Kdo jsem Já ?

Kdo jsem Já ?

Nový příspěvekod rafael » stř 20. srp 2014 15:53:25

Návštěvník: Kdo jsem já?
Ramana Mahariši: Jaký bezprostřední pojem vás napadá?
Návštěvník: Jsem člověk, který tu sedí, hovoří a naslouchá.
Ramana Mahariši: To, co tu sedí, je tělo. Ono má hlasový orgán a smysl sluchu. Jste tedy tím tělem?
Návštěvník: A nejsem?
Ramana Mahariši: Vaše tělo se skládá z rukou, nohou, očí a tak dále. Jste rukama? Copak nemůžete existovat bez rukou?
Návštěvník: Mohu existovat bez rukou, takže nejsem ruce.
Ramana Mahariši: Ze stejného důvodu nejste nohy, nos, oči apod.
Návštěvník: Ano, je tomu tak.
Ramana Mahariši: Když nejste žádnou částí těla, nejste ani jeho celkem.
Návštěvník: Jak je to možné?
Ramana Mahariši: To, co vám náleží, je vaším vlastnictvím, ale nejste to vy. Je to tak?
Návštěvník: Zdá se, že ano.
Ramana Mahariši: Mluvil jste v pojmu „mé tělo“. Pak tělo je vaším vlastnictvím, že?
Návštěvník: Vypadá to tak. Ale nevidím to já, které vlastní tělo.
Ramana Mahariši: Vlastník, vy sám, musí být neviditelný. Copak neexistují neviditelné bytosti?
Návštěvník: Ano, jsou takové. Jako například duchové nebo strašidla.
Ramana Mahariši: Takže můžete být duchem. Je to možné?
Návštěvník: Jak může být žijící člověk duchem?
Ramana Mahariši: Kdy podle vás může být duchem?
Návštěvník: Po smrti.
Ramana Mahariši: A kde byl duch během jeho života?
Návštěvník: Nějakým způsobem musel být spojen s tělem nebo v něm přebýval.
Ramana Mahariši: Jaký je přirozený rozdíl mezi duchem a mezi živým nebo mrtvým tělem?
Návštěvník: Myslím si, že duch je jemný, zatímco tělo je hrubé a hmotné a že duch působí na tělo.
Ramana Mahariši: Pak tedy ani tělo, ani smysly či prána (dech a další životní funkce) netvoří ducha, kterým jste vy – vaše já.
Návštěvník: Ne, ty nejsou já.
Ramana Mahariši: Když myslíte nebo mluvíte o já, co jiného cítíte, že je vaší částí nebo částí ducha?
Návštěvník: Lidé říkají, že máme jak tělo, tak mysl. Jestli nejsem tělo, pak jsem zřejmě mysl.
Ramana Mahariši: Co je ona mysl? Co ji tvoří?
Návštěvník: To neumím říci.
Ramana Mahariši: Když mluvíte o své mysli, jakou máte myšlenku v pozadí mysli? Mysl není trup s údy, hlavou, hlase a tak dále, že?
Návštěvník: Není.
Ramana Mahariši: Je ve vás cosi jemnějšího než toto hrubohmotné tělo, které vyjadřujete svým hlasem. Proč teď mluvíte?
Návštěvník: Abych vyjádřil názory a myšlenky, které mám na mysli.
Ramana Mahariši: Pak myšlenky a názory jsou obsaženy v mysli a dohromady tvoří mysl.
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Jsou myšlenky a názory stejné nebo si jsou navzájem podkladem?
Návštěvník: Tomu nerozumím.
Ramana Mahariši: Když někoho vidíte, jaká myšlenka vás napadne?
Návštěvník: Myslím si, že vidím nějakou osobu, mající nějaké vlastnosti. Třeba malou nebo chytrou.
Ramana Mahariši: Jak to víte, že je malá nebo chytrá?
Návštěvník: Protože jsem takové vlastnosti již předtím poznal.
Ramana Mahariši: Takže máte určité prvotní dojmy o osobě, které srovnáváte s předchozími vjemy z vašeho života. Není tato síla paměti – toto srovnávání a posuzování o podobnosti či rozdílnosti – vyšší silou, než je pouhé vnímání vjemů?
Návštěvník: Ano, je.
Ramana Mahariši: Srovnávání a posuzování jsou odvozené funkce v mysli, které se nazývají intelektem či buddhi. Které z těchto dvou vyšší? Jsou to pocity a myšlenky nebo intelekt?
Návštěvník: Intelekt vede, uspořádává a třídí myšlenky. Proto je intelekt (buddhi) vyšší než myšlenky.
Ramana Mahariši: Takže intelekt (buddhi) můžeme považovat za vnitřní pochvu, jemné nitro pro onu mysl (manas). Můžete nalézt ještě nějaké další vnitřní jádro, kterému je buddhi vnější pochvou?
Návštěvník: Má mysl není schopná proniknout tak mysteriózní orgán.
Ramana Mahariši: Proč? Vždyť právě teď jste jím proniknul – když jste říkal „má mysl“! Jste to vy, kdo zahrnuje své myšlenky a váš intelekt do pojmu „má mysl“, je tomu tak?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Když říkáte můj intelekt, jaký je vztah mezi vámi a vaším intelektem? Není to vztah vlastníka a majetku?
Návštěvník: Může to tak být, ale celá ta věc není mému intelektu jasná.
Ramana Mahariši: Je pro vás intelekt vždy stejný nebo se váš liší od ostatních?
Návštěvník: Ne, můj intelekt se čase mění a od ostatních se liší. Zvláště, když s nimi nesouhlasím.
Ramana Mahariši: Mají všichni lidé stejný stupeň či kvalitu intelektu, bez ohledu na jejich věk, vzdělání, zdraví?
Návštěvník: Ne, děti ho mají málo. Starší a vzdělaní lidé ho mají více. Nemocní ho mají málo. Géniové mnoho. Blázni, opilci a hlupáci ho mají málo či vůbec ne.
Ramana Mahariši: Kde je intelekt u pomatených lidí?
Návštěvník: Je zastřený nebo zničený.
Ramana Mahariši: Získají ho někdy zpátky?
Návštěvník: Někteří ano
Ramana Mahariši: Asi tak podobně, jako znovuzískáme ukradený majetek. Váš intelekt je tedy vašim vlastnictvím, který je schopný vylepšení. Je měnlivý, náchylný k poškození a může být znovu uveden do původního stavu. Jste tedy jeho vlastníkem. Je to tak?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Pak tedy intelekt či buddhi je jen vaším vlastnictvím, ale vy jím nejste.
Návštěvník: Je tomu tak.
Ramana Mahariši: Tak co jste vy?
Návštěvník: Nejsem schopen najít, co jsem já.
Ramana Mahariši: Chcete říci, že váš intelekt vám neukazuje, kdo jste?
Návštěvník: Ano, to mám na mysli.
Ramana Mahariši: Copak nemáte žádnou jinou moc mimo intelekt, proč se nedíváte, zda-li ji máte?
Návštěvník: Kam nebo co mám vidět?
Ramana Mahariši: Dívejte se do sebe.
Návštěvník: Jak mohu vidět to, co není viditelné?
Ramana Mahariši: Nemůžete se dívat tímto fyzickým zrakem.
Návštěvník: Copak mám nějaký jiný zrak?
Ramana Mahariši: Máte své já. Dívejte se jím a zkoumejte „kdo jsem já?“.
Návštěvník: Jak mohu své já vidět?
Ramana Mahariši: Když mluvíte o já, nejste si ho vědom?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: To vědomí není vědomím o předmětech či objektech, takže to musí být vědomí o něčem jiném. Je tomu tak?
Návštěvník: Co z toho vyplývá?
Ramana Mahariši: Když myslíte na nějaký objekt, pak jste vstřebán a transformován v onom objektu. Tehdy nemyslíte na já, ale na objekt, že ano?
Návštěvník: Ano, přesně tak.
Ramana Mahariši: Takže když opustíte objekt, co zůstává?
Návštěvník: Nic nezůstává.
Ramana Mahariši: Ale když jste vnímal objekt, tak tu byl vnímaný objekt a vy sám jako vnímající.
Návštěvník: To ano.
Ramana Mahariši: Když z této dvojice odejmete to prvně zmiňované, totiž objekt, co by mělo zbývat?
Návštěvník: Logicky či matematicky vyjádřeno by mělo zbýt subjektivní já. Ale fakticky nezjišťuji, že by zůstávalo. Když přestanu myslet na objekty, všechny myšlenky ustanou, ale já samotné nezůstává.
Ramana Mahariši: Máte částečně pravdu. Intelektuální a relativní představa já jako subjektu neexistuje odděleně od pojmu, představy či objektu. Subjekt a objekt se společně vynořují a společně zanikají. První osoba, druhá osoba a třetí osoba vskočí i vyskočí do vědomí společně. Ale copak není žádné vědomí mimo intelektuálních pojmů a představ?
Návštěvník: Žádné nevidím.
Ramana Mahariši: Měl jste svůj intelekt, když jste spal hlubokým spánkem? To jest, mohl jste tehdy vnímat, srovnávat a porovnávat, pamatovat a posuzovat věci a objekty?
Návštěvník: Tehdy nebyly žádné objekty, na které by se dalo myslet. Nebyla žádná aktivita intelektu.
Ramana Mahariši: Ale už jste to předtím zmiňoval, že jste se cítil šťastným, že ano?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Čím je toto obecné pociťování štěstí, které není ve vztahu k nějakým objektům nebo myšlenkám, toto cítění či vědomí, jehož se intelekt nezúčastňuje? Již jste sám našel a zjistil, že přirozeností Já – Self je být šťastný a zde nacházíte štěstí, když překračujete intelekt. Z toho můžete vyvodit, že Já – Self a štěstí jsou jedno a totéž a jsou jako jedno a totéž pociťované, třebaže se intelektem jako jedno nepociťují.
Návštěvník: Jsem nyní přesvědčen, že to tak musí být, ale jasně to necítím. Nepociťuji absolutní štěstí, které nemá vztah k intelektu a které zároveň intelekt přesahuje.
Ramana Mahariši: Je tomu proto, že bylo dlouho vaším zvykem myslet a ztotožňovat se s objekty a že jste se nikdy nedíval směrem na vaše Já, jak jsem již před chvílí zmiňoval. Vždy jste používal svůj intelekt a ne svou intuici. Když nyní změníte tento způsob a budete se věnovat vnitřní vizi a když vyloučíte všechny vnější podoby a přistoupíte k intuitivnímu cítění, pak v onom původně temném místě, kde se vaše mysl nachází, zachytíte pravý obraz vašeho Já. To je skutečné, je to realizující. Realizující čili Já – Self – To, jež slova nemohou popsat a co mysl nedosahuje, co se jen našeptává v pojmu, který je často užíván pro znázornění jako sat-čit-ánanda, to jest existence neboli skutečnost, vědomí neboli osvícení a blaho.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/rozhovor_2.htm
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 603
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Kdo jsem Já ?

Nový příspěvekod Jana » sob 06. úno 2016 15:54:35

Štěstí je Vaše pravé já

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9851
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Kdo jsem Já ?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 14. dub 2016 15:36:31

1
Jelikož všechny žijící bytosti touží být neustále šťastné [a] zbavené utrpení, jelikož každá [z nich] má
největší lásku pouze ke svému vlastnímu pravému Já, a protože štěstí samo je příčinou lásky, pak
[k tomu, aby] dospěli ke štěstí, kterým je jejich vlastní [pravá] přirozenost, jež denně zažívají
v [bezesném] spánku, zbaveném mysli, je poznání [jejich vlastního, skutečného] pravého Já nezbytné.
Z tohoto důvodu je jedině džňána-vičára [zkoumání našeho vědomí pro poznání] 'kdo jsem já?'
nejlepším prostředkem.

2
Kdo jsem já? Není jím sthúla déha ['hrubé' či fyzické tělo], které je [složené z] sapta dátus [sedmi
složek, a to míza, krev, svalstvo, tuk, kostní dřeň, kosti, sperma]. Také jím není pět džňánendryjas
[smyslových orgánů], a sice uši, kůže, oči, jazyk a nos, které každý zvlášť [a v tomto pořadí] poznávají
pět višijas [smyslových 'sfér' či druhů smyslového vnímání], totiž zvuk, hmat [struktura a další kvality
vnímané dotykem], forma [tvar, barva a další kvality vnímané zrakem], chuť a čich. Pět karmendryjas
[orgánů činnosti] – hlasivky, chodidla [či nohy], ruce [či paže], konečník a genitálie, které [v tomto
pořadí] vykonávají pět činností, jmenovitě mluvení, chůzi, držení [či dávání], vyměšování, a [sexuální]
požitek – rovněž nejsou já. Já nejsou ani panča vajus [pět 'prán', 'životních' či metabolických sil], které
vykonávají pět [metabolických] funkcí, a které během dýchání povstávají s pránou [dechem]. Rovněž
mysl, která myslí, není já. Nevědomost [nepřítomnost veškerého dualistického vědění], která je
sdružená s višijas-vásanami [skrytými sklony, podněty, touhami a přáními, či zálibou ve smyslovém
vnímání nebo smyslovém potěšení], a jež nastává tehdy, když bylo přerušeno veškeré smyslové
vnímání a všechny činnosti [tak jako ve spánku] – ta také není já.

Vykonáním neti [negací, vyloučením
či popřením všeho, co nejsme my sami; uvažováním, že] všechny tyto výše řečené věci nejsou 'já',
nejsou 'já', jedině poznání, které [pak] vyvstane samostatně, je 'Já'. Přirozenost [tohoto] poznání ['Já
jsem'] je sat-čit-ánanda [bytí – vědomí – blaženost].

3
Jestliže se [naše] mysl, která je příčinou veškerého [dualistického, relativního či objektivního] poznání
a vší činnosti, uklidní [ztichne, zmizí nebo přestane existovat], [naše] vnímání světa ustane. A tak jako
poznání lana, které je základem [když tvoří podklad a podporuje zdánlivý projev hada] nenastane
dříve, dokud nezmizí pomyslné poznání hada, stejně tak svarúpa-daršana [opravdové, zkušenostní
poznání naší vlastní esenciální přirozenosti či pravého Já], která je základem [podmiňuje a podporuje
objevování se světa] nevyvstane dříve, dokud nezmizí [naše] vnímání světa, který je pouze
představou [nebo myšlenkovou konstrukcí].

4
To, co je nazýváno 'myslí', je atišája-šakti [mimořádná nebo podivuhodná síla], který existuje v átmasvarúpa
[našem pravém Já]. Ona promítá všechny myšlenky [či způsobuje jejich zjevení]. Když
pozorujeme [co zůstane] po odstranění [vzdání se, odložení, rozptýlení, vymazání či vyhlazení] všech
[našich] myšlenek, [pak objevíme, že] neexistuje nic takového, jako samotná, [od myšlenek oddělená
či na nich nezávislá] 'mysl'. Proto myšlenka sama o sobě je svarúpa ['vlastní podstata' či základní
podstata] [naší] mysli. Odstraněním [všech našich] myšlenek [objevíme, že] není nic takového, jako
'svět' [existující odděleně či nezávisle] [na našich myšlenkách]. Ve spánku nejsou žádné myšlenky
[a následkem toho] zde také není žádný svět; během bdění a snění existují myšlenky [a následkem
toho] je zde také svět. Podobně jako pavouk souká vlákno pavučiny ze sebe sama a opět jej vtahuje
[zpátky] do sebe sama, tak také [naše] mysl promítá [tento nebo nějaký jiný] svět ze sebe sama
a opět jej rozpouští [zpět] v sobě samé. Když [naše] mysl vystoupí z átma-svarúpy [našeho pravého
Já], svět se objeví. Proto, když se objeví svět, pak svarúpa [naše 'vlastní podstata' či pravé Já] není
zjevná [tak, jak skutečně je, to jest jako absolutní a neohraničené, neduální vědomí pouhého bytí].
Když se svarúpa objeví (když září) [tak, jaká skutečně je], svět se neobjeví. Jestliže pokračujeme ve
zkoumání přirozenosti [naší] mysli, nakonec se objeví samotné 'tan' jako [v pozadí jsoucí skutečnost,
kterou nyní chybně bereme za naši] mysl. To, co je [zde] nazýváno 'tan' [tamilské zvratné zájmeno
znamenající 'sám-sebe' nebo 'my-sami'] je pouze átma-svarúpa [naše vlastní pravé Já]. [Naše ] mysl
vyvstává pouze tak, že se vždy chápe [přizpůsobuje se či připojuje sama sebe k] nějakému
necitelnému objektu [fyzickému tělu]; sama o sobě nemůže povstat. [Naše] samotná mysl je
nazývána jako sukšma saríra [naše 'jemné tělo', tj. jemná forma či zdroj všech imaginárních fyzických
těl, které naše mysl vytváří a chybně je považuje za sebe samu] a jako džíva [naše 'duše' či
individuální já].


5
Co v tomto těle vyvstává jako 'já', je pouze [naše] mysl. Jestliže zkoumáme, na kterém místě
v [našem] těle já-myšlenka ponejprv vyvstává, poznáme, že [jako první vyvstane] v [našem] srdci
[v nejvnitřnějším jádru našeho bytí]. Srdce samo je místo zrodu [naší] mysli. Dokonce i když vytrváme
v myšlení – opakování 'já', 'já', vezme [nás] to a zanechá [nás] to na tomto místě. Ze všech myšlenek,
které se objevují [či vyvstávají] v [naší] mysli je jedině já-myšlenka první myšlenkou. Pouze po jejím
vzniku vzniknou ostatní myšlenky. Pouze po objevení se první osoby se objeví druhá a třetí osoba; bez
první osoby druhá a třetí osoba neexistují.


6
Pouze zkoumáním 'kdo jsem já?' se [naše] mysl utiší, [ustoupí, opadne, stane se tichou, zmizí či
přestane existovat]; myšlenka 'kdo jsem já?' [tj. úsilí, vynaložené k vnímání našeho esenciálního bytí]
vyhladí všechny ostatní myšlenky a na konci bude sama zničena, tak jako zápalná hůl [tj. hůl, která se
užívá k prohrabávání pohřební hranice, aby se zajistilo, že mrtvola bude zcela spálena]. Jestliže
povstanou jiné myšlenky, tak aniž bychom je nechali se rozvinout, musíme zkoumat, komu se objevili.
Jakkoli mnoho myšlenek vystoupí, co [na tom záleží]? Jestliže budeme každou myšlenku, jakmile se
objeví, bděle zkoumat, abychom zjistili, komu se objevila, bude jasné, že 'mě' [tzn., že si budeme
zřetelněji připomínat sami sebe – toho, komu se každá myšlenka objevuje]. Jestliže [takto]
zkoumáme 'kdo jsem já?' [tj. jestliže stočíme naši pozornost zpátky na sebe sama a držíme ji
odhodlaně, bděle a se silným zaujetím upevněnou na našem vlastním, esenciálním sebe-vědomém
bytí, a to proto, aby objevila, co toto 'mě' ve skutečnosti je] [naše] mysl se vrátí do svého místa zrodu
[nejvnitřnějšího jádra našeho bytí, které je zdrojem všeho, co vyvstává]; [a jelikož se tímto zdržujeme
péče o jiné myšlenky], tak myšlenka, která povstala, také poklesne. Když se stále procvičujeme
v tomto zvyku, síla [naší] mysli zůstávat pevně zakotvena v místě jejího zrodu bude narůstat [tj.
opětovným procvičováním stáčení naší pozornosti na naše čiré bytí, které je místem zrodu naší mysli,
se zvýší schopnost naší mysli zůstávat jako čisté bytí]. Když [naše] jemná mysl vychází ven skrze [náš]
mozek a smyslové orgány, objeví se hrubé formy a jména [myšlenky či mentální představy vytvářené
naší myslí a objekty, které tvoří tento svět]. Pokud mysl zůstává v [našem] srdci [jádru našeho bytí],
pak jména a formy zmizí. Pouze [tento stav] zadržování [naší] mysli v [našem] srdci, aniž by jí bylo
dovoleno vycházet vně, se jmenuje 'ahamukham'
['obracení se k Já' či sebe-pozornost] nebo
'antarmukham'
['obracení se do nitra' či introverze]. Pouze [stav] dovolující [mysli] vycházet ven, se
jmenuje 'bahirmukham' ['obracení se ven' či extroverze]. Pouze když [naše] mysl takto zůstává pevně
zakotvena v
[našem] srdci, pak [naše primární myšlenka] „já“, která je kořenem [základem,
podkladem nebo zdrojem] všech ostatních myšlenek, odejde [opustí nás, zmizí či přestane existovat]
a [naše] vždy existující [pravé] Já samo zazáří. Tento prostor [stav nebo skutečnost] zbavený i jen
nepatrné [stopy] [naší základní] já-myšlenky, je svarúpa [naše 'vlastní podstata' či pravé Já]. To jediné
je nazýváno 'mauna'
[tichem]. Pouze [tento stav] pouhého bytí se nazývá 'džňána-drišti' ['zření
poznání', tj. zkušenost pravého poznání]. Onen [stav], jež je pouhým bytím, je jen [stavem]
uklidněním [usazením se, rozpuštěním, rozplynutím, zmizením, pohlcením či zánikem] [naší] mysli
v átma-svarúpa [našem vlastním pravém Já]. Mimo [tento stav nedvojného bytí], ostatní [stavy
dvojnostního poznávání], jakožto poznávání jiných myšlenek, poznávání tří časů [co se přihodilo
v minulosti, co se nyní odehrává a co se stane v budoucnosti] a poznávání toho, co se děje jiném
místě, nemohou být džňána-drišti [zkušeností pravéhoho poznání].


7
To, co skutečně existuje, je pouze átma-svarúpa [naše vlastní pravé Já]. Svět, duše a Bůh jsou
kalpanaigal [představy, mentální výtvory či konstrukce] v átma-svarúpa [našem vlastním pravé Já],
podobně jako [zdánlivé] stříbro, [jež vidíme] v lastuře. Tyto tři [základní elementy relativity či duality]
se objeví ve stejný čas a ve stejný čas zase mizí. [Naše] svarúpa [naše 'vlastní podstata' či pravé Já] je
sama světem; [naše] svarúpa je samotným 'já' [naší myslí či individuálním já]; [naše] svarúpa sama je
Bohem; vše je Šiva-svarúpa [naše pravé Já, které je Šivou – absolutní a jedinou, opravdu existující
skutečností].


8
K tomu, aby mysl [navždy] utichla, není vhodnějšího prostředku než vičáry [zkoumání čili umění sebepozorného
bytí]. Jestliže budeme kontrolovat mysl jinými prostředky, pak mysl zůstane jakoby
zklidněná, [ale] pak se náhle znovu vynoří. Mysl může být uklidněna dokonce i pránajámou
[kontrolou dechu]; avšak [přesto] mysl zůstává zklidněná jen tak dlouho, jak dlouho je zklidněný
dech. Když se dech objeví [nebo se stává zjevným], objeví se také mysl a začne se potulovat pod
vládou [svých] vásan [sklonů, popudů či přání]. Místo zrodu obou – jak mysli, tak i prány je stejné.
Samotná myšlenka je svarúpa ['vlastní podstata'] mysli. Samotná já-myšlenka je první [nebo základní]
myšlenkou mysli –je samotným egem. Odkud vzchází ego, odtud se také zvedá dech. Proto když se
mysl utiší, utiší se také prána, [a] když se utiší prána, utiší se také mysl. Nicméně, i když je mysl ve
spánku ztichlá, dech není ztišený. Je to takto zařízeno z příkazu Boha za účelem ochrany těla a také,
aby ostatní lidé neměli pochyby, zda toto tělo nezemřelo. Když se mysl utiší během bdění
a v samádhi [jeden z rozličných druhů mentálního ponoření, který je výsledkem jógy nebo jiné formy
duchovní praxe ], prána se zklidní. Říká se, že prána je hrubá forma mysli. Až do okamžiku smrtí drží
mysl pránu v těle a v okamžiku smrti těla ji [pránu] mysl uchopí a odvádí pryč. Proto pranájáma je
pouze pomůckou k potlačení mysli, ale nemůže vést k mano-náse [naprostému vyhlazení mysli].


9
Stejně jako pránajáma, jsou i murti-dhjána [meditace na formu Boha], mantra-džapa [opakování
posvátných slov, jako například Božího jména] a ahara-nijama [dietní omezení, zejména příkaz
konzumace výhradně vegetariánské stravy] [pouze] pomůckami, které krotí mysl [ale nevedou
k jejímu vyhlazení]. Mysl dosáhne jednobodovosti [či koncentrace] jak murti-dhjánou, tak i mantradžapou.
Právě tak, jako když [někdo] vloží řetěz do sloního chobotu, který se neustále pohybuje
[komíhá se ve snaze cokoli zachytit], slon řetěz pevně uchopí a bude kráčet kupředu, aniž by [se
zachytával a] přidržoval čehokoli jiného, tak vskutku i mysl, která se věčně pohybuje [potuluje se
přemýšlením o čemkoli jiném], bude, pokud se trénovala v [praxi myšlení na] nějaké [konkrétní]
jméno či formu [Boha], zůstávat v pevném úchopu této formy či jména [bez myšlení zbytečných
myšlenek na cokoli jiného]. Protože se mysl rozprostírá do šíře [a rozptyluje tak svoji energii]
v množství nesčíslných myšlenek, tak se každá myšlenka stává nesmírně slabou. Ale pro mysl, která
získala stálost koncentrace, když myšlenky ustupovaly a stahovaly se [tj., bylo dosaženo
jednobodovosti mysli díky postupnému omezování jejích myšlenek], a tímto mysl nabývala na síle, se
átma-vičára [sebe-zkoumání, které je uměním sebe-pozorného bytí] stane snadno uskutečnitelnou.
Prostřednictvím mitta sattvika áhara-nijama [omezením stravy pouze na přiměřené množství čistého
neboli satvického jídla], což je nejlepší mezi všemi příkazy, naroste v mysli satva-guna [kvalita klidu,
jasu či 'bytí-ství'] a [tímto] usnadní sebe-zkoumání.


10
Ačkoli višaja-vásany [naše latentní sklony či přání všímat si místo sebe sama jiných myšlenek], které
od nepaměti připlouvají, povstávají [jako myšlenky] v nesčetném množství, podobny vlnám na
oceánu, přesto mohou být zničeny, pokud stále narůstá svarúpa-dhyjána [sebepozornost]. Aniž
bychom dávali prostor pochybovačné myšlence: 'Je možné rozpustit tak mnoho vásan a být [či
zůstávat] pouze v pravém Já?', měli bychom houževnatě přilnout k sebe-pozornosti. Ať je člověk
jakkoli velkým hříšníkem, jestliže místo bědování a naříkání: 'Jsem hříšník! Jak mohu být spasen?'
zcela odmítne myšlenku, že je hříšníkem, a je horlivý [nebo vytrvalý] v sebe-pozornosti, bude zajisté
přetvořen [či přeměněn v pravdivou 'formu' myšlenek prostého, sebe-vědomého bytí].


11
Zkoumání 'kdo jsem já?' je nezbytné tak dlouho, dokud višija-vásany [latentní sklony či přání všímat si
místo sebe sama jiných myšlenek] přebývají v [naší] mysli. Jakmile a když myšlenky vyvstanou, pak
a zde je [pro nás] nezbytné je všechny vyhladit zkoumáním [horlivou a ostražitou sebe-pozorností]
v tom samém místě, kde se vynořují. Bytí [stálé či setrvalé] bez věnování pozornosti [čemukoli]
jinému [než nám samým] je vajrágja [odpoutanost] či nirasa [beztužebnost]; bytí [stálé či setrvalé],
bez opouštění [oddělování se nebo odcházení od našeho pravého] Já, je džňána [poznání]. Vpravdě
[tyto] dvě [beztužebnost a pravé poznání] jsou pouze jedno. Tak jako si lovec perel přivazuje kámen
k pasu a potápí se, aby získal perlu ležící na dně moře, tak každý člověk, ponořující se [pod povrch
činnosti jeho mysli] a klesající [hluboko] dovnitř sebe sama s vajrágjou [svobodou od tužeb nebo od
žádosti čehokoli jiného, než je bytí], může získat perlu pravého Já. Jestliže se pevně drží nepřetržité
svarúpy-smarany [sebe-připamatovávání se] dokud nedospěje ke svarúpě [vlastnímu, esenciálnímu
pravému Já], tak to samo bude dostačující. Dokud jsou nepřátelé uvnitř pevnosti, budou stále
pokračovat v tom, aby z ní podnikali výpady. Jestliže vytrváme v jejich ničení [nebo odříznutí] kdykoli
se dostanou ven, pevnost [nakonec] přejde do [našeho] držení.


12
Bůh a guru vpravdě nejsou odlišní. Právě tak jako [kořist], která byla sevřena v tlamě tygra, již
neunikne, tak i ti, kteří byli zachyceni v záři milosti gurua, jím budou bezpochyby zachráněni
a opravdu nikdy nebudou opuštěni; nicméně je [pro ně] nutné nezlomně se ubírat [počínat si nebo
jednat] cestou, kterou guru ukázal.


13
Být kompletně vstřebán v átma-ništha [v sebe-přebývání, ve stavu pouhého bytí, kterým skutečně
jsme] nedává ani ten nejmenší prostor k výstupu myšlenek jiných než átma-čintana [sebe-nazírání,
'myšlení' na naše vlastní, pravé Já]; a to je odevzdáním sebe sama Bohu. Ať naložíme na Boha jakékoli
množství nákladu, On vše unese. Jelikož paraméšvara-šakti [nejvyšší boží síla] řídí všechny činnosti
[tj., jelikož zapříčiňuje a ovládá vše, co se na tomto světě přihodí], proč bychom měli stále myslet: 'je
[pro mne] nezbytné počínat si tímto způsobem'; je [pro mne] nezbytné počínat si tamtím způsobem',
místo toho, abychom jen byli [tišší, míruplní a šťastní] a odevzdali [sami sebe, společně s veškerým
naším břemenem] tomu [vše ovládající síle]? Víme-li, že vlak uveze všechen náklad, proč bychom my,
kteří v něm cestujeme, měli trpět nesením našeho malého zavazadla na naší hlavě, místo toho,
abychom jej ve vlaku odložili?


14
Co je nazýváno štěstím, je pouze svarúpa ['vlastní podstata' nebo esenciální přirozenost] átmanu
[pravého Já]; štěstí a átma-svarúpa [naše vlastní, esenciální pravé Já] nejsou od sebe odlišné. Átma-
šukha [štěstí pravého Já] existuje sama o sobě; ona sama je skutečná. Štěstí neleží v žádném
z předmětů tohoto světa. Jen kvůli našemu nedostatečnému rozlišování si myslíme, že jej lze získat ze
zevních předmětů. Když [naše] mysl vychází ven, tak zakouší nedostatek štěstí. Avšak vždy, když jsou
naše myšlenky [nebo přání] naplněny, [naše mysl] se stočí zpět, do místa kam náleží [středu našeho
bytí, našeho skutečného, pravého Já, které je místem, odkud mysl vyvstala] a zažívá pouze štěstí
[našeho skutečného] pravého Já. Podobně i během spánku, samádhi [stavu intenzivní kontemplace či
absorpce mysli ], při mdlobách, když je získáno to, co je žádoucí nebo se skončí nežádoucí [tj., když se
naše mysl vyhýbá nebo je zproštěna nějaké zkušenosti, kterou nemá ráda], [naše] mysl se stane
introvertní a zažívá pouze štěstí pravého Já. Takto [naše] mysl bez odpočinku bloudí, vychází ven
a opouští [naše esenciální] pravé Já a [pak] se stáčí [zpět] do sebe sama. U paty stromu je slastný stín.
Venku na slunci panuje prudký žár. Člověk putující venku vchází do stínu, aby se ochladil. Po krátké
chvíli znovu vyjde ven, ale není schopen snášet žár, a tak se vrací zpět k patě stromu. Tímto
způsobem pokračuje dále, vychází ze stínu do žáru slunce a vrací se [zpět] ze slunce do stínu. Člověk,
který si počíná tímto způsobem, nemá dostatek rozlišování. Ale kdo rozlišuje, neopouští stín.
Podobně mysl džňánina [člověka s pravým sebe-poznáním] neopouští brahman [základní a absolutní
skutečnost, která je naším vlastním, esenciálním bytím či pravým Já]. Ale mysl adžňánina [osoby
postrádající pravé sebe-poznání] stále trpí strádáním, když se potlouká po světě a jen na krátkou
chvíli získává štěstí, když se vrací k brahman. Co je nazýváno světem, je pouze myšlení, [protože vše,
co jako svět poznáváme, není nic jiného, než série mentálních představ či myšlenek, které naše mysl
vytváří svojí silou představivosti]. Když zmizí svět, tj. když ustane myšlení, [naše] mysl zažívá štěstí;
když se svět objeví, zažívá neštěstí.


15
Právě tak jako pouhou přítomností slunce, které vychází bez iča [tužeb, přání či zálib], samkalpy
[chtění či záměru], [nebo] jatny [úsilí či námahy] krystal [nebo zvětšovací sklo] zapálí oheň, lotos
rozkvete, voda se bude vypařovat a lidé světa budou zaměstnání [nebo započnou] jim příslušející
činnosti, budou [tyto činnosti] vykonávat a ztiší se [ustanou s prováděním činností]; a [zrovna tak],
jako se jehla bude pohybovat v přítomnosti magnetu, [tak také] džívové [žijící bytosti], které jsou
zachyceny v [ohraničeném stavu, pod vládou] muttozhil [trojitá funkce Boha, a to vytváření,
udržování a rozpouštění světa] nebo pančakritjas [pět funkcí Boha – vznik, udržování, zánik,
zahalování a milost], které nenastávají jinak, než z pouhopouhé boží přítomnosti, se pohybují
[zaměstnávají sami sebe, vykonávají činnosti, vyvíjejí úsilí nebo snahu] a zklidňují se [upouštějí od
činností, utiší se nebo usnou] v souladu s jejich vlastní karmou [tj., nejenom v souladu s jejich
prárabdha karmou nebo osudem, který je pobízí k vykonávání nejrůznějších činností, nezbytných
k zakoušení všech příjemných a nepříjemných věcí, jež jim jsou přisouzeny, ale také podle jejich
karma vásan – sklonů a popudů k žádostem, tj., myslet a jednat specifickým způsobem, který je
popohání v úsilí zažít určité příjemnosti, jež jim nejsou předurčeny k prožití a vyhýbat se
nepříjemnostem, které musejí prožít]. Avšak Bůh není samkalpa sahitar [bytost spojená s nějakým
přáním či záměrem]. Ani karma se Jej nedotýká [tzn., že Bůh není svázaný nebo ovlivněný žádnou
karmou nebo jakýmkoli činem]. Je to podobné, jako když se události světa, [činnosti odehrávající se
zde na zemi] nedotýkají [nebo neovlivňují] slunce, a [podobně] kvality a nedostatky čtyř základních
prvků [země, voda, vzduch a oheň] neovlivňují vše pronikající prostor.


16
Všechny [skutečně spirituální] spisy odnepaměti uvádějí, že k dosažení mukti [duchovnímu
osvobození nebo spáse] je [pro nás] nezbytné ovládnout [naši] mysl. Po poznání, že mano-nigraha
[potlačení, držení uvnitř, krocení, podrobení, ztlumení či zničení naší mysli] je konečným cílem [nebo
smyslem] [takovýchto] písem, neplyne žádný prospěch [získaný] nekonečným studiem
[nespočetného množství] písem. K ovládnutí [naší] mysli je [pro nás] nezbytné zkoumat sami sebe
[proto, abychom poznali] kdo [skutečně jsme]. Avšak jak [můžeme poznat sami sebe] zkoumáním
písem, které je prováděné jako náhrada za zkoumání sebe sama? [Pro nás] je nevyhnutelné poznat
sami sebe pouze naším vlastním zrakem džňány [skutečným poznáním, tj. naším vlastním, k sobě
stočeným vědomím]. Potřebuje [člověk jménem] Ráma zrcadlo, aby si uvědomil, že je Rámou? [Naše]
'já' se nachází uvnitř panča-kóšas ['pěti obalů', kterými jsme zdánlivě zastřeli a zahalili naše pravé
bytí, což je naše fyzické tělo, prána či životní síla, mysl, intelekt a zdánlivá temnota či nevědomost
spánku], zatímco písma se nacházejí vně. Proto zkoumání písem [v naději získat tímto poznání] sebe
sama – toho, jehož bychom měli prozkoumávat [s pozorností stočenou dovnitř] a s odstraněním
[odsunutím stranou, opuštěním či oddělením] všech panča-kóšas, je nepoužitelné [či zbytečné].
Poznávání naší jatharta-svarúpy [našeho vlastního pravého Já či esenciálního bytí] zkoumáním: kdo je
[naše klamné individuální] já, kdo je nesvobodný [spoutaný uvnitř imaginárního vězení naší mysli] –
to je mukti [osvobození]. Átma-vičára je jedinečná [opravdu vhodná] k tomu, aby [praktikováním]
stálého, [trvalého či setrvávajícího] bytí vsadila [umístila, držela, posadila, uložila, upoutala, upevnila
či ustálila naši] mysl v átmanu – [našem vlastním pravém Já], zatímco dhjána [meditace] je
představování si sebe sama jako sat-čit-ánanda brahman [absolutní skutečnost, která je bytímvědomím-blažeností].
V určitý čas bude [pro nás] nezbytné zapomenout vše, co jsme se naučili.


17
Tak jako žádný prospěch [nezíská] člověk, který zkoumá smetí, jež má zamést a vyhodit pryč, tak také
žádný prospěch [nezíská] člověk – který má poznat [své] pravé Já – tím, že vypočítává množství tatev,
jež skrývají [naše pravé] Já a zkoumá jejich vlastnosti, namísto toho, aby je všechny sebral a zamítl.
[Pro nás] je nezbytné považovat svět, [který je z těchto tatev složený], za sen.


18
Vyjma toho, že stav bdění je dirgha [dlouhotrvající] a snový stav je kšanika [chvilkový či krátkodobý],
není zde žádného rozdílu [mezi těmito dvěma imaginárními stavy mentální aktivity]. V té samé míře,
jako se všechny vjavaháras [konání, činnosti, události nebo příhody], které se ve stavu bdění
odehrají, zdají být [v tomto přítomném okamžiku] skutečné, tak stejným způsobem se vjavaháras,
které se odehrají ve stavu snění, zdají být skutečné v čase snění. Ve snu se [naše] mysl ujímá jiného
těla [považuje jej za sebe sama]. Ve stavu bdění i snění se myšlenky a jména-a-formy [objekty
zdánlivě vnějšího světa] objevují ve stejný čas [tj., současně].


19
Neexistují dvě mysli, a sice dobrá mysl a špatná mysl. Pouze vásany [sklony či skryté touhy] jsou
dvojího druhu, a to subha [dobré či žádoucí] a asubha [špatné nebo nežádoucí]. Když je mysl
[jedince] pod vlivem subha-vásan [žádoucích sklonů], říká se, že je to dobrá mysl, a když je pod
vlivem asubha-vásan [nežádoucích sklonů], jedná se o špatnou mysl. Avšak i když se nám jiní lidé
mohou jevit jako špatní, mít k nim odpor je nesprávné [či nevhodné]. Měli bychom mít nechuť k [či
zříci se] projevování sympatií a antipatií. Není [pro nás] vhodné vkládat se do záležitostí jiných lidí
[volně řečeno – měli bychom dbát našich vlastních povinností a nezasahovat do záležitostí druhých
osob]. Vše, co dáváme ostatním, dáváme pouze sami sobě. Kdyby [každý] znal tuto pravdu, zdržel by
se snad někdo dávání?


20
Když povstane [naše individuální] já, vše povstane; když [naše individuální] já klesne [či zanikne], pak
také klesne [či zanikne] vše ostatní. V jaké míře se chováme pokorně, tak v téže míře je zde přítomná
milost [či moc]. Pokud kontrolujeme [držíme na uzdě, podrobujeme si, srážíme, stahujeme či
omezujeme naši] mysl, pak je jedno, kde se nacházíme [nebo: buďme tam, kde chceme].

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... m_ja_2.pdf
Návštěvník
 

Re: Kdo jsem Já ?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. bře 2017 11:49:42

Buďte čím skutečně jste - Ramana Maháriši

Šrí Ramana se vůbec nezajímal nebo zajímal jen velmi málo o teoretickou stránku spirituality. Jeho hlavním zájmem bylo přivádět lidi k uvědomování si Já, a aby tohoto cíle dosáhl, trval často na tom, že praxe je důležitější než spekulace.

Obrázek

Otázky teoretické povahy Ramana odmítal buď tak, že zůstával tichý, byly-li mu kladeny, nebo tím, že tazatele žádal, aby našel zdroj onoho „já", jež otázku klade. Příležitostně ustoupil a podal detailní vysvětlení různých aspektů filosofie, ale když tazatelé setrvávali u svých otázek příliš dlouho nebo když konverzace sklouzávala k sterilnímu intelektualismu, měníval námět a obracel jejich pozornost k praktičtějším záležitostem.

Mnoho těchto filosofických rozhovorů, se týkalo povahy a původu fyzického světa, protože o Šrí Ramanovi bylo známo, že jeho názory jsou v úplném rozporu s obvyklými názory světa. Podobně jako v případě většiny jiných námětů, uzpůsoboval své výroky tak, aby vyhověly různým úrovním chápání, jež u tazatelů rozpoznával. Ale i tak vyvracely skoro všechny jeho myšlenky představy, které většina lidí o fyzické realitě chová.

Když mluvil o podstatě fyzického světa, zastával Šrí Ramana tři různá stanoviska. Obhajoval je v různých dobách všechna, ale z jeho obecných poznámek je jasné, že jako pravdivé a užitečné bral v úvahu pouze první dvě teorie, jež jsou uvedeny dále.

1) Ajata vada (teorie ne-příčinnosti). Je to dávná Hindská nauka, jež tvrdí, že ke stvoření světa nikdy nedošlo. Je úplným popřením veškeré kauzality ve fyzickém světě. Šrí Ramana tento názor přijal, když řekl, že džňáninovou zkušeností je, že nic nikdy nevchází do existence ani nepřestává být, protože existuje jen Já, jako jediná neměnná skutečnost. Důsledkem této teorie je, že čas, prostor, příčina a následek, podstatné složky všech teorií tvoření, existují jen v myslích adžňáninů a zkušenost Já jejich neexistenci odhaluje.

Tato teorie není popřením skutečnosti světa, ale jen procesu tvoření, jenž jej uvádí do existence. Když hovořil na základě své vlastní zkušenosti, řekl Šrí Ramana, že džňánin si je vědom toho, že svět je skutečný, nikoli jakožto souhrn interagující hmoty a energie, ale jakožto nezapříčiněné zjevení se Já. Potvrdil to ještě když řekl, že vzhledem k tomu, že skutečná podstata nebo podklad tohoto zjevení je identický s bytím Já, podílí se Já nutně na jeho skutečnosti. To tedy znamená, že pro džňánina není svět skutečný prostě proto, že se zjevuje, ale jen proto, že skutečná podstata tohoto zjevení je neoddělitelná od Já.

Adžňánin na druhé straně je zcela nevědomý, pokud jde o jednotnou podstatu a zdroj světa a v důsledku toho jeho mysl konstruuje iluzorní svět oddělených interagujících předmětů vytrvalým nesprávným interpretováním smyslových dojmů, jež přijímá. Šrí Ramana poukazoval na to, že tento názor na svět v sobě nemá víc skutečnosti než sen, protože klade tvoření myslí nad skutečnost Já. Rozdíl mezi hlediskem džňánina a adžňánina shrnul tak, že řekl, že svět je neskutečný, je-li vnímán myslí jakožto souhrn jednotlivých předmětů a skutečný, je-li přímo zažíván jako zjevení Já.

2) Dristhi-sristhi vada. V případech, kdy tazatelé shledávali myšlenku ajata neboli nepříčinnosti jako pro sebe nepřijatelnou, učíval je, že svět vchází do existence současně s objevením se „já"-myšlenky a přestává existovat, je-li „já"-myšlenka nepřítomna. Tato teorie je známa jako dristhisristhi, neboli simultánní tvoření, a v podstatě říká, že svět, jenž se jeví adžňáninovi, je produktem mysli, která jej vnímá a že v nepřítomnosti této mysli přestává existovat. Tato teorie je správná pokud jde o to, že mysl vytváří imaginární svět sama pro sebe, ale z hlediska Já není imaginární „já", vytvářející imaginární svět vůbec výtvorem, takže dogma ajata není vyvráceno. Ačkoli Šrí Ramana několikrát řekl, že dristhi- sristhi není konečnou pravdou o stvoření, povzbuzoval své následovníky k tomu, aby ji přijali jako pracovní hypotézu. Tento přístup odůvodňoval tvrzením, že člověk, který by dokázal tento svět považovat za neskutečný výtvor mysli, by ztratil svou přitažlivost a pěstovat trvalé uvědomování „já"-myšlenky by pro něj bylo snadnější.

3) Sristhi-dristhi vada (postupné tvoření). Toto je všeobecný názor, podle kterého je svět objektivní skutečností, ve které vládnou zákony příčiny a následku, jež lze vystopovat k jedinému aktu stvoření. Zahrnuje vlastně všechny západní představy o tomto předmětu, od teorie „velkého třesku" až k biblickému vylíčení, uvedenému v Genesis. Šrí Ramana se k teoriím tohoto druhu odvolával jen tehdy, když mluvil k lidem, kteří nebyli ochotni akceptovat implikace teorií ajata a dristhi- sristhi. V případech poukazoval na to, že by takové teorie neměly být brány příliš vážně, protože jsou rozšiřovány jen proto, aby uspokojily intelektuální zvědavost.

Dristhi-sristhi doslova znamená, že svět existuje jen je-li vnímán, zatímco sristhi-dristhi znamená, že svět existoval dříve než jej kdokoli vnímal. Ačkoli zní první teorie zvráceně, trval Šrí Ramana na tom, že by se s ní měli ti, kdo vážně hledají, spokojit, částečně proto, že je dobrou aproximací pravdy a částečně z toho důvodu, že je nejužitečnějším postojem, který může člověk přijmout, chce-li skutečně realizovat Já.

Ot.: Jak sristhi (tvoření) vzniklo? Někdo říká, že je předurčeno. Jiní tvrdí, že je to Pánova líla nebo kratochvíle. Jaká je pravda?

Odp.: Knihy to líčí různě. Je tu však tvoření? Vznik tvoření musíme vysvětlovat pouze tehdy, když existuje. Nemusíme všechny tyto teorie znát, ale že existujeme, víme jistě. Proč nejprve nepoznat „já" a až potom zkoumat, zda tvoření existuje? [1]

Ot.: Ve Šrí Šankaračárjově védantě byl princip stvoření světa kvůli začátečníkům přijat, ale pokročilým je zdůrazňován princip ne-stvoření. Jaký je váš názor na tuto věc?

Odp.: „Neexistuje ani rozpouštění ani tvoření, nikdo není spoután ani neprovádí duchovní cvičení. Neexistuje nikdo, kdo by toužil po osvobození ani nikdo osvobozený. Toto je absolutní pravda." Tato sloka je uvedena ve druhé kapitole Gaupadovy Karika. Ten, kdo je upevněn v Já to vidí díky svému poznání skutečnosti. [2]

Ot.: Není Já příčinou světa, který kolem sebe vidíme?

Odp.: Samotné Já se jeví jako svět různých jmen a tvarů. Já však nepůsobí jako bezprostřední příčina (nimitta karana) jeho stvoření, trvání a zničení. Neptejte se, „Proč vzniká kolem Já, zmatek, přehlížející onu pravdu, že se Já samo jeví jako svět?" Kdybyste se místo toho ptal, „Komu tento zmatek nastává?", ukázalo by se, že pro Já nikdy neexistoval. [3]

Ot.: Zdá se, že jste vykladačem ajata doktriny nebo advaita védanty.

Odp.: Neučím jen doktrínu ajata. Schvaluji všechny školy. Stejnou pravdu je nutno vyjádřit různými způsoby, které odpovídají schopnostem posluchače. Doktrína ajata říká, „Neexistuje nic kromě jediné skutečnosti.

Neexistuje zrození ani smrt, promítání nebo vzcházení, neexistuje hledající, vazba ani osvobození. Existuje jen jednota".


Těm, kteří považují pochopení této pravdy za obtížné a kdo se ptají, „Jak můžeme přehlížet tento pevný svět, který kolem sebe vidíme?", se poukazuje na zážitek snění a říká se jim, „Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není vidění".

To se jmenuje dristhi-sristhi vada, neboli tvrzení, že člověk nejdříve stvořuje svou mysl a potom spatřuje, co jeho mysl sama vytvořila. Někteří lidé nemohou pochopit ani toto a tak pokračují v diskusi takovýmto způsobem:

„Zkušenost snu je krátká, zatímco svět existuje stále. Zážitek snu byl omezen na mne. Svět však pociťuji a spatřuji nejen já, ale i mnoho ostatních. Takový svět nemůžeme považovat za neexistující." Když lidé diskutují tímto způsobem, mohou být obeznámeni s teorií sristhi-dristhi, například, „Bůh nejprve stvořil tu a tu věc, z takového a takového prvku, potom bylo stvořeno něco jiného, atd". Tyto lidi uspokojí jen toto. Jinak jejich mysli nejsou uspokojeny a oni se sami sebe ptají, „Jak mohou být zeměpis, všechny mapy, všechny vědy, hvězdy, planety a zákony, které je řídí nebo se k nim vztahují, úplně nepravdivé?" Takovým lidem je nejlepší říci, „Ano, Bůh to vše stvořil a proto to vidíte".

Ot.: Ale tohle všechno nemůže být pravda. Může platit jen jedna doktrína.

Odp.: Všechny tyto teorie se mají jen přizpůsobit kvalifikaci žáka. Absolutno může být jen jedno. [4]

Védanta říká, že kosmos vstupuje do pole vidění současně s vidoucím a že neexistuje detailní proces tvoření. Říká se, že to je jugapat-sristhi (okamžité stvoření). Je to docela podobné tvoření ve snu, kdy zažívající vzniká současně s předměty, jež zakouší. Když je řečeno toto, nejsou někteří lidé spokojeni, protože jsou hluboce zakořeněni v objektivním poznání. Snaží se zjistit, jak může náhlé stvoření existovat. Dokazují, že následku musí předcházet příčina. Krátce, touží po vysvětlení existence světa, který kolem sebe spatřují. Proto se šrutis (písma) snaží uspokojit jejich zvědavost teoriemi stvoření. Tato metoda pojednávání problému stvoření se jmenuje krama-sristhi (postupné stvoření). Avšak ten, kdo opravdově hledá, bude spokojen s jugapat-sristhi, okamžitým stvořením. [5]

Ot.: Jaký je účel stvoření?

Odp.: Účelem je vznik těchto otázek. Zkoumejte odpověď na tuto otázku a nakonec přebývejte ve svrchovaném nebo spíš primárním zdroji všeho, v Já. Zkoumání se rozpustí v hledání Já a skončí teprve až bude ne- Já odfiltrováno a Já realizováno v celé své čistotě a slávě. [6]

Teorií stvoření může být mnoho. Všechny se šíří navenek. Nebude jim konce, protože čas a prostor jsou neomezené. Jsou jenom v mysli. Kdybyste viděl mysl, bude čas a prostor překročen a Já realizováno. Stvoření je pro vlastní uspokojení člověka vysvětlováno vědecky nebo logicky. Má to však nějaký konec? Taková vysvětlení se nazývají kramasristhi (postupné stvoření). Na druhé straně, dristhi-sristhi (okamžité stvoření) je yugapat-sristhi. Bez vidoucího viděné předměty neexistují. Najděte vidoucího a stvoření je v něm obsaženo. Proč se dívat ven a stále vysvětlovat jevy, které jsou nekonečné? [7]

Ot.: Védy obsahují konfliktní výklady kosmogonie. Na jednom místě se říká, že éter je prvním stvořením, ke kterému došlo; jinde se to tvrdí o vitální energii (prána) a na jiném místě opět o něčem jiném a na jinde se říká, že to byla voda, atd. Jak je to možno vysvětlit? Nepopírají tyto rozpory věrohodnost Véd?

Odp.: Různé pohledy vidí různé aspekty, přičemž každý z nich zdůrazňuje jiný pohled. Proč se trápíte jejich rozpornými tvrzeními? Hlavním cílem Véd je poučit nás o povaze nezničitelného Átmanu, o tom, že jím jsme.

Ot.: S tímto členěním jsem spokojen.

Odp.: Tak berte celý zbytek jako artha vada (pomocné argumenty) nebo výklady pro nevědomé, kteří se snaží vysledovat původ věcí. [8]

Ot.: Tvořím součást stvoření a tak zůstávám závislý. Nemohu rozluštit záhadu stvoření dokud nebudu nezávislý. Přesto prosím Šrí Bhagavána, aby mi na mou otázku odpověděl.

Odp.: Ano. Bhagaván vám říká, „Staňte se nezávislým a vyřešte záhadu sám. Je na vás, abyste to udělal." Dále, kde jste teď, když kladete tuto otázku? Jste ve světě nebo je svět ve vás? Musíte připustit, že ve spánku svět nevnímáte, ačkoli nemůžete svou existenci v té době popřít. Svět se vám jeví jen tehdy, když jste vzhůru. Kde tedy jste? Svět je jasně vaší myšlenkou. Myšlenky jsou obrazy vaší mysli. Nejprve je stvořeno „já" a potom svět. Svět je stvořován tímto „já", které naopak vzniká z Já. Záhada stvoření světa tedy bude rozřešena, vyřešíte-li stvoření „já". Říkám tedy, najděte své Já.

A dále, přichází svět a ptá se vás „Proč existuje „já"? Jak bylo „já" stvořeno?" Jste to vy, kdo klade otázku. Tazatel musí vytvořit vztah mezi sebou a světem. Musí připustit, že svět je jeho vlastní představou. Kdo si ho představuje? Nechť tedy najde „já" a potom Já. Navíc všechna vědecká a teologická vysvětlení nejsou v souladu. Rozdíly mezi těmito teoriemi jasně ukazují neužitečnost hledání takových vysvětlení. Taková vysvětlení jsou čistě mentální nebo intelektuální a nic víc. Přesto jsou všechna pravdivá v souladu se stanoviskem jedince. Ve stavu realizace stvoření neexistuje. Když člověk vidí svět, nevidí sebe samého. Když vidí Já, nevidí svět. Spatřujte tedy Já a realizujte, že tu žádné stvoření nebylo. [9]

Ot.: „Brahman je skutečné. Svět (džagat) je iluzí", to je hlavní heslo Šrí Šankaračárji. Přesto jiní říkají, „Svět je skutečností". Co je pravda?

Odp.: Obě tvrzení jsou správná. Vztahují se k různým stádiím rozvoje a jsou vyslovována na základě různých hledisek. Aspirant (abhjasi) začíná s definicí, že to, co je skutečné, existuje vždy. Potom svět eliminuje jako neskutečný, protože je proměnlivý. Hledající nakonec dosáhne Já a tam nalézá jako hlavní rys jednotu. Potom to, co bylo původně odmítnuto jakožto neskutečné, je rozpoznáno jako součást jednoty. Když je člověk absorbován ve skutečnosti, je také svět skutečný. Existuje jen bytí v Seberealizaci a nic než bytí. [10]

Ot.: Šrí Bhagaván často říká, že mája (iluze) a skutečnost jsou totéž. Jak je to možné?

Odp.: Šankara byl kritizován za své názory na máju, aniž byl pochopen.

Řekl, že:

1) Brahman je skutečný

2) vesmír je neskutečný,

3) a vesmír je Brahman.

Neskončil druhým bodem, protože třetí vysvětluje ostatní dva. Znamená, že vesmír je skutečný, je-li vnímán jako Já a nereálný, je-li vnímán odděleně od Já. Proto je mája a skutečnost jedno a totéž. [11]

Ot.: Svět tedy skutečně není iluzorní?

Odp.: Na úrovni duchovního žáka musíte říci, že svět je klamem. Jinak nelze. Když člověk zapomene, že je Brahman, které je skutečné, trvalé a vždy přítomné, klame sám sebe tím, že se pokládá za tělo ve vesmíru naplněném pomíjejícími těly a pracuje v tomto klamu, musíte mu připomenout, že svět je neskutečný a klamný. Proč? Protože jeho vidění, jež zapomnělo své vlastní Já, dlí ve vnějším, hmotném vesmíru. Nestočí se dovnitř do introspekce, pokud mu nevštípíte, že celý tento vnější materiální vesmír je neskutečný. Jakmile žák jednou realizuje své vlastní Já, pozná, že kromě jeho vlastního Já nic jiného neexistuje a začne se na celý vesmír dívat jako na Brahman. Bez Já žádný vesmír neexistuje. Pokud člověk nespatřuje Já, jež je původem všeho a za skutečný a trvalý považuje jen vnější svět, musíte mu říkat, že celý vnější vesmír je iluzí. Nemůžete jinak.

Vezměte si papír. Vidíte jen písmo a nikdo si nevšimne papíru, na němž je napsáno. Papír tu je, ať je popsán nebo není. Těm, kteří považují za skutečné písmo, musíte říci, že písmo je neskutečné, že je iluzí, protože spočívá na papíru. Moudrý člověk pohlíží na písmo a na papír jako na jednotu. Tak je to i s Brahman a vesmírem.[12]

Ot.: Takže svět je skutečný, je-li zažíván jakožto Já a neskutečný, je-li spatřován jako oddělená jména a tvary?

Odp.: Tak jako je oheň zatemněn kouřem, je zářící světlo vědomí zastíněno skrumáží jmen a tvarů, světem. Když se mysl dík soucitné boží milosti stane čistou, bude podstata světa pochopena nikoli jakožto klamné tvary, ale jen jako skutečnost. Jen ti, jejichž mysli jsou zbaveny zlé moci máji, kteří se vzdali poznání světa, a jsouce k němu nepřipoutáni, získavají takto poznání samo-zářící svrchované skutečnosti, mohou správně pochopit smysl výroku, „Svět je skutečný". Byl-li rozhled člověka přetvořen k podstatě pravého poznání, bude svět pěti prvků, počínaje éterem (akáša), skutečný, neboť je svrchovanou skutečností, jež je podstatou poznání.

Počátečním stavem tohoto prázdného světa, jenž je zmatený a přeplněný mnoha jmény a tvary, je blaho, jež je jediné, tak jako je jen jeden žloutek ve vajíčku mnohobarevného páva. Poznejte tuto pravdu přebýváním ve stavu Já. [13]

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/
Návštěvník
 

Re: Kdo jsem Já ?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 24. bře 2017 20:56:26

Návštěvník
 


Zpět na Srí Ramana Mahariši

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník