rosada píše:když myšlenka na bolest bližního projede mým srdcem, tak žár v nitru zesílí a tím zesílí uvědomění spojení a jednoty všeho, tudíž i uvědomění, že se nic neděje, že je stále vše jedním.
vnímám stejně.
Můžeš mi, Petro, prosím vysvětlit v čem vidíš rozdíl?
Bolest bližního nevyvolává u realizovaného nějaké uvědomění (či zesílení uvědomění) Jednoty a toho, že se nic neděje. To si vymýšlí jen ego nerealizovaného, aby nemuselo cítit bolest - vlastně na ni myslet, protože cítit ji ještě nedokáže - ještě není vším. Realizovaný je Skutečností, tudíž si nepotřebuje nic uvědomovat, a zrovna tak je absolutní Soucítění.
Ale asi je k tomu potřeba určitá zkušenost, aby se to dalo pochopit.