvolnění, a není co hledat.

Možná, že až si budete někdy mýt ruce, zapínat varnou konvici nebo se jen tak procházet, může být náhle spatřeno (nikým), že nikdo nejedná.

----------------------
z http://mozaika.bloguje.cz/915948-hledan ... e-deje.php

přeložil: Pavel K., zdroj: http://www.mandisolk.com/questions.html

[Crabat]

Páni.., momentálně jsem sice myšlenkama někde úplně jinde, ale pokusím se.

Jsem přesvědčen, že pochopení je rozšíření mysli, ne zúžení. Tedy ne vědomí, že se něco děje, odehrává skrze mne (což je v podstatě správné), ale rozšíření na všechny souvztažné stavy. Tj. jití po onom paprsku, jak to vlastně vzniklo, že já jsem tady a momentálně si třeba čistím zuby. A půjdeme-li správně, pak objevíme, že to vlastně nejsem já (protože nepatřím tak docela sám sobě), ale jen bytí (ve smyslu voda), které se projevuje individualitou (vlnou), tedy mým vyjádřením. Tudíž bytí samo (ale hovořme raději o Vědomí) na sebe přijalo nesčetně forem, aby tak došlo vyjádření. Já jsem pak jedním tím prvkem, skrze nějž se podstata Vědomí právě projevuje (a to momentálně čištěním zubů), ale jsem i ve všech ostatních aspektech vědomí dalších lidí, jež jsem schopen si představit (obsáhnout). Tak jsem skrze centrální bod Universálního Vědomí (vody) jakoby v pohybu všech vědomí individuálních tvarů (vln) a mohu je prožívat, procítit, prodchnout jejich myslí, zatímco si pořád ještě drhnu svůj chrup.

A tohle mé vědomí, jež v sobě alespoň náznakem zachycuje ostatní vědomí a zároveň je rozšířené oním Universálním Vědomím, se může rozpínat dál, pořád dál, z kteréhokoliv toho bodu anebo ze všech najednou a tento výsledný chór, v němž nahlížíme samotné Universum a jeho právě probíhající mnohost a nesmírný tvořivý potenciál jednotlivých individualit (vln), je oním probuzením mysli do úplně nových stavů, o nichž se nám předtím ani nezdálo.

[Návštěvník]

jsem i ve všech ostatních aspektech vědomí dalších lidí, jež jsem schopen si představit (obsáhnout). Tak jsem skrze centrální bod Universálního Vědomí (vody) jakoby v pohybu všech vědomí individuálních tvarů (vln) a mohu je prožívat, procítit, prodchnout jejich myslí...

A tohle mé vědomí, jež v sobě alespoň náznakem zachycuje ostatní vědomí

Vědomí je jedno, neosobní, jako voda oceánu. Po probuzení existuje jen voda a vlny jako její pohyb.

Jednotlivec = vnímání sebe jako tvaru vlny. Ne jako oddělené porce vody, která by po probuzení mohla nahlížet do jiných oddělených porcí vody. Snaha pronikat do druhých je vlastní manipulátorům a magikům, pozor na to.

[Letgo]

mé vědomí, jež v sobě alespoň náznakem zachycuje ostatní vědomí a zároveň je rozšířené oním Universálním Vědomím

Všechno to v sobě vnímá Univerzální Vědomí, které se dočasně považuje za jedince. Tvoje vědomí nemůže být rozšířené Universálním Vědomím, stejně jako vlna se nemůže rozšířit na celé moře. Existuje jen moře, které se na svém povrchu jeví jako vlny.

stále věříte, že jste zde "vy", který jednáte

a věříme, že můžeme něco získat spojením s Universálním Vědomím. Je to právě naopak. "My" v něm zmizíme, a je to ještě horší: jasně se vnímá, že jako jedinci jsme nikdy neexistovali, že to byla iluze.

[Crabat]

Jasně, snažil jsem se k tomu odněkud přistoupit. A prvotní je přeci ono vědomí (v našem případě já) které si čistí zuby. Tedy jsem ve tvaru vlny. Jakmile si uvědomím, že nejsem především vlnou, ale vodou, pak se ocitnu v onom Universálním Vědomí. A odtud se zpětně mohu vypravit k já anebo k jakémukoliv jinému já, neboť to všechno jsou jen vlny čeřící se hladiny Vody. Ono se to těžko uchopuje do verbálních pojmů. Mě je jasné, že "já" v sobě nemůže obsáhnout Universální Vědomí a další a další "já", ale jak jinak to slovy vyjádřit?.. Však jsem také říkal, postupovat jakoby po paprsku.

Ovšem jestli jsem to teď vyjádřil lépe, tím si nejsem jistý.

[Crabat]

Jo a vnímání sebe jako tvaru vlny, ne jako oddělené porce vody, to samozřejmě.
Pokud z toho vyzněl opak, tak to bylo jen nedokonalostí vyjadřování, nikoli, že bych chtěl princip obrátit.

[Návštěvník]

Jakmile si uvědomím, že nejsem především vlnou, ale vodou, pak se ocitnu v onom Universálním Vědomí. A odtud se zpětně mohu vypravit k já anebo k jakémukoliv jinému já

Kdo a ke komu se chce vypravit?

[Crabat]

Vědomí se přeci projevuje přijetím tvaru. Tedy jdu v souladu vlastně s tímto projevem.

[Letgo]

Kdo jde, když neexistuje?

Ty pořád nechápeš, že to není báááááječná výprava za spoustou bááječných možností, ale totální zánik individuálního vědomí v Univerzálním. Pak už se všechno jen děje, samo, jako v lucidním snu: sen probíhá, ale ty už nejsi snovou osobou, jsi pozorujícím Vědomím.

Pokud ale máš potřebu duchovního podnikání, abys něčeho dosáhl a vylepšil tak svoje existování coby vlna..., najdeš tu určitě pár výborných kumpánů s jedinečnými zážitky.

[Honzam]

Kdo jde, když neexistuje?

Ty pořád nechápeš, že to není báááááječná výprava za spoustou bááječných možností, ale totální zánik individuálního vědomí v Univerzálním. Pak už se všechno jen děje, samo, jako v lucidním snu: sen probíhá, ale ty už nejsi snovou osobou, jsi pozorujícím Vědomím.

Pokud ale máš potřebu duchovního podnikání, abys něčeho dosáhl a vylepšil tak svoje existování coby vlna..., najdeš tu určitě pár výborných kumpánů s jedinečnými zážitky.

A přece je to báječná výprava za spoustou báječných možností

Gryfí vlna je lepší než lidská.

Totální zánik ind. vědomí tu byl a nebyla to konečná. Trval 2,5 roku, a přestože tu bylo pozorování, nebyl jsem ani tím pozorovatelem.

[Crabat]

A jak bys chtěl zaniknout?.. Vždycky si budeš uvědomovat sebe sama. To právě Universální Vědomí ti dalo tvar. Ano, je na člověku, aby pochopil, že není tím tvarem, ale podstatou onoho Universálního Vědomí a proto se v něm svým tvarem (vlnou) musí rozpustit. Ale tím nezaniká. Pouze se slučuje toliko sám se sebou (s vodou). Já nevím, tohle asi verbálně nelze vyjádřit.

Pravděpodobně máme na mysli oba totéž, jenom to vyjadřujeme jinými pojmy. A pak se zdá, že je tu rozpor. Ale já ho nevidím.

[Honzam]

A jak bys chtěl zaniknout?.. Vždycky si budeš uvědomovat sebe sama. To právě Universální Vědomí ti dalo tvar. Ano, je na člověku, aby pochopil, že není tím tvarem, ale podstatou onoho Universálního Vědomí a proto se v něm svým tvarem (vlnou) musí rozpustit. Ale tím nezaniká. Pouze se slučuje toliko sám se sebou (s vodou). Já nevím, tohle asi verbálně nelze vyjádřit.

Pravděpodobně máme na mysli oba totéž, jenom to vyjadřujeme jinými pojmy. A pak se zdá, že je tu rozpor. Ale já ho nevidím.

Vždycky ne. Záleží na směru proudu vědomí. Je na Tobě, abys poznal, že nejsi člověk.

Ve vlnách plavou sluníčka.

[Crabat]

Sluníčka jsou krásná. I všechny mysteriosní odlesky já.

[Honzam]

Voda je bez nich jen prázdnotou.

[Návštěvník]

A jak bys chtěl zaniknout?.. Vždycky si budeš uvědomovat sebe sama.

Nebudeš. Bude tu jen Vědomí, které si sebe uvědomuje i ve Svých tvarech, vytvořených z něho Samého, ale nevnímá se jako tvary. Jak tu napsal Letgo, je to analogické probuzení ze sna. A tvoje osoba si v noci ve snu taky nedokáže připustit, že ve skutečnosti neexistuje.

Nakonec to zjistí i v bdělém stavu, obdobně jako předtím v lucidním snu.

Zkušenost probuzení znamená zánik osoby. Nebývá většinou hned trvalý, ale zjistíš, že tvoje představy o samostatné oddělené existenci byly jen dočasná iluze. Že nejsi osoba. Že ve skutečnosti uvnitř Vědomí probíhá dění a Vědomí ho v sobě tiše pozoruje.