Hovory o Šrí Ramanu Maharišim

[Návštěvník]

:04
Hovory o Šrí Ramanu Maharišim
0:10
vypráví David Godman
0:16
DAVID GODMAN
0:25
Rok 1974 jsem trávil na Oxfordu
0:29
a kurz, který jsem zrovna navštěvoval, mě zrovna moc nebral.
0:32
Moc peněz jsem neměl a ty, které jsem měl, jsem utrácel
0:36
v univerzitním knihkupectví za spirituální literaturu. [fotka: Blackwell, knihkupectví Oxfordské univerzity]
0:39
Každý týden jsem se tam stavil,
0:41
koupil si novou knížku, odnesl si ji s sebou domů a přečetl.
0:43
Vždy podnítily mou zvědavost přijít tam příští týden znovu
0:48
a koupit si nějakou další.
0:51
Jednoho dne jsem v tomto obchodě zrovna brouzdal oddělením orientální literatury
0:57
a ukazováčkem jsem zrovna probíral řadu knih
1:02
a někdo z druhé strany regálu dělal úplně to samé co já.
1:06
A ten někdo musel na té své straně zrovna zasunovat nějakou knihu zpátky,
1:09
čímž na té mé straně jedna konkrétní z regálu vypadla a já ji chytil do klína.
1:15
Byla to kniha Arthura Osborna
1:17
Učení Ramany Maharišiho jeho vlastními slovy [česky dosud (2018) nevyšla].
1:20
Pomyslel jsem si, že vypadá zajímavě a že si ji na tento týden vezmu.
1:23
Vezmu a přečtu. Zaplatil jsem tedy a šel domů.
1:27
Měl jsem ji přečtenou asi za dvě hodiny.
1:31
A ten rozdíl, který tato kniha...
1:34
Byla jiná v tom a měla na mě ten účinek,
1:38
že po jejím přečtení jsem už neměl žádnou touhu
1:41
jít pro nějakou další a vůbec další knihy číst.
1:43
Přečtení Bhagavánova učení, a to přímo jeho vlastními slovy,
1:47
mi nějak sebralo všechen zájem
1:52
o cokoli dalšího, zájem hledat
1:56
jakákoli intelektuální řešení spirituálních otázek.
2:00
Uvedl mě i do stavu ticha, do stavu, k němuž
2:05
jeho učení směřovalo a které naznačovalo, že tu je jistý typ okrajového poznání,
2:09
že kdybych měl někdy jakékoli otázky,
2:12
tak na jeho vidění světa, na jeho vysvětlení světa -
2:16
to jak funguje, co je to mysl, jak se svět jeví, jak mizí,
2:21
je něco tak dokonalého, tak úplného že na jakoukoli otázku,
2:25
která mě kdy v budoucnu třeba napadne, je v tomto systému,
2:29
v tomto souboru myšlenek něco, co na ně na všechny má uspokojivou odpověď.
2:33
V ten okamžik jsem ale odpovědi na otázky nepotřeboval. Žádné jsem neměl.
2:39
Jenom čtení Bhagavánových slov mě naprosto zbavilo nutnosti dělat cokoli,
2:45
abych našel klid, abych našel ticho, abych se k nějakému výsledku promeditoval.
2:50
Ta slova samotná mě uvedla do stavu, k němuž jeho knihy ukazovaly cestu.
2:55
Ušetřily mi tedy hodně peněz. Už jsem si nepotřeboval chodit kupovat knihy.
3:00
V kurzu jsem pokračoval,
3:02
ale s rostoucí intelektuální nespokojeností.
3:07
Neměl jsem ta správná slova, kterými bych vystihl, v čem je zakopaný pes.
3:12
S odstupem si myslím, že to bylo tím, že jsem už dál nemohl přijmout
3:17
validitu akademického přístupu, který je redukcionistický.
3:21
Celý akademický svět vychází z toho, že lze něco vzít,
3:26
rozkouskovat to na nejmenší možné částečky,
3:31
na ty se na všechny podívat, a pak je opět dát dohromady.
3:34
A tímto způsobem pochopit, jak se věci mají či jak něco funguje.
3:38
Je to velmi atomistické, velmi redukcionistické. Skutečně jsem cítil až fyzický odpor,
3:44
když jsem četl učebnice, které se tímto způsobem pokoušely vysvětlovat svět a roztřídit ho
3:49
- vše rozdělit do nejmenších možných kategorií začleněných pod větší kategorie atd.
3:54
Došlo to u mě až tak daleko, že když jsem otevřel učebnici,
3:58
musel jsem přemáhat silný pocit nevolnosti.
4:03
Skutečně se mi chtělo na obsah knihy přede mnou zvracet.
4:07
Dívat se na něco, co se snažilo tímto akademickým
4:12
způsobem vysvětlovat svět, ve mně vyvolávalo odpor.
4:14
Stačilo mi přečíst si jen dva řádky a bylo mi fyzicky zle.
4:19
Došlo mi, že už dál nemůžu v tom kurzu pokračovat.
4:22
Zašel jsem za svým tutorem. Zašel jsem za děkanem fakulty.
4:25
Vysvětlil jsem mu svou situaci. Asi jsem byl trochu idealistou
4:30
a řekl jim, že jsem našel něco lepšího a zajímavějšího.
4:33
Spakoval jsem se tedy a rozhodl se pro dlouhé období meditace o samotě, sám se sebou,
4:39
pryč od vlivu všech přátel a všemožných lákadel smyslů,
4:46
které na vás jako na studenta všude doráží. Vydal jsem se tedy na západní pobřeží Irska,
4:50
pronajal si malou chalupu s akrovým pozemkem. Pěstoval jsem si vlastní jídlo.
4:55
S sebou jsem si vzal tři knihy - tři knihy Arthura Osborna o Ramanu Maharišim.
5:00
Četl jsem je, studoval je a asi tak
5:03
sedm či osm měsíců podle nich praktikoval.
5:06
Velmi tiché, velmi klidné. Nějak jsem cítil, že jsem vystoupil ze zacyklenosti západního života.
5:11
Vrátil jsem se zpět ke svému zdroji. Vrátil jsem se zpět ke svému individuálnímu já,
5:16
jak vzrůstalo, jak se umenšovalo. Koncem roku mě vlastník chalupy
5:20
požádal, abych ji uvolnil, protože se mu stal
5:24
úraz na stavbě
5:27
v Austrálii, kde neměl zdravotní pojištění.
5:32
Potřeboval tedy svou chalupu prodat, aby měl na účty za lékařskou péči.
5:35
Rozhodl jsem se tedy odjet do Izraele
5:38
a žít šest měsíců v kibucu, protože další mrazivou evropskou zimu bych nesnesl.
5:43
Ke konci tohoto šestiměsíčního období
5:46
jsem se plánoval vrátit zpátky do Irska a dál tam meditovat.
5:49
Avšak asi po pěti měsících v Izraeli
5:53
mi vyvstala myšlenka - „Mám ještě nějaké peníze
5:58
a tenhle rok jsem se k ničemu neuvázal,
6:01
tak proč nezajet na pár týdnů do Ramanášramu?
6:04
Omrknout místa, kde žil ten Ramana Mahariši, o němž jsem toho tolik četl.“
6:08
Jako by mě tam něco táhlo.
6:11
Chtěl jsem tam jet. Bylo to podivné rozhodnutí,
6:15
protože jsem už dřív do Ramanášramu psal a žádal o další knihy, ale oni mi neodpověděli.
6:20
V tu dobu jsem tedy seznal či předpokládal,
6:24
že Ramanášram už neexistuje. O ášramech jsem nic nevěděl. Myslel jsem si jen,
6:29
že když guru zemřel, tak se všichni odebrali domů.
6:32
Neměl jsem za mák představy, co tak asi najdu, až do Tiruvannamalai dorazím.
6:38
Neustále se mi jen vracela jakási zvrhlá představa, že si budu prosekávat cestu džunglí
6:43
a hledat náhrobní kámen, co nese jméno Ramany Maharišiho.
6:46
Nic jiného jsem si nedokázal představit, až se tam dostanu.
6:49
Nějak jsem však cítil, že tam musím jet a s tímto mužem, který přetvořil můj pohled na svět
6:54
a na to, kým jsem a co na světě dělám, navázat kontakt, vstoupit s ním do komunikace.
7:00
Neměl jsem v tu dobu moc peněz
7:04
a jet příští rok do Indie nebyla ta nejlevnější možnost.
7:08
Sesumíroval jsem si tedy výdaje a vyšlo mi, že mi na výlet do Indie schází 200 liber
7:14
- částka, o níž jsem si myslel, že ji potřebuji na cestu tam a zpátky.
7:17
Podíval jsem se tedy na svůj malý obrázek Ramany
7:20
a řekl si ‚Dobrá tedy, chceš-li, abych se do Tiruvannamalai vydal,
7:24
musíš mi poslat 200 liber.‘ Asi za dva dny
7:28
jsem dostal dopis od právníka mé babičky,
7:31
která zemřela před několika lety, - ta babička, nikoli právník! -
7:34
v němž stálo: „Právě jsme našli několik soukromých akcií. [fotka: David Godman nahoře vlevo a jeho babička dole vpravo, rok 1966]
7:37
Nevěděli jsme, že je měla. Prodali jsme je a na Vás vychází 200 liber.“
7:42
Tak jsem si pomyslel „A je to. To je znamení. Jedu do Indie.“
7:46
Sem jsem tedy přijel v roce 1976. Byl jsem tu už v roce 1972 jako turista,
7:51
tehdy to ale nebyla spirituální návštěva. Přijel jsem sem v roce 1976,
7:56
výlučně proto, abych vstoupil do komunikace s Bhagavánem,
8:00
s místy, kde žil.
8:02
Snad hned po příjezdu jsem si ta místa zamiloval.
8:07
Během několika týdnů mi došlo, že už tu chci zůstat.
8:11
Bez nějakého rozumování mi nějak
8:17
bylo rázem jasné jedno: „Tohle je tvůj domov, tady potřebuješ být.“
8:21
Jakmile jsem se zbavil představy, [fotka: David Godman s funkcí v Ramanášramu, rok 1981]
8:24
že tu jsem na návštěvě, a že je to můj domov a že tu musím být,
8:28
všechno do sebe zapadlo a od té doby jsem tu.
8:33
PSANÍ O MÝCH UČITELÍCH A JEJICH UČENÍ
8:40
S rozhodnutím tu zůstat přišla otázka:
8:45
„Co si tu teď se sebou počnu, co dál?“
8:50
Myslím, že můj první rok a půl v Tiruvannamalai
8:56
mě nejvíce přitahovala stará hala, v níž Bhagaván lidi učil
9:01
a v níž strávil více než 25 let. Chodíval jsem do ní každé ráno v 6 hodin.
9:06
Většinu dne jsem proseděl v ní [fotka: stará hala v Ramanášramu zevnitř]
9:09
a opravdu se velmi tvrdě snažil praktikovat sebezkoumání, abych dosáhl ztišení.
9:15
Byla to velmi intenzivní, kontemplativní fáze mého života.
9:21
Pak jsem se začal vydávat za dalšími učiteli,
9:27
kteří buď figurovali v Ramanově tradici, nebo za lidmi jako byl Nisargadatta Maharádž,
9:33
jenž měl velmi podobné učení, ale nebyl součástí této konkrétní linie,
9:38
když už to tak musím říct.
9:41
Vzpomínám si, jak jsem se vydal za Nisargadattou asi v roce 1978
9:47
a jak se na mě podíval. Řekl jsem mu, že jsem z Ramanášramu
9:52
a on: „Co tam děláš?“
9:54
Tou dobou jsem se na částečný úvazek staral o jejich knihovnu.
9:59
Abych zajistil, že se nám
10:02
pro knihovnu dostává hojně knih, [fotka: David Godman u otevření nové knihovny ášramu, rok 1981]
10:05
připravoval jsem recenze všech nových knih, které tématicky zapadaly do časopisu ášramu,
10:11
čímž nám vydavatelé do naší knihovny posílali hodně výtisků zdarma.
10:17
Stručně jsem tedy Nisargadattovi nastínil,
10:21
že se právě zaobírám psaním o spiritualitě.
10:25
On otočil hlavu, zadíval se na mě a povídá mi: „Musíš o tom učení napsat.“
10:31
Nevím o nikom jiném, komu by něco takového řekl.
10:35
Vzpomínám si, jak mi blesklo hlavou „Tak počkat! To není mým úkolem.
10:39
Tím já život netrávím. Já medituji v Tiruvannamalai
10:43
a na částečný úvazek pracuji v Ramanášramu,“
10:46
protože pracujete-li v ášramu, dají vám místnost a jídlo, a já víc nepotřeboval.
10:50
A teď mi tento muž říká: „Musíš o učení napsat,“
10:54
a to velmi jednoznačnými slovy. [fotka: David Godman přednáší v Bangalore, rok 1980]
10:57
Tenkrát... Chvatně jsem se nerozloučil a nezačal psát knihy, [fotka: David Godman v Bombaji, rok 1979]
11:02
ale vzpomínám si na to jako na chvíli,
11:05
při níž se na mě podíval někdo, kdo jaksi uměl zahlédnout, co bych měl v životě dělat,
11:10
a to mnohem dříve, než jsem to zpozoroval já sám, a dal mi tento příkaz.
11:15
Je to trochu zvláštní, protože byl prvním z řady učitelů,
11:21
kteří se na mě jednou podívali,
11:24
vrhli na mě svůj pohled, abych tak řekl, se slovy: „Napiš knihu!“
11:26
Pracoval jsem tedy v Ramanášramu,
11:30
staral se o jejich knihovnu a redigoval jejich časopis.
11:33
Pak jsem se v roce 1981 [fotka: jako pracující v Ramanášramu, rok 1980]
11:36
vydal do Andhrapradéše pobýt
11:40
s mimořádně zralým žákem Ramany Maharišiho, jenž se jmenoval Lakšmana svámí.
11:46
Lakšmana svámí realizoval Já (Self) [archivní záběry: Lakšmana svámí u Arunáčaly v roce 1980]
11:49
s Ramanou Maharišim na konci 40. let. Vedl celkem samotářský život.
11:55
Jen zřídka se s někým setkal, sotva kdy s někým mluvil.
11:58
Chtěl jsem se za ním vydat a posedět s ním, neboť dle mých zkušeností
12:04
mi sezení s tímto mužem přineslo stejný pocit, o jakém jsem četl ve všech těch knihách
12:10
o žácích přicházejících za Ramanou Maharišim.
12:12
Sezení s tímto mužem bylo něčím
12:18
neklamně mocným a mysl-utišujícím a já toho chtěl jenom víc a víc.
12:22
Vydal jsem se tedy do ášramu tohoto muže v Andhrapradéši.
12:25
Neuběhly ani dva týdny a on se na mě podíval se slovy: „Napiš knihu.“
12:30
Byl tedy druhý.
12:32
Číslo tři: Uběhlo deset let.
12:38
Psal jsem knihu o žácích Ramany Maharišiho,
12:44
o jejich zkušenostech, jak se k Ramanovi dostali,
12:48
co se dělo poté, co k němu přišli. Chtěl jsem do knihy zahrnout
12:53
i jednu kapitolu o Papadžím z Lucknow.
12:56
Věděl jsem, že o sobě nic nenapíše. [fotka: kniha, do níž jsem měl v úmyslu zahrnout Papadžího]
13:00
On na to nebyl, nijak ho to netáhlo.
13:03
Řekl jsem mu tedy: „Nahrajte jen všechny vaše
13:06
příběhy z doby, kterou jste prožil s Ramanou, na kazety -
13:11
jak jste se tam dostal, jak k tomu došlo. Já už to hodím na papír.
13:14
Pošlu Vám to ke korektuře, k úpravám,
13:17
a až budete s výsledkem spokojen, vytiskneme to.“ A tak to tedy bylo.
13:22
Shromáždil jsem všechny příběhy, vrátil se, poslal jsem mu v mých očích jakýsi první náčrt,
13:27
který potřeboval dost vypilovat. Evidentně ho celý pročetl a moc se mu zamlouval.
13:32
Napsal mi dopis, kterým mi víceméně říkal:
13:34
„Od teď jste můj autorizovaný životopisec. Vraťte se do Lucknow a přijměte pozvání do mého domu.
13:40
Chci, abyste o mně a mém učení napsal všechno.“ To bylo tedy číslo tři.
13:45
Nějak tedy, kdykoli jsem se vydal posedět s nějakým učitelem,
13:51
být prostě zticha, jen zakoušet ticho Já,
13:56
které jsem s těmito lidmi pociťoval, oni se nějak vyladili na to,
14:00
že s nimi jsem proto, abych o nich napsal.
14:04
Nic jsem proti takovému osudu nenamítal. Miloval jsem ho.
14:08
Nejšťastnější dny, okamžiky mého života
14:12
byly ty, když jsem seděl se všemi těmito učiteli,
14:15
jeden na jednoho, a povídal si s nimi o jejich životě.
14:17
Když se na mě dívali, cítil jsem to blaho,
14:20
tichost, klid, který přicházel s pobýváním v jejich společnosti.
14:23
Abych byl upřímný, je to skvělý osud. [fotka: David Godman s Papadžím v Haridwaru]
14:25
Za nic na světě bych ho nevyměnil.
14:28
Pak ale někdy začátkem 90. let [fotka: s Papadžím v jeho obýváku]
14:31
jsem mluvil s Papadžím a říkám mu: „Ať jdu kamkoli, abych se ztišil,
14:35
kamkoli jdu meditovat, vždy mi tam někdo jako vy řekne: [fotka: s Papadžím v Lucknow, rok 1992]
14:38
‚Vy tam, ano vy, už to s tou tichostí stačí. Zapřáhněte zase své duševní schopnosti
14:43
a napište o mě knihu.‘“
14:44
A já mu povídám: „Dobrá tedy, vím, že můžu. [fotka: s Papadžím v Haridwaru, rok 1993]
14:49
Vím, že na to mám talent. Ale měl bych toto opravdu dělat?
14:54
Neměl bych raději celý den tiše sedět
14:57
a snažit se o stav bez myšlenek, než abych zaměstnával intelekt [fotka: s Papadžím na procházce, rok 1992]
15:00
myšlením o všech těchto věcech a neustálým psaním o nich?“
15:03
A on se na mě jen podíval a říká: „Jakékoli spojení s Bhagavánem je požehnáním.
15:08
Tvým požehnáním je, že jsi byl vybrán,
15:13
abys tyto příběhy zaznamenal, abys toto učení zachytil.
15:16
A protože soustředěně přemýšlíš o slovech svého mistra,
15:22
zesiluješ tak sílu těchto slov. [fotka: při práci na Papadžího biografii v Lucknow, rok 1995]
15:26
A ta slova se v tobě zabydlí [fotka: při práci doma v Tiruvannamalai, rok 2008]
15:29
a ve správný čas vydají ten pravý efekt. Nemysli si tedy, že marníš čas,
15:34
když zapojuješ svůj intelekt, abys tyto knihy napsal.
15:36
Ve skutečnosti se velice upřeně soustředíš [fotka: David Godman doma v Tiruvannamalai]
15:40
na slova tvého mistra, na učení tvého mistra, [fotka: doma v Tiruvannamalai, rok 2008]
15:43
a to na úrovni, na níž se většina běžných čtenářů knihy stěží může dostat.
15:47
Intenzita tvého zaměření na příběhy,
15:51
na výstavbu dějové linie, na učení, [fotka: u mě na zahradě v Tiruvannamalai, rok 2010]
15:55
na veškeré detaily argumentů tohoto učení,
15:57
tím, že jsi do tohoto konkrétního světa tak ponořen,
16:01
tím vším čerpáš sílu tvého gurua. [fotka: u mě na zahradě v Tiruvannamalai, rok 2015]
16:03
A to je právě tvým požehnáním v tomto životě.“
16:10
vyprávěl David Godman