Blaho Já

Blaho Já

Nový příspěvekod Jana » pon 26. kvě 2014 7:59:12

Přestaň myslet na ne-já, pak bude čirost mysli převládat. Znalec (nebo také svědek) tohoto čistého poznání – prostého jakýchkoli změn – to je svrchované Poznání (pará samvid). Toto je plné blaha, a proto je nejvyšším cílem. Je to stavem celistvého blaha. Bída je výsledkem omezení (upádhí), která naprosto nejsou v Já – Self. Poznání je zhuštěním celkového blaha, vyplývajícího ze všech forem potěšení všech žijících bytostí vůbec. Touha po jakémkoli štěstí je jen touhou po blahu Já.

Otázka: Copak ale neexistuje touha po potěšení z předmětů? A jestliže je Já tím, po čem všichni toužím jak to, že existují různá přání jako například po bohatství nebo po ženě?

Ramana Mahariši: Touha se ve skutečnosti netýká předmětů. Touha se vždy týká vlastního blaha. Například ti, co touží po nebi, se podrobují askezi a z vlastní vůle opouštějí tělo. Já není nikdy předmětem, po kterém by se netoužilo. Proto musí být samotným blahem.

Otázka: Libost jasně vyplývá z užívání předmětů, zatímco jiné blaho nelze dokázat, takže je těžké přijmout názor, že Já je blahem.

Ramana Mahariši: Ágamy (posvátné texty) prohlašují, že všechna smyslová potěšení nejsou ničím jiným než zlomkem blaha Já. Lze to vysvětlit přirovnáním, kdy např. prostor je sám o sobě nespatřitelný, je však přesto tím, co umožňuje existenci nejrůznějším tvarům, jako je třeba hrnec. Takto se zdá, že je prostor rozdělen různými předměty. Stejně tak se zdá, že předměty jsou zdrojem smyslového potěšení, které je však jen nepatrnou částí blaha Já.

Otázka: Vaše tvrzení dokazuje pouze touhu po potěšení skrze blaho Já a nedokazuje blaho samo o sobě.

Ramana Mahariši: Jenom přirozené blaho Já převládá v okamžiku úlevy od všeho vnímání, jak je tomu v hlubokém spánku. Vždy, když člověk odloží nějaké břímě, tak pociťuje osvěžení. O tom nemůže být sporu. V hlubokém spánku však není předmětů, které by poskytovaly libost a jak by také mohla být pociťována kromě toho, že pochází z vnitřku, tedy z Já?

Otázka: To je proto, že jsme se zbavili námahy břemene.

Ramana Mahariši: Odstranění je ale negativním jevem a jak může negace (vyloučení) poskytnout pozitivní výsledek, jakým je libost? Proto nutno připustit, že blaho pochází z Já.

Otázka: Odstranění zátěže se rovná odstranění bolesti. Člověku se toto zdá být příjemným.

Ramana Mahariši: Ale v hlubokém spánku není dřiny, která je odstraňována, a přece existuje blaho i ve spánku. O tom nemůže být sporu, protože existuje vzpomínka po probuzení. Toto blaho nemůže pocházet z ničeho jiného než z Já.

Otázka: V hlubokém spánku není žádné blaho.

Ramana Mahariši: Proč všechny bytosti touží po spánku a proč se na něj připravují?

Otázka: Jestliže je Já blahem, proč tedy není neustále zjevné?

Ramana Mahariši: Třebaže je v těle neustále hlučno, přece jej člověk zpravidla nevnímá. Ale pokud si ucpete uši, abyste zamezili vstupu vnějšího hluku, pak hluk z nitra zřetelně uslyšíte. Podobně je tomu v případě blaha Já. Je zakryto bolestmi, které jsou způsobeny ohněm tužeb. Tyto tužby se během spánku stahují do svého zdroje a tehdy se Já stane zjevné, podobně jako vnitřní tón, který uslyšíte, když si zacpete uši. Když neseme břímě, pak bolest a námaha, kterou to způsobuje, převažuje nad silou ostatních vásan a v dané chvíli zcela převažuje. Jakmile je břímě odloženo, bolest zmizí a v tomto krátkém intervalu – než vyvstane nový proud vásan – pociťujeme blaho Já. Podobně je tomu se smyslovými potěšeními. Nespočetné vásany zůstávají v našem srdci a každou chvíli píchají jako jehly. Vzedme-li se vlna touhy po určitém předmětu, pak tato síla přemůže jiné vásany, které čekají na svou příležitost. Když je dosaženo vytouženého objektu touhy, bezprostřední napětí tužby je ukončeno a v krátkém okamžiku, než se objeví nové vásany, převáží blaho Já.

Otázka: Jak to, že jen málokdo rozumí tomu, že hledaná potěšení jsou ve skutečnosti pouze Já?


Ramana Mahariši: Pro neznalost faktu, že pouze blaho Já se projevuje jako příjemnost smyslových potěšení, mají vesměs všichni lidé pozornost upnutou na předměty, které jsou přechodné povahy. Domnívají se tak, že blaho je pomíjivé, stejně jako je pomíjivé i potěšení z předmětů.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/2014/blaho_ja.htm
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Štěstí je Vaše pravé já

Nový příspěvekod rafael » ned 14. pro 2014 21:22:16



dokonalá pravda..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 625
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Mahariši spánek blaženost srdce

Nový příspěvekod Jana » čtv 09. črc 2015 21:09:50

PŘEDMLUVA.

Roku 1901 a 1902 byl Sri Ramana Mahariši v jedné jeskyni na hoře u Tiruvannamalai zahloubán ve stavu mlčení. Zástupy zbožných se tam hrnuly, aby Ho spatřily, jsouce vábeny jeho přísným pokáním a jeho čistou a ušlechtilou povahou. Jeden z těchto návštěvníků, pan Sivaprakasam Pillai, B. A.[1], který byl tehdy ve státní službě, naléhal na Muniho [2] aby odhalil pravdu, jak ji Muni poznal a položil mu několik otázek. Mahariši napsal svoje odpovědi v tamilštině. Tyto odpovědi byly po prvé uveřejněny r. 1924 jako dialog. Později, ale s mnohými dodatky a změnami, byly vytištěny ve formě vyprávěcí jako dodatek k jeho životopisu.
Pan S. Seshu Iyer, advokát z Coconady, jenž je teď v Tiruvannamalai, a který je vroucím žákem Sri Ramana Maharišiho, přeložil tento dodatek do angličtiny. Swami Radžesvarananda, vydavatel měsíčníku "Peace" (Mír), který je věnován světlu, životu a lásce, provedl pak několik oprav a uveřejnil dodatek v únorovém čísle svého žurnálu roku 1930. S jeho laskavým povolením bylo pak toto dílko otištěno v knížce po prvé r. 1930 v měsíci březnu. Aby bylo vyhověno nesmírné žádosti veřejnosti, byla teď vydána tato knížka znovu, revidována Swamim Nirandžananandou, sarvadhikarim v Ramana-ašramu v Tiruvannamalai.

31. ledna 1937.
G. Šanmakham, B. A., B. L.[3]

KDO JSEM JA?

Veškeré lidské bytosti vždy touží po štěstí, které by bylo nezkaleno starostí a k tomu nejvíce milují svoje já. Tato láska je klíčem ke skutečnosti, že radost jest jejich podstatou. A tuto skutečnost každého dne potvrzují blažeností spánku beze snů. Pak není žádných smyslových předmětů a já se těší ze svého vlastního přirozeného štěstí. Abychom pociťovali tuto blaženost nepřetržitě, která je pro Já přirozená, musíme toto Já poznati. [4] Nejlepší ze všech prostředků tohoto vědění je tento dotaz: "Kdo jsem já?"

"Kdo jsem já?" - Nejsem tímto hmotným tě, lem (sthula sarira), které je vytvořeno ze sedmi složek (dhatus). Také nejsem jemným tělem, které je složeno z pěti smyslových orgánů (t. j. oko, ucho, nos, kůže a jazyk) s jejich činností (zrak, sluch, čich, chuť a hmat), ani nejsem pěti životními silami (patero pran), které ovládají dýchání trávení, krevní oběh, pocení a vyměšování), ani nejsem pěti orgány zevní činnosti (t. j. ústa, ruce, nohy, konečník a rodidla), ani nejsem mysl, aniž jsem něco z těchto odděleně. Také nejsem totožný s ananda-maya kosa, což je stav hlubokého spánku, stav bezvědomí, kde činnost všech shora jmenovaných přestává se projevovati, zatím, kdy jejich působnost, ačkoliv je přítomná, odpočívá spící. Proto "Já' může býti ztotožňováno jedině s tím, co zbývá, když vyloučíme vše to shora uvedené, t. j. čisté vědomí. Svou povahou je to Sat-Čit-Ananda (bytí - vědění - blaženost). Jestliže mysl, která Je nástrojem vědění vnímání a veškeré činnosti, zmizela, tu s jejím zmizením se ztratí také tento objektivní svět. Klam hada v podobě provazu neodejde, dokud nepoznáme a jestliže nepoznáme pravdu, že je to pouze provaz. Podobně také klam tohoto zdánlivého světa neodejde, dokud a jestliže nezískáme poznání pravého Já.

Lze říci, že mysl jest tajemná síla Já, které v sanskrtu se jmenuje Atma. Jestliže vyloučíme veškeré myšlenky, tu nezůstává nic, co by mohlo býti nazváno "myslí". A tak myšlenky jsou "myslí". A pak také není takové věci, čemu říkáme "svět", neodvislé a oddělené od myšlenek. V bezesném spánku není myšlenek a proto také v něm není "světa". Ve stavech bdění a ve snech jest hra myšlenky a proto je v nich také svět. Mysl promítá tento svět. ze sebe a zase jej vstřebává do sebe právě tak jako pavouk vypouští ze sebe pavučinu a po nějaké době ji do sebe zase a vtahuje. Když mysl sama sebe projevuje svými myšlenkovými tvary, tu tím tvoří svět, který pokrývá Atmu. Proto, je-li viděn svět. není viděn Atma, a když je spatřován nebo poznán Atma, tu svět mizí. [5]

Vytrvalé dotazování se, jaká je podstata "mysli" odhalí, že mysl je konečně totéž, jako Atma. Naše Já je vpravdě Atmou. Mysl se připoutává vždycky k něčemu objektivnímu (sthula). Nemůže státi sama pra sebe. Je to pouze tato mysl, která skládá jemné tělo (sukšma) dživu nebo ego. [6] V tomto těle to, co sama sebe uplatňuje jako já, je pouze mysl. Když provedeme toto pátrání skrz naskrz, abychom nalezli, kde idea "Já" má svůj pramen, tu bude jasně spatřeno, že jeho sídlem je srdce (hridaya). [7] Srdce je rodištěm mysli. Myšlenka upřená na jeden bod a koncentrace vedou člověka k tomuto obydlí velkého Já. První a nejpřednější ze všech myšlenek, myšlenka prvotní, jest "já". Teprve po zrození této myšlenky může vůbec vzniknouti myšlenka jiná. Jenom tehdy, když první osobni zájméno "Já" vzniklo v mysli, mohou se objeviti další zájmena jako druhé, t. j. "ty" a třetí osobní zájmeno "on" atd.. Druhá a třetí osoba nemohou vstoupiti do jsoucnosti bez prvé. A mysl může najíti klid jenom tehdy, když nalezne odpověď na otázku: "Kdo jsem Já?" Právě tak jako polénko, když zapálilo pohřební hranici, která ztravuje mrtvoly, promění se nakonec v popel, tak také duševní činnost, když se pustila do pátrání otázkou "Kdo jsem JA" ztráví veškerou ostatní činnost mysli a nakonec se promění v nicotnost. Kdykoliv nějaká myšlenka, vedoucí vás navenek, vznikne ve vaší mysli, tu jí nesledujte. Ale snažte se obrátit k sebezpytování a tažte se: "V kom tato myšlenka vznikla?" Nedbejte, kolik myšlenek ve vás vzniká. A jakmile každá myšlenka se objevila, vytrvejte v dotazování "Komu se objevila?" A hle, přijde pak odpověď: "Objevila se první osobě "Já". Jestliže toto pátrání je vytrvale sledováno, tu mysl je nepřetržitě obrácena k sebezpytování a je stále hnána ke svému skutečnému pramenu. A pak veškeré myšlenky jsou spalovány, jakmile vyrazily. Chopte se tohoto pátrání a pilně a vytrvale cvičte sebezpytování a buďte jisti a bezpečni, že mysl tím bude pevně přidržena ke svému původu. [8] Brzy se smíří se svým údělem a přestane bojovati [9]

Jenom když se jemná duše promítá navenek skrze mozek a smysly, objeví se v existenci jména a tvary hrubšího světa. Když mysl spočívá v srdci, kam byla vtažena, tu tato jména a tyto tvary mizejí. Když na venek vycházející sklony mysli jsou potlačeny a když mysl je zadržena v srdci, při čemž všechna její pozornost je obrácena jen k ní samé, tu tento stav se jmenuje sebezpytováním čili subjektivním zřením (antarmukha-drišti). Vynoří-li se mysl ze srdce na venek a zaměstnává-li se tvorbou hrubého světa, tu tento stav lze nazvati zevním zpytováním nebo objektivním zřením (bahirmukha-drišti).[10]

Je-li mysl nucena seděti v uvěznění v srdci, pak prvotní myšlenka "já" postupně mizí a co pak zbývá bude věčným "Já" nebo Atmou. Je to ten stav, ve kterém není ani nejmenší stopy pojmu "já", což se jmenuje skutečným zřením (swarupa-drišti). Tento stav se také nazývá "tichem" nebo Munam. O tomto stavu utišení se mluví ve Vedantě o vidění moudrosti (Džnana-drišti).[11]

A tak tento klid není nic jiného než onen stav mysli, když zůstává ponořena do Já nebo Atma-swarupa. Tento stav nesmí býti nesprávně ztotožňován se čtením myšlenek, telepatií nebo jasnozřením nebo s trikalavedanam t. j. se silou věděti minulost, přítomnost a budoucnost.[12]

Co jest ve skutečnosti, to existuje v Atmaswa-rupam. Zevní svět. (čítajíc v to všechny dživas, individuelní já) t. j, duše a Iswara (kosmické já) jest pouze ilusorní vidění na Atma se jevící, a podobá se to jen, stříbru na perleti. Tyto tři - svět, dživas a Iswara - projevují se současně a také současně mizejí.[13]

Konec konců je to tedy Atmaswarupam, co, vidíme jako svět, jako dživu (nebo já, nebo ego lidské) a jako Iswaru. Proto všichni ti jsou vpravdě Sivaswarupam, t. j. Atmaswarupam.[14]

Vičara, čili správné dotazování jest jediný účinný prostředek k uklidnění mysli. Není jiného prostředku, jenž by se tomu vyrovnal.[15] Jinými prostředky může mysl býti ovládnuta a ve vládě udržena., ale je jisto, že se zase odrazí znovu a znovu. Na příklad může býti ovládnuta regulováním dechu (pranajamou). Je-li dech zadržován, pak mysl zůstává klidná, ale když ono zadržování bylo uvolněno, tu mysl zase vyskočí a je zmítána sem a tam vrozenými sklony (vasanas), jež jsou výsledkem minulých skutků (karmy).

Stejně mysl jako životní síly (prana) mají společný pramen. Myšlenky jsou projevy duše. Myšlenka ;,já" je základní myšlenkou, která nejdříve vyrazí z duše a to je sobectví čili ahamkara.[16] Prana vychází také z téhož pramene jako ahamkara. Proto, je-li dech nebo prana ovládnut [17] a tak udržen, je též ovládnuta mysl a je-li ovládnuta mysl tu je také ovládnut dech. Dech nebo prana jsou zde míněny jako sthula nebo hrubý výraz nebo ukazovatel duše. V době lidského života udržuje duše pranu v těle a v okamžiku smrti ji duše odnáší s sebou.
Pranajama (ovládnutí životních sil pomocí regulovaného dechu) může pomoci k ovládnutí mysli, ale nemůže jí zničit. Týmž způsobem koncentrace na nějaký tvar (murti-dhyanam), opakování nějaké formule (mantra-džapam), spolu s výběrem potravy, jsou pouze přechodné kroky k ovládnutí mysli. [18]

Mysl se ustaluje na jediný předmět, buď murtidhyanam, nebo mantra-džapam, právě tak jako neklidný chobot slona zůstává v klidu, když mu dáme držeti nějaký řetěz a nepokouší se již chápati se jiných předmětů. Tak také mysl, věčně nestálá a bludná, může býti vycvičena k soustředění na nějaké jméno nebo tvar, t. j. na předmět, tak jako v murti-dhyanam nebo mantra-džapam a pak se toho drží a přestává putovati.[19]

Každá myšlenka sama o sobě jest nejvýš slabá, protože mysl je roztržitá a rozptýlena v nesčetné a stále se měnící myšlenky. Čím více jsou myšlenky kroceny, tím více se mysl soustřeďuje a vlivem toho získává více síly a moci. Úspěch je zajištěn, jestliže mysl se cvičí v atmavičara.[20]

Při všech těchto cvičeních (disciplinách) jest nejvýš důležitý výběr potravy, t. j. pňjímati ji ve skromném množství, a sice jen potravu satvickou.[21] Tím způsobem se stává mysl více a více satvickou a Atma-vičara je účinnější a účinnější Nesčetné vasanas čili sklony, způsobené minulou karmou, sídlí v duši. Tyto sklony se nahromadily od nepamětných dob, vlivem nesčetných minulých životů. Tyto vasanas se vynořují v mysli jedna za druhou jako vlny v moři. Čím více swarupa-dhyana [22] pokračuje, tím více jsou tyto vasanas potlačeny a mizejí, při čemž na tom nezáleží, jak jsou staré a hluboké. Máme se státi pevnými a stálými ve swarupa-dhyaně a nemáme dáti místa jakýmkoliv pochybnostem, zdali veškeré ty nahromaděné sklony budou někdy vyhasnuty a zdali mysl se může někdy proměniti v Atma-swarupam.

Nechť jsou hříchy člověka veliké a mnohé. Nemá přece jen plakati a naříkati, řka: "Jsem hříšníkem, a jak může hříšník dosáhnouti spásy?" Ať jen odhodí každou myšlenku na to, že je hříšníkem a ať se chopí swarupa-dhyany s horlivostí. Záhy se stane dokonalým. Pokud vasanas lnou k duši, dotud máme se trvale tázati: Kdo jsem já?" Pokračujíce dále v tomto pátrání máme potlačiti každou myšlenku bezprostředně, jakmile se v mysli vynořila. Osvobození od všech přítažlivostí čehokoliv zevního se jmenuje vairagyam nebo nežádoucnost; a příchylnost k Atma-swarupam neodchylně jest džnanam čili moudrost, t. j. opravdové vědění. Stejně vairagyam jako džnanam vedou konečně k stejnému cíli. Právě tak jako lovec perlí ponořuje se hluboko ke dnu oceánu, při čemž si pomáhá těžkými kameny, které jsou přivázány k jeho nohám, a dostane se tak k drahým klenotům, tak člověk se má také hluboce ponořovati s umíněnou rozhodností do sebe a zajistit, si tak drahocenný klenot - Atma. Postačí, když se člověk nepřetržitě soustřeďuje na vlastního swarupam nebo Atmu, až dosáhne poznání. Když obléháte nějakou pevnost, čímž nepřítele vyhladovíte, tu nepřátelé v té či oné době z ní vyjdou. A pak můžete každého usmrtit jak vychází z brány - a hle - tvrz je konečně snadno dobyta.[23]

Guru a Bůh jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jestliže se vzdáváme Guruovi (Učiteli), tu je jisto nade vše, že budeme spaseni - v tom nebude zrady. Avšak člověk má pak bez otázky sledovati cestu, která mu byla Guruem ukázána. Podrobení se Bohu je totéž. jako koncentrace na Atmu, když nestrpíme, aby se nějaká myšlenka vynořila. Bůh udrží na sobě každé množství břemene, abychom tak řekli; poněvadž jeho moc jest nejvyšší a On řídí veškeré záležitosti světa, proč bychom se tedy starali sami jakýmikoliv úvahami, zdali máme činiti to či ono, místo, abychom se raději podrobili Bohu? Zdali pak nějaký cestující po železnici ponese svoje zavazadlo na vlastní hlavě a trpěti tím, místo, aby zavazadlo položil ke svému boku a posadil se pohodlně do vozu? Neměl by snad věděti, že je to přece jen vlak, který veze všechny cestující a jejich zavazadla, ať jsou jakkoliv těžká?

Podstatou Atma swarupam je blaženost, a nejen to, neboť blaženost (dokonalé štěstí) jest s Atmou identické. Lze dokonce říci: "Štěstí, ať kdekoliv existuje, jest tato Blaženost Atmy." Jen to jediné je skutečností. Není vůbec žádného štěstí v kterémkoliv předmětu světa. Je to prostá nevědomost, když si myslíme, že z nich můžeme odvoditi nějaké štěstí. Když mysl vyběhne ven za věcmi zevními, tu dojista trpíme. Kdykoliv cítíme, že naše tužby jsou uspokojeny, tu pozorujeme, že mysl se stahuje do svého domova - na místo svého původu - a že se raduje z Atma - sukham (z blaženosti Já). A tak také v hlubokém spánku, ve vytržení nebo ve mdlobách a když naše vytoužené předměty jsou zajištěny nebo nenáviděné předměty odstraněny, obrací se mysl dovnitř a těší se z Atma-sukham.

Tímto způsobem putuje mysl stále neklidně sem a tam k Atma a od něho. Stín pod stromem je příjemný a potěšující, vedle je horké a nesnesitelné slunce. Putující člověk ve slunci se uchyluje do stínu a těší se z chladného tam ovzduší. Ale po chvíli cítí pokušení vyjíti zase do horkého slunce. A zase shledává horko nesnesitelné a vrací se do stínu. Tak nepřetržitě se pohybuje sem a tam ze stínu do slunce a ze slunce do stínu. Říkáme, že takový člověk je nevědomý. Moudrý člověk se ze stínu nehne. Podobně také mysl nevědomého člověka je často lákána do zálezitostí světských a když se tam setká se starostmi a těžkým utrpením, vrací se ke svému Atma-swarupam (Brahmovi), jen aby zase zabloudila do světa. Na druhé straně mysl moudrého člověka se nikdy neodvrátí od Brahmy, ale raduje se z věčné blaženosti.

Konec konců je však svět jen pouhou ideou nebo myšlenkou.[24] Přestane-li duše mysliti, tu svět zmizí a pak vznikne nepopsatelná blaženost. Jakmile duše počne zase mysliti, objeví se ihned svět a pak vzniká utrpení.

Slunce vychází bez jakékoliv žádosti nebo bez jakéhokoliv rozhodnutí nebo úsilí, aby něco činilo. Potom lupa způsobuje oheň, lotosová poupata rozkvétají, voda se vypařuje a lidé se chápou různých činností. Již pouhou přítomností magnetu počne střelka tančit. Podobně také v přítomnosti Iswary, který Sám je bez tužeb a bez potřeb, zdá se, že duše (dživas) provádějí dále svoje činnosti, podléhajíce třem činnostem Iswary, totiž tvoření, zachovávání a ničení, nebo jak jsou někdy popisovány, pěti kriyas, totiž: sarga (tvoření), sthiti (zachovávání), samhara (ničení), tirodhanam (klesání) a anugraham (nejvyšší milosrdenství). Avšak Iswara je prost každého sankalpa (pohnutky) a žádné účinky nějaké karmy (činnosti) nesklízí.[25]

Lze však pozorovati, že žádná světská činnost žádným způsobem nepůsobí na slunce. Dobré nebo špatné vlastnosti čtyř elementů, totiž země (předměty pevné), vody (tekutiny), ohně (teplo a světlo) a vzduchu (plynů), nemohou žádným způsobem působiti na element pátý, totiž všudypřítomný ether (prostor), v němž prvně jmenovaní existují.

Veškerá písma prohlašují jednohlasně, že ovládnutí mysli je naprosto nutné k dosažení spásy. Proto ovládnutí mysli je cílem, k němuž máme směřovat. Ani nekonečné studium knih nás nepovede k cíli, jestliže mysl není vedena k ovládnutí. Abychom ovládli mysl, musíme se tázati: "Kdo jsem já?" Zdali nějaká kniha nám pomáhá k takovému dotazování? Člověk může poznati Já (Atma) jenom pomocí oka vědění. Chce-li Rama věděti, že je Ramou, zdali potřebuje pomoci zrcadla? Já sídlí uvnitř těla, které je složeno z pěti pochev (kosas), zatím kdy knihy jsou pouze zevními předměty. Já musí býti hledáno uvnitř, procházením pěti pochvami [26] a je zcela marné hledati Ho v knihách. Poznání Já, které se zdá býti v zajetí a uskutečnění Jeho pravé podstaty (swarupam) jest osvobození (Mukti). Úsilí udržeti mysl stále soustředěnou na Já se jmenuje Atma-vičaram. Dhyana čili koncentrace jest myšlení na Já jako na Sat-Čit-Ananda, t. j. jako na Brahmu, jehož podstatou jest Sat (existence), Čit (vědění) a Anandam (blazenost). Může nadejíti čas, kdy člověku bude zapomenouti vše, čemu se naučil. Smetí, které bylo zameteno a nahromaděno, musí býti odhozeno. Je bezúčelné rozebírati nějak jeho obsah. Podobně také není k ničemu pátrati podrobné v elementech (tatwas), které zakrývají Já a určovati, co jsou a jakými jsou nadány vlastnostmi, zatím kdy mají býti prostě odmeteny. Zacházejte se světem jako se snem. Bdělé vědomí může býti trochu dlouho trvající, zatím, kdy vědomí ve snu může býti okamžité. Může býti nějaký zdánlivý rozdíl mezi oběma, ale to jest vše. Vše, co vidíte ve snu, za trvání stavu snění, zdá se býti skutečností jako předměty, které vidíte ve vašem stavu bdělém. Stejně ve stavu snění jako ve bdělém stavu se objevují současně myšlenky, jména a tvary.[27]

Není takových dvou věcí, jako dobrá duše a špatná duše. Je to jedna a táž duše. Vasanas (sklony) způsobují žádosti a přitažlivosti, které mohou býti někdy dobré a někdy špatné. Duše, je-li ve vlivu dobrých vasanas, je na jistou dobu považována za duši dobrou a je-li ve vlivu špatných vasanas za zlou. Třebaže někteří se nám zdáli časem jakkoliv špatnými, nemáme jich míti neradi, ani nemáme se chápati předsudků ve prospěch těch, kteří se zdají na čas býti pro nás přátelskými a dobročinnými. Vyhněme se stejně náklonnosti jako nelibostem. Nedovolujme mysli, aby byla vtahována do světských záležitostí.[28] Nevměšujme se mezi jiné lidi. Ať jakkoliv zacházíte s jinými, vždy je to stejně odráženo a přijde to na vas v některé (třebaže neznámé) době. Je-li tato pravda oceněna, kdo se může zdržeti, aby nebyl dobrým ke všemu?

Vynoří-li se "já", tu se vynořuje vše a jestliže "já" mizí, pak mizí vše.[29] Čím jsme pokornějšími, tím lépe. O, je-li mysl ovládnuta, co na tom sejde, kde se zdržujete nebo s čím se setkáte?

OM TAT SAT. [30]

Doslov překladatele.

Tímto spiskem velikého indického Mudrce podáváme svým čtenářům jasný a původní, nijak nezbarvený návod k mystickému cvičení, jaké Mudrc doporučuje. V dalším budou ještě jeho slova rozvedena více a budou také zodpověděny mnohé otázky, jaké se namanou v duši každého žáka mystiky, když pronikl svými vědomostmi hlouběji.

Tím však není řečeno, že bychom každému doporučovali cvičiti podle metody Maharišiho.
Kdo snad neměl dosud výsledků našimi prostředky - tichou koncentrací, popsanou v I. díle "Ohnivého Keře" a knize "Cesta královská", nebo kdo nemá dosud výsledků cvičením písmenovým podle Mistra Kerninga, které v obou mých jmenovaných spisech rovněž je popsáno, ten nechť jen sáhne k cvičení dotazovacímu, jež zde bylo uvedeno, ale ať si napřed všimne, v dalších zde přeložených spisech, zvláště v ,Katechismu předpisů", že je k tomu třeba přípravy, t. j. zevní i vnitřní očisty! Kdo výsledky měl, nemá svoje cvičení měniti, neboť jistě by se tím zdržel na Cestě! To je zcela jistá pravda, která platí také pro všechny jiné metody cvičné, kterých je na příklad v Indii a i jinde veliké množství. Naše bhakti jóga a mantra jóga (tichá koncentrace s oddaností k Bohu a opakování jména božího nebo jiné cvičení podle Kerninga) vede podle slov samého Mudrce Maharišiho ke stejnému cíli , jako jeho cvičení dotazovací. To rozumnému postačí, zvláště, když mně bylo ze střediska Maharišiho výslovně sděleno, že není žádné kratší cesty a že ten, kdo o jakési kratší cestě mluví, vůbec věci nerozumí. Píši tento dodatek, aby čtenáři naši nebyli uvedeni do jakéhokoliv zmatku a také, abych sám byl ušetřen zbytečných otázek, neboť moje dopisování beztoho je již skoro tak veliké, že sotva jsem s to, abych je zmohl. A ještě k tomu dodávám, že z téhož indického střediska mně bez jakéhokoliv zvláštního dotazu byl dán důrazný pokyn, abych pevně a neochvějně stál na svém dosavadním stanovisku. A to je nezvratným potvrzením mého malého a skromného poslání na zemi.
Karel Weinfurfer.

Poznámky

[1] B. A. je universitní titul (baccalaureus artium), po česku bakalář svobodných umění. Pozn. překlad.
[2] Muni je duchovní osvícenec čili Adept. Pozn. překlad.
[3] B: L., i. j. baccalaureus legum, což značí asi naše "doktor práv". Pozn. překlad.
[4] V hlubokém spánku není snů a není tudíž žádných vjemů. V takovém spánku spočívá jaksi naše já v objekt velkého božského Já, v naprostém štěstí a míru. Pozn. překlad.
[5] Zde vidíme v překrásném, jako, křišťál čistém, extraktu učení, jež je obsaženo ve Vedách, Upanišadách a Vedantě, málo slovy a větami, ale důrazně a snadno pochopitelně, jak tyto věci jinak obtížné, může říci jedině veliký Mudrc. Pozn. překlad.
[6] Toto jemné tělo je po našem názoru tělem astrálním a dživa nebo ego je naše duše nebo malé já. Pozn. překlad.
[7] Hridaya neznamená zde onen orgán, který obvykle je jmenován srdcem, nýbrž Duchovní Středisko nebo Pramen mysli, ega a světa. (Toto duchovní srdce je skoro uprostřed lidských prsou a nikoliv tam, kde je srdce hmotné. Také všechny nauky západních mystiků a Rosikruciánů poučují a tomto duchovním srdci, kam je třeba se soustřeďovati, hledáme-li svoje božské Já. - K. W.)
[8] K Mistrově větě: "Vytrvalé dotazování se, jaká je podstata ,mysli" atd. (v originále je slovo "mind" čti majnd, také v úvozovkách, protože mysl je něco nereálného), je třeba jistého vysvětlení. Právě toto anglické slovo "mind" znamená vše možné, na př. je to: duch, duše, duševní síla, mysl, rozum, vloha citová, srdce (v přeneseném smyslu), vůle a ještě mnoho jiného. V angličtině je spousta, vžitých frázi, ve kterých se pozná podle smyslu věty, co bylo slovem "mind" míněno. Ale v našem případu je užito tohoto slova misty jako "mysl" a jinde zase to, čemu my říkáme "duše". Ale pro výraz "duše" má angličtina slovo "soul" (čti soul), jímž se však míní spíše duše nesmrtelná v náboženském smyslu, dále také duch, duše zvířecí, duch zemřelého atd. Z toho je viděti, jak obtížné je překládat takové metafysické věci do našeho jazyka z angličtiny. Aby nebylo nedorozumění, dodávám, že slovo "mind" zde znamená duši zevní, nebo nižší "já", tedy to, co je v člověku pomíjející, čili také mysl, neboť' člověk ze svého nitra, dokud není znovuzrozen, nezná nic, než svoje city a myšlenky a schopnost představivosti čili imaginaci. To vše je tu míněno slovem, "mind" nebo, jak jsem přeložil, výrazem
, "mysl". Jak uvidíme dále, vede Mahariši žáka zase jenom ke staré nauce koncentrační, podle které je jediným prostředkem k dosažení duchovního osvícení. Jiné Cesty vůbec není. Je třeba zastaviti nějakým způsobem chod myšlenek a představ, čili, jak praví velký starý Mistr indický Patandžali: "Jóga je zadrženi změn myslícího principu." Tedy žák se musí cvikem naučit zadržeti všechny myšlenky a všechny obrazy své imaginace. K tomu jsou různé metody a jednu z nich doporučuje Mudrc Mahariši tak zvaným dotazováním, které se však musí prováděti velmi dlouho - po léta - než žák dospěje k výsledkům. Je zajímavo, že starý Mistr Kerning v jedné knize udává žákovi cvičení, podle kterého má žák mysliti si slůvko "já"'. Kerning k tomu neudává bližších vysvětlivek, ale je zřejmo, že mínil totéž jako Mahariši. V knize, určené pra široké vrstvy čtenářů nemohl a nechtěl se dávati do bližšího vysvětlování. To vedlo Ovšem k různým omylům u některých čtenářů. Namítali na př., že pak by se mohlo vyvinovat nějaké "falešné já", které je právě v okamžiku cvičení po ruce v lidském nitru. Tato námitka je chybná, poněvadž takové cvičení musí vésti a vede žáka k pátrání po pravém já , čili po božském Já, jestliže jen žák provádí toto cvičení poctivě a s touhou po poznání Boha. Jinak může vésti k nedobrým výsledkům, není-li prováděno již od počátku s ideou na Boha. To také vidíme u Kerninga, který po čase nařizuje témuž žákovi, aby cvičil slovo "člověk", dále pak zase slovo "vyšší podstata" a na konec, když žák zase pokročil, slovo: ,Král", čímž je míněn vnitřní božský Mistr čili Bůh. Viz také "Ohnivý Keř I. díl, II, vydání, strana 73. Zmíněná cvičení jsou jako Příklady k vedení žáka učitelem v knize Kerningově: "Klíč ke světu Ducha". Vidíme z nich, že Kerning je dosud nedoceněným autorem, neboť v jeho knihách jsou mnohé perly, o kterých ví málokdo! Za to v indických spisech je velmi průhledně naznačeno, co se míní výrazem, kde my užíváme slova mysl nebo Angličané "mind". Patandžali píše, že se mají zastaviti změny "myslícího principu", což je překlad sanskrtského slova "čita". Toto "čita" je to, čím duše lidská myslí, tedy její nástroj k myšlení. Tento nástroj podléhá neustálým změnám a musí se ukrotit a uklidnit.
To je právě úkolem žáka mystiky a jógu. Slovo "čita" jasně naznačuje překladatel Patandžaliho výrazy "myslící princip", Zde tedy nemůže býti pochybnosti. Tolik jsem považoval za nutné říci o této věci zvláště začátečníkům, jimž vydati na tyto věci jsou dosud novou zemí, do které se chtějí vydati na pouť.
[9] Mysl je zvyklá od našeho zrození nepřetržitě se měniti, s počátku zápasí velmi o tuto svoji svobodu. Pádí sem a tam jako splašený kůň. Proto ji Indové přirovnávají v tom- to stavu k opici, která se opila lihovinou, pak byla uštknu. ta štírem a potom se zbláznila. Pozn. překlad.
[10] V tomto stavu jsou všichni lidé, kromě Mistrů a jóginů a vysokých mystiků. Celá školní věda spočívá na tomto zevním zpytování. Pozn. překlad.
[11] O tomto tichu mluví více méně zastřeně všechny pravé mystické a jógické spisy a rovněž spisy pravých křesťanských světců. Velmi krásně to popisuje zvláště Mabel Collinsová v knize "Světlo na Cestu". Kdo tohoto ticha jen jednou zažil, ví navždy, co to jest, kdo toho nezažil, nelze mu toho pověděti. Pozn. překlad.
[12] Mistr zde správně upozorňuje na rozdíly mezi tímto stavem ticha v nitru a mezi okultními schopnostmi shora vytčenými. Tyto schopnosti může totiž člověk všechny míti a nemusí naprosto znáti stav vnitřního klidu, o němž Mistr mluví. Ale ovšem takové síly a schopnosti velmi často doprovázejí vývoj vnitřního vzrůstu mystického, podle vasanas čili sklonů, které si žák přinesl ze svých minulých životů. Pozn. překlad.
[13] Iswara je slovo odvozené od částice iš, což značí vládnouti a slovo to znamená nejvyššího vládce (Vivekananda) nebo také moc Mocného (Bhagavad Gita). Patandžali v poučce XXII., 1. kniha praví, že samadhi beze změn (bez semene čili zbytků myšlenek) lze dosáhnouti právě také oddanosti k Iswarovi. Ale Iswara není Bohem ve tvaru, a také není ani Bytostí osobní, ani zase neosobní jako Brahma podle Vedanty. Patandžali v poučce XXIV., 1. kniha praví: "Iswara je zvláštním Duchem nedotknutelným soužením, skutky, ovocem skutků a dojmy." Je to zřejmě Puruša (Duše), ale zvláštní Duše, praví komentář, poněvadž není totéž jako známé nebo poznatelné Duše. Patandžali jej uvádí jako předmět koncentrace, aniž by vysvětloval blíže Jeho podstatu. Ze všeho však vidíme, že Iswaru lze přirovnati s pojmem Ducha Svatého v křesťanství. On je také věčně svobodný, věčně všeho prostý a vševědoucí. Čtenář nalezne velmi zajímavé podrobnosti o tom, nač nebo na koho se má soustřeďovati, zvolil-li cestu tiché koncentrace w ,Kapitolách pro začátečníky", které jsem uveřejnil v naší revue Psyche, ročník XVI., 1939, a sice ve všech číslech. Dále praví Patandžali v poučce XXV., téže knihy, že Iswara v nejvyšší míře obsahuje sémě vševědoucnosti. Nelze se jinak domnívati, nežli že Mistr Patandžali mínil tímto výrazem vše pronikajícího Ducha, jenž se projevuje v přírodě. Pozn. překlad.
[14] Jenom že toho nechápeme, pokud jsme nedošli k poznání Atmy čili božského Já. Pozn. překlad.
[15] Jenom že toto cvičení musí býti doprovázeno jistými předcházejícími podmínkami, které žák musí vyplnit, než může očekávati žádoucích výsledků. O Yom mluví Mistr Mahariši, ale mý na to již teď upozorňujeme. Pozn. překlad.
[16] Nebo jáství. Pozn. překlad.
[17] Slova dech je zde užito též jako životní síly a nikoliv jen jako dýchání obyčejné. Pozn. vydavatele.
[18] Dhyana je hluboká koncentrace a tvar znamená tvar některého Božství, pokud se týká jeho postavy, již si žák představuje. Technika tohoto cvičení je popsaná v I. díle mého "Ohnivého Keře" a ve spise "Cesta královská". Tam také nalezne čtenář důkladné vysvětlení mantrického cvičení (mantra džapam) bud' písmenového, slovního nebo větního. Mantra je mystická nebo magická formule nebo slovo, které žák v Indii obdrží od svého učitele. U nás se užívá na počátku samohlásek naší abecedy, podle Mistra Kerninga. Pozn. překlad.
[19] Jméno znamená jméno některého Boha. Na př. mohamedánští dervišové neznají jiného cvičení než opakování jména Allahova. Pozn. překlad.
[20] T. j. dotazování se, kdo je pravým Já čili Atmou. Pozn. překlad.
[21] Jsou tři základní vlastnosti lidské duše, která se jmenuje tamas, což znamená temnotu a nehybnost, nebo necitelnost, dále radžas, což jest činnost a sattva, což jest nejvyšší vlastnost duchovní, která poskytuje osvícení. Sattvika je ten, kdo má vyvinutou vlastnost sattvy. Sattvická strava je tedy strava čistá, čímž je v Indii míněna výlučně strava rostlinná a nekořeněná. Podrobně je popsána tato strava v jógických knihách, v nichž se předpisuje žákům jako v knize "Lampa k Hathajogu". Ale rostlinná strava se nehodí pro každého, poněvadž lidé slabé konstrukce by jí mohli utrpěti újmu na zdraví. Musíme míti stále na mysli, že Mistr Mahariši již od počátku svého vývoje žil přísným životem asketickým, což bylo právě mu umožněno indickými poměry, podnebím atd. Na Západě však není toho naprosto třeba, neboť pak by nemohlo na Západě býti na tisíce jedinců, kteří dosáhli božského spojení a žili přece normálním životem Evropana. Pozn. překlad.
[22] Viz předcházející vysvětlivku. Pozn. překlad.
[23] Je mi velikou útěchou, že jsem již v I. díle "Ohnivého Keře" napsal o tak zvaném hříchu myšlenky zcela stejné, neboť potvrzuje-li to sám Mudrc Mahariši, pak jsem v dobré společnosti! Také Mistr Rama Krišna, když jednou vzal do rukou jakousi křesťanskou knihu, řekl o ní s nelibostí, že nejedná o ničem než o hříších. To je právě v křesťanství velikou závadou pokroku, poněvadž čím se stále v myšlenkách obíráme, to musí v nás vzniknouti a tím si béřeme víru a sílu k dalšímu boji, který je v mystice nejtěžší ze všech - běží o vítězství nad vlastním nízkým nitrem. Proto nechť žák si připomíná stále slova Mistra Eckehardta, že jakmile usedne ke cvičení a počne se soustřeďovati na Boha, je bez hříchů! Pozn. překl.
[24] Tato pravda je nejlépe vyjádřena v indické Vedantě. Celý Vesmír je pouhý klam našich smyslů a ve skutečnosti neexistuje. Tímto slovem "skutečnost" je však míněna ta skutečnost, kterou pozná jen člověk, jenž se spojil s Bohem tak, že je s Ním zajedno. Bůh je jedině pravdou a skutečností. Pro nás hmotné lidi je vesmír skutečností, ale se stanoviska božího je pouhým klamem, je neskutečný. Pozn. překlad.
[25] V "přítomnosti Iswary" znamená v přítomnosti Boha, který je ve světě věčně a všude. Pozn. překlad.
[26] Tyto pochvy jsou různé druhy těl od hrubého hmotného k nesmrtelnému tělu zářícímu, o němž mluví svatý Pavel. Pozn. překlad.
[27] Těmito větami navádí Adept Mahariši čtenáře, jak má zacházeti s oběma dojmy, s těmi, kterých nabýváme prostřednictvím smyslů ve bdění ze zevního světa, stejně jako s dojmy, kterých nabýváme ve snu. Pozn. překlad.
[28] T. j. skládejme vše na Boha a jen na Boha. Kdo. to činí, obdrží od Boha vše , co potřebuje. To není snad jen naučení ethické, nýbrž nejvýš praktické , poněvadž ten, kdo to činí, má a musí míti vše a sice bez starostí . Vzpomeňme jen na slova Kristova, který učil totéž, když mluvil o květinách a řekl, kdo je odívá! Pozn. překlad.
[29] Tím je míněno ovšem naše malé, zevní já. Pozn. Překlad
[30] Om, toť Pravda. Pozn. překlad.

http://svetmysli.net/sm.exe?lng=cz&pg=47
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Štěstí je Vaše pravé já

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 02. led 2016 23:12:33

Maháriši: Pokud si člověk myslí, že jeho štěstí závisí na vnějších příčinách a jeho majetku, logicky vyvozuje, že jeho štěstí musí s přibývajícím majetkem vzrůstat a zmenšovat se s jeho úbytkem. Proto je-li zbaven majetku, jeho štěstí bude nulové. Jaká je však pravá zkušenost? Je možné tento náhled potvrdit? V hlubokém spánku nevlastní člověk žádný majetek, počítaje v to jeho vlastní tělo. A místo toho, aby byl nešťastný, je naprosto šťastný. Všichni touží po dobrém spánku. Z toho lze vyvodit, že štěstí je v člověku podstatně obsaženo a nezáleží na vnějších okolnostech. Člověk si musí uvědomit své Já, aby získal přístup k ryzímu štěstí.
http://sadhana-cz.blogspot.cz/2008_10_01_archive.html
Návštěvník
 

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. led 2016 22:40:34

Čtěte utišeni, s plnou pozorností k textu. Nezamýšlejte se vůbec nad slovy, nechte je na sebe pouze působit. Jsou to kódy, které otevírají vaše vědomí. Uvolněně sledujte klid, který jemně vplouvá do mysli. Uvědomujte si tento klid. Když myšlenky odejdou, spočívejte nějakou chvíli v posvátné Prázdnotě, Srdci. Odměnou bude spontánní radost a blaženost, která vytryskne ze Srdce jako znamení, že jste se dotkli své pravé přirozenosti, že jste vešli do svého Srdce, Božského Já. Slova Já, Srdce nebo To, označují Boha i náš přirozený stav.

MODLITBA


1. Ve sprchách milosti je podoben měsíci,
příteli modré lilie,
podobně září jako slunce
které se přátelí s lotosem

Ve svém pevném setrvání v Božském Já připomíná
Že je jedno s otcem, Dakšinamurthim
Pod banyánovým stromem

Na takového jediného meditujme.

2. Ramana Gita je čistou řekou, Gangou
mající svůj zdroj v majestátní hoře Šri Ramana.
Ona protéká skrz slova poety Ganapatiho
A z každého očišťuje veškerou nečistotu
A dosahuje oceán Srdce oddaných.


NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚKOL


Deivarata:
1. Bhagavane! Co je nejdůležitějším úkolem lidských bytostí chycených do cyklu zrozování a smrtí? Prosím vyjasni jeden a taky jej vysvětli v detailech.

Bhagavan:
2. Pro ty, co touží nejvýše, objevení vlastní pravé přirozenosti je nejdůležitější. Protože ona je základem všech činů i jejich následků.

3. Po odmítnutí smyslových objektů člověk setrvává jako čistý plamen poznání ve vlastní pravé přirozenosti. Toto je přirozený stav.

4. Přirozený stav je prostý lenosti. Jedinec pevně zakotven v něm nepřetržitě vykonává nejtěžší pokání, spontánně.

SEBE - DOTAZOVÁNÍ

Deivarata:
5. Jaká je duchovní praxe, vedoucí k poznání pravdy o sobě? Jakým úsilím lze dosáhnout obrácení mysli dovnitř?

Bhagavan:
6. Praktikováním odvracení všech myšlenek pryč od smyslových objektů a sledování sebe-dotazování vytrvale a pevně.

7. Myšlenka-já je kořenem všech ostatních myšlenek. Po zdroji této já-myšlenky má být pátráno.

8. Toto samo je sebe-dotazování a ne kritická studia písem. Hledání zdroje myšlenky-já ponořuje já-myšlenku do něho.

VĚDA SRDCE


9. Já-myšlenka je kořenem všech myšlenek. Zdroj, ze kterého já-myšlenka povstává je Srdce.

10. Toto Srdce je odlišné od krev rozvádějícího orgánu. Jestliže je slovo rozděleno na Hrt a Ayam, centrum a To, je to ustanoveno pro Božské Já.

11. Jako slunce dává světlo měsíci, stejně tak Srdce osvětluje mysl.

12. Ten, kdo si neuvědomuje, že zdrojem vědomí je Srdce a vnímá objekty jako by byly od něho oddělené, je nevědomý a podléhá iluzi.

OVLÁDÁNÍ MYSLI

13. Člověk připoután k objektům a mající nekonečné myšlenky díky síle ukrytých sklonů, nalézá těžko ovládání mysli.

14. Pohyb mysli může být ovládán řízením dechu. Pak, jako uvázané zvíře, mysl přestává odbíhat.

15. Sledování plynutí dechu je jeho řízením. Takové sledování, je-li konstantní, uklidňuje dech.

16. Řízení dechu s sebou přináší ovládání myšlenek. Potom jedinec spočine v jejich zdroji.

STEZKA

17. Brahman samo září jako Já, Já v Srdci. Toto je forma Božského Já. Vstup do Srdce klesaje dovnitř s tázající myslí, dechem ovládaným a setrvej jako Ono.

VÝZNAM SPOČÍVÁNÍ V BOŽSKÉM JÁ

Ganapati Muni:
18. Nejlepší z mudrců, která z těchto myšlenek je poznáním, "já jsem Brahman" anebo "Brahman jsem já" nebo "já jsem vše" anebo "toto vše je Brahman"? Je mezi nimi rozdíl?

Bhagavan:
19. Nepochybně jsou tyto myšlenky toliko představami. Mudrci říkají, že spočívání v čistém stavu je poznáním.

Ganapati Muni:
20. Je rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" dostačující pro osvobození? Anebo je zajištěno jinou duchovní praxí?

21. Zakotvení v Božském Já samo osvobozuje jedince ze všech pout. Rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" vede k nechuti k pomíjivému.

JEN ZKUŠENOST SAMA JE DŮLEŽITÁ

Ganapati Muni:
22. Je pro hledající pravdu studium písem postačující pro osvobození? Anebo je přineseno praxí podle pokynů Gurua?

Bhagavan:
23. Porozumění vlastní totožnosti s Božským Já, založeno na písmech, dokonce i když je správné a zbavené pochyb, nenahrazuje zkušenost.

24. Stovky knih nemohou rozpustit pochybnosti a neporozumění. Zkušenost sama to dovede.

25. Zkušenost přirozeného stavu během duchovní praxe je označena jako "upasana". Když se stane nepřetržitou je to "poznání".

PRAVDA – JEJÍ NASLOUCHÁNÍ, ROZJÍMÁNÍ A SPOČÍVÁNÍ JAKO ONA

Ganapati Muni:
26. Nejlepší z mudrců, co je míněno "nasloucháním Pravdě", "meditací na Ni" a "spočíváním jako Ona"?

Bhagavan:
27. Naslouchání Védantickým textům anebo Guruovu vyjevení Pravdy anebo její poznávání díky nahromaděným zásluhám z minulých životů je nazýváno "nasloucháním Pravdě". Avšak, je to naslouchání uvnitř, naslouchání Božskému Já, ze kterého já-myšlenka vzniká.

28. Rozjímání o Božském Já je studiem písem, řekněme, ale to je jenom sebe-dotazování.

29. Zkušenost spočívání v Božském Já sama dovede vykořenit pochybnosti a nedorozumění. Ponoření do Toho je setrváním jako Ono.

PŘETNUTÍ UZLU

Ganapati Muni:
30. 14. srpna, v noci, jsem položil Maharšimu otázku na přetnutí uzlu, o čemž mají dokonce i učenci pochybnosti.

Bhagavan:
31. Spojení mezi tělem a Božským Já je nazýváno uzlem. Je to pouze tímto spojením s Já, že jedinec si uvědomuje tělo.

32. Tělo je netečná věc. Božské Já je vědomím. Vazba mezi těmito dvěma je zajištěna myslí.

33. Nevědomý vnímá pouze jméno a tvar. Podobně Božské Já samo září všude pro toho, kdo přeťal tento uzel.

NADŘAZENOST SEBE - DOTAZOVÁNÍ

Karshni:
34. Co utváří sebe-dotazování? Co je jejím užitkem? Může jedinec získat díky jiným duchovním praktikám stejný výsledek jako sebe-dotazováním?

Bhagaván:
35. Když ego, které je pouze odrazem Božského Já, s ním splyne, Božské Já samotné zůstává navždy všude.

36. Výsledek sebe-dotazování je lékem na všechna trápení. Je nejvyšším ze všech výsledků. Není nic většího než toto.

37. Úžasné okultní síly jsou možné díky jiným praktikám než sebe-dotazování. Ale dokonce i když si jedinec zajistí takové síly, nakonec jen sebe-dotazování dává osvobození.

POZNÁNÍ A POZNÁVAJÍCÍ

Ganapati Muni:
38. Jestliže žena zemře po dosažení osvobození během života, co je správné udělat? Je to pochování anebo spálení?

Bhagavan:
39. Tělo osvobozené ženy je chrámem a nemělo by být zpopelněno. Osvobození a poznání je společné oběma, mužům i ženám.

Ganapati Muni:
40. Jak osoba "neměnného poznání" ví, že je takovou? Je to díky plnosti její zkušenosti?
Anebo díky tomu, že vnímá jednotu? Podle jaké známky druzí poznají, že osoba je Poznávajícím?

Bhagavan:
41. Poznávající, který spočívá pevně v přirozeném stavu, si je bez jakýchkoli pochyb vědom, že je jedno. Proto je jeho mysl tichá a osvobozena od pohybu zrozeného z uchovaných sklonů.

42. Ze známky rovnosti se vším stvořením druzí odvozují, že je Poznávajícím (Džňaninem).

http://www.satguru.cz/article/3507.ramana-gita/
Návštěvník
 

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. úno 2016 9:23:02

Dosažení (Attainment, Arudha)

1. Jaký je stav dosažení poznání ?
Je to pevné setrvávání v pravém Já bez úsilí. V tomto stavu se mysl stala pravým Já a následně už znovu nepovstává. Je to přirozené jako když se obyčejný člověk zamyslí o svém těle, tak zcela běžně a přirozeně má myšlenku "nejsem ani koza, ani kráva, ani jiné zvíře, jsem člověk". Tak v pevném stavu poznání vnímáme "nejsem prvkem (tatva) počínaje tělem a konče zvukem (nada), ale pravé Já, které je bytí - vědomí - blaho (sat-čit-ánanda)", vrozené sebe-vědomí (átmapragňa).

2. Ke kterým sedmi stupňům poznání (gňána bhúmika) mudrc náleží ?
Náleží do čtvrtého stavu.

Poznámka :
sedm stupňů gňána bhúmika :
i) subheččha (touha po osvícení)
ii) vičarana (dotazování)
iii) tanumanasa (jemná mysl)
iv) sattvapatti (sebe uvědomění)
v) asamsakti (nepřipoutanost)
vi) padarthabhavana (nevnímání předmětů)
vii) turyaga (naprostá dokonalost)
Ti, co dosáhli posledních čtyřech stupňů, jsou nazýváni brahmavit, brahmavidvara, brahmavidvarija a brahmavid varištha

3. Je-li tomu tak, proč rozlišujeme ještě tři další nadřazené stavy ?
Čtyři stupně se rozlišují podle zkušeností osvobozené bytosti (dživamukta). To nejsou čtyři stupně poznání a osvobození. Co se týká poznání a osvobození, potom v těchto stupních mezi nimi nerozlišujeme žádné rozdíly.

4. Když je poznání společné všem stejně, proč je varištha (lit. nejdokonalejší) nejvíce opěvován ?
Co se týká varšthovy prosté zkušenosti blaha, jsou důvodem vychvalování jen zvláštní zásluhy, které získal v minulých zrodech.

5. Na světě není nikdo, kdo by nechtěl prožívat neustálé blaho. Co je důvodem, že všichni mudrci nedosahují stavu varišthy ?
To není záležitost pouhé touhy nebo snahy. Je to také otázkou karmy (prarabdha). Ego umírá spolu se svými příčinami již ve čtvrtém stavu (bhúmika). Kdo by tedy v té chvíli měl být činitelem, ze kterého vzniká touha po něčem nebo snaha. Dokud se někdo snaží, potom není mudrcem (džňáni). Zmiňují posvátné texty, které vychvalují varišthu, že by ostatní tři byli snad neosvícení ?

6. Některé texty zmiňují, že nejvyšší stav je ten, kdy smyslové vnímání a mysl jsou zcela zničeny. Jak je tento stav slučitelný s prožíváním smyslů a těla.
Kdyby to byla pravda, tak by nebyl rozdíl mezi tímto stavem a hlubokým spánkem. A navíc, co je to za nejvyšší stav, pokud někdy existuje a jindy zase ne. To se stává, jak bylo dříve uvedeno, některým osobám podle jejich karmy (prarabdha) na nějaký čas, nebo do smrti. Ale toto nemůžeme správně považovat za nejvyšší stav. Kdyby to tak bylo, tak by to znamenalo, že všechny vznešené duše a Pán, kteří byli autory Védských děl (gňána grantha) a Véd samotných, byli neosvícení. Kdyby byl nejvyšší stav takový, kde neexistují ani smysly ani mysl, nikoli stav, kde mysl a smysly existují, jaký by to byl potom nejvyšší stav (paripurnam)? Jelikož závisí na karmě, zda je mudrc činný nebo nečinný, velké duše stanovily, že sahadž nirvikalpa (přirozený stav bez záměrů) je sám tím nejvyšším stavem.

7. Jaký je rozdíl mezi normálním spánkem a bdělým spánkem (džagrat sušupti) ?
V normálním spánku nejsou ani myšlenky, ale ani pozornost. V bdělém spánku je pouze pozornost. Proto se tomu říká bdělý zatímco spí. Je to spánek, kde je pozornost.

8. Proč se pravé Já popisuje jako čtvrtý stav (turija)a také mimo (za) čtvrtý stav (turijatita) ?
Turija znamená to, co je čtvrté. Prožívající bytost (dživa) zažívá tři stavy - bdění (visva), spánek (taidžasa) a hluboký spánek (pradžna) a nestále koluje z jednoho do druhého. Ty nejsou pravým Já. Aby to bylo jasné, proto se zavádí tento pojem čtvtrý (turija). Tak se stanovuje, že pravé Já není mezi třemi běžnými stavy, i když je jejich neustálým svědkem.
Když je toto poznáno, potom tři prožívané stavy zmizí a s nimi mizí i představa stavu svědka čtvrtého. Proto je pravé já také označeno jako mimo čtvrtý stav (turijatita).

9. Jaký přínos mohou mít pro mudrce posvátné knihy (šrúti) ?
Mudrc, který je zosobněním pravdy, o které se v knihách píše, z nich sám nemá žádný užitek.

10. Je nějaká spojitost mezi získáním nadpřirozených schopností (siddhi) a dosažením Osvobození (mukti)?
Osvícené dotazování vede samo k Osvobození. Nadpřirozené schopnosti jsou jen neskutečné jevy vytvořené silou iluze (májá - májášakti). Sebe-realizace, která je trvalá, je jediný skutečný úspěch (siddhi). Úspěchy, které se objevují a mizí, jsou jen vliv máji a nejsou skutečné. Doprovází je záměr získat slávu, požitky a podobně. Někteří je získají bez toho, aby o ně usilovali. Pokud se tak stane, je to jen díky jejich karmě. Vězte, že spojení s Brahmanem je jediný skutečný cíl mezi všemi úspěchy. To je také stav Osvobození (aikja mukti) a známé jako spojení (sajudžja).

11. Pokud je taková povaha Osvobození (mukti), proč ji některé knihy spojují s tělem a tvrdí, že duše jedince může dosáhnout Osvobození jen pokud neopustí tělo ?
O Osvobození a povaze jejího prožitku lze uvažovat jen tehdy, pokud pouto skutečně existuje. Pravé Já (Puruša) ve skutečnosti nemá žádná pouta v žádném ze čtyř stavů. Jelikož pouto je pouze slovní předpoklad podle striktních prohlášení systému Védanty, jak potom může vzniknout otázka Osvobození, která závisí na otázce pouta, když žádné pouto neexistuje ? Pokud toto nevíme, je dotazování na povahu Osvobození a pout jako dotazování se na neexistující výšku a barvu syna neplodné ženy nebo rohy zajíce.

12. Pokud je to tak, potom popisy pouta a osvobození v knihách je bezvýznamné nebo nepravdivé.
Ne, to nejsou. Naopak, klam pouta vytvářený nevědomostí od nepaměti může být odstraněn pouze poznáním a k tomu účelu je termín Osvobození (mukti) obvykle vyhovující. To je vše. Skutečnost, že vlastnosti Osvobození jsou popisovány mnoho různými způsoby dokazuje, že jsou pouze představami.

13. Pokud je to tak, nejsou potom všechny snahy jako studium (lit. naslouchání), přemítání apod. bezúčelné ?
Ne, to nejsou. Takové pevné přesvědčení, že neexistuje ani pouto a ani Osvobození, je nejvyšší cíl veškeré snahy. Abychom tento cíl mohli odvážně a bez obalu vidět, a to pomocí vlastní zkušenosti, že pouto a osvobození neexistují, toho nelze dosáhnout jinak než pomocí uvedených metod, tyto metodu jsou tudíž užitečné.

14. Je nějaká jiná autorita, která tvrdí, že Osvobození a pouto neexistují ?
Toto záleží hlavně na síle vlastní zkušenosti, ne na pouhé síle knih.

15. Když to člověk prožívá, tak jak to prožívá ?
"Pouto" a "Osvobození" jsou jen slovní definice. Ve skutečnosti neexistují. Nemohou tedy fungovat samy o sobě. Je nutné přijmout některých základních věcí, ze kterých se odvodí další. Pokud se někdo dotazuje : "Pro koho existuje pouto a Osvobození ?" pak uvidí : "Ony jsou tu pro mne." Pokud se někdo dotazuje : "Kdo jsem Já ?", potom uvidí, že není nic takového jako Já. To pak bude jasné jako když držíte v roce plod amalaki, že to, co zbývá, je právě to pravé a skutečné bytí. Když bude tato pravda přirozeně a jednoznačně prožita, a to jen těmi, kdo zanechají pouhých slovních diskusí a dotazují se dovnitř na sebe. Je nade všechnu pochybnost, že všechny osvobozené bytosti nevidí žádné pouto ani žádné Osvobození týkající se pravého Já.

16. Pokud skutečně není žádné pouto a Osvobozování, co je příčinou současného prožívání smutků a radostí ?
Tyto prožitky se zdají být pravé, pokud se někdo odvrátí od své pravé přirozenosti. Ale ve skutečnosti neexistují.

17. Může každý přímo a bez pochybnosti poznat, jaká je jeho pravá přirozenost ?
Bezpochyby je to možné.

18. Jak ?
Je to prožitek, který zná každý, buď ve stavu hlubokého spánku, nebo ztráty vědomí. V té chvíli celý vesmír, pohyblivý i pevný, počínaje Zemí a konče neprojeveným (Prakrti) zmizí. Nicméně ten, kdo to sleduje existuje dále. Proto tento stav čistého bytí, který je běžný pro každou bytost a kterou každý přímo prožívá, je ta pravá přirozenost bytosti. Závěr, který z toho vyplývá, je ten, že veškeré prožitky v osvíceném i nevědomém stavu, které mohou být popsány novými a novými slovy, jsou vždy v protikladu k vlastní přirozenosti.

Ať tato kniha, ve které jsou obsažena slova zkušeností, která vyšla z lotosového srdce Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho, září jako lampa pravého poznání, osvětlující pravdou mysl těch, kteří se vzdali (světa).

Požehnání

Ať je svět na dlouhé věky požehnán nohami Gurua Ramany, který spočívá jako tichá podstata, která nás všechny pohltí, a sama zůstává jako kořen tří principů (duše, světa a Pána Íšvary)
http://svetmysli.net/sm.exe?lng=cz&pg=98
Návštěvník
 

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Jana » úte 02. úno 2016 19:12:02

...sahadž nirvikalpa (přirozený stav bez záměrů) je sám tím nejvyšším stavem




Tím nejvyšším stavem je náš přirozený stav a dobré je si uvědomit, že náš přirozený stav je bez záměrů, tedy je to stejný stav, jaký je tady v hlubokém spánku beze snů.

Zdeněk píše:Blaho Já
Ty Bláho


Otázka: Vaše tvrzení dokazuje pouze touhu po potěšení skrze blaho Já a nedokazuje blaho samo o sobě.

Ramana Mahariši: Jenom přirozené blaho Já převládá v okamžiku úlevy od všeho vnímání, jak je tomu v hlubokém spánku. Vždy, když člověk odloží nějaké břímě, tak pociťuje osvěžení. O tom nemůže být sporu. V hlubokém spánku však není předmětů, které by poskytovaly libost a jak by také mohla být pociťována kromě toho, že pochází z vnitřku, tedy z Já?

Otázka: To je proto, že jsme se zbavili námahy břemene.

Ramana Mahariši: Odstranění je ale negativním jevem a jak může negace (vyloučení) poskytnout pozitivní výsledek, jakým je libost? Proto nutno připustit, že blaho pochází z Já.

Otázka: Odstranění zátěže se rovná odstranění bolesti. Člověku se toto zdá být příjemným.

Ramana Mahariši: Ale v hlubokém spánku není dřiny, která je odstraňována, a přece existuje blaho i ve spánku. O tom nemůže být sporu, protože existuje vzpomínka po probuzení. Toto blaho nemůže pocházet z ničeho jiného než z Já.

Otázka: V hlubokém spánku není žádné blaho.

Ramana Mahariši: Proč všechny bytosti touží po spánku a proč se na něj připravují?

Otázka: Jestliže je Já blahem, proč tedy není neustále zjevné?

Ramana Mahariši: Třebaže je v těle neustále hlučno, přece jej člověk zpravidla nevnímá. Ale pokud si ucpete uši, abyste zamezili vstupu vnějšího hluku, pak hluk z nitra zřetelně uslyšíte. Podobně je tomu v případě blaha Já. Je zakryto bolestmi, které jsou způsobeny ohněm tužeb. Tyto tužby se během spánku stahují do svého zdroje a tehdy se Já stane zjevné, podobně jako vnitřní tón, který uslyšíte, když si zacpete uši. Když neseme břímě, pak bolest a námaha, kterou to způsobuje, převažuje nad silou ostatních vásan a v dané chvíli zcela převažuje. Jakmile je břímě odloženo, bolest zmizí a v tomto krátkém intervalu – než vyvstane nový proud vásan – pociťujeme blaho Já. Podobně je tomu se smyslovými potěšeními. Nespočetné vásany zůstávají v našem srdci a každou chvíli píchají jako jehly. Vzedme-li se vlna touhy po určitém předmětu, pak tato síla přemůže jiné vásany, které čekají na svou příležitost. Když je dosaženo vytouženého objektu touhy, bezprostřední napětí tužby je ukončeno a v krátkém okamžiku, než se objeví nové vásany, převáží blaho Já.

Otázka: Jak to, že jen málokdo rozumí tomu, že hledaná potěšení jsou ve skutečnosti pouze Já?

Ramana Mahariši: Pro neznalost faktu, že pouze blaho Já se projevuje jako příjemnost smyslových potěšení, mají vesměs všichni lidé pozornost upnutou na předměty, které jsou přechodné povahy. Domnívají se tak, že blaho je pomíjivé, stejně jako je pomíjivé i potěšení z předmětů.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/2014/blaho_ja.htm
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Jana » úte 02. úno 2016 19:27:49

"Spánek není nevědomostí, je to náš čistý stav. Bdění není věděním ale nevědomostí. Je plné uvědomění ve spánku a úplná nevědomost za bdění. Vaše skutečná přirozenost pokrývá oboje a sahá výše. Sebe Samo je nad obojím, nad poznáním i nevědomostí. Spánek, sen a stavy bdění jsou jen způsoby procházející před Sebe Samo. Postupují, až jste si jich vědom či nikoliv. Ve stavu džňánina se střídají stavy samádhi, bdění, sen a hluboký spánek jako býci, kteří se pohybují, stojí nebo jsou odpoutáni od jha, zatímco cestující spí. Tyto odpovědi jsou z pohledu džňánina. Jinak by tyto otázky nemohly vzniknout.
To je jen překážkou na vaší cestě. Musíte se zbavit myšlenky, že jste džňánin a že máte realizovat Sebe Samo. Vy jste Sebe Samo! Copak bylo kdy, že jste si nebyl vědom Sebe Samo?"

(Mahariši)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Jana » ned 03. dub 2016 7:05:22

Žák: Když však existují rozmanité modifikace vnitřního orgánu, totiž manas (myšlení), buddhi
(rozum či intelekt), čitta (paměť) a ahankára (pocit ega), je možné tvrdit, že samotné zničení
mysli je osvobozením?
M: V knihách, které vysvětlují podstatu mysli, se uvádí: „Mysl je vytvořena zhutněním
jemných částí potravy, kterou jíme. Mysl sílí vášněmi, jako je žádostivost a odpor, touha
a hněv. Souhrn schopnosti myslet, intelektu, paměti a pocitu ega se souhrnně označuje
jedním jménem: 'mysl'. Jejími charakteristickými rysy jsou přemýšlení, rozhodování atd.
Protože je předmětem vědomí (Self) – je tím, co je viděno a je netečná. Třebaže je netečná,
jeví se jako vědomá, a to kvůli spojení s vědomím (podobně jako do ruda rozpálená železná
koule vytváří dojem žáru, který ji však není vlastní). Mysl je omezená, časná, dělená a měnící
se, jako je tomu u mléka, vosku, zlata atd. Je podstatou všech základních prvků jevové
existence. Jejím sídlem je Srdce (srdeční lotos), stejně jako jsou oči sídlem zraku. Je
doplňkem individuální duše. Myšlením na nějaký objekt mysl transformuje sama sebe do
vibrací, sdružuje se se znalostmi, které jsou v mozku, a skrze pět smyslových orgánů
dosahuje spojení s objektem. Takto zakouší objekty a dosahuje uspokojení. Tak touto
substancí je mysl.“
Tak jako je jeden a tentýž člověk oslovován různými jmény, podle činností, které vykonává,
tak se také jedna a táž mysl označuje různými jmény: myšlení, intelekt, paměť a ego podle
odlišností v jejím působení a ne pro nějaký skutečný rozdíl. Mysl sama o sobě je zdrojem
všeho – duše, Boha i světa. Skrze poznání se všechny tyto odlišnosti mysli stanou formou
Self, které je podstatou brahman. To je osvobození.


Žák: Proč se říká, že pouze mysl, jako vnitřní orgán, září jako formy všeho, co je – jako duše,
Bůh a svět?
M: Smyslové orgány, jako nástroje poznávání, jsou umístěny vně, a proto se nazývají
vnějšími smysly. Mysl se nazývá vnitřním smyslem (orgánem), protože je uvnitř. Ale rozdíl
mezi vnějším a vnitřním je jen z pohledu těla; po pravdě zde není žádné vnější a vnitřní.
Podstata mysli je čirá jako prostor. Co se nazývá Srdcem či myslí je spojením základních
prvků jevové existence, které se jeví jako vnitřní nebo vnější. Tak není pochyb o tom, že
všechny jevy se skládají ze jmen a tvarů a jsou ve své podstatě jen samotnou myslí. Vše, co
se jeví navenek, je ve skutečnosti uvnitř a nikoli vně. Za tímto účelem Védy prohlašují, že vše
existující je svojí podstatou Srdce. A co se nazývá Srdce, není nic jiného než brahman.

Žák: Jak je možné tvrdit, že Srdce není nic jiného než brahman?
M: Ačkoli osobní já zažívá své zkušenosti ve stavech bdění, spánku se sny a v hlubokém
spánku a postupně tak přebývá ve zraku, v hrdle a v Srdci, ve skutečnosti však nikdy neopustí
své hlavní sídlo – Srdce. V lotosu Srdce, které je podstatou všeho, jinými slovy – v prostoru
mysli, září světlo Self ve formě Já. Jelikož takto září v každém, nazývá se jak svědkem (sakšiú),
tak transcendentním jsoucnem (turija, doslova čtvrtým stavem). Svrchované brahman,
neosobní, září v nitru všech těl jako světlo ve formě Já a je prostorem Self neboli poznáním.
Ono samo je Absolutní Realitou. Toto je přesahující transcendence (turijatita). Proto se
uvádí, že to, co nazýváme Srdcem, není nic jiného než brahman. Navíc – protože brahman
září v duších všech bytostí jako Self, slovo Srdce se používá i pro brahman. (Pozn. v textu
knihy: To, co září v Srdcích všech individuálních duší, je brahman, a proto se nazývá Srdce –
brahman gíta.) Významem slova hridajam, když jej rozdělíme na hrit-ajam, je ve skutečnosti
brahman. Náležitým důkazem pro skutečnost, že brahman, které září jako Self a pobývá
v srdcích všech, je, že každý člověk ukáže na svoji hruď, když říká „já“.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... e_sama.pdf
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. črc 2019 17:19:53

"Blaženost není přidávána k vaší přirozenosti,

je pouze odhalena jako váš pravý a přirozený stav,

věčný a nehynoucí."



Bhagavan Sri Ramana Maharshi
Návštěvník
 

Re: Blaho Já

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. črc 2019 20:37:21

Vězte, sebepoznání je velmi snadné.
Vězte, vskutku velmi snadné.

1) Dokonce i pro největšího váhavce,
je svrchované Já tak skutečné,
že ve srovnání s tím je amlak,
držený v jeho ruce pouhou iluzí.
(Amlak je plod ovoce asi o velikosti angreštu a ve védántě je často využitý ve tvrzení, že vnímání
svrchovaného Já může být pro člověka více skutečné, než amlak držený v dlani – pozn. překl.)

2) Skutečné, mocné, čisté, neustále trvající svrchované Já,
v pravdě jen z něj vyvěrají čtyři zdánlivá těla a zdánlivý svět.
Když zničen je tento klam, že z něj ani smítko nezůstane,
pak slunce svrchovaného Já září skutečně a jasně.
V tomto nesmírném rozpětí Srdce,
nevědomost umírá a je utrpení konce.
A vzhůru tryská pramen Blaženosti.

3) Myšlenka „já jsem tělo“ je přízí,
z níž je smotán provaz nejrůznějších myšlenek.
Pátráním v sobě samém, zkoumáním „Kdo jsem já?
a odkud (povstala) tato myšlenka?“ již žádná další myšlenka nevyvstane.
A svrchované Já zazáří samovolně, jako Já jsem Já uvnitř prostoru Srdce.
Toto krásné sebe-uvědomění je jedinými nebesy,
toto je tišina – příbytek Blaženosti.

4) Je nějaký prospěch z poznávání věcí jiných, než je svrchované Já?
A je-li svrchované Já poznáno, je něco dalšího k poznávání?
Je tu jediné Světlo, které září jako množství bytostí.
Zřete toto svrchované Já uvnitř sebe jako Vědomí,
jež jako blesk vše ozáří.
Hrou Milosti ego zmírá a Blaženost vzkvétá.

5) K uvolnění pout karmy a ukončení zrodů
je tato cesta snazší než všechny jiné.
Zůstávejte v tichu, bez pohnutí řeči, mysli a těla
a zřete jas svrchovaného Já uvnitř sebe - zážitek Věčnosti, nepřítomnost jakéhokoli strachu,
zřete obrovský oceán Blaženosti.

6) Arunáčala, Svrchované Já – Oko za okem mysli,
jež vidí zrak, a všechny další smysly.
Jež zná prostor i ostatní základní prvky,
to Bytí, které obsahuje, odhaluje a uvědomuje si vnitřní prostor, jenž září uvnitř Srdce.
Když se myšlenek prostá mysl stočí do nitra,
hora Arunáčala se projeví jako mé vlastní Svrchované Já.
Však pravda – Milosti je potřeba a Lásky třeba,
aby pramen Blaženosti vzešel na nebesa.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... oznani.pdf
Návštěvník
 


Zpět na Srí Ramana Mahariši

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron