Úplný přehled učení Ramany Mahárišiho

[Návštěvník]

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

[Návštěvník]

Suchopárnost světa

75. Veselí na světě existuje jen pro potrhlé lidi, oklamané chybným přijímáním neskutečného světa za skutečný. Pro džňániny existuje radost jen v brahman, které je vědomím.

75. Džňáninové, kteří si uvědomili pravdu, nebudou za přitažlivé a radostné považovat nic jiného nežli brahman, které je plností vědomí. Nebudou jako šílenci, kteří oklamáni věří, že tento falešný svět je skutečný.

Muruganar: Jelikož je necitný svět zcela prostý blaženosti, není to nic, po čem by moudrý toužil. To je význam verše.



76. Budou lidé, zakotvení v poznání pravdy, bloudit po světských stezkách? Není upadání do smyslových potěšení neskutečného světa přirozeností a slabou povahou zvířat?

76. Budou ti, jejichž vědomí vkročilo do skutečnosti a tam spočívá, bloudit po bídných cestách světa? Skočit střemhlav do neskutečného světa a splynou s ním – není to přirozenou činností zvířat, fungujících výhradně prostřednictvím smyslů a nemajících ve vědomí žádnou ustálenost?

Muruganar: Tirukkural, verš 26: Velcí jsou ti, kdož dovršili to, co je k dovršení nesmírně obtížné. Malí jsou ti, kteří to nesvedou.



77. Ptáte-li se, v čem je užitek z obětování nesčetných smyslových potěšení a držení se pouhého vědomí, (pak odpovídáme, že) ovocem džňány je věčné a nepřerušované zakoušení blaženosti Já.

77. Ptáte se, jaký prospěch plyne z bezžádostivého intelektu, který lhostejně odmítá hojnost smyslových požitků? (Odpovědí je, že) Je jím neustálé zakoušení přirozené blaženosti míru Já v Srdci, míru, který pochází z opravdové bezžádostivosti, nelišící se od poznání skutečnosti.

Sádhu Óm: Každé zakoušení světského potěšení je nepatrné a přerušované, zatímco blaženost Já, dosažená poznáním, je věčná a stálá, což je největším možným užitkem.

David Godman: Bezžádostivost či nepřipoutanost se (v sanskrtu) označuje jako vajrágja. Je to vědomé rozhodnutí vyhnout se angažovanosti v mentálních a smyslových projevech.

Závěr verše má podle Muruganara dvojí význam, ten druhý zní: „…který pochází z poznání skutečnosti, jež vyvstává díky bezžádostivosti.“

[Návštěvník]

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

[Návštěvník]

Jak hrát svoji roli ve světě

81. S uvědoměním skutečnosti Já ve svém srdci a s trvalým přebýváním jakožto Svrchované, hrejte lidské úlohy (které jste na sebe vzali), jako byste spolu s lidmi světa prožívali radosti a bolesti.

81. Nepochybným poznáním vaší skutečné podstaty dosáhněte Srdce a trvale a bez vypadávání ze stavu poznání v něm přebývejte jakožto nespoutané, svrchované Já. Jednejte pak ve shodě s lidskou rolí, na sebe vzatou, navenek se chovající, jako byste zakoušeli štěstí a bídu, podobně jako všichni ostatní, co jsou na světe.

Muruganar: Mudrc Vasišta dal Šrí Rámovi podobnou radu. Bhagaván tento pokyn, pocházející z knihy Jóga Vasišta, přeložil do následujícího tamilského verše:

Prozkoumej rozličné stavy bytí a s pevně usazenou myslí ve stavu svrchované skutečnosti hrej svoji roli kdekoli ve světě, ó hrdino. Znáš skutečnost, která je v nitru všeho projevení. Aniž by ses od této skutečnosti odvracel, hrej si ve světě, jako bys jej miloval, ó hrdino.

Se zdánlivým nadšením a požitkem, se zdánlivým vzrušením a odporem, se zdánlivě vynaloženou iniciativou a vytrvalostí, přesto bez připoutanosti, hrej si ve světě, ó hrdino. Volný od všech pout náklonnosti a s vyrovnanou myslí, ve všech situacích navenek jednej podle převzaté role. Hrej si ve světě podle své libosti, ó hrdino. (Dodatek ke 40 veršům, verše 26 a 27)



82. Mudrci nepřísluší nesprávné chování, třebaže zná vše, co lze poznat a dosáhl všeho, co je k dosažení. Dodržujte proto pravidla chování, která přísluší vašemu vnějšímu způsobu života.

82. Pro džnánina je nevhodné, osvojit si chování, které je v rozporu se společenskými zvyklostmi. A to i přesto, že džňánin zná vše, co potřebuje znát a dosáhl celé řady siddhis (zázračných sil). Vždy proto své vnější chování přizpůsobte lidem, s nimiž jste v ten čas v kontaktu.

Michael James: Poslední věta se týká náboženství, kasty atp.

Muruganar: Viz Tirukkural, verš 140: „Ti, kdo se nenaučili být v harmonii se světem, jsou nevědoucí, třebaže se naučili spoustu věcí.“

[Návštěvník]

83. Učitel Ramana, učící živé bytosti tomu nejprospěšnějšímu, milostivě promluvil: „nam ulaham (kandalal)“ („protože spatřujeme svět“, což jsou úvodní slova pátého verše Ulladu Narpadu), že spásná nauka o iluzorním projevu (vivarta siddhanta) je pravdivá, čímž všechny zbývající nauky odsunul stranou.

83. Guru Ramana, učící jedinému pravému a prospěšnému dosažení (džňáně), potřebnému všem lidem světa, z lásky k nám a prostřednictvím verše, začínajícího: „Protože vnímáme svět…“, prohlásil za pravdivou nauku o iluzorním projevu, čímž nám poskytnul neskonal výhodu, umožňující se vyhnout ostatnímu učení.

Sádhu Óm: „Protože spatřujeme svět…“ jsou první slova prvního ze 40 veršů Ulladu Narpadu – Bhagavánovy básně o podstatě skutečnosti.

Bhagavánovu zkušenost pravdy lze adekvátně vyjádřit pouze naukou adžata. Bhagaván Šrí Ramana přesto ve svém učení používal výhradně nauku vivartha.

Za předpokladu existence příčiny a následku náboženství všeobecně učí, že Bůh stvořil individuální bytosti a svět. Jiné učení, tzv. nauka dvojnosti (dvaity) tvrdí, že celá tato trojice (Bůh, bytosti a svět) zůstane navěky vzájemně oddělená. Další učení, nauka podmíněné dvojnosti (vishishtadvaita), má za své, že bytosti a svět někdy v budoucnu splynou s Bohem, ačkoli nyní převažuje dualita. Jiní lidí zase vyučují nauku jednoty, nedvojnosti (advaita), která tvrdí, že ačkoli se Bůh, bytosti a svět zdají být nyní oddělení, jsou to pouhá projevení a nejsou ničím jiným nežli skutečností. Krom toho existuje spousta dalších rozličných náboženství.

Aspiranty lze podle úrovně zralosti mysli rozdělit do čtyř skupin: málo chápavé (manda), středně chápavé (madhyama), zralé (tivra) a zcela zralé (ati tivra). První dvě skupiny snadno přijmou učení o dvojnosti nebo o podmíněné dvojnosti.

K objasnění advaity se doporučuje nauka o iluzorním projevu. Vysvětluje, že projevení světa, jeho pozorovatel a poznávání projeveného světa se objevují současně a nejsou podmíněny příčinou a následkem. Přesto je však přijetí současného projevení se světa, bytostí a Boha jen pracovní hypotézou, která má aspirantům pomoci. Naproti tomu nauka adžata nikdy nepřijímá projevení této trojice, ale prohlašuje, že věčně existuje jediná, neproměnná, sebeosvětlující skutečnost. Adžata je proto ze všech nauk tou nejvyšší a vhodnou jen pro plně zralé aspiranty.

Protože však mysl zralých aspirantů (tivra adhikari) nebude s naukou adžata uspokojena, jelikož nedokáže plně pochopit její pravdu a ani ji neuspokojí učení o dvojnosti, které se jí zdá nepravdivé, a proto ji nepřijme, Šrí Bhagaván dává všechny tyto nauky stranou a učí výhradně nauku o iluzorním projevu, která odpovídá zralosti mysli těchto aspirantů.

David Godman: Citace prvních slov verše pochází z Ulladu Narpadu:

Bhagaván: Protože vnímáme svět, je bezpochyby jisté, že existuje prvotní příčina oplývající tvůrčí silou, schopnou projevit různorodost. Obraz jmen a forem, ten, kdo je vidí, plátno, na němž jsou projeveny a světlo, které vše osvětluje, to vše je ona prvotní příčina – Já.

David Godman: Bhagavánovy proslovy o teoriích stvoření světa lze obecně rozdělit do tří kategorií:

1. Adžata siddhanta. Adžata znamená „žádné stvoření“ nebo „bezpříčinnost“ a siddhanta je „nauka“, „systém“ či „učení“. Adžata siddhanta prohlašuje, v protikladu s veškerým všeobecně přijímaným názorem, že tu nikdy neexistovala žádná tvorba. Bhagaván se vícekrát vyjádřil, že tohle je jeho zkušeností a pravou zkušeností všech, kdo si uvědomili Já.

2. Vivarta siddhanta – nauka o iluzorním projevu. Tato nauka učí, že projevení svět je jen iluzorní a že se objevuje jako neskutečná projekce toho, kdo ji vidí.

3. Srišti-drišti siddhanta. Toto učení zahrnuje všechny tradiční teorie v tom, že přijímá existenci světa, stvořeného buď Bohem či přírodními procesy, přičemž svět tu existoval již před narozením toho, kdo svět vnímá a bude trvat i poté, co svědek svět zemře.

Bhagaván samozřejmě věděl, že svrchovanou pravdu představuje adžata. Nauku o iluzorním projevu však učil jako vysvětlení projevu světa, protože to bylo pro stoupence nejprospěšnější. Když stoupenec skutečně porozumí, že svět je jen iluzorní projekcí mysli, jeho mysl již k němu nebude směřovat. Tím se mysl navrátí ke svému zdroji a zmizí, čímž vyvstane zkušenost adžata, v níž se přímo poznává, že svět nikdy neexistoval a ani – s výjimkou představivosti – nebyl stvořen. Nauka současného stvoření (Boha, bytostí a světa) je proto pracovní hypotézou, která umožňuje hledajícím dosáhnout pravdy.

Ačkoli Bhagaván tu a tam uváděl, že nejzazší pravdou je adžata a jindy, když mluvil k teistům, prohlašoval, že svět byl stvořen Bohem, ve verši 83 je uvedeno, že u většiny lidí dával přednost nauce o iluzorním projevu, protože věděl, že je to „pravda, která přináší největší prospěch“.

Totéž téma najdeme ve verších 100 a 101.

Muruganar: Já, vědomí, je podstatou a příčinou projevení se světa. Když se lano (podstata a příčina) jeví jako iluzorní had, je to vivarta siddhanta. Znamená to, že svět je imaginárním projevem (kalpita) ve skutečnosti – ve vědomí, jako zdánlivý projev hada v lanu.

Lidé, kteří stav Já ztratili, se chybně považují za vidoucího (světa) a na vnímaný svět pohlížejí jak na skutečný. Tito lidé nemohou dosáhnout míru prostřednictvím učení adžata siddhanta. Vivarta siddhanta se učí, aby se odstranila představa, že svět existuje nezávisle na těchto lidech. Tato představa je plete a přináší jim bídu. Proto mezi adžata a vivarta není žádný rozpor.

David Godman: Vysvětlení pojmu „podstata a příčina projevení světa“ následuje po verši 85.



84. Vše, co je vnímáno myslí, již existuje uvnitř Srdce. Poznejte, že veškeré vnímání je obnovení minulých tendencí, nyní projektovaných vně (prostřednictvím pěti smyslů.)

84. Skvostná podívána, vytvořená ohňostrojem, je přítomna v zatím neodpálených raketách. Podobně jsou již v Srdci přítomny všechny hmotné a jemné výjevy, které se projevují skrze mozek. Jsou přítomny ve formě dávného příběhu vásán (mentálních zvyků či tendencí), které se projevují tak, že mohou být viděny zevně. Tomuto musíte ve své mysli jasně porozumět.

(DG) Bhagaván: Když jsem žil na Skandášramu, chodíval jsem občas ven posadit se na skálu. Jednou tam se mnou byli další dva či tři lidé, včetně Rangasvámí Ajengara. Najednou jsme si všimli nějakého drobného hmyzu, podobného molu, kterak z nějaké štěrbiny ve skále vystřeluje do vzduchu jako raketa. Vmžiku to narostlo do miliónů molů, kteří vytvořili mrak, v němž nám i obloha zmizela z dohledu. Byli jsme překvapeni a zkoumali jsem místo, z něhož to vytrysklo. Zjistili jsem, že je to jen dírka a uznali jsme, že není možné, aby z ní mohlo vyjít tolik hmyzu v tak krátký čas.

Takovýmto způsobem, podobno raketě, vyráží ego(ahamkára) a v mžiku se rozprostře jako vesmír. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 616)

Bhagaván: Projevení dříve nahromaděných vásán představuje stvoření. Zničení vásán je koncem stvoření. (Padamalai, str. 263, v. 5)



85. Samotné Já je (kvůli zastření májou) viděno jako projevení mnoha jmen a forem vesmíru. Ale Já při vytváření, udržování a ničení vesmíru nepůsobí jako příčina či konající prvek.

85. Bůh – Já –projevuje samo sebe jako svět s jeho nesčetnými jmény a tvary. Ale na rozdíl od hrnčíře, který vytváří hrnec a sám přitom zůstává oddělen od hlíny, která je potřebnou hmotou pro výrobu hrnce, Já při aktu tvoření, udržování a zániku nepředstavuje jen působící příčinu. (Pozn. překl.: znamená to, že Já je jak příčinou, tak i látkou, z níž je vesmír je vytvářen. Viz následující poznámka DG.)

David Godman: „Podstata (zde hmota)“ a „příčina“ jsou termíny, používané filozofy a teology k popisu vztahu mezi Bohem a světem. V hinduistických názorových systémech je obvyklým přirovnáním hrnčíř a jím vytvářený hrnec. Hlína (hmotná podstata) je látkou, z níž je stvořený objekt vyroben. Hrnčíř (působící příčina) je osobou či silou, která hmotu přetváří či zpracovává. Bhagaván zde říká, že Já, na rozdíl od hrnčíře, který je od své tvorby oddělen, je obojí – je jak hmotnou podstatou, tak i působící příčinou projevu světa. Je tedy jak projevením světa, tak i silou, která vnáší svět do existence.

[Návštěvník]

86. Neptejte se: „Proč je Já jakoby popleteno, neznalé pravdy, že je to Já samo o sobě, co je spatřováno jako svět?“ Budete-li místo toho zkoumat: „Komu přichází na mysl tento zmatek?“, bude odhaleno, že takovéto zmatení pro Já nikdy neexistovalo!

86. Neptejte se: „Jak mohl vlastně nastat takový zmatek, že Já nezná pravdu o tom, že se samo projevuje jako svět?“ Budete-li zkoumat: „Kdo je popleten?“, zjistíte, že zmatek nikdy neexistoval.

Sádhu Óm: Popletený skeptik, kterým je ego, ztratí prostřednictvím sebezkoumání své ztotožnění (s tělem) a utone v Já. Pak bude odhaleno, že nevědomost a zmatek nikdy pro Já neexistovaly. Byly tu jen pro neexistující ego.

(DG) Otázka: Jak nastane stvoření (srišti)? Někteří říkají, že za to může karman. Další, že je to hra Pána. Co je pravda?

Bhagaván: V knihách najdete mnohá vysvětlení. Ale existuje stvoření? Vysvětlení je nezbytné, jen když tu stvoření existuje. Nic z toho neznáme. Ale nyní s určitostí víme, že existujeme. Není vhodné teď poznat Já a pak se zajímat, jestli existuje stvoření? (Day by Day with Bhagavan, 17. 2. 1946)



87. Já, projevené jako svět, se podobá lanu, které na sebe pohlíží jako na hada. Zkoumáním se zjistí, že stejně jako nikdy neexistoval had, tak nikdy neexistoval svět, a to dokonce ani jako jakési projevení.

87. Říci, že Já zformovalo samo sebe do podoby světa je stejné jako tvrdit, že lano ze sebe udělalo hada. Podrobným zkoumáním se zjistí, že had vůbec nikdy neexistoval. A stejně tak nikdy nenastalo stvoření světa, v němž by se Já zformovalo jako svět.



88. Uvažujme – není to tak, že jen (sebeklamné) myšlení vytváří zdání hada v laně? Had pak není ničím jiným nežli myšlenkou. Myšlenka udržuje (projevení) hada, jako by byl různý (od lana), což je příčinou trápení, a toto myšlení bude (nakonec) zničeno (prostřednictvím jasného sebepoznání, získaného stočením se do nitra za poznáním „kdo jsem já?“).

88. Forma hada se neliší od myšlení na hada. Když člověk tuto záležitost studuje – není to tak, že je to myšlenka, která způsobila separátní výtvor hada v laně a která jej udržuje coby příčinu něčích obav a která zapříčiní svůj zánik (když je pravda o neexistenci hada uvědoměna)?

Sádhu Óm: Opakující se slova tohoto verše „myšlení/myšlenka …vytváří/udržuje“ označují ego či mysl – prvotní já-myšlenku, která myslí všechny další myšlenky. Tato myšlenka vyvstává v důsledku avičáry (nezkoumání či nedbání o výhradní pozornost k sobě samému), čímž vytváří zdání světa. Kvůli avičáře pokračuje já-myšlenka ve svojí existenci, a tím udržuje projevení světa. Tato já-myšlenka nakonec přestává existovat v důsledku vičáry (zkoumání či pozornosti výhradně k sobě samotnému), čímž zničí projevování se světa. Proto není svět vytvářen Bohem, který je naším skutečným Já, ale jen naší nevědomostí o nás (adžňána), která je výsledkem avičáry – zapomínání či nedbání na sebe samotné.

David Godman: Vnímání jmen a forem, které jsou jen myšlenkami, zmizí, je-li zakoušen jejich forem prostý podklad. A zmizí-li jména a formy, rovněž se rozpouští a mizí myšlenka, která je vytvořila.



89. Zdá se, že semínko a jeho klíček jsou vzájemně provázáni, že jedno je příčinou druhého, a přesto výsledek zničí svoji příčinu. Následek nemá ve skutečnosti svůj původ v příčině, protože obojí je výsledkem představivosti nevědomé mysli.

89. Semínko, klíček, rostlinka a strom jsou postupně příčinou toho následujícího, přesto každý z těchto výsledků vede k zániku své příčiny. Nevznikají jako nějaký výsledek, kterému cosi předcházelo. Je to jen představivost oklamané mysli.

Muruganar: Vše, co se jeví jako příčina a následek je jen dílem mysli. Pokud se hádáte a přete se, zda pochází strom ze semene, nebo semeno ze stromu, skončí to debatou v uzavřeném kruhu. Velmi dobře je to vysvětleno ve čtvrté části Mandukja Upanišady, s komentáři Gaudapady a Šankary.



90. Átmanem, Já, je jedině unmai („jest-ství“, bytí, pravda či skutečnost), která je vědomím. Svět je pouhou pokrouceninou (deformací, pokřivením, zkreslením – pozn. překl.) toho co je – tedy vědomí (tzn, že svět není ničím jiným nežli vědomím, jevícím se ve zkreslené podobě). Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?

90. Skutečnost, která je vědomím, je věru Já. Svět je objektivizovaným vědomím, jakousi deformací (uvnitř vědomí). Když by lano opravdu existovalo jako vědomí, hledalo by někoho jiného – nějaké oddělené jsoucno – aby se stalo hadem?

Michael James: V příměru lana a hada jsou sice lano a had jedním, ale osoba, která mylně vidí lano jako hada, je od obojího oddělená. Ale v případě skutečnosti a projevení světa jsou jedním nejenom skutečnost a svět, ale i my, kteří skutečnost chybně vidíme jako svět. Nejsme od nich odděleni, protože skutečnost, viděná jako svět, je jen Já, které je vědomím a my, kteří to vidíme, nejsme rovněž ničím jiným nežli tímto vědomím. Proto Bhagaván onou řečnickou otázkou: „Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?“ zdůrazňuje skutečnost absolutní nedvojnosti (advaita) či nerozdílnosti (abheda).

David Godman: Muruganar zde poněkud opisem říká, že lano se stává hadem, jen když jej někdo vidí, zatímco vědomí k potvrzení sama sebe nepotřebuje nějaké vnější svědectví, protože je sebestvrzující.

[Návštěvník]

Nauka o iluzorním projevu (III)
91. Jak vzniká tento svět? Mění snad Já svoji podstatu tichého bytí v pohyb? Já se nikdy nemění ani nepohybuje. Svět se zdá existovat výhradně kvůli nevědomosti, která je sama o sobě falešná.

91. „Pohnulo se Já, přičemž ztratilo svoji podstatu (nehybného) bytí? Nebo jak jinak vzniknul svět?“ Odpovědí na tuto otázku je: „Já (zdánlivě) prodělává pohyb jen kvůli nevědomosti, která je sama o sobě neskutečná. Nikdy nestalo, že by se Já pohnulo.“

Michael James: Myšlenku z verše 91 vysvětluje a rozvíjí následujících osm veršů.

(DG) Bhagaván: Padam (Já) představuje věčnou, nehybnou osou, kolem níž se točí svět jako kolo.

Padam je svrchované Já, dokonalá skutečnost. Činnost je možná jen v úrovni představ.

Padam mate zrak těch, kteří nemají ryzí pochopení skutečnosti. Zdá se, že se Padam rychle pohybuje. Ve skutečnosti je stále bez jakéhokoli pohybu. (Padamalai, verše 44–46)

Otázka: Třetí mantra Isavasjaupanišady říká: „Brahman se pohybuje a brahman se nepohybuje.“ Jak můžou v brahman existovat dvě protichůdné skutečnosti?

Bhagaván: Pravda o jakémkoli nekonání je pravdou naší skutečné podstaty. Děje nebo činnosti mohou být spatřovány jen z relativního hlediska. (The Power of the Presence, I, str. 269)

Otázka: Často jste říkal, a je to i v knihách, že brahman je nehybné. Nyní říkáte, že je všemocné. Není to tedy tak, že se pohybuje?

Bhagaván: Síla vzbuzuje dojem pohybu. Ačkoli se Íšvara (Bůh) pohybuje svojí vlastní silou (šakti), která je pohybem, tak pohyb překračuje. Íšvara je áčala atita (nepohnutelné transcendentno). (citace ze Sat Daršana Bhašja)



92. Z pohledu jediného, nedělitelného prostoru nemá hrnec nijakou oddělenou existenci. Není pak pošetilé tvrdit, že se prostor uvnitř hrnce pohybuje v závislosti na pohybech hrnce?

92. Je-li pozornost věnována výhradně (nekonečnému) prostoru, který nikdy není fragmentován, tak ve výsledku nebude existovat hrnec. Je proto chybou říkat, že prostor uvnitř hrnce se pohybuje zároveň s hrncem.



93. Taktéž ani tělo a svět nemohou existovat v úplnosti uvědomění Já, protože jsou ne-Já a jsou neúplná. Je pak směšné tvrdit, že se Já pohybuje kvůli pohybům nestálého těla a světa.

93. Protože neúplnost – netečné tělo a svět, což vše zahrnuje ne-Já – nebude v plnosti Já nikdy existovat a projevovat se, je nesmysl říkat, že i Já prodělává pohyby těla a světa, směřujících k zániku.



94. Já je vždy klidné, protože je celistvostí. Přesto se zdá, že se pohybuje, a to zároveň s pohyby labilního zrcadla mysli. Není to však pravé Já, co se pohybuje, ale jen jeho odraz – mysl.

94. Já, kvůli své všeprostupující plnosti, přebývá bez pohybu. Zdánlivé propojení mezí Já a ohraničenou myslí se zdá existovat kvůli nevědomosti, což je perspektiva jedince – odraženého vědomí, povstávajícího jako já. Proto se zdá, že v důsledku pohybu mysli zakouší pohyb také Já. Ale vlny samsáry, zahrnující zrození a smrt, svázanost a osvobození atd., existují jen pro jedince a nikdy pro Já – všepřekračující skutečnost.

Muruganar: Důvodem nehybnosti Já je jeho všeprostupující plnost. Jen kvůli hnutí mysli se zdá, že se Já pohnulo. Odraz slunce se na proudící vodě bude jevit v pohybu, ale pohyb je jen v odrazu a nikoli ve slunci.



95. Na otázku: „Jak mohly vyvstat klamné upadhis (přídavky jako mysl, intelekt atd.) svrchovanému Já, které je jediné bez druhého?“, je třeba odpovědět, že tyto přídavky vyvstávají jen v pohledu nevědomého jedince. Pro Já ve skutečnosti nikdy žádný přídavek neexistoval. To vězte!

95. Na otázku: „Jak to, že se v Já, které je jediné bez druhého, objevila nevědomost v podobě omezení mysli?“, je odpověď: „Omezení spoutalo samo sebe kvůli oklamané perspektivě jedince. Ve skutečnosti se omezení Já – vědomí – nikdy nedotklo.“

Sádhu Óm: Při dosažení džňány neexistuje zakoušení upadhis, a proto se upadhis jeví jen nevědomému a nikdy ne džňáninovi. Ale nevědomý, když tohle vyslechne, se přesto džňánina zeptá, odkud se jeho chybný náhled vzal. Takový člověk by měl pochopit, že džňánin nikdy nepřipustí, že by upadhis existovaly pro Já. Je tedy na nevědomém, aby sám pro sebe objevil, jak a komu se upadhis jeví. Bhagaván často svým stoupencům odpovídal protiotázkou a říkal: „Tvrdíte, že upadhis vznikly a jsou skutečné, takže vy sám musíte zjistit, co jsou, a jak, odkud a komu se projevují!“

Toto vysvětluje, proč je z hlediska tázajícího vhodné použít nauku vivartha (nauku o současném stvoření Boha, světa a jedince), třebaže Bhagaván za plně platnou připouštěl jen nauku adžata (ne-stvoření). Viz také poznámku k verši 83.

Muruganar: Stejně jako se lano jeví být hadem v důsledku nerozlišování, tak se také vědomí jeví být myslí jen díky klamné představě jedince. Když člověk zkoumá podstatu věci, nebude viděno vůbec nic takového jako mysl oddělená od vědomí. Kdyby se někdo ptal laskavého člověka, který své ušlechtilé chování zdědil po rodičích: „Kde jste k tomu přišel, že se stejně jako vaši rodiče chováte tak protivně?“ – tato samotná otázka je naprosto nesmyslná.

[Návštěvník]

96. Jiskra může vylétnout jen z plamenů, které mají omezenou velikost, (nemůže vylétnout z ohně, který je neomezený a vše prostupující). Podobně není možné, aby ze svrchovaného Já, které je neomezeným celkem, vyvstaly lidské bytosti a svět jako drobné, oddělené entity, jako (osobní) já.

96. Ze svrchované skutečnosti, která je plností vědomí, nemůže povstat nepatrný jedinec jako nějaká drobná, oddělená já-entita. Drobné jiskřičky se mohou oddělit, odlétnout a spadnout na zem jen u ohně, který má omezenou velikost.

Sádhu Óm: Verš vysvětluje, že svět, Bůh a jedinec se jeví existovat jen v pohledu jedince, který je klamným odrazem Já. Ze svrchovaného hlediska Já neexistuje vůbec žádné stvoření.

David Godman: Vědomí je všeprostupující, a proto z jeho nitra nemůže nic vyjít a existovat od něj odděleně. Představa odděleného jedince je klamnou představou, vytvořenou nevědomostí.



97. Tělo existuje jen v pohledu mysli, která je silou máji klamána a tažena ven. V jasném pohledu Já, které je jediným, nekonečným prostorem vědomí, neexistuje vůbec žádné tělo, a je proto chybné o Já prohlašovat, že je vlastníkem těla (déhi) či že tělo poznává (kšetrajna).

97. V neomezeném pohledu pravého Já tělo samo o sobě neexistuje. Existuje jen pro vně obrácenou pozornost, což je perspektiva mysli ošálené rozmachem máji. Je proto chybné říkat, že Já – nekonečný prostor vědomí – je obyvatelem či vlastníkem těla.

Sádhu Óm: Šrí Bhagaván v tomto verši odhaluje fakt, že termíny kšetra a kšetrajňa – pole (tělo) a znalec pole (bytost) a déha a déhi – tělo a vlastník těla, použité v Bhagavadgítě, nejsou pravdivé, ale že se jedná jen o obrazné vyjádření, použité ze soucitu Šrí Krišnou, který věděl, že pokud by promluvil nějakým jiným způsobem, nebude to pro mysl neznalou sebe samotné pochopitelné.



98. Pokud není tělo považováno za já, pak nelze spatřit dvojnost (odlišnost, rozdílnost) – svět pohyblivých a nepohyblivých objektů. Protože dvojnost – stvoření a tvůrce – neexistuje, je chybou nazývat Já svědkem.

98. Vnější svět, skládající se z pohyblivých a nepohyblivých objektů se bude projevovat, jen když žijete svůj život tak, že tělo považujete za já. Svrchované Já je zcela prosté vnějších objektů, blízkých či vzdálených. Je proto chybou říkat, že Já je jakýmsi nedotčeným svědkem.

Sádhu Óm: Popisy Já jako „svědka individuální duše (džíva sakšhi)“ nebo „svědka všeho (sarva sakši)“, které nacházíme v některých svatých textech, nejsou pravdivé, jsou jen obrazné (upacara), protože člověk je svědkem od sebe různých objektů, jen když je takto (jako od sebe různé – pozn. překl.) poznává. Já ve stavu absolutní jednoty však nic jiného nepoznává, protože je prosté jakékoli odlišnosti. Jak by tedy mohlo být svědkem? Popisovat Já jako svědka je tudíž nesprávné.

(DG) Otázka: Není Já pouhým svědkem (sakšimatra)?

Bhagaván: O svědkovi se dá hovořit tam, kde je k vidění nějaký objekt. Pak je to dualita. Pravda je za dvojností. V mantře sakši cheta kevalo nirgunaša musí být slovo sakšhi (svědek) chápáno jako přítomnost (sannidhi), bez níž nemůže nic existovat. Pohleďte na slunce, které je nezbytné pro denní činnosti. Přesto není součástí světového dění, které se však nemohou bez slunce odehrát. Slunce je svědkem těchto událostí. Stejně tak se to má s Já. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č 466)

Bhagaván: Hovoříme-li o svědkovi, nemělo by to vést k představě, že existuje nějaký svědek a cosi od něj odlišného, čemu svědek svědčí. Svědkem se míní světlo, které ozařuje vidoucího, viděné a proces vidění. Toto ozařování existuje jak před trojicí vidoucí, viděné a vidění, tak i během existence této trojice, a i po jejím zániku. Neustále existuje jen tato záře. (Day by Day with Bhagavan, 18. 6. 1946)



99. Svět neexistuje bez těla. Tělo neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje bez vědomí a vědomí neexistuje bez Já, které je existencí.

99. Svět bez těla neexistuje. Tělo ani na okamžik neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje odděleně od vědomí a rovněž vědomí neexistuje bez bytí.

Sádhu Óm: Můžeme to tedy celé shrnout, že všechno je Já, a kromě Já nic neexistuje.

[Návštěvník]

Nauka o nestvoření
(adžata siddhanta)

100. Ačkoli Ramana učil rozličné nauky podle úrovně chápání těch, kdo jej navštívili, od Ramany jsme vyslechli, že jeho vlastní pravou zkušeností je jedině adžata (nauka o nestvoření). To vězte.

100. Ačkoli guru Ramana, projevené boží vtělení, vysvětloval četné nauky, jednotlivě se hodící různým úrovním a názorům mnoha stoupenců, kteří u jeho nohou hledali útočiště, měli byste vědět, že v soukromí své důvěrné stoupence ujistil o své vlastní pravé zkušenosti, kterou je jen nauka adžata (nauka o nestvoření). Toto ujištění jsem od něj vyslechli jako skutek Milosti.

Sádhu Óm: Adžata představuje poznání, že vůbec nic, žádný svět, žádná bytost a Bůh nikdy nevstoupili do existence a že To, co Je existuje neustále jako TO.

(DG) Muruganar: Padam (Bhagaván) je prostorem Milosti, je pravdou, dokonalostí adžata, uskutečnitelnou v srdcích těch, kteří vynikají v sahadža ništa (v zakotvenosti v přirozeném stavu) své pravdivé zkušenosti. (Padamalai, str. 50, verš 100)

Otázka: Učení Védánty podle Šrí Šankary připouští, s ohledem na začátečníky, stvoření světa. Ale u pokročilých přichází s principem nestvoření. Jak vy se na to díváte?

Bhagaván: Na nirodho na chotpattir; Nabaddho na cha sadhakaha; Na rnumukshur na vai mukta; Ityesha paramarthata. Tento verš nacházíme v druhé kapitole Gaudapadyho Kariky (komentáře k Mandukyopanishad). Znamená to, že tu opravdu není žádné stvoření ani rozpuštění. Neexistuje svázanost, nikdo neprovádí duchovní praxi, nikdo nehledá duchovní osvobození a není nikoho, kdo by byl osvobozen. Takovéto poznání skutečnosti vidí ten, kdo je usazen v Já. (The Power of the Presence, díl I, str. 240)

David Godman: Náhled, vyjádřený v tomto verši, byl do určité míry komentován v poznámce k verši 83. Bylo tam zmíněno, že Bhagaván ohledně stvoření světa podával různé výklady, které odpovídaly povaze a názorům těch, kteří za ním zašli a měli otázky na toto téma. Následuje ukázka, kde Bhagaván vysvětlil, proč učí různé a zjevně protichůdné nauky:

Dopis pokračoval: ‚Ramana Maháriši je hlasatele učení adžata v advaita védántě. Je to samozřejmě poněkud obtížné.‘

Bhagaván k tomu poznamenal: „Někdo mu to tak sdělil. Neučím jen nauku adžata. Schvaluji všechny školy. Tatáž pravda musí být vyjádřena různým způsobem, aby vyhovovala schopnostem chápání posluchače. Nauka adžata říká: ‚Kromě jediné skutečnosti nic neexistuje. Neexistuje žádný zrod a ani smrt, žádná projekce (světa), nebo jeho zánik. Žádný sádhak, žádný mumukšu (hledající), žádný mukta (osvobozený). Neexistuje nijaká svázanost ani osvobození. Věčně existuje jen jediná jednota.‘

Ti, kdo tuto pravdu nedokáží uchopit a ptají se: ‚Jak můžeme ignorovat tento bytelný svět, který kolem sebe vidíme?‘, tak těm se poukáže na snovou zkušenost a sdělí se jim: ‚Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není žádné vidění.‘ Tomuto se říká drišti srišti váda, tedy že člověk zprvu tvoří vně směřující mysl a pak vnímá, co tato mysl sama tvoří.

Ti, co co nedokáží pochopit ani toto a dál se přou: ‚Snová zkušenost je krátká, zatímco svět existuje neustále. Zážitek ve snu je jen pro mě, ale svět je pociťován a viděn nejenom mnou, ale mnoha dalšími, takže nemůžeme říct, že svět neexistuje,‘ těm je určeno učení srišti drišti váda a je jim řečeno: ‚Bůh nejdříve stvoří to a ono, ty a ty prvky a pak tvoří něco dalšího atd.‘ Tohle je uspokojí. Jinak je jejich mysl nespokojená a ptají se sami sebe: ‚Jak může být celý zeměpis, všechny mapy, všechny přírodní vědy, hvězdy, planety a přírodní zákony na nich panující a k nim se vztahující poznání být zcela nepravdivé?‘ Nejlepší je jim říct: ‚Ano, Bůh stvořil všechno to, co vidíte.‘“

Dr. M řekl: „Nemůže přece platit všechno dohromady. Pravdivá může být jen jedna nauka.“

Bhagaván odvětil: „Všechna učení tu jsou jen s ohledem na mentální schopnosti žáka. Úplnost může být jen jediná.“ (Day by Day with Bhagavan, 15. 3. 1946)



101. Je to tatáž adžata, kterou vyjevil Šrí Krišna Ardžunovi ve druhé kapitole Bhagavadgíty. A vězte, že ve zbývajících 16 kapitolách jsou vyučovány i další nauky jen kvůli následné popletenosti a neschopnosti pravdu uchopit.

101. O pravdě tohoto nejvznešenějším stavu (adžata) byl Ardžuna zpočátku (ve druhé kapitole Bhagavadgíty) vyučován Pánem Krišnou. Kvůli Ardžunově popletenosti, které pocházela z jeho neschopnosti tuto pravdu vstřebat, promlouval Krišna v následujících kapitolách i o jiných naukách.

(DG) Bhagaván: Tato pravda byla vyjevena dokonce i na začátku (Bhagavadgíty). Úplně první verš Šrí Krišnova poučení začíná: „Žádné zrození a žádná smrt, žádná proměna atd.“

Otázka: Šrí Krišna ale také říká: „Prodělali jsme mnohá znovuzrození. Já je znám všechny, ty však nikoli.“

Bhagaván: To bylo jen kvůli otázce, jakže mohl Krišna tvrdit, že tuto věčnou pravdu učil již Aditju. Ačkoli byla pravda vyjevená hned na začátku, Ardžuna ji nerozuměl. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 611)

[Návštěvník]

Smysl rozličných teorií o stvoření

102. Proč se na různých místech Véd popisuje stvoření rozličným způsobem? Jejich jediným záměrem není dokazovat nějakou správnou teorii stvoření, ale přinutit aspiranta zkoumat pravdu, která je zdrojem stvoření.

102. Nejhlubším záměrem svatých písem, která popisují stvoření postupně různým způsobem, není dokázat tu správnou teorii stvoření, ale podpořit zkoumání svrchované skutečnosti, která je primárním zdrojem tvorby. To je skutečný smysl svatých textů, který se schovává za popisy detailů tvoření.

Sádhu Óm: Kdyby bylo stvoření skutečné, písma by jej popisovala jen jedním způsobem. Ale jejich rozmanité teorie umožní si vyjasnit názor, že stvoření skutečné není. Zralým aspirantům to umožňuje odhalit klamnost těchto představ o stvoření. Védy učí protichůdným teoriím schválně. Tyto protiklady však nalézáme ve Védách jen při popisu stvoření. U popisu podstaty svrchovaného Já se nikdy neobjevují. Ohledně Já panuje shoda a jednohlasně se říká: „Já je jednota, dokonalost, celistvost, věčnost, neměnnost, sebeozařování atp.“ Z toho máme chápat, že skrytým záměrem za těmito protichůdnými teoriemi o stvoření je nepřímo aspirantům odhalit nezbytnost zkoumání Já, které je zdrojem všech názorů o stvoření.

Muruganar: Džňáninská písma nakonec učí vysoce vyspělé aspiranty nauce adžata, protože jakmile na takové vyučování dojde, tito aspiranti jsou s ní v naprosté harmonii. Rozvláčné popisy posloupností rozmanitých stvoření v písmech jsou tu jen proto, aby v těch, kdo jsou schopni poznat pravdu pečlivým zkoumáním, toto zkoumání podnítili.

David Godman: Slovo „popisují“, která se nachází v úvodu verše, vlastně znamená „vytvářejí.“

Otázka: Je-li celý vesmír formou mysli, nevyplývá z toho, že vesmír je jen iluzí? A když to tak je, tak proč se o stvoření vesmíru zmiňují Védy?

Bhagaván: O tom, že vesmír je pouhou iluzí, není vůbec pochyb. Hlavním smyslem Véd je umožnit poznání pravého brahman, když se nejdříve dokáže, že projevený vesmír je klamný. Jen kvůli tomuto připouštějí Védy stvoření světa. Jiný důvod v tom není…

…účel Véd je jasně zřejmý ze skutečnosti, že popisují stvoření různým způsobem. Smyslem je jen učení o pravé podstatě brahman, když se nejprve jakkoli prokáže iluzorní povaha vesmíru. To, že je svět iluzorní, může každý člověk snadno poznat ve stavu uskutečnění, který existuje v podobě zakoušení naší blažené podstaty.

[Návštěvník]

Jakou hru hraje Bůh?

103. Svojí vlastní silou máji (iluze) skrývá neměnná jednota (Bůh) sama sebe (třebaže září jasněji než cokoli jiného) a do prostoru mysli vyhazuje lano tří stavů a drží ho svisle. Vytváří pak jedince, který mylně považuje tělo za já a v těle balancuje na laně. Takto si Bůh hraje svoji božskou hru!

103. Já – podobno kouzelníkovi – přebývá bez změny ve stavu turíja a silou své máji zůstává skryto pohledům těch, kdož jsou májou zaslepeni. Do prostoru mysli vrhá lano avašthas (tří stavů – bdění, snění a spánku), takže ti, kdo jsou s těmito stavy svázání, prožívají zkušenost šplhání po laně. Těmito třemi stavy si s nimi hraje a předvádí jim prapodivnou a proměnlivou kouzelnickou podívanou.

Sádhu Óm: Třemi stavy se myslí bdění, snění a spánek. V samotném textu je jinak použito podobenství s kouzelnickým trikem, prováděným potulnými kejklíři v indických vesnicích. Kouzelník, schovaný za scénou, vyhodí do vzduchu lano, které zůstane natažené do výšky, a pak svému pomocníkovi přikáže, aby po laně vyšplhal až na vrchol. V tomto přirovnání je Bůh roven kouzelníkovi, Srdce je jeho úkryt, lano představuje tři stavy a jedinec je pomocník kouzelníka. Ale všechno je to jen trik, projevující se v pohledu okolostojících, a je proto neskutečný. Stejně tak je neskutečné i stvoření, udržování a rozpuštění, které se jeví jako boží hra. Tato hra je spatřována jen pohledem nevědoucích.

David Godman: Tradiční indický trik s lanem představuje pečlivě provedenou iluzi, kde kouzelník hází do výše lano, které bez jakékoli opory zdánlivě visí ve vzduchu. Kouzelníkův pomocník pak po laně vyšplhá a když dosáhne vrcholu, zmizí jako pára nad hrncem. V tomto verši je Já přirovnáno ke kouzelníkovi, který v mysli lidí, domnívajících se, že zakoušejí tři avašthas (bdění, snění a spánek), vytváří iluzi světa. Turíja je pak čtvrtý stav, podklad, v němž se tři stavy střídavě projevují. Ve verši je zdůrazněno, že Já dává vzniknout iluzi světa, aniž by se samo jakkoli proměnilo či pohnulo.



104. Z pohledu nevědoucího se může někdy zdát, jako kdyby svrchovaný Pán, který obdařil máju mocí své autority, byl sám spoután jejími zrádnými pravidly (která klamou jedince).

104. Paramíšvara (svrchovaný Pán), který stvrdil moc máji svojí autoritou, se z pohledu extrovertně zaměřených jedinců může jevit rovněž jako subjekt, podléhající záludné moci této mocné máji a jejím kouskům.

Sádhu Óm: Verš říká, že Pán, přebývající jakožto Já, udělil máji (iluzi) sílu a schopnost vyzkoušet aspiranta, zdali není nepozorný, čímž dovoluje vyvstávat já-myšlence. Jakmile je já-myšlence dovoleno vystoupit, není pak divu, že se dokonce i Bůh a džňánin budou rovněž jevit svázaní silou máji. Toto zdání je však klamné a existuje jen v pohledu iluzorní já-myšlenky.

Dokonce i v životě Bhagavána Šrí Ramany byly situace, kdy se zdálo, jako by souhlasil s některými z pošetilých představ světských lidí a jako by snášel nesmyslné situace, které byly těmito lidmi vyvolány. Tohle všechno se však takhle jevilo jev z pohledu nevědoucích.

Muruganar: Íšvara, který učinil máju mocnou, se ostatním lidem jeví že je májou spoután a podřízen její autoritě. Na otázku, jak je to možné, se odpovídá, že dokonce i věčně svobodné bytosti božích vtělení vypadají, že se sami chovají, jako by byli podřízeni síle máji. Ve skutečnosti ale pro ně neexistuje žádné područí.

(DG) Bhagaván: I neobyčejně vznešený Padam (Íšvara) jedná, jako by byl pod vládou činů šakti, třebaže to on uvedl tuto sílu v chod. (Padamalai, str. 10. verš 52)



105. Jako všechny bytosti, pohyblivé, či nepohyblivé, začnou vykonávat jim příslušné činnosti pouhou přítomností Slunce, které vyšlo bez jakéhokoli předchozího úmyslu, tak i všechny činnosti jsou vykonávané Bohem, (který popravdě ani nekoná a ani nemá nějaký záměr), jak se uvádí ve svatém písmu.

105. Stejně jako se pouhou přítomností slunce, které vychází na oblohu bez jakéhokoli chtění (sankalpa), začnou všelijak pohybovat nejrůznější druhy cítících bytostí a neživých objektů, tak se také skrze (pouhou přítomnost) Pána odehrají děje světa.

David Godman: Následující Bhagavánova slova pocházejí z dialogové verze Kdo jsem já?. Myšlenky, v tomto výňatku prezentované, jsou dále rozvedeny ve verších 106–109.

Otázka: Není všechno prací Boha?

Bhagaván: Slunce vychází bez touhy, úmyslu či úsilí. A pouhou jeho přítomností zažehne křemen oheň, lotos kvete, voda se vypařuje, lidé konají své rozličné práce a pak odpočívají. Jako se jehla v přítomnosti magnetu pohybuje, tak i bytosti konají své činy pouhou přítomností Boha, která bytosti ovládá svými třemi či patero funkcemi, a to v souladu s jejich karmanem. Bůh nemá žádný záměr. Nedotýká se ho žádný karman. Je to podobné, jako když světské činnosti neovlivňují slunce, nebo jako přednosti a nedostatky každého ze čtyř základních prvků neovlivňují všeprostupující prostor.

(Pozn. překl.: Trojice, resp. pětice funkcí Boha – vznik, udržování a zánik, zahalování a milost/odkrytí zahalení. Čtyři základní prvky – země, voda, oheň, vzduch.)

[Návštěvník]

Jakou hru hraje Bůh?

106. Pouhou přítomností slunce zapaluje lupa oheň, lotos kvete, leknín se zavírá (tropické druhy leknínů kvetou jen v noci – pozn. překl.) a všechny bytosti se probouzejí, pracují a odpočívají (v souladu se svojí přirozeností).

106. Pouhou přítomností zářivého slunce zažehne křemen oheň, pupen lotosu rozkvétá, květ leknínu se zavírá a spousta bytostí tohoto věta se pohybuje, nebo odpočívá.

107. Pětice projevů funguje jen mocným účinkem Boží přítomnosti. Je to podobné, jako když se v blízkosti magnetu chvěje jehla, nebo když za svitu měsíce vlhne měsíční kámen nebo se zavírají květy lotosu či otevírají květy leknínu.

107. Měsíční kámen za svitu měsíce roní kapky vody, leknín kvete a lotos se zavírá. Ocelová jehla se v přítomnosti magnetu hýbe. Vše se přirozeně uskutečňuje mocnou přítomností Boha.

Michael James: Pěticí projevů jsou stvoření, podpora, zánik, zahalení a milost. Slunce neplánuje ani nenařizuje, aby byly živé bytosti aktivní, ale každá z nich svým vlastním způsobem využívá slunce k tomu, aby dělala, co si přeje. Podobně i mysl každého člověka používá boží přítomnost (tj přítomnost Já) svým vlastním způsobem ke karmickému konání, tedy buď aby byl karmanem spoután, nebo pátrá po bytí a dosahuje osvobození. A stejně jako se bez slunce nemohou odehrát činnosti přírody, tak bez Milosti Boha či Já (tedy bez jeho přítomnosti) nemůže fungovat pětice projevů.


108. V přítomnosti Pána, který je prostý jakéhokoli záměru, se bytosti zaměstnávají prací, kráčejí rozličnými cestami konání a sklízejí jejich zasloužené plody, dokud (si neuvědomí bezcennost konání a) nestočí se do nitra, kde dosáhnou osvobození.

108. Bůh nemá ani špetku jakéhokoli záměru. V jeho přítomnosti podléhají vtělené bytosti pěti činnostem, podle karmicky daného osudu začnou být činné nejrůznějším způsobem a pak (až si uvědomí bezvýslednost konání) se stočí do nitra a dosáhnou osvobození.

Sádhu Óm: Ačkoli je přítomnost Pána základem pro projevení svázanosti či osvobození, které přichází ve shodě s našimi vlastními touhami, tak Pán za tyto touhy není zodpovědný.

David Godman: Pětici zde zmiňovaných božích aktivit představuje stvoření, udržování, zánik, zahalení a milost.

Bhagaván: Íšvara je za pětici aktivit odpovědný asi tak, jako je odpovědné slunce za dění světa. Íšvara kromě spojitosti s šakti (tvůrčí silou), nemá žádný přímý vztah se světem. (Padamalai, str. 289, verše 1 a 2)


109. Stejně jako (dobré a špatné) události, odehrávající se na zemi, neovlivní slunce a jako vlastnosti čtyř prvků nepůsobí na nekonečný prostor, tak je také jisté, že činy (karmany) bytostí nikterak neovlivní Boha, který je za myslí.

109. Události ve světě neovlivní slunce, stejně tak čtveřice poznatelných prvků (země, voda, oheň a vzduch) nijak nepůsobí na neohraničený prostor. (Podobně) je jisté, že činy bytostí nebudou nijak vázat Pána, který není spoután myslí. Taková je jeho jedinečná podstata.

Michael James: Vlastnosti čtyř prvků jsou:

země – rozměr a hmotnost
voda – chlad a tekutost
oheň – žár
vítr – pohyb a rychlost

[Návštěvník]

Trojice prvotních entit (Bůh, svět a jedinec)

110. Pokud někdo až do úplného konce zkoumá – kdo je tato bytost, kdo jsem já? – zjistí, že on/ona neexistuje a odkryje se Šiva, jako svrchovaný prostor vědomí. Když jedinec – zřící, který s velkou touhou spatřoval svět – takto zmizí, je pak směšné přisuzovat skutečnost světu – tomu, co je viděno.

110. Pokud člověk důkladně zkoumá v Srdci – kdo je tato bytost? – sám zkoumající jedinec zjistí, že neexistuje, a tím dojde k odkrytí Šivy. Když zmizí vidoucí, který (svět) nadšeně pozoroval, bylo by naprostým bláznovstvím považovat svět za existující.

Sádhu Óm: Skutečnost vidoucího a viděného je jedna a tatáž – když se zjistí, že vidoucí (tj. jedinec) není skutečný, pak je jako neskutečné rozpoznáno i viděné. Pak bude odhaleno, že skutečnou podstatou Já (které bylo v této trojici dosud chápáno jako Bůh) je jedna jediná realita.

David Godman: Původní Muruganarův verš zněl: Pokud člověk pronikavě zkoumá – kdo je jedinec? – sám zkoumající jedinec zjistí, že neexistuje a dojde k odkrytí Šivy. Když zmizí vidoucí, který (svět) nadšeně pozoroval, protože vidoucí se stane představou, bylo by naprostým bláznovstvím považovat svět za existující.

Bhagaván zde udělal následující opravy: „pronikavě“ bylo nahrazeno za „důkladně“; výraz „svět jako skutečný“ byl změněn za „svět jako existující“ (v originále obou veršů je však uvedeno pouze slovo svět – pozn. překl.); bylo přidáno „v Srdci“ a došlo k odstranění výrazu „protože vidoucí se stane představou“.



111. Když (zkoumáním podle verše 110 – pozn. překl.) zmizí dvě prvotní entity (svět a jedinec), pak zůstává jen samotný zářící Šiva (Já). Taková je absolutní pravda. Jak by tedy mohl jedinec, který již zanikl, přemýšlet o Já jako o nedvojném bytí?

111. Když (zkoumáním podle verše 110 – pozn. překl.) zaniknou zbývající dvě entity (jedinec a svět), pak nepopiratelně existuje jen samotný Šiva. A je-li toto dokonalou pravdou, tak jak může někdo, jehož ego již odumřelo, uvažovat o pravdě jako o nedvojnosti?

Sádhu Óm: Protože se pravda o nedvojnosti (advaitě) nachází mimo dosah myšlení, tak Bhagaván Ramana říkal, že advaitu nemůžeme označit jako náboženství, protože mata (náboženství) je to, co je nacházeno mati – myslí. Viz také verše 933.

David Godman: V tomto verši je další korekce, provedená Bhagavánem. Muruganarův původní zápis poslední věty zněl: „…je možné popsat pravdu, když je ego dočista mrtvé?“



112. Říká-li se, že svět a jedinec jsou věční a skuteční, pak by to znamenalo nějakou vadu v celistvosti svrchovaného Pána. Nepřipouštíme-li, že by byl Pán neúplný a rozdělený, pak nemůžeme prohlašovat, že svět a jedinec jsou skuteční.

112. Jestliže by i ve stavu nejvyšší pravdy (paramartha) byli jedinec a svět stejně skuteční jako Bůh, pak by se boží podstata – úplná a naprosto celistvá – stala nedokonalou. Takovéto tvrzení tedy není správné. To bychom museli připustit, že Bůh podléhá omezení.

Sádhu Óm: Myšlenkové školy, jako je dvaita a višhišthadvaita, které tvrdí, že svět a jedinec jsou skuteční, musí připustit, že tímto ponižují Boha na částečnou realitu, jinak se musí vzdát svých dualistických názorů.

David Godman: Muruganar k tomuto verši ve své krátké vysvětlující poznámce uvádí: „Opravdu existující je jen Bůh – prvotní a dokonalá skutečnost.“ Logicky z toho vyplývá, že jedinec a svět nemohou být skuteční. Bhagaván zde říká, že nikdo nemůže tvrdit, že svět a Bůh jsou stejně skuteční jako Bůh, aniž by tím neumenšil dokonalost a úplnost Boha. Pokud někdo přisoudí skutečnost světu či jedinci, pak tím omezuje Boha, který je v podstatě neomezený.

Bhagaván tuto argumentační linku použil při výkladu, který 7. 4. 1946 zaznamenal Dévarádža Mudaliar v knize Day by Day with Bhagavan. Bhagaván zde mimochodem poznamenává, že pokud někdo přijme, že Bůh, svět i jedinec jsou skuteční: „…pak zbývající dvě entity (svět a jedinec) nevyhnutelně omezují skutečnost Boha.“

Citace z knihy Day by Day with Bhagavan: …Debata zahnula k nejrůznějším myšlenkových školám. Někdo říkal, že existuje jen jediná skutečnost. Další odpovídal, že tu jsou tři věčné entity – svět, jedinec a Bůh, nebo také pati, pasu a pasam (trojice základních entit duchovní školy Šaiva Siddhánty – Bůh, duše a svázanost, která poutá ke světu).

Bhagaván na to s humorem podotknul: „Vůbec není správné říkat, že stoupenci advaity či Šankarovy školy popírají existenci světa, nebo že o něm říkají, že je neskutečný. Na druhé straně svět je pro tyto stoupence více skutečný než pro ostatní. Jejich svět (svět stoupenců advaity) bude existovat vždy, zatímco svět ostatních škol bude mít svůj počátek, trvání a zánik, a jako takový nemůže být skutečný. Jen stoupenci advaity říkají, že svět není skutečný jako svět, ale je skutečný jako brahman. Vše je brahman. Neexistuje nic než brahman a svět jakožto brahman je skutečný. Stoupenci advaity tedy prohlašují, že dávají světu více skutečnosti nežli jiné školy. Například podle škol, které věří v trojici entit, je svět jen jednou třetinou skutečnosti, zatímco podle advaity je svět jakožto brahman skutečný, takže svět a skutečnost se neliší. Dokonce i Bohu či brahman tyto školy přisuzují jen třetinovou neomezenost. Zbývající dvě entity pak nevyhnutelně omezují skutečnost Boha. Takže když se o Šankarovi říká, že je májaávadí (tvůrce teorie o máji – iluzi), lze to odmítnout: ‚Šankara prohlašuje, že mája neexistuje. Ten, kdo existenci máji popírá a označuje ji jako mithja čili neexistenci, nemůže být nazýván májaávadí. Výrazem májaávadí by měli být správně nazýváni ti, kteří přisuzují existenci máji a říkají, že svět je jejím produktem. Ten, kdo popírá existenci Íšvary (Boha) se neoznačuje jako Íšvaraávadí (podporovatel teorie o existenci Íšvary). Tak se nazývá jen ten, kdo existenci Íšvary stvrzuje.‘“

Bhagaván pokračoval a dodal: „Samozřejmě, že to všechno jsou zbytečné debaty. Neberou konce. To správné, co se má udělat, je najít Já, o jehož existenci nikdo nepochybuje, a které jediné přetrvává, i když zmizí vše ostatní, jak je tomu během spánku. Pak se pozná, jestli zbývá nějaký prostor pro podobné debaty či spory.“

[Návštěvník]

Trojice prvotních entit (II)

113. Jestliže jedinec, který je odraženým vědomím, by byl opravdu jakousi samostatnou bytostí, odloučenou do Svrchovaného, pak by slova mudrců: „Všechno vykonává Šiva, jedinec nekoná nic,“ byla pouhým výmyslem a nezakládala by se na jejich zkušenosti.

113. Jestliže by jedinec, který je odraženým projevením, skutečně zářil jako nějaká nezávislá bytost, odlišná od Svrchovaného, pak bychom o autoritativním výroku džňáninů – že činy jedince jsou ve skutečnosti činy Šivy – museli prohlásit, že je to jen mentální představa.

Michael James: Tvrdit, že mudrci pronášejí výmysly, které se neopírají o jejich zkušenost, by bylo absurdní. Je proto chybou dojít k závěru, že jedinec je skutečnou bytostí, která je oddělená od Svrchovaného.



114. Když se mdlé světlo (promítačky, která promítá scénky na filmové plátno) rozpustí v jasném slunečním světle, zmizí spolu s ním okamžitě i promítané obrázky. Tak je tomu i s mdlým (omezeným) vědomím (čittam) mysli, když se rozpustí ve svrchovaném uvědomění (čit). Tehdy také zmizí filmová projekce tří prvotních entit (Boha, světa a jedince).

114. Pokud se během filmového představení rozptýlené světlo (promítačky) sloučí a rozplyne v denním světle, zmizí tím filmové scénky, které byly v promítaném světle vidět. Stejně tak jednou provždy zaniknou klamné výjevy triputi (vidoucího, viděného a vidění), když se neskutečné a nestálé světlo mysli sloučí a rozplyne ve světle čirého vědomí – ve věčné realitě.

Michael James: Viz verše 10, 11 a 70.

(DG) Bhagaván: Obrázky na plátně biografu vidíme s pomocí slabého světla prozařujícího temnotu. Když temnota zmizí, rozptýlena silným světlem, budou obrázky viditelné? Celý prostor bude průzračný a prosvětlený. Podobně i svět vidíte za pomoci malého světla, nazývaného mysl. Zjišťujete, že svět je plný rozmanitých barev. Ale když na něj pohlédnete mohutným světlem seberealizace (átmadžňána), zjistíte, že je to jediné, souvislé, všezahrnující světlo a nic jiného. (Letters from Sri Ramanasramam, 25. 9. 1947)



115. Když je pravdou o zdroji jednota, tak proč všechny náboženství (a občas dokonce i mudrci) začínají své učení tím, že uznávají tyto tři primární entity za skutečné? Je to proto, že mysl, roztěkaná poznáváním objektů, nepřijme víru v jednotu, pokud by mudrci blahosklonně neučili o jednotě jako o trojici.

115. Padne-li otázka: „Když je prvotní entita jen jediná, tak proč všichni učitelé a náboženství ze svého postoje slevují a připouští, že je vhodnější mluvit o třech prvotních entitách?“ Odpověď zní: „Jestliže se existence těchto tří entit nepřipustí, pak jedinec, zachycený vírem povrchní pozornosti (suttaviru), nebude schopen přijmout jednotu – skutečnost.

Michael James: Viz druhý verš Ulladu Narpadu.

David Godman: V odpovědi, která je součástí tohoto verše udělal Bhagaván významnou změnu. Muruganar původně napsal: Odpověď zní: „Existuje něco vhodnějšího pro ukotvení (lidí) v transcendentálním stavu nežli odstranění (zastření)? Modlím se, ať mi sdělíš!“

Muruganar tím shrnul všeobecně známou védskou ideu: Védánta všeobecně uvádí jako příčinu svázanosti zastření (zakrytí či překrytí nevědomostí, nedostatkem rozlišování/poznání, doslova superimpozice, tj. navrstvením/převrstvením něčeho na něco – pozn. překl.) a za příčinu osvobození považuje odstranění tohoto zastření. Svázanost je způsobená zastřením, osvobození je výsledkem odstranění zastření. (Kaivalya Navaneetam, 1.26)

Bhagaván myšlenku zastření odstranil a nahradil ji alternativním vysvětlením, že ve stavu, kdy je pozornost v zajetí extroverze (suttaviru) není člověk schopen chápat pravdu jednoty Já.

Bhagaván: Každé náboženství předpokládá základní trojici (Bůh, svět a člověk). Spor, zda se jediná prvotní příčina jeví jako trojí, či zda základní trojice je vždy trojí, trvá tak dlouho, dokud existuje ego. Nejvyšším dosažením je zůstávat ve svém vlastním (pravém) stavu, když odumře já“ (Ulladu Narpadu, verš 2)

[Návštěvník]

Zahalení zapomněním

116. Vězte, že silný závoj zapomnění na všechny těžkosti, které kdy člověk způsobil druhým, nebo co druzí způsobili jemu v nespočetných minulých životech, existuje jen díky boží Milosti (aby měl člověk určitý klid mysli).

116. Podrobnosti nesčetných minulých životů, které jsou plné podrobností o utrpení, které člověk způsobil jiným, či jiní jemu, nezůstávají v lidském vědomí. Plně pochopte, že toto úplné zapomenutí, zahalení, je jen skutkem boží Milosti vůči lidem.

117. Vzpomínka i je na několik ohavných událostí z této jediné existence může člověku udělat ze života peklo. Neměla by tedy být zapomětlivost všemi milována?

117. I omezená paměť, která v mysli pobízí vzestup myšlenek na pár událostí z tohoto života, může učinit život člověka zcela nešťastným. Už kvůli tomu by měla být zapomětlivost žádoucí.

Sádhu Óm: Dva výše uvedené verše Bhagavána nám radí, že je hloupostí se snažit něco zjistit o našich minulých zrodech. Trápení i potěšení jsou jen myšlenky, vyvěrající z kořenné já-myšlenky, která je bídou sama o sobě. A protože skutečné štěstí nemůže mít původ v bídě, tak zapomenutí na bolest a potěšení minulosti je samo o sobě blažeností.

(DG) Bhagaván: Měli byste vědět, že zahalení zapomněním (tirodhána), způsobujícím, že lidé zapomínají (události z minulých životů) je jen skutkem svrchovaného soucitu, který Íšvara projevuje vůči lidem.

Pokud tu tyto vzpomínky jsou, lidé nedosáhnou malaparika (zralého stavu, v němž jsou nečistoty mysli připraveny ke zničení) a životy lidí budou (těmito vzpomínkami – pozn. překl.) otřeseny a zničeny. (Padamalai, str. 291, v. 3 a 4)

Bhagaván: Nikdo nezná své předchozí zrody. Lidé zapomenou a tato zapomětlivost je prospěšná. I v tomto jediném životě jsme občas utrápeni tím, co se dříve přihodilo. Dokázali bychom tyto starosti unést, jestliže bychom věděli všechno o našich předchozích zrodech? Poznání našeho vlastního Já představuje poznání událostí minulých zrodů. Je-li poznáno Já, pak bude spatřeno, že tento a předchozí zrody jsou jen myslí a jejími tužbami. (Letters from Sri Ramanasramam, 21. 11. 1947)

[Návštěvník]

Individualita

118. Jednotliví bohové a bohyně, se svými zvláštními silami, se zdají být skuteční jen v představivosti těch myslí, které je obdivují. Pravé Já mysl překračuje a pro něj tato mentální zdání naprosto nikdy neexistují.

118. Jednotliví bohové a bohyně a jejich síly se zdají být skuteční kvůli představivosti myslí těch, kdo nad nimi žasnou a obdivují je. Ale v Já, ve skutečnosti, která překračuje mysl, mája – obrazotvornost mysli, která oklamává jedince – nikdy nebude klamat.

(DG) Bhagaván: Někteří mudrci prohlašují, že Kailás je světem osvobození. Jiní říkají, že je jím Vaikunta, a zase další, že (světem osvobození) je oblast slunce. Ach ty vzdělanče, světy osvobození, stejně jako tyto planety a další, jsou projektovány do bytí podivuhodnou silou šakti. (Sri Ramana Gita, 14.16, 14.17)

(Z vyprávění stoupence Rangana) „A co Kailás a všechny další světy?“ zeptal jsem se jednoho dne Bhagavána, „opravdu existují?“

Bhagaván mi na to stručně odpověděl: „Všechno jsou to výplody máji.“ (The Power of the Presence, část 1, str. 27)

Muruganar: Proto při zření Já, které je pravým poznáním skutečnosti, není žádný prostor pro jakékoli debaty o individuálních bozích a jejich silách.



119. Nevědomí lidé, kvůli svému klamnému smyslovému poznávání tvrdí, že muktové (osvobozené bytosti), mající uvědomění skutečnosti, si podrželi individualitu. Pravým stavem džňánina je však univerzálnost (avjakti), jejíž přirozeností je prostor vědomí. Individualita, kterou stoupenci v džňáninovi spatřují, je jen odrazem jejich vlastní individuality.

119. Džívánmukta (osvobozený jedinec) dosáhl stavu skutečnosti, která září, překračujíc jak individualitu, tak i její protiklad. Trvá-li někdo na tom, že i při této zkušenosti má džívánmukta stále zřetelnou individualitou, pak jsou tato slova jen důsledkem omezeného poznání učenců, spoutaných klamem. Formou džívánmuktů je prostor vědomí, který je čistým zrcadlem, odrážejícím vše, co se před ním nachází. Zdání individuality u džívánmuktů je jen odrazem individuality těch, co si v individualitě libují.

Sádhu Óm: Zde ve verši se zdůrazňuje, že lidé, kteří prohlašují: „Nejenom že víme, že džňánin je jedinec, ale dokonce i on sám sebe pociťuje jako osobnost,“ jsou zcela pomýlení. To, co v džňáninovi vidí, je jen odraz jejich vlastní povahy.

Muruganar: Zkušenost osvobozených bytostí je prostá individuality: Individualita (osobnost) existuje jen v pohledu druhých lidí.

(DG) Bhagaván: Bohové a mudrci zažívají nekonečno vždy a neustále. Okolní přihlížející se domnívají, že jejich mysli jsou činné, ale ve skutečnosti tak tomu není. Tato domněnka je tu jen kvůli pocitu osobnosti v těch, kteří takto usuzují. Při nepřítomnosti individuality neexistují žádné mentální funkce. Individualita a mentální činnosti existují současně. Jedno nemůže být bez druhého. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 204)



120. To, co jako svrchovaná skutečnost září v Srdci opravdového uchazeče, je samotná čirá džňána. Tak proč po vyhlazení ega ukazovat: „Tamten, to je velký džňánin. A támhleten, je zase jiný.“ Jsou snad džňáninové pouhá těla?

(DG) Následující verš má dva možné překlady.

120. V těch, kdo opravdově zkoumali, vyhasne ego „já jsem tělo“. Tací se pak navždy rozzáří v Srdci jako svrchovaná skutečnost, jako vědomí. Jak by potom mohl někdo prohlásit: „Tenhle člověk je jedinečným džňáninem, tamten je také jedinečným džňáninem.“ Jsou to snad tělesné formy? Odpověz!

120. Samotná džňána je jakožto svrchovaná zkušenost neustále přítomná v Srdcích těch, kdo opravdově zkoumají. Když v nich vyhasne ego „já jsem tělo“, pak, protože nejsou tělesnými formami, bychom o nich neměli prohlašovat: „Tenhle člověk je jedinečným džňáninem, tamten je také jedinečným džňáninem.“

Michael James: Dodatek „Kdo je to džňánin?“ v knize Cesta Šrí Ramany I, podrobně vysvětluje tento i následující dva verše.

(DG) Bhagaván: Žádný džňánin neexistuje. Existuje jen džňána sama o sobě. (The Mountain Path, 1966, str. 101-2)

[Návštěvník]

121. Ženete se s ohromnou nedočkavostí a údivem, abyste spatřili jednoho mahátmu (realizovanou bytost) zde a tam zase druhého. Když však zkoumáte a v nitru vašeho Srdce poznáte mahá átman (velké Já), pak každý mahátma není ničím jiným nežli touto jednotou (uvnitř vás)

121. Poslyšte, vy, kdož s velkou lačností a s očekáváním, že spatříte zázraky, běháte od jednoho mahátmy ke druhému! Zkoumáte-li skutečnou podstatu vašeho vlastního mahá átmanu, pak dosahujete Srdce a mahá átman si uvědomíte. Pak se vyjeví, že každý mahátma je jen tímto jediným Já.

(DG) Všeobecně rozšířený názor, že existuje mnoho mudrců, rovněž není pravdivý. Všechny rozdílnosti se vztahují ke světu. Ve stavu, v němž neexistuje svět, tyto rozdílnosti neexistují. Ten, kdo říká: „Dnes jsem viděl tamtoho mudrce, uvidím i jiné,“ nezná pravou podstatu mudrců, kterou je bytí-vědomí-blaženost. To je to, co nás zde Bhagaván učí. Ten, kdo neví nic o tom, že mudrc je v něm samém, takovému se zdánlivě vyjevuje množství mudrců. Kdo však zná tuto jednotu, která je jeho vlastním Já, pro něj množství mudrců neexistuje. (Sri Ramanaparavidyopanishad, v. 592-594)



122. I když člověk během tapasu dosáhne vznešeného a skvělého stavu, jestliže se stále považuje za individualitu, tak nemůže být sahadža džňáninem (tj. tím, kdo v tomto stavu přebývá bez úsilí). Je teprve aspirantem, třebaže na pokročilém stupni.

122. Dokud není zničena a zcela vykořeněna naše vazba na osobnost, tak se člověk nestane džňáninem, který je prostý pocitu konajícího. I když takový člověk dosahuje vrcholného a vznešeného stavu tapasu, v němž je přemožen údivem, stále je jen sádhakem, třebaže se schopností si uvědomit pravdu.

Sádhu Óm: Smyslem pokynů, která nám v tomto verši poskytl Šrí Bhagaván, je, že každý z nás si máme hledět sami sebe, zda ještě vlastníme pocit individuality či už nikoli, a že máme ignorovat fakt, že nás druzí mohou označovat za džňániny či adžňániny. V souladu s touto poučkou se máme snažit napravit sami sebe (tj. odstranit pocit individuality – pozn. překl.). Účelem tohoto verše není dát nám nějaké měřítko, podle kterého bychom posuzovali, zda jiní jsou či nejsou džňáninové.

Muruganar: Aby se zdůraznilo, že někdo (kdo má stále ještě pocit konajícího) není dokonalým džňáninem(siddhou), tak se tu říká, že je zatím jenom sádhakem, třebaže schopným si pravdu uvědomit (i když si ji zatím neuvědomil).



123. Opomíjet pravé sebeuvědomění, která je zbavené i sebenepatrnějšího pocitu individuality, a projevovat množství siddhis (zázračných sil) – to je naprostá marnost. Co je to za blázny, kteří nejsou schopni poznání Já, ale touží po těchto nesmyslných siddhis?

123. Zříká-li se někdo poznání skutečnosti, která je dokonale prostá individuality, pak všemožné siddhis, vykonané egem – myslí, budou bezpochyby neužitečné. Takže kdo jiný bude toužit po rozmanitých siddhis, zapříčiňujících mentální iluzi, nežli marnivý člověk – pevně lpící na individualitě a neschopný si představit nerozdělené átma svarúpa, které je jeho pravou podstatou.

Sádhu Óm: Džňánin se nepociťuje za konajícího či majícího siddhis, které může projevovat ve shodě se svým osudem (prárabdha karmanem). Proto na ně nebude pyšný, ani kvůli nim rozradostněný a navzdory siddhis se bude neustále oddávat Já. Podívejte se také na verš Bhagavána č 2 (169) zde v knize a na verš 15 v Dodatku ke 40 veršům o Skutečnosti.

David Godman: Siddhis jsou nadpřirozené síly, jako např telepatie, jasnovidnost, levitace apod.

Muruganar: I když se v důsledku prárabdha karmanu (osudu) projeví siddhis, tak džňánin zůstává pouhým svědkem, radujícím se ve svém Já-stavu. Džňánin nebude naplněný pýchou s představou, že je vykonavatelem (těchto siddhis). Individualita (vyaktitva) je pocit oddělenosti, spojené s tvarem, která se kvůli pramadě (zapomnění na Já) jeví pro jedince jako existující.

Bhagaván: Blázni tančí pošetilý tanec, naparující se a vykřikují: „Dosáhneme všech siddhis!“, aniž by si uvědomovali, že se pohybují jen díky síle Boha. Je to podobné směšnému holedbání mrzáka, který se chlubí: „Jen ať mě někdo postaví na nohy. Pak rázně zatočím se všemi nepřáteli!“ (Dodatek ke 40 veršům o Skutečnosti, verš 15)



124. Džňánin, beztvará jednota, přebývající vždy jako svrchované Já, je úhrnem všech jednotlivých siddhis. Všechny siddhis, působící skrze něj, jsou jím samotným, protože džňánin jim svědčí. Poznej, že džňáninem není nikdo jiný než Pán Dakšinamurti!

124. Džňánin neochvějně přebývá jakožto nerozdělené Já a září nad všemi ostatními tím, že vykořenil individualitu. Džňánin v sobě sdružuje veškeré siddhis, které se kvůli individualitě (okolo pozorujících – pozn. překl.) zdají být (od džňánina – pozn. překl.) oddělené a mnohačetné. Všemožné siddhis, skrze něj projevené, náleží ve skutečnosti džňáninovi, který je jejich pouhým svědkem, když zůstává pevně zakotven ve svém pravém stavu. Džňánin je samotným Dakšinamurtim.

Sádhu Óm: Džňánin je popisován jako beztvará jednota. Jednotliví siddhové, i kdyby vládli osminásobnými siddhis, nejsou ve své pýše schopni tyto siddhis před džňáninem projevit, protože džňánin vládne átma siddhis (přebýváním v Já), což je nejvyšší ze všech sil. Proto jsou všichni siddhové obsahem džňánina. Džňánin je Já Boha, z něhož si všichni siddhové své síly půjčují. Proto se říká, že všechny siddhis jsou džňáninem samotným.

Džňánin není ani murti (podoba nějakého osobního Boha), ani avatar či amsa (nějaký aspekt či součást trimurtis (tj. trojice Bohů stvoření, udržování a rozpouštění). Džňánin, guru murti, je nad všemi trimurtis. Je popisován jako Pán Dakšinamurti – prvotní guru.

David Godman: Dakšinamurti je formou Šivy. Je učitelem, učícím prostřednictvím ticha. Je považován za bytost, z níž vzešly všechny linie guruů.

Muruganar: V přítomnost džňánasiddhy, přebývajícího v Já a schopného projevit osmeronásobné síly, jsou všichni ostatní siddhové paralyzováni a nejsou schopni se se svými silami naparovat. Proto se říká, že všichni siddhové jsou spojeni s džňáninem. A protože všechny siddhis náleží Bohu, tak jsou siddhové s džňáninem nerozlučně sjednoceni, asi jako sůl ve vodě. Proto lze říci, a to doslova, nikoli přeneseně, že siddhis náleží džňáninovi. Důsledkem tohoto všeho je, že džňánin není, jak se běžní lidé domnívají, nějakou individualitou.

Osmeronásobné siddhis, o nichž se Muruganar zmiňuje, jsou tyto:

Anima – zmenšení se do drobounkého tvaru.
Mahima – zvětšení se do gigantických rozměrů.
Laghima – levitace.
Prakamja – schopnost neomezeného dosahu smyslových orgánů.
Garima – neodolatelná síla vůle.
Isita – nadvláda nad vším živým i neživým.
Vasita – schopnost změnit běh přírody.
Prapti – schopnost dokázat vše, po čem se touží.