DŽŇÁNIN

DŽŇÁNIN

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. pro 2015 15:53:56

Mnoho návštěvníků Šrí Ramany projevovalo nenasytnou zvědavost, pokud
jde o stav Seberealizace a zajímali se zejména o to, jak džňánin zažívá sám sebe
a okolní svět. Některé otázky, které byly Bhagavánovi položeny k tomuto předmětu,
odrážely bizarní představy o tomto stavu, které má mnoho lidí, ale většina
z nich byla obměnou některého z následujících dotazů:
1) Jak může džňánin fungovat bez jakéhokoli individuálního uvědomování
nebo vědomí?
2) Jak může říkat, že nic nedělá (stanovisko, které Šrí Ramana často uváděl),
když ostatní vidí, že je ve světě aktivní?
3) Jak vnímá svět? Vnímá jej vůbec?
4) V jakém vztahu je džňáninovo uvědomování si čistého vědomí k proměnlivým
stavům těla a mysli, které jsou zažívány v bdělém stavu, ve stavu snění
i hlubokého spánku?
Skrytým předpokladem všech těchto dotazů bylo přesvědčení, že tu je osoba
(džňánin) zažívající stav, který se nazývá Já. Tento předpoklad není správný. Je
pouhou mentální konstrukcí, kterou vymysleli ti, kdo Já nerealizovali, aby džňá-
ninově zkušenosti dali smysl. Dokonce i používání slova džňánin je známkou
této chybné víry, protože tento výrazdoslova znamená toho, kdo zná džňánu,
skutečnost. Adžňánin tento výraz používá proto, že si představuje, že svět je
vytvořen z těch, kdo pravdu hledají a těch, kdo znají skutečnost; pravda Já je ta,
že neexistují ani džňáninové ani adžňáninové, ale jen džňána.
Šrí Ramana na to poukazoval přímo i nepřímo při mnoha příležitostech, ale
jen málo tazatelů bylo schopno třeba jen pojmově pochopit důsledky tohoto
tvrzení. Z toho důvodu své myšlenky přizpůsoboval tak, aby odpovídaly předsudkům
jeho posluchačů. Ve většině rozhovorů, uvedených v této kapitole,
uznává, že tazatelé vnímají rozdíl mezi džňáninem a adžňáninem, a aniž by
vyvracel základ tohoto předpokladu, přijímá úlohu džňánina a pokouší se
vysvětlit důsledky bytí v tomto stavu.
Ot.: Jaký je rozdíl mezi baddha a muktou, člověkem
spoutaným a osvobozeným?
Odp.: Běžný člověk žije v mozku a není si vědom sám sebe v Srdci. Džňána
siddha (džňánin) žije v Srdci. Když se pohybuje, jedná s lidmi a zachází s věcmi,
ví, že to, co vidí, není odděleno od svrchované skutečnosti, Brahman, kterou
realizoval v Srdci jako své vlastní Já, skutečno.
Ot.: Jak je to s běžným člověkem?
Odp.: Právě jsem řekl, že vidí věci mimo sebe. Je oddělen od světa, od své
vlastní hlubší pravdy, od pravdy, která je podstatou jeho i toho, co spatřuje. Člověk,
který realizoval svrchovanou pravdu své vlastní existence, realizuje, že to je
jediná svrchovaná skutečnost, jež je za ním, za světem. Doopravdy si je jakožto
jediného a skutečného vědom Já ve všech já,Já věčného a neměnného ve všem,
co je dočasné a proměnlivé. [1]
Ot.: Jaký je vztah mezi čistým vědomím, které realizoval džňánin, a „jástvím“,
které je uznáváno jako první fakt zkušenosti?
Odp.: Nediferencované vědomí čistého bytí je Srdce, neboli hridajam, kterým
skutečně jste. Ze Srdce vzchází „jáství“ jakožto prvotní údaj lidské zkušenosti.
Samo o sobě má naprosto čistý (suddha sattva) charakter. V této formě prvotní
čistoty (suddha- sattva-swarupa) není kontaminováno radžasem anitamasem
(činností a netečností), takže „Já“ se jeví takové, jaké by existovalo v džňáninovi.
Ot.:V džňáninovi existuje ego v čisté formě a proto se jeví jako něco skutečné-
ho. Mám pravdu?
Odp.: Existence ega v jakékoli formě, ať v džňáninovi nebo adžňáninovi, je
sama zkušeností. Avšak pro adžňánina, který je sveden k tomu, aby si myslel, že
bdělý stav a svět jsou skutečné, se jako skutečné jeví i ego. Protože vidí, že džňá-
nin jedná jako ostatní jedinci, cítí se nucen postulovat nějakou představu individuality
i vzhledem ke džňáninovi.
Ot.: Jak tedy v džňáninovi funguje aham vritti („já“- myšlenka)?
Odp.: Nefunguje v něm vůbec. Skutečnou podstatou džňánina je samo Srdce,
neboť je totožný s nediferencovaným, čistým vědomím, o kterém mluví Upani-
šady jako o pradžňáně (plném vědomí). Pradžňána je skutečně Brahman, absolutno,
a neexistuje Brahman od pradžňány odlišné. [2]
Ot.: Má džňánin sankalpy (touhy)?
Odp.: Hlavními kvalitami obyčejné mysli jsou tamas a radžas (netečnost
a vzruch); taková mysl je plná egoistických tužeb a slabostí. Džňáninova mysl
však je suddha-sattva (čistá harmonie) a je beztvará, fungujíc v jemné vidžňá-
namajakóša (pochva poznání), jejímž prostřednictvím udržuje kontakt se svě-
tem. Jeho touhy jsou proto také čisté. [3]
Ot.:Snažím se džňáninův náhled na svět pochopit.Je svět po realizaci vnímán?
Odp.: Proč si děláte starosti se světem astím, co se stane po realizaci? Nejprve
realizujte Já. Co na tom, zda je svět vnímán nebo ne? Získáváte něco, co by
vám pomohlo ve vašem zkoumání, když svět během spánku nevnímáte? A naopak,
ztrácíte snad něco, když svět vnímáte? Pro džňánina nebo adžňánina je
zcela nepodstatné, zda svět vnímají nebo ne. Spatřují jej oba, ale jejich hlediska
se různí.
Ot.: Vnímají-li džňánin a adžňánin svět podobným způsobem, jaký je mezi
nimi rozdíl?
Odp.: Spatřuje svět, spatřuje džňánin Já, jež je podkladem všeho viděného.;
adžňánin, ať svět vidí nebo ne, neví nic o jeho pravém bytí, o Já.
Vezměte například obrázky, pohybující se na plátně při promítání filmu. Co
před sebou vidíte než film začne? Jenom plátno. Na tomto plátně uvidíte celý
film a obrázky vypadají skutečně. Jděte však a zkuste je uchopit. Co držíte? Jen
plátno, na kterém se obrázky objevily. Co tu zůstane po skončení filmu, když
obrázky zmizí? Opět plátno. Tak to je i s Já. Ono jediné existuje a obrazy přichá-
zejí a odcházejí. Budete-li se držet Já, nebudete objevováním se obrázků okla-
mán. Nehraje roli ani to, zda se obrázky objevují nebo mizí. Přehlížeje Já, myslí
si adžnánin, že je svět skutečný, podobně jako když přehlíží plátno, spatřuje jen
obrázky, jakoby existovaly nezávisle něm. Jestliže člověk ví, že bez vidoucího
není nic k vidění, tak jako bez plátna neexistují obrázky, není oklamán. Džňánin
ví, že plátno i obrázky jsou jen Já. S obrázky je to Já ve své projevené formě, bez
nich zůstává ve formě neprojevené. Pro džňánina je zcela nepodstatné, zda je Já
v té nebo oné formě. On je vždy Já. Avšak adžňánin, který vidí džňánina v činnosti,
je zmaten. [4]
Ot.: Spatřuje Šrí Bhagaván svět jako součást sebe samého? Jak vidí svět?
Odp.: Je jen samotné Já a nic jiného. Vinou nevědomosti však je diferencová-
no. Diferenciace je trojí:
1. téhož druhu;
2. různých druhů;
3. jako části sebe samého.
Svět není jiné Já, podobné Já. Není od Já odlišný a není ani součástí Já.
Ot.: Nezrcadlí se svět na Já?
Odp.: Při zrcadlení musí existovat objekt a obraz.Já však takové rozdíly nepřipouští.
[5]
Ot.: Má džňánin sny?
Odp.: Ano, má sny, ale ví, že to jsou sny, stejně jako ví, že je snem i bdělý stav.
Můžete je pojmenovat jako sen číslo 1 a sen číslo 2. Džňánin, který je upevněn
ve stavu čtvrtém - stavu svrchované skutečnosti turija - nezúčastněně svědčí
třem stavům ostatním, bdění, snění a bezesnému spánku, jakožto obrazům,
které jsou na něm navrstveny. [6]
Pro ty, kdo zažívají bdění, snění a spánek, je stav bdělého spánku, jenž je
mimo tyto tři stavy, nazván turija (čtvrtý). Protože však existuje jen samotný stav
turija a protože tři zdánlivé stavy neexistují, považujte za jisté, že sama turija je
turijatita (ten, který překračuje čtvrtý). [7]
Ot.: Pro džňánina tedy není mezi třemi stavy mysli rozdílu?
Odp.: Jak by mohl být, když je samotná mysl rozpuštěna a ztracena ve světle
vědomí?
Pro džňánina jsou všechny tři stavy stejně neskutečné. Adžňánin však není
schopen si to uvědomit, protože pro něj je standardem skutečnosti bdělý stav,
zatímco pro džňánina je standardem skutečnosti skutečnost sama. Tato skuteč-
nost čistého vědomí je ve své podstatě věčná a proto existuje během toho, co
nazýváte bděním, sněním a spánkem. Pro toho, kdo je s touto skutečností sjednocen,
neexistuje ani mysl, ani tři stavy a tudíž ani introverze ani extroverze.
Je stále v bdělém stavu, protože je probuzen pro věčné Já; je vždy ve stavu
snění, protože svět pro něj není nic víc než opakovaný snový zjev; je stále ve
spánku, protože je trvale ve stavu prostém vědomí, „Já jsem tělo“. [8]
Ot.: Neexistuje pro džňánina žádná dehatma buddhi (představa já jsem tělo)?
Když například Bhagavána kousne hmyz, nemá žádný pocit?
Odp.: Pocit existuje a existuje i dehatma buddhi, která je společná džňáninovi
i adžňáninovi s tím rozdílem, že adžňánin si myslí, že tělo je on sám, zatímco
džňánin ví, že všechno je Já nebo že toto vše je Brahman. Je-li tu bolest, nechte
ji být. Je také součástí Já. Já je púrna (dokonalé).
Po překročení dehatma buddhi se člověk stane džňáninem. Bez této myšlenky
nemůže existovat ani kartritva (konání) ani karta (konající). Džňánin tedy
nemá karmu (to jest, džňánin nevykonává žádné činnosti). To je jeho zkušenost.
Jinak by to nebyl džňánin. Adžňánin však džňánina ztotožňuje s jeho tělem, což
džňánin nedělá. [9]
Ot.:Vidím, že něco děláte.Jak můžete říci, že nikdy nevykonáváte činnosti?
Odp.: Rádio mluví a zpívá, ale když je otevřete, nikoho uvnitř nenajdete.
Podobně je moje existence jako prostor; ačkoli toto tělo mluví jako rádio, není
uvnitř nikdo, kdo by konal. [10]
Ot.: Je pro mne těžké to pochopit. Mohl byste to, prosím, rozvést?
Odp.: Knihy to různě ilustrují, aby nám pomohly pochopit, jak může džňánin
žít a konat bez mysli, i když život a konání používání mysli vyžaduje. Hrnčířský
kruh se točí i potom, co jej hrnčíř přestal po dohotovení nádoby roztáčet. Stejně
se po vypnutí proudu ještě nějakou minutu točí elektrický ventilátor. Prarabdha
(předurčená karma), která tělo stvořila, je donutí projít všemi činnostmi,
které mu byly určeny. Džňánin však všemi činnostmi prochází bez pocitu,
že je jejich konatelem. Je těžké pochopit, jak je to možné. Běžně podávaná ilustrace
je ta, že džňánin vykonává činnosti nějak tak, jako když je dítě ve spánku
nakrmeno a příští ráno o tom nic neví. Je třeba mít na paměti, že všechna tato
vysvětlení nejsou určena džňáninovi. On ví a nepochybuje. Ví, že není tělem
a ví, že nic nedělá, i když může jeho tělo být do nějaké činnosti zapojeno. Tato
vysvětlení jsou určena přihlížejícím, kteří džňánina považují za sjednoceného
s tělem a nemohou ho s tělem neztotožňovat.
Ot.: Říká se, že otřes z realizace je tak velký, že jej tělo nemůže přežít.
Odp.: Existují různé polemiky nebo myšlenkové školy pokud jde o to, zda
džňánin může po realizaci žít dál ve svém fyzickém těle. Někteří trvají na tom,
že ten, kdo umírá, nemůže být džňáninem, protože džňáninovo tělo musí zmizet
ve vzduchu nebo nějaké takové nesmysly. Nabízejí se různé druhy legrač-
ních představ. Kdyby člověk musel hned po realizaci Já, opustit své tělo, rád
bych věděl, jak se nějaké vědomosti o Já nebo o stavu realizace dostaly k ostatním
lidem. A znamenalo by to, že všichni ti, kteří nám dali ovoce své Seberealizace
v knihách, nemohou být považováni za džňániny, protože po realizaci dál
žili. A jestliže se tvrdí, že člověk nemůže být považován za džňánina potud,
pokud ve světě vykonává činnosti (činnost není bez mysli možná), pak musí být
za adžňániny považováni nejen velcí mudrci, kteří po dosažení džňány vykonali
různé práce, ale i bozi a Íšvara (svrchovaný osobní Bůh Hinduismu) sám, protože
stále pečuje o svět. Faktem je, že džňánin může vykonat jakékoli množství
činností, a to dobře vykonat, aniž by se s ní jakýmkoli způsobem ztotožňoval
nebo si představoval, že je konatelem. Skrze jeho tělo působí nějaká síla, která je
používá k tomu, aby byla práce vykonána. [11]
Ot.: Je džňánin schopný nebo způsobilý páchat hříchy?
Odp.: Adžňánin někoho spatřuje jakožto džňánina a ztotožňuje ho s tělem.
Protože nezná Já, a za Já mylně považuje své tělo, přenáší týž omyl na stav džňá-
nina. Džňánin je tudíž považován za tělesný nástroj.
Protože dále adžňánin, ačkoli ve skutečnosti není konající, se za konatele
považuje, a činnosti těla má za své vlastní, myslí si, že džňánin, který koná
tělem, je stejně aktivní. Džňánin sám však zná pravdu a není ničím oklamán.
Stav džňánina nemůže určovat adžňánin; proto také tato otázka trápí jen adž-
ňánina a pro džňánina neexistuje. Konající musí určovat povahu činností. Já
nemůže být konající. Zjistěte, kdo je konající a Já bude odhaleno.
Ot.: Tak je to tedy. Vidět džňánina neznamená mu rozumět.Vidíte džňáninovo
tělo a ne jeho džňánu. Aby člověk džňánu znal, musí být džňáninem.
Odp.: Džňánin nikoho jako adžňánina nevidí. V jeho pohledu jsou všichni
džňániny. Ve stavu nevědomosti přenáší člověk svou nevědomost na džňánina
a zaměňuje ho za konatele. Ve stavu džňány nevidí džňánin nic, co by bylo
oddělené od Já. Já je zářící, jediná čistá džňána. Proto v jeho pohledu adžňána
neexistuje. Pro tento druh iluze nebo přenosu existuje následující ilustrace. Dva
přátelé usnuli bok po boku. Jednomu z nich se zdálo, že prošli douhou cestou
a zažili přitom zvláštní věci. Při probuzení o nich svému příteli vypravoval a ptal
se ho, zda to tak bylo. Ten se mu jednoduše vysmál a řekl, že to byl jen jeho sen,
který nemůže druhého ovlivnit.
Tak je to s adžňáninem, který své iluzorní představy přenáší na druhé. [12]
Ot.: Řekl jste, že džňánin je a může být činný, a zacházet s lidmi i věcmi. Nyní
o tom nepochybuji. Ale současně říkáte, že nevidí rozdíly; pro něj je všechno stejné,
je vždy ve vědomí.Je-li to tak, jak zachází s rozdíly, s lidmi a věcmi, které jistě
rozdílné jsou?
Odp.: Vidí tyto rozdíly jako pouhé jevy, nevidí je jako oddělené od opravdové-
ho, skutečného, se kterým je sjednocen.
Ot.: Zdá se, že džňánin je ve svých vyjádřeních přesnější, že oceňuje rozdílnosti
lépe než obyčejný člověk.Je-li cukr sladký a pelyněk hořký pro mne, zdá se, že si
to uvědomuje i on. Ve skutečnosti jsou pro něj všechny tvary, chuti, zvuky atd.
tímtéž, čím jsou pro ostatní. Je-li tomu tak, jak je možno říci, že to jsou jen jevy?
Nejsou součástí jeho životní zkušenosti?
Odp.: Řekl jsem již, že rovnost je opravdovou známkou džňány. Samotný
výraz rovnost implikuje existenci rozdílů. Je to jednota, kterou džňánin vnímá
ve všech rozdílech a kterou já nazývám rovností. Rovnost neznamená přehlížení
rozdílů. Máte-li realizaci, můžete vidět, že všechny tyto rozdíly jsou velmi
povrchní, že vůbec nejsou podstatné nebo trvalé, a že to, co u všech těchto jevů
podstatné je, je jediná pravda, skutečno. Tomu já říkám jednota. Zmínil jste se
o zvuku, chuti, tvaru, vůni atd. Opravdový džňánin vnímá rozdíly, ale vždy si
uvědomuje a zažívá jedinou skutečnost v nich ve všech. To je důvod, proč nemá
žádné záliby. Ať chodí, hovoří nebo jedná, je to všechno jediná skutečnost, ve
které koná, pohybuje se nebo hovoří. Nemá nic kromě svrchované pravdy. [13]
Ot.: Říká se, že se džňánin ke všem chová absolutně stejně?
Odp.: Ano. „Přátelství, laskavost, štěstí a jiné takové bhavas (postoje) se pro
něj stávají přirozené. Láska k dobru, laskavost k bezmocným, štěstí, pramenící
z konání dobrých skutků, odpouštění zla, všechny tyto věci jsou přirozenými
vlastnostmi džňánina. (Pataňdžali, Jóga Sutry, 1:37).“ [14]
Ptáte se na džňániny: jsou stejní v jakémkoli stavu a za jakýchkoli podmínek,
protože znají skutečnost, pravdu. V každodenní rutině přijímání potravy, pohybování
se a při všem ostatním, konají džňáninové jen pro druhé. Ani jedinou
činnost nekonají pro sebe. Již jsem vám mnohokrát řekl, že tak jako existují lidé,
jejichž povoláním je truchlit za peníze, jsou také džňáninové, kteří konají pro
druhé, aniž by byli činností sami dotčeni.
Džňánin pláče s plačícím, směje se se smějícím se, hraje si s tím, kdo si hraje
a zpívá se zpívajícím, zachovávaje rytmus písně. Co ztrácí? Jeho přítomnost je
jako čisté, průzračné zrcadlo. Odráží obraz přesně takový, jaký je. Džňánin, jenž
je jen zrcadlem, však není činnostmi ovlivněn. Jak může být zrcadlo nebo podstavec,
na kterém je upevněno, ovlivněno odrazy? Na druhé straně se musí ti,
kdo jsou ve světě činní - konatelé činů - sami rozhodnout, která píseň a která
činnost je pro dobro světa, co je v souladu se šastrami a co je proveditelné. [15]
Ot.: Říká se, že existují sadeha muktové (ti, kdo byli osvobozeni v těle) a videha
muktové (osvobození v čase smrti).
Odp.: Osvobození neexistuje, kde jsou tedy muktové?
Ot.: Nehovoří hindské šastry o mukti?
Odp.: Mukti je synonymem pro Já. Džívan mukti (ten, kdo byl osvobozen
v těle) a videha mukti tu jsou jen pro nevědomé. Džňánin si není vědom mukti
ani bandha (pouta). O spoutanosti, osvobození a postupu mukti se mluví s adž-
ňáninem, aby mohl setřást svou nevědomost. Existuje jen mukti a nic jiného.
Ot.: Z Bhagavánova hlediska to je v pořádku, ale co my?
Odp.: Rozdíl mezi „on“ a „já“ je překážkou džňány. [16]
Ot.: Jednou jste řekl: „Osvobozený člověk má skutečně volnost konat jak se mu
líbí,a když opustí smrtelnou schránku,dosahuje rozhřešení a nikdy se nevrací do
tohoto zrození, které je ve skutečnosti smrtí“.
Toto stanovisko působí dojmem, že ačkoliv džňánin nevstupuje do zrodu na
této úrovni, může, pokud si to zvolí, pokračovat v práci na úrovních jemnějších.
Existuje v něm nějaká touha volit?
Odp.: Ne, to nebyl můj úmysl.
Ot.: Kromě toho, jeden indický filosof říká v jedné ze svých knih, interpretují-
cích Šankaru, že nic takového jako videha mukti neexistuje, protože mukta získává
po smrti světelné tělo, ve kterém zůstane,dokud nebude osvobozeno celé lidstvo.
Odp.: To nemůže být Šankarův názor. Ve verši 566 říká Vivékačudamani, že
po rozpuštění fyzické schránky se osvobozený člověk stává něčím jako „Vodou
vlitou do vody a olejem vlitým do oleje“. Je to stav, ve kterém není ani pouto ani
osvobození. Vzít na sebe jiné tělo znamená přehodit přes skutečnost závoj, byť
jakkoli jemný, a to je pouto. Osvobození je absolutní a nezrušitelné. [17]
Ot.: Jak je možno říci, že džňánin není ve dvou úrovních? Pohybuje se s námi
v tomto světě a vidí různé předměty, které vidíme i my.Nevypadá to, že by je neviděl.
Když se například prochází, vidí stezku, po které jde. Je-li na ní stůl nebo
židle, vyhne se jim a obejde je. Nemusíme tedy připustit, že vidí svět a jeho předměty,
zatímco, samozřejmě,spatřuje Já?
Odp.: Říkáte, že džňánin vidí stezku, jde po ní, přijde k překážce, obejde ji,
atd. V čím pohledu toto vše je, v džňáninově nebo ve vašem? Džňánin vidí
jenom Já a všechno v Já.
Ot.: Nejsou v knihách ilustrace, které nám tento sahadža (přirozený) stav
objasňují?
Odp.: Jsou. Vidíte například odraz v zrcadle a zrcadlo. Víte, že zrcadlo je skutečné
a že obraz na něm je pouhým odrazem. Abychom viděli zrcadlo, je nutné
přestat vidět odraz, který na něm je? [18]
Ot.:Jaké jsou základní zkoušky, které odhalí člověka velké duchovnosti, když se
o některých říká, že se chovají jako pomatení lidé?
Odp.: Džňáninovu mysl zná jen džňánin. Avšak mír mysli, který proniká
atmosféru světce, je jediným prostředkem, jak hledající pochopí jeho velikost.
Jeho slova, činy ani zjev nejsou známkou jeho velikosti, protože jsou obvykle
mimo dosah chápání běžných lidí. [19]
Ot.: Proč se v písmech říká, že mudrc je jako dítě?
Odp.: Mudrc a dítě jsou si svým způsobem podobní. Dítě zajímají události jen
pokud se odehrávají. Jakmile pominou, přestává na ně myslet. Je tedy zřejmé, že
v dítěti nevyvolávají dojem a dítě jimi není mentálně ovlivněno. S džňáninem je
to stejné. [20]
Ot.:Vy jste Bhagaván. Měl byste tedy vědět, kdy dosáhnu džňány. Řekněte mi,
kdy budu džňáninem.
Odp.: Jsem-li Bhagaván, pak neexistuje nikdo kromě Já - proto ani džňánin
ani adžňánin. Není-li tomu tak, jsem stejně dobrý jako vy a vím tolik jako vy
sám. Jinak na vaši otázku nemohu odpovědět. [21]
Někteří lidé, když sem přijdou, se neptají na sebe. Ptají se: „Vidí džívan mukta
svět? Je ovlivněn karmou? Co je osvobození po opuštění těla? Je člověk osvobozen
jen, když tělo opustí nebo i tehdy, když v těle žije? Mělo by se tělo mudrce
rozpustit ve světle nebo zmizet pohledu jiným způsobem? Může být člověk
osvobozen, i když je tělo opuštěno a zůstává mrtvé?“
Jejich otázky jsou bez konce. Proč se zatěžovat tolika dotazy? Spočívá snad
osvobození ve znalosti těchto věcí?
Proto jim říkám: „Nechte osvobození být. Je tu pouto? 9
Zjistěte to. Především a na prvním místě spatřujte sebe“. [22]

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/raman ... _verze.pdf
Návštěvník
 

Zpět na Srí Ramana Mahariši

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků