Úplný přehled učení Ramany Mahárišiho

Úplný přehled učení Ramany Mahárišiho

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 06. črc 2024 6:52:54

Květinový věnec

Guru Váčaka Kovai (Květinový věnec ze slov gurua) je básnická sbírka, psaná v tamilštině, obsahující 1254 veršů složených Muruganarem a dále pak 28 veršů napsaných Ramanou Mahárišim. Naprostá většina těchto veršů zachycuje učení Ramany Mahárišiho tak, jak jej vyjádřil on sám. Muruganar pak výroky Ramany zapsal do tamilských, nejčastěji čtyřřádkových, veršů. Výsledkem je rozsáhlý a úplný přehled učení Šrí Ramany.

Obrázek

Muruganar (1890-1973) je všeobecně považován za jednoho z nejvýznačnějších a nejvýznamnějších stoupenců Ramany Mahárišiho. Byl nástrojem, který přiměl Bhagavána složit díla Ulladu Narpadu a Upadéša Undijar, tedy dvě z jeho nejhlubších filozofických prací. Zasloužil se také o to, že Bhagaván zaznamenal většinu svého učení v Ramana Puránam, v 540 řádků dlouhé básni, složené společně s Muruganarem. Kromě toho Muruganar složil tisíce a tisíce veršů, které lze zpravidla roztřídit do tří kategorií:
1) popis vlastní zkušenosti Já,
2) chvála Šrí Ramany a vyjádření vděku,
3) záznam učení, které u Šrí Ramany vyslechl.

Výsledek jeho práce je úžasný. Za padesát let složil na tato tří témata více než 20 000 veršů.

Muruganar se původně jmenoval C. K. Subramania Ajer. Jeho rodiče mu však říkali Sambamurthi. Už před příchodem k Bhagavánovi byl uznávaným znalcem tamilštiny, pracujícím v prestižní komise, která dávala dohromady úplný tamilský slovník. Kromě toho učil ve škole a pracoval i jako domácí učitel.

Do Tiruvannamalai přijel v září roku 1923 na pobídku svého tchána Dandapani Svámího. Když jej Dandapani Svámí seznamoval s Bhagavánovým dílem 108 veršů na Arunáčalu, bylo Muruganarovi okamžitě jasné, že Ramana Maháriši je guruem, kterého tak hledal. Zaplatil si cestu do Tiruvannamalai, aby Ramanu spatřil. Cestou do ášramu složil v chrámu Arunáčalíšvary jedenáct veršů. Většina těchto veršů, věnovaných Bhagavánovi ve formě Šivy, vyjadřovala prosbu o Milost. První návštěvu u Bhagavána a okolnosti, které k ní vedly, popsal Muruganar dvěma poetickými texty:

Já, takový nevědomý, milost si nezasluhující bídák, můžu být vůbec přijat za stoupence pána Šivy, který jako božský guru, s nadbytkem Milosti, světu zřetelně vyjevuje velikost Manikkavachagara (slavný tamilský básník z 9. století)? A i kdyby se tak stalo a získal bych naději na přijetí, budu schopen opěvovat slávu jeho nohou, z nichž se řine Milost, stejným způsobem, jako je tomu v Tiruvachakam (nejslavnější báseň Manikkavachagara)?

Tato pochyba již dávno vyvstala v mé mysli, stejně jako tomu bylo i u mnoha jiných myšlenek. Vyvstala a zmizela jak blesk, mihnoucí se oblohou.

Pak jsem se dozvěděl o stoupencích, kteří dosáhli vykoupení pomocí Milosti mudrce z Tiruvannamalai, jež je ztělesněním skutečného poznání a který září jako plamen pravého tapasu (duchovní snahy). Když hovořili o nesmírnosti jeho Milosti, tonuli v radosti. Jejich slova mě naplnila obdivem a neutuchajícím štěstím.

Tato soucitná svrchovaná Jednota, obdařená poznáním, se ve svém srdci rozhodla, že se stane mým pánem a mistrem.

Spalovala mě žádost, prudká touha utišit se v Já, která byla hnána pomyšlením na boží chodidla, přetékající Milostí. Jako když člověk ztrápený žízní narazí na chladivou vodu Gangy, tak jsem se v onen šťastný, drahocenný den dostal díky své touze k Ramanovi. Přistoupil jsem k němu s jedenácti verši, které začínaly slovy: „Opouštím horu Kailás…“. Setkal jsem se se vznešeným mudrcem, s džňána guruem, s oceánem Ticha, který poskytuje poznání.

(Opouštím horu Kailás … Podle indické mytologie je hora Kailás příbytkem Šivy – svrchovaného Pána. Proto lze ona slova interpretovat ve smyslu, že Muruganar opouští příbytek Pána, aby se v Tiruvannamalai setkal s Pánem samotným. Pozn. překl.)

Když hledím na jeho chodidla, mysl se mi rozpouští a ztrácí formu stejně jako se taví vosk v ohni. Radoval jsem se jako telátko, nalézající matku. Chlupy na těle se mi zježily. Povstala ve mně zbožnost, jako se za úplňku zvedá oceán přílivem. Můj duch by ve vytržení, a to díky Milosti čitšakti (síly, obsažené ve vědomí).

Třaslavým, chvějícím se hlasem čtu těch jedenáct veršů a kladu je k jeho nohám. A v tom na mě pohlédl svýma lotosovýma očima. Všechna chvála mého jazyka od teď náleží jen jemu.

Z toho, jak mi udělil Milost, jsem nabyl přesvědčení, že je samotným Šivou. Stal se mým pánem a mistrem. Jako můj „majitel“ si přivlastnil moje „já“ a „mé“.

I kdybych tonul v odporném blátě pekel, nezapomenu na úžasnou šlechetnost štědrého dárce Milosti.

V září roku 1923 Bhagaván stále ještě obýval nevelkou doškovou chatrč postavenou nad samádhím (hrobkou) jeho matky. Muruganar si nebyl jistý, jak vlastně k Bhagavánovi přistoupit, proto zůstal stát nějakou dobu před chatrčí. Bhagaván to vyřešil tím, že vyšel ven a povídá: „Enna? (Tak co?)“ V Tamil Nadu je to běžný způsob, jak zjistit, co má návštěvník za lubem.

Místo odpovědi začal Muruganar zpívat verše složené v chrámu, ale přemohly ho emoce. Do očí se mu vedraly slzy a nebyl schopen pokračovat.

„Nemůžete číst?“ ptal se Bhagaván, „dejte mi to. Přečtu to sám.“

Bhagaván pak přečetl báseň nahlas. Muruganar byl velmi puntičkářský co se týče přednášení jeho básní, které měly charakteristickou melodii a rytmus, protože se jednalo o tradiční básnické metry či témata, která musela být zpívána přesným způsobem. To ale platilo jen do tohoto okamžiku. Po svém prvním střetnutí s Bhagavánem už Muruganar nikdy své verše nezpíval.

Při své první návštěvy se Muruganar zdržel pár dnů a během nich měl několik extatických a vizionářských prožitků. Zkušenosti byly tak intenzivní, že si Muruganar uvědomoval, pokud zůstane v ášramu o trochu déle a bude celý den pobývat s Bhagavánem, mohl by zanevřít na svůj rodinný život. Nechtěl však nechat svoji matku bez prostředků k obživě, a proto se vrátil ke své práci v Madrásu.

Do ášramu opět zavítal o tři měsíce později, v prosince 1923, a vrátil se s dalšími básněmi pro Bhagavána. Jedna z nich se jmenovala Tiruvembavai, což je název slavné básně složené Manikkavachagarem před více než tisíci lety v Adiannamalai. Muruganarova verze začínala slovy: „Zapějme o slávě Annamalai Ramany, který svým zrakem udílí Milost…“ (Annamalai je jiné jméno pro Arunáčalu – pozn. překl.).

Šiva se před Manikkavachagarem zjevil ve formě lidského gurua, aby jej osvobodil z podruží tužeb. Jako výraz své lásky a vděčnosti vyzdvihl Manikkavachagar Milost a velikost Šivy, svého gurua, v Tiruvachakam, což je jedno z největších děl klasické tamilské náboženské literatury. Muruganar dlouho doufal, že by před ním mohl Šiva sehrát stejnou roli, takže by mohl rovněž pět chválu na Šivu, coby svého gurua. Muruganar považoval Bhagavána za Šivu ve formě svého gurua ještě dříve, než se s ním v září 1923poprvé setkal. To je zřetelné z prvního verše, který Muruganar složil v chrámu Arunáčalaíšvara cestou na setkání s Bhagavánem:

Guru Ramana, Šiva, opustil horu Kailás a společnost bohů a přišel do chladivého Perunturai popíjet šumivá slova Vachagaru.

Musíte teď znovu zajít k nádhernému městu Aruna s přáním naslouchat jeho čistým slovům.

Vachagar je Manikkavachagar a Perunturai je přístav na pobřeží Tamil Nadu, kde se Šiva rozhodl projevit v lidské podobě.

Když se Muruganar ukázal v Ramanášramu s básní opěvující Bhagavána, která se jmenoval stejně jako jedno z nejslavnějších děl Manikkavachagara, bylo jasné, že si Muruganar plní svoji odvěkou touhu mít stejný vztah s Bhagavánem, jako když se Manikkavachagar radoval se svým Šivou. Sádhu Óm zachytil, co se odehrálo potom:

Jednoho dne složil Muruganar svoji Tiruvembavai, začínající slovy Annamalai Ramanam. Šrí Bhagaván si píseň prohlédl, spatřil, že se svojí posvátností podobá básni Tiruvachakam od Manikkavachagara, a rozverně povídá: „Dokážeš zpívat jako Manikkavachagar?“ Třebaže Šrí Muruganar přijal Bhagavánova slova jako božský příkaz svého gurua, modlil se k němu: „Jaká byla Manikkavachagarova duchovní zkušenost pravého poznání a jaký je můj stav nevědomosti? Budu schopen zpívat jako Manikkavachagar jen tehdy, když Bhagaván svojí Milostí odstraní moji nevědomost. Samotný talent tohoto ega na to nestačí.“

V básni Nul Varalaru, ze sbírky Šrí Ramana Sannidhi Murai se Šrí Muruganar modlí s poukazem na Milost, kterou mu udělil Šrí Bhagaván:

…Ptám se: „Kde je má nevědomá mysl, která podobna sově nevidí jasné sluneční světlo a která je temnější než nejhlubší tma? A kde je Bhagavánova zkušenost Já, které pulzuje pravým poznáním, prostá zlověstné iluze? Srovnávat mě a Bhagavána je jako srovnávat svatojánskou mušku a slunce!“ S tímto prohlášením jsem slábnul a slábnul a Pán, zářící v mém Srdci pohnul mojí myslí, takže z jeho Milosti rozkvetla. Aniž bych cokoli učinil, on sám složil Šrí Ramana Sannidhi Murai, aby mohla jeho pravá sláva rozkvést a zazářit.

Jakožto cíl lásky Šrí Bhagavána byl Šrí Muruganar proměněn ve vznešeného duchovního poetu. Stejně jako Pán Šiva udělil Manikkavachagarovi přímou zkušenost Já, a tak zapříčinil, že Manikkavachagar zapěl Tiruvachakam, tak i Šrí Bhagaván v jediném okamžiku uschopnil Muruganara zapět Šrí Ramana Sannidhi Murai, když svojí Milostí podnítil jeho mysl a udělil mu stejnou přímou zkušenost Já.

Další přeložené části
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 06. črc 2024 10:49:51

Poklona Guruovi

1. Světlo guruova učení (v podobě těchto veršů), ničí základní přirozenost mysli – pocit já a mé – a září jako Já a osvětluje naše srdce, kdykoli s rostoucím zoufalstvím zatoužíme po milosti.

1. Guru je trvale oproštěn od základního pocitu mysli já a mé, který je dán chybným porozuměním. Guru je sluncem poznání (bodha), které bude zářit jako Já hledajícího, když v jeho Srdci roznítí takový jas poznání, že hledající nebude již nikdy zkroušen nedostatkem Milosti.

David Godman: Jakmile hledající získají přímou zkušenost pravého poznání, nebudou už dále lačnit po Milosti, protože budou mít její plnou zkušenost. To je idea zde vyjádřená. Slova bodha, přeložené jako poznání, zde znamená totéž, co džňána, což je sanskrtské slovo, často používané Bhagavánem k označení pojmu „pravé poznání“ či „poznání Já“. Džňána představuje stav nezvratného osvícení. Člověk v něm poznává, že je jedině átman (Já).

2. Byl jsem obětí klamu iluze „jsem tělo“, ale věčná jednota se laskavě oděla do formy gurua (Ramany) a milostivě odstranila rozdíl mezi námi. Přetvořila mě pochopením „nejsem tímto nečistým, netečným tělem“. Ať má hlava nalezne odpočinek pod chodidly laskavého, milostivého a tichého gurua!

2. I když jsem tonul v neštěstí, oklamaný podobou těla, Ramana to nečisté, necitné tělo vykázal jako ne-já, láskyplně mě vedl jako můj guru a udělil mi poznání nezničitelné skutečnosti. Ať chodidla mudrce ticha (mauna guru), samotné laskavé Milosti, spočívají na mé hlavě!

David Godman: Mauna znamená ticho. Mauna guru je tedy Bhagaván, guru, který učí tichem. Přímou zkušenost tohoto ticha udělil Muruganarovi.

3. Dokonalý džňána guru (Ramana) vysvětluje dovedně a přesně skutečný význam mnoha protichůdných témat a s bystrým úsudkem prochází rozličnými diskuzemi. Odhaluje tak svrchovanou pravdu, která spočívá v harmonii uprostřed toho všeho. Ať má hlava spočívá pod jeho chodidly.

3. Guru, mistr džňány, objasňuje zřetelně a výstižně skutečný význam mnoha rozcházejících se tvrzení písem. Dovedně prokáže jejich význam, aby jejich moudrost vyšla najevo v plné harmonii. Ať jeho chodidla spočinou na mé hlavě!

Muruganar: Sádhakovi (duchovní praktikující) se duchovní debaty jeví nekonečné a protichůdné. Působí rušivě a zmatečně. Jakmile však vyvstane zkušenost poznání, odhalí se harmonie, jež je podkladem protichůdných argumentů.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 07. črc 2024 7:57:58

4. To, co osvítilo moji nic netušící, nedospělou mysl, která neznala pravdu, nebylo jasné Světlo svrchované pravdy. Bylo to zcela neochvějné svrchované poznání mého mistra – Šrí Ramany.

4. Tato jasná, čirá Lampa svrchované pravdy nebyla tím, co by osvítila mě, jehož srdce nevidělo svit pravdy, co by osvítila mé dětinské, nezralé vědění. Bylo osvíceno mým pánem Ramanou, jeho neochvějnou, svrchovanou džňánou.

5. Můj milovaný, věčný přítel Šrí Ramana, jehož pravou podobou je TO (bytí-vědomí), které existuje, září a samo sebe odhaluje jako Já, mi udělil mnoho pokynů, aby vykořenil moji nevědomost ( nepozornost k Já). Některé z těchto pokynů, která má mysl uchopila a zapamatovala si, nyní podrobně vylíčím.

5. Milost poskytující pán Ramana je svarúpa, která září jako Já, jako skutečnost, která existuje jako sebeosvětlující bytí-vědomí. Z mnoha pokynů, které udělil, aby ukončil (mentální) slabost a zmatek (duchovních praktikantů), vylíčím jen pár, které mi zůstaly v paměti a které jsem uchoval v srdci.

David Godman: Svarúpa je jeden z nejpoužívanějších pojmů tohoto díla. Je to sanskrtské slovo vzniklé ze dvou slovních kořenů: „sva“, což znamená „naše vlastní“ a „rúpa“, což je forma, podoba, tvar. Dohromady to znamená „naše základní podstata“ či „naše pravá forma“. Často se toto slovo objevuje jako složenina v podobě átma svarúpa, čímž se myslí skutečná či pravá podstata našeho vlastního Já, nebo je takto také označeno Já, které je naší skutečnou podstatou.

6. Přebývám tam, kde mě Ramana objal. Vylíčím alespoň špetku z podstaty svrchované pravdy, kterou jsem v životě poznal díky božímu spojení s Ramanou – mým Mistrem.

6. Přebývám tam, kde mě Ramana objal. Žiji tam s mým Pánem a s ním se raduji. Vylíčím zlomek (učení) o podstatě svrchované pravdy (paramartha dharma), kterou jsem si uvědomil v našem vzájemně provázaném životě.

Michael James: „…tam, kde mě Ramana objal“ poukazuje na svrchovaný stav bytí, pevně zakotvený v Já.

7. Sepíši a seskládám dohromady všechnu svrchovanou pravdu, kterou poznávám zásluhou božského pohledu, věnovaného mým Pánem, guruem Ramanou, který zničil můj sebeklam vyvolaný pocitem ega, ponechávajíc mě v průzračném stavu.

7. Ramano, (můj) guru a Bože, jsi příčinou jasného porozumění, které ve mně vyvstalo zničením závoje – neustále se zvedajícího pocitu ega. Vylíčím nyní učení o svrchované pravdě, jež jsem nalezl skrze pohled Milosti, udělený mi Ramanou, a toto učení svážu do věnce (veršů).
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 08. črc 2024 13:25:56

8. Dobrodiním Světla svrchované pravdy je pochopení, že neexistuje nic takového jako „dosažení“, protože svrchované Já je již dosaženým jediným celkem. S tímto pochopením také odpadá mentální bloudění, které je výsledkem snahy o dharmu, arthu a kamu.

8. Protože svrchované Já existuje jako vše, co existuje, není tu zhola nic, čeho by se mělo dosáhnout. Dobrodiním Světla svrchované pravdy je naprosté utišení mentálních aktivit, směřujících k dharmě, arthě a kamě.

David Godman: Písma tradičně nabádají k následujícím čtyřem přípustným cílům pro naplnění lidského života:

Dharma: vykonávání přidělených společenských povinností s dodržením etiky

Artha: získání bohatství správnými prostředky,

Kama: naplňování tužeb a užití smyslového štěstí v rámci morálně-etických hranic,

Mókša: osvobození – stav přirozeného přebývání jakožto Já.


Tyto tři světské cíle jsou marností a jsou pomíjivé, a zbavuje nás tak mentálních sklonů o ně usilovat. Můžeme si však stále myslet: není ale mentální úsilí nutné alespoň k dosažení osvobození? Tao kniha nám však znovu ukazuje bezvýslednost „dosahování“ Já, které je vždy dosažené, a doporučuje místo toho ustání všech mentálních aktivit, čímž nás upevní ve věčném, nehybném a vždy dosaženém stavu Já. Existuje proto nějaký jiný svrchovaný cíl, než zde uvedený?

Bhagaván v tomto verši uvádí, že Já je vždy (věčně) dosažené či realizované a člověk jej pozná, když mysl ukončí svůj běh za dharmou, arthou a kamou. Pro studium této knihy je vhodné mít mysl, která už tyto tři cíle nesleduje.

Stoupenci Bhagavána jednou diskutovali o dovednosti Tiruvalluvara vyjádřit tu nejvyšší pravdu v co nejkratších textech. Někdo připomněl Idaikkadara, jednoho ze slavných básníků věku sangam, který o jedinečných schopnostech Tiruvalluvara složil báseň. Idaikkadar napsal: „Do těch kraťounkých veršů se zhustilo tolik moudrosti, jako by Tiruvalluvar vyvrtal dírku do hořčičného semínka a zaplnil ji všemi vodami sedmi moří.“

Bhagaván rozhovoru naslouchal, obrátil se k Muruganarovi a povídá: „Nebyla to Avvaiyar, kdo Kural ještě více zestručnila?“

Na jeho otázku Muruganar odpověděl: „No ovšem! Avvaiyar složila překvapivě krátkou báseň nesrovnatelné krásy. Je to zajímavý příběh. Skupinka básníků se jednou bavila o významnosti Tiruvalluvara a o jedinečnosti Tirukkural. Pak požádali Avvaiyar, aby k tomu řekla pár slov. A ona povídá: „Zdá se, že jste všichni ohromeni údajnou krátkostí Tirukkural. Ale je ta sbírka opravdu tak stručná a zhuštěná? Můžeme sbírku 1330 veršů, rozdělenou do 133 kapitol, považovat za stručnou a zhuštěnou? Nevím, proč je na téma ctnosti, hojnosti a potěšení (dharma, artha a kama) zapotřebí tolika veršů? Myslím, že Tirukkural je dílo přehnaně dlouhé.“

Básnící byli slovy Avvaiyar zaraženi. Nevěřili, že by bylo možné Tirukkural ještě více zestručnit. Proto Avvaiyar vyzvali, ať složí opravdu krátkou báseň, která by se stručností, srozumitelností a krásou vyrovnala Tirukkural. Avvaiyar okamžitě odpověděla touto básní:

„Dharma poskytuje velkorysost, artha přináší hojnost, dosaženou bez použití podlosti, kama přispěchá k mileneckému páru, jejichž mysli se spojily v jedno a jsou si navždy vzájemně oddáni. Svrchovaná blaženost osvobození je stavem, v němž meditací na Svrchované dochází ke vzdání se této trojice.“

Muruganar pak dodal: „Zatímco Valluvar se zabýval třemi tématy – ctností, hojností a potěšením, Avvaiyar do své čtyřřádkové básně zahrnula také osvobození. Druzí básníci oněměli údivem.

Bhagaván měl z verše a souhlasil s jeho významem.

9. Já, které je naší pravou podstatou, je podkladem veškerého štěstí v tomto i jiných světech. Být proto pevně zakotven v Já, nezviklán myšlenkami ohledně jiných cest (karma, jóga atp.), které vedou pouze k potěšením tohoto i jiných světů, představuje plod Guru Váčaka Kovai.

9. Naše skutečná podstata – Já – které září jako pravá podstata štěstí, je pramenem veškerého potěšení na tomto světě i jinde. Dobrodiní tohoto díla leží v pevném pohroužení v ono Já, aniž by byl člověk rušen myšlenkami o všech dalších stavech dosažení. V tomto spočívá svrchovaný věhlas Guru Váčaka Kovai.

David Godman: Jedná se o pokračování tématu z verše 8. „Všechny další stavy dosažení“ jsou to stavy jiné než džňána.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 09. črc 2024 16:40:01

Michael James + David Godman: V pradávných časech bylo tradicí, že spisovatel své dílo předkládal shromáždění učenců. Bylo proto obvyklé, že autor v úvodu žádal učence o shovívavost pro případ výskytu nějakých chyb v textu.

10. Po studiu (knihy) se zjistí, že tyto sladké verše Sbírky výroků gurua nebyly složeny mojí mdlou a oklamanou přemýšlející myslí, ale že byly inspirovány božským Venkatavanem (Šrí Ramanou) aniž by na to on pomyslel.

10. Po prohlídce všech těchto spisů (se zjistí), že tato vytříbená sbírka – Guru Váčaka Kovai – nebyla zapěna mnou – přihlouplým troubou – jako výsledek intelektuálního úsilí. Bylo to božství v lidské podobě – Venkatavan, prostý záměru – který způsobil, že jsem tyto verše zapěl.

David Godman: Venkatavan je zdrobnělina od Venkataraman, což je rodné jméno Šrí Ramany. Muruganar ve své práci toto jméno často používá.

Bhagaván tento verš podstatně změnil. Původní verš a popis rozdílu mezi nimi nalezne čtenář v předmluvě knihy.



11. Proč předkládat obhajobu k dílu, které nebylo vyhotoveno s pocitem konajícího, s pocitem já? Veškerá zodpovědnost této práce náleží jemu – svrchovanému Pánu (Šrí Ramanovi) – jehož si velcí jedinci mohou uvědomit jedině prostřednictvím samádhi mystického ticha v nitru svých srdcí.

11. Proč bych měl předkládat nějakou obhajobu k dílu, které nebylo sepsáno vědomím ega, jež o sobě prohlašuje, že je já? Veškerá zodpovědnost za toto dílo náleží této skvostné existenci (Ramanovi), která je realizovatelná v srdcích velkých bytostí díky mauna samádhi.

David Godman: Výraz „velké bytosti“ (sandror) obecně označuje vzdělané lidi s vybraným chováním. Muruganar dává na jiných místech jasně najevo, že jej používá ve významu džňáninové – tedy ti, kdož realizovali Já. Neoznačuje tak pouhé učence či osoby jinak chvályhodné.

Samádhi je často chápáno jako jógový stav pohroužení. Bhagaván jej však jednou definoval slovy: „Samádhi je držení se Skutečnosti.“ A protože mauna představuje ztišení a klid Já, tak mauna samádhí znamená stav ticha, který je zakoušen při plném pohroužení v Já.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 10. črc 2024 12:17:00

12. Byla to má matka, která mi pomohla (tím, že mě porodila) dojít dosažení (džňány), zahánějící nevědomost. S vděkem jí toto dílo daruji. „Nechť je odevzdáno jejímu čistému, neomylnému srdci.“

12. Má matka, neznající nijakou prohnanost či vychytralost, mi svým porodem umožnila zničit nevědomost a dosáhnout bohatství džňány. Z celého srdce a s něžnou láskou jí věnuji toto dílo se slovy: „Ať tato kniha žehná jejímu chvályhodnému srdci.“

David Godman: Muruganar matce věnoval svá dvě nejvýznamnější díla: Šrí Ramana Sannidhi Murai a Guru Váčaka Kovai.



Autor

13. Kanna Murugan (Šrí Muruganar), který díky pohledu Milosti poznal, že vědomí (čit) – nejvznešenější bohatství – je jen božským chodidlem jeho mistra (Šrí Ramany). Z některých výroků svého gurua uvil věnec, který coby svrchovaný poklad předal světu.

13. Tím, kdo (zaznamenal a) do věnce svinul několik málo ponaučení gurua a jako vrcholné svaté písmo je předal světu, je Kanna Murugan, který okem Milosti uzřel, že podstata všech věcí je jen vzkvétajícím chodidlem jeho Pána.

David Godman: První verze tohoto verše nebyla složená Muruganarem, ale nějakým neznámým stoupencem Muruganara. Text zněl:

Jako svrchované pravdy se ve svém Srdci drží nohou proslulého Ramany, Boha ve formě gurua. Takto vyjevil božskou pravdu všech věcí. Jmenuje se Mugavai Kanna Murugan z linie Bharadwaja.

Když Bhagaván v roce 1939 pročítal zkušební výtisk Guru Váčaka Kovai, prakticky celý původní verš přeškrtl a následně složil novou verzi. Srovnání těchto dvou veršů ukazuje, že Bhagavánova oprava chválí Muruganara ještě otevřeněji. Detaily byly rozebrány v předmluvě.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 13. črc 2024 16:40:21

Část první
Co je pravda – skutečnost?




Žehnající verše


14. Nepopsatelné a bezforemné svrchované brahman se v důsledku mocného a naležitého tapasu (duchovního úsilí, pokání) oceánem obklopené matky Země odělo do skvostné formy a jména sadgurua Šrí Ramany. Dovolme těmto neposkvrněným, čistým chodidlům – bytí-vědomí – přebývat v našich srdcích.

14. Skrze řádný a vznešený tapas (duchovního úsilí, pokání) bohyně Země, obklopené oceány, vznešeně nádherné průzračné brahman převzalo půvabnou formu sadgurua Šrí Ramany. Dovolme jeho neposkvrněným chodidlům – bytí-vědomí – přebývat v našich srdcích.

Michael James: Slova „tapas matky Země“ poetickým způsobem vyjadřují intenzivní touhu po pravdě mnoha zralých aspirantů zde na Zemi. Toto dychtění vede přirozeně ke vtělení Svrchovaného do formy sadgurua, jakým je Šrí Ramana.

David Godman: V angličtině můžeme říci „pozornost nevěnovaná světu“, když máme na mysli, že „lidé světa nevěnují pozornost“. Říká se tomu metonymie (přenos pojmu na základě prostorové či časové shody – pozn. překl.). Zde výraz „bohyně Země, obklopená oceány“ v poněkud literárnější podobě označuje lidi na zemi, nikoli opatrovnickou bohyni Země – Nilamakal.

Sadguru je guru pevně zakotvený v sat, v pravém bytí, který má moc zprostředkovat ostatním svoji zkušenost Já. Tapas představuje intenzivní duchovní praxi, doprovázenou často určitým druhem fyzické askeze, která má za cíl získání nějakého božského dobrodiní či požehnání. Verš říká, že kvůli těm, co vykonávají „řádný a vznešený tapas“, na sebe brahman bere lidskou formu gurua. Brahman neoznačuje nějaké specifické božstvo. Jedná se o védský pojem pro neosobní, absolutní skutečnost.

(DG) V následujícím rozhovoru Bhagaván vysvětlil, jak vlastně funguje proces, nastíněný v tomto verši. Výrazem „asketa (sádhu)“, použitým v otázce, se nemyslí jen hinduistický mnich, který se zřekl světa. Jedná se o osvícenou bytost.

Otázka: Kdy se člověk dostane do společnosti sádhuů?

Bhagaván: Příležitost pobývat ve společnosti sádhuů přijde přirozeně (bez úsilí) k těm, kteří po dlouhou dobu v předchozích zrodech uctívali Boha džapou (opakováním božího jména), tapasem, náboženskými poutěmi apod. Existuje verše od Thayumanavara (tamilského světce a básníka, žil v letech 1705-1744), který poukazuje na totéž:

Kvůli těm, kdož předepsaným způsobem kráčeli po cestě (zbožnosti), uctívali boží podoby, svatá místa a svaté vodní nádrže, se i sadguru vydá na cestu a přijde, aby pronesl jedinečné slovo – ó nejvyšší z nejvyšších!

Bhagaván (pokračuje): Jen ten, kdo má z předchozích zrodů množství niškamja púnjas (zásluh, plynoucích z činů vykonaných bez myšlenky na odměnu či výsledek) získá požehnanou víru v gurua. Takový člověk bude s vírou v guruova slova následovat cestu a dosáhne cíle osvobození. (cit. Z Living by the Words of Bhagavan, str. 220)



15. Já – čiré brahman – které je samo o sobě jednoslabičným slůvkem, září jako střed všech bytostí a objektů, představuje pro tuto Sbírku gurových výroků, která z člověka snímá klam nevědomosti, vznešené a vlídné požehnání.

15. Čirá svarúpa, jedno slůvko, stále existující jako střed všech věcí, představuje vznešené, milost udílející vzývání Guru Váčaka Kovai, jejímž smyslem je džňána, která rozptyluje klam nevědomosti.

Sádhu Óm: Zde se hodí uvést jeden samostatný verš Šrí Bhagavána Ramany: „Jediná slabika září v Srdci navždy jako Já. Kdo ji dokáže napsat?“ Výrazy „jediná slabika“ či „jednoslabičné slůvko“ zde znamenají Já – bytí jsoucí mimo myšlenku, slovo nebo jakékoli vyjádření.

David Godman: „…jedno slůvko, stále existující jako střed všech věcí“ je Já. Tato slova se zřejmě vztahují k prvnímu řádku jednoho ze samostatných Bhagavánových veršů: „Jediná slabika září v Srdci navždy jako Já“



16. Zkušenost našeho vlastního bytí, které je svrchovanou skutečností – samotnou džňánou, září jako mystické ticho a je skutečným Já za neskutečnou první osobou „já“. Nechť absolutní, svrchované Já spočine na našich hlavách jako chodidla (Boha).

16. Átma svarúpa, prvotní podstata, jež je výhradně vědomím, je přímo zakoušena skrze stav úplného ticha (mauna). Kvete a září jako skutečná podstata odraženého (zrcadleného) vědomí (čidabhása), které vytváří falešné já – ego. Tato čirá transcendentální svarúpa, nezbytný podklad, je konečnou skutečností.

David Godman: Čit, čiré vědomí, se liší od čidabhásy, odraženého vědomí. Osobní já z důvodu nevědomosti projektuje svět na plátno čistého vědomí a pak jej vnímá jako vnější a oddělenou entitu. Tomuto neskutečnému zrcadlení se říká čidabhása. Tento termín se obvykle používá k označení neskutečného projevení světa, který je projektován individuálním já, kterému mu zároveň svědčí. Mysl je tím, co tuto projekci vytváří, není tedy něčím, čemu by jen svědčila. Čidabhása je někdy přirovnávána k mysli či egu.



17. Milost gurua Ramany, jehož pravou formou je spánek bez spánku (turíja), představuje pro ty, kdo se stočili do nitra, největší přínos. Je to sladké ovoce, jehož šťávou je svrchovaně čistá blaženost, díky níž v aspirantovi neustále roste záliba (v praxi), zbavuje ho odporu (k praxi) a je čarokrásnou lampou, již není nutno rozsvěcet, přesto vede člověka do Srdce.

17. Formou našeho gurua je skutečnost, která spí v Srdci, aniž by spala. Ramana je sebeosvěcující jas, zářící v Srdci jako překrásná lampa, která nepotřebuje rozsvěcet. Pro ty, kdo v Srdci zakusili splynutí s Ramanou, je Ramana lákavým ovocem, plným sladkého jasu svrchované blaženosti, která, aniž by budila odpor, zapříčiňuje stále rostoucího touhu po sobě samém. Jeho Milost je vskutku pravým bohatstvím.

Sádhu Óm: Milost je zde vyjevena jako totožná s turíja, se skutečnou formou gurua Ramany, který věčně září jako Já Jsem Já, jako sebeozařující Srdce, a nazývá se proto lampou, která nepotřebuje rozsvěcet.

David Godman: Srdce, obvykle psáno s velkým S, je překlad ze sanskrtského hridayam nebo z tamilského ullam. Je to jiné synonymum pro Já, a když je použito tak, jako zde, pak často označuje zdroj, z něhož vzchází veškeré projevení a v němž i mizí.

(DG) Bhagaván: Srdce není fyzické, je duchovní. Hridayam znamená hrit plus ajam a znamená to „tohle je střed“. Odtud vycházejí všechny myšlenky, díky němu (na něm) existují a v něm jsou rozpouštěny. Myšlenky představují obsah mysli a utvářejí vesmír. Srdce je centrem všeho. V Upanišadách je řečeno, že je to brahman: „Tatova imani bhutani jayante...“ (místo, z něhož vstupují bytosti do existence). To je Srdce. Srdce je brahman. (Talks with Sri Ramana Maharshi č. 97)



Sádhu Óm: Pro následující verš existují dvě možné verze překladu:

18/1. Šrí Ramana, můj mistr, se mě zmocnil, ničíc bídu, způsobenou mojí nepozorností k Já. Jeho totožnost s džňánou (poznáním) je jeho krásou a jeho skutečná forma se nachází v dálavách mimo připoutanost a oddělenost. Jeho chodidla jsou dokonalým vzorem pro všechna ponaučení Pravdy.

18/2. Šrí Ramana, můj mistr, se mě zmocnil, ničíc bídu, způsobenou mojí nepozorností k Já. I když oplývá nádherou džňány a zřeknutí se, jeho skutečná forma se nachází v dálavách mimo připoutanost a oddělenost. Jeho chodidla jsou dokonalým vzorem pro všechna ponaučení Pravdy.

18. Bhagavánovo srdce je prosté připoutanosti a oddělenosti. Je svarúpou, která má nádheru zřeknutí se, což je džňána. Ukončí žal, způsobený zapomětlivostí na Já. Ovládnul mě a vzal mě na své panství. Jeho chodila jsou dokonalým vzorem všech charakteristických znaků pravdy.

(DG) Bhagaván: Zřeknutí se a realizace jsou jedno a totéž. Jsou to jiné aspekty stejného stavu. Vzdát se ne-Já je zřeknutí se. Spočívání v Já je džňána čili seberealizace. Jedno představuje „negativní“ a to druhé „pozitivní“ aspekt téže a jediné pravdy. (Day by Day with Bhagavan, 2. 1. 1946)
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. črc 2024 6:56:30

Pravda či skutečnost světa

19. Jelikož je samotná příčina spatřována coby její následek, tak i vědomí (brahman), které je příčinou, je skutečností, zřetelnou jako plod angreštu na naší dlani. Tento nesmírný vesmír je následkem brahman. Třebaže jej svatá písma popisují jako pouhá jména a formy, můžeme o něm prohlásit, že je také skutečný.

19. Samotná příčina (skutečnost) se projevuje jako následek (svět). Protože vědomí – příčina tohoto nezměrného vesmíru, který je v písmech popisován jako pouhá jména a tvary – představuje skutečnost zřejmou tak, jako plod angreštu na naší dlani, lze o tomto ohromném světě říci, že je skutečný.

Sádhu Óm: Brahman má pět aspektů. Sat-čit-ánanda-náma-rúpa (bytí-vědomí-míruplná blaženost-jméno a forma). První tři aspekty jsou skutečné, věčně osvětlující, zatímco jméno a forma představují neskutečné aspekty, protože se jenom zdají existovat a jsou závislé na tom, že je sat-čit-ánanda osvětluje (umožňuje jejich zdánlivou existenci – pozn. překl.).

Pokud však někdo poznává příčinu, sat-čit-ánandu, která je skutečná, může prohlásit, že projevená jména formy, tedy tento vesmír, je také skutečný.

David Godman: Slovem nelli se v tamilštině označuje malé, zelené ovoce, podobající se angreštu (výrazy „nelli“ a „amalaka“ byly použity v anglických verších – pozn. překl.). Jinde v Indii je známé jako amla. Na mnoha místech Indie lidé říkají „je to jasné, jako amla na něčí dlani“, čímž myslí, že je něco jasné, očividné a nevyvratitelné. V básnické sbírce Átma Vidja Bhagaván napsal: „Dokonce i pro největšího pochybovače je Já tak skutečné, že ve srovnání s ním je amla, držený v jeho ruce, pouhou iluzí.“

(DG) Nauku sdělující část Guru Váčaka Kovai zde začíná dlouhou sérií veršů, představujících Bhagavánovy pohledy na podstatu a skutečnost světa.

Otázka, zda je svět skutečný, se v indické filozofii neustále opakuje a Bhagaván byl mnohokrát tázán, jak se na toto téma dívá. Abychom porozuměli souvislostem a podkladu jeho odpovědí, je nutné správně chápat, co Bhagaván myslí slovem skutečný a slovem svět.

V běžné mluvě slovo skutečný obecně označuje něco, co lze vnímat smysly. To je ovšem zavádějící překlad sanskrtského slova sat, které se často převádí jako bytí či existence nebo jako skutečnost. Bhagaván má, stejně jako mnoho dalších indických duchovních učitelů, zcela jinou definici skutečnosti: „Co je měřítkem skutečnosti? Skutečné je jen to, co existuje samo o sobě, co samo sobě prokazuje a co je věčné a neměnné. (Maharshi's Gospel, str. 61)

V indické filozofii není skutečnost definována vnímavostí, ale věčným trváním, neproměnlivostí a sebepoznáváním. Tato důležitá definice je rozvedena v rozhovoru, z něhož byl použit zmíněný citát. Celý rozhovor je uvedený jako poznámka k verši 64.

Muruganar ve svých komentářích k veršům 63 a 64 zdůrazňuje, že svět se v sanskrtu řekne lóka, což doslova znamená „to, co je viděno“. Tamilština má pro slovo svět označení ulagu, což je odvozenina ze slova lóka a má tentýž význam. Pokud dá někdo dohromady uvedenou definici slova svět spolu s Bhagavánovým popisem skutečnosti, pak se otázka „je svět skutečný?“ stává zkoumáním trvalé skutečnosti toho, co je vnímáno. Jsou vnímané objekty stálé, neměnné a sebeznající (sebeozařující)? Odpovědí na otázku je jasné NE. Jména a formy, vnímané vidoucím, nenaplňují podmínky definice skutečnosti podle Bhagavána a jako takové jsou přechodné a neskutečné.

Podle Bhagavána se jména a formy projevují v brahman, jež je jejich podkladem. Brahman splňuje výše uvedená kritéria skutečnosti, neboť je jediné, stálé, neměnné a sebeznající. Jestliže tuto definici člověk přijme, plyne z ní, že brahman je skutečné, zatímco svět (soubor vnímaných jmen a forem) je neskutečný. Výrok „brahman je skutečný, „svět je neskutečný“ představuje kritérium filozofie védánty, které se neustále opakuje.

Védánta představuje filozofii odvozenou z Upanišad, což jsou závěrečné části Véd. A určitý pododdíl védánty, který se shoduje s učením Bhagavána, je známá jako advaita, což přeloženo znamená „nedvojnost“. Nedvojnost kromě jiného znamená, že neexistují dvě oddělené entity – brahman a svět, že vše je jediným, nedělitelným celkem. Je velmi důležité si toto hledisko zapamatovat, protože představuje gordický uzel očividně paradoxních výroků Bhagavána ohledně přirozenosti a skutečnosti světa a jeho podstaty. Protože neexistuje nic od brahman odděleného, znamená to, že jména formy, které se v brahman objevují a manifestují, jsou součástí skutečnosti brahman. Je-li tedy svět poznáván a přímo zakoušen jako projevení v brahman, které je tohoto projevu podkladem, lze jej považovat za skutečný, protože již není vnímán jako oddělená entita. Zná-li člověk sám sebe jako brahman, pak poznává, že svět je skutečný, protože není rozeznatelný od vlastního Já. Pokud však člověk vnímá jen jména a formy, aniž by zažíval podklad, musí být tyto formy odmítnuty jako neskutečné, protože nesplňují přísnou definici skutečnosti.

Bhagaván tento postoj shrnuje v následující odpovědi: „Šankara (mudrc a filozof z 9. stol., významný učitel advaita védánty) byl za svůj náhled na máju (iluzi světa) kritizován, aniž by mu bylo rozuměno. Prohlásil, že (1) brahman je skutečné, (2) svět je neskutečný a (3) brahman je svět. Nezastavil se u druhého výroku, protože ten třetí vysvětluje dva předchozí. Znamená to, že svět je skutečný, je-li vnímán jako Já, a je neskutečný, když je vnímán odděleně od Já. Mája a skutečnost jsou proto jedno a totéž.

Mája představuje sílu tkvící v Já a od ní neodmyslitelnou, která vytváří svět, jevící se jako různorodý, třebaže jde o nerozdělitelný projev v brahman, ve zdroji této síly. Mája je jak silou, která do existence vynáší očividnou mnohost, tak je i samotným projevením. Nemá však žádnou v ní spočívající skutečnost, jak to vyplývá z následující Bhagavánovy odpovědi:

Otázka: Jaký je vztah mezi májou, silou, která způsobuje, že považujeme svět za skutečný, a átmanem – samotnou skutečností?

Bhagaván: Když se muž ve snu ožení, je ženich skutečný, ale manželka je iluzí. Jakmile se vzbudí, bude tímtéž mužem, jako dříve. Skutečné átman vždy zůstává takové, jaké je. Májou není ovlivněno ani poskvrněno. Átman si nebere máju či anátma (ne-Já), protože átman je celkem, zatímco látka světa (tedy jména a formy – pozn. překl.) je neskutečná. (The Power of the Presence, část 1, str. 257)

K pojmenování základního, skutečného podkladu používal Bhagaván mnoho termínů, nejenom brahman či Já. Jedním z jeho oblíbených slov, bylo vědomí, které je použité v tomto verši.



20. Nahlíženo z hlediska věčné, nezávislé příčiny se i trojí, sedmeré či jedenadvacateré světy budou jevit jako skutečné. Ale vidí-li člověk jen jména a tvary světa a má je za skutečné, pak i brahman, jejich příčina, se zdá být zcela neexistují či prázdná (súnja).

20. Světy, popisované jako trojí či čtrnácteré, jsou skutečné, pokud jsou spatřovány z hlediska primární příčiny (brahman), protože jejich (pravou) podstatou je nekončící existence. Když je však pozornost věnována jen jménům a formám, bude se i neporušitelná příčina – plnost – jevit jako neexistující.

Michael James: Popisy trojích, sedmerých a jedenadvacaterých světů se vyskytují v různých tradičních kosmologických systémech.



21. Kvůli (nevědoucím lidem), kteří před nimi projevený svět berou jako skutečný a příjemný, (je nutné, aby svatá písma prohlašovaly, že) svět je božím výtvorem. Ale pro ty, kdo získali nerušené poznání Já, je svět viděn pouze jako mentální představa, způsobující svázanost.

21. Nevědoucí člověk má před ním se jevící svět za skutečný, a proto mu holduje. Považuje ho za boží výtvor. Ale pro neotřesitelného džňánina, který přímou zkušeností poznává utrpení prosté Já, je svět jen klamající a svazující představou, která je výhradně mentální.

David Godman: Bhagaván obvykle učil, že projevení vnějšího světa se uskutečňuje jako jakási projekce individuálního já, které svět spatřuje. Je to velmi podobné snovému světu, který je rovněž mentálním výtvorem snícího. Kdo však nebyl schopen či ochoten takovéto vysvětlení přijmout, tomu Bhagaván říkal, že se jedná o boží výtvor. Jakmile je Já uvědoměno, je vnější svět poznán jako pouhá představa, bez ohledu na to, v kterou teorii člověk věří.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 17. črc 2024 19:49:54

22. Tento svět prázdných jmen a forem, které jsou představou pěti smyslů a jakýmsi zjevením v čistém, svrchovaném Já, by měl být chápán jako mysteriózní hra máji, mysli, která, tvářící se jako skutečná, povstává z Já, ze sat-čit.

22. Dobře rozumějme, že světové jeviště prázdných jmen a forem, zahrnující objekty vnímané pěti smysly v dokonale čiré svarúpě, ve svrchovaném Já, je pouhou boží hrou máji-mysli, která v této svarúpě, v bytí-vědomí, vyvstává jako jakási neskutečná představa.

Michael James: Původ máji, doslova „to, co není“, je neznámý. V člověku se projevuje a působí jako mysl. V Bohu ji lze vysledovat skrze jeho činy – stvoření a rozpouštění celého vesmíru. Když je poznána pravda, mája zaniká, jelikož je viděna jako neexistující.

Vidoucí (mysl či já) a viděné (svět) povstávají v Já současně. Pokud Já vnímá samo sebe prostřednictvím sama sebe, je to Já. Pokud je spatřováno prostřednictvím mysli či vidoucího, pak se Já jeví jako svět či jako to, co je viděné.

(DG) Otázka: Jsou jména a formy skutečné?

Bhagaván: Zjistíte, že nejsou oddělené od adhistana (podkladu). Když se snažíte jméno a formu uchopit, naleznete jen skutečnost. Dospějte proto k poznání toho, co je skutečné ve všech třech stavech (bdění, snění, spánek beze snů). (The Power of the Presence, část 1. str. 251-2)


23. Realizovaný, nepoznávající ničeho jiného nežli Já, které je absolutním vědomím, neprohlásí, že svět, nemající v pohledu svrchovaného brahman nijakou existenci, je skutečný.

23. Ti, v jejichž vědomí neexistuje uvědomění čehokoli jiného nežli Já – absolutní plnosti vědomí, nebudou tento svět, který z pohledu Boha (brahman) neexistuje, prohlašovat za skutečný. Nikdy se neodchylují od absolutní plnosti (paripuránam); to je jejich charakteristickým znakem.

Michael James: Tamilským slovem Iraivan se obvykle označuje Bůh, Pán tohoto světa. Bhagaván na jiném místě vysvětluje, že trojice člověk, svět a jejich Pán se v máji vždy objeví současně, a proto před zrakem takto projeveného Pána, Boha, tento očividný svět existuje. Když si Bhagaván tento verš přečetl, poznamenal: „Kdo říká, že v pohledu Boha neexistuje žádný svět?“, ale když Šrí Muruganar vysvětlil, že použil slovo Bůh ve smyslu svrchovaného brahman, Bhagaván vysvětlení přijal a verš odsouhlasil.

David Godman: V učení Bhagavána obvykle existuje rozdíl mezi Bohem a brahman. Iraivan, tamilské slovo, označující zde Boha, přibližně odpovídá pojmu Íšvara, obecně používanému sanskrtskému pojmu pro zosobněného Boha, který dohlíží na činnosti světa. Bůh, svět a džíva (individuální bytost) vyvstávají a existují společně. Ovšem podle Bhagavána to v podstatě nejsou existující entity, protože nejsou stálé. Všechny časem vplynou v brahman – v neosobní, absolutní a neměnnou skutečnost – a rozplynou se.

Když džívá vnímá svět jako oddělenou entitu, pak existuje i Bůh, který vládne záležitostem světa. Jestliže džíva neexistuje, přestanou existovat i svět a Bůh.

V této kapitole existuje ještě pár příkladů (např. verše 33 a 38), kde Muruganar používá slovo Bůh tam, kde bylo patrně vhodnější použít termín brahman.


24. Och člověče, jako papoušek netrpělivě čekáš až dozraje plod kapoku. Tvrdošíjně lpíš na svých utrpení. Věříš, že tento svět jevů je skutečný a příjemný. Pokud by byl svět skutečný proto, že se před tvými smysly projevuje, pak by ses dokázal napít z fata morgány.

24. Ty, jenž věříš, že svět, zakoušený jen jako objekty smyslů, je skutečný, když jej máš v lásce jako cosi hodnotného, budeš nakonec zklamán jako papoušek, čekající na dozrání kapoku! Má-li svět být skutečný proto, že je vnímám, pak je skutečná i voda, viděná ve fata morgáně, protože je rovněž vnímána.

Michael James: Ovoce kapoku zůstává na stromě stále zelené. Ani po dozrání nezmění barvu. Papoušek zatím netrpělivě čeká a doufá, že ho sní, jakmile ovoce změní barvu, ale nakonec je zklamaný, když plod pukne a vytrousí chlupatá semínka.

David Godman: Kapok je velký lusk, který nemění svoji zelenou barvu. Když nakonec dozraje, pukne a odhalí svůj vnitřek – nepoživatelnou, bílou, načechranou masu vláken. Očekávání, že ze světa plyne nějaký prospěch, je tu srovnáváno s bezvýslednou bdělostí papouška, který v nevědomosti očekává, že mu z plodu kapoku kápne cosi dobrého.


25. Zapomínajíc na Já, které (vidoucímu) poskytuje světlo k vidění (vědomí k uvědomování – pozn. překl.), a takto popletení, neběhejte za zjevením (světa, který vidíte). Projevení zmizí, a proto není skutečné. Ale Já, zdroj tebe (vidoucího), nemůže nikdy zmizet, takže jej poznej. Ono jediné je skutečné.

25. Nebuďte zmateni opuštěním stavu jasu, hlediska svarúpy, abyste se poté zabývali projevením a brali je za skutečné. Co se projeví, zmizí, a není proto skutečné. Ale skutečná podstata toho, kdo spatřuje, nepřestane nikdy existovat. Poznejte, že jen toto je skutečné.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. črc 2024 14:29:13

26. Je správné hovořit o světě jako o skutečném, když je spatřován pouze matoucí a proměnlivou myslí a když není zřen Já – zdrojem mysli?

26. Protože se svět projevuje pouze mysli – jejímu uvědomování – zkreslenému výtvoru máji, a nikoli vědomí átma svarúpa, které je zdrojem mysli, může vůbec skutečně existovat nějaký svět?

Michael James: Jelikož Já zná jen sebe, a to sebou samotným, je jakákoli představa, jako např. tento svět, pro Já zcela neexistující a není Já nikdy spatřována.



27. Nestrachujte se viděním prázdného světa, který se objeví jako sen ve spánku zapomnění na Já (na sebe sama). Tento neskutečný a svázanost způsobující výjev světa, (vykreslený na pozadí) temné, nechápavé mysli, neobstojí ve světle svrchovaného poznání – sat-čit-ánanda.

27. Nenechte se poplést nicotnou samsárou, která se jako sen objevuje v oklamávajícím spánku nevědomosti. Mysl, která má silnou touhu po skutečnosti, po svrchovaném vědomí, nelze spoutat mentální iluzí, která vyvstává a přebývá v husté temnotě nevědomosti

David Godman: Samsára představuje nekončící kolo zrodů a smrtí, jemuž je džíva podroben, dokud nedosáhne osvobození. V obecnějším slova smyslu je to označení pro světský život.



28. Och, vy, kdož usilujete a ze strachu se ukrýváte před světem, nic takového jako svět neexistuje! Bát se klamného světa, který se zdá existovat, je jako se obávat falešného hada, (zdánlivě) projeveného v laně.

28. Vy, kteří před světem couváte, třesouc se strachy! Nic takového jako skutečný svět neexistuje. Opravdu je to tak. Obávat se pomyslného světa, který se jen zdá být skutečným, je jako bát se neexistujícího hada, který je (domněle viděn) ve svinutém laně.



29. Svět je bezpochyby viděn ve stavech bdění a snění, když vyvstanou myšlenky a skotačí. Může být svět spatřován během spánku, kde se neobjevuje ani jediná myšlenka? Proto jsou samy myšlenky podkladem světa.

29. Svět je plně a zřetelně viděn jen ve stavech bdění a snění, když vyvstanou sankalpy (myšlenky). Je možné vidět svět ve spánku, kde není absolutně žádného vynořování myšlenek? Proto jsou samotné sankalpy podkladovým materiálem světa.

(DG) Bhagaván: Sankalpa (myšlenka) vytváří svět. Mír, dosažený zničením myšlenek, představuje (trvalý) zánik světa.



30. Řekne-li se, že svět je pouhou hrou myšlenek, tak proč, když je mysl tichá, se před námi náhle projeví jeviště světa, podobno snu? Je to kvůli nashromážděným podnětům předchozích představ!

30. Je-li vnímaný svět jen čarovnou hrou myšlenek, tak proč – i když mysl zůstává tichá, bez myšlenek – se přesto znovu projeví, třebaže je podoben snu? Je to kvůli nevyčerpaným podnětům předchozích představ.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 25. črc 2024 16:31:49

31. Jako pavouk ze svých úst souká niť pavučiny a znovu ji do sebe vtahuje, tak i mysl promítá svět sama ze sebe a znovu jej do sebe vstřebává.

31. Jako pavouk, vládnoucí obdivuhodnou schopností vyloučit ze svých úst vlákna pavučiny a pak je vtáhnout zpět, i mysl rozvine svět z nitra sebe samé a pak jej vtáhne zpět do sebe.

(DG) Bhagaván: Stejně jako pavouk ze svého nitra spřádá vlákno pavučiny a opět jej do sebe vtahuje, tak mysl promítá svět ze sebe samé a opět jej v sobě rozpouští. (The Path of Sri Ramana, I, str. 184)

Otázka: Jaký je vztah mezi myslí a objektem? Liší se nějak mysl od objektu, který zprostředkovává, jako např. svět?

Bhagaván: Svět je uvědomován ve stavech snění a bdění čili je objektem vnímání a myšlení. Obojí jsou to mentální činnosti. Jestliže tu nebudou žádné činnosti, jako bdělé či snové myšlení, nebude žádné vnímání světa či uvažování o světě. Ve spánku, kde tyto činnosti nejsou, objekty a svět neexistují. Proto je „skutečnost světa“ vytvořená egem, a to jeho vynořením se ze spánku. A tato „skutečnost“ může být člověkem spolknuta či rozpuštěna, když se ve spánku navrací do své podstaty. Objevení se a zmizení světa lze přirovnat k pavouku, který vytvoří tenoučkou pavučinu a pak ji vtáhne do sebe. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 25)



32. Když mysl prochází mozkem a pěti smyslovými orgány, z nitra se tím projektují jména a formy (světa). Setrvává-li mysl v Srdci, jména a formy se tam navrátí, ulehnou a skryjí.

32. Když se mysl vynoří, zprvu skrze mozek a pak skrze smysly, spolu s ní jsou z nitra ven vytlačeny i jména a formy. A naopak, když mysl odpočívá v Srdci, jména a formy zase vstupují do Srdce a zde odezní.



33. Tento svět, vrchovatě plný rozličných jmen a forem, bude existovat jako (nerozlišené) brahman, když budou jména a formy odstraněny. Nevědoucí člověk zakrývá Svrchované pomyslnými jmény a formami, čímž se klame a spatřuje Boha (brahman) jako svět.

33. Svět ve všem projevuje svoji rozdílnou různorodost skrze jména a formy. Když jména a formy navždy zaniknou, pak je (svět) brahman. Člověk s omezenou myslí zakrývá skutečného Boha (brahman) představami jmen a forem. Vidí jej jako svět a je zmatený a vystrašený.

(DG) Bhagaván: Říká se, že brahman je skutečné a svět je iluzí. A jinde se říká, že celý vesmír je vyobrazením brahman. Jak sladit tato dvě tvrzení? Z pohledu sádhaka je třeba říci, že svět je iluze. Jiná cesta není. Jakmile totiž člověk zapomene, že je brahman, které je skutečné, věčné a všudypřítomné, klame se tím, že o sobě smýšlí jako o těle ve vesmíru, který je naplněný pomíjejícími těly a pachtí se pod nákladem této iluze. Musí se mu připomínat, že svět je neskutečný a je klamem. Proč? Protože jeho náhled, v němž je zapomenutí na své Já, se zaobírá vnějším materiálním vesmírem, a proto, dokud do něj nevtlačíte, že všechen tento vnější hmotný vesmír je neskutečný, tak se nestočí sebezkoumáním do nitra. Jakmile si uvědomí, že je svým vlastním Já a také, že neexistuje nic jiného než jeho vlastní Já, bude na celý vesmír nahlížet jako na brahman. Bez jeho Já neexistuje žádný vesmír. Dokud člověk nespatřuje své Já, které je původem všeho, a místo toho hledí na vnější svět jako na skutečný a trvalý, musíte mu říkat, že všechen tento vnější vesmír je iluzí. Jinak mu nemůžete pomoci. Vezměte si papír – vidíme jen písmena a nikdo si nevšímá papíru, na němž jsou písmena napsaná. Papír existuje, ať už na něm písmena jsou či nejsou. Těm, co hledí na písmena jako na skutečná, musíte říci, že jsou neskutečná, jsou iluzí, protože spočívají na papíru. Moudrý člověk vidí oboje – papír i písmo – jako jedno. Tak je to i s brahman a vesmírem. (Letters from Sri Ramanasramam, 24. 8. 1946)



34. Svět vytváří klamná představa „jsem tělo“. Svět je jen zdánlivým projevením jmen a forem, které zdají skutečné, čímž se současně člověk spoutává touhami (po světě).

34. Svět, který je s námi ve spojení jako zdánlivé projevení jmen a forem, je prchavý jako záře blesku. Nejisté poznání „jsem tělo“ představuje falešný prostředek, který nás přiměje bažit po světu, jako by byl skutečný, a tím nás okamžitě chytá do mocné pasti svázanosti.

Muruganar: Svět nemůže vyvádět bez těla. Zmatené přesvědčení „já jsem tělo“ je mája, která projektuje představení jmen a forem. Klam, způsobující projevení jmen a forem a spatřovaný jako odlišný od svarúpy, je to, co tvrdí, že je svět skutečný. Jeho kořenem je prvotní nevědomost „jsem tělo“.



35. Tento svět dvojic a trojic, projevujících se jen v mysli, je klamný, stejně jako iluzorní ohnivý kruh, který ve tmě vzniká roztočením hořícího konce lana. V čirém pohledu Já neexistuje.

35. Tento svět jevů, skládající se z dvojic a trojic, září díky myšlenkám. Je klamný stejně jako zdánlivý kruh, vytvořený ve vzduchu roztočeným hořícím dřevem, a v čirém pohledu Já neexistuje.

David Godman: Dvojice představují protikladné opozice jako např štěstí a bída. Trojice jsou skupiny viděného, vidění a vidoucího či poznávaného, poznávání a poznávajícího. Kdekoli je v zde v textu použito slovo triputi (trojice), označuje to jednu z těchto dvou skupin.

Podobenství s pohybujícím se hořícím dřevem, které vytváří neskutečný obrazec, pochází z komentáře Gaudapady v Mandukjoupanišadě: Jako se hořící klacek jeví rovný či pokroucený, když se s ním hýbe, tak se i vědomí v pohybu jeví jako vnímající, vnímané a vnímání.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. črc 2024 13:39:08

36. Ach světáku, neschopný chápat moudré úvahy a učení mudrců o svrchovaném poznání. Je-li tento ohromný vesmír klamu řádně zkoumán, je viděn jen jako matoucí hra vásán (mentálních tendencí).

36. Světa chtivý člověče, který správné a rozumné učení o svrchované džňáně, prohlášené džňániny nepřijímáš za pravdivé! Když důkladně zkoumáš svět, pak je tento přízrak mylného chápání, viděný závistivým okem, tento nafouklý pytel nesmírného klamu, pouhým vásánami způsobeným klamem.

David Godman: Vásány jsou mentální návyky či tendence v podobě tužeb či nechutí, které člověka nutí chovat se určitým způsobem. Bhagaván nás ve shodě s dalšími učiteli advaity učí, že vásány nejenomže určují něčí chování, ale ve skutečnosti vytvářejí a udržují iluzi světa tím, že odtahují lidskou pozornost od Já a směřují ji na vnější objekty, po kterých člověk touží, nebo se jim chce vyhnout.

V momentě fyzické smrti jsou tyto skryté či latentní tendence mysli vtaženy do Srdce, kde však nezaniknou. Jejich nevyčerpaná hybnost způsobí, že se odějí do nové formy, do nového těla v nové inkarnaci, díky němuž mohou pokračovat ve hře. Proto jsou vásány palivem pohánějícím samsáru – ustavičný koloběh zrodů a úmrtí.


37. Jako když oko, stižené žloutenkou, vidí neexistující žluť, tak i svět, který vidíte před vámi rozprostřený, je výtvorem vaší vlastní mysli, plné ošidných neřestí a tužeb (hněvu, chtíče atp.). Ve skutečnosti je to dokonalost čiré džňány.

37. To, co existuje, je dokonalost džňány, oproštěné od objektů, která září jako nepodmíněná skutečnost. Svět se jeví jako jakýsi objekt, který se zmocnil vaší suttarivu. Člověk se žloutenku vidí díky chybnému vnímaní vše žlutě. Stejně tak je i celý svět klamným náhledem, zcela závisejícím na mysli s jejími slabinami – egem, lživostí, žádostivostí apod.

David Godman: Suttarivu je významné slovo Muruganarových spisů. Arrivu znamená „vědomí“ nebo „pravé poznání“ a v tamilštině bývá často ekvivalentem džňány. Suttu znamená „směřovat na/k“. Arrivu je pravé vědomí či pravé poznání, neuvědomující si nic než sebe samo. Ale když je pozornost nasměrována vně a směřuje k jevům, považovaným za vnější, pak vyvstává trojice vidoucí, vidění a viděné. To vytváří představu nějakého individuálního já, které spatřuje vnější skutečný svět. Dokud trvá suttarivu, je nerozdělené Já skryto.

Termín suttarivu nacházíme ve filozofii Šaiva Siddhánta, na níž Muruganar vyrůstal. Ve Védántě se však neobjevuje. Svět se obecně překládá jako „objektivizované či zhmotněné vědomí“, „poznání objektů“ nebo „relativní poznání“. Protože jsou však tyto termíny poněkud abstraktní a nevystihují dostatečně proces, který vně směřovanou pozorností vytváří dualitu, tak jsme se v mnoha verších drželi tamilského slova suttarivu.

(DG) Podstatu suttarivu a prostředky, kterými ji lze vymýtit, vysvětluje Bhagaván v následujících vybraných verších knihy Padamalai.

Bhagaván: Ačkoli naší skutečnou podstatou je átma svarúpa, důvod, proč se zdá tak obtížně dosažitelná, spočívá v silné iluzi vytvářené skrze suttarivu.

Existuje jen jedno vědomí. Množství představou vytvořených a různorodě objektivizovaných vědomí je pouhou imaginární představou v tom co JE.

Je pošetilé trpět touhou a úsilím o poznání Já, jako by to byl smyslový objekt poznatelný prostřednictvím suttarivu.

Není možné vidět oko okem. (Stejně tak) není možné vidět Já se suttarivu (dokud suttarivu trvá – pozn. překl.).

Zkušenost dokonalého štěstí bez poskvrny, pravá džňána samádhi, bude vyvstávat v Srdci, v němž ustalo suttarivu.

Poznání pravdy o poznávajícím ukončí uvědomování si mysli – suttarivu, která poznává ne-Já.

Suttarivu představuje zmatek, víření mysli. Neustane jinak nežli vnitřním sebezapřením.

Skotačící mysl, suttarivu, nezemře jinak nežli uvědoměním si pravdy o skutečné podstatě myslícího.



38. Stejně jako žluť (žlutá skvrna kurkumy) na slunci bledne, tak i projevení světa mizí ve světle sebepoznání. Proto svět nemůže být výtvorem Boha. Svět je podoben čarokrásným, barevným vzorům na peří páva. Svět je jen odrazem vásán uvnitř vás.

38. Stejně jako žlutá kurkumová moučka ztrácí ve slunečním světle barvu a bledne, tak i tento výhradně mentální svět vezme za své ve světle poznání skutečnosti. Proto není svět božím stvořením, není stvořen světlem pravé džňány. Tento blyštivý svět, podoben pestrobarevnému peří páva, je jen ohromným obrazem. Je odleskem, viděným v potemnělém zrcadle nečisté mysli.

Michael James: Výraz „žluť“ označuje v Jižní Indii kurkumu (turmeric), jejíž skvrna na slunci bledne. Překrásné barevné obrazce na pavím peří nejsou na jednom peru vidět. Objeví se jen ve vzájemné kombinaci při rozprostření všech per pavího ocasu.

(DG) Bhagaván: Jsou-li odstraněny překážky ve formě nečistot ega, stvoření (srišthi), jevící se jako svět, se stane pouhým zdáním (drišthi). (Padamalai, str. 272, v. 16)



39. Svět je pouhou iluzí, viděnou v klamném náhledu objektu – ega, které je prostě představou „já jsem tělo“. V pohledu sebepoznání je svět nepravý, podoben zdánlivě projevené modři oblohy.

39. Při zakoušení pravého poznání, které je skutečností Já, je tento svět pouhou krásnou (ale iluzorní), blankytně modrou barvou oblohy, zdánlivě projevenou na obloze. Když je člověk popleten zastírající iluzí „já jsem tělo“, jsou objekty světa, viděné přes suttarivu, jen neskutečným projevením.



40. Jak vzniká tento ohromný, klamný a mizerný svět, který (s výjimkou mudrců) šidí a ničí mysli všech lidí? Není jiné příčiny nežli naše chybné odchýlení pozornosti, namísto přimknutí se k sebepozornosti.

40. Svět, tato ohromná a zhoubná iluze, šálící a pustošící rozum všech, nevznikl jinou chybou nežli pramadou – vzdáním se (opuštěním, zapomněním) naší skutečné podstaty, namísto splynutí s ní.

David Godman: Stejná myšlenka je vyjádřena ve verši 368. Pramada je dalším významným slovem této sbírky. Znamená to zapomětlivost na Já, která se objevuje, když člověk věnuje pozornost něčemu, co není Já. Když je pozornost zcela směřována na Já, pak „svět, tato ohromná a zhoubná iluze“ přestane existovat. Svět se objeví jen když chybí sebeuvědomění.

(DG) Bhagaván: Podlá mysl, která je Já, se díky zapomětlivosti od Já odvrátí a výsledkem je její rozbouřenost.

Ve stavu, kdy člověk bez jakékoli pramady poznává pravdu, jsou všechna jména a formy braman.

Kvůli vaší zrádné zapomětlivosti na Já není stav brahman vaším stavem. Není v tom nic jiného.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. črc 2024 15:51:11

41. Život, iluze závisející na (vašich) zálibách a nelibostech, je jen prázdným snem, který se jeví skutečným během spánku (nevědomosti). Když se však člověk probudí (do sebepoznání), zjistí, že to byl klam.

41. Světský život je jako snový výjev. Klame a nemá šťávu. Funguje smícháním protikladů, jako jsou touha a odpor. Dokud je člověk pod kouzlem spánku máji, život jeví se skutečným. Když se člověk doopravdy vzbudí do Já, které je prosté máji, život je rozpoznán jako zcela klamný a skončí.



42. Když je mysl ztracena v čistém, svrchovaném Já-vědomí, zmizí všechny síly, které se (skrze mysl) zdály působit, jako jsou ičha (síla vůle), krija (síla činu) a džňána (síla poznávání – zde myšleno objektivní poznávání – pozn. překl.). Jsou shledány neskutečnými.

42. Naší pravou podstatou je svrchované vědomí. Když mysl vyhasne v Já, zcela vymizí tři síly (šakti), počínajíc ičha, o kterých se má za to, že existují. V dokonale čirém vědomí, které je naší pravou podstatou, jsou tyto síly rozpoznány jako zdánlivé navrstvení na Já.

David Godman: Trojici šakti – sil (či schopností) představují ičha šakti (síla vůle nebo přání), džňána šakti (síla poznávání) a krija šakti (síla konání).



43. Promítnutý obraz světa trojic je hrou čit-para-šakti (síly nebo odrazu světla Já-vědomí) na plátně svrchovaného vědomí.

43. Šivam – svrchované vědomí – je věčný podklad celého vesmíru. Obraz světa, jevící se v šivam a skládající se z trojic, je hrou svrchované síly vědomí. Je to iluze, navrstvená na Já, podobná filmovému představení. To vězte.

David Godman: Trojice (triputi) představují skupiny tří prvků, nezbytných pro vnímání zevního světa. Jsou to vidoucí, vidění a viděný objekt, či poznávající, poznávání a poznávaný objekt.

Šivam je další významné slovo Guru Váčaka Kovai. Šiva je personifikovaný Bůh, zatímco šivam je forem prosté vědomí Šivy. Lze ho srovnat s dalšími synonymy pro Já, jako je např. brahman.



44. Objevení se iluzorního světa, který je viděn jako skutečný, je úplně stejné jako vidění hada v lanu, lupiče v pařezu či vody ve fata morgáně.

44. Ve stavu nejzazší pravdy (paramartha) svět neexistuje. Jeho objevení, jeho (zdánlivě) existující skutečnost v máji (iluzi), je jako zdání hada v lanu, lupiče v dřevěném kůlu a vody ve fata morgáně.



45. Nejrůznější zlaté ozdoby nejsou odlišné od zlata. Stejně tak i tento svět pohyblivých a nehybných objektů, projevených z Já, nemůže být ničím jiným nežli Já.

45. Tento svět, sestávající z různorodých pohyblivých či nehybných objektů, který v Já vyvstává a září, je podoben rozličným třpytivým ozdobám, vyrobeným ze zlata, které je jejich základem. Stejně jako tyto ozdoby, v mnohosti se blyštící, jsou v podstatě jen zlatem, tak ani svět není oddělený a odlišný od Já, od vědomí.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 30. črc 2024 16:38:29

46. Když se svět projeví, Já je skryté. Když však vyzařuje Já, svět zmizí. Pro svoji odlišnou podstatu nemohou být spatřováni společně, podobně jako (zdánlivě skutečný) pes (viděný) v kamenné soše.

46. Když je viděn svět, je zakryto svrchované Já. A naopak, je-li svrchované Já viděno, svět zmizí. Nelze zřetelně a současně vidět obojí jako dvě oddělené entity. Stejně jako nelze současně vidět psa a kámen ve vytesané kamenné soše psa.

Sádhu Óm: Podstatu Já, pravého aspektu brahman, nepředstavují jména a formy, zatímco podstatou světa, falešného aspektu brahman, není sat-čit-ánanda. Proto není možné vidět obojí současně. Viz také verše 876, 877 a 1216.

(DG) Bhagaván: Trojice a jejich zdroj – čiré vědomí – se za žádných okolností nemohou objevit současně. Podobně jako dřevo a slon v dřevěné sošce slona. Když vystoupí jedno, druhé zmizí. (Padamalai, str. 207, v. 1)

Bhagaván: Když se díváte na kámen, vytesaný do podoby psa, a uvědomíte si, že je to jen kámen, už tu žádný pes nebude pro vás. A když tuto sochu vidíte jen jako psa, bez uvědomění si, že je to kámen, pak tu pro vás neexistuje žádný kámen. Když existujete, existuje vše. Když neexistujete, neexistuje nic z tohoto světa. Když se říká, že tu není žádný pes, ale je tu kámen, neznamená to, že by pes utekl během pozorování kamene.

Existuje o tom příběh. Jeden muž chtěl spatřit královský palác, tak se tam vydal. Po obou stranách brány do paláce však byli dva psi, vytesaní do kamene. Zdálky ten chlapík považoval oba psy za skutečné a bál se přijít blíž. Zpozoroval to kolemjdoucí světec a se slovy: „Člověče, není třeba se ničeho obávat,“ vzal muže s sebou. Když ten chlapík přišel dostatečně blízko, aby viděl pořádně, zjistil, že žádní psi neexistovali a co považoval za psy, byly jen kamenné sochy. Stejně tak když vidíte svět, pak Já nebude viditelné. Vidíte-li Já, nebude viditelný svět. Dobrý učitel (guru), je jako ten světec. (Dopisy z Ramanášramu, 12. 9. 1947)



47. Svět, který se jeví, když zakrývá Já, je pouhým snem. Když je však svět „překryt“ Já, pak setrvává jako od Já nerozdílný.

47. Svět, který skrze jména a formy zahaluje Já a zdá se být skutečným, je jen snovým zřením. Když je však tentýž svět zastřen Já a jeví se jako samotné vědomí, pak je skutečný stejně jako Já.



48. Celý tento svět trojic, jež nás klamou, se jeví nesporně skutečný. Je to však jen podoba svrchované síly (čit šakti), která věčně trvá jako svrchované Já.

48. Tento svět, poblázněný tlačenicí trojic, mate mysli lidí, aby věřili, že mají nezávislou, od svarúpy odlišnou existenci. Vše je to jen hra síly vědomí, která neexistuje odděleně od svrchované, nedvojné svarúpy. Síla vědomí vždy přebývá v jednotě se svarúpou.



49. Jako i oheň, zahalený kouřem, vydává světlo, tak září i světlo vědomí, utajené v nitru jmen a forem tohoto světa. Když je mysl očištěna svrchovanou Milostí, je rozpoznáno, že podstata světa je skutečná (jakožto Já) a svět se už nadále nebude jevit jako iluzorní jména a formy.

49. Těm, co mají pozornost soustředěnou do nitra, září Bůh, světlo vědomí, jako átma svarúpa. Pro ty, kdo hledí vně, je Bůh zahalen světem, který je jen hromadou tattev. Podobá se to ohni, který jasně žhne, ač je zvenčí zahalen kouřem. Pokud boží Milost, která je pravou podstatou Boha, očistí mysl od zmatku suttarivu, pak již krása světa nebude mentálním klamem, neskutečným projevením, ale bude to konečná skutečnost sama o sobě.

David Godman: Tattva je často používaný termín indické filozofie. Označuje kategorie, entity či principy, kterými se projevuje svět a jeho síly. Tattvy je možné členit do skupin, které jsou hierarchické a jsou podřízeny jedna druhé. Rozčleňují svět do podrobných podskupin, která mají své další podřízené části atd. V tomto verši Bhagaván poznamenal, že náhled na svět, zahrnující tattvy, může trvat jen tak dlouho, dokud pozornost prodlévá u vnějších objektů namísto soustředění na Já.

Muruganar: Slovo svět zahrnuje také tělo. Tělo zastírá átma svarúpu a svět zahaluje formu Boha. Protože jsou tělo i svět seskupením tattev, jsou zajedno s jejich podstatou. Stejně tak jsou zajednou se svojí pravou podstatou i jednotlivec a Bůh. V 5. verši Ulladu Narpadu Bhagaván napsal: „Existuje svět mimo tělo?“ A ve 24. verši Upadéša Undijar píše: „V podstatě jejich bytí jsou Bůh a jedinec jedním a tímtéž.“

Protože boží Milost je vskutku září Boha, jakožto čirého bytí, které je átma svarúpa v Srdci jedince, je toto zářivé světlo vědomí poznáváno jako milost, vznešenost a svatost. Čirá mysl, která díky boží Milosti září jako Já, oproštěná od suttarivu, bude i svět spatřovat jako Já a bude ztichlá, aniž by se zabývala pouhopouhými jmény a formami. Proto bylo řečeno, že svět je sám o sobě skutečností, což je dále zdůrazněno slovy „svět nebude mentálním klamem, neskutečným projevením“.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 02. srp 2024 17:01:54

50. Pro ty, co nikdy neztrácí pravé poznání Já, které je základem veškerého smyslového poznávání, není svět ničím jiným nežli poznáním Já. Mohl by však běžný člověk bez sebepoznání porozumět výrokům mudrců, kteří hledí skrze džňánu a říkají, že svět je skutečný?

50. Neotřesitelným džňáninům, nepouštějícím vědomí sebe sama, které je podkladem všech imaginárních a rozdílných způsobů poznávání, jsou všechny (tyto formy poznávání) výhradně Já. Z tohoto hlediska (džňáninové) prohlašují, že rozdílné způsoby poznávání jsou také skutečné. Ale jak by pravý smyslu tohoto sdělení mohli chápat nevědomí lidé bez sebepoznání?



51. Ti, co se vzdali světského (smyslového) poznávání a připoutanosti k němu a zničili špatnou sílu mysli (máju), získali nejvyšší vědomí sebe sama a jen oni mohou pochopit správný smysl výroku: „Svět je skutečný.“

51. Ryzí vědomí září bez ohraničení samo od sebe. Nelne ke světu. V záři tohoto vědomí hyne poskvrňující síla máji, působící na mysl. Lidé s čistou, neposkvrněnou myslí, poznávající tudíž transcendentální vědomí při současném uvědomění si světa, s jistotou znají pravý význam výroku, že „svět je skutečný“.



52. Když se něčí náhled promění v džňánu (božskou moudrost), pak díky ní spatří a zjistí, že celý vesmír, skládající se z pěti prvkům jako je prostor atd., je skutečný, že je to svrchované poznání samo o sobě. To vězte.

52. Pokud někdo napraví své smyslové vidění, přemění je v oko džňány a pozorně se podívá (na svět) pohledem pravdy, který je výhradně poznáním, pak svět, spatřovaný předtím jako forma pěti elementů, počínajíc prostorem, bude pouze brahman, které je pouze vědomím.

(DG) Tato myšlenka se objevuje ve 4. verši Ulladu Narpadu:

Bhagaván: Je-li něčí já ve tvaru, plyne z toho, že svět a Bůh budou také ve tvaru. Když něčí já nemá tvar, kdo tu existuje, aby spatřoval své formy a jak (by je spatřoval – pozn. překl.)? Existuje cokoli viděného, jehož podstata by se lišila od oka, (které vidí)? Ve skutečnosti je tímto okem Já – nekonečné oko.

Bhagaván tuto myšlenku rozvedl ve vysvětlení, které poskytl Lakšmana Sarmovi:

Bhagaván: Pokud oko, které vidí, je okem tělesným, pak jsou spatřovány hmotné formy. Když se oku napomůže optikou, pak jsou viděny dokonce i neviditelné věci jako tvary. Jestliže okem bude mysl, jsou viděny jemné formy. Proto jsou vidící oko i viděné objekty téže podstaty. Když oko bude samo o sobě formou, neuvidí nic jiného než formy. Ale ani fyzické oko, ani mysl, nemají schopnost vidět sebe. Skutečným okem je Já. Protože je beztvarým, čirým a nekonečným vědomím, skutečností, tak nespatřuje formy. (Maha Joga, str. 83)



53. Když se něčí náhled promění v džňánu, pak díky ní spatří, že tentýž svět, viděný prve jako peklo bídy, je nebeskou blažeností.

53. Pokud někdo napraví své chybné vidění, přemění je do podoby pravé džňány – ve Svrchované, a poté se dívá pohledem džňány, tak svět, který se jevil jako moře zármutku, bude mořem nejvyšší blaženosti.

(DG) Otázka: Mohu si v tomto životě, sužovaném omezeními, vůbec uvědomit blaženost Já?

Bhagaván: Blaženost Já je stále s vámi. Budete-li ji vážně hledat, naleznete ji.

Příčinou vaší bídy není vnější život. Příčina je ve vás jakožto egu. Nejprve na sebe vezmete omezení a pak podstoupíte marný zápas o jeho překročení. Veškerá neštěstí tu jsou kvůli egu. Vaše potíže přicházejí s egem. Jaký to má pro vás smysl, přisuzovat příčinu bídy životním událostem, když tato příčina je fakticky ve vás? Jaké štěstí můžete získat od něčeho, co je vám cizí? A když ho získáte, jak dlouho vydrží?

Když ego zapřete (odmítnete) a sežehnete ho nezájmem, budete svobodní. Přijmete-li ho, ego na vás naloží omezení a mrští vás do marného zápasu o překročení těchto omezení. Takto se zloděj (ego – pozn. překl.) snažil zničit krále Džanaku.

Být Já, kterým opravdu jste, je jediný způsob, jak si uvědomit blaženost, která je navždy vaše. (Maharshi's Gospel, str. 47-48)



54. Džňánin, jehož oko (tj. náhled), se v důsledku ustání všech mentálních činností, stalo sat-čit ánanda, spatřuje tento svět rovněž jako sat-čit-ánanda, a to ve shodě s výrokem: „Viděné se nemůže od vidoucích očí lišit.“ (Viz. verš 343)

54. Vidění džňánina dospělo v bytí-vědomí-blaženost, vyzrálo v oko pravdy, protože zcela ustaly škodolibá hnutí ega-mysli. Protože podstata viděného se od podstaty vidoucího oka neliší, svět je pro pravého džňánina s konečnou platností rovněž bytí-vědomí-blaženost.

David Godman: Verše 51, 52 a 53 postupně popisují svět jako sat (bytí), čit (vědomí) a ánanda (blaženost). Verš 54 tyto složky kombinuje a vysvětluje povahu světa jako sat-čit-ánanda.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. srp 2024 8:23:11

55. Projevení se světa je stejně jako iluzorní zdání snu jen mentální a jeho skutečnost může být proto správně rozeznána pouze svrchovaným vědomím, které překračuje máju – mysl.

55. Jeviště světa, rozvíjející se jako sen, není ničím jiným, nežli myslí – oklamaným pohledem. Pravá podstata světa se vyjeví ve své skutečnosti jen ryzímu uvědomění, extrakci bytí-vědomí, které září, překračujíc mysl – máju.



56. Och, bláhová, zmatená mysli, oklamaná viděním denního snu, který je jen tvojí vlastní podstatou. Poznáš-li skutečnou podstatu tvého vlastního Já, která je sat-čit-ánanda, může být pak svět něčím jiným nežli Tím?

56. Bláhová a zrádná mysli, nesmírně klamaná dennodenním spatřováním snu (bdělého stavu) jako něčeho od sebe odlišného, který je však výhradně tebou! Uvědomíš-li si svoji skutečnou pravou podstatu tak jak je, bude svět odlišný od skutečnosti, od bytí-vědomí-blaženosti?



57. Tento prázdný svět, ohromující svojí mnohotvárností, je svým původním stavem celistvou jednotou blaženosti, stejně jako pestrobarevný páv je ve svém původním stavu jednobarevným, žlutým vaječným žloutkem. Přebývej jako Já a poznej tuto pravdu.

57. Vaječný žloutek pestrobarevného zeleného páva má jen jednu barvu. Stejně tak i původní stav neskutečného světa, zkresleného do překypující mnohosti, je čirým a nefalšovaným štěstím. Poznej nyní tuto pravdu přebýváním ve stavu Já, třebaže se Já s nějakým účinkem projevuje a nabývá podobu světa, projevujícího se silou máji.

David Godman: Tento verš Bhagaván mírně opravil. Muruganar napsal: „(svět) zářící překypující mnohostí“. Bhagavánova oprava naznačuje, že je to samotné Já, které září, a ne zdeformovaný a fragmentovaný neskutečný svět, projektovaný individuálním já.



58. Ti, kdo dosáhli svého cíle – džňány, nespatřují svět jako nesmírnou mnohost rozdílností, protože mnohonásobné rozdíly světa jsou jen rozpustilou hrou čit-šakti, jediného celku.

58. Všechny rozdílnosti, jejichž společné nakupení a nahromadění vytváří svět, jsou ve skutečnosti jen hrou Milosti, síly jediného vědomí. Proto džňáninové, zcela soustředění na poznávání zářící skutečnosti, nebudou nikdy vnímat svět s jeho spoustou odlišností, leda jen jako pouhé zdání.



59. Džňáninovi, zbavenému představy „já jsem tělo“ a usazenému v Já, září svět jako jeho sebepoznání. Proto je chybou, abychom se dívalo na svět jako na něco odlišného (tj. jako na nesčetná jména a formy).

59. Opravdovému džňáninovi, pevně usazenému ve stavu Já, zbavenému nákazy „já jsem tělo“, svět vzkvétá pouze jako vědomí, jako nic než jeho vlastní Já. Je proto chybou nahlížet na svět jako na od nás odlišný.

(DG) Bhagaván: Vězte, že svět, který povstává, trvá a pak mizí, je výhradně hrou čit-šakti (síly vědomí). Nedokonalé tělo a svět vyvstávají ve vědomí, trvají ve vědomí a ve vědomí mizí. Protože je to vědomí, které se jeví jako vše, tak ti, co poznali pravdu o vědomí, poznali pravdu všeho. (Padamalai, v. 65, 67, 68)
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 06. srp 2024 15:37:05

60. Sebeklam – tento svět – odstraníte stočením se k Já. To, co pak zůstane jako „prázdno“, je poznáváno vámi – Já. Toto (zdánlivě projevené) prázdno zničte rovněž stočením se k Já, a tak utonete v oceánu sebepoznání.

60. (Nejdříve) zcela zažeňte zmatek zapříčiněný světem, a to ponořením světa do prázdnoty. Zřící zde spatří vyprázdněný, pustý svět jako nějaký objekt. Zničte i tuto prázdnotu v oceánu vědomí, které je pravou podstatou zřícího.

Muruganar: Aby sádhak nepadnul do pasti viděním prázdnoty, vyzývá jej Bhagaván ke zničení prázdnoty poznáním Já, protože je to Já, které vidí prázdnotu jako nějaký objekt. I když svět zmizí v prázdnotě, tato prázdnota není konečnou pravdou. Je to jen chybné vidění vědomí coby prázdnoty.

(DG) Otázka: Když medituji, dostávám se do stavu, kde je prázdnota či nicota. Jak mám dál pokračovat?

Bhagaván: Nezáleží na tom, zda tam existují vize, zvuky, cokoli dalšího, nebo je tam prázdnota. Jste tam během toho všeho přítomen, nebo ne? I v prázdnotě musíte existovat, abyste mohl říci, že to vy jste zažil prázdnotu. Abyste se v tomto „vy“ upevnil, k tomu slouží hledání „já“. Je to začátek i konec. Ve všech knihách o Védántě najdete otázku prázdnoty či nicoty, na kterou se žák ptá a guru ji zodpovídá. Je to mysl, která vidí a zakouší mysl objekty, a když je přestane vidět a zakoušet, pak nalézá prázdnotu. Ale to nejste vy. Vy jste trvalé světlo, které ozařuje zkušenost i prázdnotu. Podobá se to divadelnímu reflektoru, která vám při představení umožní vidět jeviště, herce a děj hry, ale když je vše u konce a světlo zůstane svítit, umožní vám spatřit, že už je po hře. Čili je to další osvětlení. Všude kolem nás spatřujeme objekty, ale v naprosté tmě je nevidíme a říkáme: „Nic nevidím,“ ačkoli jsou to oči, které nic nevidí. Stejné je to i s vámi zmíněnou prázdnotou.

Svědčíte třem tělům: hmotnému, jemnému a příčinnému a třem stavům: bdění, snění a hlubokému spánku, třem časům: minulosti, současnosti a budoucnosti a svědčíte také prázdnotě. V historce o desátém muži každý z deseti mužů počítal ostatní a myslel si, že je jich jen devět. Každý z nich zapomněl počítat sebe a v tomto stadiu si myslí, že jeden z nich chybí a neví kdo. Odpovídá to prázdnotě. Natolik jsme přivyklí názoru, že vše, co kolem sebe vidíme, je trvalé a že jsme tělo, že když to všechno přestane existovat, se strachem si představujeme, že přestaneme existovat i my.

(DG) Vyprávění Dévarádži Mudaliara: Bhagaván také citoval verše 212 a 213 z Vivékačudámání, kde žák povídá: „Odstraním-li pět obalů, které nejsou Já, zjistím, že nic nezůstane.“ Guru na to odpovídá, že Já či TO, kterým jsou vnímány všechny modifikace (včetně ega a jeho tvorby) a jejich nepřítomnost (prázdnota), je tam stále přítomno.

Bhagaván pak hovořil na téma subjektu a prohlásil, že: „Podstatou Já musí být osvětlování. Vnímáte všechny modifikace a jejich nepřítomnost. Jak? Když se vám řekne, odtáhněte osvětlování (pozornost – pozn. překl.) z něčeho druhého, vznikne otázka, jak to má člověk udělat a úvahám nebude konec. Proto vy sami jste osvětlování.“

O chvíli později Bhagaván dodal: „Člověk zpočátku spatřuje Já jako objekty. Pak vidí Já jako prázdno. Později vidí Já jako Já. Jen v tomto posledním vidění žádné vidění není, protože vidění je bytí.“ (Day by Day with Bhagavan, 21. 6. 1946)



61. Přebýváte-li v Srdci jako sat-čit (Já Jsem), kterým existuje a září celý vesmír, pak se i tento svět s vámi spojí v jedno, když pozbyde svůj klamný, děsivý dualismus.

61. Vše existuje a září jako bytí-vědomí. Zůstáváte-li pevně zakotveni v Srdci jako toto bytí-vědomí, pak klamná, dualistická přirozenost (světa), vyvstávající skrze klam a vytvářející strach, přestane existovat a vy a svět se stanete jedním a tímtéž.

(DG) Bhagaván: Ti, kdo ve svých srdcích nedrží bytí-vědomí – skutečné dosažení, své životy prohrají a blázněním pro klamný svět se zničí.

V naší skuteční podstatě, v bytí-vědomí, která je světlem, osvětlujícím všechna další světla, nikdy neexistují představy jmen a forem. (Padamalai, v. 36, 38)



62. Kdo poznává projevení tohoto světa jako svoji vlastní formu, svrchované vědomí, zažívá pak stejné vědomí dokonce i prostřednictvím svých pěti smyslů.

62. Projevení světa je součástí vazby, která zahrnuje vnímání pěti smysly. Kdo poznal, že svět je výhradně Já, svrchované vědomí, poznává a zažívá tutéž svarúpu i svými pěti smysly.

Muruganar: Tento verš vysvětluje málo známou pravdu, že stav sahadža je zakoušen dokonce i vnějšími smysly. Kdo skutečné poznává smyslové vnímání jako své Já, tomu není svět překážkou. Ve všech vjemech se raduje a těší se ze svého Já jak vnitřně, tak i navenek, bez sebemenšího pomyšlení na svázanost.

David Godman: Slovo sahadža, znamenající přirozený, používal Bhagaván k označení stavu džňánina, který, může na světě normálně a přirozeně fungovat, ačkoli přebývá jako forem prosté Já. Občas Bhagaván rozlišoval mezi sahadža nirvikalpa samádhi – tímto stavem přirozeného, normálního přebývání v Já – a kévala nirvikalpa samádhi – zcela vnitřním stavem přebývání v Já, kdy si člověk neuvědomuje tělo a svět a nemůže být proto činný.

(DG) Bhagaván: Ve stavu, kde ego – iluze „já jsem tělo“ – končí, se jóga (zakoušení sebe) a bhóga (smyslové potěšení) slučují do jednoho, aniž by se předtím stávaly dvojím. (Padamalai, v. 94)

Viz. také verš 655
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. srp 2024 10:38:20

63. Někteří tvrdí: „Svět před našima očima, třebaže proměnlivý, je dostatečně skutečný.“ My to odmítáme slovy: „Jednou ze známek skutečnosti je stálost.“

63. „Ačkoli se tento svět, projevený před naším zrakem, objevuje a mizí a neexistuje nepřetržitě po celou dobu, je přesto dostatečně skutečný (když je projevený),“ tvrdí někteří lidé s nesmírnou jistotou. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není jednou ze známek skutečnosti věčně existující přirozenost?“



64. Mnozí lidé se přou: „Nelze upřít skutečnost světu, který vidíme, třebaže je rozdělený (do mnohosti jevů – pozn. překl.).“ Jejich omyl vyvracíme slovy: „Známkou skutečnosti je taktéž celistvost.“

64. „Ačkoli se tento svět zdá být roztříštěn do smyslových vjemů, tato úlomkovitá podstata přesto neruší jeho skutečnost.“ Takto někteří lidé argumentují. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není známkou skutečnosti také nerozdělitelný celek (paripuránam)?“

Sádhu Óm: Věčnost, neměnnost a sebezářivost (poznávání sebe sama bez pomoci čehokoli jiného – pozn. překl.) jsou podle Šrí Bhagavána Ramany tři základní charakteristiky skutečnosti.

(DG) Bhagaván: Tak či onak chcete zastávat názor, že svět je skutečný. Co je měřítkem skutečnosti? Skutečné je jedině to, co existuje samo od sebe, co samo sebe projevuje a co je věčné a neměnné.

Existuje svět sám od sebe? Byl kdy vůbec viděn bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl a ani svět. Když se vzbudíme, je tu mysl a je tu svět. Co tato trvalá koexistence naznačuje? Dobře znáte principy logického zobecnění, které jsou základem vědeckého zkoumání. Proč neřešíte otázku skutečnosti světa ve světle těchto logických principů?

O sobě samém můžete říci „existuji“. Znamená to, že nejste jen existence. Je to existence, které jste si vědomi. Vlastně je to existence totožná s vědomím.

Otázka: Svět si není sebe vědom, přesto existuje.

Bhagaván: Uvědomění je vždy uvědomění sebe sama. Pokud jste si čehokoli vědom, nezbytně si uvědomujete sám sebe. Sebe si nevědomá existence je protimluv. To vůbec není nějaká existence. Je to pouze přisouzená vlastnost, zatímco pravá existence, sat, není vlastnost, je to podstata sama o sobě. Je to vastu (to, co je). Skutečnost je proto známá jako sat-čit (bytí-vědomí) a nikdy jako jedno z této dvojice. Sám o sobě neexistuje žádný svět a také si není vědom své existence. Jak by bylo možné o takovém světě říci, že je skutečný?

Jaká je povaha světa? Svět je ustavičná změna, nepřetržitý, nekonečný proud. Sebe si nevědomý, stále se měnící a na druhých závislý svět nemůže být skutečný. (Maharshi's Gospel, str. 61-62)

Muruganar (komentář k veršům 63 a 64): Protože slovo „svět“ (lóka) znamená „to, co je viděno“, je svět svojí existencí závislý na vidoucím. Skutečnost vidoucího je sporná. Zkoumá-li člověk podstatu vidoucího, vidoucí se ztrácí v tom, co existuje. Skutečnost září sama sebou, září samovolně jakožto vědomí. Jelikož tu kromě skutečnosti není nic dalšího, co by poznávalo, nebo bylo poznáváno, tak poznávání vlastně neexistuje. Protože je svět svojí existencí závislý na imaginární bytosti (vidoucím), který vyvstal kvůli nepřítomnosti sebezkoumání, tak projev světa zanikne zároveň s vidoucím. Mluvit o skutečnosti světa nemá smysl.

Skutečností je jedině plnost, která ve všech časech a na všech místech ničeho nepostrádá. Co říct o inteligenci lidí, kteří trvají na tom, že věci, projevující se v jeden čas a na jednom místě, jsou skutečné? Ani na chvilku nebudeme souhlasit se zprzněním slova „skutečnost“, které je ve své podstatě tak hluboce čisté.

David Godman: Zmíněný závěr je rozvedený v následujících třech verších.



65. Protože podstatou světa je celek, sebeosvětlující bytí, překračující prostor a čas, tak tento svět, který je drcen kolem času, džňáninové nikdy nepovažují za skutečný.

65. Ti, co znají pravdu skutečnosti takovou, jaká je, nebudou uznávat za skutečný svět, který je věčně drcen kolem času. Podstatou skutečnosti je jedině plnost, která nepřerušovaně září vždy a všude, překračujíc prostor a čas.



66. Skutečnost, existující jako celek (púrna), je všeobecně příjemná a je jedinou věčnou blažeností (sadašivam), která představuje míruplnou, nejzazší skutečnost (santimája tatpara). Svět, přetékající bídou, je jen klamným věděním mysli, která ztratila svoji jednotu v pomyslných rozdílnostech.

66. Jen sadašivam (věčné šivam), svrchované bytí, které není nic než mír, představuje nedvojnou skutečnost, plně přítomnou všude a stejnou měrou. Dualistický, žalostný projev světa, je jen popleteným a klamným uvědoměním. Je myslí, která sama sebe roztříštila do pomyslných rozdílů.



67. Svět, který není ničím jiným nežli vědomím, je poznáván jako druhotná entita, oddělená od vědomí, jen jako výsledek sebeklamu „jsem omezené tělo“.

67. Svět neexistuje odděleně od vědomí. Vnímání světa, skrze tvar těla – ega, jako nezávislé entity, odlišné od nás samých, od vědomí, je způsobeno vodopádem zastření.
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. srp 2024 10:20:19

68. Bude to, co je vnímáno smysly neskutečného těla, skutečné nebo neskutečné? Ach mysli, utrápená a znavená světským putováním, důkladně to nyní zvaž a odpověz.

68. Je vše, co je vnímané pěti smysly neskutečného těla, skutečné nebo neskutečné? Má mysli, utrápená a uštvaná, vyčerpána světskými cestami! Alespoň teď to pečlivým zkoumáním zvaž a odpověz.



69. Cokoli, co je viděné egem, které odpadlo z pravého stavu Já a v důsledku hlubokého zaboření do smutné nevědomosti bere tělo jako já, není nikterak skutečné. Je to zkrátka neexistující.

69. Ach běda! Džíva, pohřbený v temnotu nevědomosti, si sám sebe představuje jako netečné tělo a skrze tento hřích povstává jako já, třebaže je vpravdě vědomím, které vyklouzlo ze skutečného stavu míru. Veškeré projevení, které takto vnímá, je jen nehmotným zdáním a nemá skutečnou podstatu.

David Godman: Bhagaván i Muruganar považují za hřích (pavam) chybné ztotožnění j“ s tělem. V tomto kontextu se nejedná o nemorální konání.

(DG) Bhagaván: Říká se, že hřích je v člověku. Ale během spánku není žádné člověčenství. Člověčenství se objeví při probuzení spolu s myšlenkou „já jsem tělo“. Tato myšlenka je skutečným prvotním hříchem. Musí být odstraněna smrtí ega, po níž už tato myšlenka nevyvstane. (Maha Yoga, str. 221)



70. Třebaže se zdá projevení světa naprosto skutečné a přitažlivé, může se projevit jen v čittam, což je čit-abhása (odraz vědomí Já). V čirém sebevědomí zkrátka svět neexistuje.

70. Ačkoli nás svět klame (svádí) tím, že se v odraženém vědomí (čidabhása), které je myslí (čittam), projevuje jako skutečný, jeho projevení a živost je ve skutečnosti – v čirém vědomím (čaitanja) – jen iluzí.

Sádhu Óm: Filmové obrázky lze jasně vidět jen v přítmí tmavého prostředí. V jasném slunečném světle zmizí. Podobně lze spatřovat projevení světa jen v omezeném světle mysli. Ve světle čirého sebevědomí zmizí projevení světa. Omezené uvědomění mysli (čittam) je pouhým odrazem vědomí sebe sama. Čittam je podmíněno nahromaděním tendencí, které jsou v čittam činné. Jsou podobny filmovému pásku v příměru o biografu.

(Viz také verš 114 a verš 244, kde je tato myšlenka dále rozvedena a objasněna.)
Návštěvník
 

Re: Květinový věnec

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 14. srp 2024 14:35:08

Vábení světa

71. Jako se bradka kozla zbůhdarma vrtí a kýve, tak i lidé radostně, ale zbytečně těkají (světem – pozn. překl.), vykonávají činnosti pro naplnění světských tužeb a současně pohrdají ukázněností (sledovanou aspiranty), která vede k věčnému osvobození v Já. Ach běda, jaký to žalostný pohled na poměry světských lidí!

71. Jako se kůže na krku kozla houpe beze smyslu, tak se i lidé radostně toulají marností kvůli nestálému světskému potěšení. Přesto však budou opovržlivě hledět na chování, vedoucímu k osvobození – k věčnému Já. Ach běda! Podmínky těchto nevědomých lidí jsou tak žalostné, že pohled na ně nedokáže snést ani mudrc.

David Godman: Existuje sanskrtské slovo ajagalašthana, kterým se označuje pohupující se masitý lalok na bradě kozla. Tento lalok nemá žádnou užitečnou funkci. Jen se houpá ze strany na stranu, jak se kozel hýbe. V Indii se toto slovo stalo metaforou pro nesmyslnou a zbytečnou činnost.



72. Lidé dřou, tvrdě zneužívají mysl, aby v touze po zrnku potěšení zorali pole pěti smyslů. Ale nikdy nezatouží po záplavě blaženosti, která je ovocem orby v Srdci – ve zdroji mysli, vykonané prostou sebepozorností. Ach, jaký to div!

72. Světští lidé se trápí kvůli skrz na skrz pochybným potěšením, drobným jako sezamové semínko, které jejich mysl získává namáhavou orbou v neúrodné půdě smyslových objektů, vytvářených májou. Netouží po neomezené blaženosti, snadno vypěstované orbou vědomím na vrchovatě úrodném poli Srdce – zdroji mysli. Co k této podivuhodné máji dodat?



73. Měsíc, je stejně jako džíva (mysl) stále spjat se sluncem, které je Já. Měl by proto vždy zůstávat ve svém domově – v Srdci. Opustit kvůli světským radovánkám blaženost Já a sejít na scestí se podobá manželce, která svojí ztřeštěností přichází o drahocennou nevinnost. (viz také verš 996)

73. Dokonce i v okamžiku kdy vyvstává já – smyslová individualita – je tato dáma podobná měsíci, jakožto zákonná manželka Pána, poslušně vedena k pečlivému chování na cudné cestě v Srdci, v Já, které je slunce džňány Pokud opouští blaženost Já, která je v harmonii s její dharmou, a nevěra ji v touze po světském požitku, v němž si libuje, strhává z cudného chování, je to jen šílený čin zabedněnosti, způsobený minulým, přesto bezpočátečným karmanem.

Muruganar: Džíva (jedinec) a Já jsou zde kvůli jim příslušejícím vlastnostem označovány jako měsíc a slunce. Adekvátně tomu se jejich sídlo popisuje jako obloha Srdce, prostor vědomí.

Blaženost Já je svrchovaná blaženost, která je naší vlastní podstatou. Tato blaženost má věhlas, který vskutku překračuje mysl.

Světský požitek je potěšení, zakoušené prostřednictvím pěti smyslů – viděním, slyšením, chutnáním, cítěním a dotýkáním.

Tyto dva druhy potěšení (blaženost Já a světský požitek) jsou božským, resp. démonským výsledkem. Proto je napsáno: „opustit blaženost Já ….dychtit po světském požitku a hovět si v něm…je jen šílený čin zabedněnosti“.

Punc moudrosti má jedině dosažení zkušenosti Já.

(DG) Bhagaván: Mysl, honící se po smyslových potěšeních, když umlčuje Pána v Srdci, je necudnou manželkou. (Padamalai, v. 64)



74. Skutečné osvobození je možné, jen když zmizí světské vábení (a světské vábení nezmizí, dokud není shledáno neskutečným.) Snažit se vpašovat skutečnost do tohoto světa je stejné, jako když poblázněný milenec (v představě) podstrkuje cudnost prostitutce.

74. Nejvyšší osvobození (paramukti), zářící jako čiré bytí, se získá jen když se úplně vytratí kouzlo světa. Svět je jen iluzorním výtvore máji. Chtít proto silou intelektu kvůli žhavé touze vpašovat do světa skutečnost je stejné, jako když poblázněný milenec, kvůli svému chtíči, tvrdošíjně věří v panenství zatvrzelé prostitutky.

Sádhu Óm: Milenec si kvůli svému vášnivému zaslepení představuje, že nějaká prostitutka je počestnou ženou. Podobně argumentují i některé myšlenkové školy a trvají na skutečnosti světa. Je to jen kvůli jejich nesmírné touze po světských požitcích. Pro ně je absolutně nemožné dosáhnout osvobození, které je ovocem beztužebnosti. (viz také verš 635)
Návštěvník
 

Další

Zpět na Srí Ramana Mahariši

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník